sobota 20. dubna 2024

Vasuki indicus: Největší had všech dob s až patnáctimetrovou délkou

Rok 2024 se nese v duchu objevů (nebo přesněji vydání formálních popisů) obřích hadů. V únoru byl světu představen pátý žijící druh anakondy, Eunectes akayima, který je nejblíže příbuzný anakondě velké (Eunectes murinus), nejtěžšímu hadovi planety. Nyní se na seznam hadích gigantů popsaných v tomto roce přidal další, tentokrát však pro změnu dávno vymizelý druh. 18. dubna vyšel v prestižním časopise Nature článek Debajita Datty a Sunila Bajpaiho z Indického institutu technologií v Roorkee, v němž byl popsán nejdelší had z čeledi Madtsoiidae a dost možná i největší had, jehož fosilní pozůstatky byly dosud prozkoumány. Pojmenovali jej Vasuki indicus, podle mýtického hada Vāsuki, krále zčásti lidských a zčásti hadích bytostí označovaných jako Nāga.

Z minulosti naší planety jsou známi hadi dorůstající větší velikosti, než kterýkoli z těch dnešních. Mezi současné obry se řadí s délkou kolem 5 metrů již zmíněná jihoamerická anakonda velká, zmínku si však zaslouží také krajta mřížkovaná (Python reticulatus) z jihovýchodní Asie, krajta tmavá (Python bivittatus) obývají také jihovýchodní Asii, krajta písmenková (Python sebae) z Afriky, krajta tygrovitá (Python molurus) či hroznýš královský (Boa constrictor). Mnohem větších rozůměrů dorůstali pravěcí hadi jako byl Gigantophis garstini z eocénu Egypta a Alžírska, který měl podle studie z roku 2017 na délku kolem 7 metrů. Australský Wonambi zahrnující dva druhy, z nichž ten mladší, W. naracoortensis, žil ještě v pleistocénu, také nebyl se 4 až 6 metry žádným drobečkem. Oligocénní až miocénní Yurlunggur camfieldensis, též z kontinentu u protinožců, dosahoval podobné délky; na základě jednoho obzvláště velkého obratle se předpokládá, že mohl v extrémnějších případech přesáhnout i délku 7 metrů. Gigantophis, Wonambi i Yurlunggur jsou zástupci čeledi Madtsoiidae, jež vydržela skutečně velmi dlouho - ve fosilním záznamu se její zástupci objevují na začátku svrchní křídy zhruba před stovkou milionů let, a poslední madtsoiidé mizí až s koncem poslední doby ledové. Donedávna byl po více než desetiletí za největšího hada považován zástupce docela jiné skupiny, čeledi hroznýšovitých (Boidae), do které zase patří anakondy a hroznýši. Řeč je o druhu Titanoboa cerrejonensis, který byl popsán v roce 2009 na základě fosilizovaných obratlů nalezených v severovýchodní Kolumbii. Tento gigant, který žil před 60 až 58 miliony let v epoše eocénu, dorůstal délky 12,8 metru, v extrémnějších případech možná až 14,3 metru, a vážil i více než tunu. Tento megahad, pravděpodobně specializovaný na lov ryb a nikoliv tedy predátor velké savčí kořisti, jak se dříve myslelo, byl nyní z trůnu sesazen indickým vasukim. Ten totiž mohl dorůst až patnáctimetrové délky.

Rekonstrukce obřího madtsoiida druhu Vasuki indicus a fotografie obratlů, na základě nichž jej vědci popsali. Obrázek z indického zpravodajského webu News9Live

Fosilní obratle vasukiho pocházejí ze souvrství Naredi v západoindickém svazovém státu Gudžarát. Odkryty byly v lignitovém dole Panandhro, a datují se do středního eocénu; jejich stáří se pohybuje okolo 47 milionů let. V té době, ve starším eocénu, byla dnešní Indie, putující oceánem jako samostatný ostrov (od Madagaskaru se oddělila před 88 miliony roky a s asijským kontinentem se plně spojila až před 35 miliony roky), velice teplá, s průměrnými teplotami okolo 28°C. V takovém prostředí se obřímu hadovi jistě dobře dařilo. Typový exemplář sestává z 27 obratlů, z nichž většina je dobře zachovalých, a dvaadvacet z nich se nacházelo v pre-kloakální části hadího těla (od kloaky k hlavě). Tyto obratle jsou mimořádně velké, se středovou délkou 3,75 až 6,27 centimetru a šířkou 6,24 až 11,14 centimetru. Jedenáct centimetrů široké obratle jsou zkrátka obratly dosti velkými, zvláště na hada. Celkovou délku zvířete odhadli Datta a Bajpai na 10,9 až 15,2 metru. Vyšší hodnota by se dala brát s rezervou, ale pokud Vasuki indicus skutečně dorůstal takové délky, překonal titanobou. Mohl být delší, než Tyrannosaurus rex a blížil se svou délkou samcům vorvaně (Physeter macrocephalus), největšího současného oceánského predátora. V nejzazším případě mohl svou délkou odpovídat dvěma nebo třem samicím anakondy velké. Opět je však třeba si uvědomit, že nazvat jej největšího hada všech dob (jak jsem napsal v titulku článku) může být vnímáno jako senzacechtivé. Rezervovaný přístup je samozřejmě lepší. 

Gigantophis garstini z eocénu severní Afriky zabíjí škrcením velkého krokodýla. Obrázek z Dinopedie

Datta a Bajpai se domnívají, že kořistí tak velkého hada, jako byl Vasuki indicus, se mohli stávat i různí krokodyliáni. Se čtyřiačtyřicet centimetrů širokým tělem nemusel mít problém je spolknout. Možná se živil i želvami, a mohl se setkávat také s primitivními kytovci jako byl Kutchicetus, nejmenší z eocénních předchůdců velryb. Jak vypadala jeho hlava, to se neví, neboť mimo obratle nebylo z toho zvířete již nic dalšího nalezeno. S největší pravděpodobností šlo o predátora lovícího ze zálohy; podobně jako dnešní škrtiči, i Vasuki čekal na místě po dlouhou dobu na nějakou kolem procházející kořist. Když se objevila, lapnul ji, obtočil ji smyčkami svého těla a pak je postupně utahoval. Kořist pak samozřejmě spolkl vcelku. Žil pravděpodobně v terestrickém či polovodním prostředí, nejspíše v bažinách, podobně jako dnešní anakondy nebo jako krajty tmavé. Nejspíše byl i dobrým plavcem, ostatně jako všichni hadi. Nejblíže byli vasukimu příbuzní severoafrický Gigantophis garstini a indická Madtsoia pisdurensis ze svrchnokřídového souvrství Lameta v Indii. 

Nepříbuzná krajta tmavá (Python bivittatus) původem z jihovýchodní Asie, vyfotogafovaná na Floridě, kde je invazivním druhem. Obrázek z webu WINK News

Zdroje informací prezentovaných v tomto článku:
4. Vasuki indicus (Wikipedia)
5. Madtsoiidae (Wikipedia)

2 komentáře:

Dracovenator03 řekl(a)...

Dechberoucí.

hajznberk řekl(a)...

Téda, to musel být macek :D dík za komentář na mým blogu

Okomentovat

Nejčtenější