Mé obrázky VII.

O Vánočních prázdninách jsem se rozhodl, že bych sem na konec roku mohl dát nějaké mé obrázky, avšak, ne jen nějaké karty nebo na počítači kreslené scenérie a zvířata. Například fotografie. Pořídil jsem tedy několik fotografií, z nichž větší část, kterou dnes uvedu, je poněkud schválně černobílá a trochu rozmazaná. Má to symbolizovat něco, jako minulost. Naopak první obrázek, který uvidíte, symbolizuje současnost, a proto je barevný a není rozmazaný...

Lov na Pachycephalosaura

Skupinka lovců chytila Pachycephalosaura, nyní se ho chystá uspat a převést do scého vlastního parku. V pozadí ještě utíká Parasaurolophus. Pro tuto fotografii jsem se nechal trochu inspirovat scénou z filmu Ztracený svět: Jurský park, kdy lovci InGenu také chytají Pachycephalosaura. Ovšem, mým lovcům jsem tolik nepřeplnil vybavení...

Ceratosaurus prozkoumává prales

Ceratosaurus se rozhodl prozkoumat prales. Vegetace v pozadí je schválně taková šedá, snad na Vás zapůsobí nějakou minulostí. Při bližším pohledu si možná všimnete i květináčů...

Cryolophosaurus vs. Massospondylus

Na této ještě méně jasné fotce, než v přechozím snímku, bojuje Cryolophosaurus proti Massospondylovi. Tato fotka má sloužit jako doplněk k mému příběhu Cryolophosauří život, kde náš hrdina bude brzy bojovat o přežití a s tímto zvířetem se vskutku setká znovu...

Blížící se smrt

A nakonec, na tomto nejméně jasném obrázku ze všech dnes uvedených, opeřený Velociraptor zaútočil na jednoho z vojáků, který se vydal do minulosti, avšak, Velociraptorově současnosti...

Doufám, že se Vám úvodní čtyři fotografie líbily, v brzké době uvedu další čtveřici. Dané fotografie mám opět již nachystané, tentokráte budou všechny zasazeny v současnosti (tedy budou barevné) a budou v nich vystupovat lidé...

Soutěž Dinosauři 2012

Tak, jako každý rok, i tentokrát na konci roku tohoto přináším Soutěž Dinosauři, letos s číslem 2012. Na rozdíl od Novoroční soutěže a Soutěže Dinosauři 2011 jsem se rozhodl, že 20 bodů sice bude plný počet, ale můžete si ho i zvýšit. Pod dvaceti otázkami najdete také jednu bonusovou. Pokud správně odpovíte na tuto otázku, můžete mít 21 bodů. Jestli-že na nějakou otázku neodpovíte správně, avšak, odpovíte správně na bonusovou, přičte se Vám tento bod k dobru původního plného počtu... Odpovídejte buďto na můj e-mail haasvojt@volny.cz nebo rovnou do komentářů (pokud se Vám komentář vyhodnotí jako spam, nepište to celé znovu, najdu si to v administraci). Pokud napíšete e-mail, dejte do komentáře vědět, že se hlásíte a z jakého e-mailu mi to přijde. Nyní již jen hodně štěstí...

1. Kde byl nalezen Shamosaurus?

2. Napište minimálně tři rody gorgonopsiantů.

3. Kdy se poprvé na Zemi objevili bezčelistnatci?

4. Jaký název nese lokalita, v níž byl roku 1947 nalezen rod Coelophysis?

5. Víte, co je Bojophlebia prokopi a o jak velké stvoření (nebo případně rostlinu) šlo?

6. Jak velké rozpětí křídel měl obří dravý pták Argentavis magnificus?

7. Co znamená jméno "Atlascopcosaurus"?

8. V době Karbonu žil na Zemi obří druh pavouka. Byl také vyobrazen v dokumentu Putování s pravěkými monstry - Život před dinosaury. Jak se toto zvíře jmenovalo a co o něm víte (napište to jen stručně)?

9. Kdy žil Megazostrodon?

10. Co je pygostyl?

11. Co je to premaxilla?

12. V době Jury žil v Číně rod sauropodního dinosaura, jenž měl na konci ocasu zvláštní útvar, podobný kyji, který měli později ankylosauridi. Byl vyobrazen i v dokumentu Pravda o dinosaurech z minulého roku. Jak se jmenoval?

13. Do jakých skupin (čeleď atd.) řadíme Glacilisaura?

14. Co znamená název "Appalachiosaurus"?

15. Co se nachází na obrázku:

16. Jaké významné objevy učinil badatel Roy Chapman Andrews?

17. Zhruba v říjnu tohoto roku došlo k nálezu prapodivného dinosaura, který byl členem skupiny heterodontosauridů a podle vědců jeho zuby mohly sloužit k rlzným soubojům. Jak se zvíře jmenuje?

18. Na začátku července v Argentině paleontologové našli dinosaura, který má prý blízko k ptákům, a z něhož se našlo celkem 130 kostí v horninách 90 miliónů let starých. Jak se jmenuje?

19. Opeřený tyrannosaurid z Číny byl také jedním z velmi významných dino-objevů tohoto roku. Jaký nese druh název?

20. Kolik druhů dinosaurů veřejnost znala před proslulou Válkou o kosti a kolik jich bylo známo po jejím konci?

Bonusová otázka: Kde byl objeven Epidendrosaurus ningchengensis, v jakém to bylo roce, kým byl popsán, v jakém roce došlo k jeho popisu a v čem je jeho nález tak důležitý?

Doufám, že všichni zúčastnění odpoví správně. A také doufám, že Vás bude hodně... Ještě jednou hodně štěstí.

Život v divočině: Makak magot

Život v divočině

Makak magot

Bezocasé opice žijí ve vysokohorských oblastech pohoří Atlas na severu Maroka. Není to zvláštní? Jak se daří v tak úctyhodných výškách přežívat skupinkám primátů? I tak je toto, pro ně na výsost přirozené prostředí, zasypáno spíše pískem a kamením, než sněhem a ledem... Pohoří Atlas se nachází na severu Afriky. Obývá ho jeden rod primáta, jehož druhy najdeme spíše v Asii, než tady, v Africe. Jmenuje se makak magot, v latině macaca sylvanus. Makak magot obývá kromě Maroka ještě také převážně Alžírsko a je možné nalézt ho i na Gibraltaru. Jelikož v těchto vysokohorských oblastech tolik těchto opic nežije, přímá konkurence je tu jen něčím velmi výjimečným. Tato skupinka makaků tady žije už velmi dlouho. Jejich vůdcem je King, šéf celé této bandy. Naopak asi nejníže postaveným jedincem je před nedlouhou dobou narozené mládě Rey. Reyova matka je o stupínek výše nad ním, a štáb jí dal jméno El. Ačkoliv je ale malý Rey tak nízko, u makaků magotů postavení nehraje příliš roli, nebo to zatím samec nezjistil. Díky početnosti tlupy a Kingovými zkušenostmi je neustále v bezpečí a nemělo by se mu nic stát. Rey byl tento rok jediné mládě, které se v tlupě narodilo. Celkově ji obývá šest samic a tři samci, ovšem, Reyův otec v ní nežije. Nebyl viděn od chvíle jeho narození...

Doba březosti u makaka magota trvá asi 7 měsíců a rodí se vždy jen jedno mládě. Nyní se tlupa vydala najíst se. Je okolo asi desáté ranní hodiny a v tuto dobu, když už jsou všichni dlouho vzhůru, je čas dát si pozdní snídani. Makakové jsou všežravci, ale převážnou část jejich jídelníčku tvoří rostlinná strava - nejvíce listy, tráva, plody a také se živí drobnými živočichy, nejvíce jedí menší hmyz. Tlupa se na asi půl hodiny rozestoupí. King má vždycky to nejlepší místo, sleze dolů po příkré stěně a zde najde hojnost rostoucí trávy, někdy se mezi ní skrývá i malý hmyz. Tráva je velice dobře zregeneruje, takže za týden se sem určitě vrátí, aby ji pojedl znovu. Rey je sice ještě malý, ale matka ho už mateřským mlékem nekrmí. Teď ho učí, co je dobré a co ne. Ukazuje mu různé druhy listí, dává mu je očichat a pak je pozře, poté nechá mládě, aby si list utrhlo samo a také ho snědlo. Hledání potravy je tu velice jednoduché, zvláště, když jste, tak jako makak, všežravec. S výškou 55 až 70 centimetrů je docela lehké prohledat každou skulinku v horách. Nyní je však čas vrátit se na původní území. Jinak je tu život klidný. Celý den teď ale bude tlupa odpočívat. Proč? Makakové magoti, kromě rána, kdy se znovu po delší době najedí, začínají být aktivní až v noci. Teď teprve chápavými prsty prohledávají škvíry pod stromy. Objevil se zde nepříjemný host, je to nějaký druh pavouka, v takové tmě se bohužel nepodařilo jej identifikovat. I on se stal potravou...

Uběhla dlouhá doba. Teď začíná prosinec a napadla kupa sněhu. Makakové magoti mu jsou ale přizpůsobení. V těchto oblastech je docela dost chladno a sníh a led to každému tvorovi jen ztěžuje. Makakům se však vyvinula dlouhá a hustá srst, která je spolehlivě ochrání před krutými mrazy. Malý Rey je už ponaučený z léta, nyní ví, kde si sehnat potravu a jak vůbec přežít. Jedna věc se ale za ten půlrok změnila. King už není vůdcem tlupy. Vystřídal ho jeden samec, který byl i předtím členem tlupy. Pravděpodobně se mu to ale podařilo jen díky Kingově zranění na levé ruce. Je možné, že se jednou i Rey stane vůdcem, šéfem bandy? To je otázka, na kterou se nám už asi nepodaří odpovědět. Jelikož jsou tyto opice až tak nadmíru fascinující, je potřeba pochopit, že musí být chráněni. Ačkoliv jim vyhubení nehrozí, měli bychom se snažit nekopat a nedolovat v oblastech pohoří Atlas i jinde ve světě, a co nejvíce je respektovat a samozřejmě chránit jejich přirozená prostředí. Pokud je ochráníme, zůstanou tady s námi po ještě velice dlouhou dobu, dokud si evoluce znovu neřekne o nový druh a vyhynutí toho starého...

Snad se Vám poslední část mého dokumentu líbila... Jednalo se o zcela poslední díl a proto jsem si vybral nejvyspělejší zvířata, primáty, pro poslední epizodu... Nezapomeňte také komentovat... Doufám, že se Vám celá tato série líbila a kdyžtak Vám i něco nového přinesla...

Obrázek týdne 28. 12. 2012

Čas posledního Obrázku týdne v tomto roce nadešel... Dnes je přesně 28. prosince 2012, příští obrázek zde uvidíte až 4. ledna 2013. Jen tak mne napadlo, že bych občas mohl přidat obrázky od Zdeňka Buriana, světově proslulého malíře prehistorie, jelikož jeho obrázky jsou vskutku nádherné...

Popisek k poslednímu obrázku v tomto roce: Dvojice Stegosaurů se pomalinku sune prehistorickým pralesem ve Wyomingu, Severní Americe, před 150 milióny lety. Pravděpodobně hledají potravu...

Musím říci, že tento obrázek shledávám jako jeden z vůbec nejlepších od jmenovaného umělce. O víkendu ještě přinesu poslední Život v divočině a také slibovanou Soutěž Dinosauři 2012, a v pondělí, na poslední den v roce, jsem si připravil malinkaté překvapení, pochází z mé tvorby...

Andrewsarchus

Jméno: Andrewsarchus

Výskyt: Mongolsko a Pákistán

Potrava: Převážně mršiny.

Popis:

Andrewsarchus byl asi jedním z nejpůsobivějších kondylalter, jenž žil v pozdním Eocénu, přibližně před 35 - 30 milióny lety. Četné nálezy fosilií tohoto tvora pocházejí především z Mongolska. Andrewsarchus a jeho příbuzní byli velice zvláštní v tom, že jejich končetiny nevypadaly typicky pro současné šelmy. Na končetinách měli kopyta. Vědci předpokládají, že Andrewsarchové žili samotářsky, není však vyloučeno, že se někdy shromáždili do menší skupinky. Také si myslí, že obýval převážně pobřeží. V kohoutku toto zvíře měřilo zhruba takových 140 centimetrů. Andrewsarchus měl také ostré zuby, aby mohl mršinu, kterou našel, rychle roztrhat. Jeho lebka byla 85 centimetrů dlouhá. Jen podle toho paleontologové usuzují, že se jednalo asi o největšího masožravého savce, který kdy žil. I když se ostatní kosti nenašly, podle lebky to usoudit lze...

Příště se dozvíte o dalším tvorovi z druhé epizody Putování s pravěkými zvířaty!!!

Skrytá pravda-První bezčelistní obratlovci

Další Skrytou pravdu uvádím výjimečně ne o víkendu, z důvodu, že v sobotu zde bude Život v divočině a v neděli Soutěž Dinosauři 2012. Tentokráte je tu znovu paleontologické téma...

Ordovik bylo geologické období paleozoika, česky prvohor, kdy začali poprvé vznikat naši praví předci - obratlovci. Tito živočichové však neměli čelisti. A navíc, skrývají ještě více tajemství, než si většina lidí myslí...

Předci strunatců:

Někteří odborníci hledají mezi předky strunatců právě kalcichordáty. Britský paleontolog R. Jefferies rozeznal mezi fosiliemi těchto živočichů párové žaberní skuliny, štěrbovitý ústní otvor a také zažívací soustavu. Dále tu byl i zvláštní, tyčinkovitý útvar, který považuje za primitivní chordu...

Doklady o historii obratlovců:

Některé z nejstarších zkamenělin obratlovců pocházejí z doby před asi 450 milióny lety. Většinou jsou to fosilizované krunýře primitivních živočichů s rybovitým tvarem těla. Vědci je našli v Estonsku, na Špicberkách, ve Wyomingu nebo v Oklahomě. Ačkoliv se o prvních obratlovcích většinou mluví až při Ordoviku, tato svědectví poukazují na rozsáhlý vývoj obratlovců už v období Kambria...

Bezčelistní - první obratlovci:

Slovo bezčelistní je pro tyto první obratlovce výstižným českým jménem. Neměli žádné čelisti. Jak však tedy mohli přijímat potravu? Ústní otvor byl stále otevřen, pravděpodobně neměli šanci jej zavřít. Jím nasávali potravu s bahnem z mořského dna a filtrovali ji. Téměř kompletní zkameněliny těchto živočichů pocházejí především z Bolívie...

Popisky k obrázkům: Na prvním obrázku si můžete všimnout hojnosti bezčelistnatců. Na druhém pak vidíte rekonstrukci některých z nich...

Pokud se Vám článek líbil, komentujte. Další Skrytá pravda přijde asi příští týden, ale dnes napíši ještě jeden článek, takže se těšte...

Cryolophosauří život 15/30

Minulá část:

Náš samec se druhý den na pláních rozhodl strávit lovem. Podařilo se mu dostat jednoho samce Anchisaura, který ho sice trošku zranil, ale Cryolophosaurus ho nakonec zakousl. Ačkoliv již náš samec necítil nebezpečí ze strany velkého samce, žijícího na druhé straně plání, večer se konkurent náhle objevil. Obě zvířata na sebe chvíli jen vrčela a původní samec nakonec odstoupil. Pak se ale po našem Cryolophosaurovi vrhl, ze zadu přímo na krk...

Cryolophosauří život 15/30:

Náš Cryolophosaurus chvíli nemohl co dělat. Ohromné zuby velkého samce jej držely zezadu na krku a rozhodně nechtěly pustit. Samec se začal všelijak kroutit, aby se z nepřátelských spárů vymotal, ale nějak to nešlo. Nakonec sebou prudce trhl, větší Cryolophosaurus ho pustil. Samec krvácel, naštěstí to ale nebylo tak hrozné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Dravci se navzájem pozorovali velmi nenávistivými pohledy, nepříjemně vrčeli a občas i jeden z nich zdvihl hlavu a pořádně zařval na celý les. Po chvíli se starší samec znovu vrhl do boje. Náš Cryolophosaurus uhnul jeho čelistem a kousl ho do levé přední končetiny, pak trhl tak silně, že se ozvalo hlasité křupnutí; kost se zlomila. Starý samec bolestivě zařval, pak hlavou srazil toho našeho na zem a zavřenými čelistmi jej začal bít do pravého boku. Náš samec se však nevzdal a při nepřítelově útoku vyskočil a odstoupil trochu dál, potom maximálně otevřel čelisti a kousl ho přímo do krku. Mrskal hlavou co nejvíce, aby konkurent utrpěl maximum možného zranění. Po zhruba dvou minutách, kdy ještě boj chvilku trval, starší samec vykrvácel, vyšel z lesa a zahynul na pláních. Postupně se pomalinku setmělo. Předtím, než náš samec usnul, pozoroval ještě poletujícího Eudimorphodonta, který se schoval v koruně stromů. Pak to ale znovu přišlo - strašný řev, který se ozýval zezadu, z dálky, ale pomalinku se blížil. Cryolophosaurus nevěděl, co to je, jediné, na co přišel, bylo, že je to další jedinec jeho druhu, tentokrát však hluboký "hlas" zvířete prozrazoval nějakou velikost, ještě větší, než měl předešlý nepřítel...

O asi hodinu později zvuků přibyla celá kopa. Samec se opatrně přibližoval k jejich zdroji, až náhle uviděl tři Cryolophosauří samice. Postupně zde přibyly další. Byla to pochodující kolonie, podobná té, kterou znal od malinka. Už za chvilku ale samice zavštřily jeho pach a našly jej. Cryolophosaurus teď nic nezmohl, byl velmi vyčerpán, zraněn a navíc proti němu stála smečka opravdových zabijáků. Raději opustil les a vydal se na pláně. Mělo to být zřejmě nové území této větší skupinky a samec musel místo opustit. Znovu se z něj stal tulák pochodující nekonečnou antarktickou divočinou. Na druhé straně plání z mírného kopečka se ještě naposledy podíval na stádo i v noci se pasoucích Anchisaurů, pravděpodobně zavzpomínal na lov na jednoho z nich, a pak pomalu odešel do další džungle...

Pokračování zase za týden... Pokud se Vám patnáctá část mého příběhu líbila, komentujte...

Pravěké safari II.-12.

Minule jste opět odpověděli všichni, začež jsem velmi rád. Jen bych Vám rád řekl, že už brzy přijde doba, kdy se určitě dostanete do nějakých kritických situací, protože (neříkám, že ještě v tomto) v některých kolech nebude mít žádná možnost do budoucna hladký průběh... Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych

Lov se Ti podařilo natočit, teď už jen sleduješ Velociraptora hodujícího na Protoceratopsovi. Koukej, jak ho žere...

A: Budeš Velociraptora chvíli pozorovat,

B: Opatrně proklouzneš a budeš pokračovat v cestě,

C: Vydáš se zpáteční cestou.

Megaraptor

Nová cesta se zdá být mnohem bezpečnější, už jste skoro u skal, když se ale ozve podivné zahučení. Jakoby to někde bouchlo, načež od skal přichází silný a do značné míry i teplý vítr...

A: Budete pokračovat v cestě,

B: Dojdete ke skalám a zkusíte zjistit, o co se jedná (pomocí svého vybavení včetně počítače),

C: Okamžitě, ale okamžitě se vrátíte do tábora.

Mosasaurus

Tábor je postaven, můžeš jít spát. Nic jiného, než Stegosauři, ti se ale začali chovat nějak neklidně, mávají ocasy...

A: Zjistíš, co se stalo,

B: Raději už půjdeš spát,

C: Raději se najíš, beztak máš dle mého asi hlad.

Nony

Zachytil jsi se dřeva a vyklouzl jsi na břeh. Jsi pěkně daleko od tekoucí vody, měl jsi tedy pořádné štěstí a dobře jsi si vybral...

A: Teď se vrátíš k Edmontosaurům,

B: Vrátíš se k Edmontosaurům a tam pak zkusíš překročit řeku a dostat se ke svému vybavení nedaleko Triceratopse,

C: Zůstaneš raději tady.

Alfaraptor

Je to tak krásné, navazovat kontakt s raptory. Problémem je, že tady asi není všechno v pořádku. Ten jejich pohled je hrozně... smrtící...

A: Teď už využiješ situace a zmizíš,

B: Opatrně odejdeš do houštin,

C: Ještě stále s nimi budeš navazovat kontakt.

Dinosaurss

Museli jste použít násilí, abyste je odehnali z tábora, ale pak se to naštěstí vydařilo. I když těch pár kulek v pušce už chybí...

A: Budeš mamuty pozorovat při jejich cestě do údolí,

B: Znovu se vydáte tam, odkud šel ten podivný zvuk,

C: Vydáš se konečně hledat Homotherium.

Vašek

Opatrně jsi se přiblížil. Zvíře stále stojí - je to Troodon! Pak náhle zapískl a utekl do lesa, všude kolem se kapradiny hýbou, je jich tu asi víc...

A: Rychle budeš utíkat za ním,

B: Skočíš do jedné z houštin a nějakého zkusíš chytit,

C: Raději se vrátíš do tábora.

SuperL

Pokračujete sice v cestě, ale tvůj společník je jaksi nesvůj. Od toho incidentu se mu na cestu moc nechce. Nedaleko ale něco šumí...

A: Poběžíte směrem ke zvuku,

B: Půjdete směrem ke zvuku,

C: Zastavíte se a zkusíte odhadnout, co ten zvuk vydává.

Siamotyran

Dostali jste se na kouzelné místo, všude samé kapradiny, hezké listnaté stromy... Ale po zvířatech ani stopa. Problémem je, že štáb nechce pokračovat v cestě do zítřka, jednak je moc unavený, jednak se taky stmívá...

A: Utáboříte se tady,

B: Vrátíte se k řece,

C: Přesvědčíš ho, abyste pokračovali...

Doufám, že zase odpovíte všichni. Další safari za týden, pravděpodobně až po novém roce!

Šťastné a veselé Vánoce - 2012!

Šťastné a veselé Vánoce, hodně dárků, jídla, cukroví, radosti a hlavně ať se všichni v pořádku sejdete u štědrovečerní večeře!!!

Rok uběhl rychle tekoucí vodopád a Vánoce jsou tu po roce konečně znovu. Dnes večer by pravděpodobně každý z Vás měl pod stromečkem najít nějaký dárek, ať už ten, který si přál, nebo nějaké překvapení...

I po Vánocích však budu ve psaní stále aktivní a můžete se těšit na různé novinky, například Soutěž Dinosauři 2012 anebo také soutěž, která se bude týkat Jurského Parku! Dále chystám popis Andrewsarcha, popisy prvohorních živočichů a také zcela poslední díl Života v divočině...

HAAS

Formicium giganteum

Jméno: Formicium giganteum

Výskyt: Messel, Německo

Potrava: Hmyz, malí savci, malí plazi, anebo mláďata gigantických ptáků.

Popis:

Formicium giganteum byl obrovský, pravděpodobně červený, lesní mravenec, jehož zkameněliny byly nalezeny v německém Messelu nedaleko Frankfurtu nad Mohanem. Dělníci měřili až 1-3 centimetry, vojáci pravděpodobně 5 centimetrů a královny 5, 5 centimetru, avšak s křídly dokonce až 13 centimetrů! Byly tedy stejně velké, jako kolibříci. Jednalo se o vražedná monstra, která si dovolila zabít i mláďata savců nebo ptáků. Byli tedy masožravci...

Příště se dozvíte o dalším živočichovi z Putování s pravěkými zvířaty, tentokráte však z druhé epizody...

Dvě či čtyři nohy?

Po delší době tu mám další paleontologicky zaměřený článek, jenž však není součástí nějakého projektu, i tak budu ale ve Skryté pravdě v brzké době pokračovat. Týká se velmi základního tématu, ale přesto doufám, že se Vám bude líbit...

Někteří dinosauři se pohybovali po dvou nohou, jiní zase na čtyři. Dalo by se říci, že jejich vývoj spěl spíše ke dvounohým zvířatům, někteří se ale vrátili na čtyři... Všichni dinosauři byli vybaveni čtyřmi končetinami, vždy se pohybovali minimálně za pomoci zadních. U některých dinosaurů byli přední končetiny ještě větší, než ty zadní, například u Brachiosaura, jindy byly k tělu dostatečně velké, například u dromaeosauridů, třeba u Deinonycha, aby mohli případně rychle seknout, naopak pak třeba u Tyrannosaura byly přední končetiny až přílišně zakrslé, a vědci dokonce ani s jistotou nevědí, k čemu přímo sloužili... Jiné skupiny dinosaurů byli jen příležitostní dvounožci, hadrosauridi či iguanodontidi se po dvou pohybovali jen v případě útěku nebo hledání potravy ve vyšším rostlinném patře. Když ale byli v klidu, chodili po čtyřech. Největší zvířata planety, sauropodi, ale byli přímo čtyřnozí, a na dvě se někteří zvedli pouze na velice krátkou dobu a asi jen několikrát za život... Proč se někteří dinosauři vrátili na čtyři, tak, jako to bylo s jejich čtyřnohými předky, některými typy archosaurů? Sauropodi se podle mnoha vědců vyvinuli z dvounohých předků, jak se ale vývíjeli a doslova přibírali na váze, jejich způsob života, fungující jen na zadních, pominul. A právě kvůli tomuto faktoru. Stabilita byla velmi důležitá a proto se tedy vrátili na čtyři, dosahovali ale tak gigantických rozměrů, že v podstatě už stát na zadních ani nepotřebovali. Podobně to bylo třeba i s thyreophory, například stegosauridy, kde Scuttelosaurus ještě běhal po zadních, zatímco Tuojiangosaurus nebo Stegosaurus chodili po čtyřech, možná jen v kritických chvílích vstali na zadní, aby se bránili před útočníkem a "zadupli" jej. Avšak, tato zvířata se už na dvě nikdy nevrátila, těžký zažívací systém a velikost trupu jim to nikdy později nedovolila...

Doufám, že se Vám tento, poněkud stručný článek líbil, jestli-že ano, komentujte. Zítra sem dám asi popisek dalšího zvířete z doby savců a v pondělí se dočkáte mého přání...

Obrázek týdne 21. 12. 2012

Dny, které právě započaly, už můžeme jen lehce odpočítávat čas do Vánoc. Od pátečního odpoledne až do Štědrého dnu je už jen volno, ale díky tomu, že ten pátek je právě nyní, je tu další Obrázek týdne! Tentokrát je od společnosti Dream Time...

Popisek k dnešnímu obrázku: Yangchuanosaurus se toulá pouští v pravěké Číně před 145 milióny let. Hledá však potravu v místech, kde maximálně narazí jen na ohlodané kosti...

Vidíte? Žádný konec světa nebyl, byla to prostě hloupost, kterou si lidé vymysleli. Konče kalendářem Mayů ale začíná prý nějaké nové období, které oni sami popisovali jako tzv. Období 13 nebí. Období 6 pekel začalo v roce 1529 s nájezdy Španělů, jako peklo pro tuto civilizaci by se to asi dalo vystihnout. Právě dneškem ale začíná ono nové období. Dle mého se však nic nového nestane, prostě všechno půjde dál, jak to šlo vždycky. Jestli-že se Vám obrázek líbil, komentujte. V pondělí se konečně dočkáte mého přání, mám nachystaný i proslov!

Dinosauři Trespasseru-Albertosaurus

Jak jsem sliboval, je zde Albertosaurus z Trespasseru. Jeden z opravdu velmi nebezpečných predátorů...

ALBERTOSAURUS V JURSKÉM PARKU:

Albertosaurus je vlastně jediným dinosaurem ve hře (nemám ale na mysli fanouškovské levely, typu Laguny, kde se nachází i Baryonyx), který nebyl zastoupen ani v jednom z dosavadních třech dílů Jurského parku, a asi ani ve čtvrtém nebude. Role hlavního antagonisty tady ale zahrál jeho příbuzný Tyrannosaurus, ve třetím díle sice zabit Spinosaurem, to však nemění nic na jeho nadvládě...

VELIKOST ALBERTOSAURA VE HŘE:

Podle stránky Trescom.org má Albertosaurus ve hře tyto velikostní rozměry:

Výška: 2,3 metru,

Délka: 9 metrů,

Váha: 2,5 tuny.

KDE VŠUDE JEJ NAJDEME?

Albertosaurus se vyskytuje v levelech Industrial Jungle a Ascent 1. Měl být ale také v Pine Valley, kde ho, podle mě dostupných informací, tvůrci nakonec nahradili Tyrannosaurem Rexem...

CO DĚLAT, KDYŽ POTKÁTE ALBERTOSAURA?

Tento dinosaurus je velice, velice nebezpečný, na rovině se dokonce dokáže výjimečně rychle rozeběhnout. Nutno ale podotknout, že InGen těchto dinosaurů asi mnoho nenaklonoval, protože těch zbývajích pár jedinců, kteří Vás můžou ohrozit, už jen přežívá pod tlakem síly dalších dravců...

Příště se dozvíte o Stegosaurovi ve hře! Bude to však již jeden z posledních článků série Dinosauři Trespasseru, poté nám zbývají už jen Raptoři. Chci se Vás tedy zeptat: Mám do budoucna psát i o dinosaurech z fanouškových levelů, včetně Laguny, kde potkáte Baryonyxe nebo kompíky?

Mé obrázky VI.

Po dlouhé době se znovu vracím s mými obrázky v naprosto stejnojmenné rubrice. O karty se sice nejedná, ale už nějaké chystám, takže se nebojte, brzy tu budou nové. Tyto obrázky jsem nakreslil přes počítač, především také proto, že nemám k dispozici nějaký scanner. Pokud bych ho ale měl, mohli byste se těšit na rukou nakreslená díla, ta jsou, myslím, o něco lepší, než tato. Oba obrázky vznikly docela rychle, protože moc času jsem neměl, i tak doufám, že se Vám budou aspoň trošku líbit...

Fiktivní pterosaurus

_______

Na obrázku je odpočívající fiktivní druh pterosaura, který má ohledně křídel a předních končetin drobné sklony k hybridovi. Pravděpodobně se vylíhl již v nepořádku a až poměrně menší křídla mu nepomáhají létat. Živí se tak převážně mršinami. Právě sedí na útesu a pozoruje bouřlivé moře...

Útok Triceratopse

_______

To poslední, co útočník viděl, než zaútočil na tohoto vysoce agresivního dinosaura...

Momentálně ve svém volném času pracuji na mnoha obrázcích s dinosaury, takže, jak jsem již řekl, kdybych měl možnost je dát do počítače, ihned bych je dal i sem. Ohledně těchto obrázků, rád si přečtu Vaši kritiku, zejména, v čem se mi obrázky nezdařily...

Pravěké safari II.-11.

V minulém kole odpověděli zase všichni, z čehož jsem rád. Za tři kola přijde nová zásilka, takže už brzy budete moci mít ve svém batohu další výbavu... Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych

Velociraptor na Protoceratopse zaútočil. Chvíli ho hnal směrem k vodě a pak z křoviny vyběhli další dva dravci. Za chvíli jej zabijí...

A: Natočíš lov,

B: Budeš ho dál sledovat,

C: Už se vydáš dál.

Megaraptor

Naštěstí se to podařilo, tvůj společník je zpátky, v bezpečném bahně...

A: Teď půjdete dlouhou oklikou bahnem až ke skalám,

B: Půjdete oklikou, ale takovou, abyste případně stopy neztratili z očí,

C: Vrátíte se k mrtvole.

Mosasaurus

Setmělo se, vane příjemný, chladný vánek. Na pláních jsou jen Stegosauři...

A: Postavíš si tu tábor,

B: Nakonec se přeci jen vrátíš do lesa,

C: Chvíli zůstaneš na místě a budeš pozorovat dění v krajině.

Nony

Naštěstí se to podařilo! Zachytil jsi se kamenu a teď bezpečně sedíš pár centimetrů od spádu vody. Kámen je ale velmi kluzký...

A: Rychle se zachytíš dřeva,

B: Skočíš na jiný kámen,

C: Skočíš zpátky do řeky a rychle se pokusíš doplavat na břeh.

Alfaraptor

Deinonychové si tě chvíli prohlíželi a pak začli houkat podobně, jako ty, ale nějaká ta "nota" se v tom lišila. Najednou sem přišla celá smečka, pozoruje Vás a podivně vrčí...

A: Teď toho využiješ a utečeš,

B: Pomalinku odejdeš,

C: Stále s nimi budeš navazovat kontakt.

Dinosaurss

Gratuluji, popis mamuta kolumbijského byl dokončen! Nyní si můžeš vybrat jeden z těchto dvou předmětů:

1. Elektrické lano (zapneš ho, hodíš na zvíře a to pak uteče),

2. Policejní revolver (má plný zásobník a může zabít každé menší zvíře).

Nyní můžeš pokračovat...

A: Rychle se pokusíte je odehnat, než zdemolují celý tábor,

B: Nebudete je rušit a jen je budete pozorovat,

C: Pořádně si je prohlédneš.

Vašek

Štábu se zprvu moc nechětlo vstávat, ale nakonec svolil. Na druhém břehu houká nějaké zvíře, po posvícení baterkou se mu lesknou oči...

A: Přiběhneš k tomu tvorovi,

B: Přijdeš k tomu tvorovi,

C: Budeš na něj svítit baterkou a pozorovat ho z dálky.

SuperL

Ošetřil jsi se, noha vskutku bolí, ale už to vydržíš. Nyní voláš svého společníka. Moc se mu nechce, ale přesvědčuješ ho, že na toto období se přeci specializoval a teď si může splnit svůj celoživotný sen. Nakonec se, ačkoliv nesouhlasně, vrací...

A: Budete pokračovat v cestě,

B: Zůstanete na místě,

C: Vrátíte se k místu, kde Vaše výprava začala.

Siamotyran

Jedna opice slezla dolů ze stromu a drze na tebe hodila ořech. Pak se naštěstí vrátil zbytek týmu a opice se stáhly. Vypadají na Dryopitheka...

A: Zkusíš je začít popisovat (avšak, skrývají se, nebude to lehké, a rozhodně to nebude hotové do příště),

B: Budete v cestě pokračovat,

C: Vrátíš se k řece.

Doufám, že zase odpovíte všichni. Další safari za týden...

Cryolophosauří život 14/30

Minulá část:

Na pláních, na něž se náš Cryolophosaurus dostal, kromě Massospondylů a Lufengosaurů žil ještě jeden druh, pro něj zatím neznámého dinosaura, Anchisaurus. Jednalo se však o velmi statná zvířata, a proto se na ně zatím dravec neodvážil. Jako oběd mu alespoň posloužilo mládě Eudimorphodonta. Později se z druhé strany plání začal ozývat řev. Bezpochyby šlo o dalšího Cryolophosauřího samce. Jednalo se o konkurenci. Poté náš samec usnul, a i když ho v noci řev ještě probudil, neměl z toho žádný strach...

Cryolophosauří život 14/30:

Jakmile ráno přes všechny ty různorodé druhy stromů prosvitlo slunce, Cryolophosaurus se probudil a opět vyšel k pláním. Teď tu bylo zvířat ještě mnohem víc. Počet Anchisaurů přibyl, pravděpodobně další stádo, možná muselo opustit planiny někde jinde a vydat se sem. Zvířata se pokojně pásla na mechu a kapradí, občas také nějaký Anchisaurus popadl mezi přední končetiny větvi, která tu ležela na zemi, stoupl si na zadní, a čelistmi kus kůry odtrhl. Z kůry pravděpodobně získávali nějaké minerály. Samec je chvíli pozoroval a pak dostal znovu hlad. Ohlédl se dozadu a povšiml si stáda Lufengosaurů. Jen je hbitě očima zkontroloval, nenašel ovšem ani jednoho zraněného či nemocného jedince, klidně by si vystačil i s mládětem, jenomže ta tu žádná záhadně nebyla! Poté obrátil svůj zrak na Massospondyly. Byli moc daleko a ve středu plání, asi by je teď nedohnal. Držel se těsně při džungli, protože i tak se trochu obával nějakého silnějšího konkurenta, který o sobě včera dával vědět z druhé strany plání. Anchisauři byli asi nejblíže a bylo to nejmodřejší rozhodnutí, ulovit zrovna jednoho z nich. Anchisaury ale náš samec nikdy nelovil, nicméně se odvážil a začal se plížit. Opatrně se soukal podél cykasovitého a houštinového porostu. Pak zdvihl hlavu, aby zkontroloval, jak je blízko, a zda-li má vhodnou šanci zaútočit. Trochu poodstoupil a náhle zprava vyběhl. Vyskočil z houštiny a hnal se mírným kopečkem dolů až k býložravcům. Anchisauří stráž si ho ihned po výpadu všimla a stádo se dalo do pohybu. Byla zde i mláďata, ta ale byla moc rychlá a šanci ulovit snažší kořist už samec neměl. Popadl do zubů kůži jednoho velkého samce, který byl trochu pozadu. Anchisaurus se zastavil, napřáhl přední končetinu a drápy zabodl Cryolophosaurovi přímo do dolní čelisti...

Samec se ale nevzdal a zasáhl zvíře přímo do krku. Anchisaurus krvácel, dělal trhavé pohyby tělem a pak se zcela červeným krkem spadl na ostrý kámen a roztříštil si lebku. Cryolophosaurus z něj urval několik kusů masa, do syta se najedl a pak vzal ještě jeden, do zásoby, do tlamy. Zbytek dojedli Eudomorphodonti. Večer Cryolophosaurus opět zalehl do jemného mechu. Zdálo se, že tohle by mohlo brzy být jeho nové teritorium, jeho vlastní! Tak se ovšem nestalo. Dlouho se pak ozýval řev většího samce, a našemu Cryolophosaurovi to nedělalo problémy, ale pak se náhle v džungli konkurent vynořil, a to přímo před ním. Samci na sebe chvíli vrčeli, dívali se vzájemně do očí a ta nenávist zde byla vidět. Nakonec větší samec odstoupil a zmizel. Náš Cryolophosaurus se pustil do zbytků, které si odtrhl z vlastní kořisti. Pak to ale přišlo: Velký samec se vynořil ze zadu a kousl ho do krku svými zničujícími zuby, stisk byl ohromný...

Pokračování, jako vždy, příští týden... Pokud se Vám čtrnáctá část mého příběhu líbila, komentujte...

Knihy o pravěku: Velká kniha o pravěku

Další kniha o pravěku, tentokrát je jejím autorem další český paleontolog...

Velká kniha o pravěku, případně také v některých vydáních Kniha o pravěku, je podle mého vskutku nádherná kniha od autora Zdeňka V. Špinara. Většinu ilustrací pro knihu vytvořil Zdeněk Burian. Kniha obsahuje spoustu popisů prehistorických zvířat, od paleozoika až po kenozoikum. Osobně mně ze začátku zaujala především předmluva doktora Zbyňka Ročka, z 1. září roku 1995. Následují tyto kapitoly: Domněnky o vzniku života (str. 7), Prekambrium - Pravěk Země (str. 11), Prvohory (Paleozokum) - Starověk Země (str. 21), Druhohory (Mezozoikum) - Středověk Země (str. 79), Kenozoikum - Novověk Země - Třetihory (Terciér) (str. 149), Kenozoikum - Novověk Země - Čtvrtohory (Kvartér) (str. 189), Biologický systém (str. 245) a dále také Slovníček málo známých výrazů a rejstřík. Začátek každé kapitoly začíná velmi poutavým vědeckým výkladem, v němž velmi často naleznete odborné názvy a také množství jednodušších informací k věci. Poté přichází tak trochu zábavnější část kapitoly, popisy krajin, zvířat, rostlin a mnoho dalšího u obrázků Z. Buriana. Některé obrázky jsou jen na část stránky (třeba Stegosaurus na straně 125), některé na stránku celou (Dimetrodon na straně 74) nebo zaujímají i dvoustránku (krajina doby ledové na stranách 198-199) - zde je však dole kousek vynechán a lze si tu přečíst velmi stručný popis k obrázku a charakteristiku krajiny. Biologický systém na konci je též velmi zajímavý a popisuje různé skupiny, třídy a čeledě živočichů i s jejich latinskými názvy a krátkou charakteristikou. Poté tu ještě, v této kapitole, naleznete Stratigrafickou tabulku s obdobími, která tu jsou rozdělena i na další části geologického období (Jura na lias, dogger a malm). V tabulce je též zaznamenán vývoj flóry, fauny i vývoj směřující k člověku... Velká kniha o pravěku je skutečně velmi zajímavá, poutavá, krásná a úžasná kniha a proto ji vřele doporučuji...

Základní údaje:

autor: Zdeněk V. Špinar,

rok vydání: 1995 (často je velice těžké tuto knihu sehnat, ke koupi jí najdete spíše v antikvariátech a ve starších verzích, než sám popisuji),

počet stran: 256.

Na nějakou dobu si teď od popisů Knih o pravěku odpočinu a budu psát další paleontologicky zaměřené články. Každopádně příští týden budu pokračovat v Cryolophosauřím životě, Pravěkém safari a v mnoha dalších projektech. Také se již brzy dočkáte Soutěže Dinosauři 2012, takže se můžete těšit i na tohle...

Skrytá pravda-Obři a trpaslíci

Název tématu pro další pokračování Skryté pravdy je dle mého trochu zavádějící, protože z něj nelze přímo určit, o co se jedná, narozdíl od Tajuplného T-Rexe, Létání ptakoještěrů, Lusitanského naleziště nebo Dinosaurů v dnešní Africe. Napovím Vám asi jediné, přičemž byste si mohli vybavit, o co půjde; ostrovy...

Ostrovy byly vždycky nějakým způsobem izolované od okolního světa. Dnes se na nich mohou vyskytovat různé endemické druhy, a samozřejmě to tak mohlo platit i v prehistorii, kdy daný typ živočicha žil pouze na onom místě. Někde žili obří formy jeho druhu, zde zase šlo o malé skřítky...

Zakrslost - typické pro ostrovní druhy?:

Ostrovní flóra i fauna se musejí přizpůsobit daným podmínkám, a nejlépe to udělají tak, že se zmenší. Ostrov může být mnohonásobně menší než kontinent, on v podstatě i je. Není tak velký, aby na něm mohla žít stáda obrovských dinosaurů, nenalézá se tu dostatek potravy. Zvířata se proto v průběhu nového, izolovaného vývoje na ostrově, zmenší, a nyní se přizpůsobí i množstvímu potravy a všeho ostatního, potřebného k jejich životu...

Drobní sauropodi:

Zatímco v Evropě před asi 100 milióny lety žili Titanosauři, což byl rod titanosauridních sauropodů, patřících do skupiny Macrosauria, a šlo o velká stvoření, více než 12 metrů dlouhá, na ostrovech, v něž byl zbytek Evropy v tu samou dobu roztroušen, nalézáme jejich trpasličí formy. Respektive se vyvinuli v nový druh. Nazýváme jej Magyarosaurus, to znamená "maďarský ještěr". Byli asi 6 metrů dlouzí, takže se museli zmenšit. Pokud bychom porovnali obě dvě zvířata vedle sebe, asi by se od sebe moc nelišili, kromě té velikosti...

Za doby ledové:

Během poslední doby ledové se sloni žijící na hornaté a nehostinné Maltě zmenšili, a vyvinuli se v trpasličí druh. V Kalifornii se stalo něco podobného - jen s mamuty. Na Karibských ostrovech došlo k nálezu mnohonásobně zmenšených verzí obřích lenochodů, kteří ve své typické velikosti obývali pláně Jižní Ameriky. Tyto druhy se museli nehostinným podmínkám přizpůsobit. Samozřejmě to neplatí jenom zde, například na indonéském ostrově Flores žil kdysi trpasličí Homo florensiensis, taková obdoba Tolkienova hobita. Vývin v trpasličí druh tedy tímto platí i pro člověka...

Trpaslíci dnes:

Dnes také můžeme najít nějaké trpasličí druhy živočichů, asi nejznámějším bude shetlandský pony. To jen svědčí o tom, že evoluce stále pokračuje...

Popisky k obrázkům: Na prvním obrázku vidíte Titanosaura. Na druhém si pak můžete všimnout celého Elephase falconeri, ostrovní středomořskou formu slona...

Pokud se Vám článek líbil, komentujte. Další Skrytou pravdu ale zatím nechystám, takže uvidíme, jak to s tím vším bude do budoucna...

Obrázek týdne 14. 12. 2012

Už týden po tom, co nastane ten příští, budou Vánoce, což je opravdu skvělá zpráva! Také přesně za týden, v pátek, začíná zimní období... Nicméně je tu další Obrázek týdne, opět si netroufám tipovat autora. Avšak, je opravdu nádherný:

Popisek k dnešnímu obrázku: Allosaurus zaútočil na Dryosaura u pravěkého napajedla v Utahu před 150 milióny lety. Zdá se, že kořist už neuteče, protože predátor je opravdu hodně blízko a jeho čelisti asi v mžiku zasáhnou svůj cíl...

Komentujte, pokud se Vám obrázek líbí... Ubohý Dryosaurus to bude mít velmi rychle za sebou... O víkendu napíšu ještě Skrytou pravdu, tentokrát na téma Obři a trpaslíci a také další Knihy o pravěku...

Cryolophosauří život 13/30

Minulá část:

Náš samec Cryolophosaura musel v jeskyni svést hrozivý souboj se smečkou Coelurosaurů. Tři členy smečky se mu po krvavé bitvě podařilo roztrhat a ostatní směle odehnal od jeskyně daleko. Nakonec usnul v pralese. Cryolophosaurus, jenž nabral přes noc nových sil, mohl ve své cestě pokračovat. Místo, kam vešel, jej však velmi překvapilo. Už nebyl v džungli, ale na velikých pláních, a zde žili naprosto nové druhy dinosaurů...

Cryolophosauří život 13/30:

Massospondylové a Lufengosauři se spokojeně pásli na kapradinách a mechu, kterým pláně porůstaly. Byla to jen velká, zelená plocha, dokonalé prostředí pro život velkých dinosaurů, zvláště býložravých, a nevybíravých v jídle. Na nebi kroužily skupinky Eudimorphodontů, hledajících potravu, buď už na mršinách, anebo na hmyzu, kterého tu sice nebylo tolik, jako v lese, ale občas se tudy nějaká ta vážka mihla. Vzduch byl teplý, ale vál slabý, chladnější vánek a obloha byla tak trochu zatažená, ale stále bylo teplé počasí. Cryolophosaurus opatrně vykročil dolů. Neznal reakci těchto dinosaurů a proto se snažil být sebe opatrnější. Zaujali ho ale nějací velcí dinosauři, pár desítek metrů od pasoucích se Massospondylů. Ta zvířata jim byla docela podobná, taktéž šlo o prosauropody, a byli zhruba stejně velcí. Anchisauři! Samec je v životě neviděl, ale instinkt mu říkal, že je to také potrava. O lov se ale teď nepokoušel. Chvíli Anchisaury sledoval a pozoroval jejich chování. Nebyla to tak nervózní zvířata, jako Massospondylové nebo Lufengosauři, okolí si vůbec nevšímali a jen se pásli. Občas jeden ze stáda vystrčil hlavu nahoru a porozhlédl se. Cryolophosaurus se raději vzdálil. Opět se vydal na kopec. Tady se u jedné kaluže zastavilo mládě Eudimorphodonta, zřejmě jen z čirého zoufalství. Jeho první let skončil pádem do vody. Náš samec toho využil a zakousl se mu do břicha; ihned ho spolkl a snídaně byla v žaludku. Něco jakoby mu říkalo, že nebezpečenství ze strany Coelurosaurů se zde nedočká, ale pak uslyšel mohutný řev z povzdálí, z daleké, druhé strany velkých plání...

Musel to být jiný Cryolophosaurus, a to bezpochyby. Dravci ale umí rozpoznávat řev známých svého druhu, tento ale Cryolophosaurus nikdy neslyšel. Musel to být nějaký samec, asi majitel zdejšího teritoria. Skupina Lufengosaurů se ihned rozprchla směrem k pralesu. Řev je totiž vyděsil. Náš samec sice teď měl vhodnou chvíli, aby na ně zaútočil, ale neudělal to. Spíše hledal čistou vodu, aby se napil. Přítomnost nějakého velkého predátora ho ale velice znepokojila. Na kopcích plání zůstal ještě celé dopoledne, se začátkem odpoledne se pak odvážil dolů, rozehnal stádo Massospondylů a našel mezi nimi mršinu, na které si pochutnal. To byl oběd. Večer se vrátil do lesa a zalehl do měkkého mechu, kde prospal i zbytek včerejší noci. O půlnoci ho sice řev většího Cryolophosaura znovu probudil, ale teď si z toho obavy nedělal...

Pokračování se dočkáte zase za týden... Pokud se Vám třináctá část mého příběhu líbila, komentujte...

Pravda o dinosaurech

Paleontologie ožívá revolucí v naprosto nových barvách...

01: Putující stáda sauropodů mířící k napajedlu

02: Smrtící pohled T-Rexe

03: Hladovějící Shunosaurus

04: Allosaurus s poškozenou čelistí a drobný ptakoještěr

05: Pohled Eoraptora.

Pravda o dinosaurech (v angličtině Dinosaur Revolution nebo též Reign Of The Dinosaurs), v českém doslovném překladu Dinosauří revoluce, je americký dokumentární cyklus televize Discovery Channel z roku 2011, na němž se podílí i firma Pixar. Jde o velice zajímavý, nápaditý dokument, jenž přibližuje svět dinosaurů podle nejmodernějších vědeckých poznatků. Má celkem čtyři díly: Evoluční vítězové, U napajedla, Taktika přežití a Poslední dějství. První a třetí díl poukazují na celé desítky různých druhů dinosaurů i jiných prehistorických zvířat, která žila v jejich době, a na jejich strategii pro přežití. Naopak druhý díl je pak příběhem Allosaura, kterému byla zlomena čelist a čtvrtý díl pojednává o zraněném Tyrannosaurovi bez jedné přední končetiny a následně i Troodonech, kteří přežili srážku meteoritu se zemí. Pravda o dinosaurech vyšla v Česku na DVD na začátku tohoto roku a vydala jej společnost Film Export Home Video. Osobně dokument musím vřele doporučit, kromě mnoha vědeckých faktů totiž obsahuje i zajímavé scény pro pobavení každého diváka, i když zrovna nejde o člověka, který by se o dinosaury zajímal. I počítačová grafika je překvapivě výborná...

Dinosauři Trespasseru-Parasaurolophus

Rodové jméno: Parasaurolophus. Zatoupení: Jurský park, Ztracený svět: Jurský park, Jurský park 3... Jak vidíte, jsou zde další Dinosauři Trespasseru, tentokráte o Parasaurolophovi...

PARASAUROLOPHUS V JURSKÉM PARKU:

Parasaurolophus se objevil ve všech třech filmech, v prvním byl však viděn jen z velké dálky se stádem Brachiosaurů. Ve Ztraceném světě: Jurském parku se už projevil více a scéna, ve které je tento dinosaurus chycen lovci z InGenu a pár z nich dokonce vyzdvihne pomocí lana, která má připoutané na krku, do vzduchu, patří k těm nezapomenutelným. Ve třetím díle tento druh utíkal pláněmi...

VELIKOST PARASAUROLOPHA VE HŘE:

Podle stránky Trescom.org má Parasaurolophus ve hře tyto velikostní rozměry:

Výška: 2,8 metru,

Délka: 12 metrů,

Váha: 2 tuny.

KDE VŠUDE JEJ NAJDEME?

Parasaurolophus se vyskytuje v levelech Jungle Road, Industrial Jungle a InGen Town. Zajímavé ale je, že Parasaurolophus měl v Trespasseru původně vypadat úplně jinak. Nakonec byl původní návrh pro dinosaura zavržen a byl nahrazen novým, který vypadá vlastně jako Tyrannosaurus, jen s vyměněnou hlavou...

CO DĚLAT, KDYŽ POTKÁTE PARASAUROLOPHA?

Parasaurolophus je zcela neškodný druh, takže Vám, pokud se k němu přiblížíte, vůbec nic neudělá. Naopak je ale častou kořistí mnoha zdejších dravců a tak je v jeho blízkosti často potkáte...

Příště se dozvíte o Albertosaurovi ve hře! Nevím však, jako to zde do budoucna bude, protože jsem právě trochu nemocný (mám trochu zvýšenou teplotu)...

Pravěké safari II.-10.

Minule odpovědělo osm z devíti lidí, každopádně, i tak jsem rád. Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych

Protoceratopsové tě uviděli a rozprchli se. Nedaleko za tebou se objevuje i jeden Velociraptor. Asi se chystá k lovu...

A: Budeš lov sledovat,

B: Pokusíš se zdokumentovat (popsat) Protoceratopse,

C: Budeš dále hledat Deinocheira.

Megaraptor

První část cesty po stopách byla lehká, teď se ale v kluzkém bahně zachytil tvůj společník. Nemůže dál, ani pryč. Ty jsi na to ještě relativně dobře, stojíš totiž pár metrů za ním...

A: Natáhneš ruku a pokusíš se ho vyvléknout,

B: Skočíš za ním a pokusíš Vás odtamtud dostat zpět,

C: Hodíš mu provázek, a jestli-že se podaří jej vysvobodit, budete pokračovat v cestě, ale jinou trasou.

Mosasaurus

Začíná se stmívat. Všechna zvířata, která jsi zde viděl, pomalu odcházejí do lesního porostu. Za chvíli jsi tu jen ty sám. Jinak nic zajímavého...

A: Vrátíš se na pláně,

B: Přespíš tu,

C: Vydáš se lesní cestou.

Nony

Nepovedlo se to! Je to hrozivé. Vodopád je už před tebou. Naštěstí je u něj pár kmenů a kamení... Jsi v kritické situaci...

A: Pokusíš se jednoho z toho zachytit (napiš čeho),

B: Prudce vyskočíš na břeh,

C: Budeš plavat proti proudu.

Alfaraptor

Deinonychové ztrnuli jako sloupy a naslouchají. Zjevně nechápou, jak takový tvor může vykonávat jejich zvuky...

A: Využiješ situace a utečeš,

B: Pomalu odstoupíte do lesa,

C: Počkáš si na jejich reakci a stále budeš "hrát".

Dinosaurss

Tábor začali zkoumat mamuti kolubmijští! Ovšem, zničili Vám už jeden stan, ten s potravinami. Další mamuti nedemolují, ale houkají, až je to nesnesitelné...

A: Začneš je popisovat, než zmizí,

B: Zkusíte ze zbořeného stanu dostat většinu věcí,

C: Budeš se jen kochat pohledem na ně.

Vašek

Ze břehu, kde je Váš tábor, není baterkou příliš dobře vidět na ten druhý. Pak se tam ale něco zaleskne...

A: Vzbudíš štáb a půjdete tam,

B: Zkusíš štěstí a vydáš se tam úplně sám,

C: Půjdeš spát.

SuperL

Jelikož jsi minule neodpověděl, vyber si jednu z možností v minulém kole, avšak, odpověď, v podobě (klidně i zkopírovaného) písmena z textem napiš sem...

Siamotyran

Hodil jsi ořech směrem, odkud spadl. Ozvalo se tam hlasité houkání. Potom na tebe začly náhle padat hory větviček a ovoce...

A: Utečeš,

B: Oplatíš jim to a začneš to po nich taky házet,

C: Schováš se někde za stromy.

Doufám, že nyní již odpovíte všichni. Další safari zase příští týden!

Knihy o pravěku: Dinosauři - Fascinující svět pravěkých obrů

Minulý týden tu sice žádná kniha o prehistorii nebyla, nyní však přináším popisek další, nevím, co dalšího k tomu snad dodat...

Dinosauři - Fascinující svět pravěkých obrů, v angličtině známo jednoduše jako Dinosaurs, je podle mého opravdu nádherná, skvělá kniha, jejímž autorem je Veronica Ross. Ilustrace pocházejí od společnosti IMP AB. Kniha obsahuje velké množství popisů dinosaurů, ale i jiných prehistorických tvorů, včetně těch, kteří žili před nimi. Začátek knihy, téměř jako vždy, obsahuje nějaký úvod, tento je však napsaný na téma co jsou druhohory vůbec a o co se jedná, když vyslovíme slovo dinosaurus. Také si zde můžete prohlédnout nejrůznější ilustrace pravěkých ještěrů s jejich jmény. Pak následuje 6 kapitol: Život před dinosaury (od str. 8), Trias (od str. 24), Jura (od str. 38), Spodní Křída (od str. 76), Svrchní Křída (od str. 108) a Život po dinosaurech (str. 160). V každé kapitole tématicky najdete popisy prehistorických zvířat s popisem jejich těla, článkem, zobrazením velikosti vedle člověka, charakteristický popis (včetně místa nálezu) a informativní část "Chceš vědět víc?", která obsahuje různé zajímavosti, které doplňují klasický popis. V knize se dá jednoduše orientovat pohlédnutím nahoru vždy na levou stránku, kde je uvedeno období (v případě Dimetrodona na straně 20: Perm 290-245 milionů let), ve kterém zvíře žilo. K danému tématu je zde uveden také jednoduchý příběh, například na straně 180 s Kolosochelysem a druhově nejmenovaným šavlozubým tygrem. Dinosauři - Fascinující svět pravěkých obrů je vskutku krásná, úžasná knížka a proto ji vřele doporučuji...

Základní údaje:

autor: Veronica Ross,

rok vydání: 2009 (v Česku 2011, neustále k sehnání),

počet stran: 192.

Další popis prehistorické knihy zase za týden!

Skrytá pravda-Záhadný předchůdce člověka

Opět je tu další díl Skryté pravdy, jak je obyčejně zvykem každý týden. Tentokráte se tak trochu otrhneme od dinosaurů a mezozoika a podíváme se do velice nedaleké minulosti. Následující téma je jak paleontologické, tak i archeologické a samozřejmě antropologické...

Homo antecesor znamená v doslovném překladu "předchůdce člověka". Avšak, nedávné výzkumy ukazují, že na některých lidských kostech byly vytvořeny podélné řezy kamennými nástroji. Byli první evropané ve skutečnosti kanibalové? A co vůbec z pár úlomků kostí tohoto druhu člověka můžeme zjistit?

Neobvyklý nález:

Pozůstatky kostry člověka rodu Homo antecesor pocházejí ze Španělska, z hornin označovaných jako TD6. Tento materiál se takovýmto způsobem poznačuje v oblasti zvané Gran Dolina u Atapuerca. Stáří těchto hornin se klade na období asi 780 000 let. Antropologové tu ale objevili pouze pár úlomků kostí tohoto člověka, včetně částí zkamenělé lebky a žeber...

Vzhled našeho předka:

Lebka Homo antecesor dokazuje, že tento náš předchůdce měl docela moderně vyhlížející obličej, byl ale vybaven jen primitivním tvarem čela. Každopádně obsah lebky nalezeného dospělce ukazuje, že mozek mohl být veliký. Tato poměrně neobvyklá kombinace různých částí obličeje se velice odlišuje od nálezů Homo erectus z Asie. Španělské výzkumníky všechny z nálezů vedly k teorii, že Homo antecesor žil ve skupinách...

Nalezené části kostry:

V Gran Dolině došlo k nálezům těchto kosterních úlomků: Lebka; mozková část, horní čelist a část dolní čelisti; Trup; části žeber; Končetiny; prsty na nohou a rukou a stehenní kost. To není zrovna mnoho k dostatečným průzkumům...

Možný kanilablizmus?:

Spolu s lidskými pozůstatky byli na tomto území nalezeny i kamenné nástroje Homo antecesor, a bylo jich opravdové množství. Nejpřekvapivější však je, že na kostech, které se nalezly, byly i rýhy způsobené ránami pěstních klínů atd. Mohli tedy být první evropané ze Španělska kanibaly?! To je otázka, na kterou, prozatím, asi nenajdeme odpověď...

Popisky k obrázkům: Na prvním obrázku je na něčem pracující Homo antecesor - můžou to být právě lidské kosti, co drtí? Na druhém si pak můžete všimnout hezkého pohledu do Gran Doliny...

Pokud se Vám tento článek líbil, jak vždy říkám, komentujte. Další Skrytou pravdu uvidíte za týden!