Lanasaurus

Lanasaurus ("chlupatý ještěr")byl jihoafrický ornitoschiid, heterodontosaurid, žijící ve spodní Juře před zhruba 199-196 miliony let. Ono zvláštní jméno mu dal Gow v roce 1975 - na počest slavného paleontologa Cromptona, kterému se dostávalo předzívky "Chlup". A podobně, jako u mnoha jiných heterodontosauridů, i z tohoto druhu známe pouze čelisti a zuby. Známa je jen horní čelist, která prokazuje u této skupiny dinosaurů znaky zatím nejprimitivnější. Jeho zuby pravděpodobně mohly připomínat kly. Navíc vědce zmátlo ještě jedno; čelist se nápadně podobá savci, nebo je s ní takřka identická. Proto také byla původně přiřazována k nějakému pravěkému savci. Lanasaurus byl býložravec, živil se většinou kořínky a hlízami, ale samozřejmě také listy. Měřil 1,2 metru a známe pouze jediný druh: L. scalpridens...

Lanasaura nalezneme v literatuře poněkud hodně. Objevuje se například v knize "Dinosauři průvodce 270 rody" od Douglase Dixona.

Příště Poekilopleuron!

Návrat prehistorické rostliny

Silene stenophylla, tak zní název rostliny, které se dařilo především v době ledové, před 20-30 tisíci lety. Možná se to zdá velice zvláštní, ale byla nově vytvořena jen díky norám pravěkých veverek, kde se ukrývala její semena. I když znovuzrozená rostlina není úplně identická s tou tisíce let starou (semena prokazují několik drobných odlišností), avšak, v dnešní době se stále objevuje v Sibiřských oblastech, což je v Rusku. Semínka byla vyzdvižena z 38mi metrové hloubky a radiokarbonová metoda jen poukázala na to, že jsou přes 30 tisíc let staré. Samozřejmě to není ojedinělý nález. Ve zmrzlé půdě, pro kterou používáme označení permafrost, byli nalezeni už mamutí mláďata. Pokud byla Silene stenophylla znovuoživena, je možné, že bychom mohli znovuoživit právě i mamuty? Na to si každopádně budeme muset ještě dlouhou dobu počkat...

O této zajímavosti jsem se dozvěděl díky této zajímavé stránce: www.paleo-dna.blog.cz .

Obrázek je také z této stránky...

Změny na Zemi aneb Jak člověk škodí přírodě II.

V pátek byl na ČT2 odvysílán druhý díl filmové epopeje Yanna Arthuse Bertranda s názvem "Domov aneb Kam směřuje naše cesta". Tento článek opět navazuje na Yannův život, ale i na člověka a přírodu vůbec... Yann Arthus Bertrand žil v Keni, a zde se začal věnovat svému povolání. "Chtěl jsem být vědec a stal se ze mě fotograf a kameraman." řekl Yann Arthus Bertrand. Začal natáčet z balónu, letadel i vrtulníků celý svět. Člověk ale přírodě velice škodí... Tak například Dominikánská republika a Haiti. Tyto dva státy, přestože leží vedle sebe na jednom ostrově v Karibiku, jsou naprosto odlišné. V Dominice se snažín chránit lesy a tak zejméně u hranic s druhým státem jich najdete veliké plochy. Mnohé ze stromů se často vykácejí, ale to jen v době, kdy dosáhnou nějakého věku nebo budou nakaženy. Zákon přísně zakazuje nepovoleně kácet stromy. Proto jsou jich tu spousty. Naopak, když překoročíte hranici Dominiky s Haiti, uvidíte jenom poušť. Haitiané jsou velice chudí, a tak většina zemědělců, aby se uživila, musí ještě prodávat dřevo. Když se podíváte na plochy na Haiti z výšky, podaří se Vám v krajině zahlédnout asi 1 % stromů, většinou vysazených člověkem. I cizí majetek jsou ale Haitiané schopni pokácet a prodat. Protože ale země nemá lesy, je na tom tak zle. V minulých letech byly zaznamenány útěky obyvatel tohoto státu do Dominiky, kde za hranicemi pokáceli stromy úplně jiné země a se dřevem se vrátili domů. To ale takto dále nepůjde. Pokud Haitiané nepřestanou stromy ve svém státu kácet a nezačnou-li vysazovat nové, stát bude přiveden ještě do větší bídy, než dříve... Další vyspělou zemí v ohledu přírody je Kostarika. Možná to nevíte, ale je to jediná země, která nemá armádu. Všechno své jmění doslova "zasvětila" lesům, které se zde nacházejí. Proto také v Kostarice nalezneme téměř málo dotčené druhy zvířat a je jich tu nejméně 700. Více než 7 % živočišných druhů na Zemi žije právě v Kostarice... Jinde na světě, třeba na Islandu, je příroda také nezkrocená. Přesto-že je tu málod stromů (ty zde však nebyly ani před příchodem člověka), přírodě se tu daří. Islanďané mají svátek Sázení stromů a každý rok na nějakých úrodnějších místech stromy zasadí. Tady za to může spíše příroda, že většina z těchto stromů bude do roka pryč - protože podmínky zde už jsou takové... A i když člověk přírodě škodí, některé země, kterých tu byly tři příklady, jsou schopny přírodu chránit a dokonce jí pomáhat. Tyto země by se nám měly stát příkladem; hlavně proto, že i když jsou to malé státy, dokáží velké věci...

Doufám, že se Vám tento článek líbil, je možné, že napíši ještě další články na toto téma... Pokud se Vám líbil, komentujte...

Život v divočině: Varan nilský

Život v divočině

Varan nilský

Afrika, stát Etiopie... Tady žije spousta fascinujících živočichů. Hlavními aktéry jsou tu například tito veliké žirafy, sloni, kteří shazují listí ze stromu pomocí dlouhých klů nebo lví smečky, z nichž se jedna dívá na kameru. Žije tu ale spousta dalších hlavních postav. Tohle je varan nilský, denní živočich, který se zdržuje v blízkosti vody. V tomto programu se podíváme do života těchto tajemných plazů a zjistíme, jak zajímavý vedou život... Je právě léto. Tvrdé roční období, doba sucha, kdy všichni živočichové musejí bojovat o přežití. Varan nilský je prakticky závislý na vodě - v okolních biotopech žije. Tato mladá samička již brzy snese vejce do jámy, kterou vyhrabe. Nilští varani dostali jméno podle svého výskytu v Egyptě, avšak daří se jim i na kterýchkoliv jiných místech v Africe. Samička intstinktivně vystrkuje jazyk, to proto, aby se ochladila. Okolní teplota přesahuje 32°C. Instinkt jí nadále říká, že má vejce zahrabat tady. Tito okouzlující plazi zahrabou svá vejce pod vrstvy tlejících rostlin. Pokud se to samičce podaří, bude muset čekat dalších 6 měsíců do vylíhnutí svých mláďat...

Za parných letních dnů se varanům jen daří. Stejně, jako ostatní plazi, i oni patří mezi studenokrevné živočichy a ve dne také loví. Tady, u jezera, se zdržuje jejich obvyklá potrava: měkkýši se chránkami, za kterými se varani potápějí na dno jezera. Dále tu žijí ryby a obojživelníci - především ropuchy a žáby - které jsou vítanou součástí varaního jídelníčku. Nedaleko odsud samice krokodýla nilského nakladla snůšku vajec. Pečlivě se drží v její blízkosti, ale varan má trik, kterým se k vejcím dostane. Stane se v tu chvíli velmi agresivním. Tomuto se podařilo zahnat krokodýlí matku a nyní dostane večeři. Pomaličku se smráká a u jezera se vede boj o rybu. Jeden samec překročil malé území druhého. Varani, a to nejen tito, ale všechny druhy, mezi sebou bojují, jako zápasníci sumo. Stoupnou si na zadní a předními končetinami a celým tělem se přetlačují. O tom, kdo rybu získal, rozhodne už jenom ranní svit. O několik dnů později skupina ropuch uvízla v malém jezírku. Pokud vyjdou do pouště, zahynou. Varani jsou naštěstí tak přizpůsobiví, že bez vodního prostředí několik dnů vydrží, dokud nedostanou hlad. Skupina ropuch v bahně je teď vítaná kořist nejen pro jednoho nilského varana...

Uběhlo asi 7 měsíců. Naše matka se vrací do svého hnízda. Mláďata se pomaličku líhnou. Těmto se to podařilo po unavujícím půl roce. Avšak varani nilští se líhnou už v době 4,5 měsíce poté, co se jejich vejce objeví na zemi. Mláďata jsou dlouhá asi 25 cenimetrů, a i když se to zdá obtížné, do délky 2 metrů dorostou velmi rychle. Je to podobné, jako u člověka. Mláďata zprvu požírají hmyz a malé rybky, až později se odvází na ropuchy a měkkýše. Prozatím se nepotopí do hloubky více, než jsou sami dlouzí... Skupinka varanů v křoví na něco číhá... V bažině uvízl bůvol. I když se varani živí převážně malými vodními živočichy, ve skupině jsou schopni zabít i bůvola. Opatrně ho koušou do stehenních svalů a boků. Musejí si ale dávat pozor na jeho hlavu, která je opatřena ostrými rohy. Asi dvanáct hodin poté bůvol na ohromnou bolest a ztrátu krve umírá. I když mnohdy varani nilští člověka nepopiratelně děsí, jsou to úžasní tvorové. Sledovali jsme jak loví, jak se líhnou a jak bojují. Pokud je budeme nadále chránit, zůstanou tu s námi i tito tvorové...

Snad se Vám druhá část toho dokumentu líbila... Další uvedu zřejmě až na konci března, kdy už budeme mít jaro... Pokud se Vám část líbila, komentujte...

Podivuhodná divočina Antarktidy

Skandinávie, Hokkaidó, západ Spojených států, jihovýchodní Asie, Madagaskar, jižní část Jižní Ameriky, Australasie, Česko a nyní je tu i Antarktida. Tento díl je zcela poslední z této série a je tu také jeden patrný rozdíl: jde o dokument o celém kontinentu...

Je konec jara a na západní straně Antarktidy čekají mláďata tučňáka císařského na rodiče, kteří jim donesou potravu. Přes jeden rok naši filmaři snášeli tvrdé podmínky míst za Jižním polárním kruhem, kde žijí jedni z nejfantastičtějších živočichů naší planety. Ale Antarktida není jen věčný led, studené moře plné ker a šedá obloha. Je to něco mnohem většího... Antarktický poloostrov - tady žije spousta fascinujících druhů zvířat. Kromě mnoha mořských savců se zde vyskytují i velicí ptáci. Jeden z nich, tento albatros má rozpětí křídel až 370 cenimetrů, váží až 10 kilogramů a je zapsán do seznamu zranitelných zvířat. Albatrosi požírají ryby, korýše a chobotnice a mláďatům vyvrhují "olejovitou kaši", kterou je vyživují. V blízkosti rodičů mládě setrvává po dobu zhruba 9 měsíců a poté samo hnízdo opouští - v té době se pokouší o své první lety. Nejpodivuhodnější však na labatrosech je, že se dožívají 80 let, a to ve volné přírodě! Antarktický poloostrov je také domovem mnoha jiných fascinujících zvířat - například tento kolosální rypouš sloní má až 6 metrů na délku a to z něj činí největšího ploutvonožce na Zemi. Živí se rejnoky, korýši a olihněmi a kromě těchto chladných míst obývají například teplá klimata Kalifornského poloostrova v USA... Ale Antarktická sněhová čepička je velice krutá. I když je tato ledová země, kde z jednoho ledovce pohlédnete až na 20 kilometrů daleko, doslova "zledovatělá", v létě se její vzhled zcela mění... Mys Adare v červenci... Tady žijí největší živočichové světa. Plejtvák obrovský. Tento ohrožený živočich je zde loven pro maso, ale přesto je jeho populace ještě dosti velká. Živí se krilem. Okolní zajímavostí je, že za den pozře až 40 milionů drobných korýšů! Tělo dosahuje asi 30ti metrové délky a váží asi 170-185 tun. Další zajímavostí je, že jazyk má až 2,9 tun! Ačkoliv je toto zvíře obrovské, nemůže se nijak bránit a proto bychom je měli chránit, abychom jej úplně nevybili. Na mysu Adare žijí také jiní tvorové, například tento buřňák obrovský. Buřňáci zastávají na Antarktidě roli supů a sežerou jakoukoliv mršinu. Jsou schopni se o ni i poprat, přesto, že tito velcí ptáci s rozpětím křídel přes 190 cenimetrů vypadají nemotorně a mírumilovně. Na západě u Weddelova moře čekají na krách mláďata tuleňů Weddellova. Ačkoliv se to zdá nemožné, tady je ve vodě tepleji než na souši - a to jednoduše proto, že voda zamrzá při 0°C. Na souši je mezitím -30°C a ve vodě okolo 0,3°C, což je opravdu veliký rozdíl. Čekají tu také tučňáci císařští, jejich mláďata. Rodiče se vydali na moře nakrmit se a poté, co se vrátí, vyvrhnou mláďatům zvláštní olejovitou kaši přímo do úst. Tito tučňáci jsou endemity Antarktidy. Živí se korýši, krilem a krakaticemi. Dospělci mají na výšku až 1,2 metru. Zadržíá dech na 20 minut a potopí se až do 550ti metrové hloubky. Léto však také končí... A nastává podzim... Nedaleko australské vědecké stanice Casey se do vody vrhají tučňáci kroužkoví. Předtím, než začne zima, chtějí toho využít. Země, v zimě zamrzlá, je náhle rozmrzlá a objevuje se neznámá černá půda - takto si Antarktidu představuje jen málokdo. Tučňáci kroužkoví mají až 50 cenimetrů na výšku a patří tedy mezi velké zástupce své skupiny. Samice snáší dvě vejce a sedí na nich oba rodiče, střídají se. Také se živí krilem. Ten je tvořen fosforeskujícími korýši, kteří jsou zdroji nenasycených mastných kyselin. Kromě toho, že se jím živí tučňáci a jiní zdejší tvorové, využívá jej i člověk a přidává do většiny své vyrobené potravy. Je to vlastně důležitý základ potravního řetězce... I podzim je však u konce a nastává zima. V okolí ruské stanice Vostok bylo jednu zimu naměřeno -89,3°C, což je rekordní teplota na Zemi. Zatímco gladiologové hledají v ledu a pracují, tučňáci a ploutvonožci se připravují na chlady... Antarktida není trvale obydlena a její lidské obyvatelstvo tvoří pouze tito vědci. V roce 2010 však došlo ke zvratu - nyní je Antarktida návštěvním místem. Zde žijící tvorové jsou málo dotčeni a tak musíme doufat, že je jednou nevyhubíme poté, co bychom si Antarktickou sněhovou čepičku označili za výletní místo. Proto je třeba naši planetu chránit...

Toto byla zcela poslední část tohoto dvacetidílného dokumentárního cyklu. Ještě napíši článek o informacích ohledně této série, kde o cyklu zjístíte více informací... Pokud se Vám líbil, prosím, komentujte...

Blog polárních medvědů-24.2.2012

Jeden z vůbec posledních dílů mé série o arktické Kanadě...

Churchill, Manitoba: -20°C,

Gillam, Manitoba: -23°C,

Winnipeg, Manitoba: -13°C,

Arviat, Nunavut: -29°C!

V arktické Kanadě zima stále trvá... Lední medvědi u Hudson Bay v okolí Churchillu a v Národním Parku Wapusk jsou stále hladoví, ale záliv je neustále zamrzlý; to znamená, že stále mohou lovit tuleně. Letošní Medvědí sezóna je samozřejmě krutá, stejně jako v předešlých letech. Tento týden bylo na důkaz toho nalezeno mládě ledního medvěda, které zahynulo na ledové kře - jeho matka je zřejmě opustila. Ačkoliv lední medvědi mají možná nejlepší, přesto však nejkrutější období, puštíci se mají ještě lépe. Puštík vousatý má tak výborný sluch, že uslyší křečka, lumíka nebo rejska až pod 30 cenimetrovou vrstvou sněhu - je to navíc jedna z největších Manitobských sov. Na jiném místě, v Gillamu jsou hojné především polární lišky. V ledové tundře se jim velice daří a s přicházejícím jarem se jim brzo narodí mláďata. I lišky jsou, podobně jako puštíci, schopni uslyšet a v některých případech ucítit možnou kořist pod vrstvou sněhu. Narozdíl od lišky červené, liška polární má ale krátké končetiny, a tak do sněhu nemůže skočit, nýbrž ho odhrabat. To znamená pro lumíka, že má několik vteřin na to, aby se ztratil z jejích smyslů...

Příště tu bude už zcela poslední Blog polárních medvědů na tomto blogu, připomínám, že celý projekt bude přesunut na Arktidu & Antarktidu. Poté se už můžete těšit na Obrázky týdne...

Dobrodružství mezi žraloky s Nigelem Marvenem

Dobrodružná cesta jednoho přírodovědce do tajuplných moří plných parybích predátorů...

01: V hejnu platýsů, Karibik

02: Pokus zahnat žraloky pomocí speciální látky, Kjúšú

03: Nigel a žraločí expert před potápěním za dravci, Karibik

04: Natáčení uprostřed hejna lachtanů, Jižní Afrika

05: Žraloci zblízka, Jižní Afrika

Dobrodružství mezi žraloky s Nigelem Marvenem (Shark Week Uncaged With Nigel Marven, nebo také Uncaged: Shark Week, jiným českým překladem Žraločí týden s Nigelem Marvenem) je britský dokumentární seriál z roku 2000. Nigel se v něm vydává na cesty po celém světě, aby spatřil různé druhy žraloků. Tento cyklus má celkem 7 epizod po 10 minutách, avšak později byl s Nigelem natočen i tzv. "Celebrity Shark Week", kde se Nigel setkal s různými herci (např. David J. Elliot). Původní cyklus je však skutečně unikátní. Zatímco se můžete dívat na záběry z podmořské hladiny, dole na liště běží různé informace, například, kolik tento žralok měří, porovnání s člověkem, kde žije apod. a tak vytváří skvělý obraz mezi žraloky každému člověku. Bohužel, já sám jsem sérii nikdy neviděl (až na krátké video z Bahamů na YouTubu), takže nemohu říci více. Alespoň však podle videa bych dokument doporučil každému, kdo potřebuje nové informace nebo by se i jen tak podíval...

Pravěké safari I. - 22.

Minule (jako docela obvykle) nenapsali Betaraptor, Mojeznamyavatar a Král Teluris (Vám se začíná safari pořádně táhnout a je možné, že ho nedokončíte). Každopádně na Vás všechny čekají kritické situace. Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych

Už jsi u něj. Najednou hřebínek vystoupil a ty jsi si toho tvora všiml - je to Dilophosaurus! V zápětí však mizí a za tebou se objevují tři tobě známí dravci... Jsi v kritické situaci...

A: Utečeš,

B: Pokusíš se použít flaksu,

C: Zkusíš něčím odpoutat jejich pozornost.

Betaraptor

Popis je dokončen, gratuluji! Nyní si můžeš vybrat bonusový předmět...

1. Žraločí ponorka - je pro jednoho člověka a hodí se na průzkum až 50 metrových hlubin,

2. Vodní kuše - je na jedno použití a můžeš ji použít na malé zvíře v dálce 10 metrů.

Nyní můžeš pokračovat...

A: Ještě u Lexivosaurů zůstaneš,

B: Vydáš se na pobřeží a postavíš tu tábor,

C: Půjdeš prozkoumat pobřeží.

Oceanpraveku

Jdeš křovinami za tím křikem. Ten neustále zesiluje, ale doposud jsi ho neslyšel...

A: Jít dál,

B: Vzdát to,

C: Nejdříve se ujistit, že máš všechno.

Mojeznamkyavatar

Gratuluji, popis je dokončen! Nyní si můžeš vybrat jeden bonusový předmět...

1. Rogalo (budeš však muset najít nějakou planinu, kde by jsi s jeho pomocí vzlétl),

2. Mačeta (takřka univerzální, hodí se na hodně věcí, ale je malá šance, že ji budešt potřebovat).

Nyní můžeš pokračovat...

A: Vrátit se do tábora,

B: U Ouranosaura ještě počkat,

C: Někde si tu ustlat a spát.

Alfaraptor

Schoval ses, ale pak Ti něco skočilo na hlavu. Probral jsi se až uvnitř nějaké skály - nic s sebou nemáš, a není tady ani tvůj společník...

A: Zkusit ho najít,

B: Zůstat tu,

C: Nechat toho a jít hledat dál toho neznámého tvora - možná jsi se ocitl v jeho úkrytu.

Dinosaurss

Gratuluji, popis je dokončen! Za popis mláděte Diplodoka však bonusový předmět už máš, přesto ode mě dostaneš satelitní snímek této oblasti. Nyní kontroluješ, zda-li se neblíží nebezpečí. Něco se pohybují v křoví...

A: Zjistit, co to je,

B: Schovat se,

C: Utéci odsud.

Vašek

Čím to ale zajíst? Máš tady toho spoustu na výběr, pak se však ozve zvuk malých dravců, který důvěryhodně znáš...

A: Vydat se za nimi,

B: Zajíst to nejbližším, co najdeš,

C: Vrátit se do tábora.

Král Teluris

Hledat rybu není nic lehkého, zvlášť, když nemáš návnadu. Jakmile jsi prut vytáhl, háček byl pryč...

A: Najít nějakou návnadu,

B: Zkusit to s rybou znovu,

C: Jít rovnou na Crassigirina.

Siamotyran

Popis Stegosaura děláš velmi rychle, do příště ho již dokončíš...

A: Dokončit popis,

B: Dokončit popis a zároveň začít s popisem dalšího tvora (vyber si, zvířata viz.minulé kolo),

C: Skočit do vody.

Doufám, že si všichni vyberete pro Vás správnou odpověď. Další safari příští týden!

Abrictosaurus

Abrictosaurus ("bdící ještěr") byl spodnojurský ornitopod, heterodontosaurid z doby před 199-195 miliony let. Jméno "bdící ještěr" mu dal J. A. Hopson, který přišel s novou teoriií, že dinosauři nepřespávali horké letní období v poušti. Tak si myslel Tony Thulborn, který jej objevil. Hopson ho později uveřejnil jako celoročně aktivního živočicha, který byl teplokrevný a dostal tak své jméno... Z Abrictosaura známe bohužel jen dvě lebky a několik fragmentů kostry. Lebka je s tou Heterodontosauří takřka totožná, takže často vznikají různé záměny. Na lebce jsou také výrazné stejné zuby, chybí pouze špičáky. Je však možné, že špičáky měli pouze samci, podobně, jako je tomu dnes u paviánů, a že tedy nálezy jsou samice. Vůbec celá rekonstrukce Abrictosaura vznikla díky porovnání s Heterodontosaurem a současnými živočichy. Abrictosaurus obýval dnešní Lesotho v jižní Africe a byl to býložravec. Jeho délka činila 1,2 metru. Prozatím známe jediný druh; A. consors...

Popis Abrictosaura najdeme například v knize Douglase Dixona "Dinosauři: průvodce 270 rody".

Příště Lanasarus!

Změny na Zemi aneb Jak člověk škodí přírodě

V pátek byl na ČT2 vysílán fascinující dokument natočený Yannem Arthusem Bertrandem s názvem "Domov - Kam směřuje naše cesta". Tento článek částečně na Yannův život navazuje... Yann Arthus Bertrand žil v Keni, ale na třicet let odjel fotografovat a natáčet na jiná místa na světě. V té době se to v Keni jen hemžilo různými zvířaty. Když se po třiceti letech vrátil na krátkou dobu, čekalo ho tak nemilé překvapení, že zůstal mnohem delší dobu. Hojnost zvířat byla tak velice malá; všechna zvířata už žila jen v Národním parku a opravdové minimum opouštělo jeho hranice. Za pouhých třicet let se populace žiraf snížila tak moc, že zahlédnout je nyní je prakticky nemožné. Hrochů vyhynula nejméně polovina a to jen kvůli vlivu člověka. Nejen Keňa se takovou stala... Na jednu dobu Yann odjel do Thajska, aby zde natočil mizení mangrovových porostů a odsud do Indonésie. Zeptal se jednoho muže, proč to dělá a on řekl, že musí živit rodinu. Když Yanna pozval na večeři, jeho žena se dívala na televizi s plochou obrazovkou na americký seriál, na střeše měli satelit a oblečení, které si koupili a ani ho nenosili. Kácením lesů nejen že mizí všechny různé druhy živočichů, v Indonésii jde například o orangutany, ale také hubíme sami sebe. Protože pokud se ztratí naše lesy, ztratíme se i my... Na jiných cestách Yann zavítal do Nepálu, do Himálají. Člověk by si myslel, že v takových výškách bude vzduch čistý. Omyl! Poté, co vylezete na vysoké hory, zjistíte, že kromě toho, že je vzduch řídký, je tak zahlcený tím, co cítíme u továren a silnicí, že přináší jen smrt. Děje se tak, protože splodiny, vytvořené na východě, jsou větry přeneseny až sem, do největšího pohoří na světě... Jindy Yann zavítal do USA, do státu Texas, kde chtěl zjistit, jak tady člověk přírodě škodí. Zeptal se jednoho majitele zdejších bavlnových plantáží, jestli může natočit, co se zde děje. Kupodivu, bylo mu to zakázáno. "Vždy, když Vám něco zakáží, je v tom nějaký ekologický problém," zní Yannova slova. Nakonec natočil, co se zde děje a několik dlouhých hodin trávil později u soudu. "Já to ale cítím jako povinnost, ukázat, co se tu děje..." řekl Yann... A to je jen velmi malá část obsahu dokumentární epopeje "Domov". Tady jen vidíme, jak člověk škodí naším planetě Zemi a proto nesmíme zapomenout na jedno - pokud ji zničíme, nevyhnutelně zničíme i sami sebe...

Kromě filmové dokumentární epopeje "Domov" Yann Arthus Bertrand natočil i velmi oblíbený dokumentární cyklus "Přežijeme na naší planetě?". Pokud se Vám tento článek líbil, prosím, komentujte... Možná, že příští týden napíši ještě další článek o ochraně planety Země...

Raní ptáci

Jak se vlastně vyvinuli ptáci a kdo byli jejich prvními zástupci? Téhle otázce jsem se zde, na blogu, již několikrát věnoval. Avšak některé nové vědecké poznatky z minulého roku se staly tak překvapivými a tak možnými, že se před námi nyní objevuje odpověď. Všechny znaky s dinosaury poukazují na to, že se ptáci vyvinuli z malých dravců. Tak například Archaeopteryx, pravděpodobně nejstarší ptačí druh na Zemi, má kostru takřka shodnou s Comsognathem, maličkým teropodním dinosaurem - oba dva navíc žili ve setjné době; v Německu před 170 miliony let... Vědci rozčlenili první ptáky na dvě skupiny; dlouhoocasé, jako byl Archaeopteryx, a krátkoocasé - do této skupiny patřili všichni předkové dnešních ptáků... "A poté, co se ptáci stali tak úspěšnými, vytlačili poslední dinosaury.", to jsou slova teorií mnohých vědců. Na konci Křídového období byli ptáci totiž tak úspěšní a rozšíření, že by se to klidně mohlo stát. Poslední pterosauři jimi byli nahrazeni dozajista - ptáci jednoduše ovládli oblohu. Postupně se přizpůsobovali jiným biotopům, jako byla i podmořská hlubina a ovládli svět... Pro nás to však jedno znamená: Že dinosauři jen tak nevyhynuli a že i když už tu nejsou tzv. "neptačí dinosauři", jako velká "rodina" tu jsou - vždyť se staší podívat jen na strom vedle Vašeho domu...

Příklady:

Archaeopteryx; dlouhoocasý pták; 35 cenimetrů dlouhý; pozdní Jura; nálezy v Německu (Evropa).

Ichthyornis; krátkoocasý pták; 35 centimetrů dlouhý; pozdní Křída; Kansas, Texas v USA (Severní Amerika).

Hesperornis; krátkoocasý pták; 1,75 metru dlouhý; pozdní Křída; Kansas - USA (Severní Amerika).

___________

Nové objevy nám ukazují, že dinosauři, jako Velociraptor, anebo také zcela nově objevený teropodní dinosaurus z Německa, který byl ochmýřen, jeen potvrzují teorii, že se ptáci mohli vyvinout z dinosaurů. Navíc mají také tzv. "závěsnou kost", což je kost, která umožňuje létat - v případě teropodních dravců kormidlovat běh. Samostatné peří se vyvíjelo ještě delší dobu - mají je kromě těchto jmenovaných druhů například činští plazi, včetně Incisicosaura nebo Microraptora, kteří se, ačkoliv šlo o dinosaury, ptákům velice podobali.

Tento článek bych nikdy nenapsal, nebýt encyklopedie "Velká obrazová encyklopedie: Dinosauři" od Davida Burnieho. O raných ptácích se v této knize dozvíte ještě víc. Snad se Vám můj článek líbil, pokud ano, nezapomeňte komentovat...

Podivuhodná divočina Česka

Skandinávie, Hokkaidó, západ Spojených států, jihovýchodní Asie, Madagaskar, jižní část Jižní Ameriky a Australasie. Unikátní divočiny po celé planetě. Dokument je však zpět a tentokráte s prozkoumáváním naší divočiny...

Je léto... Doslova "davy" komárů se pohybují nad mokřinami na jihu středoevropského státu Česko. Přírodovědní filmaři zde ztrávili jeden rok, jeden rok v mokřadech, a záběry, které pořídili, nám ukáží tuto podivuhodnou divočinu Česka... Střední Evropa. Česko je jeden velký divoký ráj. Tento stát je ohraničen horami, které se táhnou až do sousedních států. Většina takových míst je tu prohlášena za Národní park... Nezkrocená divočina Česka se vyskytuje především v jižní a jihozápadní části... Šumava. Tato oblast je domovem spousty unikátních živočichů, jako je například tento kormorán malý. Je to málo dotčený druh, dosahuje až 40 centimetrové délky a má dlouhý ocas. Zobák je naopak krátký a silný. Kormoráni se ale v takové hornaté oblasti vyskytují jen velice málo. Jejich domovem jsou jiné lesy. Je to ale pták tažný, takže se na Šumavě vyskytuje jen krátkou dobu. Jiným ptákem, který se vyskytuje v české Šumavské oblasti je volavka stříbřitá. Tento pták má na délku až 60 cenimetrů rozpětí jeho křídel sahá asi 100 cenimetrů a váží pouhých 550 gramů. Je to málo dotčený druh, který do Česka přilétá jen velmi vzácně. Vyskytuje se zde většinou v oblasti velkých rybíků. Někteří jedinci byli odchováni v zajetí a až poté puštěni do volné divočiny. Dá se zaměnit například s touto mnohem menší volavkou bílou, která se zde také vyskytuje... Opustíme nyní Šumavské hory a vydáme se více na jih, do oblasti, která nese název Třeboňsko. Tyto rozsáhlé mokřady vznikaly postupně v průběhu tisíců a milionů let a je možné, že jde o pozůstatek z doby ledové... Jaro - ptáci začínají pomalu volat lesem a hmyz, jako je tato včela, se probouzí k životu. Po zimě se probrala i tato vydra říční - jediný druh vydry vyskytující se v Česku. Je to téměř ohrožený druh vážící asi 10 kilogramů a je dlouhý necelý metr. Jejich nejnebezpečnějším nepřítelem je tu člověk. Ochranou vyder se proto v zemi zabývá hned několik nadací. Vydry jsou většinou samotářské, vyhrabávají si dlouhé nory pod kořeny stromů a živí se vodními zvířaty, jako jsou měkkýši nebo obojživelníci - to ale neznamená, že například nějakým mladým ptákem nepohrdne. Na jaře tu také své poslední chvíle tráví kormoráni velcí, kteří přiletěli ze severských zemí. Kormoráni velcí hnízdí v koloniích a jsou málo dotčení. Bohužel byl dovolen jejich odstřel a tak se jejich populace na území Česka stále snižuje... Nyní je léto. Na tuto dobu sem zavítal velmi vzácný obyvatel; los evropský. Je to celoročně chráněný druh a poté, co zde byl před několika set lety vyhuben, se sem opět dostal ze severu. To dokazuje jeho nesmírnou přizpůsobivost. Dospělí samci mohou mít i přes 450 kilogramů a jsou přes 3 metry dlouzí. Losice mají asi 2 metry a váží okolo 370 kilogramů. Dospělosti los dosáhne v asi 2,5 letech. Právě nyní, v létě, se losi zdržují v takových vlhkých oblastech. Losice rodí jedno až tři mláďata a po 4 měsíce je živí mateřským mlékem... Jiný jelenovitý zástupce se zde také vyskytuje jen vzácně; je to tento jelen lesní. Má asi 230 cenimetrů na délku a shazuje své parohy, ale až na konci zimy. Lidé mu zde pomáhají tím, že krmítka naplní senem... Je konec podzimu. Do Česka ze severu přilétají opět kormoráni a s nimi i orli mořští. Orel mořský má asi metr, váží asi 7 kilogramů. Rozpětí křídel však dosahuje až 2,5 metru. Samci mají obvykle vyšší hlas, než samice a hnízdo si staví na okrajích zatopených území v jehličnatých porostech, jako je právě na Třeboňsku... A teď přišla zima. Všichni živočichové, včetně vyder, se schovávají zpátky do svých nor, kde budou několik dnů spát. Poslední rybáři odjíždějí z lovu pstruhů v mokřinách... Ale země se zase na jaře probere. Divočina Česka je skutečně unikátní a pokud budeme chránit nejen ji, ale i divočinu celé planety Země, je dosti pravděpodobné, že tu s námi zůstane ještě dlouhou dobu...

Doufám, že se Vám i další část Podivuhodné divočiny líbila. Příště tu bude už zcela poslední část. Napovím Vám pouze, že se bude týkat oblasti, která je velice málo osídlena a proto je na ní divočina vskutku nezkrocená...

Blog polárních medvědů-17.2.2012

Další, jeden z posledních dílů mé série o arktické Kanadě...

Churchill, Manitoba: -16°C,

Gillam, Manitoba: -17°C,

Winnipeg, Manitoba: -7°C,

Arviat, Nunavut: -21°C.

Zima je stále v plném proudu a arktická Kanada plná obdivuhodné zvěře... V okolí Churchillu, v Národním parku Wapusk, jsou lední medvědi stále aktivní. Kromě toho jsou aktivní také puštíci vousatí - tyto sovy díky svému neuvěřitelně dobrému sluchu zaregistrují hraboše v až 30 cenimetrů vysokém sněhu. Polární lišky se snaží najít potravu pro svá mláďata, aby se jim podařilo přežít toto mrazivé období. Stejně tak, jako puštíci, se zde vyskytují i sovice sněžné - další sovití ptáci přizpůsobeni krutým mrazům. Aktivní jsou i bělokuři a bílí zajíci. V Arviatu ve státu Nunavut sobi karibu stále žijí v blízkosti lidských obydlí. Naskytla se však opravdu podivuhodná zpráva; na začátku týdne tu prý byl viděn velice vzácný vlk arktický. To znamená, že tito tvorové zde stále žijí, i když podmínky v zimě tu nejsou zrovna přítelské...

Příští část už bude vůbec předposlední a nezapomeňte, že seriál bude pokračovat na Arktida & Antarktida...

Na Falklandech s Nigelem Marvenem

Bohatá divočina jihoamerických ostrovů, včetně tučňáků a kosatek...

01: Mezi tučňáčími ptáčaty

02: Mládě albatrosa na jižních útesech

03: Tváří v tvář hladovému tučňáku

04: Procházka ve sněhové bouři

05: Natáčení kosatek na pobřeží

Na Falklandech s Nigelem Marvenem (Killer Whale Islands With Nigel Marven, v češtině známé též jako Ostrovy kosatek s Nigelem Marvenem) je britský přírodopisný dokument, vyrobený společností Image Impact pro kanál Five, PBS a Thirteen/New York v roce 2007. Nigel Marven se v něm vydává na Falklandy, kde nás seznámí s rozmanitou divočinou. Úvodní slova dokumentu natáčená v letadle zní: "Falklandy nebo-li Malvíny. Většina lidí si při těchto slovech vybaví válečný konflikt mezi Británii a Argentinou v roce 1982, já si však vybavím rozmanitou divočinu...". Nigel se vypravuje na všechny různé ostrůvky v okolí Falkland; útesy, planiny, moře ale i místa nedaleko měst. Setkává se tak s tučňáky, albatrosy, rypouši sloními, tuleni a také kosatkami (Falklandám se také říká "ostrovy kosatek". Osobně mohu dokument velmi doporučit, obsahuje mnoho informací a Nigel nás seznamuje s různými tvory nejen jako vědecká fakta, ale také jak vznikl jejich nález apod. Česky byl dokument vysílán například na Spektru nebo Viasat Nature, ale také vyšel na DVD pod druhým diskem série Nigel Marven a jeho příroda - pokud budete mít šanci ho sledovat, podívejte se na něj...

Dokumenty, které stojí za to vidět - 15.2.2012

Je tu další seznam dokumentů, které budou vysílány, vysílány byly nebo právě jsou, v televizi. Trochu jsem však pozměnil název, jelikož pod jménem "seriály" si člověk vybaví často něco jiného, než jen dokument...

Hned dnes v 17:00 běží na kanálu National Geographic Channel nový dokumentární cyklus Skandinávská divočina, přímo od tvůrců populární Ruské divočiny.

Každý čtvrtek je v 15:30 na televizním kanálu Animal Planet vysílán jeden z nejposlednějších Nigelových dokumentů; Pandí dobrodružství s Nigelem Marvenem.

Kanál National Geographic Wild nám také nabízí pohled do světa dinosaurů; Nejpodivnější dinosauři jsou vysíláni 22. února ve 12:00.

Dále na Nat Geo Wild poběží dokument Vytvoř mi dinosaura, jen hodinu po Nejpodivněších dinosaurech.

19. února v 15:00 National Geographic Channel vysílá Smrtící past na dinosaura.

A každou středu ve 21:00 je na Animal Planet vysílán fascinující dokumentární cyklus BBC Divoká Francie.

Nejdivočejší Afrika je vysílána též na Animal Planet hodinu po Divoké Francii.

______________

A k DVD: 29. února nás čeká velké překvapení: Film Export Home Video nabízí za 99,-Kč první disk ze série Pravda o dinosaurech, v originálním názvu Dinosaur Revolution z kanálu Discovery!

Doufám, že si některé z těchto pořadů vyberete a podíváte se na ně. Snad se Vám tento seznam líbil...

Pravěké safari I. - 21.

V minulém safari neodpověděl pouze Betaraptor. Dávejte však pozor, blížíme se pomalu ke konci safari a tak pro Vás všechny připravuji kritické situace, které se spustí řetězově. Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych

To byl dobrý nápad, nyní jsi už u lesa. Volání je stále blíže a ty si pak všimneš, jak se zaleskne nějaký hřebínek v dálce...

A: Rychle se tam jít podívat,

B: Jít se tam podívat, ale opatrně,

C: Nechodit tam vůbec.

Betaraptor

Popis je dokončen, gratuluji! Nyní si můžeš vybrat bonusový předmět...

1. Žraločí ponorka - je pro jednoho člověka a hodí se na průzkum až 50 metrových hlubin,

2. Vodní kuše - je na jedno použití a můžeš ji použít na malé zvíře v dálce 10 metrů.

Nyní můžeš pokračovat...

A: Ještě u Lexivosaurů zůstaneš,

B: Vydáš se na pobřeží a postavíš tu tábor,

C: Půjdeš prozkoumat pobřeží.

Oceanpraveku

Po chvíli Ti tvůj společník oznamuje, že je na konci svých sil, a že raději zůstane tady. Jeho mluvení však přeruší nenadálý křik...

A: Co nejrychleji najít jeho zdroj,

B: Ještě pro jistotu počkat a pak až jít,

C: Říct společníkovi, ať jde s tebou.

Mojeznamkyavatar

Gratuluji, popis je dokončen! Nyní si můžeš vybrat jeden bonusový předmět...

1. Rogalo (budeš však muset najít nějakou planinu, kde by jsi s jeho pomocí vzlétl),

2. Mačeta (takřka univerzální, hodí se na hodně věcí, ale je malá šance, že ji budešt potřebovat).

Nyní můžeš pokračovat...

A: Vrátit se do tábora,

B: U Ouranosaura ještě počkat,

C: Někde si tu ustlat a spát.

Alfaraptor

Zůstaj si u zraněného Troodona. Ještě chvíli, a umírá. Pak uslyšíš velice zvláštní skřek, který se blíží - je to skřek identický s tím, co jsi slyšel v noci...

A: Skryješ se,

B: Zůstaneš stát a počkáš,

C: Utečeš.

Dinosaurss

Vysílačka zkontrolována - vše v pořádku, zapsal jsi si pár zajímavých informací a teď popisuješ Diplodoka...

A: Popisovat ho dál,

B: Odejít,

C: Zkontrolovat, jestli se neblíží nebezpečí.

Vašek

Ochutnal jsi ho. Chutná docela sladce. Pak ale zjišťuješ, že tě po něm velice svědí jazyk - už se to nedá vydržet...

A: Vypláchnout si pusu,

B: Nechat to být a ochutnat další potravu,

C: Něčím to zajíst.

Král Teluris

Hledat rybu není nic lehkého, zvlášť, když nemáš návnadu. Jakmile jsi prut vytáhl, háček byl pryč...

A: Najít nějakou návnadu,

B: Zkusit to s rybou znovu,

C: Jít rovnou na Crassigirina.

Siamotyran

Vydal jsi se k řece. Ihned jsi si u vody všiml Dryosaurů, Othnielií a Stegosaura. Opravdu, vyskytuje se zde spousta tvorů...

A: Začít s popisem nějakého z živočichů (vyber si),

B: Dál hledat Supersaura,

C: Skočit do vody.

Doufám, že si vyberet pro Vás dobré odpovědi a tak se dostanete do dalšího safari. To bude zřejmě příští týden, jako obvykle!

Tarascosaurus

Tarascosaurus ("ještěr drak") byl desetimetrový francouzský abelisaurid, žijící před zhruba 80 miliony let. Do té doby se mělo za to, že se abelisauři vyvíjeli izolovaně pouze na africkém a jihoamerickém kontinentu - tento nález způsobil opak. Z tohoto karnosaura známe pouze stehenní kost a dvě žebra, přesto se vědci domnívají, že jde o zástupce této skupiny. Právě kvůli nedostatku nálezů je těžké jej rekonstruovat. Předpokládá se, že měl typicky velkou hlavu s tupě zakončeným čenichem, dlouhé dýkovité zuby a velice malé tříprsté končetiny. Vědci jej však popsali jen díky nálezům jiných abelisauridů. Jméno Tarascosaurus mu dali Leloeff a Buffetaut v roce 1991 podle draka z provenskálských legend. Bohužel se však dodnes neví, kdo zkameněliny tohoto dinosaura vydobil...

Tarascosaurus je v knihách docela častý, najdete ho například v knize "Dinosauři - Průvodce 270 rody" od Douglase Dixona.

Příště Abrictosaurus!

Život dinosaurů II.: Život Microraptora 4/4

Třetí část zde: http://blogorgonopsid.blog.cz/1202/zivot-dinosauru-ii-zivot-microraptora-3-4 .

Život Microraptora 4/4:

Jeff, jakožto Microraptor samotář přežil. Bylo mu už pět let a o něco později se mu podařilo najít novou smečku. Tvořilo jí zprvu jedenáct jedinců, po Jeffově příchodu dvanáct. Území nové smečky bylo ale zcela nezvyklé; nacházelo se v blízkosti sopky a jedovatého jezera - zřejmě výsledek dlouhých vytlačování jinými druhy zvířat. Stejně, jako každý den, i tento se Jeff s několika členy nové smečky vydali za Titanosaury. Kvůli tomu, že sauropodi rozrývali půdu, Microraptoři měli neustále co žrát; v tomto případě patřili malí červi a cvrčci Jeffovi. Ještě několik dnů to takto pokračovalo. Pak se ale jednoho dne začalo ozývat nebezpečné dunění půdy. Smečka zprvu myslela, že o nic nejde. Uběhl asi týden. A v tu dobu začalo období nejkritičtější - ztratili se hned tři členové smečky. Vůdce rozhodl, že se skupinka přesune na jiná místa - avšak jedině za pomoci Titanosaurů. Nastalo další, zatím největší dunění. Jeff byl celý zděšený a i ostatní členové smečky nebyli na nic takového zvyklí. Titanosauři insinktivně zamířili k jedovatému jezeru. Tam se ozvalo další zemětřesení... Ve skutečnosti však šlo o výbuch sopky. Začal se zvedat popel a prach a Jeff náhle ucítil, že ho droubonké objekty štípají v očích - naprosto ztratil zrak...

Jeff po výbuchu sopky

Už nic neviděl. A za chvíli ani neslyšel. Probral se až za několik minut pod zavalitým tělem Titanosaura. Pokusil se na něj vylézt a vyplachtit. I když na jednoho oko stále neviděl, byl si jist, že viditelnost je špatná kvůli prachu a popelu. Instinktivně zamířil zpátky do lesa. Uviděl před sebou ale něco velmi zvláštního - že by snad obřího Microraptora? Nebyl to žádný Microraptor, ani dinosaurus, ale létající plaz - Pterosaurus. Hejno Pterosaurů sídlilo na sopce a nyní se také vydali do lesa. Čelisti dravých ptakoještěrů chňapaly po plachtícím Microraptorovi. Najednou se viditelnost zvedla. Jeff doletěl na kmen padlého stromu a vyčerpáním znovu omdlel. Poslední, co viděl, byla obří červená vlna, doopravdy roztavená hornina nazývaná magma. Několik Pterosaurů a členů Jeffovi Microraptoří smečky se ještě zachránilo. Ale obří Titanosauři a dokonce i sám Jeff tu strašnou katastrofu nepřežili...

Snad se Vám poslední část Života Microraptora líbila... Prozatím jde o konečné díly série Život dinosaurů, ale nebojte, v budoucnu se zde objeví již slíbený příběh a je možné, že zase někdy v létě se tato série vrátí...

Podivuhodná divočina Australasie 6/6

Poslední část mého dokumentárního cyklu o divočině Australasie, tentokráte s cílem dalších přilehlých ostrovů na jihozápadě Tichého oceánu...

Australasie... Část naší planety, kterou tvoří Austrálie a přiléhající ostrovy v Tichém oceánu. Našim filmařům trvalo přes jeden rok, aby natočili divočinu, která se zde vyskytuje... Australasie nejsou pouze klokani a psi dingo. Jsou to zvláštní druhy ptáků, jde o ráj plazů a moře jsou plná málo známých tvorů. Pojďte se s námi vydat do světa Australasie... Společenské ostrovy, Tonga a Vanuatu. Jižní Pacifik tvoří více než 20 000 ostrovů, přiléhajících do oblasti Australasie. Byly osídleny ještě mnohem později, než Nový Zéland a tak mnoho starodávných živočichů se zde vyskytuje dodnes. Je to především vodní ráj plazů a ryb, ale vyskytuje se zde také spousta jiných tvorů... Toto velké soustroví se nazývá Společenské ostrovy. Tvoří je tři části, a to Závětrné ostrovy, Návěrtné ostrovy a Francouzská polynésie. Žije zde spousta vodních živočichů, jako je například tato želva zelená. Má něco přes metr a okolní vody se jimi jen hemží. Stejně, jako všechny, i tento vodní tvor při kladení vajec vyjde na souš, kde naklade přes 800 vajec. Přežije však asi 50 mláďat a nepatrné množství se dožije dospělosti. Jiným vodním obyvatelem Společenských ostrovů je tato langusta, listorožec, který se vyskytuje pouze v tropickém pásu. Jejich "plektra" jsou vyvinutá tak, že umí vydávat zvuky. Pro mnoho lidí je to velice zvláštní živočiný úkaz. Místní domorodci je zde loví pro maso. Domorodeční surfaři velice zdokonalili taktiku lovu nejen langust, ale i ryb; při surfování za sebou táhnou dlouhý tenký provaz a na něm se nacházejí návnady všeho typu. To znamená, že se na jeden provázek chytí spousta ryb. Domorodci ze Závětrných ostrovů žijí pouze na člunech a překonávají mnohdy velice obtížné laguny a "rákosová" moře... Přesto zde žije jeden z těch nejneuvěřitelnějších živočichů. Nosozubec žralok velrybí je největší žijící paryba na světě. Dorůstá délky 8 - 17 metrů a dožívá se až 150 let! Člověku není nebezpečný, živí se pouze planktonem a drobnými rybkami. Když plave, má na široko otevřenou pusu a to znamená, že potravu nasává i při pohybu. Plavec to však nijak dobrý není, plave rychlostí asi 5 kilometrů v hodině. Jeho zuby jsou malé a mořskou vodu filtrují zvláštní výrůstky v tlamě. Také se prokázalo, že nosozubec žralok velrybí je živorodý - jedno mládě měří asi půl jednoho metru! Kvůli jeho klidu jde o jednohk z nejznámějšího žraloků světa... Nyní se vydáváme na ostrov Tonga. Lesy tady obývá jeden velice zvláštní živočich - tento tukan pestrý není původním obyvatelem Tongy. U místních obyvatelů se ale stal tak populárním domácím mazlíčkem, že po útěku jednoho si většina obyvatel koupí nového. To však znamená, že jemně narušují zdejší divočinu. Mezi tukany je však s délkou 44 cenimetrů a zobákem o 10 cenimetrech nejmenším. Vůči tomu, že je to málo dotčený druh ptáka, může dostatečně ohrozit Jihopacifickou přírodu... Vody okolo Tongy také obývá prazvlíštní mečoun obecný, ohrožená, 5 metrů dlouhá ryba. Narozídl od mnoha jiných ryb, mečoun nemá žádnou břišní ploutev. Lidé po celém světě jej loví tak rádi, že je zapsán v Německém obsahu ohrožených zvířat planety Země. Tongská moře jsou také rájem korálových útesů... Vanuatu. Tyto ostrovy máme, proč nazávat "žraločí". Velký žralok bílý je označován za nejnebezpečnějšího žraloka na světě. Lidé se ale jeho obětí stávají jen výjimečně, a to z jediného důvodu: žralok si myslí, že jde o ploutvonožce. Takovýmto způsobem vznikají konflikty všech různých druhů. Zajímavostí je, že po nasycení teplota žralokova žaludku stoupne asi o 6°C. Má vyborný čich; jednu kapku krve vystopuje ve 4 milionech litru vody. Stejně jako všichni žraloci, i on ale musí být neustále v pohybu, jinak by mohl zahynout... Nakonec vyrážíme na Novou Kaledonii, patřící Francii. Naší posledním zážitkem Podivuhodné divočiny Australasie je toto potápění se s kouzelnými motýlími rybami. I tito barevní tvorové se mohou ocitnout na pokraji vyhynutí. Je třeba unikátní divočinu nejen Australasie, ale i celé planety chránit, abychom zde mohli zachovat tyto neuvěřitelné tvory, kteří zde žijí...

Doufám, že se Vám poslední část mého šestidílného dokumentárního cyklu líbila. Ještě tu budou dvě Podivuhodné divočiny, ta příští bude z přírody nám velice blízké...

Blog polárních medvědů-10.2.2012

Jeden z posledních dílů mé série o arktické Kanadě...

Churchill, Manitoba: -21°C!

Gillam, Manitoba: -26°C!

Winnipeg, Manitoba: -28°C!

Arviat, Nunavut: -25°C!

Poslední den pracovního týdne se v arktické Kanadě opět ozval v rekordech... Nejpodivuhodnější však je, že nejjižněji z jmenovaných měst, hlavní město Manitoby, Winnipeg, je jejich cílem. Naopak severský Arviat má o něco nižší teplotní rekord... V Churchillu se stále pohybují lední medvědi a doba, kdy jsou hladoví nejvíce, stále trvá. V této době, kdy by se pomalu mohly teploty zvedat, náhle napadal sníh a tak doslova "zasypal" potravu ledního medvěda - lumíka. Silná vrstva sněhu ale nevadí například puštíku vousatému, nejběžnější Manitobské sově, která hlavu otočí až o 180°, přičemž díky kulatému obličeji uslyší i sebejemnější pohyb pod sněhovou vrstvou. Winnipežské město je v pátek, 10. února sněhem zasypané více než Churchill. Zde velice hojné ondatry a bobři budou k vidění až za velice dlouhou dobu. V tuto dobu by za normálních okolností byli, ale s takovými teplotami nikdo nepočítal...

Snad se Vám další část Blogu polárních medvědů líbila... Nezapomeňte však, že se v březnu tento seriál přesune na můj druhý blog a tady se objeví zase Obrázky týdne...

Informace o novém příběhu

Pomaloučku se blíží jaro a s ním i další nový příběh na tomto blogu. Musím ale říci, že nebýt Megaraptora, autora zajímavého blogu www.megaraptor.blog.cz , nikdy bych ho nevymyslel... Začátek jsme vymysleli trochu s Vaškem (www.dinosaurguide.blog.cz), ale celý příběh nakonec povedu sám. Prozradím jen velice málo informací: půjde jak o vyprávěný příběh, tak o deník, ale dočkáte se také pracovních záznamníků a všeho jiného. Budou zde také vystupovat Vám již známé postavy z příběhu Pravěká Zoo: Jack Sectict, John Guar, ale objeví se zde další, noví správci parku a veterináři. Začít by měl zřejmě v březnu... Doufám, že se Vám můj příběh bude líbit...

Jinzhousaurus

Jinzhousaurus ("ještěr z Jinzhou") je až 7 metrů dlouhý iguanodontid, žijící před asi 130 miliony let. Byl nalezen pouze v čínském Lianoningu, tedy na jednom z největších dinosauřích nalezišť vůbec. Živil se spásáním nízké vegetace a je možné, že se podobně, jako jeho příbuzní, zdržoval ve stádech. Objev tohoto dinosaura přispěl k tomu, že dnes víme, že se v okolí jezera Yixian vyskytovali také větší dinosauři. Na pohled Jiznhousaurus připomíná malého Iguanodona. Na lebce jsou však velice dobře nápadné znaky, které nacházíme i u hadrosauridů - tudíž je tu další potvrzení, že iguanodontidi se vyvinuli v kachnozobé dinosaury. V té době se iguanodontidní vývojová linie rozštěpila na tři, z nichž dvě směřovaly k odlišným skupinám a třetí k této. Jméno mu dali Wang a Xu v roce 2001. Známe jediný druh; J. yangi...

Jinzhousaurus se objevuje zhurba v každé páté knize o dinosaurech, ale najdeme ho například v knize Douglase Dixona "Dinosauři - průvodce 270 rody".

Příště Tarascosaurus!!!

Pravěké safari I.-20.

Do minulého safari napsalo 7 z 9 lidí, nenapsali zcela výjimečně Oceanpraveku a jako obvykle Král Teluris. Nyní je tu však už dvacátý díl a to znamená, že se pomalu blížíme ke konci safari. Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych

To byl skvělý nápad! Je po dešti, nohy jsou v pořádku a ty uslyšíš, jak z lesa nějaké zvíře volá...

A: Sbalit stan a jít se tam podívat,

B: Zůstat pod zbořeným stanem - projistotu,

C: Vydat se k nedalekému jezeru.

Betaraptor

Popis je dokončen, gratuluji! Nyní si můžeš vybrat bonusový předmět...

1. Žraločí ponorka - je pro jednoho člověka a hodí se na průzkum až 50 metrových hlubin,

2. Vodní kuše - je na jedno použití a můžeš ji použít na malé zvíře v dálce 10 metrů.

Nyní můžeš pokračovat...

A: Ještě u Lexivosaurů zůstaneš,

B: Vydáš se na pobřeží a postavíš tu tábor,

C: Půjdeš prozkoumat pobřeží.

Oceanpraveku

Rozhodl jsi se vydat se do křovin. Je možné, že by tam Velociraptoři mohli být docela hojní. Jdete tedy...

A: Půjdete dál,

B: Raději si nejdříve postavíš stan,

C: Vrátíš se do minulého tábora u obří kostry.

Mojeznamkyavatar

Dobrá, popisuješ Ouranosaura. A jde to docela rychle. S takovou se brzy budeš moci vydat dál...

A: Dokončit popis,

B: Nechat toho a vrátit se do tábora,

C: Vrátit se k jezeru.

Alfaraptor

Našel jsi zdroj toho křiku. V houštině leží pouze velice zraněný Troodon - snad následek Albertosaurova kousnutí...

A: Zůstaneš u něj,

B: Půjdeš hledat dál,

C: Vrátíš se k Troodonům a začneš s popisem.

Dinosaurss

To, co jsi si zapsal, se Ti bude určitě hodit, alespoň tedy v 21. století...

A: Ještě si něco zapíšeš,

B: Začneš rovnou s popisem Diplodoka,

C: Před dalším rozhodnutím zkontroluješ vysílačku s Ornitholestem.

Vašek

Možná by bylo lepší hledat tu ztracenou, ale tvé rozhodnutí. Vydal jsi se do nedalekého lesíka a jsou zde tři druhy nějakého "jídla"...

A: Ochutnáš oranžové ovoce,

B: Ulovíš malou rybku,

C: Zkusíš žvýkat listy cykasu.

Král Teluris

Musíš tedy najít návnadu... Máš několik možností...

A: Najdeš nějakou rybu a použiješ ji,

B: Najdeš nějakého bezobratlého a použiješ ho na rybu,

C: Zkusíš prutem Crassigirina chytit jen tak.

Siamotyran

Jdeš tedy svým prehistorickým safari dále, je jen na tobě, jak se rozhodneš...

A: Půjdeš k řece,

B: Půjdeš do houštin,

C: Vylezeš na strom a porozhlédneš se po kraji.

Doufám, že si opět všichni vyberete nějakou pro Vás správnou možnost. Příští safari zase za týden!

Dinosauří výkaly

Jistě už někteří z Vás vědí, že jsem dostal novou knížku - "Velká obrazová encyklopedie: Dinosauři". Díky ní mě napadl námět na tento článek ohledně nevšedního tématu...

Každé zvíře vylučuje, bez toho by samozřejmě nemohlo existovat a zbytky potravy v podobě trusu zůstanou bez majitele... A samozřejmě, že i dinosauři vylučovali zbytky potravy. Tomuto dinosauřímu trusu se říká koprolity - jsou to fosilizované výkaly, které jsou někdy opravdovou vzácností. Vlastně se objevují méně častěji, než kosterní zbytky. Je to také kvůli tomu, že jsou mnohem měkčí a tak se dochovají tíže. Některé skutečně podivuhodné nálezy koprolitů se uskutečnily například v kanadském státu Saskatchewan, kdy jedna expedice vykopala kostru Tyrannosaura Rexe. Zaoblené útvary v jeho blízkosti, které někteří členové náhodou našli, byl vlastně dinosauří trus. Jeden vážil okolo dvou a půl kilogramu. Jinde, například v Anglii objevili geologové velké množství koprolitů; vědci se domnívají, že patřily nějakému býložravému dinosaurovi. Byly velké asi jako mince, takže by mohly náležet například Hypsilophodontovi... Dinosauří trus ale není něco, co se hledá jen tak pro legraci. Právě díky němu zjišťujeme, čím se někteří dinosauři živili a tak kousek po kousku můžeme zase skládat pravdu o dinosaurech. Například právě Tyrannosauří trus může obsahovat zbytky býložravce, kterým se živil, a podle toho dnes paleontologové mohou usoudit, o jaký druh šlo a co bylo jeho nejhojnější kořistí...

Doufám, že se Vám tento článek na trochu nevšední téma líbil... Byl bych velice rád, kdybych se na samostatné zajímavosti mohl, stejně jako dříve, specializovat opět každý týden...

Život dinosaurů II.: Život Microraptora 3/4

Druhá část zde: http://blogorgonopsid.blog.cz/1201/zivot-dinosauru-ii-zivot-microraptora-2-4 .

Život Microraptora 3/4:

Jeff ty další velice nebezpečné roky, ačkoliv je strávil již bez sester, přežil. Podařilo se mu najít novou smečku, se kterou hlídkoval teritorium, které zahrnovalo i jeho bývalý domov. Byl už v celku zkušený ale stále šlo o Microraptora samotáře. Jednou však Jeff uslyšel zvláštní volání o pomoc, které moc dobře znal - po ohlédnutí se si všiml mláděte Titanosaura. Ono nebylo jen tak osamělé, vlastně na jeho hřbet skákali Sinornithosauři a jedovými zuby jej kousali do kůže. Jeff dobře věděl, že přibližovat se k takové situaci není nic dobrého. Mnohem větším problémem bylo, že se lov udával přímo pod jeho stromem a dravci by si ho velice rychle všimli. Rozhodl se tedy zariskovat, opustit strom a proplachtit na strom centrální, který byl ani ne sto metrů od něj. Sinornithosauři si ho ale všimli a hned poté, co zabili malého sauropoda, vylezli na strom a plachtili za ním. Jeden z nich ho málem dostal a drápem ho škrábl za krk. Jeff na chvíli znejistěl a uvolnil křídla, přičemž pomalu začal klesat k zemi. Sinornithosauři odskákali z kmenů stromů znovu a Jeff se tak na zemi ocitl mezi pěti nebezpečnými dravci, před kterými si byl jist, že ho zabijí...

Jeff a Sinorntihosaurus

Pokusil se vzlédnout. Samozřejmě to nešlo. Musel by se odrazit od nějakého předmětu a ten tu chyběl. Pouze vyskočil na hlavu jednoho z predátorů a odplachtil asi půl metru. Zbytek k centrálnímu stromu doběhl. Tady sedělo hned několik "hlídačů", kteří hlídkovali po okolí. Tihle dva "miniraptoři" ale nic nezmohli proti smečce hladových Sinornithosaurů. Poté, co však Jeffa neviděli, se vrátili k mrtvole Titanosaura. Jeff přežíval v nové smečce ještě velice dlouhou dobu, období hladu ji však nakonec zahnalo ke zkáze. Jeff jako jediný přežil a znovu se z něj vyklubal Microraptor samotář...

Snad se Vám třetí část Života Microraptora líbila... Ještě tu bude ale jedna, poslední, část, tak máte, na co se těšit!

Podivuhodná divočina Australasie 5/6

Další část mého dokumentárního seriálu, tentokráte s cílem na přilehlé ostrovy oblasti Australasie...

Australasie... Část naší planety, kterou tvoří Austrálie a přiléhající ostrovy v Tichém oceánu. Našim filmařům trvalo přes jeden rok, aby natočili divočinu, která se zde vyskytuje... Australasie nejsou pouze klokani a psi dingo. Jsou to zvláštní druhy ptáků, jde o ráj plazů a moře jsou plná málo známých tvorů. Pojďte se s námi vydat do světa Australasie... Šalomounovy ostrovy, ostrovy Samoa a Fidži. Přilehlé ostrovy v okolí Austrálie a Nového Zélandu byly osídleny ještě mnohem později, než samotný Nový Zéland - teprve asi okolo roku 500 našeho letopočtu... Šalomounovy ostrovy. Toto třpytivé místo nedaleko Nové Guineje a Austrálie jsou vlastně maličké ostrůvky, které tvoří deštné pralesy. Oplývá však neuvěřitelnými živočichy, jako je tento kuskus skrvnitý. Jde o velkého, robustního a neohrabaného vačnatce, který se kromě Šalomounových ostrovů vyskytuje i v Austrálii na na Nové Guineji. Je dlouhý asi 45 cenimetrů, tedy asi jako kočka, váží až 3 kilogramy a žije na stromech. Může se dožít až 10 let, živí se listy a je to noční tvor - proto také ty červené nápadné oči. Je velice málo dotčený... Vody okolo Šalomounových ostrovů obývají pestré druhy ryb, jako je například tato ryba harlekýn. Je vystrojena červenými pruhy na bílých šupinách. Nevyskytuje se však pouze zde, k nalezení je i na mnoha jiných místech na světě, například v australských mořích... Opouštíme Šalomounovy ostrovy a vydáváme se dále. Ostrovy Samoa tvoří dva samostatné státy, a to Západní Samoa a Americká Samoa, který patří USA. Je to především mořský ráj, který tvoří například tento kriticky ohrožený tuňák obecný. Ohrožen je kvůli neustálému lovu a z jeho masa se vyrábí například japonské jídlo sushi. Na některých místech, jako například v Evropě je ale jeho lov již zakázán, jinde na světě bohužel varování vyhlášeno nebylo. Jako jedni z mála ryb jsou tuňáci považování za teplokrevné, jelikož některé části jejich těla mají teplotu až 21°C. Moře Západní Samoi obývají ale ještě větší obyvatelé, jako je tento rejnok manta. Je to téměř ohrožený živočich. Podobně jako žraloci, i manta nemá žádnou pevnou kostru, ta je chrupavčitá. Její mozek je značně velký a jde o teritoriálního živočicha. Živí se planktonem a malými rybkami. Podle některých legend šlo kdysi o strašlivé živočichy, kteří prý vyskakovali na námořníky a usmrtili je - takovou pověst si ale nezaslouží... Samozřejmě jsou Samoaská moře domovem těchto inteligentních delfínů... Opouštíme i ostrovy Samoa. Nyní se vydáme na Fidži, což jsou fascinující ostrovy, dalo by se dokonce říci, že je to živé srdce Tichého oceánu. Domorodci, kteří zde žijí už po staletí, obývají nejvíce ostrov Viti Levu. Jejich zkouškou dospělosti u chlapců znamená přejít přes žhavé uhlíky a vydržet co nejdéle pod mořskou vodou. Žije zde ale také tvor, který si zaslouží své jméno. Fregatka nádherná - možná je pojmenována podle svého zvláštního vaku. Samečci na něj lákají samičky, ale toto "vole" slouží také k potlačení potyček! Fregatka má zahnutý zobák, samice je černá ale břicho a krk má bílý. Živí se rybami, ale také provokují ostatní ptáky. Když nějaký lovec vojí rybu upustí, ihned toho využijí. Hnízda si staví většinou na keřích... U souostroví Lau na Fidži také žije podivuhodná vodní divočina. Například tito pomci se vyskytují v ohromných hejnech. Původní obyvatelé je zde loví dodnes, přičemž je stále nepřivedli na pokraj vyhynutí... Divočina těchto přilehlých ostrovů Australasie je skutečně podivuhodná a unikátní. A pokud my ji budeme chránit, určitě tu s námi bude ještě stovky let...

Doufám, že se Vám i další část mého šestidílného dokumentárního seriálu líbila, pokud ano, komentujte. Bohužel však bude již příště poslední část, stále ale máte na co se z této série těšit poté...

Blog polárních medvědů-3.2.2012

Jeden z posledních Blogů polárních medvědů je tu...

Churchill, Manitoba: -13°C,

Gillam, Manitoba: -9°C,

Winnipeg, Manitoba: -10°C,

Arviat, Nunavut: -12°C.

Jaro se neúprosně blíží, ale krajina arktické Kanady je velice podobná té zimní. Rozdíl je v tom, že tuhé mrazy jsou nadobro pryč a celý týden minimálně sněžilo... Medvědi v okolí Churchillu a tím pádem i v Národním parku Wapusk mají stále svou "hladovou sezónu", Hudsonův záliv však rozmrzne až v květnu, takže zamrzlé pustiny doslova přeplněné tuleni existují stále. V Arviatu, ve státu Nunavut, se udály ohromující změny. Koncem minulého týdne tu prý bylo aktivně pozorávno stádo pižmoňů severních, kteří se zdržovali v oblasti mírných Arviatských skal. Od té doby však viděni nebyli. Vlci v Arviatu za tuto dobu také byli velice málo aktivní, ale je možné, že s oteplením, které již přichází, by se brzy stát zase přirozenými nepřátely pižmoňů...

Snad se Vám další, jedna z posledních částí Blogu polárních medvědů líbila... Chci však upozornit, že série končí pouze na tomto blogu, na blogu Arktida & Antarktida samozřejmě bude pokračovat...

Nové dokumenty Nigela Marvena - Informace

Pokud o tom již víte, britský ornitolog, publicista, zvířecí expert, prezenter a můj velký oblíbenec Nigel Marven momentálně dotočil své nejnovější dokumenty. Celkem jsou tři a týkají se pouze jediného státu - Číny (jakési navázání na Pandí dobrodružství z roku 2010). Již příští týden, 6. února 2012 bude mít v 10:00 premiéru Nigelův nejnovější dokument Yunnan Adventure with Nigel Marven a v pátek 10. února 2012 též v 10:00 nejnovější dokument Hainian Adventure with Nigel Marven. Oba poběží na televizním kanálu Eden, který je však přístupný pouze pro Spojené království, část Francie a část Německa - navíc pouze v angličtině. Jde vlastně o Nigelovy první dokumenty na tomto kanálu. Dále na jaře bude mít na Animal Planet premiéru další nový dokument, tentokrát seriál, a to Untamed China with Nigel Marven (bližší informace ještě přinesu). Máme se tedy v Nigelově aktivitě stále na co těšit...

Pro více informací o Yunnan a Hainian Adventure, klikněte prosím zde:

http://uktv.co.uk/eden/item/aid/650043

http://uktv.co.uk/eden/item/aid/650044 .

Doufám, že se Vám můj informační článek líbil. Jak už jsem řekl, k Untamed China ještě bližší informace přinesu, ale až poté, co se nějaké objeví (kromě informací na stránkách Fremantle Media Distribution).

Lusotitan

Lusotitan ("gigant z Portugalska") je svrchnojurský Macronarid, který spásal vysokou vegetaci. Šlo o brachiosaurida, o kterém jako o jednom z prvních víme, že se tato skupina nevyskytovala pouze v Severní Americe a Africe, ale i v Evropě. Lusotitan byl nalezen v roce 1975 a byl pokládán za druh Brachiosaura. Dnes je znám jako samostatný rod, ale někteří vědci stále nevylučují možnost, že šlo o původně značený rod. Stejně, jako u jeho příbuzných, i tento Lusotitan měl přední končetiny mnohem delší než zadní, což mu pomáhalo k tomu, aby se dostal za svou potravou. Na to samozřejmě používal i krk. Lebka doposud nalezena nebyla, ale určitě nevypadala nijak odlišně od jiných brachiosauridů - vysoko položené otevřené nozdry a lžícovité zuby. Jméno mu dali Teles, Mateus a Antunes v roce 2003. Jediný druh, Lusotitan ataleiensis, nese druhové jméno po svém předchozím názvu...

Jeho popis najdeme např. v knížce "Dinosauři - průvodce 270 rody" od Douglase Dixona.

Příště Jinzhousaurus!!!