pondělí 29. října 2018

Vyhynulé žraločí řády: Hybodontiformes

Asi si vzpomínáte na můj projekt Žraločí řády, se kterým jsem začal na konci března a skončil na začátku července. Popsal jsem všech osm žijících řádů žraloků, vždy jsem představil řád jako takový a pak jsem se pustil do popisování několika zajímavých zástupců. Přestože jsem napsal osm článků, každý o jednom žijícím řádu, věděl jsem, že se ke žraločím řádům jako takovým ještě vrátím. V minulosti totiž na naší planetě žily ještě další čtyři řády žraloků. Jenže ty už vyhynuly, takže se s jejich zástupci dnes nesetkáme. I tak si však myslím, že stojí za to, abych o nich napsal sérii článků. Nyní tedy začíná čtyřdílný projekt Vyhynulé žraločí řády. Doufám, že se Vám bude líbit...

VYHYNULÉ ŽRALOČÍ ŘÁDY

HYBODONTIFORMES


Nejstarší zástupci řádu Hybodontiformes, či zkrátka hybodontů, se objevují ve fosilním záznamu na samém konci období Devonu. Rozkvět zažili v Karbonu, a existovali po celý zbytek prvohor a po celé druhohory, než většina druhů na konci Křídového období vyhynula. Řád jako takový však stále přetrval; i když nebyl zastoupen tak velkým množstvím druhů, stále zahrnoval některé žraloky, kterým se v mořích a oceánech Paleocénu, Eocénu a Oligocénu poměrně dařilo. Posledním zástupcem hybodontů byl srílanský Miosynechodus, který vyhynul asi před 5,5 milionu let na samém sklonku období Miocénu.

Hybodont znamená v překladu "zub s hrbem vzadu". Tito žraloci byli vybaveni kuželovitými, skoro až stlačenými zuby, jež jim vysloužily toto jméno. Zuby jsou samozřejmě těmi nejpočetnějšími pozůstatky hybodontů. Žraloci mají chrupavčitou kostru, která nefosilizuje, ale jejich zuby fosilizují velmi dobře. Proto asi víme o zubech hybodontů víc, než o vzhledu zbytku jejich těla. Přesto máme k dispozici řadu exemplářů "otisknutých" ve skále. Víme, že ploutevní ostny hybodontů vždy mířily dozadu. Je velice pravděpodobné, že samci všech druhů hybodontů měli malé trny vyrůstající z hlavy. K čemu sloužily, to přesně nevíme. Možná měly za úkol lákat samice nebo zastrašovat ostatní samce, nebo prostě jen rozlišit jednotlivá pohlaví.

Zkamenělé ostatky hybodontů se nejčastěji nalézají v říčních usazeninách, i když řada druhů byla nalezena i v sedimentech pocházejících původně z mořského prostředí. Šlo o skadkovodní i mořské žraloky po celou dobu jejich existence, drželi se tedy v obou typech vodního prostředí.

Řád Hybodontiformes popsal roku 1846 "otec dinosaurů" Richard Owen.


Ptychodus mortoni
Čeleď Ptychodontidae
Jeden z největších hybodontů, který dorůstal délky 7 až 10 metrů. Žil v Křídě, před 100 až 66 miliony let, a šlo o mořského predátora, který však rozhodně nepředstavoval nebezpečí pro žádného mořského plaza ani jiný druh žraloka. Ptychodus se totiž živil pouze ústřicemi a dalšími mořskými měkkýši. Svědčí o tom jeho zuby, dokonale uzpůsobené k drcení tvrdých schránek těchto měkkýšů. Podobně jako třeba dnešní wobegongové, žil i Ptychodus na dně moře. Pohyboval se nejspíše velice pomalu. Jeho životní styl na něj vůbec netlačil, aby žil rychle jako někteří z jeho dravějších příbuzných. Je znám z Kansasu. Žil ve vnitrozemském moři, které v období pozdní Křídy rozdělovalo Severní Ameriku na tři samostatné ostrovy.

Hybodus
Čeleď Hybodontidae
Asi nejznámější zástupce celého řádu, a rod, po kterém byl řád také pojmenován. Hyboda popsal švýcarsko-americký geolog a biolog Louis Agassiz roku 1837. Jde o pravěkého žraloka dobře známého většině zájemců o pravěku, neboť se objevil ve třetím dílu cyklu BBC Putování s dinosaury z roku 1999 a později také ve třetí epizodě jeho spin-offu Monstra pravěkých oceánů z roku 2003. Na Hybodovi je asi nejzvláštnější jeho dvojitá ploutev. Nebyla však úplně dvojitá. U ploutve byl zkrátka umístěn kostěnný nástavec, který mohl sloužit jako zbraň. Možná se mohl vztyčit a zasáhnout jakéhokoliv útočníka, který udělal tu chybu, že se k Hybodovi přiblížil až příliš blízko. Hybodus dorůstal délky přibližně 2 až 3 metrů. Zřejmě lovil i malé mořské plazy, ichtyosaury či plesiosaury. Nežil jen v období Jury, jak se často uvádí. Ve fosilním záznamu se totiž objevuje už na konci Permu, a vymírá s koncem období Křídy před 66 až 65 miliony let.


Lonchidion
Čeleď Hybodontidae
Jeden z posledních známých hybodontů. Je známo 11 odlišných druhů, jež žily po celé druhohory; v Triasu, Juře a Křídě. Poslední popsaný druh, L. ferganensis, byl popsán až roku 2011 a podařilo se dokonce nalézt jeho vejce otisknuté v hornině. Vaječným obalům dnešních žraloků se v angličtině říká mermaid's purse, tedy "peněženka mořské panny". Vejce Lonchidiona vypadala zrovna tak jako ta dnešních žraloků. Šlo o převážně sladkovodní druh.


Během příštích pár týdnů, případně měsíců, napíši další tři části tohoto projektu. Doufám, že Vás první část zaujala, máte-li nějaké připomínky či komentáře, klidně je napište.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nejčtenější