Roger Neill byl po dramatické honičce v Sao Paulu odchycen Samem Weberem neboli Bone Shattererem za pomoci robota X-77 vyslaného Deylinem Nietem, a následně převezen do Ústavu pro duševně narušené trestance v anglickém Birminghamu. Přednímu psychiatrovi Williamu Gingellovi se však ani za nechtěné, tvrdé asistence agenta Collinse nepodařilo zjistit, co Rogerovi, nereagujícímu na své okolí, bylo. Mnoho neprozradilo ani jeho náhlé agresivní chování. Brzy nastaly další problémy. Bone Shatterer předal policii žháře Dana Leahyho, traumatizovaného mladíka, který si idolizoval Lovce kryptidů a chtěl šířit chaos stejně jako oni. Nato byl Sam nalákán do estonského Tallinnu a téměř připraven o své schopnosti Pauline Jetkinsovou. Šílená teroristka byla nakonec dočasně paralyzována agentkou Kentovou, a též přemístěna do ústavu v Birminghamu. Nejprve se podobně jako Roger chovala jen katatonicky, když však do examinační místnosti vstoupil Harvey Lindo s Paulininým děťátkem, asi půlročním synem Deanem, na chvíli se u ní projevila mateřská láska a zároveň starost, jen aby je o pár vteřin později vystřídala nepřirozená agresivita vůči dohlížejícím policistům. Doktorka Caronová, která ze Spojených států do Velké Británie přiletěla s Harveym, Kate Henshallovou a svým bossem Jeremym Olsenem, má za to, že za agresivní chování a teroristické činy Lovců kryptidů může nějaká dosud neznámá droga. Rozhodla se odebrat Rogerovi a Pauline mozkomíšní mok, a zjistit, co má na ně vliv. Mezitím se proti zatčení Dana Leahyho zvedla vlna protestů, vedených anarchistkou Samanthou Yaldenovou. Ukázalo se, že ve Spojeném království mají Lovci kryptidů, bývalí hrdinové, nyní brutální vrazi zabíjející pro zábavu, obrovské množství stoupenců, jež s nimi po odvrácené invazi Shai'ri, jež Zemi navždy poznamenala, hluboce sympatizují. Při sledování přenosu těchto demonstrací ovšem Sama napadlo, jak Lovce kryptidů konečně nalákat do pasti a zadržet. Aliance bojovníků s teroristickou skupinou kontaktovala Madison Harriganovou z Amerických Panenských ostrovů, jež vedla kampaň "Not Our Heroes", snažící se obyčejné lidi po celé planetě přesvědčit o nebezpečnosti Lovců kryptidů. Bude však zdánlivě obyčejný protest stačit k ukončení jejich řádění?
CRYPTID HUNTERS DARK, ČÁST OSMÁ:
Ranní mlha se postupně ztrácela mezi ohromnými pralesními stromy. Velké tropické slunko vystupovalo za horizontem a ozařovalo rozlehlý deštný prales, opírajíc se svými paprsky o sytě zelené listoví. Z hlubin toho pralesa se ozývaly prapodivné zvuky, bzučení hmyzu, švitoření ptáků, kvákání žab. Byl to ráj na Zemi, takový, jakých již mnoho nezbývá. Připomínka toho, jak Ekvádor vypadal předtím, než vinou lidské chamtivosti přišel o značnou část svého pralesního bohatství. Na desítky kilometrů daleko byste tu nepotkali jediného člověka. Až na tři muže skrývající se v jeskyni na vysoké skále kdesi ve východní části Parque Nacional Yasuní. Na holém vrcholku skalní vyvýšeniny seděl jejich technologicky vyspělý letoun, Cryptid Swift. V široké prohlubni s vysokým stropem zdobeným po milénia přírodou utvářenými stalaktity seděli Jack Owen, hladce oholený, pohledný ďábel, a Akihiko Yukimura, zvířecky působící muž s tvářemi potřenými zaschlou lidskou krví, a mlčky čistili své zbraně. Jack zkoumavě pohlížel na laserovou pistoli, kterou vytáhl z pouzdra na svém opasku, leštil její hlaveň, a prohlížel si téměř vyčerpaný zásobník. Akihiko odmítal čistit svou kovovou tyč, jejíž povrch z velké části připomínal nedohojený lidský strup, věnoval však pozornost odstraňování nečistot ze svých věrných šurikenů. Do jeskyně se po příkrém skalním srázu, tvořícím cestičku ne širší než tři metry, dral třetí člen teroristického týmu, Fahad Ghazalli. Zuby měl vyceněné, pot se mu řinul z čela, vrčel. Táhl do jeskyně velkou dvoumetrovou kočkovitou šelmu s černošedou srstí. Prsty měl zatnuty za obojkem, jenž jí minuty předtím obepnul kolem krku, a proti její vůli ji táhl vstříc novému, nesvobodnému životu. Akihiko jeho snaze dotáhnout vzdorující, avšak vyčerpanou šelmu do jeskyně, nevěnoval žádnou pozornost. Jack ale při pohledu na Fahada vyskočil, v obličeji se mu vykouzlil přívětivý úsměv, a hned k němu doběhl, načež mu pomohl zajatce dostat tam, kde ho potřeboval mít. "Díky za krásné ráno, Jacku," vydechl Fahad, "mám úplně otlačené prsty, nemluvě o tom škrábanci na rameni. Akihiko, nemoh bys aspoň vytáhnout desinfekci?!" "Dobrá práce, Fahade. Moc dobrá," zašeptal Jack a přilepil skučící kočce na hlavu malý čip. Z kapsy vysunul ovladač, stiskl velké červené tlačítko, a zvíře se začalo bolestně kroutit. Po necelé minutě se náhle postavilo na nohy, a zahledělo se Jackovi, svému novému pánovi, do očí. Jack stiskl další tlačítko, a kočka se posadila. "A zůstaň, micko," usmál se Jack, "jestli budeš hodná, a budeš hezky poslouchat, brzo dostaneš snídani tak velkou a vydatnou, že ti praskne bříško." "Co je vůbec zač tahle potvora?" vyhrkl Fahad poté, co se z pet láhve napil studené vody. "Říká se jí pama-yawa," odpověděl Jack, aniž by se na Fahada vůbec podíval, a odebral se k několika velkým krabicím naskládaným v pravém rohu jeskyně, "někteří jí přezdívají tapíří tygr, i když je podle mě víc příbuzná s jaguárem. K čemu je potřeba to vědět?" "Žere to lidi?" zeptal se Fahad. "Teď bude," zasmál se Jack, "ten čip jsem naprogramoval tak, aby pod jeho vlivem útočila stejně, jako lidožraví levharti v Indii." Zašmátral rukou mezi tablety, videokamerami a všelijakými dalšími cetkami v jedné z krabic. "Když máte zoologické vzdělání a rozumíte chování zvířat, není těžké ho s pomocí moderní technologie přenášet z jednoho tvora na druhého," dodal. Ozvalo se zahřmění. "Je tady," ozval se konečně Akihiko, a pomalu došel k jeskynnímu otvoru, pohlížeje přitom na rozsáhlý lesní porost. Cosi rychle dopadlo mezi stromy a ptactvo s křikem vystřelilo do vzduchu. Znovu se to zopakovalo ještě blíže k jeskyni. Pak z pralesa na skalní římsu vyskočil Pierre Leroy, oděný v roztrhaném spandexovém obleku. Pravý rukáv úplně chyběl, kalhoty měl od kolen dolů na cáry, a na břiše měl uniformu roztrženou, jako by jí projela obrovská čepel. "Čau Pierre," pozdravil ho Akihiko, "neseš mi na vypití něčí krev?" Pierre nepříjemně vydechl. Na to, že byl tak silný, vypadal docela unaveně. "Jdeš pozdě!" zařval Jack. "Merde, Jacku! Cos sakra čekal?! Nevěděl jsem, kam jste odletěli!" bránil se Pierre. "Stokrát jsem ti říkal, že budeme v Ekvádoru. Ukazoval jsem ti mapu, nepamatuješ si?!" "Přišel jsem o paměť. Jenom na posledních pár dní. Ale byl jsem dezorientovaný," odpověděl Pierre, "chvíli trvalo, než mě... víte co. Chtělo to pár dní." Jacka detaily příliš nezajímaly. "Hlavní je, že jsi zpátky. Jdeš akorát tak na čas," pousmál se Jack. Pohlédl nejprve na Pierra, pak na Akihika a na Fahada. "Jak víte, před pár dny nám přišla zpráva od přítele," začal Jack, "že ve Skotsku se prý proti nám bude demonstrovat. Je to směšné. Vybrali si odlehlé místečko někde ve Skotské vysočině, kde budou úplně izolovaní, a kde minimalizují možné ztráty." "To už víme, kámo," zasyčel Akihiko, "proč o tom zas kecáš?" "Protože to je dneska, ty pitomče," zařval na něj Jack, "přišla mi další zpráva. Byly nám zaslány přesné souřadnice." "K čemu nám je znát je pár hodin předtím, než ten protest započne? Protože pak je bude znát celý zbytek světa. Je to divadlo. Bude se to vysílat všude po světě, na každé stanici," řekl Fahad. "Máme čas na to, abychom se připravili," usmál se Jack, "to je všechno." "Proč letět tam? Proč nezničit nějaké jiné... Počkej," řekl Akihiko, a úplně zvážněl, "Jacku, to je ono, ne? Musíme tam letět." "Musíme tam letět," zašeptal Fahad, "musí se to udělat." "Bude tam hodně lidí," řekl chraptivým hlasem Jack a zachechtal se. Zakryl si oči, protřel si je, a pořád se chichotal. "Hodně, hodně, hodně lidí. Je hodně lidí, co nás nemá rádo," řekl se smíchem, a utřel si slinu, která mu vytekla z úst, "hodně lidí, co nás nesnáší, na jednom malém místečku." Jack přistoupil k pama-yawě a pohladil ji po zádech. "Nejdřív trochu otestujeme bezpečnostní zajištění celé akce," řekl tiše a zašimral kočku na bradě, "a pak přijde čas na párty." "Nedává to úplně smysl," ozval se Pierre. "Nic nedává smysl!" zařval Jack a kopl šelmu do boku. "Musíme tam být! Chápeš to, Pierre?!" syčel Jack, jako by byl posedlý. Pierre se pousmál. "Tak jo. Tak jo, Jacku! A víš ty co? Já sám se postarám o to, aby ta párty byla dobrá," řekl s nepřirozeným chichotem, "protože každá párty je jen tak dobrá, jakou vám ji udělají." Akihiko se také začal smát, a narazil rukou o stěnu jeskyně. "Třeba to přijde. Třeba uvidíme... třeba to všechno... odletí," řehtal se. "Nebylo by to super, chlapi? Konečně... bang!" chichotal se zase Fahad. Jack náhle zvážněl. "Mám tu napsané, kdo všechno tam bude. Demonstranti mě moc nezajímají, spíš organizátoři. Weber je v podstatě jedním z nich," pronesl. Pierrův výraz v obličeji se změnil z bláznivého lidského na ublížený zvířecí. "To jsem rád," zašeptal. "Koukněte, už mají Rogera a Pauline. Teď je to jen na nás čtyřech. Takže se snažte," dodal Jack. Akihiko a Fahad začali automaticky zvedat krabice a odnášet je na vrcholek skály, a do Cryptid Swiftu. "Hele, neměl bys pro mě nějaké lepší oblečení?" zeptal se ještě Pierre svého kolegy. "Ne," odsekl Jack, "budeš muset jít v těchhle hadrách." Začal znovu kopat do pama-yawy, než ji stisknutím tlačítka na ovladači přiměl vstát. "Jde se na to. Odlétáme."
Tisícihlavý dav demonstrantů se k sobě mačkal na plošině uprostřed vesničky Kinloch Laggan ve Skotsku. Troubení z trubek, vážný smích, hlučná konverzace, takové zvuky se nesly chladným odpoledním vzduchem. Na místě panoval řád. Jinak by to ani nešlo, demonstrace Not Our Heroes byla velice riskantní operací. Okolí malé vesničky, obvykle obývané pouze asi osmdesáti lidmi, nyní proměněné ve velký tábor demonstrantů, obíhali ostražití američtí a britští vojáci. V centru dění, na pódiu asi metr nad hlavami ostatních, stála Madison Harriganová, a připevňovala mikrofon ke stativu. Obličej měla zakrytý šálou ne proto, že by se styděla za svůj vzhled, ale zkrátka proto, aby se chránila před mrazivým vichrem. Za měsíc od strašlivého incidentu, který její vzezření navždy poznamenal, se musela naučit žít od začátku, a přestože měla možnost před světem v lítosti utéci, rozhodla se pro opak. Byla odhodlána čelit největšímu současnému světovému problému se stejnou odvahou, jako sílící horské vichřici. Očima rychle přejela po davu svých následovníků, zdvihajících všelijaké tabule, plakáty i figuríny v černém oblečení, a všimla si skupinky lidí, snažící se tou masou protlačit, postupující od Lapwingu stojícího na kraji vesničky směrem do centra. Madison opatrně slezla z pódia, a vydala se k ní. Vztáhla ruku k agentce Kentové. "Tak jsme kompletní. Já a vy všichni," zasmála se přátelsky Madison. "Vypadá to tu skvěle," poznamenala Barbara. Madison následně rukou potřásli Amanda, Megan, Collins a Arik Thomson. "Je mi ctí," prohlásil šéf CIA, "díky vám jsme zorganizovali parádní mezinárodní akci. Britové, Američané, támhle na kraji davu Estonec... Ach, připomíná mi to má začátečnická léta v Burundi! Tam se to na našich přestřelkách pro změnu hemžilo zástupci všemožných afrických kmenů, ale Britové a Američané tam spolupracovali také." "O únikových oblastech demonstranti již vědí, že ano?" zeptala se Amanda. "Všichni, kteří se zaregistrovali na můj web, a kteří jsou tady, dostali wordový soubor s příslušnými protokoly a mapou vesnice," odpověděla Madison. "To byl nápad Ishity Burmanové, totiž zorganizovat tu demonstraci tady," pokýval hlavou Arik, "ani ruská armáda by za sto let nezjistila, že se pod vesnicí rozkládá síť tunelů." "Nových tunelů," dodala Barbara, "místní v nich žili během invaze před půl rokem." "Vstupy do nich jsou dobře kryté, jak vidím," ozval se Bone Shatterer, hlava krytá přilbou, dlouhý černý plášť vlající v silném větru, "a jsou na přístupných místech. Tisíc lidí se do nich dostane za dvě tři minuty. Když teda budou rychlí, a nebudou o sebe zakopávat." Také potřásl Madison rukou, a krátce se jí zmínil o tom, jak se mu moc líbil televizní rozhovor s ní. "Kdy začneme?" zeptal se Arik. "Za několik minut. Jakmile udeří čtvrtá hodina, začnu se svým projevem. Ale jak vidíte, demonstrace už v podstatě probíhá. Vidíte ty lidi tam vzadu? To jsou přeživší z Belgie. Nedivím se, že tak křičí. Lovci kryptidů jim zničili životy. Stejně jako většině lidí, co jsou tady. Mě nevyjímaje," odpověděla Madison. "Člověk není zničený, dokud si to sám nezačne říkat," prohlásil Sam, "mě jejich počínání také fyzicky zničilo, ale v hlavě jsem nikdy nepřestal bojovat. Připomeňte jim to, prosím." Madison se zamyslela. "Pravda. Ani mě úplně nezničili. Každý konec je novým začátkem," zašeptala téměř neslyšně. Madison se vrátila k pódiu, a se svým blízkým spolupracovníkem Lynnem napojila kabely z mikrofonu na reproduktory. Agenti CIA a Bone Shatterer se dále procházeli po kraji osady. "Všichni tady ví, co mají dělat. Skvělé. Každý do toho jde s tím, že si je vědom, jak riskantní to je," řekla Barbara. "Vypadá to, že se cítí bezpečně," poznamenal Sam. "Nedivím se. Bezpečně se dnes člověk cítí kdekoliv, kde jsou tihle staří plecháči," ozval se Collins a ukázal na osm robotů X-77, už celé hodiny poletující nad shromaždištěm. "Abych pravdu řekl, přátelé," pronesl Arik a odkašlal si, "jsem strašně rád, že Nieto na to celé na poslední chvíli kývl. A dodržel slovo, které dal Vám, Same. Poslal nám aspoň svoje roboty." "A osm robotů svede víc, než jen jeden. Dva na každého z Lovců kryptidů," dodal Bone Shatterer. "Je šance, že tentokrát je zvládneme dostat i my sami. Prohlédli jste si už, doufám, své zbraně," řekla Barbara. "Kulky k prostřelení brnění, dávka metapolarininu s nějakými paralyzačními účinky," usmála se Megan. "To je jen na Pierra Leroye," řekla Barbara, "nezapomeňte, že tím byste neměli střílet na ostatní tři. Zabilo by je to. Tohle sérum, které doktorka Caronová vyvinula, má načas potlačit Pierrovy schopnosti. Bez nich to bude jenom slaboch." "Agentko," napomenul ji Arik, "tady nejde o to, na koho čím střílíme. Říkáme tomu demonstrace, ale ve skutečnosti jsme jako řezníci, kteří prodávají maso. Jestli sem přiletí, tak proto, že chtějí zabíjet. Nemůžeme se už na nic ohlížet. Střílejte po nich, jako by nic. Zapomeňte na dávná přátelství. Jsme profesionálové, vyjednáváme jen tak dlouho, dokud s námi nepřátelé vyjednávat chtějí." "Když už byla řeč o Caronové," zvolila hned jiné téma Megan, "co ta hypotéza s drogami? Má nějaké výsledky? A proč tu mimochodem není Olsen, když Lovce kryptidů nemá rád?" "Je schovanej v ústavu pro duševně narušené," zasmála se Amanda. "Podezřelé, že? Mohl sem zaletět. Vsadím se, že jako všichni businessmani miluje adrenalinové zážitky," odpověděla Barbara, "a ne, výsledky Caronová zatím nemá. Ale co víš, třeba zítra?" "Začíná mi to dávat smysl," zamyslel se Bone Shatterer, "trauma, pak drogy... zkrátka nějaká látka, která posílí vaši zlost... Ať už je to cokoliv, jsou určitě na dně."
Vichřice z vrcholků Skotské vysočiny přinesla sníh. S každou minutou ho ve vzduchu přibývalo, chladným objetím se lepil demonstrantům za límce zimních bund, a narážel jim do obličejů. Arik se pozdravil s kapitánem Stonem z americké armády, jenž pomáhal britským vojákům při posledních přípravách kulometů na okrajích vesnice. Kolem každé ze zbraní, posazené na zem, byly rozmístěny čtyři krychličky, jež po zapnutí vytvořily stealth polokouli. Ani vojáci sedící kolem kulometů pak nebyli vidět. "Podobný stealth systém má letoun Lovců kryptidů. Jenže tahle technologie je lepší, novější. Vyvinutá teprve v polovině září," řekl svým kolegům Arik. Agenti CIA se poté rozmístili po vesnici. Barbara a Collins se vydali na vrchol televizního vysílače necelých dvě stě metrů od severního okraje Kinloch Laggan. Všechen ten sníh přinášený ze severu z hor jim svištěl kolem uší a bušil je do zad. Amanda a Thomson se skryli v jednom z domků v centru osady. Megan se přidala k vojákům s kulomety a hlídala celou oblast ze země. Bone Shatterer se nebál postavit se přímo doprostřed davu. Kdosi mu tam potřásl rukou a poděkoval mu za jeho hrdinské činy. S nástupem čtvrté hodiny odpolední začala Madison svůj projev. Televizní kamery, živě jej přenášející, se natočily na ni. "Vážení přátelé, sešli jsme se dnes v tomto nádherném místě, abychom vyjádřili svůj nesouhlas s hrůznými činy teroristické skupiny, dříve nazývané Lovci kryptidů, jež měla na naše životy neblahý vliv. Začala jsem s programem Not Our Heroes hned po jejich říjnovém útoku v Charlotte Amalie. Jeden z nich, nadlidsky silný Pierre Leroy, údajně jeden ze zakládajících členů týmu, tam utrhl mému synovi hlavu od těla a hodil ji po mně. Nazvala jsem ho zrůdou, načež on mi zkřivil spodní čelist," Madison stáhla z obličeje šálu, a ukázala svůj obličej s prohlubněmi ve tvářích a spodní čelistí napnutou na levou stranu, tak, že nedokázala zavřít ústa, "a řekl mi, že i já sama budu zrůdou, že prý nemám na výběr. Ale dnes mi tady jeden výtečný člověk řekl, že člověk není zničený, dokud si to nezačne říkat. My všichni jsme toho vlastně důkazem! Přišli jsme o část sebe samých, byli jsme do konce životů poznamenáni zločiny Lovců kryptidů, přišli jsme o své drahé blízké... Ale rozhodli jsme se změnit svět, vypořádat se s těmi šílenci, a nyní jsme tu. Budeme úspěšní! Tato demonstrace je pastí pro naše trýznitele. Pro zločince, kteří se pokusili nás zničit, ba dokonce rozvrátit naši společnost, a místo toho nás jen sjednotili!" Madison se zahleděla do dálky. Uviděla cosi, co ji zaujalo. Nedokázala to však ve sněhové vánici identifikovat. "Nikdy neuspějí. Vězte, že jsme již vyhráli," pokračovala Madison. Barbara se odrazila od kovového lešení na zadní části plošiny televizního vysílače. Vytáhla dalekohled a pořádně si prohlédla řadu černých objektů rýsujících se ve vzdálenosti pár kilometrů od horské vesnice. "Kruci, já myslela, že byla zajištěná celá oblast," řekla naštvaně. "Co tam vidíte, agentko?" zeptal se překvapeně Collins. "Kolonu aut." "No a? Pozdně příchozí." "Blbe jeden. Ta auta jsou posprejovaná mračícími se smajlíky." Z prvního automobilu vyskočily dvě osoby, vůz se pak nekontrolovaně řítil směrem ke Kinloch Laggan. "Proč si toho Bone Shatterer ještě nevšiml?!" zhrozila se Barbara. "Jdu tam," vyhrkl Collins a seskočil z věže. Naplno se rozběhl. "Vidíte to, co já?" zakřičela do vysílačky Barbara. Nikdo nereagoval. "Lidi?! Krucinál, odpovězte někdo! Amando! Ariku, ty trotle!" řvala vyděšeně agentka. Neozýval se ani Collins, přestože jeho vysílačka byla na stejné frekvenci. Stále se řítil k vesnici. Ve chvíli, kdy byl automobil až příliš blízko, strefila jej Megan kulometem. "To si ze mě děláte srandu. Přesně tohle se nemělo stát," zasupěla si pro sebe Barbara. V případě, že by náhodou nad vesnicí poletoval letoun se stealth systémem a členové posádky by jen tak sledovali okolí vesnice, uvědomili by si, že bylo poseto zbraněmi, jež lidským okem zkrátka nelze spatřit. Střelba z kulometu přišla příliš brzy. Dav demonstrantů zdivočel. Roboti X-77 přijíždějící kolonu aut zatím jen sledovali, dosud nedostali příkaz vesnici bránit. Jak se také brzy ukázalo, automobily nevezly Lovce kryptidů, tedy jejich cíl, ale spoustu mladých lidí, jež je napodobovali. V jejich čele byla Samantha Yaldenová, obličej nahodile potřený válečným make-upem, výbušnina v ruce. Vypadala ještě hrozivěji než při nedávném protestu v Birminghamu. Z černých vozů, jež zaparkovaly na kraji vesnice, vyšly více než dvě stovky jejích následovníků. "Hej, lidi! Vy chcete Lovce kryptidů před světem hanit? Co to má znamenat? Vidím tu televizní kamery, všude kolem pódia! Kolik stanic vás přenáší? Kolik z nich jste zaplatili? A co ty tam vpředu děláš, zrůdo jedna hnusná? Pojď sem, já ti tu tvou čelist hezky odstřelím. Budeš vypadat líp!" řvala agresivně Samantha. Vyhodila výbušninu do vzduchu, ozval se řachot. Jednoho z demonstrantů, který se rozhodl následovníkům Lovců kryptidů postavit, bodla do ramene nožem. Z domků vyběhli vojáci, a složili Samanthu k zemi. Do davu Madisonových zastánců vletěly tři plynové granáty. Lidé se začali dusit. Kašlalo se, kopalo se, vojáci, kteří se stačili nadýchat, byli náhle bezbranní. Stoupenci teroristů je mlátili holemi a házeli po nich kameny. Lynn začal Madison odvádět ke vstupu do nejbližšího tunelu. Mnozí demonstranti se tam vydali též. Collins se ztratil v náhlém chaosu, a pomáhal vojákům zatýkat mladé ničitele. Jediným člověkem, který měl opět na celou zhoršující se situaci výhled, byla Barbara. Všimla si, že z horského úbočí náhle vyskočila velká tmavá kočkovitá šelma. Vypadala trochu jako jaguár, jen byla větší, mohutnější, a její skoky byly spíše gepardí než jaguáří. "Nepanikař, Barb. Všechno ještě může jít podle plánu," zašeptala si pro sebe. Shodila ze zad dlouhou pušku, a zamířila na zvíře. Zmáčkla spoušť, a minula. "Do háje," zasyčela. Znovu se pokusila nahodit vysílačku. A nikdo na její volání neodpovídal. Fakt, že stála na plošině televizního vysílače, s tím neměl nic do činění. Uvědomovala si, že spojení přerušovalo něco jiného. To stejné, co vypustilo na horské úbočí tu šíleně rychlou zabijáckou mašinu. Šelma byla stále v jisté vzdálenosti od vesnice a od tunelů, agentka měla ještě šanci ji sestřelit. Znovu v rychlosti zamířila na pohybující se cíl, pár vteřin jej sledovala na kukátku pušky, a poté se rozhodla zmáčknout spoušť. Televizní vysílač vybuchl. Barbara se ocitla ve vzduchu. Jetpack, který měla na zádech, se automaticky aktivoval, a odnesl ji hned o padesát metrů dál. Nohama stála ve sněhu dříve, než některé kusy vysílací věže dopadly na zem. Na obloze se zviditelnil Cryptid Swift s vysunutými laserovými puškami na křídlech. Agentka nemusela na své kolegy křičet, že Lovci kryptidů přiletěli. Všiml si toho prakticky každý. Skryté kulomety začaly pravý ohňostroj. Cryptid Swift se jejich střelám vyhýbal, a na každé místo, ze kterého zápalná střela vyletěla, shodil krátký, tlustý laserový paprsek. Kameny a rukou či nohou zbavená těla vojáků vylétaly do třímetrové výšky, někteří z těžce zraněných dopadali na demonstranty sunoucí se k tunelům a svou krví jim zbarvovali bundy, rukavice, ba i tváře doruda. Pama-yawa již dosáhla centra Kinloch Laggan, a zahryzla svou první oběť. Nejednalo se však o původního demonstranta, nýbrž o patnáctiletého anarchistu, snažícího se o osvobození Samanthy, stále držené vojáky. Šelma mu zakroutila krkem, o život přišel během několika desítek vteřin. Mezitím pama-yawa s jeho tělem divoce házela ze strany na stranu. Roboti X-77 nemeškali, a rozletěli se směrem ke Cryptid Swiftu. Ale laserové střely letounu Lovců kryptidů byly i na ně příliš. Do minuty se všech osm robotů rozletělo na kusy. Ať už Lovci kryptidů získali technologie ke zničení jinak nezničitelných robotů, s tělem částečně pokrytým meteokolosiem, jež taje teprve při třech tisících stupňů, jakkoliv, opět prokázali, že se na ně nikdo nedokázal připravit. Ani Nieto. Těžko říci, co si pomýšlel, když ve své podvodní základně na dně jezera Nikaragua sledoval záběry pořizované očima robotů a satelitem přenášené na obrazovky v jeho hlavní pracovně. Cryptid Swift přistál na jižním okraji vesnice, a vyběhli z něj Jack, Akihiko a Fahad, všichni tři v mechanických oblecích Olsen Corporation, ukradených v Charlotte Amalie. "Agentko Lyonsová, teď!" zařval Arik, a se svou kolegyní vyběhl konečně po minutách čekání z domku. Primárním úkolem dvou agentů bylo jít po samotných členech teroristického týmu. Amanda zamířila puškou na Jackovu nohu, a vystřelila. Jenže Jack odskočil, a kulka, jež by při zásahu projela i kovem, tak skončila kdesi ve sněhu či v mokré hlíně. "Hej, hej, hej! Co se to tu děje? My mysleli, že se tu bude poklidně demonstrovat! A ona je tady štvanice! Běhá tu nějaká kočka... promiňte, už si vzpomínám, tu jsme vypustili my... a slípky a kohouti nám tady křičí, jako byste jim pera škubali!" zakřičel Jack s roztaženýma rukama. Akihiko přiběhl ke dvěma demonstrantům při vstupu do tunelu, a srazil je k zemi kovovou tyčí. "Jak je možný, že vám lebky zapraskaly tak málo?" zasyčel. Udeřil oba raněné ještě jednou. "A zase? Víte co? Dokud neuslyším pořádné praskání, nepřestanu," usmál se vyšinutě, a dvacetkrát každé své oběti práskl tyčí do hlavy, dokud se nepřestaly hýbat. "Slabota. Někteří vydrží i třicet ran. Chce to další," zašeptal si pro sebe Akihiko. Jack a Fahad se mezitím postavili Amandě a Arikovi. Jediná rána rukou v mechanickém obleku, a Thomson ležel na zemi. Měl pocit, že se mu zastavil dech. Fahad stál nad ním, a byl připraven udeřit jej do hlavy. Bone Shatterer mu to však neumožnil. Doběhl na scénu, zvedl Fahada za okraj krčního krytu, a těžce s ním sekl o zem. Z opasku uvolnil injekční stříkačku s anestetikem a zabodl ji Fahadovi do krku. Fahad, ležící na zádech, jej udeřil do hlavy. Byla to pořádná rána, ale Bone Shatterer se jen trochu zatočil na místě, aniž by byl zraněn. Přilba byla dost silná na to, aby jeho obličej uchránila. Nato po něm skočil Pierre, řvoucí stokrát hůř, než pama-yawa. Povalil ho na zem a pěstmi mu bušil do hlavy. Pokoušel se přilbu prorazit. Jeho agresivita s každou ranou rostla, a postupně se měnil v zelené monstrum s keratinovými drápy. "Pierre, zrovna jsem tě chtěl zavolat," řekl Jack, "no, vidím, že ses jako správný velký kluk ze sedadla odpoutal sám. Hodně zábavy, kamaráde." Zleva po Jackovi skočila Amanda a pokusila se jej udeřit pažbou pušky do hlavy. Neuspěla, schytala ránu obrněnou rukou do zad, a obličejem zapadla do sněhu. Nehýbala se.
Barbaře se zastavilo srdce. Z dálky viděla, co Jack Owen učinil její přítelkyni. Bez přemýšlení se rozběhla k vesnici a vnořila se do chaosu, který na jejím území nastal. Arik, stále popadající dech a kašlající krev, v nechutných hlenovitých kusech, se doplazil k Amandě. "Lyonsová... Lyonsová, vstávejte! Nejste přece mrtvá, že ne? Vaše holka mě zabije, jestli..." Zase zakašlal, a oběma rukama si stiskl hrudník. Jediná rána mechanickým oblekem stačila k tomu, aby ho odrovnala. Akihiko stále mlátil své oběti, a stejně jako pama-yawa útočil i na podporovatele Lovců kryptidů, z nichž někteří se k němu dokonce lísali. Vyjadřovali mu svůj obdiv, dokud v řevu nezmírali. Akihiko si nevybíral. Fanoušek či odpůrce, každý byl pro něj člověkem, a s každým si tedy mohl hrát, jak se mu zachtělo. Fahad spal, Bone Shatterer jej vyřadil ze hry, ale nikdo jej nehlídal. Pierre, zcela transformovaný, se divoce bil s Bone Shattererem, zařezával mu své keratinové drápy do břicha, a Sam mu naopak otáčel hlavou o tři sta šedesát stupňů, až se jejich krvavá, brutální bitva zdála být přímo groteskní. Byla by, nebýt louží smíšené rudé a zelené krve, v nichž se váleli. Jack s úsměškem přistoupil k Arikovi. "Musím říct, že Vás zase rád vidím, pane Thomsone. Ehm... Vzpomínáte na to, jak jsem Vám zachránil život? Nebo Vám ho spíše navrátil? Docela mě to mrzí. Ne, že bych proti Vám něco měl, jenom... cítím takové nutkání Vám ho zase vzít. A užít si to. Řekněte mi, chcete, abych Vám vyloupl oko a donutil Vás ho sníst, nebo rovnou kopnutí do čela tímhle brněním, a půlka mého úkolu je již splněna? Samozřejmě si nejsem jist, jestli ta věc s okem nepřijde potom - budu kopat slabě, abyste to přežil, a pak budu muset vymyslet, co s Vámi dál," rozpovídal se Jack. Barbara proběhla kolem Megan, plazící se ze stealth zóny s krví na zádech. "Propána, holka, nehýbej se. Vypadá to zle," řekla jí agentka Kentová, ale Megan jen mávla rukou, jako by se nic nestalo. "Ta krev patří vojákovi, vedle kterýho jsem seděla. Není moje. Nestarej se o mě!" Lhala. Krvácela docela vážně, jenže si již povšimla zraněné Amandy, a věděla, že Barbara teď měla místo u ní. Beztak měla Megan za to, že se o sebe dokáže postarat. Při běhu se do Barbařina pronásledování dala pama-yawa, s čelistmi od lidské krve, nenasytně kvůli Jackově ovládání toužící po další. Agentka neměla na vybranou, musela použít pušku se sérem doktorky Caronové, aby šelmu zastavila. Přestože šipka zasáhla cíl, šla pama-yawa stále po ní. Povalila Barbaru do sněhu, a přitiskla jí na trup svou masivní tlapu. Barbara zařvala. Žebra zlomená při potyčce s Pauline se jí po následné operaci stále nezahojila, a nyní znovu slyšela jejich praskání. Byla to taková bolest, že nedokázala v očích zadržet slzy. Pama-yawa by ji zabila, nebýt zpožděného účinku séra. Dopadla na bok, končetiny jí ustrnuly na místě, jen syčela a vřískala bolestí. Agentka nedokázala pohled na trpící zvíře snést, a odstranila mu z hlavy čip. Bylo však pozdě. Sérum odvedlo svou práci, a kočku zabilo. Bone Shatterer utrhl Pierrovi ucho. Z hrdla zeleného netvora se ozval strašlivý ryk značící nepopsatelnou bolest. Než mu ušní boltec stačil dorůst, omráčil ho Sam ranou loktem do spánku. Pierre pozbyl vědomí pouze na dvě vteřiny, to bylo ale dost na to, aby mu Sam stačil bodnout injekci s paralyzačním sérem. "Všichni ho nosili v puškách, jenom já na opasku. A komu bylo nakonec dobré?" pousmál se Sam. Vylezl z krvavé prohlubně ve sněhu. Plášť mu připadal strašně těžký, to jak nasál všechnu tu krev. Přilbu, kterou Pierre, posílený transformací, částečně rozbil, náhle roztříštila rána kovovou tyčí. "Ty seš fakt úchyl, Webere," zasyčel Akihiko, "trhání uší, zápas v krvi, paralyzace... i když je mi něco z toho milý, jako kombinace se mi to nelíbí. Je mi z tebe na zvracení." "Teď ještě ne," oddechl Sam, a utřel si pot z čela, načež Akihika udeřil do břicha. Japonský zuřivec v mechanickém obleku odletěl o deset metrů dál, a dopadl na zeď malého domku, jenž se zbořil. "Ale teď už určitě jo," pousmál se Sam. Vyhrabal Akihikovo tělo, otevřel rukama mechanický oblek, přiložil mu prsty na krk, aby zjistil, zda dýchal, a jakmile se přesvědčil, že ano, a že byl pouze v bezvědomí, vpíchl mu do ruky látku na uklidnění. Neklid v Kinloch Laggan však ještě ani zdaleka neskončil. Zastánci Lovců kryptidů, kteří původně přijeli jen rušit demonstraci, se rozprchli. Někteří auty z vesnice odjeli, jiní pronásledovali demonstranty v tunelech. Ve zmatku se Samanthě podařilo zbavit se vojáků, jež ji drželi, a dala se do pronásledování Madison a Lynna. Tunely pod vesnicí byly složitější, než si dokázala představit. Byla to změť všemožných cestiček, vykopaných zoufalci zcela nahodile. Jen několik chodeb kamsi vedlo, a než Samantha zjistila, že právě těmito chodbami demonstranti utíkali, bylo již pozdě. Sami ji v temnotě pod zemí přepadli, a v některých z nich se probudily stejné emoce, jako dříve v ní. Vnímali ji jako nepřítele, tvrdě ji bili, a Samantha se řehtala. I odpůrci teroristů přistoupili na její pravidla. A pokud se z nich měli stát vrazi, pak budiž. Samantha si užívala pocit, že je svrhla do bezedné jámy pomstychtivosti. Nebýt včasného zásahu Madison samotné, nejspíše by Samanthu skutečně umlátili. Předními agresory byli ti Belgičané z Genku. "Řekla jsi mi, že jsem hnusná zrůda. Mýlíš se. Já svou morálku nikdy neztratila. Nenechala jsem se zničit. Ty sebe ano. To ale neznamená, že bych tě nechala zabít. Nezasloužíš si to. Dokud člověk skutečně neklesne, nikoho nezavraždí," řekla Madison sbité, smějící se Samanthě, a pomohla jí znovu na nohy. Na povrchu se o zabíjení ještě rozhodovalo. Jack si prohlédl své okolí a uvědomil si, že všichni jeho kolegové byli neúspěšní. Opravdu se chytili do pasti. Začal se řehtat. "Vy malí dotěrní pitomové. Tohle nikdy nic nevyřeší. Nedívali jste se nedávno na televizi? Pane Thomsone," Jack zvýšil hlas a zařval na celé kolo, "a všichni ostatní! Víte, co udělali s tou velkou krysou, co jsme vypustili do Valdezu? Kentová, vy proradná mrško, co jste teď udělala s naší kočičkou?" Ďábelsky se usmál. "Budete to muset udělat. Ukončit to," dodal. Barbara ani nestačila doběhnout k Amandě a přesvědčit se, zda byla naživu. Spatřila Arika, mířícího puškou v poslední chvíli, když už byl Jack příliš blízko, když už k němu natahoval prsty mechanického obleku, na to nejzranitelnější místo. Jediné místo, jež brnění nezakrývalo. Byl připraven střelit Jacka do hlavy. Možná bývali kolegy, možná kdysi spolupracovali, ale to všechno muselo jít stranou. "Ne, šéfe! Přesně to nesmíte udělat!" zařvala agentka Kentová a skočila po něm, snažíc se sklopit hlaveň pušky. Pozdě. Arik Thomson zmáčkl spoušť.
Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat