Dnešním dnem začíná Žabí týden 2026! Po roce se na tento blog vrací pravidelná oslava bezocasých obojživelníků z řádu Anura - fascinujících, velice sympatických, anatomicky mezi obratlovci vskutku atypických a také velmi ohrožených živočichů, kteří si naprosto zaslouží náš obdiv a ochranu. Tento projekt navazuje na Žabí měsíc 2021, Žabí týden 2022, Žabí týden 2023, Žabí týden 2024 a Žabí týden 2025, kterými jsem vám představil nejednoho zajímavého zástupce tohoto řádu, ze současnosti i prehistorické minulosti naší planety, a upozorňoval jsem vás na problémy, s nimiž se žáby potýkají. Žabím týdnem 2026 v tom hodlám pokračovat, a jen doufám, že v dalších lidech, třeba i v jednom, probudím lásku k těmto zvířatům. Stejně jako loni, začnu Žabí týden příspěvkem o několika nově popsaných druzích.
Boophis, česky označovaný jako létavka, je rodem madagaskarských a komorských žab z čeledi mantelovitých (Mantellidae), čítajícím kolem 80 až 90 druhů. Jedná se o stromové žáby, které představují dobrý příklad konvergentní evoluce; podobají se totiž zástupcům nepříbuzných čeledí rosničkovitých (Hylidae) a létavkovitých (Racophoridae) z jiných částí světa, neboť se vyvíjely v podobném prostředí. Mnohé druhy tohoto rodu mají dokonce průsvitnou kůži, vyskytující se u opět jim nepříbuzných skelných žab z čeledi Centrolenidae z dalekých neotropů. Mezi početné létavky rodu Boophis se nyní zařadil nový druh, popsaný Edmundem W. Bashamem z University of Texas a jeho kolegy v článku, který byl 15. února 2026 vydán v odborném časopise SALAMANDRA: German Journal of Herpetology. Nese název Boophis samuelsabini, kterým ctí Samuela Sabina, člena rodiny Sabinových, jež se zasloužila o ochranu madagaskarské herpetofauny; jeho otec, Andrew Sabin, byl před jedenácti roky poctěn tím, že po něm byl pojmenován druh lemura Cheirogaleus andysabini. Výzkumníci odchytili několik exemplářů nově popsané létavky v chráněné oblasti Ivohiboro v regionu Ihorombe ve středojižní části ostrova. Provedli morfologická měření a genetickou analýzu. Jejími nejbližšími příbuznými mají být druhy B. madagascariensis a B. roseipalmatus. Vokalizace druhu B. samuelsabini jsou dosti podobné vokalizacím, které vyluzují tyto blízce příbuzné druhy, nicméně se liší se od nich svou menší velikostí a mřížkovaným vzorováním na bříšku. Typovým exemplářem je dospělý samec, kterému byla pro analýzu DNA odebrána tkáň ze stehna. Má veliké oči, výrazné tympanum (vyústění zvukovodu), znatelné odontofory nesoucí vomerinové zuby, zvětšené prstové disky, robustní přední končetiny, a po třech měsících v prezervativu mu na zádech zůstaly černé tečky. Není to žádný žabí obr; samci druhu B. samuelsabini měří od nozder ke kloace jen 0,4 centimetru, ale sedmnáct odchycených exemplářů bylo ještě menších (0,32 až 0,382 centimetru dlouhých od čenichu po kloaku). Objev tohoto druhu ukazuje, jak moc jsou ohrožené madagaskarské lesy neprozkoumány, a že jsou domovem stále nepoznaných drobných obratlovců.
Několik exemplářů létavky druhu Boophis samuelsabini vyfotografovaných zaživa. Koláž fotografií z článku Edmunda W. Bashama a jeho kolegů
Z Madagskaru se nyní přesuňme do jihovýchodní Asie, na indonéské ostrovy Bali a Jáva, odkud pochází nově popsaný druh pablatnice z rodu Leptobrachium, čítajícího kolem 40 druhů, a čeledi pablatnicovitých (Megaphryidae). Tento rod je známý pro svou kryptickou diverzitu, a nově popsaný druh patří mezi ty, jejichž jedinci bývali v minulosti identifikováni jako zástupci pablatnice jávské (Leptobrachium hasseltii). Článek, ve kterém byl představen, vyšel 11. února 2026 v odborném časopise Raffles Bulletin of Zoology, a zpracoval jej Muhammad F. Fauzan z Fakulty matematiky a přírodních věd na IPB University se svými kolegy. Druh nese jméno Leptobrachium widianai, tedy pablatnice Widianova. Svým druhovým přízviskem ctí ředitele instituce Bali Reptile Park, I Made Widianu Darmu Santosu, který se v průběhu let významně zasloužil o ochranu indonéských plazů a obojživelníků jak ve volné přírodě, tak v zajetí. Pablatnice Widianova byla popsána na základě exemplářů odchycených v prosinci 2021 a v únoru 2023 v blízkosti vodopádu Banyuwana Amertha na severu Bali. Dále byl výskyt těchto žab zjištěn také u vodopádu Dholo na východě Jávy. Lokality Banyuwana Amertha a Dholo od sebe odděluje Balijský průliv, nicméně prostředím jsou si podobné; jde o horské lesy s vodopády na severních svazích. Pobřežní oblasti mezi ostrovy tato pablatnice neobývá. Výzkumníci tuto žávu od ostatních druhů rodu Leptobrachium vyčlenili na základě morfologie dospělců i pulců, dále na základě vokalizací dospělých jedinců, ale také na základě výsledků analýzy mitochondriální DNA. Fylogeneticky je pablatnici Widianově nejblíže právě pablatnice jávská; nový druh se od ní však odlišuje hnědou duhovkou a světle modrým sklerálním obloukem oka, dále velkými, oválnými stehenními žlázami s tmavě zbarvenými okraji (stehenní žlázy se vyskytují jen u samců), a nepřítomností vomerinových zubů a riktální žlázy v ústním otvoru. Typovým exemplářem je dospělý samec s širokou hlavou, délkou od nozder po kloaku o 3,62 centimetrech, výrazným tympanem, zakulaceným čenichem a vertikálními zorničkami v očích. Za života jsou tyto žáby zbarveny hnědě s velkými tmavými skvrnami a černými proužky na horním rtu. Leptobrachium widianai je endemitem Bali a Jávy, má malý areál rozšíření ve fragmentovaných horských lesích, a autoři studie pro ni navrhují zařazení do kategorie ohrožených taxonů na Červeném seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody.
Několik exemplářů pablatnice Leptobrachium widianai vyfotografovaných zaživa. Koláž fotografií z článku Muhammada F. Fauzana a jeho kolegů
Za třetím nedávno popsaným druhem, který byl pro tento článek vybrán, se přesuneme do střední Číny, konkrétně do provincie Chu-nan. Odtamtud pochází další druh z čeledi pablatnicovitých (Megaphryidae), který byl představen v článku Liminga Jianga z Chengdu Institute of Biology (patřícího Čínské akademii věd) a jeho kolegů, vydaném 29. ledna 2026 ve vědeckém časopise Zoosystematics and Evolution. Jde o druh z rodu Leptobrachella, česky opět označovaného jako pablatnice a zahrnujícího kolem 110 druhů rozšířených po východní a jihovýchodní Asii, od Číny po Borneo a ostrov Natuna. Nese název Leptobrachella xinshaonensis, a od svých příbuzných se liší mj. krémově bílým bříškem s tmavě hnědými skvrnkami na hrudi a na okrajích, výraznými černými skvrnami na bocích, rudimentárními blankami mezi prsty zadních končetin, ale i tím, že když natáhnete zadní končetiny této pablatnice, její kotníky se vzájemně nebudou dotýkat. Kromě morfologické analýzy byla vědci provedena i analýza molekulárně fylogenetická, a podle jejích výsledků má L. xinshaonensis fylogeneticky nejblíže k druhu L. yongshuensis, který byl popsán na jaře roku 2025, a který se také vyskytuje v čínské provincii Chu-nan. Nový druh byl popsán na základě tří samčích exemplářů z okresu Šin-šao (nebo anglicky Xinshao; odtud pak tedy druhové přízvisko této žáby). Typovým exemplářem je dospělý samec odchycený v březnu 2024 Jingem Liu, měřící od nozder po kloaku 3,14 centimetru, s hlavou o délce 0,96 centimetru a průměrem tympana o 0,24 centimetru. Jeho zadní končetiny jsou 1,35krát delší, než tělesná délka od nozder po kloaku, jeho záda jsou pokryta občasnými velkými bradavicemi, a za života měl hnědá záda s drsnou pokožkou. Mezi očima se mu nacházel převrácený trojúhelníkový vzor hnědého zbarvení, a uprostřed zad se rozprostíral vzor ve tvaru písmene W. Jeho čelisti a spodní strana krku měla růžové zbarvení. Kvůli uložení exempláře v 75% etanolu vybledla jeho oranžová pigmentace na loktech a v místech výskytu kožních žláz. Všichni odchycení samci byli vybaveni nafukovacími měchýřky, užívanými v době námluv, a stehenními žlázami. Zatím se neví, zda Leptobrachella xinshaonensis může být ohroženým druhem.
Snímky typového exempláře pablatnice druhu Leptobrachella xinshaonensis, pořízené za jeho života. Koláž fotografií z článku Liminga Jianga a jeho kolegů
V Chu-nanu se zdržíme kvůli čtvrtému a poslednímu vybranému nedávno popsanému bezocasému obojživelníkovi. Tento nový přírůstek na seznam žabích druhů je znám pouze z Národního parku Nan-šan, nacházejícího se na jihozápadě této provincie. Pro změnu je to tentokrát "větší" žába (alespoň v porovnání s předchozími), měřící od čenichu po kloaku 4,53 až 5,11 centimetru. Patří do rodu Boulenophrys, a do třetice všeho dobrého je to pablatnice, tedy zástupce čeledi Megaphryidae. Je to rod s asi osmdesátkou druhů, zahrnující mj. pablatnici hongkongskou (B. brachykolos) či pablatnici tonkinskou (B. palpebralespinosa). Tento nově popsaný druh, představený v článku Bei Xiaoa z Hunan Normal University a jeho kolegů, vydaném 5. ledna 2026 v Zoosystematics and Evolution, se jmenuje Boulenophrys youran. Popsán byl na základě jedenácti dospělých exemplářů a jednoho juvenila, odchycených v Národním parku Nan-šan v letech 2023 až 2025. Podle výzkumníky provedené genetické analýzy patří do skupiny okolo pablatnice omejské (B. omeimontis). Typovým exemplářem je dospělý samec o délce něco málo přes 5 centimetrů od čenichu po kloaku, s plochým vrcholkem hlavy, při pohledu seshora špičatým čenichem, středně velkým tympanem, a postrádající vomerinové zuby, byť maxilární zuby u něj přítomny jsou. Za života byl žlutavě hnědý s nepravidelnými tmavě hnědými skvrnami, s tmavým vzorem zhruba ve tvaru motýlích křídel mezi očima. Samice tohoto druhu jsou větší než samci, což není u žab nečekané. Ani ostatní odchycené exempláře neměly vomerinové zuby; postrádá je ještě dalších pětadvacet příbuzných druhů z rodu Boulenophrys. V Národním parku Nan-šan se tento druh vyskytuje ještě spolu s B. shunhuangensis, pablatnicí z jiného kladu v rámci tohoto rodu, popsanou v roce 2019; liší se od ní menší velikostí. Ani v případě B. youran není zatím známo, zda je ohrožen. Jeho druhové přízvisko znamená v čínštině "klidný" (či "v harmonii s přírodou"), čímž odkazuje na nedotčenost Národního parku Nan-šan.
Typový samčí exemplář pablatnice druhu Boulenophrys youran, vyfotografovaný za života. Koláž snímků z článku Beie Xiaoa a jeho kolegů
Zdroje:
New species of treefrog of the Boophis goudotii group from the isolated Ivohiboro Protected Area in south-eastern Madagascar (SALAMANDRA: German Journal of Herpetology)
Boophis (Wikipedia)
Boophis (létavka) (BioLib.cz)
Ivohiboro Protected Area (Stony Brook University)
A new species of Leptobrachium Tschudi, 1838 (Anura: Megophryidae) from Bali and East Java, Indonesia (Ruffles Bulletin of Zoology)
Leptobrachium (pablatnice) (BioLib.cz)
Morphological and molecular evidence support a new species of the genus Leptobrachella (Anura, Megophryidae) from central China (Zoosystematics and Evolution)
Leptobrachella (pablatnice) (BioLib.cz)
Leptobrachella (Wikipedia)
Leptobrachella Smith, 1925 (Amphibian Species of the World)
A new species of the genus Boulenophrys (Anura, Megophryidae) from Nanshan National Park, Hunan Province, China (Zoosystematics and Evolution)
Boulenophrys (BioLib.cz)
Věřte, že nových druhů popsaných herpetology z různých částí světa v prvních měsících roku 2026 se najde ještě pěkná řádka - mezi nimi indické druhy Leptobrachium mechuka a L. somani, vietnamská Leptobrachella deocaensis nebo čínský Amolops guangzhouensis. Věřím však, že toto krátké seznámení se čtyřmi vybranými druhy postačilo. Těším se na vás u dalších článků vydaných v rámci Žabího týdne 2026!
Žádné komentáře:
Okomentovat