Z komentářů u minulé části Správce dinosauřího parku soudím, že se nemůžete dočkat další části. Snad si ji tedy s radostí užijete!!!
Ztraceni v džungli
Jsme na tomto nešťastném ostrově již více, než týden, a bohužel to vypadá, že naděje na záchranu poklesla na minimum. Snažil jsem se během celého týdne spolu s Timem dostat na pobřeží a zjistit, zda-li je výprava stále na místě, ale neúspěšně. Důvodem totiž bylo, že celé území okolo pobřeží je teritoriem Raptorů. Tito malí dravci jsou tak inteligentní, že si dokáží počíhat na každé zvíře, dokonce i na dinosaura mnohonásobně většího, než oni. My bychom proti nim neměli žádnou šanci. Ukrýváme se tedy ve skalním převisu. V neděli jsme vyšplhali zpět na skálu, kde byl Oliver zabit, ale nenašli jsme tam žádné stopy. Nebyla tam ani krev, neležely tam žádné cáry z oblečení. Zůstala tam jen ta síť ze síťové pistole, kterou Oliver vystřelil na jednoho z Raptorů. Ale byla již rozpáraná. Raptoři zkrátka sežrali celého Olivera, aniž by se měli ochudit o nějakou kapku krve. A co možná nesežrali, odnesli do doupěte svým mláďatům nebo zbytku smečky. Je to samozřejmě strašná představa. I když Oliver nebyl můj nejlepší přítel, jako třeba Fred, a někdy jsem si o něm myslel, že to s přivážením zvířat do parku už přehání, měl jsem ho rád a jeho smrt je pro mě ohromnou ránou. Skalní převis jsme však včera v noci museli opustit, protože se do něj dostal obrovský pravěký had Gigantophis, jenž žil v Eocénní době na území Egypta. Momentálně sídlíme u řeky, kam jsme už předtím chodili lovit ryby. Ke všemu štěstí máme zapalovač a tak můžeme rychle rozdělat oheň. Ohně se většina zdejších zvířat bojí. Například v úterý se po nás ohnal mladý Allosaurus, asi rok starý, ale my ho zahnali pouze tak, že jsem vzal pořádnou větev, přejal na ni oheň z ohniště a začal kolem sebe mávat na všecky strany. Allosaurus zmizel rychleji, než jeho stín. Pravda je ale taková, že říčka je kryta pouze rozsáhlým pralesem a my se nemáme kde ukrýt před deštěm a dalšími výkyvy počasí. Povzbudivou zprávou ovšem je, že se Timova rána na čele, kterou mu způsobil pád do rokle, jímž si však, stejně jako já, zachránil život, zahojila. A co je ještě lepší, máme dostatek obvazů i léků v naší lékárničce, které by nám mohly vystačit po několik měsíců. Nedokáži si však představit, že po takovou dobu bychom zde přežili...
Dnes ráno jsme vystoupili na pláň, kde se to jen hemžilo velkými býložravci, včetně Stegosaurů, Brachiosaurů, Diplodoků, Barosaurů, Apatosaurů, Kentrosaurů i Whuerosaurů, mezi nimi pobíhali malí ornitopodi rodů Dryosaurus, Othnielia a Drinker a z povzdálí je sledoval Ceratosaurus, šestimetrový dravec z doby Jurské. Hledal nejspíše kořist a našel ji. Nebyl to však žádný z dinosaurů, byli jsme to my dva. Utíkali jsme džunglí tak rychle, jak nám to jen naše nohy povolily. Tim se vyhoupl na vysoký cykas, ale větve se pod ním zlomily a on spadl dolů. Spadl ovšem mezi keře a Ceratosaurus si dále všímal už jen mě. Neměl jsem jinou naději, než doběhnout k řece. Když se mi to podařilo, Ceratosaurus, do té chvíle běžící pozadu a zbržďovaný padlými kmeny stromů, dýchal mi již doslova na záda. Skočil jsem do rychle tekoucí řeky. Ceratosaurus pořádně zařval a pak se stáhl. Trvalo mi ovšem asi hodinu, než jsem se z řeky dostal a téměř jsem spadl z vodopádu, ke kterému řeka vedla. Pomohly mi k tomu právě divoké peřeje, díky nimž jsem se zachytil na obrovském kameni a pak už jen vyskočil na pevnou zem. Zrovna před chvílí jsem našel Tima, bohužel má zlomenou ruku. Ale jak si tak povídáme o tom, jak moc rádi se zase vidíme, slyším nějaký zvuk. Je to zvláštní, ale zní to jako helikoptéra!
Omluvám se všem mým kamarádům, že jsem včera nenapsal žádný článek, bohužel jsem však neměl vůbec čas. Teď ho snad budu mít už více a budu zase psát každý den, jak jste zvyklí!!!
