Objevena nejstarší severoamerická žába

Včera byl oznámen objev nejstarší severoamerické žáby - žila na území dnešního amerického státu Arizona v období Triasu před 216 miliony let. O objevu informovala Virginia Tech. Žáby jsou velice zajímavými obojživelníky, kteří se jaksi vymykají původnímu anatomickému modelu obojživelníků; dospělcům totiž chybí ocas (nemluvíme-li o žábách ocasatkách), o který přijdou během vývoje z pulce v dospělého. První žáby se objevily na Zemi na samém začátku období Triasu, asi před 250 miliony let. Datování s pomocí molekulárních hodin nicméně naznačuje, že skupina Salientia (zahrnující všechny současné i vyhynulé zástupce řádu Anura neboli žab) je stará 265 milionů let, tudíž se objevila již v období Permu, posledním geologickém období prvohor. Nově nalezený druh žil, jak již bylo zmíněno, před 216 miliony let, tedy v období pozdního Triasu, a některými znaky se podobá jurskému rodu Prosalirus. Ten také pochází z Arizony. Je možné, že oba rody si byly blízce příbuzné. Nově nalezený rod zatím nemá vědecké pojmenování, proto se mu zatím v médiích přezdívá "žába z Chinle". Jediné, co bylo z drobného obojživelníka nalezeno, bylo pár izolovaných úlomků kosti kyčelní. Je velice úctyhodné, že vědci je dokázali identifikovat jako pozůstatek žáby, ale popravdě není vůbec pochyb, že opravdu žábě patřily. Drobný živočich sdílel své životní prostředí například s fytosaury, krokodýlům podobnými archosauriformy. V době, kdy žil, se Arizona nacházela úplně jinde než dnes. Rozkládala se jen deset stupňů na sever od rovníku. Žába z Chinle tedy žila v tropickém prostředí.

Na prvním obrázku vidíte žábu z Chinle v zubech fytosaura, na druhém jsou pak ukazovány samotné úlomky kosti, na základě nichž byla nejstarší severoamerická žába identifikována.

Lovci kryptidů 3: Zachtělo se mi telepatie (3/4)

V minulé části se Jackovi podařilo "najít" The Fathera, kosmickou entitu, která vytvořila již neexistující paralelní dimenzi. Povedlo se mu to díky telepatickému spojení s Chupacabrou, které The Father s pomocí svých telepatických schopností lokalizoval... Akihiko nebyl zrovna nadšen z toho, že je v podzemní části základny Lovců kryptidů držena Chupacabra, které se tam vůbec nelíbí. Už několikrát Jackovi telepaticky naznačila, že se chystá být agresivní. Dalšího dne přijel Lovce kryptidů navštívit britský premiér Mayson, který Jacka donutil zasouhlasit s odvozem Chupacabry. Akihiko hovor poslouchal z vedlejší místnosti, zdá se, že premiérovi mohl zavolat právě on... Malý Tatzelwurm se už vrátil z veterinární nemocnice, jeho parazit však stále zůstává v mrazícím boxu v podzemní části základny. Protlačil se ven ze zkumavky a čeká, až někdo otevře mražák... Mezitím zažívají Pierre a Curupira dobrodružství v Amazonském deštném pralese a setkávají se s všelijakými zvířaty, která předtím žádný živý člověk nespatřil... A Deylin Nieto a Stephen Barry se rozhodli Lovce kryptidů navštívit. Samozřejmě mají své plány a vůbec se nehodlají se s někým mazlit...

LOVCI KRYPTIDŮ 3: ZACHTĚLO SE MI TELEPATIE, ČÁST TŘETÍ:

Jack a Pauline se vrátili do místnosti. Chupacabra na ně nahlas syčela a objímala svými prsty, vyzbrojenými smrtícími drápy, mříže klece. "Co s ní teď uděláme?" zeptala se Pauline. "No, nejprve zavolám agentce Kentové a informuji ji o tom, co mi Mayson řekl a že zvíře musíme odvést," odpověděl Jack, "ale nebude to trvat dlouho. O všem agentku informuji, ty mezitím zvíře uspíš a pak ho i s klecí dostaneme do Cryptid Swiftu a odletíme na Portoriko. Tam ho vypustíme." Pauline zakývala hlavou na znamení souhlasu. Zatímco Jack stál v rohu místnosti a telefonoval s agentkou Kentovou, otevírala Pauline mrazící box s anestetiky. Náhle z něj něco vyskočilo. Byla to malá, asi pět centimetrů dlouhá potvůrka, a šíleně rychle se pohybovala po podlaze. Tatzelwurmův parazit! "Jacku!!!" zařvala Pauline. "Co to bylo za hysterický výkřik? Neříkejte, že vaše přítelkyně přelila horký čaj a opařila si ruku," poznamenala do telefonu Kentová, která zrovna se svou přítelkyní Amandou obědvala v luxusní mexické restauraci s výhledem na pláž. Jack hodil mobilní telefon na zem a vrhl se na parazita. Bezobratlé zvířátko mířilo ke kleci s Chupacabrou. "Proboha živého, ať je to cokoliv, nesmí se to k ní dostat!" křičela Pauline. Jack sundal ze stolu plastovou nádobu a parazita v ní uvěznil. "Fuj, to je potvora!" řekl Jack. "Tenhle je větší než ti, které z Tatzelwurma vytáhl náš známý veterinář," řekla Pauline. "Tohle bude asi dospělák. Vidíš jak má druhou polovinu těla nafouklou? Je plný vajíček. Kdyby se dostal do nějakého živoucího zvířete, nakladl by je do něj," okomentoval to Jack. "Co navrhuješ udělat?" zeptala se Pauline. Jack vytáhl z kapsy laserovou pistoli, kterou měl vždycky po ruce a stoupl si nad nádobu s parazitem. "Vymažu ho z povrchu zemského," řekl a vypálil z pistole. Parazit se uškvařil, a stejně tak nádoba. Pauline vzala pinzetu a spálené zvířátko zvedla. "Kde se tohle vzalo?" zeptala se. "Zdá se, že to je parazit, který trápí jen Tatzelwurmy. Byla chyba, že jsme našeho malého pořádně neprošetřili předtím, než jsme si ho vzali... Co mě děsí je to, že takoví paraziti asi v Tatzelwurmech žijí po celé měsíce... Náš malý byl nakažený už když jsem ho v červnu minulý rok našel v Rakousku," řekl Jack ne zrovna nadšeným hlasem. "Co když se nějak rozšířili? Co když infikovali i nás?" zeptala se Pauline. "Věřím, že ne," odpověděl Jack. Pauline mrtvého parazita odnesla do koše s biologickým odpadem. Jakmile se jeho tělo ocitlo uvnitř, vylezla z něj další malá potvůrka. Přestože mateřský parazit byl uškvařen, jedno z vajíček se přece jen vylíhlo a nějakým zázrakem tu strašnou teplotu uvnitř přečkalo. Malý parazit se vysoukal ven a zamířil si to ke svému dalšímu hostiteli. K Chupacabře. Prosoukal se mřížemi v kleci a zakousl se Chupacabře do pravé zadní končetiny. Vypustil přitom látku, kvůli níž Chupacabra ani nepoznala, že se do ní něco zahryzlo... Toto byl začátek.

Bylo nádherné ráno v Amazonii. Slunce právě vyšlo nad obzor a svými paprsky začalo pronikat korunami stromů. Prales se probouzel k životu. Opice začaly nahlas volat, ptáci opouštěli svá hnízda a ti nejopozdilejší netopýři se vraceli na místa hřadu. Pierre se probudil na své "matraci" z listí a větví. Jako každé ráno se nejprve podíval dolů. "Ty jo, dneska ráno bych nechtěl být opilej a spadnout," řekl si pro sebe. Spal ve výšce deseti metrů nad zemí. Curupira přespávala na obdobné matraci na vedlejším stromě. Jenže v tuhle dobu už byla dávno na nohou tam dole, seděla u ohně a opékala na něm nějaké lesní plody. Pierre, kryt hustým listovím, se rychle převlékl; jako vždy na sebe hodil svou expediční košili, kvalitní hnědé kalhoty, nasadil si své trekingové boty, a pak sjel po liáně až dolů. "Ty plody bych radši snědl syrové. Promiň, ale nevypadají moc vábně, když jsou takhle... uch, spálené," řekl Pierre. "Kdybych je nespálila, zabily by tě. Syrové jsou jedovaté. Ale když je dáš nad oheň, jed vykape ven," řekla Curupira. "Hm, beztak musí být pořádný risk je jíst," řekl na to Pierre. "Jestli chceš jinou snídani, ulov si ji," zasmála se Curupira a dala mu do ruky svůj oštěp. "Ne, ne, díky, já nejsem na zabíjení zvířat," řekl Pierre. Po snídani se vydali do hlouby pralesa. Celý včerejší den strávili pátráním po tajemném savci, kryptidovi, o kterém Curupira neustále vyprávěla. Ale nedokázali jej najít. Ovšem nyní, časně zrána, nalezli v okolí tábora jeho stopy. "Tohle je nejblíž mému domovu, co zatím přišel," usmívala se Curupira a ukazovala Pierrovi stopy v rozbahněné půdě. "Vypadají jako psí. Nic zvláštního," řekl Pierre a poplácal ji po rameni. "Uvidíš, že zvláštní to zvíře je," odsekla přátelsky Curupira a vedla Pierra dál. Malý kompsognátek Lil běžel za nimi a chytal létající hmyz. "Počkej... Mám pocit, že jsem ztratila stopu," řekla náhle Curupira. "Ne, neztratilas... Tady totiž stopa končí," odpověděl Pierre a pak pohlédl do hustého křoviska. Uslyšel totiž nějaké vrčení. Před keřem se zrovna objevil Lil, chroupající mouchu. "Pozor!" zařval na něj Pierre a aby ho schválně vyděsil, hodil po něm klacek. Lil se na něj zadíval, jako by říkal: "Co po mě házíš klacek, ty darebáku?" Náhle z keře vyskočila černá šelma. Na první pohled připomínala psa svýma vysokýma, špičatýma ušima, ale měla obličej kočky. "Mitla!" vyhrkl překvapením Pierre. Zvíře skočilo po Lilovi, ale dinosaurek byl rychlejší. Roztomile pádil mezi keře a skryl se mezi nimi. Mitla, překvapená pohledem na člověka a Curupiru, zůstala chvíli stát. Pierre si ji okamžitě vyfotil. "Bože, to je úžasná fotka! To je úžasná fotka!!!" křičel jako malé dítě Pierre a hned ji chtěl ukázat Curupiře. Mitla se mezitím vzpamatovala a zase šla po Lilovi. "Ne!" vykřikla Curupira a hodila po zvířeti svůj oštěp. Nehodlala jej zabít; oštěp dopadl přímo před Mitlu, která se zalekla a vrátila se do své houštiny. "Jdeme, nebudeme ji rušit. Pojď, Lile!" rozkázala Curupira. Pierre i Lil na slovo poslechli. "To by
lo úžasné, i když docela krátké setkání... Vrátil bych se pro víc fotek," řekl Pierre. Curupira nesouhlasila. "Nemůžeme obyvatele lesa takhle děsit," řekla. Pierre mlčel. Promluvil až za chvíli: "Hele, víš, že o Mitle mluvil slavný britský dobrodruh Percy Fawcett? Ten, co se ztratil v Amazonii při hledání města Z?" Pak se trochu začervenal; Curupira přece nemohla vědět, o čem mluví. Znovu se alespoň podíval na pořízenou fotografii. Byla zkrátka úžasná.

Pauline se chystala uspat Chupacabru. Ta se tiskla k rohu klece a nepěkně se na ni usmívala. "Neboj, maličká," mluvila k ní Pauline, "za chvíli bude všechno v pořádku." Do místnosti přišel Jack. "Teď jsem vynesl koš s biologickým odpadem," řekl s úsměvem. Hned poté do místnosti přiběhl Roger. "Lidi, mám tady něco úžasnýho," říkal s velkým úsměvem, přikročil k Jackovi a ukázal mu na smartphonu video, které bylo před pár minutami publikováno na internetu. Jack okamžitě vypadal zaujatě. Pauline zatím nechala děsivě se usmívající Chupacabru být a také přišla k Rogerovi. Na videonahrávce byl jakýsi šupinatý tvor. Byl sice natočen z pořádné dálky a mezi křovisky, ale přece jen to bylo poblíž golfového hřiště a bylo na něj docela dobře vidět. "Vypadá jako nějaký ještěří muž," řekla Pauline. "Taky, že to je ještěří muž. Lizard Man," odpověděl Roger. "Docela kvalitní video. Nevypadá to jako podvrh. Ta chůze... Takhle zkrátka člověk ani žádný jiný primát nechodí," řekl Jack, "docela mi chůzí připomíná některé velké ještěry, které už jsme na svých výpravách potkali." "Natočili to v Jižní Karolíně. Co byste řekli tomu, kdybychom se tam teď podívali?" usmál se Roger. Jack se zamyslel. "Vlastně proč ne? Chupacabra počká," řekl a usmál se na Pauline. "No, snad," znejistěla Pauline. "Rogere, najdi přesné souřadnice natočení videa. Jdu připravit Cryptid Swift! Letíme hned!" rozkázal Jack a odešel z místnosti. Roger také opustil místnost. Pauline se jen podívala na Chupacabru, která na ni vyplázla jazyk. "Zůstaň," řekla tím nejhodnějším hlasem Pauline.

Jen o hodinu později přistál Cryptid Swift poblíž golfového hřiště kdesi v okrese Lee v Jižní Karolíně. Vyšli z něj Jack, Pauline, Roger a Fahad. "Těšil ses na svou první misi s páteří z meteokolosia?" zeptal se Roger. "Jo, jo, těšil, kámo," zasmál se Fahad, "jen mi chybí Akihiko." "Hm, s tím moc srandy nezažiješ. On je celý takový naštvaný," smál se Roger, "a navíc musí tu potvoru doma někdo hlídat." "Zrovna on si to užije," řekl vážně Fahad. Jack a Pauline vstoupili do lesíka. Roger s Fahadem je následovali. "Nechtěli jste si přinést megafon? Haló, Lizard Mane, kde seš? Kde se schováváš, ty darebo?" vtipkoval Roger. "Seš volnej?" zasmál se Fahad. "Já?" zeptal se překvapeně Roger. "Ne, ty. Lizard Man," odpověděl Fahad. "To nevím. Podívej se na nějakou seznamku. Třeba ho tam najdeš," odpověděl Roger. "Docela by mě zajímalo, jaký má břišáky," řekl Fahad. "Ticho!" zašeptal pronikavě Jack. V houštinách před nimi se začalo něco hýbat. "Určitě jenom nějaký králík. Nebo nějaký tvůj bývalý," řekl Roger a při druhé větě poklepal Fahadovi na hruď. "No dovol, Rogere. S Američany zásadně nechodím," zasmál se Fahad, "a s Kanaďany jako ty taky ne!" Jack si nasadil na hlavu korunku s elektrodami, jež mu měla umožnit telepatickou komunikaci s tím tvorem skrývajícím se v houští. Korunka byla napojena na krabičku, kterou si vzal ze Zhou Lenova přístroje. Opravdu se mu podařilo jakési telepatické spojení navázat. Nastavil frekvenci vln podle Chupacabry. Zvíře reagovalo! "Ukaž se. Neboj se, nic ti neuděláme. Jen se s tebou chceme seznámit," sdělil Jack kryptidovi pomocí telepatie. Zvíře pomalu vylezlo z houštiny. "No tohle..." řekl zděšeně Roger. Z opasku vytáhl laserovou pistoli. Fahad udělal to samé. Dvounohý kryptid byl celý pokryt šupinami a v obličeji měl zlý úsměšek. Ze zad mu vystupovaly trny a na každé z předních končetin měl čtyři prsty s drápy. Zprvu vypadal docela překvapeně, že vidí čtyři postavy v černých spandexových oblecích, ale pak se osmělil a s tím strašlivým úsměškem nahlas syčel. "Nechceme ti ublížit," sdělil mu telepaticky Jack. Zvíře mu odpovědělo. Něco mu sdělilo. Nebylo to v jazyce, kterému by Jack rozumněl, ale smysl výpovědi pochopil. Lizard Man tvrdil něco jako "Zmizte odsud nebo vás zabiju." Jack napřáhl ruce. Gestem ostatním naznačil, aby začali ustupovat. Lizard Man zasyčel. Všichni zrychlili tempo. Roger v poslední chvíli vytáhl fotoaparát a kryptida vyfotografoval. Teď se Lizard Man naštval. Nahlas zařval a nemotorně se rozběhl k Lovcům kryptidů. Fahad to do něj napálil z laserovky, zvíře se zastavilo a vyděšeně na ně hledělo. "Pryč!" zařval Jack. Vyběhli z lesa a zamířili k letounu. Okamžitě odletěli. "Proč jsi do něj pálil?!" řekl Jack Fahadovi. "Protože nás chtěl rozpárat," odpověděl Fahad. "Tvůj bývalý," vložil se do toho Roger. "Nech toho, Rogere! Tohle je vážná věc! Mohl jsi tomu zvířeti ublížit!" pokračoval Jack. "Tak promiň. Ale nepřišlo mi, že by ta tvá telepatická komunikace..." odporoval Fahad. "Fungovalo to líp, než jsem si myslel! Jo! Na něco jsem přišel. Na něco úžasného! Odteď můžu komunikovat s kryptidy," rozzlobil se Jack. "Kdyby ses teď slyšel," řekl Fahad, flákl s ručníkem, kterým si utíral pot, o podlahu letounu a sedl si na své sedátko. "Jacku, nejsi tou telepatií trošku posedlý?" zeptal se Roger. "Hele, tys nás informoval o existenci tohohle zvířete!" "V pohodě, Jacku. Uklidni se. Asi je toho na tebe moc," řekl Roger.

V tuto dobu byl Akihiko v tělocvičně v podzemní části základny. Uhýbal výstřelům zbraní ve zdech. Z vystřelovačů po něm pak začaly létat šurikeny. Akihiko vytáhl svou věrnou kovovou tyč a jeden po druhém odrážel. Když už ho cvičení nebavilo, opustil tělocvičnu a zamířil nahoru do kuchyně, kde si dal limonádu.

Ve středu Londýna byl zrovna doctor Brickell, nyní již definitivně propuštěný z vězení. Byl zde s jedním vojákem; momentálně byl zaměstnán ve vojenské nemocnici - v té samé, kde operoval Fahada a pomohl mu znovu na nohy. Ve stoje si četl noviny poblíž městského parku a pokukoval po holubech, kteří sbírali kousky chleba, které nadrolil ke svým nohám. "Jen se napapejte, drobečci moji," řekl až směšně vysokým hlasem a pokračoval ve čtení. V pravém uchu měl jakési zařízení. Umožňovalo mu slyšet lépe než běžnému člověku. Byl to jeho nejnovější vynález, a Brickell ho zrovna testoval. Náhle se zděsil. Pohlédl na oblohu. "Proboha, to ne!" zvolal a všichni lidé kolem na něj začali divně koukat. "Děje se něco, doktore?" zeptal se voják. "Právě jsem... slyšel... letoun, který přeletěl nad Londýnem," řekl Brickell. "Žádný letoun tu nebyl, pane. Asi se vám něco zdálo," odpověděl mu voják. Brickell se na něj ani nepodíval, hleděl na oblohu a poklepal prstem na přístroj v uchu. Voják už radši nic neříkal. "Plukovníku, okamžitě mě vezměte na základnu Lovců kryptidů! Je to nutné!" vyhrkl Brickell. "Proč?" zeptal se voják. "Protože ten leto
un letěl na jih Londýna!!! Nechápete to?!" Voják zakýval hlavou a vzal Brickella do auta.

Akihikovi zrovna zavolal Mayson. "Chcete mi říci, že Chupacabra ještě nebyla převezena?" zeptal se naštvaně Mayson během hovoru. "Jack vám slíbil, že ji odveze. Situace se jen trochu zkomplikovala - ne s Chupacabrou. Tým našel nového kryptida v Jižní Karolíně. Nebojte se, Chupacabru odsud ještě dnes odvezeme," řekl Akihiko. "Čekal jsem, že vám můžu věřit, pane Yukimuro," řekl Mayson, "koneckonců jsem na základnu přijel na váš apel." "Nevěřte mi, premiére. Ale Jackovi věřte. Něco vám slíbil, dodrží to," odpověděl Akihiko. "Proč bych vám nevěřil? Superhrdinovi z Tokia!" zasmál se premiér. "Dej už mi pokoj, kámo," řekl Akihiko a flákl s mobilem o stůl. Mayson si jen pomyslel: "Takhle se mluví s britským premiérem?", ale neměl to komu říci.

U dveří někdo zazvonil. Akihiko šel otevřít. Vypadal dost naštvaně, když spatřil obličej doktora Brickella, který se pokoušel o úsměv. "Co tady chceš, borče?" zeptal se Akihiko. "Pan Owen není doma?" zeptal se Brickell. "Ne, není. Jsem tady jenom já!" Brickell na chvíli mlčel. "Co chceš? Vodpálit tuhle budovu?" zeptal se naštvaným hlasem Akihiko. "Podívejte se, víte, že nejsem váš nepřítel... Pomohl jsem přece panu Ghazallimu a také panu Leroyovi," řekl Brickell. "Jo. Ale předtím jste mu s tím sérem pěkně zavařil," řekl stále stejným tónem Akihiko. Brickell začal trochu hysterčit. "Letí sem nějaký letoun. Se skvělým stealth systémem. Proletěl nad Londýnem, nikdo ho neviděl, byl neviditelný. Ale mířil sem! Pane Yukimuro, někdo chce asi zaútočit na základnu!" sdělil vše Brickell. Akihiko se usmál. "Ať to zkusí. Zrovna jsem trénoval," zasyčel.

Z podzemní části budovy se ozvala rána. "Dejte mi chvilku," řekl Akihiko a zabouchl Brickellovi dveře přímo před nosem. Na tílko si hodil černý spandex, popadl svou železnou tyč, zasunul laserovou pistoli do opasku a vstoupil do výtahu. Nechal se odvézt do suterénu. Kdyby mohl, zasyčel by vzteky. Jenže instinktivně věděl, že vydat jakýkoliv zvuk by bylo příliš riskantní. Mříže klece, ve které ještě před chvílí odpočívala Chupacabra, byly úplně rozervány. Chupacabra teď mohla být kdekoliv v budově! Jenže Akihiko cítil, že je blízko. Ten odporný dech se k němu vanul ze stropu. Držela se ho přímo nad ním. Vyplazovala jazyk, zlověstně se usmívala a byla připravena ke skoku...

Jak je možné, že se Chupacabra dostala z klece? Co udělají Deylin Nieto a Stephen Barry, a opravdu letěli na jih Londýna k základně Lovců kryptidů? Co teď bude s tím krvelačným monstrem? Přežije Akihiko? A co Chupacabře provedl parazit? Pokračování příště...

Zemězmij Bibronův-Krtčí "zmije" z trnité buše

Poslední popisek hada jsem napsal 13. prosince, je tedy na čase se k těmto článkům vrátit... Tentokrát se seznámíme s velice zajímavým zemězmijem Bibronovým. Zemězmijové jsou sami o sobě dosti zajímaví hadi...

Latinský název: Atractaspis bibronii,

Rozšíření: střední a jižní Afrika,

Velikost: 30 až 70 centimetrů.

Do rodu Atractaspis (zemězmij) patří 15 až 22 druhů; záleží na tom, jak jsou klasifikovány. Někteří herpetologové počítají méně, jiní více druhů do tohoto rodu. Zemězmij Bibronův je však nepochybně jedním z jeho zástupců. V angličtině má tento had spoustu jmen, nejčastěji se v nich však objevuje sousloví "stiletto snake" či "mole viper", tedy krtčí zmije. Samozřejmě se nejedná o zmijovitého; zemězmijové patří do čeledi Lamprophiidae (nemá český ekvivalent), do níž se řadí jedovaté i nejedovaté druhy hadů (například mnozí hadi, kteří byli dříve považováni za užovkovité). Zemězmije Bibronova poprvé popsal skotský zoolog Andrew Smith roku 1849 a pojmenoval jej podle Gabriela Bibrona, francouzského herpetologa, který se účastnil expedice Morea na Peloponésu... Zemězmij Bibronův se vyskytuje ve střední a jižní Africe; setkáme se s ním ve středu Namibie, na východ na severu Jihoafrické republiky a v sousedních státech, a na východě kontinentu přes Tanzanii a Keňu až na samý jih Somálska. Podle některých zdrojů se však vyskytuje i v dalších zemích střední Afriky, kupříkladu v Demokratické republice Kongo. Je to poměrně malý hrabavý had. Žije hlavně v savanách a trnitých buších, ale nedělá mu problém přizpůsobit se pouštním podmínkám; vždyť také žije v poušti Namib. Tělo je válcovité a je tmavě hnědé. Břicho je špinavě bílé a na dotyk velice hladké. Má zakulacenou hlavičku s prodlouženým nosním štítkem, který využívá při hrabání v zemi. Stejně tak mu při hrabání pomáhá ocas zakončený ostrým trnem. Je to samozřejmě jedovatý had, a svůj jed používá k zabíjení malých savců, plazů a žab... Zemězmijové jsou nechvalně proslulí tím, že se s nimi těžko pracuje. Je totiž těžké je uchopit. Pokud člověk chytí zemězmije za hlavou, která je velmi malá, může had prostrčit jedový zub či jedové zuby mezi rty, pohnout hlavou do strany nebo dozadu a zakousnout se do prstu. Dokonce i když se ho člověk nedotkne a jen třeba přiblíží ruku k jeho hlavě, had zaútočí, a opět může uštknout i směrem vzad. Je-li člověk uštknut, měl by okamžitě do nemocnice. Jed je poměrně toxický a způsobuje otoky, intenzivní bolest, dokonce i nekrozu (odumírání tkání). Had ho ale na člověka používá jen v sebeobraně. Je však nepříjemné na takového hada stoupnout. Jde nicméně o noční druh; na povrchu se obvykle objevuje po setmění, což redukuje šanci, že by se s ním člověk náhodou setkal... Jde o vejcorodý druh, který snáší snůšku o 6 až 8 vejcích. Rozhodně není nijak ohrožený, ba naopak, v některých částech východní Afriky je docela běžný.

Příště vodnářka pruhovaná!

Lovci kryptidů 3: Zachtělo se mi telepatie (2/4)

V minulé části jsme se dozvěděli, že agentka Kentová zařídila Lovcům kryptidů dovoz krvelačného monstra z Portorika - Chupacabry. Jack se již nějakou dobu zabývá zkoumáním Zhou Lenova zařízení z paralelní dimenze - toho zařízení, které zatlačilo entitu, která si říká The Father, zpět do zanikajícího paralelního světa. The Father vytvořil paralelní dimenzi z představ a ideálů Pierra, Akihika a Fahada, a do jejich myslí se dostal pomocí telepatie... Zařízení jej dokázalo porazit... A jak se nyní ukazuje, dokáže umožnit Jackovi telepatické spojení s Chupacabrou, kryptidem, s jehož telepatickými schopnostmi se Lovci kryptidů poprvé seznámili minulý rok v srpnu. Jack se s netvorem telepaticky spojil, ale Chupacabra jej na chvíli ovládla. Kdyby nebylo Akihika, kdo ví, co by Jack provedl... Pierre mezitím tráví čas s lesní dívkou a ochránkyní zvěře Curupirou v Amazonii a společně objevují tajemný svět zvířat, která zatím nikdo kromě nich nespatřil...

LOVCI KRYPTIDŮ 3: ZACHTĚLO SE MI TELEPATIE, ČÁST DRUHÁ:

"Vidím jenom nějaké křivky. Nic zajímavého," ušklíbl se Akihiko, stojící za všemi, kteří se naštosovali před notebookem a prohlíželi si zaznamenaná data. Roger se na něj lišácky usmál a řekl: "Tohle je jen pro pravé vědátory. Takovým věcem ty nemůžeš rozumět." Akihikovi bylo do smíchu, ale skryl to a poznamenal naštvaným hlasem: "Tak ty jsi vědátor? Za kolik jsi je uplatil, aby ti dali doktorát?" Jack očima podrobně studoval všechny grafy, klikal na jeden bod za druhým a při pohledu na zaznamenaná čísla se nadšeně usmíval. "Lidi, nevím, jak vám to jednoduše vysvětlit," začal. "Co nejjednodušeji, pane doktore," řekl na to Akihiko. "Našli jsme ho," řekl Jack. Pauline stěží skrývala vyděšený výraz v obličeji. "Myslíš tu entitu?" zeptala se nicméně překvapivě klidným hlasem. "Něco vám vysvětlím," usmál se Jack, "Zhou Lenův přístroj zaznamenal telepatické vlny, mohu-li tomu takhle jednoduše říkat, The Fathera. To proto, že na něj byl použit. Je to složité, technickou část radši přeskočím... Nicméně The Father má velice silné telepatické vlny, je to bytost naprosto nepopsatelná, a to nejen vzhledem a gigantičností, ale i svou telepatií. Přístroj zaznamenal nějaká data. A ta data se liší od všeho ostatního. Hele, třeba Chupacabra vysílá telepatické vlny přibližně 500 krát silnější než člověk napojený na Zhou Lenovo zařízení. Ale The Father za sebou zanechává jakousi telepatickou stopu, jo, to je ten správný termín, telepatickou stopu, která je přibližně 200 milionkrát silnější než u člověka." Všichni na něj hleděli s překvapením a zděšením zároveň. "A právě tuto telepatickou stopu jsme právě zaznamenali. Předpokládám, že The Father, který je prostě nějak přítomný v prostoru, zaznamenal telepatickou komunikaci mezi mnou a Chupacabrou. A protože za sebou zanechala telepatickou stopu, která je pro tak silnou, mysl skenující bytost, jako je on, naprosto nepřehlédnutelná, je-li to správné slovo, tak se zde objevil. Přišel se na to podívat. Vnikl mi do mysli. A počítač to zaznamenal!" pokračoval Jack. "Fajn, takže to zjednodušíme, protože to bude třeba," řekl Akihiko, "telepaticky ses spojil s Chupacabrou, a The Father, který pořád existuje, a lítá po celým vesmíru nebo co, si toho povšiml, a vjel ti do mozku." "A počítač to zaznamenal!" usmál se s dětským nadšením Jack. "Skvělý," řekl hlubokým tónem Akihiko, otočil se a zamířil ke dveřím. "Počkej, Jacku, já myslela, že tohle celé je o Chupacabrách. Teď se mi zdá, že všechno, co chceš najít, je The Father. Proto celý tenhle pokus?" zeptala se zmateně Pauline. "Ne, je to celé o telepatii. Ale The Father je nejsilnějším telepatem v celém vesmíru. A já právě o něm něco zjistil. Třeba... třeba se to bude hodit," řekl již vážně Jack. "Bavte se tu dobře, lidi," řekl Akihiko, "mě se to nějak nezdá... Radši si jdu do vedlejší místnosti zacvičit." Vytáhl z opasku svou teleskopickou kovovou tyč, několikrát s ní zatočil a odešel. "Pro dnešek stačilo," řekl Jack a přistoupil ke šklebící se Chupacabře. Vůbec nebyla nadšena ze svého pobytu v kleci. "Přísahám, že tě za pár dní pustíme," usmál se na ni Jack. Chupacabra na něj vyplázla svůj dlouhý jazyk. Jako by mu rozumněla. Uměla koneckonců číst jeho myšlenky, věděla tedy, co se jí snažil říci. Jazyk na něj nevyplazovala z drzosti. Jack to moc dobře věděl. Chupacabry svým jazykem sají krev obětí, a ona zuřila, a snažila se mu naznačit, že si ho podá. "Jen klid," řekl jí Jack a s ostatními opustil místnost.

Na větvi vysokého stromu, vyčnívajícího z okolního pralesa a tvořícího jakousi pevnost pro všechno ptactvo, seděli tři ibisové druhu Bostrychia olivacea. Se svým okolím se dorozumívali pronikavým "gar-wa", které bylo možné slyšet snad na míle daleko. Zničehonic se na obloze objevil černý letoun a všichni tři ptáci zděšeně vzlétli. Skryli se někde mezi hustými větvemi nižších stromů. Letoun prosvištěl kolem stromu a očesal z něj pár desítek kilogramů listí. Pak přistál v nedaleké rokli. V té samé rokli uprostřed Konžského deštného lesa, ve které se ještě před měsícem nacházel průchod do paralelní dimenze. Z letounu vystoupili dva muži; jeden vysoký Američan s jizvou po Wendigových drápech v obličeji, a druhý malý Nikaragujec s vousy pouze nad koutky rtů. Byli to Stephen Barry a Deylin Nieto. Vrátili se sem již poněkolikáté, ale tentokrát je čekalo velké překvapení. Z té malé skupiny obyvatelstva planety Země, jež věděla něco o portálu do paralelní dimenze, byli oni těmi posledními, kteří zjistili, že byl portál již dávno uzavřen. Příroda se po všech těch bitvách v jeho okolí již vzpamatovala. Nikdo by nikdy nepoznal, že tu kdy nějaký portál byl. "Přišli jsme pozdě," řekl hysterickým a naštvaným hlasem Nieto a kopl do kapradiny. "Uklidněte se, Deyline," řekl Stephen a začal si prohlížet okolí. "Měl jste zájem o zkoumání té pitomé paralelní dimenze... A teď je to všechno pryč! Co budeme dělat?!" křičel Nieto. Vážně někdy připomínal malého kluka, který si něco umanul. Stephen neodpovídal. Jen si prohlížel les. Byl klidný, ozývalo se z něj volání bezpočtu ptáků, bzučel zde hmyz, bylo zde vedro... Ale jinak nic. "Tak slyšíte mě?! Co chcete dělat?!" zařval zase Nieto. Jelikož Stephen neodpovídal, jeho zloba rostla. Přiběhl ke Stephenovi a chytil ho pod krkem. "Chci svoje peníze! Nebaví mě dělat vám poskoka! Tohle nebylo v plánu! Tohle jste mi neslíbil!!!" řval a prskal Stephenovi do obličeje. Stephen už to nevydržel. "Tak poslouchej, ty sociopatku," usmál se drze Stephen a pevně uchopil Nietovu tvář, "všechno dostaneš, jen se potřebuju dozvědět víc o té paralelní dimenzi a o tom portálu... Pak ti všechno dám. Pak budou prachy. A ty je dostaneš." Nieto se zašklebil a pustil Stephena. Ten si zase prohlédl prales. "Předpokládám, že se portál zavřel už dávno... Vypadá to tu, jako by tu nikdy nebyl. Takže změna plánu," řekl a otočil se na Nieta, "budeme se muset na portál někoho zeptat. Slíbil jsem vám, Deyline, že jednou to s Jackem Owenem vyjde... Že se třeba setkáte a že to třeba dopadne tak, jak jste si vždycky přál..." Nieto se zvířecky usmál a položil dlaně svých rukou na tváře. Vypadal jako nadšené děcko s těma nejzlejšíma o
čima, jaké si kdo dokáže představit. "Myslím, že to bude už brzy," dodal Stephen.

Bylo pozdní odpoledne. Uprostřed Amazonského deštného pralesa teď bylo největší parno. Pierre seděl na kmeni padlého lesního velikána a ovíval se velkým tropickým listem, který si před chvílí opatřil. Náhle vykřikl úlekem. Na listu byla malá žabka, které si předtím nevšiml. Přistála na jeho obličeji a začala šplhat po jeho čele až do vlasů. Pierre ji opatrně chytil. Žabka vyskočila z jeho dlaně a přistála na lesní půdě. "Měj se," zasmál se Pierre. Pak si sundal batoh a vytáhl z něj flašku s vodou. Pořádně se napil. Potom z batohu vyndal malý kufřík a otevřel ho. Nacházelo se v něm několik injekčních stříkaček naplněných průzračně modrou tekutinou. "Co to je?" zeptala se Curupira, jež Pierra zezadu překvapila. "Fuj, to jsem se lekl," řekl Pierre, "promiň. Ehm... Tohle pro mě vytvořil doktor Brickell. Ten co stvořil sérum agresivity. Teď je z něj Jackův spojenec. Tohle je lék. Pomůže mi." "Nechápu, co je sérum agresivity," řekla Curupira. "Nemusíš," řekl hořce Pierre, "lidi vymýšlejí všelijaké věci. Buď ráda, že o nich nevíš." Píchl si injekci. "Podle toho, co zatím vím, jsou lidé velice zvláštní druh," řekla Curupira. "Někdy si přeju, abych k němu nepatřil," odpověděl na to Pierre. "Ale ty k němu patříš." "Bohužel." Konečně se z průzkumu vrátil kompsognátek Lil a vyskočil na padlý kmen stromu. Jako kočička se přilísal k Pierrovi a nechal se jím opět drbkat na hlavičce. "Co budeš dělat, až tě odsud tvůj přítel vyzvedne? Nebudeš přece v pralese do konce života, ne?" zeptala se Curupira Pierra. "Nechci na to myslet," odpověděl Pierre. "Jinak nechtěla by sis mi ukázat úkryt toho podivného čtyřnohého zvířete, o kterém pořád mluvíš? Toho savce, víš... Chtěl bych ho vidět. A vyfotit si ho," řekl Pierre a vytáhl fotoaparát. "Ráda," odpověděla Curupira.

Dalšího dne někdo zazvonil u dveří základny Lovců kryptidů v Londýně časně zrána. Jack se celý ospalý vymotal z ložnice, hodil na sebe župan s krásným logem Lovců kryptidů a šel otevřít. Byl trošku překvapen tím, koho viděl. Stál před ním nonšalantní muž v obleku. Za ním byla černá limuzína obklopená pár jeho asistenty. "Premiér Mayson,*" usmál se Jack. "Dobré ráno, pane Owene," odpověděl premiér. "Pojďte dovnitř, pane," řekl Jack. O chvíli později spolu seděli v kuchyni. "Chodí do vaší kuchyně premiéři často?" zavtipkoval Mayson, popíjející horký čaj. "Popravdě, jste první," odpověděl Jack. "Tak to je rekord. Paráda," řekl na to Mayson. Byl nějak moc usměvavý. Asistenti se na Jacka dívali vážně. Všichni měli černé brýle, nebylo jim vidět do očí. Nepůsobili ale moc bezpečně. "Doufám, že vám nevadí..." řekl Jack a ukázal na svůj župan. "Vůbec ne. Naopak, měl bych se vám omluvit za to, že vás tak brzy ráno budím. Ale víte... V pět ráno se přece jen člověk vyhne žurnalistům a bulváru," usmál se Mayson. Odložil šálek čaje na stůl. Přiklonil se k Jackovi. Výraz v jeho obličeji se úplně změnil; zvážněl. "Pane Owene, sám jsem před týdnem mluvil s velitelem CIA. Barbara Kentová zařídila převoz kryptida z Portorika do Spojeného království. Souhlasili jsme. Teprve včera se ke mne doneslo, o jakého kryptida jde. A teď nesouhlasím," zašeptal Mayson. "Mohu se zeptat proč?" položil mu otázku Jack. "Protože Chupacabra je nebezpečný kryptid. A já nechci mít nebezpečné kryptidy doma v UK." "Něco podobného už jste kdysi říkal.** Nemusíte se bát, pane premiére," odpověděl klidně Jack. "Myslím to vážně. Kdybyste si sem přivezl, já nevím, Yettiho... Možná bych přivřel oko. Ale Chupacabra? To je moc." "Nemusíte se ničeho bát. To zvíře je v bezpečí. Neunikne. A nechová se nebezpečně," řekl Jack. Poslední větu řekl velmi přesvědčivě. Ale sám věděl moc dobře, že lže. "Na tom mi nezáleží. Já nechci nic riskovat. Podívejte se, Lovci kryptidů mají v naší zemi výsadní postavení. Ale co je moc, to je moc. Nechci, aby v zemi, jejíž jsem premiérem, žilo něco takového," pokračoval Mayson. "Mohu vás ujistit, pane premiére, že Chupacabra nepředstavuje nebezpečí. Zvíře, které se nachází v místnosti pod námi, je v pořádku, chová se umírněně, a je předmětem vědeckého výzkumu, který možná... změní svět. K lepšímu, samozřejmě," namítal Jack. Mayson zakýval hlavou na znamení nesouhlasu. "Domluvíme se, pane Owene," zašeptal, "dostanete to zvíře z Británie a já vás nechám být." Když něco takového řekne premiér, těžko se odporuje. Jack se podíval na jeho muže. Dívali se na něj stejně jako on. "Dobrá," řekl kysele Jack, "ale odvoz kryptida je naší starostí. Takže se do toho prosím nevměšujte." "Bez obav. Pěkný zbytek dne," pousmál se Mayson a s muži opustil budovu. Jack jen kroutil hlavou. Za dveřmi vedlejší místnosti stál Akihiko, který celou dobu jejich rozhovor poslouchal. "Promiň, Jacku," řekl si pro sebe.

V deset hodin ráno se Jack a Pauline opět sešli v podzemní části základny. Prohlíželi si naštvanou Chupacabru. Na oba syčela, vyplazovala jazyk a pevně se držela mříží. "Musím udělat aspoň jeden další pokus," řekl Jack. "Není to příliš riskantní?" zeptala se Pauline. "Nemám na vybranou. Tohle je průlom ve vědě," řekl Jack a nasadil si korunku s elektrodami, jež mu měla umožnit telepaticky se zvířetem komunikovat. Pauline skrze mříže vložila korunku Chupacabře na hlavu. Kryptid po ní chňapl drápy. Ale Pauline byla rychlejší. Nebyla zraněna. Jack zapnul Zhou Lenův přístroj. Opět se telepaticky spojil s Chupacabrou... Ocitl se v temné, nepříjemně zapáchající místnosti. V dáli blikala žárovka. Jack se k ní přibližoval. "Takhle se cítíš? Jsi v temnotě, ale v dáli je světlo?" zeptal se Jack. Jako odpověď dostal hučení, kterému nedokázal porozumět. Pak se světla v celé místnosti rozsvítila. Byly tu mraky Chupacaber. Vrhaly se na Jacka. Začaly ho trhat. Jedna zabořila drápy do jeho břicha a vytrhla velký kus masa. Druhá do rány zabořila hlavu. Jack cítil každé stisknutí čelistí... A přece to jen byla iluze. Přece to jen všechno bylo v jejich mysli! Jack odtrhl korunku z hlavy. Celý se třásl. Na chvíli měl pocit, že to, co mu Chupacabra promítla do mysli, byla realita. Pauline k němu přiběhla a položila ruku na jeho rameno. Jack se okamžitě uklidnil. Chvíli na sebe hleděli. "Mayson má pravdu," řekl Jack, "Chupacabra něco zamýšlí. Možná jsme s její pomoci zjistili něco o telepatii, ale mít ji tady je risk."

V hlavní místnosti Lovců kryptidů si zatím Roger hrál s malým Tatzelwurmem, jenž se už vrátil z veterinární kliniky. Byl prý nakažen nějakým neznámým parazitem***. Ten se usadil v jeho vnitřnostech, odkud se pak dostával do slin. K léčení došlo včas. Kdyby začal parazity, obsažené ve slinách, kašlat, mohli by teoreticky infikovat i ostatní lidi. "Těším se, až mi z kliniky pošlou informace o těch zlobidlech, co tě zlobila," usmíval se Roger na svého mazlíka, který ovinul svůj ocásek kolem Rogerovy ruky, zatímco ležel na stole. Ale zkumavka s Tatzelwurmovými s
linami, ve které se něco neustále pohybovalo****, byla stále v mražáku v podzemní části budovy. Ve stejné místnosti jako Chupacabra v kleci. V tuto chvíli v místnosti nikdo nebyl. A ze zkumavky se něco protlačilo ven. Čekalo to, až někdo mražák, ve kterém potvůrka dokázala i přes velký chlad přežít, otevře...

* - premiér Harold Mayson se poprvé objevil v kapitole "Trofeje" ze 2. série Lovců kryptidů. Jde o kontroverzního premiéra Spojeného království, jenž měl v minulosti problémy s drogami

** - Mayson v kapitole "Trofeje" zavedl ve Spojeném království zákon, který umožňoval lovit a zabíjet všechny kryptidy, včetně těch potenciálně nebezpečných, kteří by podle něj mohli ohrozit občany Velké Británie. Jack ho nakonec přesvědčil zákon odvolat

*** - malý Tatzelwurm byl nakažen neznámým typem parazita v předchozí kapitole, "Pierrova pomsta"

**** - ve 2. části Pierrovy pomsty nechali Roger a Pauline na stole ležet zkumavku s Tatzelwurmovými slinami; ve zkumavce se něco pohybovalo

Jaká budoucnost čeká Chupacabru drženou v podzemní části základny Lovců kryptidů? Bude nakonec vypuštěna zpět do divočiny? Informoval o ní premiéra Maysona samotný Akihiko? Jaké plány mají Stephen Barry a Deylin Nieto, které stále zajímá již neexistující paralelní dimenze? Podaří se Jackovi učinit další objevy ze světa telepatie? A jakou roli bude v příběhu hrát Tatzelwurmův parazit? Pokračování příště...

Tučňáčí soutěž

Rozhodl jsem se opět vytvořit malou soutěž! Vzhledem k názvu asi není třeba popisovat, o čem bude... Pokud se chcete Tučňáčí soutěže zúčastnit, napište do komentářů, že se hlásíte, a také napište e-mail, ze kterého mi odpovědi přijdou. E-mail s odpověďmi pak odešlete na mail haasvojt@volny.cz. Odpovědi posílejte do pátku 1. března (nejlépe do 18:00 toho dne). Odměnou za účast v soutěži Vám bude malý diplom. Přeji Vám hodně štěstí!

1. Kolik druhů tučňáků žije na Zemi?

2. Jak vysoký je nejmenší druh tučňáka?

3. Jak vysoký je největší druh tučňáka?

4. Na kterém kontinentu nalezneme tučňáka císařského?

5. Proč se v posledních letech tučňák galapážský rozšířil do Austrálie?

6. Kde žil tzv. chathamský tučňák? Kdy a proč vyhynul?

7. Kterému druhu tučňáka se říkalo a možná ještě občas říká "Johnny penguin"?

8. Ve kterém geologickém období se tučňáci objevili?

9. Co to byl Waimanu? Je pravda, že šlo o stejné zvíře jako Muriwaimanu?

10. Je pravda, že tučňáci mají lepší sluch než ostatní ptáci?

Myslím si, že otázky jsou docela lehké... Ve vlastním zájmu prosím nijak nepodvádějte. Nevidím důvod, proč by někomu stálo za to mít víc bodů, než na kolik opravdu má... Přece jen, soutěže jako je tato jsou zkrátka "fun"...

Lovci kryptidů 3: Zachtělo se mi telepatie (1/4)

V lednu se dali Lovci kryptidů po několika měsících zase dohromady. Ukázalo se, že paralelní dimenze, ve které byla součástí týmu i Pierrova sestra Sabine, byla vytvořena kosmickou entitou, která si říká The Father. Celý paralelní vesmír byl přitom jejím pokusem, experimentem na Pierrovi, Akihikovi a Fahadovi. The Father nakonec zlomil Fahadovi páteř a Sabine z paralelní dimenze, stejně jako zbytek onoho vesmíru, zničil. Podařilo se jej však dočasně porazit (je-li to správné slovo) s pomocí zařízení, které v paralelní dimenzi vyvinul Zhou Len a se kterým hodlal učinit jakýsi pokus s mezidimenzionálním portálem... Nyní je Zhou Lenovo zařízení tím jediným z paralelní dimenze, co stále existuje. Lovci kryptidů si ho nechali. A jak se brzy ukáže, přístroj bude mít zajímavější využití, než se dalo čekat... V minulé kapitole se Pierre vydal do Venezueli, aby se pomstil Samu Weberovi, vrahu své sestry v již jediné, původní dimenzi. Nakonec se však rozhodl, že nemá cenu Webera zabít, a tak ho a jeho přítelkyni nechal jít (co se s nimi dále stalo zjistíte ve spin-offu Nastasya Savinna and Sam Weber - The Cursed Runaways). Jack přesvědčil doktora Brickella, aby vyvinul protilátku na sérum agresivity. Pak s Pierrem odletěl do Amazonského deštného pralesa, kde se prý nachází někdo, kdo mu pomůže se vším se vyrovnat...

LOVCI KRYPTIDŮ 3: ZACHTĚLO SE MI TELEPATIE, ČÁST PRVNÍ:

Bylo teplé únorové ráno. Ještě stále byla tma. Jeden londýnský rezident právě vycházel ze svého domu. Zamykal dveře a přitom po očku hleděl do otevřeného kufru a kontroloval, zda má všechno na svou osmihodinovou směnu. Pomalu kráčel dolů po schodech před domem a rozhlížel se po silnici, kterou se chystal přejít. Už se chystal vyrazit, když tu náhle se na silnici přiřítila pěkně velká dodávka. Vyskočili z ní dva pořádně udělaní chlapi a vytáhli z auta velkou krabici. Muž na ně překvapeně hleděl, oni si ho však vůbec nevšímali. Jen si povšiml příšivky na jejich oblecích; byli ze CIA. Muž se sám pro sebe pousmál a dal se do pochodu. Bylo mu jasné, že Američané zase něco přivezli Lovcům kryptidů, kteří měli základnu naproti mužova domu. Chlapík si jen říkal, jak je skvělé mít za sousedy hrdiny, kteří už dvakrát zachránili svět a kteří se vydávají na ty nejúžasnější a nejbláznivější mise, jaké si kdo dokáže představit. Náhle se z přenášené krabice začaly ozývat skřeky. Tuhla při nich krev v žilách. Muž se otočil a úlekem se kousl do rtu. V krabici bylo přenášeno nějaké zvíře, a jistě bylo dosti nebezpečné. "Sakra, ona už se probrala!" řekl jeden z přenašečů. "To je dost blbý... Byl bych nerad, kdyby se nějak probojovala ven," odpověděl ten druhý.

V podzemní části základny Lovců kryptidů mezitím seděli na židlích Jack a Fahad. "Kdyby to bolelo..." řekl Jack. "Začnu řvát," zasmál se Fahad. Jack mu podal jakousi korunku s několika elektrodami. Byla napojena na zvláštní zařízení, krabici obsypanou dráty, ze které vyčníval kužel s dírkou ve špičce. Šlo o Zhou Lenovo zařízení z paralelní dimenze. To samé zařízení, jež dokázalo vtlačit zpět do portálu The Fathera. "Věř mi, Jacku, mít zlomenou páteř bylo stokrát horší, než bolest hlavy," dodal ještě Fahad. Jack připojil drát z korunky k přístroji a spustil ho. "Dobrá, Fahade," řekl, "zeptám se tě teď, jak se to má s Brickellovou 'tyčkou' z meteokolosia, kterou máš v páteři." Fahad pokýval hlavou na znamení souhlasu. Jack si také nasadil korunku s elektrodami, zavřel oči a začal se soustředit. Stejně tak Fahad. Chvíli proti sobě seděli. Po dvou minutách si oba korunky sundali a řekli jeden druhému své dojmy. "Tak nejprve ses mě ptal na tu 'tyčku'," řekl Fahad. Jack se začal podezřele usmívat. "Nebo... Ehm... Snad ne?" znejistěl Fahad. "Nejprv jsem se tě zeptal, co jsi měl k večeři," řekl se širokým úsměvem Jack. "Uzenou rybu," odpověděl Fahad. Oba se začali huronsky smát. "Tak tuhle otázku jsem nepostřehl, kamaráde," řekl Fahad. "Ach jo... A já myslel, že to zařízení bude fungovat," odpověděl Jack. "Přesto mám pocit, že se mi na chvíli v hlavě vybavil takový pohled na tebe... Na vteřinku, možná na míň než vteřinku, jsem se jako by tvýma očima díval na svou ruku a něco na ní viděl... Bylo to lesklé. Ale víc si nepamatuju," řekl Fahad. Jacka to velmi překvapilo. Postavil se. "Cože jsi to viděl?" zeptal se. "Teď jsem ti to řek," odpověděl zmateně Fahad. "Je pravda, že se mi na chvíli vybavilo, že v té děsivé paralelní dimenzi jsem s Pauline nejen chodil... Vzali jsme se tam... A já, když jsem se dostal do těla svého dvojníka, jsem viděl, že on, nebo já, nosil snubní prsten," začal vše vysvětlovat Jack. "Myšlenka byla asi tak silná, že jsem ji postřehl," řekl Fahad. "To je úžasné. To ale znamená, že ten přístroj funguje!" vykřikl nadšeně Jack. "Dokážu s jeho pomocí přenést svou myšlenku do hlavy někoho jiného... Jen tak myšlenka musí být silná, snad... Snad musí být spojená s něčím emočně... Heh, zajímavým," dodal Jack. "Jenže já tu myšlenku sotva zachytil," namítnul Fahad, "jak chceš ovládnout telepatii, když sotva dokážeš přenést do něčí hlavy myšlenku, kterou si do ní ani přenést nechtěl?!" Do toho se ozval zvonek. Jack se usmál. "Existuje jedno zvíře, které mi s tím pomůže," odpověděl tajemně Jack. Fahad se zvedl ze židle. Vrhnul na Jacka překvapivý pohled. "Ano, vím co si myslíš, a teď na to telepatii nepotřebuju. Někoho tu ubytujeme."

Po dvaceti minutách už byla v podzemní části budovy ona velká krabice. Svalouši seděli v rohu místnosti a utírali si pot. Pauline vložila do díry v krabici uspávací pistoli a dala přenášenému zvířeti dávku anestetik. "Zaberou rychle. Bude spát jako zabitá," řekla Pauline Jackovi. Ten přistoupil ke krabici a zaposlouchal se do těžkého oddechování tvora uvnitř. Výtahem do místnosti přijeli Akihiko a Roger. "Tak co kovová páteř?" řekl Akihiko Fahadovi a plácl ho po zádech. "Hele, pozor, ty jedno zvíře," zasmál se Fahad a chytl přátelsky, ale silně Akihika za rameno, "ještě mi ji zlomíš!" "Neboj, Akihiko už dlouho neposiloval... Však taky vidíš ty jeho plandající bicepsy," vložil se do toho Roger. Akihiko se snažil hrát uraženého, ale nakonec propukl v hlasitý smích. Po třech minutách Jack otevřel víko přenosného boxu. "Můžete blíž," řekl ostatním, "už spí." V přenosném boxu ležela Chupacabra. Nahlas oddychovala. Při spánku se každý sval na jejích zádech pohyboval, krk se jí prohýbal, děsivě velké oči měla zavřené. Jack pomalu sáhl na její přední končetinu, ze které vystupovaly žíly. "Je v pořádku," řekl Jack, "teď ji přeneseme do klece. A připravíme na experiment."

Nitrem Amazonského deštného pralesa ve státě Amazonas v Brazílii procházely dvě postavy. Jednou z nich byl muž oblečený v expediční košili s hnědým batohem na zádech, tou druhou lehce oblečená blonďatá lesní dívka, oblečená pouze do listí, a s malým dvounohým zvířátkem držícím se pevně jejího levého ramene. Byli to Pierre Leroy a Curupira. "Nádherné ráno, že?" řekl Pierre a vtáhl do sebe hustý, teplý vzduch. "Ano," odpověděla jednoduše Curupira. Komps
ognátek Lil ze sebe vydal roztomilý zvuk, kterým bylo zakručení bříška. Oba se rozesmáli. Lil zapískal, jako by se snažil říci, že za to nemůže, že už má hlad. "Tohle je paráda," řekl Pierre, "jak dlouho už tady jsem? Týden, dva? Já ani nevím... Nepočítám dny. Poprvé v životě nemyslím na minulost ani na budoucnost... Jack měl pravdu. Pobyt v tomhle ráji mi pomůže." Curupira se zastavila u stojatého jezírka a vylovila z něj malou rybku. "Nechceš ji snad sníst syrovou, že ne?" zděsil se Pierre. "Já ne," pousmála se lesní dívka a hodila rybku do vzduchu. Lil seskočil z jejího ramene a při svém akrobatickém kousku po rybce chňapl a spolkl ji. Pak zase zapískal a hrdě se vyprsil. "Ten si toho o sobě nějak moc myslí," řekl Pierre a dřepl si k Lilovi. Začal ho drbkat na hlavičce, což se malému dinosaurkovi moc líbilo. Jako kočička začal otáčet hlavu na stranu a zavíral očka. Pierre se mezitím podíval na Curupiru, která si prohlížela okolí. Zkoumala každý pohyb v lese. Zajímal ji každý padající list. Každý stín na sluncem kropenatě ozářené lesní půdě. "Myslíš, že si v tomhle lese sama?" zeptal se Pierre. Pak se za otázku trošku styděl, protože se bál, že se dotkl nějakého citlivého tématu. Ale Curupira ji dobře pochopila. "Asi ano," řekla, "žádné další zástupkyně mého druhu jsem tu nenašla." "Liší se tvůj život nějak od toho v té druhé dimenzi?" zeptal se Pierre. "Ne," řekla s kouzelným úsměvem Curupira, "všechno je tu stejné." "Taky mi to tak přijde," odpověděl Pierre a dál drbkal Lila na hlavičce a na krku. Mysl Curupiry z paralelní dimenze se sice přenesla do její dvojnice v tomto světě, již jediném existujícím. Ale jinak zde nebyla žádná změna. The Father si s Curupirou rozhodně nepohrával. Pierra jen hluboko v mysli děsilo, že svou novou kamarádku získal díky tomu, že byl nalákán do paralelní dimenze existencí své jinak již zemřelé sestry... Snažil se však na takové věci nemyslet. Již se mu podařilo opustit myšlenky na Sama Webera, na The Fathera, na Sabine, kterou tolik miloval... Ale také pomalu začínal zapomínat na svou přítelkyni Kate. Myslel na ni čím dál méně. A čím více času trávil procházením lesa s Curupirou, tím víc v myšlenkách Kate opouštěl. Ani si to neuvědomoval. Jenže ke Curupiře ho rozhodně nic netáhlo. Byla to zkrátka kamarádka, a navíc ani nebyla člověkem. Někdy se mu dokonce zastavovalo srdce děsem, když pozoroval ta její chodidla, obrácená o 180°, takže vlastně směřovala dozadu. Zvlášť, když spolu někde seděli a ona si protahovala prsty na nohou, připadal si opravdu zvláštně. Zase se dali do pohybu a zaměřili se na skupinku chlupatých ptakoještěrů, kteří se zrovna shromáždili na větvi jednoho stromu. Curupira vydala z hrdla pískavý zvuk; snažila se napodobit její volání. A ptakoještěři odpovídali. Takto si Curupira povídala s ostatními obyvateli lesa, jejichž ochraně byla zasvěcena. "Chtěla by ses někdy setkat s nějakou další... ehm... Curupirou?" zeptal se přitom Pierre. "Ráda," odpověděla, "ale žádné tu nejsou." "Předtím, než jsi přišla o... ty ostatní... to... jste byly všechny holky?" zeptal se trochu stydlivě Pierre. "Jo," odpověděla Curupira. "Ty snad nejsi holka?" zeptala se ho. Pierre na ni hleděl s otevřenou pusou. Byl trochu udiven. "Obávám se, že ne," řekl. "Divný," odpověděla Curupira a dál si pískotem povídala s ptakoještěry. Pierre byl trochu rudý z toho, že se tak hloupě ptal. A tak rychle změnil téma: "Jak ses naučila jejich jazyku?" "Je strašně lehké povídat si s letouny jako jsou tihle," usmívala se Curupira. "Zkus to taky," dodala a začala Pierra učit všelijaké zvuky. Pierrovi se to moc líbilo, učil se, jak komunikovat s ptakoještěry! Pobyt v Amazonii si moc užíval...

Na pobřeží Mexického zálivu se to štosovalo lidmi. Děti si hrály na pláži jako divé, rodiče je čas od času okřikovali, mnozí se slunili, někteří si četli... Byl tu stovky a tisíce lidí na dovolené. Daleko na obzoru se čas od času vyrýsovala výletní loď. Racci poletovali nad pláží a hledali zbytky jídla, kterými by se mohli nasytit. Kousek dál od toho humbuku ležely v plavkách na lehátku dvě ženy a líbaly se. Byla to agentka Kentová a její přítelkyně Amanda Lyonsová. Náhle zazvonil mobil. Ozvala se znělka animovaného seriálu X-Men z 90. let. "Promiň, zlato. Zase volají z práce," řekla agentka Kentová, nasadila si černé brýle, zvedla se z lehátka a vzala telefon. "Kdo mě to zase ruší, když jsem na dovolené?" řekla ostře a vtipně zároveň Kentová. "Tady Jack Owen. Moc se omlouvám, ale potřebuji s vámi mluvit," ozvalo se z telefonu. "Ach ti chlapi," řekla Kentová a její přítelkyně se nahlas zasmála. "Začínáme s naším experimentem," řekl Jack, zatímco v londýnské základně Lovců kryptidů stál u klece se skřekající Chupacabrou, "hodláme s pomocí Zhou Lenova přístroje zjistit něco o telepatii. A popřípadě ji ovládnout." "Už jste mi o tom říkal, ale pokračujte... Zaujal jste mě," odpověděla agentka a začala pochodovat po pláži. "V posledních pár týdnech jsem sestrojil takové dva přístroje, které si člověk dá na hlavu, napojí je na Zhou Lenovu mašinku a podaří se mu telepaticky komunikovat s tím druhým... Zatím to moc nefungovalo, drobného úspěchu jsme já a Fahad Ghazalli, kterému se mimochodem po operaci daří dost dobře, dosáhli až dnes ráno. Ale už máme Chupacabru," pokračoval Jack. "No konečně. To teda mým kolegům trvalo, než ji odchytili... Nezlobíte se snad, že zásilka přišla až teď," řekla na to agentka. "Vůbec. Chápu, že odchytit kryptida jako je Chupacabra musí být extrémně těžké," odpověděl Jack. "Víte, kolik papírů jsem musela vyplnit? A to soukromé jednání s portorickou vládou... Fuj, jsem ráda, že už mám dovolenou. Kolik času jsem tam strávila vyjednáváním," řekla agentka. "Telepatické schopnosti Chupacabry* nám jistě mohou pomoci. Hodlám teď jednu z těch dvou korunek umístit Chupacabře na hlavu a začít se s ní dorozumívat. Na Zhou Lenovo zařízení máme napojený notebook. Uvidíme tam veškeré telepatické vlny, a budeme jim moci porozumět. Agentko, teď se konečně dozvíme něco o telepatii. A o Chupacabrách. Takže... díky za to, co jste udělala. Chápu, že ta jednání byla dlouhá. Ale jsem vám nesmírně vděčný," řekl Jack. Pak se spolu rozloučili...

Chupacabra seděla v kleci a nenávistně hleděla na Jacka a ostatní Lovce kryptidů. "Je tohle správné?" pošeptal Akihiko do ucha Fahadovi. "Myslím, že Jack ví co dělá," odpověděl Fahad. "Trošku se bojím, že by se mohlo stát něco, čeho budeme litovat," řekl mu na to Akihiko. "Já taky," usmál se Fahad, "věř mi, kámo, jsem stejně vystrašenej jako ty." Roger nasadil na teleskopickou tyčku korunku s elektrodami, vsunul ji do klece a opatrně ji dal Chupacabře na hlavu. "Neboj," řekl jí, "nebude to bolet. Ničeho se neboj." Říkal to neuvěřitelně dobrým hlasem. Vždyť také Roger často pečoval o malého Tatzelwurma. On věděl, jak mluvit se zvířaty. Pak náhle všichni něco ucítili. Něco v mysli. "Páni," řekl Jack, "to je síla." Myslí jim proběhlo něco zvláštního, velmi neurčitého, snad pocit zděšení smíšený s ostrým, pichlavým "zvukem", který však nebyl zvukem, ale zkrátka myšlenkou. Chupacabra
k takové telepatické vlně nepotřebovala žádný přístroj. Byla jí odjakživa schopná. Jack si nasadil korunku a zapojil ji do přístroje. Pauline a Roger začali sledovat vlny na notebooku. Jack si sedl před klec a zavřel oči. Myslel na jedinou věc. Plně svou mysl soustřeďoval na Chupacabru. Zvíře nejprve nahlas syčelo a skrze klec natahovalo po Jackovi ostré drápy, ale po chvíli se uklidnilo. Také zavřelo oči. V místnosti bylo ticho. Na notebooku se začaly objevovat telepatické vlny. Pauline se musela držet. Nejradši by vyskočila a Jacka objala. Protože právě teď se mu něco podařilo. Podařilo se mu navázat telepatické spojení s kryptidem! Jack byl ponořen hluboko ve své mysli.

Ocitl se v jakési místnosti. Byla malá, měl v ní velmi klaustrofobický pocit. Ano, tak se teď Chupacabra cítí. Dává mu o tom vědět. Jack myslel na brzkou svobodu. Na to, jak se zdi místnosti hroutí, jak se venku rýsuje teplý, vlhký prales. Jenže zeď se zase začala stavět. Jack ji opět zbořil, ještě rychleji než předtím. Ukazoval rukama na prales, který měl znamenat svobodu. Snažil se jí naznačit, že bude zase volná. Že tohle je dočasné. Ale zeď se zase postavila. A on ji zase zbořil. Najednou ucítil, jak ho něco drží ve spárech. Začal křičet. Drápy procházely celým jeho tělem. Z ran stříkala krev. Měl pocit, že ji něco pije. Cítil, jak jazyk s ostrými výrůstky objímá celé jeho tělo, saje krev a dusí ho. Před zeď přiletělo zrcadlo a začalo před ní levitovat. A on v něm viděl svůj nový zjev. Nebo spíše Chupacabru. Jejímu rozhořčenému, zuřivému výrazu naprosto rozuměl.

Otevřel oči. A začal se třást. Chupacabra se rukama držela klece a vydávala ze sebe děsivé skřeky. Jack hleděl do jejích očí. Úplně ho hypnotizovaly. Snažil se od nich odtrhnout zrak, ale nešlo to. Ona ho měla! Jack chtěl křičet, ale nemohl. Ostatní měli pocit, že má nějaký záchvat. Akihiko k němu přiběhl a sundal mu korunku. Jack padl na zem a hystericky se chytal za hlavu. "Proboha, Jacku!!!" řval Akihiko. Dotkl se ho, ale Jack vyletěl jako divý a chytil Akihika pod krkem. Mocně sevřel, ale japonský bojovník byl silnější. Stiskl svými prsty Jackovu tvář a ten se probral. Zase spadl na zem. Pauline k němu přiběhla, on se postavil a objali se. Pak se Jack obrátil na Akihika a s hlasitým oddechem mu poděkoval za záchranu. Chupacabra stála v kleci a šklebila se na ně. "Ona mě ovládla... Proboha, na chvíli mě ovládla... Je strašně silná... Její telepatické schopnosti jsou strašně silné. Tohle nebude tak lehké," řekl Jack. "Nechceš ten experiment radši ukončit? Než se stane něco strašného?" zeptal se Akihiko. "Ne, tohle je teprve začátek," řekl Jack. Pak se podíval na data, která zůstala v notebooku. Na tváři se mu konečně vykouzlil úsměv. "Teď nemůžeme přestat," řekl, "protože to, na co jsme právě přišli, je naprosto úžasné."

* - Chupacabra je schopna telepatické komunikace, viz 1. kapitola 3. série - Ztělesnění noční můry

Jak bude Jackův experiment s telepatií pokračovat? Pokusí se opět navázat telepatické spojení s Chupacabrou, i když nyní ví, že je to nebezpečné a že by jej krvelačná nestvůra mohla aspoň na chvíli ovládnout? Jaká konkrétní data Lovci kryptidů získali a jak je využijí? A co také bude s Pierrem a Curupirou v Amazonském deštném pralese? To a mnohem víc se dozvíte příště...

Obrázek týdne 22. 2. 2019

Je tu další pátek, což znamená další Obrázek týdne! Jen tak jsem před chvílí surfoval po internetu a našel tento obrázek, který jsem ještě na blog nedal... Moc se mi líbí, takže jej přidávám. Co víc bych měl dodávat?

Popisek k obrázku: Pobřeží havajského ostrova Kaua'i před 5000 lety. Rodinka velkých nelétavých hus moa-nalo se prochází po pláži. Samice zrovna našla něco k snědku a jedno z jejích mláďat si už dává do zobáku. Ostatní dvě se mezitím hašteří mezi sebou, zatímco samec obezřetně přejíždí očima po okolí. Bude trvat ještě několik tisíciletí, než až sedmikilogramová husa moa-nalo navždy zmizí z Havajských ostrovů. Až na ostrovy přijede James Cook, bude druh už dávno zaniklý a věda se o nich dozví až v 80. letech 20. století.

Moa-nalo je podle mne skutečně velice zajímavým druhem ptáka. Název znamená v překladu z havajštiny "ztacené ptactvo". Mezi moa-nalo patřily celkem čtyři druhy těchto hus, řadící se do třech rodů. Možná o nich někdy v budoucnu napíši... Zítra začnu psát další kapitolu Lovců kryptidů.

Pokud jste zatím nenavštívili můj blog věnující se pouze příběhu o Nastasyii Savinně a Samu Weberovi, odkaz zde: https://nastasyasavinna-and-samweber.blogspot.com/. Další část příběhu přibude asi o víkendu... Jde o první spin-off Lovců kryptidů, příběh se odehrává asi dva týdny po událostech z kapitoly Pierrova pomsta, kterou jsem dopsal minulou sobotu.

Titanophoneus

Titanophoneus ("titánský vrah") byl masožravý savcovitý plaz ze skupiny Dionocephalia. Do jeho příbuzenstva se řadí třeba známý všežravý plaz Estemmenosuchus, známý pro své zvláštní "ozdoby" na hlavě. Titanophoneus je sice postrádal, přesto však vypadal děsivě. Byl to velký masožavec. Nalezená lebka měří 80 centimetrů. Zvíře mělo celkově na délku okolo 2,8 metru. Měl robustní, ale zároveň protáhlou lebku. Z patra čelistí mu vyrůstalo 12 řezáků a 2 poměrně dlouhé špičáky, jež i po zavření tlamy vyčnívaly ven. Díky tomu se trochu podobal gorgonopsiantům jako byli Lycaenops nebo Gorgonops. Končetiny byly poměrně krátké a na rozdíl od gorgonopsiantů se nenacházely pod tělem, ale po jakémsi ještěřím vzoru po stranách těla. Když utíkal, vypadal nejspíš jako pořádně velký varan. Nalezené pozůstatky Titanophonea jsou z ruského Isheevo. Rozhodně nebyl jediným tamním therapsidem. Patřil do čeledi Anteosauridae, jejíž zástupci vypadali podobně jako on. Ti největší byli mnohem větší než největší známí gorgonopsianti, a Titanophoneus se už řadil mezi ty pravé giganty. Žil v období Permu před 268 až 265 miliony let.

Popisek Titanophonea najdete třeba na anglické Wikipedii.

Příště Haptodus!

Krysa druhu Melomys rubicola formálně uznána jako vyhynulá

Nejpopulárnějšími australskými savci jsou bezesporu vačnatci jako klokani, koaly, vombati či tasmánští ďáblové. Přestože jsou někteří z nich ohroženi, bohužel se nevěnuje dostatečně velká pozornost i některým původním australským placentálům, kteří na tom početně také nejsou zrovna nejlépe. Hlodavci určitě nejsou oblíbenými zvířaty lidí, kteří se bojí malých chvějících se tvorečků. Ale právě mezi ně patřil jeden unikátní savec, který byl nyní formálně uznán jako vyhynulý... Krysa druhu Melomys rubicola žila na písečném korálovém ostrově Brable Cay, který je nejsevernějším bodem Austrálie. Šlo o nejizolovanějšího australského savce, nežila nikde jinde na světě a i mezi krysami z podčeledi Murinae, jež se ve fosilním záznamu objevily teprve v období miocénu před 14 miliony let, byla výjimečná. Její nejbližší příbuznou je stále ještě žijící druh Melomys capensis z poloostrova York. M. rubicola byla popsána roku 1924 a vždy byla známa jen z právě té jedné populace, jež nikdy nebyla příliš velká. Od roku 2007 však tyto krysy přestaly být viděny. Už dvanáct let se vědci báli, že vyhynula. Už v červnu 2016 byla australskými vědci prohlášena za vyhynulou kvůli antropogenním klimatickým změnám. Lauren Smith v magazínu Australian Geographic dodala, že by ještě stále mohla existovat populace těchto krys někde na Nové Guineji. To se však nyní zdá být nepravděpodobné. Dne 18. února 2019 Deparment of the Environment and Energy austalské vlády formálně prohlásil krysu Melomys rubicula za vyhynulý druh... Osud dalšího výjimečného druhu byl zpečetěn naší vlastní nevšímavostí a ingorancí. Kvůli globálnímu oteplování, které je nezpochybnitelným přírodním fenoménem a který někteří vysoce postavení politici i tak považují za výmysl, došlo v posledních desetiletích k zaplavení značné části ostrova Bramble Cay, čímž byl narušen původní habitat krysy druhu Melomys rubicula. S ubývajícím habitatem se počet krys samozřejmě snižoval, až dosáhl nuly. Janet Rice, senátorka z australské Strany zelených (Greens Party), uvedla, že vyhynutí tohoto druhu je naprostou tragédií. Já sám rozhodně souhlasím. Otázkou je, kolik úžasných živočichů ještě zaplatí za naši nevědomost a neschopnost vypořádat se s problémy jako je globální oteplování. A zda se nám vůbec kdy podaří přesvědčit všechny ty tvrdohlavce, jež "na něj nevěří". Na Zemi stále žije mnoho dalších druhů, které jsou v podobném ohrožení, jako byla Melomys rubicula... Co myslíte, jak je zachránit? Jak bojovat proti stoupání mořské hladiny a globálnímu oteplování?

Záhada Stonehenge: Menhiry jsou z Walesu

Jedná se snad o nejznámější britský monument. V celé Velké Británii je rozhodně největším a také nejznámějším ostatkem z doby bronzové. Stál na místě 5000 let, jeho stavba trvala 1500 let a byl důkladně studován po celá staletí. Přesto stále nevíme, jak se prehistorickým lidem podařilo jej postavit. Stonehenge, ležící na salisburské pláni zhruba 13 kilometrů od městečka Salisbury, je stále jednou velkou záhadou. Možná i proto k sobě láká tolik návštěvníků nebo filmařů. Když se v nějakém fiktivním příběhu odehrávajícím se v Británii mluví o cestování v čase nebo o změnách času, většinou se Stonehenge objeví aspoň někde na pozadí, ať už v závěru 5. série Doctor Who nebo ve filmu Thor: Temný svět, nebo třeba v dokumentu Dinosauří Británie... Název Stonehenge je zřejmě ze staré angličtiny, ale jeho význam je pro nás dnes neznámý. K čemu tento monument sloužil? K uctívání druidů nebo šlo o chrám Slunce? Nebo spíše o svatyni mrtvých? Postupem času možná zjistíme víc. Nyní se totiž vynořila fantastická zpráva: již se ví, z jaké doby jsou menhiry, které Stonehenge tvoří. Jenže jeden objev znamená vyvolání mnoha dalších otázek... Již nějakou dobu se vědělo, že menhiry pocházejí až z Preseli Hills ve Walesu, což je 230 kilometrů od Stonehenge. Nyní však víme, že k jejich těžbě docházelo před 5000 až 3000 lety. To možná není tolik překvapivé. Jak však byly menhiry přepraveny z Preseli Hills na salisburkou pláň? To je otázkou. Nový objev každopádně zcela vyvrací teorii, podle které byly balvany přemístěny z Preseli Hills nikoliv lidmi, ale rozvodněnými řekou Bristol Avon, do které by vpluly z Bristolského kanálu... Jak se tam tedy dostaly?

Správce dinosauřího parku - Seznam všech zvířat k 18. 2. 2019

Správce dinosauřího parku sice již není vydáván každý pátek, přesto tradičně přináším únorový seznam druhů všech zvířat, o kterých je nám známo, že jsou zabydlena v Dinosauřím parku na Tedově ostrově. Správce dinosauřího parku jsem po velice dlouhé době přestal pravidelně vydávat na konci ledna 2018, nicméně pátečník se vrátil o letních prázdninách minulý rok a poté jsem se mu věnoval dva pátky o Vánočních prázdninách minulého roku. Můžu Vás ujistit, že se Správce zase vrátí - nejraději bych byl, kdybych v jeho psaní pokračoval zase tento rok v létě... To je však až za několik měsíců. Než se dozvíme, která další zvířata během půlroční přestávky Oliver Marsh do parku přivezl, dovolím si zde uveřejnit seznam všech, která již v parku jsou. Snad to s nimi Dan Jameson nemá moc složité...

Leptoceratops,

Tsintaosaurus,

Othnielia,

Rhamphorhynchus,

Cryptoclidus,

Erythrosuchus,

Archaeopteryx,

Lagosuchus,

Siamotyrannus,

Dsungaripterus,

Adelobasileus,

Testudo atlas (Colossochelys),

Wuerhosaurus,

Ardeosaurus,

Teleoceras,

Palaeotis,

Pachyrhachis,

Gallimimus,

Gigantophis,

Anqingosaurus brevicephalus,

Cryptolacerta,

Cobelodus,

Mesembriornis,

Ammonites,

Plesiosaurus,

Deinotherium,

Belemnit,

Abrictosaurus,

Giganotosaurus,

Pulmonoscorpius,

Troodon,

Mesothele,

Arthropleura,

Pterygotus,

Coelophysis,

Masiakasaurus,

Protoceratops,

Brachylophus,

Estesia,

Pteranodon,

Megalancosaurus,

Purgatorius,

Stethacanthus,

Smilodon,

Titanomyrma,

Compsognathus,

Macrauchenia,

Cronopio,

Pterodactylus,

Barbourofelis,

Quetzalcoatlus,

Deinonychus,

Microraptor,

Hybodus,

Saniwa ensidens,

Andalgalornis,

Panthera leo spelaea.

Za pár měsíců se dozvíte, zda do parku přibyla nějaká nová zvířata!

Futalognkosaurus

Futalognkosaurus ("velký ještěří vůdce") byl býložravý sauropod ze skupiny Titanosauria, pravděpodobně dosahující úctyhodných rozměrů. Paleontologové se domnívají, že byl dlouhý alespoň 28 metrů, i když podle některých odhadů mohl mít i 33 metrů. Jeho hmotnost se zřejmě pohybovala okolo 38 tun. Byl popsán roku 2007, ale jeho fosilní ostatky se našly už roku 2000. Do dnešních dnů jsou vše, co bylo z Futalogknosaura nalezeno, tři jedinci, z nichž ani jeden není kompletní. Tento dinosaurus měl obrovité, objemné tělo a pro sauropody typický dlouhý krk, kterým dosáhl na větve ve výšce minimálně 7 metrů. Kyčle měl ve výšce asi tři metry, a jeho končetiny byly velice silné, v některých ohledech trochu podobné těm sloním. Tento obrovitý živočich žil na území Patagonie v období svrchní Křídy před přibližně 90 až 87 miliony let. Nalezení jedinci pocházejí z argentinské provincie Neuqén, konkrétně ve formaci Portezuelo, ze které pocházejí také neovenatorid Megaraptor či alvarezsaurid Patagonykus. Tehdy panovalo v Patagonii tropické podnebí. Futalognkosaurus žil zřejmě na pláních a poblíž lesů. O jeho životním stylu toho není známo prakticky nic.

Jeho popisek můžete najít v knize "Obrazová encyklopedie - Dinosauři" od Michaela K. Brett-Surmana.

Příště Turiasaurus!

Lovci kryptidů 3: Pierrova pomsta (3/3)

Pierre Leroy našel vraha své sestry, Sama Webera, žijícího nyní pod krycím jménem Max Ilves, v městečku Socopó ve Venezuele. Weber zde již měsíce žije se svou ruskou přítelkyní Nastasyou. Pierre, zdrcený ztrátou své sestry v paralelní dimenzi, a také její ztrátou v jediné současné realitě, a to sice té, ve které byla Sabine zastřelena Weberem, touží jen po pomstě. Obdarovaný a prokletý silou séra agresivity, které na něm před rokem nechal odzkoušet Nieto, mění se ve svém vzteku v prakticky neporazitelného netvora. Weber, který je částečně Ngoyovým hybridem, je však též nezranitelný. Pierre se sice v hotelu pokusil jej zapálit, ale Nastasya mu pomohla... Pierre zabil muže, který ho před hotelem natočil, nicméně video ještě před svou smrtí odeslal na sociální sítě... Mezitím v Londýně řeší Roger a Pauline nemoc malého Tatzelwurma. A Fahad, kterému The Father zlomil páteř, bojuje o přežití. Dokáže mu doktor Brickell včas pomoci? A co bude s Pierrem, který se mění v čím dál větší monstrum?

LOVCI KRYPTIDŮ 3: PIERROVA POMSTA, ČÁST TŘETÍ:

Jack stál v hangáru. Přemýšlel, co má dělat. Nevěděl, kam přesně Pierre odletěl, a přesto mu chtěl pomoci. Hledal by ho, i kdyby to zabralo celé dny. Prohlížel si krásně nablýskaný letoun a přemítal o Pierrově zlobě. Kde by teď jeho přítel mohl být? Co když už Webera našel a zabil ho? Co když někde udělá nějakou šílenost, za kterou to zase odnese celý tým? Jack byl na chvíli ztracen v myšlenkách. Z těch ho vytrhl až Akihiko, který jako blesk vletěl do hangáru s tabletem v ruce. "Jacku, tohle musíš vidět!" křičel už z dálky. Jackovi bylo jasné, že to bylo něco naléhavého. Přiběhl k Akihikovi, který mu přímo před nosem spustil na tabletu video, jež nějaký Venezuelec zveřejnil na svém twitterovém účtu. "Tohle je posledních patnáct minut internetový hit... Už je to všude..." komentoval to udýchaný Akihiko. "Proboha, to snad ne," zašeptal Jack. Ten netvor, který se blížil ke kameře, byl Pierre, transformovaný ve dvoumetrového zeleného netvora s keratinovými drápy. Všude kolem něj byl nepořádek, hotel v pozadí byl v plamenech. Bylo jasné, že Pierre provedl něco strašného. "Kde to natočili?" zeptal se spěšně Jack. "V Socopó. Venezuela," odpověděl Akihiko. Jack se otočil a utíkal k letounu. "Počkej, nechceš ho přece zastavit! Pierre je teď jako lokomotiva! Navíc, než do Venezueli doletíš i tímhle úžasným strojem, uběhne minimálně hodina!" volal na něj Akihiko. "Já budu potřebovat víc než hodinu," odpověděl Jack poté, co se zastavil a otočil se na Akihika, "nejdřív musím za jediným člověkem, který dokáže Pierrovi pomoci." Akihiko se konečně trochu usmál. "Tak teď vidím, že mít Brickella po ruce není zas tak blbej nápad," řekl.

Sam a Nastasya seděli vedle sebe v moderním sporťáku a ujížděli z města. Weber se začal nahlas smát. Měl pocit, že vyhrál. Cítil, že Pierra přemohl. A že se spasil útěkem. "Víš co, zlato? Zajedeme si do té vesničky vzdálené tak tři kilometry odsud... Nakoupím si nějaké oblečení, a pak vypadneme z téhle země... Pojedeme na západ, víš, kam," navrhl Weber. Nastasya neodpovídala. Upřeně hleděla na malý zelený bod, který se rýsoval na prašné silnici za nimi. Byl daleko, ale rychle se blížil. "O, bozhe!!!" zařvala Nastasya. Utíkal za nimi Pierre. Jako zelený netvor byl nejen silný a neporazitelný. Byl také strašně rychlý. Při běhu popadl na kraji prašné silnice kámen a hodil jej po sporťáku. Sam zařval strachy. Uhnul a kámen prorazil čelní sklo. Nastasya omylem zatočila volantem a sporťák se dostal do smyku. Toto zpomalení bylo osudové. Pierre přiběhl k autu a vrazil keratinové drápy levé ruky do dveří u Webera. Nastasya začala s autem couvat, Pierre se do něj pokusil kopnout, tentokrát však nebyl dostatečně rychlý. Auto se zatočilo a zase se rozjelo. "Copak ty toho nikdy nenecháš?!" řval Weber na Pierra. Ten odpověděl hrdelním řevem, při kterém se celý jeho zezelenalý krk s vystouplými žilami třásl. Na víc teď neměl. Těžce oddechoval a držel se za hlavu. Nedokázal však přestat. Musel Sama dostat! Dokud ho nezabije, nepřestane s touhle hrůzou. Sporťák však již mizel v dáli. Pierre si prohlížel bažiny po pravé straně silnice. Byl teď doslova uprostřed země nikoho. Byla tu jen prašná silnice a bažiny obývané volavkami a kajmany. Až po asi minutě, během které si trochu odpočinul, uslyšel zahoukání. Ano, asi tak dvě stě metrů nalevo od silnice byla stará železniční trať. A po ní zrovna jel jakýsi starý drncák, starý minimálně 70 let. Vykopávka z doby dávno předešlé Chávezově třináct let starému nařízení zmodernizovat infrastrukturu Venezueli. Pierre se rozběhl k železnici. Dostal se k ní ve chvíli, kdy již vlak projížděl kolem něj. Stačilo pokrčit masivní svalnaté nohy, vyskočit na jeho střechu, a už se Pierre vezl do vesnice, ve které se Sam a Nastasya hodlali na krátký čas schovat.

Jack vstoupil do vojenské nemocnice. Okamžitě k němu přiběhl jeden z doktorů. "Přišel jste se podívat na pana Ghazalliho? Zrovna ho budou operovat... Museli jsme mu dát pár elektrošoků, byl na tom špatně. Ale doktor Brickell to zařízení již sestrojil... Prý stabilizuje jeho páteř a míchu, takže by měl být v pohodě... Jen se ta věc musí dostat do jeho těla, včas!" vysvětloval vše spěšně lékař. "Výborně," odpověděl Jack s úsměvem, "ale potřebuju s Brickellem nutně mluvit." "Obávám se, že to nepůjde, pane Owene. Chystá se odejít na sál... Teda, možná tam už je. Asistuje našim lidem při operaci pana Ghazalliho," odpověděl zvýšeným hlasem lékař. "To je mi jedno, já s ním prostě musím mluvit!" odpověděl Jack a zeptal se, kde se nachází operační sál. Lékař mu tedy řekl, kam má jít, ale protestoval. "Řekněte mi, proč jej teď chcete rušit? Tak proč?!" zlobil se lékař. Jack neodpovídal. S Brickellem se setkal před sálem. "Dobrý den," řekl slušným tónem Brickell a nejistě se na Jacka usmál. "Doktore, potřebuju vaši pomoc. Teď," řekl Jack. "Právě se chystám pomoci vašemu příteli. Za chvíli ho uspí. Už vám řekli, že ten přístroj je sestaven? Zadaří-li se, bude Fahad Ghazalli brzy zase chodit," odpověděl Brickell. "O tom nepochybuju, doktore, i když někteří členové mého týmu vám stále nevěří... Jsem tu, nicméně, z jiného důvodu. Řeknu vám to takhle, doktore. Potřebuju lék na sérum agresivity," mluvil vážně Jack. "Ach," odpověděl s hlubokým nádechem Brickell, "pan Leroy. Má problémy?" "Větší, než myslíte," odpověděl Jack. "Leroy se měl stát součástí Nietovy armády... Měl být tím nejagresivnějším stvořením, které by měl Nieto k dispozici... Bylo hloupé tu věc vyvinout," odpověděl Brickell, "a myslím, že vám něco dlužím. Vy jste mě mohl zabít a nechal jste mě žít. Dokonce jste mě teď dostal z vězení, přičemž mám 'pouze' pomoci vašemu kolegovi. A já teď pomůžu i tomu druhému. Pojďte. Zabere mi to sice pár minut, ale jsem si jist, že dokáži vytvořit látku, která sérum agresivity načas potlačí. A pak třeba vyvineme nějaký lék." Jack si oddechl. Pierrovi se ještě dá pomoci. A Brickell, zdá se, vůbec není zlý člověk. Vždyť se také kdysi k Nietovi přidal jen pod Metallerovou pohrůžkou. A nakon
ec svých činů litoval...

Mnohem větší humbuk byl na jedné londýnské veterině. Pauline a Roger na ni přinesli malého Tatzelwurma, který se zmítal v šílených křečích. Nějaká paní s bišonkem se natiskla až do rohu čekárny, když viděla toho "kočičího červa", jak vydává z hrdla bolestivé zvuky, máchá předními končetinami, jež byly ostatně jedinými končetinami, kterými byl vybaven, a z tlamy mu padá pěna. Veterinář zprvu odmítal zvíře přijmout, ovšem odmítnout Lovce kryptidů by bylo jako odmítnout interview s nějakou hollywoodskou superstar, kterou všichni milují. Tatzelwurma museli uspat a provést řadu testů. Odebrali mu krev, sliny, prohlédli oči, tlamu, nakonec mu udělali ultrazvuk na břiše. "Nakažení parazitem. Netroufám si tvrdit, jakým. Zřejmě nějakým novým druhem," řekl nakonec veterinář. Roger a Pauline mlčeli. "Můžete mi prosímvás říct, proč máte ve své základně kryptida? Zvíře, které ani není dobře vědecky prozkoumané... Já myslel, že jste bojovali proti lidem, co si z kryptidů dělali armády, a teď... Vám nemůžu věřit! Co když si je vytváříte taky?! Nikdo na světě neví, že to zvíře máte... Co mám dělat? Oznámit to The Guardian? Nebo aspoň nějakému ruskému bulváru? Anebo mi přitisknete na krk nůž a řeknete, že jestli to někde vyzvoním, nebo ta paní, co je v čekárně, tak nás prostě odkrádlujete?!" zlobil se tak trochu vyděšený veterinář. "Potřebujeme s ním jenom pomoci," odpověděl Roger, "a nebojte, rozhodně vám nic neprovedeme." "Problém je, pane Neille, že já na tohle nemám lék. Nemám aprobaci na léčení kryptidů. Ani nevím, co je tohle zvíře zač. Přijde mi, že má trávicí systém víc podobný hadu než kočce... Za sedmnáct let své praxe jsem s takovým zvířetem nepracoval... Musím zavolat někam jinam, aby mu pomohli. To znamená, že vaše tajemství bude prozrazeno," odpověděl veterinář. "To nevadí. Byla to naše chyba. Zavolejte svým kolegům," řekla mu na to Pauline. Roger jen zakýval hlavou, plně souhlasil s Pauline. Pak malého Tatzelwurmíka podrbal na zádech. "Snad budeš v pořádku, kamaráde," řekl.

Vlak přijížděl na nástupiště ve venezuelské vesničce. Všichni, kteří do něj chtěli nastoupit, zděšeně prchali. Na střeše předposledního vagonu stál zelený netvor, Pierre Leroy, a mocně řval. Weberův kradený sporťák byl zaparkován jen kousek odsud. A Nastasya stála poblíž. Popíjela limonádu. Neunikl jí pohled na netvora, který šel po jejím přítelovi. Mrštila skleničkou o zem a vběhla do obchodu, ve kterém si zrovna Sam zkoušel novou růžovou košili. "Leroy je venku. Padáme odsud!" zvolala. Sam nic neříkal, prostě vyběhl ven. "Hej! A co takhle zaplatit, amigo?!" smál se prodavač, myslící si, že to celé byl vtip a že se Sam vrátí a zaplatí. Oba zloduši nasedli do auta a rozjeli ho. Pierre utíkal za ním a zezadu nakopl kufr. Auto se zase celé zatočilo. Nastasya však byla perfektní řidičkou. A tak sporťák zase ujížděl dál. Pierre přiběhl k rozjíždějícímu se vlaku, opět vyskočil na střechu jednoho z vagonů, a nechal se odvážet dál. Vlak rychle doháněl auto. Jakmile projížděl pod velkou cedulí s nápisem "Bienvenido al paraíso", Pierre vyskočil, zatočil se na sloupu a skočil na auto. To se samozřejmě okamžitě rozpadlo. Nastasya z něj vyletěla, a mohla být ráda, že spadla do nepříjemně zapáchající bažiny. Sam dopadl hůř. Kus skla projel jeho hrudí. Zůstal ležet v hromadě harampádí, kterým se sporťák po Pierrově finálním útoku stal. To navíc začalo hořet. Pierre konečně k Weberovi přistoupil. Chtěl mu kus skla zatlačit ještě hlouběji do rány, jenže Weber si ho už z hrudi vytáhl a rána se rychle zhojila. S řevem skočil na Pierra, položil jej tak na zem, a mlátil jej do obličeje. Pierrovi z pusy doslova létala zelená krev. Nastasya vylezla z bažiny a vytáhla z kapsy pistoli. Šila to z ní do Pierra, ležícího na zemi. I když se rány rychle hojily, cítil Pierre otřesnou bolest. A ta jej unavovala. Chrstl Nastasyii do obličeje hrst písku, nato jej však Weber začal kopat do zad. Pierre projel jedním ze svých drápů jeho nohou, Weber pak chytil jeho ruku a dupnutím dráp zlomil. Zbytek si z rány vytáhl. Obyvatelé vesnice, kteří celý výjev pozorovali, byli v šoku. Nastasya se zbavila písku v očích a zase střílela do Pierra. Ten zde nakonec zůstal ležet, zcela vyčerpaný, znavený... Weber se mu smál do obličeje. "Nikdy neuneseš, že jsem ti zabil sestru, co? Nikdy! Seš troska, Leroyi. Jediný, kdo si tady zaslouží zemřít, jsi ty. Abys už dál netrpěl. Jsem rád, že jsem z tebe udělal takového netvora, Pierre," zubil se Weber.

Pierrova mysl byla na chvíli někde jinde. Vzpomínal, jak naposledy Sabine viděl v paralelní dimenzi. Jak se rozpadla před jeho očima. Jak řekla: "Nakopej jim zadky." Bylo to skutečné? Nebo ta Sabine byla jen The Fatherovým výtvorem? A to celé byla pouhá hra? Co by řekla ta opravdová Sabine, ta z té jediné reality, která je... Tak jako během souboje v Granadě před mnoha měsíci, i teď se Pierre v halucinacích náhle ocitl na travnaté louce na francouzském venkově. Na louce na krásném zeleném kopečku, odkud byl přenádherný výhled na sluncem ozářenou vesničku. Na větvi stromu, jediného, který na kopci rostl, seděla Sabine. Seskočila z něj a přistoupila k Pierrovi. "Proč tohle děláš, Pierre?" zeptala se příjemným hlasem. "On tě zabil," odpověděl Pierre. "Když jsi tu byl naposled*, řekla jsem ti, ať to necháš plavat. Už na to nemysli, Pierre. Odešla jsem. Smiř se s tím..." řekla a položila ruku na jeho rameno. "Nenech, aby tě všechna ta zloba zničila," řekla ještě. Pierre začal brečet. Halucinace skončily. Probral se přímo před Weberem, kterého uhodil do hlavy. Weber, překvapen Pierrovým náhlým výpadem, zůstal ležet v prachu. Pierre se postavil. Rychle se měnil zpátky v člověka. Po tvářích mu tekla jedna slza za druhou. Nastasya už v pistoli neměla žádné náboje. Přiběhla k Weberovi a chtěla ho krýt vlastním tělem. Pierre na ně vyjeveně hleděl. Sabine by tohle nechtěla, říkal si v mysli. Otočil se na všechny ty vyděšené lidi, kteří je sledovali, a pak odešel. Odešel z vesničky. Weber a Nastasya se sebrali a začali s útěkem. Tentokrát však pěšky...

Pierre je nechal jít. Být vrahem Sama Webera za to všechno nestojí... Zloba a touha po pomstě začernily jeho mysl. Sám jako vrah nalezl tohoto zločince, který, jak řekl, již není ničím, čím býval. Nepracuje už pro žádného maniaka, který se pokusí planetu ovládnout s pomocí armády kryptidů... Nic z toho snad už nebude. Weber si teď žije vlastním životem, který už nemá s Pierrovým osudem nic společného. A tak se Pierre rozhodl, že mu umožní v té hře na Bonnie a Clyde pokračovat... Znaven, litující všech svých činů, včetně vraždy několika lidí v Socopó, uchýlil se Pierre, oblečený pouze do roztrhaných kalhot, do venezuelských močálů. Sedl si na břeh jedné bažiny, obklopené kajmany. Hleděl do špinavé vody, jež mu připadala čistší, než vlastní mysl. A teprve teď litoval všeho, co provedl. Litoval ale i sám sebe a svého děsivého osudu... Do dvou hodin přistál nedaleko bažiny letoun Cryptid Swift. Jack svého přítele konečně našel. Nikdy neviděl Pierre Jacka, oblečeného v černé uniformě, ta
k rád, jako teď. A ten jeho přátelský úsměv, trochu tajemný, prozrazující, že s Pierrovými činy nesouhlasí, ale zároveň nabízející pomoc... Jack mu položil ruku na rameno. "Všechno vím, Pierre. Nemusíš nic vysvětlovat. A naprosto tě chápu. Chci ti pomoct. Tak se nech," řekl. Odvedl ho do letounu. "Polož se na lůžko, Pierre. Jak už asi víš, doktor Brickell se právě snaží pomoci Fahadovi. Dostal jsem teď od něj zprávu... Operace proběhla na jedničku. S trochou štěstí za pár dní uvidíme Fahada na nohou... A tobě se taky rozhodl pomoci," řekl Jack. Pak dal Pierrovi první injekci, která jej měla zbavit toho strašného prokletí - totiž té agresivity, a toho zeleného monstra, se kterou je spojena... Pierre podal Jackovi ruku. "Díky, kámo," řekl a poprvé po pár dnech se zase příjemně usmál, "nevím, co bych bez tebe dělal." "Věř mi, nedovolím, aby se někde provalilo, žes to zelené monstrum byl ty. I Lovci kryptidů teď budou mít pár špinavých tajemství... Ale chci, abys věděl, že jsi můj kámoš. Já, ty a tvoje sestra jsme založili Lovce kryptidů. Ona by nikdy nechtěla, aby ses za její smrt někomu mstil," řekl Jack. "Já vím, Jacku... Teď už vím," odpověděl Pierre. "Brickell teď vyvine pořádký protilék. A ten ti pomůže," řekl pak Jack. "A co teď? Vrátíš mě do Londýna? Ty seš v pohodě, Jacku. Ale co ostatní? Budu to muset vysvětlit jim?" zeptal se Pierre. "Ne, Pierre. Mám pro tebe něco jiného. Musíš se z toho všeho dostat. A já jsem si jistý, že někde v Amazonském deštném pralese žije osoba, která ti pomůže víc než kdokoliv jiný," odpověděl Jack. Pierre se usmál. Věděl, koho tím Jack myslí. Tu nejčistší osobu, kterou kdy Pierre potkal. "Ale počkej, Jacku... Co Kate? Neměl bych se s ní aspoň setkat po tomhle všem a říct jí to?" začal znovu Pierre. "Kate všechno ví. A neboj, je na tvý straně, stejně jako já," odpověděl Jack. Podal ještě Pierrovi košili a nové kalhoty. Pak Cryptid Swift zamířil na jihozápad. Někam, kde se měl Pierre konečně zbavit svých nočních můr a znovu se pořádně postavit na nohy...

* - Podobnou halucinaci, ve které se setkal se Sabine na francouzském venkově, měl Pierre při posledním souboji se Samem Weberem ve 2. sérii, a to v kapitole Vězni války (červen 2018)

Pierre tedy Sama Webera nezabil. Jak zjistil, prahnout po pomstě bylo to nejhorší, co pro sebe mohl udělat... Jak mu teď Jack hodlá pomoci? Co asi tak myslel tím, že mu v Amazonském deštném pralese někdo pomůže? Někdo by se tam rozhodně našel... Jak to tedy nakonec bude s Fahadem? Opravdu po úspěšné operaci zase začne chodit? A co způsobilo nemoc malému Tatzelwurmovi? To se dozvíte v příští kapitole. Avšak nejen to. Počínaje příští kapitolou se totiž do příběhu vrátí jeden velice zajímavý a také krvelačný kryptid...

Obrázek týdne 15. 2. 2019

Týden je zase za námi, tedy alespoň ten pracovní... Je pátek, a to neznamená v současnosti na mém blogu nic jiného, než Obrázek týdne! Tentokráte je na něm starý známý, hvězda šesté epizody Prehistorického parku... Ale v trochu jiných barvách.

Popis k obrázku: Dvanáct metrů dlouhý Deinosuchus leží na břehu vysychající řeky, jež se stává stojatou vodou. Je hladový, ale nemá, odkud lovit. To samé platí i o jeho druhovi, vzdálenému jen několik metrů. Pro líně pochodující Edmontonii nepředstavují oba predátoři žádné nebezpečí. Severní Amerika před 75 miliony let.

Zítra se již dočkáte třetí a zároveň poslední části kapitoly Pierrova pomsta ze třetí série Lovců kryptidů. Je také možné, že zase přidám nějaký nový článek na Blogorgonopsid Diaries (pro navštívení webu klikněte na ikonu v menu). Přeji hezký víkend...

Eofringillirostrum boudreauxi, jeden z nejstarších pěvců

Dne 7. února 2019 byl v žurnále Current Biology ohlášen objev jednoho z nejstarších pěvců - drobného ptáka, který patří k nově popsanému druhu Eofringillirostrum boudreauxi. Žil v období eocénu před 52 miliony let na území amerického Wyomingu. Jeho rodové jméno znamená v překladu "raný pěnkaví zobák", přičemž druhové jméno je poctou Terry a Gailu Boudreauxovým, kteří dlouhodobě podporují Field Museum v americkém státě Illinois. Nalezený exemplář E. boudreauxi žil v okolí jezera Fossil Lake, jež se stalo hřbitovem mnoha dalších, zejména drobných druhů obratlovců. Zvířata v něm byla perfektně fosilizována. Při bližším pohledu na fosilii E. boudreauxi si lze povšimnout, že zobák byl uzpůsoben pro sběr semínek. Eofringillirostrum je tedy nejstarším známým ptákem, který se živil semeny podobně jako dnešní pěnkavy. Například taková pěnkava obecná je převážně semenožravá, i když si svůj jídelníček občasně zpestřuje třeba hmyzem. Nic nevylučuje, že i Eofringillirostrum měl také pestrý jídelníček. Avšak není pochyb, že jeho zobák byl adaptován především ke sběru semen, jež tedy musela tvořit značnou část jeho jídelníčku. Lance Grande z Field Museum, který nový druh eocénního pěvce popsal, tvrdí, že bude pokračovat v pátrání po dalších fosiliích na území Fossil Lake, přestože lokaci navštěvuje již dobrých pětatřicet let. Jedním z důvodů je prý i nález tohoto ptáka. Kromě toho Grande popsal i další eocénní druh ptáka, který je jen o pět milionů let "mladší" než Eofringillirostrum a pochází z Německa. Zatím se zdá, že v eocénu byli pěvci vzácní. Koneckonců, zhruba před 52,5 miliony let se také poprvé objevili. V současnosti jsou nejpočetnějším řádem ptáků; ze zhruba 10 000 zástupců avifauny na naší planetě zastupují pěvci přibližně 6500 druhů.

Za obrázek i informace pro článek vděčím webu Science Daily. Myslím si, že tento pták je vskutku zajímavým objevem. Otázkou je, nacházejí se ve fosilním záznamu i nějací starší pěvci?

Extrémně jedovatí: Zákeřnicovití

Jméno: zákeřnicovití

Vědecký název: Reduviidae

Zařazení: řád polokřídlí (Hemiptera), třída hmyz (Insecta)

Výskyt: po celém světě s výjimkou polárních oblastí; extrémně jedovaté druhy žijí v tropech

Jed: neurotoxin

Stručný popis:

Většina brouků z čeledi zákeřnicovitých se živí hmyzem a dalšími bezobratlými, například housenkami. Ale některé druhy z tropů, zvláště z Jižní Ameriky, mohou představovat velké nebezpečí i pro člověka. Tento hmyz si svůj název skutečně zasluhuje. V angličtině je pak znám jako "assassin bugs". Zákeřnicovití jsou vybaveni rostrem, které je jakousi trubkou, kterou doslova vpíchnou do těla oběti. Zatímco mnoho druhů bezobratlých s vnějším trávením má dvě takové "trubičky", jednu na vpravení jedu do těla oběti a druhou na odsávání potravy, zákeřnicovití mají pouze jednu, která je navíc pořádně velká. Tvrdí se, že samotné vpíchnutí rostra do kůže je tím nejbolestivějším hmyzím štípnutím, snad i bolestivějším než obranné bodnutí mravence druhu Paraponera clavata, který dominuje Schmidtovu indexu. Velké rostrum znamená, že zákeřnice může vpravit do rány opravdu velké množství jedu. Ten paralyzuje nervy oběti. Je tak silný, že švába zabije už během tří až čtyřech sekund po kousnutí. Housenka, která je až 400 krát větší než zákeřnice, vydrží pouze 10 sekund. Když zákeřnice zabije bezobratlého velikosti housenky, nasytí se klidně na několik týdnů... Některé jihoamerický druhy reduviidů jsou známy jako "kissing bugs", tedy "líbající brouci". To proto, že v noci lezou lidem na obličeje a vpichují jim rostrum do rtů, odkud pak sají krev. Taková kousnutí mohou vyvolat silné alergické reakce. Dalším problémem je, že zákeřnice přenášejí Chagasovu chorobu, jež je způsobena prvokem druhu Trypanosoma cruzi. Zasahuje střeva, srdce a mozek. Chagasova choroba se může při těhotenství přenést i na ještě nenarozené dítě. Již jmenovaný parazit, který nemoc přenáší, žije v trusu zákeřnic. Pokud při sání krve zákeřnice trus vyloučí a ten se dostane do otevřené rány, nebo se nedopatřením dostane třeba do očí člověka, je zle. Děti na Chagasovu chorobu umírají. Někteří zástupci čeledi zákeřnicovitých jsou tedy dosti nebezpečným hmyzem; disponují paralyzujícím jedem, neskutečně bolestivým kousnutím a navíc přenášejí velice nebezpečnou nemoc.

Lovci kryptidů 3: Pierrova pomsta (2/3)

Po několika měsících, během nichž byli Lovci kryptidů rozděleni, se tým zase dal dohromady. Ale poté, co se zánikem paralelní dimenze Pierre navždy ztratil svou v původní dimenzi jinak již dávno zemřelou sestru Sabine, začal si s ním zase hrát jeho vztek. Zatímco Roger řeší zdravotní problémy malého Tatzelwurma v základně Lovců kryptidů v Londýně a ostatní členové týmu doufají, že Fahadova zlomená páteř bude nějak spravena s pomocí vynikajícího technika a bývalého Nietova spojence doktora Brickella, pátrá Pierre Leroy po svém dávném nepříteli a vrahu své sestry. Sam Weber z nějakého důvodu přežil incident v Granadě, ke kterému došlo minulý rok v červnu. A Pierre jej nyní našel v malém hotelu na okraji venezuelského městečka Socopó. Žije zde pod jménem Max Ilves se svou ruskou přítelkyní Nastasyou... Nestává se však touhou po pomstě z Pierra ještě větší netvor? A co vůbec přinese jeho konfrontace se Samem?

LOVCI KRYPTIDŮ 3: PIERROVA POMSTA, ČÁST DRUHÁ:

Pierre naslouchal Samově veselému zpěvu. Rozmýšlel se, zda má do pokoje vletět a přímo to do Sama napálit z pistole, nebo zda si má celou chvíli pomsty náležitě vychutnat. Chvilkové dilema nakonec rozhodl. Vidět Sama, jak trpí, mu bude milejší. Prudce otevřel dveře a vnikl do Samova malého bytu. Weber stál u nočního stolku, na kterém byla jeho pracovní košile. Zrovna si oblékl tenké bílé tričko. Klobouk, ve kterém ho Pierre viděl dole v baru, ležel na posteli. Dvě vteřiny na sebe překvapeně hleděli. Weber byl celý pohublý. Dříve plné tváře měl zaryty do obličeje, z něhož vystupovaly lícní kosti. Naopak Weberovi připadal Pierre větší, statnější a svalnatější než kdy předtím. Pierre za sebou zabouchl dveře. Teprve teď Sam ožil. "To je mi překvapení," řekl s ďábelským úsměvem a mírně se třesoucím hlasem, "Pierre! Starý, úžasný Pierre Leroy, jistě truchlící nad tím, že jeho sestřička před pár lety zhebla v Kanadě!" Pierre zuřivě vydechl a také se ďábelsky usmál. Samovi se začaly třást ruce. "Našel jsem tě, ty odporná svině," zasyčel Pierre skrze zuby, "a teď od tebe jednou provždy osvobodím tenhle svět!" "Ú... Jak cynické," odpověděl s úsměškem Weber, "a, ehm, to mě jako chceš... Zastřelit tímhle? Ty seš amatér." Pierre se nahlas zasmál. Věděl, že pistole, kterou drží v ruce, rozhodně není jen nějakou obyčejnou zbraní. Našil to z ní do Webera, který se, jist si tím, že z ní vyletí pouze kulka, ani nepokoušel uhnout. Když se ale ukázalo, že ho nezasáhla kulka, ale střela, jež se při styku s jeho paží vznítila, začal Weber šílet. Oheň, jediná věc na světě, která dokáže zničit sliznaté tělo Ngoye. A jelikož Weberovy regenerační schopnosti vycházejí ze slizu, který již téměř před rokem Claude Ngoy vložil do Weberových ran v hrudi, dají se snížit pouze s pomocí ohně. Ten je jediným prostředkem k zabití Sama Webera... Sam začal nahlas řvát. Oheň se z jeho paže rozšířil už na rameno. Sam popadl peřinu a pokoušel se plameny udusit, ale nešlo to. "Skončils, Webere! Tohle je za mou sestru!" zařval Pierre a při druhé větě mu z očí vytryskly slzy. Náhle však Pierre ucítil bolest v zádech. Padl na zem. Stál u dveří, které někdo prudce otevřel, a tím někým byla Samova přítelkyně Nastasya. "Max!!!" křičela zděšeně, když svého milence viděla v plamenech. "Za vodoy!!!" zvolal na ni Sam. Voda byla tím jediným, co teď mohlo Sama zachránit. Pierre se hbitě postavil na nohy a zamířil pistolí na Nastasyu, utíkající opět do přízemí. Jenže předtím, než stačil zmáčknout kohoutek pistole, cítil, jak ho Sam kope do hýždě a mocnými prsty mačká jeho krk. Pistole vypadla Pierrovi z ruky. Sam kopl Pierra do zad, svalil ho a pak mu na obličej přiložil hořící paži. A držel. Pierre se snažil ruku dostat z obličeje, neměl však dost síly. Velice Sama podcenil. Ten vyhublý chlápek byl přece jen aspoň z půli silný jako Ngoy. Plameny ošlehávaly Pierrův obličej. Jak s otevřenými ústy zvířecky řval, dotýkaly se plameny i jeho jazyka. Byla to ohromná bolest, ale jak šla vteřina za vteřinou, cítil ji Pierre méně a méně. Znovu popadl paži též bolestně hořícího Sama a odtrhl ji ze svého obličeje. Žíly mu vystupovaly z rukou a rychle zelenaly. "A sakra..." řekl bolestivým a zároveň ironickým tónem Sam. Hned nato se v místnosti objevila Nastasya a chrstla na Sama vodu z vědra. Popálený Sam, stále vyhublý a nyní oblečený jen v ohořelých kalhotách, padl těžce na záda a vydechoval. Kůže po celém jeho těle se rychle hojila. Nastasya se rychle podívala na Pierra, jehož spálený obličej se též velmi rychle hojil. Nehty na prstech se mu měnily v ostré keratinové drápy, svaly se mu rychle zvětšovaly, rostla i jeho hlava a jeho kovbojský klobouk praskal, stejně jako švy v jeho košili. Pierre s řevem vyskočil a uhodil Nastasyu vší silou do břicha. Byla to taková rána, že Nastasya odlétla až na druhou stranu místnosti a hlavou narazila do šatní skříně.

Pierre, změněný v odporného, zeleného, dvoumetrového netvora, nelidsky zařval přímo před Samovým obličejem a vryl své drápy do jeho obličeje. Sam začal také řvát. Vypadalo to, jako by zde spolu bojovala dvě zvířata. A popravdě, ani jeden z nich neměl k divokému zvířeti daleko. Sam popadl Pierrovu ruku a jediným trhnutím mu ji skoro zlomil. Pierre dupl nohou s keratinovými drápy na Samovo břicho. Sam ji také sevřel v rukou, zlomil jeden z keratinových drápů a pak Pierrovi nohu podlomil. Hbitě vyskočil a zasáhl Pierra do obličeje. Mezitím se mu všechny rány v obličeji a v břiše velmi rychle hojily. Přibližoval se k Pierrovi, ležícímu u otevřených dveří a nelidsky skuhrajícímu. Zvedl ze země jeho zápalnou pistoli a namířil ji na Pierrovu hlavu. "Uvidíme, co tohle udělá s tebou, ty jeden hnusnej netvore!!!" zařval na Pierra. Jenže ten rychle natáhl ruku a pistoli sevřel v dlani. Zbraň se celá rozpadla. Sam zařval a kopl Pierra do obličeje. Pierre rychle zareagoval, chytil Samovu nohu a pak ji roztrhl. Jenže všechen ten sliz, hromadící se ve Weberově noze, se zase shlukl k sobě. Nevytekla kapka krve. Pierre se postavil, jen proto, aby hned zase spadl na zem. Tentokrát jej někdo střelil do zad. Byl to jeden z těch kovbojů zezdola, z baru. Chlapi se rozhodli podívat se do prvního patra, jelikož byla jejich pitka vyrušena strašným hlukem. Za nimi byl také barman a majitel hotelu, jenž držel v ruce pušku. Kulka po chvilce doslova vyskočila z Pierrových zad a rána v jeho zelených zádech se opět zacelila. Vytrhl dveře z pantů a hodil je na skupinu chlapů, kteří neměli ani tušení, do jakého souboje se to právě vložili. Toho, který Pierra střelil, zasáhly letící dveře do hlavy a nejspíše ho zabily. Ostatní utíkali po schodech dolů a vykřikovali všelijaké španělské nadávky. Sam chytil Pierra za krk a také vší silou trhl, takže mu na krku roztrhl kůži. Z rány začala téci zelená krev. "Seš odpornej, Leroyi. Doslova," smál se Weber, sevřel Pierrovu hlavu a pokusil se mu zlomit vaz. Ovšem Pierre pouze pohnul pravou rukou a zabodl keratinové drápy do Samovy hrudi. Pak začal prudce couvat a natlačil Webera k oknu. Chytl ho za krk, otočil se, dal mu pár ran pěstí do břicha a pak ho vyhodil z okna. Sam dopadl do velkého vědra s vodou, nacházejícího se přímo pod oknem. Zasypala ho myriáda skelných úlomků. Pierre vítězoslavně zařval, přestože věděl, že takhle Samovi vůbec neublížil. Chystal se skočit z okna též, ale pak si všiml, ž
e se Nastasya probrala. Jako blesk opustila místnost. Utíkala do přízemí. Mohla by být nebezpečná. Kdo ví, třeba jí Sam řekl, kým je a kdo je jeho nepřítel, a jak se proti němu dá bojovat. V rychlosti se Pierre dal do jejího pronásledování. Nastasya skočila za pult v baru a vytáhla odtamtud samopal. Šila to do Pierra, jehož rány se ani nestačily hojit. Když byl Pierre dostatečně poraněn, opustila bar a utíkala ven. Oběhla budovu, kolem které se shromáždilo několik vyjevených lidí. Přiběhl k ní barman. "Co se to tady jako děje?! Co to je?! Rozumíš tomu?!" řval na ni. Aby na ni přestal křičet, přejela mu Nastasya pažbou samopalu po hlavě. Utíkala k vědru. Sam se vynořoval z vody jako přízrak. Ale právě ve vodě se zhojily všechny jeho rány, a on si teď připadal silnější než kdy předtím. "To je ten chlápek, který po tobě jde..." řekla Nastasya. "Já vím. A já teď zase půjdu po něm," odpověděl naštvaně Sam, vyskočil z vědra a utíkal zpátky do budovy.

Mezitím panoval v základně Lovců kryptidů v Londýně rozruch. Ostatní členové týmu se již dávno vrátili z vojenské nemocnice, kde měl Brickell znovu pomoci Fahadovi na nohy s pomocí své vyspělé technologie. Nyní se někteří členové týmu zajímali o nemocného Tatzelwurma. "Prostě jsem se včera koukal na film a pak jsem si všiml, jak je mu blbě," odpovídal Roger na všetečné otázky Pauline, která stála u malého Tatzelwurma, položeného na stůl v podzemní části budovy, a poslouchala tep jeho srdíčka. "Propána, je nějak otrávený... Aspoň si to myslím," říkala Pauline, poslouchající jeho tep a zároveň si prohlížející tvorečkovu zapěněnou tlamu. "Snažil jsem se jeho stav stabilizovat nějakou obdobou paralenu či co to bylo... Bojím se, že jsem přehnal dávkování... Pauline, promiň. Ale on byl v tak zuboženém stavu. A vlastně pořád je," říkal Roger, třesoucíma rukama hladící Tatzelwurmova zádíčka. "To je v pořádku, Rogere," odpověděla Pauline a malého Tatzelwurma zvedla ze stolu. "Vezmu ho na lokální veterinu," řekla. Roger se zarazil. "Myslíš, že ho... že nás... totiž... Nikdo přece neví, že tu máme kryptida. Tak trochu, ehm... nelegálně. Navíc rakouského," řekl Roger tiše. "Já vím, budou z toho potíže. Jenže on potřebuje zachránit. Nemáme jinou možnost, Rogere. Nikdo z nás neudělal chybu. Něco se s ním děje, a na veterině mu určitě pomůžou. Je přece jenom víc jako kočka než jako plaz nebo červ, a oni budou na veterině vědět, co mu je, co s ním a jestli se to dá vyléčit," odpověděla Pauline. Pak společně opustili místnost. Jen zkumavka se vzorky Tatzelwurmových slin zůstala ležet na stole. A cosi se v ní dalo do pohybu. Cosi se v ní titěrně pohybovalo jako malý červík, který se snaží dostat z vězení.

V horní části budovy mezitím Jack a Akihiko řešili, co je s Pierrem. Nezanechal jediného vzkazu. Prostě zmizel. Letoun Cryptid Swift přesto zůstal v základně. Pierre totiž do Venezuely odletěl letadlem za vlastní peníze. V podzemní části budovy nicméně nesmazal historii hledání v počítačovém systému. Tak Jack s Akihikem přišli na to, že hledal Sama Webera, a že ho nalezl. Vzhledem k tomu, že fotografie německé turistky, na které byl Sam identifikován jako Max Ilves, byla pořízena ve Venezuele, došlo oběma, kam se Pierre vydal. Teď stáli Jack s Akihikem v hlavní místnosti. Jack hleděl z okna, Akihiko seděl na gauči. Oba přemýšeli. "Jestli to takhle půjde s Pierrem dál, bude zle. Pamatuješ, jak dostal tým do smrtelného nebezpečí v Japonsku? Taky si takhle odletěl. A výsledek? Setkal se s tvým nepřítelem Amanem, kterému asistoval Sam Weber a tak se do Pierrovy krve poprvé dostalo Nietovo sérum agresivity. My jsme v Tokiu bojovali o život s těmi pitomými ninjy a jejich draky," vzpomínal Jack. "Tohle je podobné. Jenže tentokrát si nemyslím, že je Pierre v pasti. Jestli jde po Weberovi, je to pomsta. A já to chápu, Jacku. Mstím se celý život. Pomstil jsem svoje rodiče, svoje bratry, s tvou pomocí svou přítelkyni... Když někomu, kdo mi ublížil, naflákám na zadek, kámo, je mi líp," odpověděl Akihiko. "Nechtěj ospravedlnit to, co dělá Pierre. Nevidíš to? Zloba s ním mlátí. Musím něco udělat. Asi odletím do Venezueli v Cryptid Swiftu a pokusím se ho najít," řekl Jack.

V několik mil vzdálené vojenské nemocnici zatím doktor Brickell sestavoval nové zařízení ze slitiny meteokolosia, kovu, který tvoří tělo Metallera, a několika ještě vzácnějších prvků. Zařízení mělo být vsunuto do Fahadovy páteře. Brickell se radil s doktory, jak by mělo zařízení vypadat, zatímco jej vyvíjel. V těchto chvílích stála před Fahadovou postelí jedna ze sester a měřila mu tlak. Fahad se na chvíli probral a ptal se po ostatních Lovcích kryptidů. Když mu sestra řekla, že tu za ním včera byli a dokonce i ve vojenské nemocnici přespali, aby jej ještě ráno mohli vidět, usmál se Fahad na celé kolo, než zase vlivem příšerné bolesti upadl do bezvědomí. Pak se kolem něj shromáždila kupa doktorů. Fahadův stav se náhle začal prudce zhoršovat. "Přineste další mofín! Další morfín! Dělejte!!!" ozývalo se z davu doktorů. "Elektrošoky... To dál nejde... Musíme mu dát pár elektrošoků!" řval jiný doktor. Fahad se opět ocital na hranici života a smrti...

Pierre klečel u pultu a jemně se ho přidržoval rukou. Již se změnil ze zeleného monstra zpět v člověka. Jeho tělo vůbec nebylo zjizvené; ba naopak, po celé přeměně, během níž utržil pár ran, které se však hned zhojily, vypadal opět svalnatější a statnější než předtím. Svaly na rukou mu rozhodně narostly. Pierre se postavil. Zadíval se na flašky s alkoholem za pultem. A pak se jeho oči střetly s krabičkou sirek. Hbitě, byť s těžkým oddechováním, přeskočil pult, zapálil jednu sirku a otevřel láhev toniku. V tu chvíli vletěl do baru Weber. "Tak tady jsi... Už ses zase transformoval, jo? Hele, netoužil jsem tě už nikdy v životě vidět. Ale když jsi sem přišel, abys mi narušil můj klidný život, který už nemá nic co do činění s tím, co jsem dělal dřív, dokončím to, kámo, dokončím to!!!" zařval Weber a vrhl se na Pierra. Ten na něj hodil zapálenou sirku. Weber vykřikl několik sprostých slov. Následně ho Pierre polil tonikem a oheň se opět začal šířit po Weberovi. Pierre schytal další ránu do obličeje. Odletěl až ke všem těm flaškám s alkoholem, narazil do několika z nich a rozbil je. Mezitím se vznítila dřevěná podlaha baru. Oheň se díky rozlitému alkoholu rychle šířil. "Jestli umřeme, tak já umřu se ctí," řekl Pierre, když ho Sam znovu držel pod krkem. "Ty v sobě žádnou nemáš. Podívej se na sebe, Leroyi! Furt nedokážeš unést, že jsem ti zabil sestřičku. Nikdy se s tím nevyrovnáš. Seš troska!!!" vysmíval se mu Weber. Přitlačil ho k jednomu ze stolů, který byl již celý v plamenech. "Víš, jak jsem v Granadě přežil? Všichni mě tam nechali ležet. Bez nohou, bez ksichtu... Ležel jsem tam jako pokořená zrůda, celé týdny, s rukou nataženou k jezeru, jehož hladina se vůbec nezvýšila. Když se ke mě přiblížil nějaký z těch amerických vojáků, kteří sbírali všelija
ké trosky na břehu, vždycky do mě kopnul. A já, skoro nežijící, slyšel to praskání. Ležel jsem tam vysušený, zničený... A nikdo mě nezvedl, nikdo mě nepohřbil... Byl jsem mrtvý a živý zároveň. Pak začlo pršet, voda ve mě znovu probudila Ngoyovu sílu, a já se vrátil. Narostly mi nohy, spravil se mi ksicht, jenom jsem trošku pohubnul... Ten výbuch mě nezabil. Nic mě nikdy nezabije," vysvětlil Weber vše Pierrovi. "Ngoy o tobě řekl, že jsi neschopný. Že jsi jeho armádu nedokázal dovést k vítězství," usmál se Pierre. "Co je mi po Ngoyovi. Ten je dávno mrtvej. Nositelem jeho síly jsem teď já. A můžu si dělat, co chci. A to, že jsem tady celý měsíce žil jen tak, v pohodě, v klídku, dokazuje, že jsem něco víc než ty, Leroyi," odpověděl Weber. "Upřímně doufám, že jestli tě nedostanu já, tak Ngoy jo. Protože on žije. A vzhledem k tomu, jak strašně nenávidí lidi, heh, myslím, že si tě stejně najde a ten sliz si z tebe vodčerpá... Dobrej nápad, že? Jestli ho ještě někdy uvidím, řeknu mu tohle..." mluvil Pierre. Jak tak ty plameny olizovaly jeho záda, opět se rychle měnil v zeleného netvora s keratinovými drápy. Tentokrát narostl tolik, že jedinou ranou s Weberem prorazil zeď.

Weber byl téměř v bezvědomí. Obyvatelé městečka se rozutekli, jakmile spatřili zeleného netvora vystupujícího z díry ve zdi. Pierre se rychle blížil k Weberovi a držel v ruce kus hořícího dřeva. "Ale myslím, Webere, že tě dostanu sám!" zasmál se Pierre, mluvící mnohem hlubším, děsivým, vražedným hlasem. Weber se zvedl a utíkal k nedalekému jezírku, od něhož odehnal pár kapybar. Skočil do vody a opět se zregeneroval. "Heh. Tohle mě začíná unavovat," řekl nahlas Pierre. Pak si všiml, že ho zpovzdálí jeden z místních natáčí na mobil. Naštvaně se k němu rozběhl. Chlapík přestal natáčet, ve vteřině zveřejnil video na Twitteru a pak už nebylo nic, jen tma. Pierrovy drápy totiž projely jeho krkem. Pierre si ani neuvědomoval, jakého dalšího strašného činu se to tady dopustil... K bažině přiběhla Nastasya. "Nastartuj auto, lásko. Dělej! Musíme vodtud, hned!" zařval na ni Weber. Bitka rozhodně ještě neskončila, ale Weber přece jen doufal, že se spasí útěkem. Nastasya nastartovala pěkný sporťák, který si u hotelu zaparkoval některý z jeho hostů. Weber vyběhl z bažiny, skočil do auta, a už spolu ujížděli. Jenže Pierre to nehodlal vzdát. Musí se Samovi za každou cenu pomstít! A nepřestane, dokud neuvidí Sama Webera jen jako mrtvolu...

Jak souboj mezi Pierrem Leroyem a Samem Weberem skončí? Jakou roli v něm ještě bude hrát Weberova velice schopná pomocnice a zároveň přítelkyně Nastasya? Jak to dopadne s Fahadem, který neustále balancuje na hranici života a smrti? A co se vlastně stalo malému Tatzelwurmovi? Co způsobilo jeho nemoc? Pokračování příště...