Ohlédnutí za rokem 2024

Rok 2024 se blíží ke konci. Ve střední Evropě již hodinu předtím, než jsem usedl k notebooku s cílem napsat tento článek, padla tma. Co nevidět se rok s rokem sejde, a my vkročíme do roku 2025, který je dosud nepopsaným listem. Kdo ví, co nás čeká. Ale než se s tím letošním rokem definitivně rozloučíme, nejspíše v opilosti a divoké sešlosti, rád bych vám poskytl malé personalizované ohlédnutí za tímto letopočtem.

Takový pohled zpět na celý uplynulý rok je na blogu Blogorgonopsid spíše raritou. S jednatřicátým prosincem 2019 jsem se pokusil shrnout celé předchozí desetiletí, a nikdy jsem si ho po sobě již nepřečetl. Také článek Ohlédnutí za výjimečným rokem 2020 jsem za poslední čtyři roky stačil zcela vytěsnit, a tak nemám o jeho obsahu nejmenší šajnu. Neboť však netrpím pocitem strachu, že by další pokus o ohlédnutí za končícím rokem jakkoliv ublížil mému více než 15 a půl roku aktivně fungujícímu blogu, s radostí vám přetočím hodiny nazpět, a napíši zkrátka to, co se mi v mém dosud neopilém mozku odehrává. A na co z roku 2024 vzpomínám v jeho poslední den.

Divoký rok 2024. Obrázek z webu Smoky Mountain News

Pro autora tohoto blogu byl rok 2024 vskutku výtečným, a to z celé řady důvodů. Nejsem nikterak chlubivý, takže si blábolení o osobních úspěších nechám spíše na tu novoroční sešlost s alkoholem. Mohu vám však prozradit, že jsem se tento rok cítil velice dobře. Třikrát mne zkosilo nachlazení, což je nadprůměr (doufám, že to neznačí nic o mé jinak dlouhodobě dobré imunitě), jinak jsem byl ale zdráv. Nadále jsem se ve volném čase věnoval fotografování zvířat, navštěvování muzeí přírodovědných i uměleckých, v létě nechybělo cestování po Evropě, a velice jsem si užíval také psaní tohoto blogu. 

Blogorgonopsid byl v první polovině roku 2024 trochu tišší, než v letech předchozích. Psal jsem méně příspěvků, v některých týdnech jen jeden či dva oproti obvyklým sedmi, ovšem v koncem června mne psaní blogu chytlo tolik, že jsem opět připravoval články dopředu i na období, kdy jsem nemohl být online. Toto je 285. článek, který letos na Blogorgonopsidovi vychází, a mohu tedy říci, že rok 2024 má druhý nejnižší počet článků v historii tohoto blogu (méně jich vyšlo jen v roce 2009, kdy jsem jako podstatně mladší osoba začínal). Rok 2011 překonal letošek se 286 články. Ale copak počet článků něco indikuje? Co se týče informační kvality, úrovně jazyka, ověřitelnosti informací prostřednictvím zdrojů uváděných v článcích, ale i opravdového nadšení z každého tématu, myslím si, že rok 2024 patří na tomto blogu k těm nejlepším. Osobně mám za to, že zhruba od roku 2020 se tento blog posunuje do jaksi přijatelnějších vod. Jistě, nic není perfektní - ona vlastně žádná dokonalost vůbec neexistuje - a perfektní není ani Blogorgonopsid. Beru však na vědomí, že se jedná o jeden z nejdéle existujících českých blogů o pravěkých zvířatech, o vývoji života, o přírodě jako takové. Cítím jistou zodpovědnost prezentovat vám co nejlepší příspěvky. Jakékoliv chyby, které jsem v tomto roce učinil, byly samozřejmě mé vlastní, a mohly odrážet nedostatek času či omezený přístup ke zdrojům informací. Blog ale není vědecký časopis. Není to recenzované odborné periodikum. Není to akademická literatura, které můžete důvěřovat. Píši zkrátka web o tom, co mě zajímá, a co chci prezentovat ostatním. Snažím se o to tak, aby to pro vás, vážení čtenáři, bylo přínosné. A pokud jen jediný z těch letošních 285 článků na blogu Blogorgonopsid někoho oslovil, někomu z vás přinesl nové informace nebo vám rozšířil obzory, pak jsem splnil svůj úkol.

Letošní rok byl pro Blogorgonopsid přelomovým rokem. Jednak s 3. únorem vyšel 5000. článek na tomto blogu, což byla pro tento web velká událost. Dalším velkým eventem byly Blogorgonopsidovy 15. narozeniny dne 5. května. Coby autor budu mít tedy rok 2024 navždy spjat s těmito blogovými milníky. Stránky jsem jinak na konci ledna tohoto roku začal propagovat na decentralizované sociální síti Mastodon, kde informuji sledující o některých nově vydaných článcích. YouTube kanál tohoto blogu je nadále živý, nové příspěvky na něm však propaguji jen sporadicky a spíše na něj nahrávám videa, která pak míří i na tento blog (letos šlo o úryvky z dokumentárních pořadů Winterwatch 2024 a Springwatch 2024, dále o klipy z několika přírodopisných dokumentů Jeffa Corwina a z geologického dokumentu The Island: 1.8 Billion Years in the Making). V posledních měsících tohoto roku jsem uvažoval také o propagaci Blogorgonopsida na Blue Sky, což je nová a velmi populární sociální síť, z časových důvodů jsem se k tomu však ještě nedostal. Snad příští rok.

Velký gorgonopsid z třetí epizody cyklu Putování s pravěkými monstry (Walking with Monsters). Obrázek z webu Pinterest

Z hlediska paleontologie byl rok 2024 velice zajímavým. Napsal jsem v průběhu něj o novém možném druhu tyrannosaura z Nového Mexika, o nejúplnější nalezené pterosauří fosilii z Británie od počátku 19. století, o dost možná největším hadovi, který kdy žil, a to sice o letos popsaném druhu Vasuki indicus, o unenlagiinovi druhu Diuqin lechiguanae, o brazilském parvosuchovi, prvním grasilisuchidovi z hranic ladinu a karnu, o velice zajímavém lokiceratopsovi ze souvrství Judith River, o asiatyrannovi a harenadracovi, o japonském hypnovenatorovi, o prabratránku vakovlka s názvem Ngamalacinus nigelmarveni, jenž ctí populárního televizního přírodovědce, dále o labocanii, tyrannosaurinovi popsaném ne všemi oblíbeným Nicholasem R. Longrichem, o diplodocinovi ardetosaurovi, novém druhu avisaura pojmenovaném na počest Charlese Darwina a nové specii platypterygia, o 180 milionů let starém švábovi z Whitby Mudstone, o stromovém ptakoještěrovi Skiphosoura bavarica, jakož i o největším dosud známém a nedávno popsaném dvouplazu z eocénu Tuniska. Kromě toho jsem vás informoval i o studii mumifikovaného kotěte dýkozubce vydaného sibiřským permafrostem a o výzkumu fosilního trusu raných dinosaurů a celé řady dalších obratlovců z triasu a rané jury Polska. Nemohu opomenout zmínit ani nejstaršího gorgonopsiána ze španělské Mallorcy, který byl světu představen teprve v prosinci tohoto roku. 

Co se týče novinek z planetární geologie, které se však na tomto blogu nevěnuji, psal jsem v srpnu o možných důkazech existence vody v kapalném skupenství v marťanském plášti. Zoologických novinek bylo požehnaně, opět si dovolím zmínit jen to, o čem jsem psal na Blogorgonopsidovi - zmínil jsem se zde o několika žabích druzích popsaných v prvních třech měsících tohoto roku, o dvou nových druzích scinků z rodu Panaspis z jihozápadu Angoly či o velice zvláštním a nedávno popsaném hlavačkovitém druhu Formosaneleotris hualianensis. Neustále dochází k objevování nových druhů současných živočichů a rostlin, a kdyby se tento blog věnoval právě této tématice, měl bych jistě o čem psát každý den. Blogorgonopsid má však zaměření mnohem širší, ostatně je jeho primárním kořenem prehistorie života, a o té se toho také neustále zjišťuje nemálo nového. Rozhodně tedy je, o čem psát. 

Pterosauři druhu Skiphosoura bavarica v letu. Obraz Gabriela Ugueta z webu IFLScience

Dalšími novinkami, o kterých vás tento blog pravidelně informuje, jsou přírodovědné dokumentární filmy a seriály, popularizující přírodní vědy a věnující se zejména zvířatům, evoluci života nebo též ekologii a životnímu prostředí. Dokumentární novinky jsou na Blogorgonopsidovi měsíčníkem, a letos jsem do této rubriky přidal 10 článků shrnujících informace o nově vydaných filmech a seriálech, z nichž některé opravdu stojí za to zhlédnout. Jaké dokumenty tedy letos vyšly, a jaké můžeme mít s rokem 2024 navždy spojeny? Asia, Our Oceans, 5. série Deadly 60, Killer Crocs & Hippo Watch with Steve Backshall, Wild Slovakia with Nigel Marven, Wild Arabia a South Africa: A Wildlife Adventure (dokumenty vyprávěné Nigelem Marvenem), Our Changing Planet: Restoring Our Reefs, Winterwatch 2024 a Springwatch 2024, My Best Friend's an Animal, Iolo's Valleys, řada nových epizod cyklu Nature na PBS včetně filmů Dracula's Hidden Kingdom, Patrick and the Whale, Flyways či dvoudíl Raptors: A Fistful of Daggers. Zmínku si zaslouží také snímek Grizzly 399: Queen of the Tetons, pojednávající o slavné samici medvěda grizzlyho, která bohužel zemřela v říjnu tohoto roku, několik měsíců po vydání filmu. Vyšly paleodokumenty Attenborough and the Giant Sea Monster, When Whales Could Walk, Search for the Oldest DNA, Megafauna: What Kiled Australia's Giants?, Fateful Planet, IMAX snímek T. rex, celovečerní filmy Why Dinosaurs? a The Bones. Nemohu opomenout brilantní sérii BBC s názvem Solar System, určenou pro každého se zájmem o naši Sluneční soustavu. Některé dokumenty jsem však zapomněl zmínit, neboť jsem o nich v době okolo jejich vydání nevěděl. To platí o paleontologicky laděném snímku Mysterious Origin of Insects, o queer zoologickém dokumentu Queer Planet či o ochranářském filmu Rhino Man. Jsem přece jen člověk s omezenými hledačskými schopnostmi, a byť dění v přírodovědném dokumentárním průmyslu sleduji, sem tam mi něco unikne.

V průběhu roku jsem vás informoval také o několika málo knižních novinkách s paleo, evobio nebo zkrátka přírodovědnou tématikou. V únoru jsem napsal o obnovení franšízy Primeval (Pravěk útočí), a to vydáním románu Juliana Michaela Carvera s názvem Primeval: New World - The Ascent. Druhá polovina tohoto roku se pro zájemce o vývoj života nesla tak trochu v gouldiánském duchu, neboť vyšly dvě knihy navazující na dílo nejslavnějšího amerického paleontologa druhé poloviny 20. století a jednoho z nejvýznamnějších evolučních biologů, Stephena Jaye Goulda. První knihou byla sbírka esejí Macroevolutionaries: Reflections on Natural History, Palaeontology and Stephen Jay Gould od Nielse Eldredge a Bruce S. Liebermana. Druhou pak byla akademická publikace Criticizing Science: Stephen Jay Gould and the Struggle for American Democracy od lidskoprávní advokátky Myrny Perez, jež se v ní zabývá odkazem Gouldova politického smýšlení a jeho stavění se proti vědeckému rasismu, sexismu či zneužívání IQ testů pro sociálně konzervativní politiku. Tato publikace, vydaná 17. prosince, je aktuální vzhledem k současnému politickému dění v Americe. 

Obálka knihy Macroevolutionaries: Reflections on Natural History, Palaeontology and Stephen Jay Gould. Obrázek z webu Amazon.com

Když zmiňuji politiku, je mi nelehko. Naše planeta hoří, rok 2024 je tím nejteplejším v historii klimatologických měření, máme za sebou nejteplejší desetiletí za celou existenci našeho lidského druhu, a přesto to nevypadá, že by se něco mělo výrazně změnit k lepšímu. Letošní výhra Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách, a tudíž i jeho finančního podporovatele Elona Muska, nepovede k ničemu dobrému, a je očekáváno, že za Trumpova prezidentsví vypustí USA do atmosféry o 2,7 miliardy tun uhlíku více, než kdyby volby vyhrála Kamala Harris. Výsledkem bude ekologický kolaps. Trumpovo vítězství je také velkým nebezpečím nejen pro obyvatele Ameriky, ale pro celý svět. Putin si mne ruce, které mu nyní horlivě podává i slovenský premiér Fico. Bojím se, že válka na Ukrajině bude řešena takovými způsoby, že z nich Putin bude těžit. Ostatně se očekává, že Trump vůbec státu, který byl ruským agresorem napaden v únoru 2022, pomáhat nebude. Docházelo v roce 2024 k další fašizaci pravice? Ano. Nepochybně. Lidská práva jsou v sázce. Bude v USA zachováno právo na potraty? Držím jim palce, aby ano, ale u moci v oné zemi budou pravicoví extremisté toho nejohavnějšího kalibru. A co zde? Letos mělo být schváleno manželství pro gay páry, ale nestalo se tak. I Česko je dosti pozadu. Ekonomicky mocní se snaží zadržet pokrok ve společnosti, lidé jsou dále vykořisťováni, a vykořisťován je samozřejmě i environment, v němž žijeme. V důsledku klimatické krize vymírají druhy, rozšiřují se nemoci, umírají lidé, zhoršují se podmínky k životu, a dosavadní řešení se ukázala být nedostatečnými. V roce 2024 jsme se jako společnost neposunuli k demokratičtějšímu, klimaticky spravedlivému, environmentálně udržitelnému, ekologickému, racionálně založenému světu. 

Ale to neznamená, že jsme bezmocní a že nemůžeme učinit změny v letech příštích. Bouře Boris, která se prohnala střední Evropou, byla varováním. Je na čase řešit klimatickou krizi i zde; dopady změny klimatu se už netýkají jen lidí v tropech či subtropech, ale také v našich podmínkách, a nebudeme-li za každou cenu usilovat o zrušení fosilního průmyslu a bezuhlíkovou budoucnost, budeme se čím dál častěji potýkat s extrémními výkyvy počasí, kvůli nimž budou umírat naši příbuzní a kvůli nimž nám bude hůře. Krátce před Vánoci jsem v obvyklém "předpovědním" příspěvku psal o hrozivých událostech spojených se změnou klimatu, k nimž letos došlo, a kvůli nimž zahynulo mnoho lidí - o supertajfunech na Filipínách, o obrovských záplavách v západní Africe, o šílených horkých vlnách v USA a v Mexiku. Svět si v roce 2024 prošel tolika extrémy, a je možné, že za pár let ho už ani nepoznáme - tak moc bude změněn. 

Nárůst emisí oxidu uličitého v době od konce 50. let minulého století k roku 2024. Graf od Global Carbon Project z webu Carbon Brief

Rok 2024 končí s nejistotou. Možná i proto se dnes při půlnoční oslavě zpiji tak, že se ráno nepoznám. Klimatická krize je reálným problémem, ekologický kolaps se blíží, a dosud nebylo učiněno nic proto, abychom náš svět zachránili. Promiňte, ale naději nám v roce 2025 nepřinese Superman Jamese Gunna. Bude to ekologicky prospěšná činnost, co nám může přinést naději, a směřování k demokratičtějšímu světu. 

Chtěl bych doufat, že příští rok bude pro naši planetu lepším. Nevím však, jak se věci budou mít - neví to nikdo z nás. A tak, byť jsem si jist novými zajímavými zjištěními o evoluci života v minulosti naší planety a o nových druzích i mezi těmi současnými, stejně jako jsem si jist vydáním zajímavých přírodovědných filmů, cítím s blížícím se vstupem do roku 2025 jakousi anxietu. Snažme se alespoň o vytváření co nejlepšího světa pro všechny. Každý z nás může učinit změnu. S rokem 2024, který byl pro mne vydařený, ale pro naši planetu pekelný, se loučím. Mám na něj skvělé vzpomínky, a přesto je mi jasné, že se naše planeta stále více pohupuje na váhách.