Nejsou těmi, za které jsme je měli. Lovci kryptidů nejsou nic jiného, než figurky. Hračky Deylina Nieta, loutky s neviditelnými nitkami, za které génius z jezera Nikaragua tahal posledních patnáct let. Poté, co pátrání po ringu pytláků a prodejců tajemných zvířat zavedlo šestičlenný tým na území bývalé Granady, do centra průmyslového komplexu Nieto Industries, a následně byli obaleni důvěrně známým zeleným slizem, probrali se v podvodní základně svého dva roky zesnulého nepřítele, a zcela poprvé jim byla ukázána celá pravda. Nieto nezemřel, svou smrt v listopadu 2020 naplánoval - a naplánoval toho mnohem víc. Sdělil svým zajatcům, že je sám vytvořil. Byl to on, kdo mohl za to, že se Jack Owen a Pauline Jetkinsová na univerzitě seznámili. Jen díky feromonové manipulaci se do sebe zamilovali, a o dvanáct let později to byl opět Nieto, kdo rozhodl, že se jim narodí dítě. Byl to on, kdo si na dálku Jacka po léta vydržoval jako budoucího vůdce své skupinky hledačů kryptidů a akčních hrdinů, milovaných zbytkem světa, který nikdy netušil, jaký cíl existence týmu má. Pierre a Sabine Leroyovi se rozhodli jít po kočko-pso-opičákovi na kostarické Ose jen proto, že je k tomu Nieto zmanipuloval. Zhou Len objednal Sabininu vraždu díky tomu, že mu Nieto navrhl zabití Pierra, přičemž věděl, že feromony zmanipulovaný Sam Weber půjde po jeho sestře, nikoliv po budoucím nadčlověku. Nietovým cílem bylo od začátku učinit z bojácného Francouze nejsilnějšího člověka na planetě. Byl to právě bizarní Nikaragujec, kdo vybral členy bojové trojky, a kdo stál za jejich rozhodnutím vydat se do Zhou Lenovy vily v Číně. Zmanipuloval Lovce kryptidů k tomu, aby se pokusili objasnit záhadu jezera Nikaragua, a poprvé se tak se svým stvořitelem setkali, aniž by věděli, jak s ním byli spojeni. Veškeré události, kterými si Lovci kryptidů prošli, byly naplánovány nebo alespoň očekávány nestabilním mastermindem z chudé středoamerické země. O invazi mimozemšťanů, jež snad měla nastat i bez Jackovy bitvy s Ph'erem z planety Ruvv, jej již v roce 2006 informovala alternativní verze Evana Sellerse, která se vrátila zpět v čase, aby Deylina Nieta - muže, kterému v jiné dimenzi Sellers věří - varovala před zánikem Země. Nietovým cílem však nebylo vytvořit tým, jenž by Shai'ri odrazil - tvrdí, že Lovci kryptidů mají vyšší význam. Jsou pouze jeho prostředky k dosažení toho, po čem touží. V neposlední řadě se při šokujícím rozhovoru Lovci kryptidů dozvěděli pravdu o organizaci Čtyři hlavy, kterou Nieto vytvořil nedlouho po Sellersově varování, a již patnáct roků pomocí ní ovlivňuje dění ve světě. Jack, Pierre, Pauline, Akihiko, Roger a Fahad jsou plni vzteku. Kdyby mohli, s Nietem by si to vyřídili. To jim však nebude dovoleno - po skončení rozhovoru byli znovu obaleni slizem tvora, který se zdá být Claudem Ngoyem, posledním z Rapanai, jenž měl zemřít před skončením invaze Shai'ri, když se pokusil nakazit lidstvo smrtelným virem. Jak je možné, že je naživu, a proč spolupracuje s Nietem? Jaké plány má nyní Nieto se svými hračkami? Co hodlá s Lovci kryptidů provést, když od něj nyní znají pravdu? A co čeká bývalé agentky CIA Barbaru Kentovou, Amandu Lyonsovou a Megan Leesonovou v Managui? Rozhodly se vtrhnout do prezidentského paláce, aby zjistily více o spojení Nieto Industries s nově zvoleným nacionalistickým prezidentem. Jaká odhalení na ně čekají?
CRYPTID HUNTERS: THE END OF THE LEGEND, ČÁST OSMÁ:
Rudé slunce zapadalo. Kousíček po kousíčku se soukalo za horizont. Husté červánky jako by táhlo sebou, slibujíce jim poklidný spánek v noční říši slunce, kterou nikdo nikdy nespatřil. Předávalo vládu nad světem měsíci, který nadšeně rozsvěcel svá noční světýlka, drobné hvězdičky, jež se měly chichotat podivným tvorům v legračním textilu, zívajícím v tuto dobu na celé kolo. Chudí obyvatelé Managui, štosující se v ulicích kolem barelů s vodou, a prosící občasné honosně oblečené kolemjdoucí o almužnu, působili vyčerpaně, znaveně. Nikdo se o ně nestaral. Někteří přišli o všechno, co kdy měli, jen aby se v této nespravedlivé zemi dařilo pár bohatým darebákům. U otřískané zdi nedaleko nejvyzdobenější budovy v celém městě se kolébal kolozubý stařík s opálenou pletí, nemotorně se přikrýval smrdutou dekou, odhazoval své ponožky, nevyprané po několik měsíců, a něco nesrozumitelného si povídal. Zeď, o kterou si opřel hlavu, byla pokryta graffiti. Byl na ní vyobrazen velký plesiosaurus, a otevíral svou zubatou tlamu. Mužova hlava se zdi dotýkala v místě skvrny zaschlé lidské krve. Plesiosaurus k ní přibližoval svou tlamu. Brzy měl mužovu hlavu sevřít. Měla vyprsknout další krev.
"¡Hola, vagabundo! Vstaň, dědku!" zařval mladíček, který se svými dvěma kamarády ke zdi zavítal. Nebyli to graffiti artisté. Všichni byli oblečeni v nažehlených, příjemnou vůní postříkaných oblecích. Působili moc nóbl na to, aby byli ze střední třídy.
"Co tady smrdíš? Tohle tvoje zkažený tělo nám zadusí prezidenta! Nevíš snad, že žije pár metrů od tvýho zadku?" rozesmál se druhý mladíček, a starce kopl do nohou. Ten zaúpěl bolestí. Něco nesrozumitelného vykřikl, a mladíci se začali smát.
"Máš v tý hubě nějak moc zubů, ne? To se bude muset napravit," řekl třetí mladík, s ďábelskýma očkama. Vytáhl z kapsy plechovku s pepřovým sprejem, a její obsah nastříkal do starcových očí. Ten řval bolestí, kroutil se na zemi, pokoušel se nepranou dekou vytřít své oči, a mladíci ho mezitím kopali.
"Pobudy jako ty by měli vyvraždit! Kazí náš národ!" vykřikl mladík, který ke starcovi mluvil jako první, a plivl mu do obličeje.
"Nejsou tady někde kamery?" zeptal se druhý.
"I kdyby byly, tak co? Poldové, Arauz... budou se na naše záběry dívat s hrdostí. Čistíme náš národ od těch, kteří ho nikam nedovádějí. Slyšíš, dědku?! Co naší společnosti přinášíš?! Jenom smrad!" vykřikl třetí, a s nadšeným smíchem skočil na starcovo břicho.
Bolestivý řev trápeného bezdomovce se na chvíli smísil se sonickým třeskem, jenž se ozval z výšky, ze stmívající se oblohy.
"¡Maldito bastardo apestoso sin hogar! ¡Ahora te arrepentirás de elegir dejar tu trabajo!" křičeli na muže nacionalističtí mladíci.
"Váyanse al infierno, idiotas," ozval se náhle zezadu jakýsi ženský hlas.
Mladíci na půl vteřiny ustrnuli, a pak jeden z nich sletěl k zemi. Narazil čelem o chodník, a ten se zbarvil doruda. Další mladík dostal ránu elektrickým taserem do krku. S vřískáním padl na záda, a házel rukama a nohama na všechny strany. První útočník byl agentkou Barbarou Kentovou natlačen ke zdi, a dostal od ní ránu pěstí do břicha. Celý se sklonil, a přiložil si ruku na ústa. Z takové rány se jeho žaludek nedokázal vzpamatovat.
"Montón de escoria nacionalista. Desagradable," zašeptala Barbara.
Ke zmučenému staříkovi se sklonily Amanda Lyonsová a Megan Leesonová.
"¿Señor? ¿Estás bien?" zeptala se ho Megan. Stařík opět něco nesrozumitelného zahuhlal, a pak zůstal ležet bez hnutí.
"Umlátili ho k smrti," řekla Barbara, "podívejte se na jeho krk. Rozkopali mu obratle."
"Nic jim neudělal," řekla nevěřícně Amanda, "asi si tu chtěl zdřímnout, a oni mu... proboha, to je strašné."
"Tohle je Arauzova Nikaragua," poznamenala Megan, "vsadím se, že podobných incidentů od jeho zvolení jenom přibylo."
Barbara se podívala na graffiti plesiosaura na zdi. Jak ironické bylo, že aniž by veřejnost věděla o jeho plánu vytáhnout zemi z ekonomické krize právě masovým výzkumem kryptidů v Nieto Industries, někdo nad anatomicky velmi přesnou rekonstrukci druhohorního mořského plaza nastříkal sprejem nápis "¡Arauz nos salvará!" neboli "Arauz nás zachrání!".
"Jasně," řekla po přečtení těch slov Barbara, "prohloubením díry oddělující chudé od bohatých. Tahle země je fakt tragédie."
"Škoda, že jsme přiletěly tak pozdě... Ten pán se dal zachránit, kdybychom tu byly o dvě minuty dřív," řekla Megan.
"Nedá se nic dělat. Na tohle jsme zvyklé," reagovala Barbara, "kolik chudáků jsem se už pokusila v životě zachránit, a umřeli v mnohem větší kaluži krve, než on. Musíme jít, holky."
"Nějaké CCTV kamery v okolí?" zeptala se Amanda.
"Sejde na tom?" zasmála se Barbara.
"Jdeme do paláce."
S příchodem noci přeskočila Barbara plot, kterým byl prezidentský palác obehnán. Připlížila se ke zdi, nasadila si brýle s nočním viděním, a pohlédla oknem dovnitř. V místnosti nalevo od vchodu do budovy se nacházeli tři těžce ozbrojení muži. Barbara se pousmála, vytáhla z kapes svého černého obleku dvě přísavky, a vyšplhala po zdi až na střechu. Nato vytáhla z batohu model holuba v životní velikosti, rozevřela jeho křídla, a po tenkém, sotva viditelném provázku jej spustila k hornímu sektoru okna. Z ptačího modelu se ozvalo zavrkání. Pták pak narazil o sklo, a zanechal na něm tmavou stopu. To měla být krev. Barbara svého holuba odhodila na zem. Ozbrojenci v místnosti se na sebe podívali. Vzájemným pokývnutím hlavou se domluvili, že jeden z nich vyjde ven, aby se na mrtvého holuba podíval. I útok nevinného městského ptáka, který se chystal vletět do prezidentského paláce, byl považován za něco vážného. Barbara se na střeše okamžitě přesunula nad pravou polovinu prezidentova sídla. Spustila seshora periskopu podobné zařízení s nočním viděním, a nahlédla oknem do další místnosti. V ní seděli u krbu nikaragujský prezident a jeho žena. Barbara se tiše zasmála. Nebylo tak těžké je najít. Mezitím vystoupil jeden z ozbrojenců ven, a sklonil se k modelu holuba. Rozsvítil baterku, aby si ho pořádně prohlédl, a pak sebou sekl. Poté, co pohnul s křídly nepravého ptáka, byl z modelu vypuštěn uspávací plyn. Ostatní dva ozbrojenci okamžitě opustili místnost. Jeden také zamířil ven, ke svému spícímu kolegovi, a druhý vnikl do Arauzova pokoje. Jakmile se první z těch dvou ocitl venku, zarazila se mu do krku šipka s uspávadlem. Ze stromu rostoucího u silnice naproti prezidentskému sídlu jej vystřelila Amanda. Dveře do sídla zůstaly otevřené. Barbara se pomocí přísavek přemístila ze střechy na strop vstupní chodby v budově. Slyšela, co poslední ozbrojený muž povídal prezidentovi.
"¡Qué paloma rara, señor! ¡Probablemente olía tan mal que uno de nuestros muchachos se desmayó!" Arauz se po těch slovech začal řehtat.
"¿De qué te ríes, Lazaro? ¡No es que la paloma se tiró un pedo! ¡Debe haber sido un asalto!" řekla mu naštvaně první dáma Nikaragui.
"Lo mantendré informado, señor," skončil krátký rozhovor ozbrojený muž, nejspíše velitel Arauzovy osobní stráže, a místnost opustil.
Barbara se na něj snesla ze stropu, ozvalo se křupnutí jeho páteře, a muž s tlumeným výkřikem pozbyl vědomí. Bývalá agentka CIA okamžitě vtrhla do prezidentova pokoje s pistolí v obou rukou.
"Dejte ruce nad hlavu!" zařvala na něj a na jeho ženu. Arauz se smál, div se za břicho nepopadal. "Děláte si ze mě legraci? Co je tohle za špatný vtípek? První duben je skoro až za devět měsíců!"
"Není to žádný vtip," řekla mu vážně Barbara, "teď budete mluvit, pane prezidente. Jaké máte spojení s Nieto Industries? A s odchytem kryptidů?"
Zatímco Barbara držela Lazara Arauze na mušce, a Amanda otevřenými dveřmi vnikala do jeho paláce, Megan se nacházela v zadní části budovy. Vnikla dovnitř otevřeným oknem, a skupinku bodyguardů uvrhla do říše snů pomocí několika drobných kuliček s uspávacím plynem. Vstoupila do Lazarovy ložnice, ve které se nejspíše nikdo nenacházel. A přesto ji jakýsi tvor obýval. Megan odhodila z prezidentovy postele peřiny a prostěradlo, sahající až k podlaze, a zpod ní vytáhla klícku se škemrajícím tvorečkem, prosícím o pomoc. Nebyl to drekavac. Tento tvoreček ovládal lidskou řeč! Byl to miniaturní človíček, oblečený v zeleném kostýmku, s kloboučkem. Obličej měl téměř celý pokrytý hustými chlupy, vlasy a vousy.
"Prosím, pomozte mi! Já vím, že k nim nepatříte!" řekl perfektní angličtinou se silným irským přízvukem. Megan klícku s ním skoro upustila. Tak moc ji mužíčkova slova šokovala.
"Drží mě tu, a trápí mě," řekl človíček v zeleném, "jsem jejich otrok!"
"Ty musíš být leprikón!" vyhrkla tiše Megan.
"Ano, a pocházím z daleké země... Někdo mě odchytil, nějaká Noémie... Zlá paní, velmi zlá! Byl bych věřil, že mě omámila pomocí kaše z muchomůrek, ale... ne, donutila mě sníst něco jiného. Chutnalo to jako kyselina," řekl leprikón.
"Propána, to je strašné... Co tady s tebou dělají?" zeptala se Megan.
"Jsem v podstatě vším," odpověděl leprikón, "když má ten zlý muž, ten Lazaro, vztek, tak mě bije..."
Odhrnul rukáv svého zeleného kabátku, a ukázal Megan strašný šrám.
"... jindy se ke mě jeho žena podivně lísá, když jsem tu s ní zavřený úplně sám, a to se mi také nelíbí..."
Megan se v obličeji objevil výraz znechucení.
"... a někdy do mě lidé, kteří Lazara navštěvují, zapichují dlouhé jehly, odebírají mi krev, a dávají mi električké šoky."
Megan zavřela oči, a zakroutila hlavou. Kterýkoli takto trápený tvor by mluvil, jako leprikón, ale ne každý kryptid ovládal lidskou řeč. Slyšet to vše z jeho úst s tím smutným tónem, s prosbou o pomoc, Megan div nerozbrečelo. Klícka se ale nedala otevřít.
"Budu to muset prostřelit," varovala zeleného mužíka, "vzdal se co nejvíc od hlavně mé pistole, do rohu klece."
Na pistoli nasadila tlumič, a mříže dvířek přestřelila. Drobný irský skřítek pak vylezl ven. Megan spolu s ním Arauzovu ložnici opustila, sami však dlouho nebyli. Na tmavé zdi chodby se něco pohnulo.
"To snad ne... Duch!" zašeptal leprikón. Megan ucítila, že se něco dotklo jejího kotníku. Zalechtalo ji to. Prudce se otočila, a omylem stoupla skřítkovi na nožku. Ten zakřičel bolestí. "Proboha, omlouvám se!" vykřikla na něj Megan, a pak se jí cosi obtočilo kolem krku.
"Au, jau, ůp!" ozval se zezadu hlas Archibalda Quartermainea, a Megan spadla obličejem na podlahu.
"Nech ji být, zlý duchu!" křičel leprikón, a pokoušel se s temným přízrakem bojovat. Jake, Quartermaineův stín, jej prsty odpinkl na druhý konec chodby.
"Barbienka je tu, Mándinka je tu... A teď jsi tu i ty, jizvenko! Párty může začít!" ozvalo se z hlavy stínu.
Náhle začal Megan táhnout po podlaze k leprikónovi. Pálil se jí při tom nos. Bolestně syčela.
"Očekával jsem, že přiletíte," řekl Lazaro Barbaře a Amandě, jež zrovna do jeho pokoje vstoupila, "řekněte mi, Barbaro, hrál jsem překvapeného dobře? Víte, má image je vším... Když lidé nevěří, že jsem vyděšený, ač se tak snažím vypadat, nikdy u nich nebudu mít úspěch." Znovu se nahlas zasmál.
Quartermaineův stín dotáhl do místnosti Megan, opustil ji, a po podlaze se přemístil za závěs u okna.
"Jak říkáte vy Američané, the gang's all here! Můžeme začít," řekl Lazaro, a obrátil se k závěsu.
Z toho okamžitě vyskočil Quartermaine, a začal tančit. "Puju-dů! Tudu-nů! Agentky nám vtrhly do dom-ů! Prezidentík hodný je, že vás zatím, vy zmije, nevypráskal za tohle, ani že z vás nedělá... ble! Nad umyvadle-e-e-e-em! Tudů, dů, dů!"
Přiběhl k Barbaře, a vztáhl k ní ruku, jako by ji chtěl plesknout po zadku. Zarazil se však, a plesknul sám sebe. "Au, to je ale rána! Rána kapitána! Budu tam mít modřinu, velkou modrou vopřinu! Jak kdybych nemyl se, a kopřivami hladil tělo své... Asi tisíc let, než vypadalo by honosně!" Vrazil prsty do svých úst, sevřel prsty horní ret, a začal ho táhnout. "Au, au, au! Mučeníčko, to nás baví, a vy budete též brzy... mučeny zde hodně, neb jste ve svém hrobě! Dává vám to smysl? Že ne? Pé-mé-pů, hehehe, to jedno jů! A já s vámus nehádasus ses budus! Protožes vys vojnys zakyslés jstes! Rozuměts, Barbienkos puťudum?"
Barbara se podívala na své dvě kolegyně. Působila znudeně. Amanda pomáhala Megan na nohy.
"Ty grázle jeden! Úplně jsi mi sedřel kůži z nosu!" zařvala Megan na Quartermainea.
"Jás? Nes, tos nes! Tos můjs stínusákus! Ons tos udělats? Jás nes! Žes, Jakeus? Huchst?" předváděl se excentrický Angličan, a plácal se při tom do tváří.
"Chci vám tady spolu s Quartermainem něco sdělit," řekl Lazaro agentkám, "tak jako Derian Dascombe jistě v tuto dobu sděluje hodně zajímavé věci vašim přátelům."
"Měli jste to naplánované? Že poletíme sem, do Managui, a oni do Nieto Industries?" zeptala se rázně Barbara.
"Ano, vše bylo v plánu," usmál se Lazaro, "tady Quartermaine vás ostatně velmi pěkně navedl."
"Abyste pravdu věděly, vojny, Lovčíky bobříků jste do toho dostaly vy! Byly jste součástí plánu skvělého, jak dostat je do Nikaragui! Ano, netvařte se kysele!" vykřikl Quartermaine. Pak se Barbaře podíval dlouze do očí, usmál se, a z hrdla vydával podivné zvuky. "Zneužil jsem vás! He-he-hé! Zneužil! Zneužil! Jupí, zneužil!" provokoval ji, a mnul si při tom dlaně.
"Kdybych mohla, rozflákala bych ti ksicht," sykla na něj Barbara.
"Fuj! Takové násilí!" vykřikl Quartermaine, a dramaticky předstíral, že po těch slovech zvracel.
"Myslím si, že není o čem pochybovat," řekla Megan, "Arauz je spojený s Nieto Industries. Našla jsem tu leprikóna. Řekl mi, že vy, Arauzi, na něm necháváte dělat pokusy!"
"Ano, přesně tak! A ty pokusy provádějí lidé Vincenta Nieta! Nemusím se s tím však tajit," řekl s úsměvem Lazaro, "koneckonců je dobře, že jste Darragha - tak toho skřítka pojmenovala má žena - našla, slečno Leesonová!"
"O co tady jde? Konec Quartermaineovy komedie," řekla Barbara, a do excentrika předstírajícího zvracení šťouchla prsty, "proč jste tu na nás čekali?"
"Něco vám musí být dovysvětleno, vojny!" řekl Quartermaine, a špinavým kapesníkem si utřel ústa. "Nemáte tu někdo mentolku?"
Do místnosti vkročily První a Druhá hlava.
"Agentky mé milé," začal Quartermaine, "seznamte se s mými dvěma kolegy! Noví vůdci Čtyř hlav! Jé!"
Tleskal, skákal jako šílený sportovní fanoušek, a vřískal u toho. Pak se ve vteřině uklidnil, a ukázal prstem na ženu ze Srí Lanky, jež byla První hlavou.
"Trishika Jayaweera, nejmocnější žena na planetě," představil ji, "koště, které vás smete, vojínky! A navíc je tak mentálně stabilní, že by Nanami Hachisuka brečela závistí! Ovládá skoro celý Starý svět, tenhle talent!"
Nato ukázal na Druhou hlavu, urostlého bledého muže s blonďatými vlasy. "Jorn Stofberg! Můj jediný pravý kamarád na světě! Teda... skoro... protože Derian je ještě mým lepším kamarádem! Každopádně, tenhle mamut z Dánska ovládá evropskou ekonomiku... Jé, ta je ve špatném stavu! On si s ní občas trošku hraje... Ale taky si rád hraje... s... 3, 2, 1... s kryptidy! Jéj! Uhodli jste to!" přeháněl Quartermaine, a pak náhle začal zpívat americkou hymnu, aniž by to dávalo smysl.
Barbara, Amanda a Megan se na sebe dívaly, a kroutily hlavami.
"Co vám Quartermaine mohl říci na začátek, je to, že celý tento ring odchytávačů kryptidů je napojený na nejmocnější lidi na planetě," řekl Angličan, který jako poslední vstoupil do místnosti. Bývalé agentky ho hned poznaly. Byl to Evan Sellers, vůdce Zasvěcených.
"Ale to vy už víte," usmál se Sellers, "byť vám nemusí být zcela známo, jak moc Čtyři hlavy svět ovlivňují. Já to vím moc dobře, už léta..."
"A proto s nimi vaše skupinka duch-fanatiků spolupracuje," řekla Barbara.
"Je mi známo, že dobře víte o mé krocaní farmě v Mexiku, ostatně vás tam Quartermaine sám navedl. A všechno to bylo součástí plánu. Jenže ten plán není takový, jaký si myslíte, že je," pokračoval Sellers.
"Takže abych vám to upřesnil, máte tu Trishiku, První hlavku, Jorna, Druhou hlavku, mě, kdo Třetí hlavkou je, Zasvěceníky, a prezidentíka Nikaragui s jeho plastickou přítelkyní! Elita, jů! Jů-dů-mů! Nejmocnější hrdinové světa, Čtyřhlavengers! A prásk a bum! Agentkám vybuchly mozky, thoom!" vyhrkl Quartermaine.
"Vydaly jste se zastavit obchod s kryptidy. Proto jste po nás pátraly. Proto ta vše dobrodružství v Mexiku," řekl Sellers, "a my o nich celou dobu víme. Všichni, do jednoho. A také vám nyní všichni chceme říci, že nebudete úspěšné. Podívejte se, proti komu stojíte, slečny. Co jste vy? Bývalé agentky CIA? Co kdy vůbec CIA dokázala? Mučit lidi, kteří byli podezříváni z terorismu? Vycvičili vás k tomu, abyste někoho zmlátili, ale ne k tomu, abyste zastavili nejúžasnější a nejvýnosnější obchod v moderní historii - obchod s nechráněnými a mnohdy nepopsanými zvířaty. Tady končíte. Tady, v Nikaragui, končí i vaši přátelé."
"Tak, to je všechno, vojny! Samozřejmě bych vám ještě mohl vysvětlit, jak ovládám na dálku svůj stín, protože Jake byl ovlivněný Ravinem, a zůstala mu ta schopnost pohybovat se mimo moje tělo, a vlastně je to tak, že ho ovládám jako by telepaticky, jestli to chápete, a prostě se to má tak, že občas ho můžu odtrhnout od svého těla, a pak třeba táhnout Leesonovou po zemi, že jo, pomocí stínu, a tak dále, a tak dále, a prostě já jsem bůh, a vy nejste nic, a já jsem bůh, co vládne světu, a tohle jsou další bohové, a prostě blujch. Konec, vojínky!" vykřikl Quartermaine, a přišel k Barbaře.
"Těšilo mě," zašeptal, a do ruky jí vrazil zmuchlaný papír. V tu chvíli se mu z očí vytratilo veškeré předstírání. Na chvíli se na Barbaru díval vážně, upřímně. Natlačil jí ten papír do dlaně. Chtěl, aby se na něj podívala. Bylo na něm napsáno něco moc důležitého.
Sliznatá hlava se přiblížila k Jackově tváři. Ústa s kolíkovitými zuby se rozevřela, a pomalu obličej anglického přírodovědce sevřela. Jack se brzy začal dusit.
"Dost!" zařvala Pauline. Její oči se střetly s Nieotovýma očima.
"Teď je tvým plánem zbavit Jacka jeho obličeje, nebo co?!"
"Ať si to ta potvora zkusí na mě," zasyčel Akihiko, "hej, Ngoyi! Ty hnusnej blbče! Zkus mi ukousnout prdel!"
Fahad a Roger se snažili osvobodit, aby mohli dusícímu se Jackovi pomoci, ale nebylo jim to k ničemu. Čím více s masou slizu bojovali, tím hlouběji se do ní dostávali.
Nakonec sliznatá příšera nechala Jacka být. Prudce oddechoval.
"Jacku! Co ti udělal?!" vykřikla Pauline.
"Jistě si pamatujete, že Jack kdysi zavraždil Sama Webera," rozpovídal se opět Nieto, "a to v době, kdy ten estonský kriminálník pracoval pro Clauda Ngoye. Jakým způsobem ho Ngoy zachránil? No, tím, že mu do ran v hrudi vtlačil svůj sliz. Dal mu schopnost regenerace, a udělal z něj něco mezi člověkem a Rapanai... Podobně má teď i Jack ve svém těle sliz těchto vymřelých gabunských humanoidů... A stejně tak ho v tělech budete mít i vy ostatní!"
"Ne! Je to, jako bys na nás chtěl udělat experiment! Neschvalujeme to," vyhrkl Fahad.
"A koho to zajímá? Jsem váš stvořitel, a můžu si s vámi dělat, co chci," řekl na to Nieto, "vše je součástí plánu, Fahade. Nemusíte se bát, mám to dobře promyšlené."
Pauline začala křičet. Sliznatý netvor vtlačil svůj sliz do jejích úst. Podobně jako Jackovi, i jí popraskaly žilky na vnitřní straně tváří, jimiž se sliz dostal do krevního oběhu.
"Je to opravdu Ngoy? Proč vůbec nemluví?!" vyhrkl Roger.
"Neřekl jsem, že je to Claude Ngoy," odpověděl Nieto, "ne, ten je mrtvý. Pokus o zničení lidstva se mu stal osudným. To všichni víme, že se spálil na uhel."
"Sám jsi ho zkusil zabít. V Granadě, před čtyřmi lety!" řekl Pierre. Ani on nedokázal se slizem Rapanai bojovat. Byl pořád slabý.
"A věděl jsem tehdy, že Ngoy nezemře," pousmál se Nieto, "to, že kus jeho těla zůstal někde mezi plamenomety v té hořlavé budce, to bylo součástí mého plánu. Věděl jsem, že se vrátí, a že mě dokonce později bude chtít zabít. Věděl jsem, jaký byl. Moc dobře jsem si ho při krátké spolupráci, která tomu předcházela, zhodnotil. I jeho život byl ovlivněn mnou, jen trochu později, než vaše životy."
Roger se začal dusit slizem. Chtělo se mu kašlat, chtělo se mu zvracet. Pár kapiček zelené hmoty mu dokonce vylezlo z očí.
"Sakra, Nieto, já ti fakt ten jazyk utrhnu. Co jazyk, vytrhnu ti slezinu! A usmažím ji na pánvi... před tvýma očima! Tohle je mučení! A já se nenechám... nenechám se!" řval Akihiko.
Příšera rázem vtlačila sliz i do jeho úst. Akihiko sebou házel, řval, syčel, kroutil se v zelené hmotě jako had, bojoval... Ale nad tou podivnou životní formou - vzešlou z úplně jiné vývojové větve, než z té, ze které vzešel veškerý další život na Zemi - zkrátka zvítězit nemohl.
"Abyste to pochopili, ten kus slizu, ze kterého se po červnu 2018 Ngoy zregeneroval, k něčemu posloužil. Po zničení 99 % Ngoyova těla jsem z onoho kousku slizu odebral malinkatý vzorek, a ten pak ležel zmrazen v nejnižším patře mé základny," povídal dále Nieto, "Američané si ho tam nevšimli, a beztak by pro ně neměl význam, ale já věděl, že jeho čas přijde. Nebylo to dlouho poté, co jsem byl vyfotografován mrtvý, a vlastně poté, co mi Robbie pomohl pryč z márnice, co jsem Rapanai vrátil na naši planetu. Chudák Claude Ngoy. Nedokázal se rozmnožit, přestože Rapanai k rozmnožování nepotřebovali jiné jedince. Měl nějaký defekt. Ten se geneticky přenesl i na jeho... no, klon je takové nepřesné slovo... Řekněme, na jeho částečnou kopii! Tvor, který do vás teď přenáší svůj sliz, není úplnou kopií Clauda Ngoye. Postrádá dokonce některé jeho schopnosti, jako třeba mluvit, přemýšlet... i když neříkám, že o to druhé jsem ho nepřipravil v laboratoři já. Každý táta má rád poslušné děti!"
Zatímco se Akihiko vydýchával, úpěl bolestí Fahad. Sliznatý humanoid mu vtlačil sliz do úst vlastními ústy, tak jako Jackovi. Fahadovi tekly z očí slzy bolesti smíšené s touto substancí. Cítil strašnou bolest. Pak příšera konečně zaměřila svou pozornost na Pierra.
"Říkám mu Claude Ngoy II, i když... tady Robbie mu s oblibou přezdívá 'slimy ass'. Neříkám, že se mi to nelíbí," řekl Nieto.
Black Spier se rozchechtal. "Je to docela osel," řekl na to, "ale uznejte, že 'slimy donkey' by neznělo tak dobře. To ne, to rozhodně ne."
Pierrovo tělo se pokoušelo slizu Rapanai bránit. Dokud v sobě však mělo friklativin, který některé jeho funkce potlačoval, dokázala příšera vtlačit do jeho krevního oběhu alespoň malé množství své tělní substance. Pierre nekřičel bolestí, ale cítil nepříjemné mravenčení v rukou a v nohách. Cukaly mu prsty na všech končetinách.
"Skutečný Claude Ngoy by se v hrobu - pokud by nějaký měl - obracel, kdyby věděl, jak jsem si s jeho DNA pohrál. Víte, vždycky jsem toužil mít jeho DNA. Je to stejná kyselina, jako u zbytku života, ale žádný laboratorní experiment by něco takového nevytvořil. Nikdy bych nedokázal replikovat pokus, který provedla příroda před pár miliardami let... pokus, jehož jedinými přeživšími byli v našem současném světě Rapanai," řekl Nieto, "uvědomte si, prosím, mé děti, že hlavní důvod, proč jsem ji chtěl mít ve svém vlastnictví, jste opět vy. Ano, směřovalo to k tomuto momentu! To však neznamená, že bych pro něj nenašel využití i v budoucnu. Jak už jste se venku sami přesvědčili, tento velký humanoid, schopný se přeměnit prakticky v cokoliv, v jakéhokoliv člověka, nebo v hroudu slizu, kterou nezastaví kulky ze samopalů, je mou nejsilnější zbraní."
Tělo Clauda Ngoye II se postupně z Lovců kryptidů stáhlo, a v podobě velké pohybující se sliznaté vlny se přemístilo na chodbu.
"Tak jak se cítíte? Lepší, doufám? Jaký je to pocit, mít sílu Rapanai?" zeptal se Deylin svých výtvorů.
"Už mě napadá, jak bych se ti odměnil," zasyčel Akihiko, "nejdřív ti vyškrábu oči, pak ti roztrhnu břicho, vtlačím ti je do něj, někde tě zavěsím, a nechám tě je strávit. A potom ti možná... jo, potom ti možná vylomím pár žeber a zabodnu ti je do hlavy, jak parohy. Třeba je dostanu až do tvýho mozku, provedu lobotomii, a ty pak začneš myslet jak normální člověk!"
Jako první ze všech šesti Akihiko, poháněn strašlivým, zvířecím vztekem, vyskočil, a rozehnal se proti Nietovi. Ten se rukou dotkl připravené, zatnuté pěsti svého kovového syna.
"Tentokrát ne, Metallere," řekl mu, "zkazilo by mi to zábavu."
Metallerovy rty zaskřípaly, když se na otce usmál. Věděl, co se Nieto chystal provést.
Akihiko ve své berzerkovské zlosti už téměř na bizarního drobného mužíka skočil, když tu náhle padl na kolena, prudce zaklonil hlavu, otevřel ústa, a v agonii vykřikl.
"Abyste to pochopily, mé děti," řekl nahlas Nieto, "Claude Ngoy II má v hlavě drobný čip, který jej spojuje s mou myslí. Já mám podobný čip voperovaný pod kůží, také na hlavě. Nepřemýšlivou kopii našeho dávného přítele tedy ovládám nejen naučenými slovními příkazy, ale také svou myslí - a to se hodí zvláště ve chvíle, jako je tato."
Začal se křenit, natáhl k Akihikově hlavu ruku, a japonský bojovník ji náhle sklonil před sebe, přičemž opět vykřikl bolestí.
"Dívali jste se někdy na Avatar: The Last Airbender? Já ano, už v době, kdy jsem byl prve považován za mrtvého. Žil jsem tou poslední sérií, která vycházela v roce 2008. Znáte termín 'blood-bending', který v několika dílech toho úžasného seriálu zazněl? Tak právě to teď pomocí Clauda Ngoye II provádím s vámi," smál se Nieto.
Akihiko byl donucen natáhnout ruce před sebe, a vzdálit od sebe jednotlivé prsty, co nejvíce to šlo. Křičel jako malé dítě, mučené skupinou hrubiánů. Brečel. Po chvíli působil před Nietem zcela poddajně.
"Už sis vyřval hlasivky? Dobře," usmál se Nieto, "teď s tebou můžu dělat, co se mi zachce. A s vámi ostatními též."
Aniž by to chtěli, museli se Lovci kryptidů jeden po druhém zvednout na nohy. Pohyb Ngoyova slizu v končetinách i ve zbytku těla jim byl nepříjemný. Pierre jako jediný jej celkem snášel, ovšem z toho nepříjemného mravenčení mu brzy také začalo přecvakávat. Byl by se alespoň poškrabal, kdyby mohl. Lovci kryptidů pomalu kráčeli ven z místnosti. Jejich kroky byly nemotorné, a Nieto je schválně nutil došlapávat pouze na paty, nebo se občas pořádně natáhnout.
"Nechtěl jsem, abyste měli schopnost regenerace," řekl Nieto, "to by pak vůbec nebylo zábavné. Substance, kterou do vás můj věrný sliznatý přítel vpravil, je na rozdíl od zbytku jeho těla zbavena této zázračné schopnosti. Opět výsledek laboratorních hrátek. Regeneraci umožňovalo Rapanai celkem pět genů. Jakmile jsem ten soubor našel, a vyřadil ho z části těla nenarozeného Claude Ngoye II, bylo hotovo. Tohle vše bylo též mým plánem... což už vás jistě nepřekvapuje."
"Takže... co... co nám teď uděláš?" zeptal se vysíleně Jack. "Necháš nás poslat do světa, a zase ho ničit? Jako... jako tehdy... když..." snažila se mluvit Pauline, jenže pak jí náhle zmrznul jazyk.
"Pssst," řekl Nieto, "nenamáhej si hlasivky, dítě mé. Já vím, co chceš říci. A není to tak. Ne, nepošlu vás to světa, abyste ho ničili. Chci, abyste pro mě tentokrát udělali něco jiného."
Šestka lidských loutek prošla spolu s Deylinem, Metallerem a Black Spierem tmavě modrou chodbou, hlídanou tucty robotů X-77. Dorazili do laboratoře, v níž byly uvnitř klecí drženi odchycení kryptidé.
"Nádherná sbírka, že? Angeoa, velrybí příšerka z Dubawnt Lake. Ugly merman, též kanadský kryptid. Dokonce mi Quartermaine přivezl i mamlanba, sedm stop dlouhého hada z Afriky. Jak se jen mýlí lidé, kteří si myslí, že mamlanbo je rybou... Přes Nastasyii Savinnu neboli Serafinu byl dokonce pro Nieto Industries získán ular pendek. A tady... Nguma-monene! To je kryptidů, co? Některé z nich jste dosud na vlastní oči neviděli, a to jste se už setkali s tolika tajemnými zvířaty... Chce se vám dělat 'ooh, aah', že?" vykládal Nieto.
Jack se podíval na angeou, drženou v drobné vodní nádrži. Sotva se do ní vešla, a velkým plochým ocasem cákala vodu z hladiny zpod nízkého stropu na podlahu. Pauline se sevřelo srdce, když pohlédla na dva ular pendeky, zavřené ve špinavé, zrezlé kleci. Když se její empatické oči střetly s jejich očima, začali vyděšeně hulákat. Snad prosili o pomoc. Pauline si pamatovala, že Nastasya zadala úkol odchytit ular pendeka jednomu z pytláků v Litvě.
"Na těch opicích bude Nieto Industries vytvářet protilátky vůči některým méně vážným pohlavním nemocem," zasmál se Nieto, "jen si představte, jaké z toho budou peníze! Také přemýšlím o tom, že bych ular pendeky tou nemocí sám nechal nakazit, a pak je vypustil někde do města, ať si zamilují pár lidí a způsobí jim problémy... Protilátka by měla jít na trh až poté!"
"Jsi odpornej, kámo," zasyčel Akihiko.
"Cože, mé dítě?" pousmál se Nieto, a zaťukal si na čelo. Claude Ngoy II rázem z dálky strhl Akihikovo tělo k zemi. Japonský zuřivec opět vykřikl příšernou bolestí. Jakmile prošli Lovci kryptidů kolem průhledného boxu se zmutovanou Chupacabrou, vybavenou dlouhými zádovými trny, jež se daly dle Nietových slov po zabodnutí do masa odlomit jako trny dikobrazů, spatřili dva koakun-kluny z Kapverdských ostrovů.
"Nepřekvapuje vás, že jsou v mém vlastnictví... A přivezli jste je ve výtečném zdravotním stavu! Zvláště ten menší, metr a půl dlouhý exemplář - ten, který zažil pořádnou horskou jízdu ve vašem letounu, zatímco jste unikali sedmasedmdesátkám... Daří se mu skvěle," řekl Nieto.
Donutil Pierra, aby k akváriu s menším zvířetem přišel, a odchytil ho. Nadlidsky silný Francouz zmáčkl mosasaura za hlavou, a z vody ho vytáhl, jako varana. Loktem ke svému tělu přitahoval mocně máchající ocas zvířete.
Koakun-klun byl uložen na pitevní stůl. Pierre ho pustil, a mosasaurus se pomocí svých dlouhých, sekundárně prodloužených předních končetin pokusil ze stolu uniknout.
"Zlobivý kluk," zasmál se Nieto, a donutil Jacka, aby do hlavy bránícího se zvířete zarazil hřeb. Ozvalo se zapraskání lebky.
"Co jste mě to donutil udělat?! Vždyť jsem ho zabil!" vykřikl Jack.
"Ne, nezabil. Jenom jste ho pochroumal. Teď rychle... Vy ostatní popadněte skalpely, a začněte ho pitvat!" zazubil se Nieto.
"Takže chceš, abychom ho zabili!" zařval Fahad.
Nieto se smál. Lovci kryptidů nemohli, než poslouchat rozkazy, které jim přes Clauda Ngoye II dával. Nemotorně do kroutícího se těla mosasaura zabodávali skalpely, preparační jehly a další laboratorní a pitevní pomůcky. Roger byl onucen, aby zvířeti zaživa uřezal ploutve.
"Sakra! Proč máme tohle dělat?! Co ti to zvíře udělalo, Nieto?!" vykřikl.
"Neptejte se. Nepochybujte o mé autoritě. Tohle je váš úkol, a vy ho provedete," smál se Nieto, "i když nechcete."
Ocasní ploutev sebou flákla o zem. Koakun-klun zařval bolestí. Fahad mu zabodl do oka preparační jehlu, a táhl ji až k slznému kanálku. Tekly mu při tom slzy. Nedokázal uvěřit tomu, že toto úžasné zvíře trápil. Jack neobratně zasekával skalpel do koakun-klunových zad, až se nakonec jeho čepel zasekla mezi mosasaurovými obratly.
"Jacku, tolik se nerozčiluj!" smál se Nieto, když na jeho povel Jack začal do boku zvířete zasekávat další, ještě delší skalpel.
Akihiko vrtal do koakun-klunových čelistí vrtačkou.
"Akihiko Yukimura, nejlepší zubař na světě! Nejlepší zubař-veterinář!" dělal si z něj legraci Nieto. Z čelistí trápeného zvířete létaly po zemi laboratoři vyvrtané zuby. Akihikovi též tekly slzy. Bylo mu koakun-kluna tak líto! Ruce, kterými vrtal do jeho čelistí, jež od sebe proti své vůli rozevírala Pauline, ho velmi bolely.
Pitva byla dlouhá. Na jejím konci byl Pierre donucen stále živému, úpějícímu kryptidovi roztrhnout břicho.
"Teď posbírejte orgány, a přeneste je do mrazáku! A rychle, ať to lítá!" smál se Nieto.
"Brečí jak děti! Copak jste ještě nikdy nic živého nepitvali, vy amatéři?" rýpl si do Lovců kryptidů Black Spier.
"Já už živých bytostí pitval dost," řekl na to Metaller, "a že by mě to někdy rozbrečelo... Takovou slabost bych nikdy neprojevil. Jsou legrační!"
"Ale činili se, ne, mí synové?" zeptal se Nieto Black Spiera a Metallera.
"Podle mě teda ne," odpověděl Black Spier, "měli to provést rychleji. Podívej na ty ploutve... Končetiny mu řezali čtyři minuty místo jedné. Jak říkám, jsou to amatéři."
Nato Black Spier přistoupil k Lovcům kryptidů, těsnajících se u mrazáku se zkrvavenými částmi koakun-klunova těla, a začal do nich kopat.
"Neschopný Fahad! Mučil jsi to zvíře rád, co? Rád jsi mu vrtal do oka! Proto jsi byl tak pomalý!" smál se.
Rogerovi vytáhl z rukou řitní ploutev koakun-kluna, a pleskl ho jí do tváře. "Neumíš řezat normálně? Normálně rychle? Blbče jeden neschopnej!" zařval mu do ucha.
Jakmile přišel k Pauline, agresivně jí natlačil k mrazáku, vytáhl jí z rukou koakun-klunovo srdce, a jeho krví jí polil vlasy. Křičela na něj, nebylo jí to však nic platné. "Krávo jedna. Krávo jedna pomalá. A blbá. Ráda mučíš zvířata, co?" vysmíval se jí do tváře.
Šestka hledačů kryptidů byla dále donucena přijít k Nietovi, zvednout z tácu skleničky se šampaňským, a napít se. Nieto si tu chvíli vychutnával. Byl to jeho další triumf.
"To bude prozatím vše, Lovci kryptidů," řekl Nieto, "teď jste propuštěni. Necivte na mě, jako byste viděli nový druh mimozemšťana! Propouštím vás. Běžte do světa, klidně mu oznamte, že Deylin Nieto žije... Vlastně byste měli, i proto jsme se dnes setkali... A nezapomeňte na to, že kryptidy odteď lovíte proto, abyste je hezky pitvali. Tak se cvičte!"
Aniž by to znovu čekali, obalil je slizem Claude Ngoy II. O třináct minut později se probrali ve svém letounu, blížícím se k hranici Nikaragui a Hondurasu. Bolely je ruce, nohy, záda i hlavy... Ovšem ze všeho nejvíce je bolela jejich srdce.
"Psychopati. Beznadějní, nesoucitní, odtrženi od reálného světa. To jsou Lovci kryptidů. Když jsem o nich poprvé slyšel, říkal jsem si: 'Co je to za klauny? Co je to za směšné šašky? Proč je lidi tak obdivují?' Dnes samozřejmě chápu, že je neobdivuje každý. Jen ti, kteří jsou, jako oni. A takových lidí bohužel v našem světě není málo."
"Jeden z nich je známý svou brutalitou. Potíral si ksicht krví svých obětí. K tomu nemůžu mít respekt. Jeho fotku kdysi ukázali ve večerních zprávách. Moje pětiletá dcera z ní byla tak vyděšená, že celou noc nedokázala usnout. Takže díky, Akihiko Yukimuro, za ten tvůj psychopatický ksicht, za tvoje ďábelské oči, a za to, že očividně nemáš špetku zodpovědnosti! Co seš zač? Co je zač tým lidí, který mezi sebou vítá takové, jako je Yukimura? Nejsou ti ostatní také nějací sadisté? Je mi z nich na zvracení."
"Slyšel jsem, že dělali nějaký neetický pokus na Chupacabře v Londýně. Hele, já jsem jenom starej bastard z Leeds, a o Londýně, tý toaletě, nevím skoro nic. Možná tam žije královna, ne? Počkat, žije vůbec? Ha ha ha ha! No, jestli ti lidi loví kryptidy, a pak s nima dělají divný věci... Nic dobrýho to o nich neříká!"
"Ano, vážení! Lovci kryptidů opět ukázali, kým jsou! Piere Leroy se může stokrát omlouvat za zabití nevinného ve venezuelských llanos, ale všichni víme, že je tím činem potěšený, a když ho teď odmítli poslat do vězení - všichni státníci se ho očividně bojí, bojí se těch jeho bicepsů, srabi - udělá to jistě brzy znovu. Takže nezapomeňte svým dětem lepit hlavu ke krku izolepou, každé ráno... Jinak je o ni připraví náš francouzský nadčlověk!"
"Nikdy bych nepovažovala člověka, který věří v existenci mokele-mbembe nebo emela-ntouky, za psychicky zdravého. Ano, tito jedinci, tito Lovci kryptidů, nakonec prokázali, že kryptidé existují. Uznávám, že jsem se mýlila, a že v těch západoafrických džunglích opravdu dinosauři přežívají. Ale ti lidé, co je objevili... Prosím vás, nemusím mít za sebou svou šestadvacetiletou praxi v oboru psychiatrie, abych vám řekla, že jsou to nezvladatelní, nestabilní jedinci. Proč je svět opěvuje? Podívejme se radši na jejich mozky, a bavme se o nich. Bude to pro naši společnost přínosnější, než bavit se o příšerkách, jejichž existenci prokázali."
"Všichni mají pravdu. Jsme mizerní," řekl Jack, a vypnul nahrávku, kterou jim do letounu nechal umístit Nieto, a kterou po probuzení poslouchali. "Všichni ti lidi, co na nás během let nadávali... měli pravdu."
"Napáchali jsme strašné věci," zašeptala Pauline, zadržujíc slzy, "opravdu jsme přišli o svou lidskost. Ve chvíli, kdy na nás Nieto sáhl, byl každý z nás... předurčený stát se nehumánním monstrem."
"Nejsme jenom jeho loutky, ale taky totální loseři," zasyčel Akihiko, "já jsem loser. Vždycky jsem býval loser. A nic se nezměnilo. Začínám si říkat, že bych si měl vzít život."
"Kecáš? Po tom všem si chceš jenom vzít život?" vyhrkl Roger. "Já bych se nejdřív napěchoval nějakým halucinogenem, prošel si všema těma hrůzama, a teprve pak... pak bych si říz do žil."
"Co budeme dělat teď? Jsme loutky, lidi. A půlka lidstva nás z dobrého důvodu nenávidí," řekl Fahad.
"Pořád mě mravenčí nohy. Mám v sobě tu substanci," zašeptal Pierre.
"Mě taky bolí končetiny," reagoval na to Jack, "hrozně mě bolí ruce... sss! Když natáhnu prsty... bože, to je hrozné. Proměnil nás. Už zase. Zase změnil naše životy..."
"Právě proto bychom měli něco udělat... každý z nás. Reagovat na to tak, jak to sami cítíme," řekl Roger, "chci LSD, přátelé. Prosím, zdrogujme se někde."
"Já klidně skočím z tohohle letounu. Co mi teď zbývá? Nic!" vykřikl Akihiko, a zvedl se ze sedadla. Fahad vyskočil, a popadl ho za ruku.
"To ať tě ani nenapadne, Akihiko! Sotva se znova potkáme, chceš se zabít?! Tohle tě nenechám udělat!" vykřikl.
"Běž víš kam," zasyčel Akihiko, "sráči."
"Počkej, nemyslíš to snad vážně? Nechceš z letounu doopravdy skočit, že ne?!" vykřikl Roger.
"Sleduj mě," zasyčel Akihiko, a přišel ke dveřím letounu. Roger ho k sobě stáhl, a Akihiko mu dal ránu pěstí do obličeje. Fahada, jenž se jej také pokusil od dveří odtrhnout, udeřil bolestivě do břicha.
"Končím! Vykašlali jste se na mě! A jenom kvůli vám, vy grázlové... jenom kvůli tomuhle týmu je můj život nenormální! Nieto to všechno udělal, všechno s Amanem, všechno s mou přítelkyní, se Zhou Lenem... jenom proto, aby mě dostal k vám! Nenávidím vás, sráči! Všechny vás nenávidím! A nebudu už s váma... už ani vteřinu! Chci svůj život, a když ho nemůžu mít, když jsem jenom loutka, tak se z tohohle světa rád vodseru!"
"Akihiko, počkej!" zařval Pierre, a v rychlosti Akihika chytil za rameno. Zmáčkl ho tak, že japonský zuřivec se ze sevření nemohl vymanit. "Nechce Nieto právě tohle? Nutil nás pitvat zvíře... zaživa... tak jako nás nutil zabíjet lidi před dvěma lety! Je to blázen, je to megaloman, šílenec... jak to říkal Fahad! Třeba je v jeho plánu, abys nás opustil... nesmíš se nechat!" křičel.
Akihikovi létaly z úst sliny. Byl naštvaný, dokonce se pokusil dát Pierrovi ránu do obličeje, ale jen si přitom narazil klouby, a bolestivě zaúpěl.
"Pierre má pravdu, Akihiko... Jsme mizerní, ano... A já chápu, že se cítíš... zrazený, a že už nechceš jít dál... Ale nedělej to, neskákej! Prosím," řekl Jack, a zvedl se z předního sedadla.
"Tebe tak budu poslouchat, blbče jeden. Celý to začalo u tebe!" zařval Akihiko.
Pierre ho pustil, neboť si náhle potřeboval sednout. Pořád byl docela vyčerpaný.
Akihiko přistoupil k Jackovi, a dal mu takovou ránu pěstí, že anglickému přírodovědci vytryskl z úst krvavý gejzír.
"Tebe vybral Nieto jako první! U tebe to začalo! Možná bys to měl být ty, kdo skočí dolů! Máš na to, Jacku? Huh? Máš na to, ulevit mý bolesti?!" zařval Akihiko.
"Ne, takhle by se nic nevyřešilo. Mám doma dítě..." řekl Jack.
"Jenže to dítě vzniklo jenom z Nietova rozhodnutí. Tenhle bůh rozhodl každý moment našich životů! Nechci s tím sráčem sdílet tenhle svět. Radši půjdu zpátky do temnoty. Jednou už jsem si to vyzkoušel," odpověděl Akihiko.
"Měli... měli bychom se uklidnit," řekla Pauline, a s bolestí v nohou se postavila, "Akihiko, klid. Vydýchej se. Pustíme si nějakou písničku, promluvíme si o tom... Myslete na pěkné věci."
"Žádný pěkný věci nejsou. A nikdy nebyly," zasyčel Akihiko.
"Pauline má pravdu. Prošli jsme si strašnými věcmi. Ten šok... že Nieto žije... to, co nám řekl, a ukázal... a to, co nás donutil udělat... Koakun-klun si nezasloužil takhle trpět. Sakra, žádné zvíře, ani člověk by si nezasloužili být rozpitváni zaživa! Chápu, jak se cítíte, a mě taky není nejlépe... ale tohle není náš konec. Dejme se znovu dohromady. Někde... někde, kde nám bude dobře. Někde, kde si odpočineme," navrhl Jack.
"Já souhlasím. Lidi, musíme si o tom někde promluvit, dostat se z toho... a ne v Londýně," řekl Fahad, "nemůžu přijít za Harveym a svými dcerami, a říct jim, že můj život v posledních letech byl fake... že jsem byl pouhou loutkou. Potřebuju se nad tím někde zamyslet, někde v klidu... ale ne sám! Nesmíme se rozejít, jako kdysi!"
"Nieto už nás takhle jednou zlomil, možná i hůř... Fahad má pravdu," řekla Pauline, "zůstaňme spolu. Vyřešíme to jako tým."
"Myslím, že vím, kde bychom si mohli odpočinout," řekl Jack, protřel si oči ve snaze zadržet pláč, a usedl za knipl.
Byli zlomeni. Cítili se strašně. Ani jeden z nich nedokázal uniknout depresivním myšlenkám. Kdyby však nedýchali čistý, vlhký vzduch Konžského deštného pralesa, cítili by se ještě hůř. I v té nejhorší chvíli totiž příroda dokáže člověku pomoci. Ewet Mbenga vytáhl z batohu dvoulitrovou lahev pomerančové limonády, a nalil ji do sedmi plastových skleniček. Postupně je podal všem členům týmu.
"Lahev a skleničky. Jediné věci, co jsem celou tu štreku sem v batohu nesl," zazubil se na své přítele, ukazuje jim svůj perfektní chrup.
Pierre se napil jako první. Byl by něco řekl, rád by měl nějakou poznámku k Ewetově po domácku vyrobené limonádě, ovšem nějak se k tomu neměl. Necítil se nejlépe.
"Opravdu tě neobtěžuje, že jsme za tebou takto bez varování přiletěli?" zeptal se ho Jack.
"Vůbec," usmál se Ewet, "strašně rád vás znovu vidím. Je to už dva roky, co jsme se naposledy potkali. A někdy, já nevím, od roku 2015 jsme dobrými přáteli. Jsme kolegové. Vy lovíte kryptidy, já je teď také studuji... Vždyť celá tato rezervace patří mě! A vy jste tu vždy vítáni."
Doby, kdy Ewet Mbenga pracoval na malém letišti poblíž své rodné vesničky, kam Lovci kryptidů poprvé zavítali ještě v době, kdy byli jako tým v plenkách, a tvořeni jen třemi členy, byly dávno pryč. V současné době byl tento mladý muž, Konžan se základním vzděláním z Francie a Pierrův starý kamarád, velkým ochráncem přírody. Ukázalo se, že měl talent na jednu věc - na získávání finančních prostředků k ochraně rychle ustupujícího pralesa. skoupil, co se dalo, a vytvořil tak privátní rezervaci. Jejím cílem však nebylo chránit jen zdejší plazy, obojživelníky, savce, ptáky nebo výjimečné bezobratlé, včetně dosud nepopsaných druhů motýlů. Stal se také expertem na kryptidy. A věděl, že území, která skoupil, byla jejich baštou.
"Je to tu krásné," řekla Pauline, a napila se limonády, "musí být skvělé žít v takovém ráji."
"Pokaždé, když se vydám hluboko do lesa, vidím přežívající dinosaury," usmál se Ewet.
"Opravdu? Tak jsou tu hojní?" zeptal se ještě pořád zklesle Pierre.
"Uvidíte," odpověděl mu Ewet.
Jakmile dopili limonádu, dovedl své přátele k nedaleké řece.
"Podívejte, je tam! Čipekve! Náš velký Baryonyx, Suchomimus či co to bylo, když se to poprvé usídlilo na území Konga... Potkávám je už minimálně od roku 2020. Poprvé jsem jednoho spatřil, když jsem vyrazil za Claudem Ngoyem... Pamatujete na to? Dostal jsem od vás za úkol ukrást mu komunikační zařízení Shai'ri... No, a při pochodu pralesem jsem narazil na toto zvíře. Majestátní," rozpovídal se Ewet.
Velký rybožrout stál na břehu, a bedlivě sledoval pro člověka sotva rozeznatelné patvary, jež byly ve skutečnosti rybami plujícími nízko nad dnem. Kdykoliv, když některá z nich zamířila ve vodním sloupci výše, Čipekve vrhl do vody svůj velký dráp, a rybu nabodl, nebo ji alespoň odhodil na břeh, a tam ji zakousl. Při jakékoliv jiné příležitosti by byli Lovci kryptidů nadšeni. Nyní však sotva přežívajícímu dinosaurovi věnovali pozornost. Ewet si toho povšiml, a trochu ho to mrzelo. Nedovedl je k řece hluboko v pralese proto, aby je viděl ztrápené. Chtělo to zaměstnat je něčím jiným. Něčím aktivnějším.
"Poslyšte, slyšeli jste už o tom ankylosaurovi, kterého tu údajně spatřil jeden cestovatel, Derek Marshall? Ještě jsem ho na vlastní oči neviděl. Co kdybychom se za ním vydali společně?" zeptal se jich Ewet.
"Proč? Máme jít ještě hlouběji do tohohle zadělanýho lesa plnýho komárů?" rozčilil se Akihiko. Mluvil tak nahlas, že Čipekve zpozorněl, a začal si pozorovatele s dalekohledy na druhém břehu velmi obezřetně prohlížet.
"Já bych byla pro," řekla smutně Pauline.
"Taky," přidal se Pierre, a položil svému kamarádovi ruku na rameno, "ankylosaura jsem zatím naživo neviděl."
Roger a Fahad zakývali hlavami, a Jack se přidal též.
"Kuso," zasyčel Akihiko.
"Vidím, že se trápíte. A to já nechci," řekl Ewet, "pojďme za něčím, co jste dosud neviděli. Ten ankylosaur pořád tak trochu čeká na objevení. Zatím ho viděl jen jeden cizinec. Můžete ho o to privilegium připravit!"
Má Deylin Nieto s Lovci kryptidů další plány? Nechal substanci z těla Rapanai vpravit do jejich těla jen proto, aby je donutil ke strašlivé, neetické pitvě koakun-kluna, nebo má i jiný záměr? Jaká budoucnost naše hrdiny čeká? Jaké další věci hodlají provést Čtyři hlavy ve spojení se Zasvěcenými a s Arauzem? A jak bude vypadat další expedice Lovců kryptidů do Konžského deštného pralesa? Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat