6 vybraných druhů macroglossinů: Macroglossum stigma

Vědecký název: Macroglossum stigma,

Rozšíření: Nová Guinea (Západní Nová Guinea, Indonésie a Papua Nová Guinea),

Velikost: rozpětí křídel asi 2,6 cm.

Početný rod Macroglossum, česky dlouhozobka, zahrnuje přinejmenším 113 platných druhů lišajovitých. Patří do něj i obyvatelům střední Evropy jistě velmi dobře známá dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum), šiřoce rozšířená v mírném a subtropickém pásu Eurasie a v severní Africe. Popsal ji už Linné, a to roku 1758. Macroglossum stigma žije ve zcela jiné, vlhčí a teplejší části světa. Je k nalezení pouze na Nové Guineji, konkrétněji pak na území státu Papua Nová Guinea a také v indonéské části ostrova, v provincii Západní Nová Guinea (dříve Irian Barat/Irian Jaya). Jde o druh vzácný, známý jen z omezeného množství lokalit, mezi nimi třeba z okolí řeky Utakwa nebo z lokality Jayapura. Druh byl popsán Rothschildem a Jordanem roku 1903 na základě samičího exempláře z oblasti zálivu Dorey poblíž západonovoguinejského města Manokwari. Samice M. stigma mají na horní části zadečku žlutý vzor. Křídla obou pohlaví, docela šedá či béžová, mají zdobena černými vzory, a druhý pár křídel je z části nažloutlý (na obrázku viz samec). Jedná se o docela málo známý druh dlouhozobky, o jeho biologii se toho moc neví, a zrovna tak není známo, jak velké asi populace tohoto hmyzu jsou.

Zdroj obrázku:

Wikimedia Commons

Zdroj informací:

Wikipedia

CATE Sphingidae

Papua Insects Foundation

6 vybraných druhů macroglossinů: Xylophanes undata

Vědecký název: Xylophanes undata,

Rozšíření: Střední a Jižní Amerika; Honduras až Bolívie,

Velikost: rozpětí křídel 7,2 až 8,3 cm.

Do lišajího rodu Xylophanes patří více než stovka druhů žijících v neotropické oblasti, od pevninské Střední Ameriky přes ostrovy Karibského moře po kontinentální Jižní Ameriku a Galapágy. Zástupci druhu Xylophanes turbata se třeba vzácně zatoulají z Mexika i do Arizony. Druh Xylophanes undata má dosti široký areál rozšíření; je k nalezení od Hondurasu přes Kostariku a Panamu, a dále přes Kolumbii, Peru a Ekvádor až po Bolívii. Byl formálně popsán v roce 1903 britským zoologem Walterem Rothschildem a německo-britským entomologem Karlem Jordanem; Rotschild nicméně už o osm let dříve identifikoval motýla stejného druhu jako Gonenyo irrorata, a později se ukázalo, že onen exemplář (pocházející z Peru) patřil k tomuto druhu. Tito docela velcí lišajové, stejně jako jejich příbuzní nokturnální, je možné v Kostarice zastihnout v letu po celý rok kromě března. Jižněji v Peru je to trošku jinak; dospělí ze tří ročních generací létají v lednu a únoru, pak v červnu, a zástupci poslední generace v říjnu. Má se za to, že housenky těchto lišajů se živí listy rostlin z čeledi mořenovitých (Rubiaceae). Samice dospělých motýlů (na obrázku bývají větší než samci. Seshora jsou křídla tohoto hmyzu béžová nebo šedá, zezdola pak mají růžový až červenavý nádech. X. undata je k nalezení od nížin (zhruba od 300 metrů nad mořem) po výšiny (v Bolívii až 2000 metrů nad mořem). 

Zdroj obrázku:

Wikimedia Commons

Zdroj informací:

Silkmoths

Wikipedia

Plameňák - Kapitola 3.: Pošpinění

Několik týdnů před zahájením svého doktorského studia na Edinburghské univerzitě se Russ Andru a Bethany Wemyss, jež spolu započali blízký vztah v den oficiálního zakončení předchozí studijní etapy, vydali do Los Angeles, aby stanuli na tamním velkém setkání environmentálních a klimatických aktivistů z celého západu Spojených států. Kromě touhy po zapojení se do něčeho smysluplného je do Kalifornie přitáhla i možnost setkání se zeleným anarchistou a militantním antifašistou Colinem Yarboroughem, který o několik měsíců zpět vyřídil fašistického vraha Landona Kaelbera, Russova starého známého z osudné výpravy na Borneo. Spolu s Ruth Armstrong, mladou členkou losangelské buňky Extinction Rebellion; Zackem Riversem, Colinovým přítelem; a Hankem Isaacem, šedesátníkem, jenž usoudil, že je na čase začít se stavět za klimatickou a environmentální spravedlnost, se skupinka domluvila na vzrušující, ale zároveň nebezpečné akci na území Ruské federace. Colin a Ruth naplánovali cestu do okolí Uljanovsku, jež se potýká s čím dál větším množstvím požárů, za něž mohou i větší sucha podporovaná klimatickou změnou. Cílem je provést aktivistický experiment, při němž členové menší komunity, jimž byla kontrola nad životním prostředím vzata, začnou snad spolupracovat a jako sobě rovní se o svůj environment budou pečlivě starat, vždy na základě vzájemného konsensu a bez rozhodující autority. Nejprve však bude nutné členy komunity přesvědčit, že taková péče o životní prostředí je nejefektivnější. Na konci cesty by se aktivistická šestka měla setkat s jedním členem této komunity, který vidí věci podobně, ale dosud se bál projevit, neboť je antiputinistou a zároveň má strach z několika fašistů a ultrakonzervativců, jež komunitu také obývají. Cesta Russe, Bethany, Colina, Zacka, Ruth a Hanka do Ruska byla zdlouhavá; z L. A. letěli do Londýna, odtamtud pak do Budapešti, z ní zamířili vlakem do Kyjeva, přičemž se na vlastní oči přesvědčili, jak Orbánovo Maďarsko zoufalé ukrajinské uprchlíky tlačí k návratu do jejich válkou znestabilněné země, a postupně pak vlaky a autobusy dojeli až ke Kaluze. Tam je však jednoho rána čekalo nepříjemné překvapení...

Třetí část přímého pokračování příběhů Vřískot v džungli a Ekofašoun.

Kapitola 3.

Pošpinění

Please stand by. :D

Please stand by. :D

Please stand by. :D

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.

Ace Week 2023: Seznámení s gray asexualitou

Dnes, 28. října, končí Ace Week 2023! Týdenní mezinárodní kampaň s cílem rozšířit povědomí a informace o asexualitě a ace spektru orientací a identit je dnešním dnem u konce. Blogorgonopsid byl letos do této velké akce zapojen po pět ze sedmi dnů, včetně toho dnešního. V rámci Ace Weeku 2023 jsem publikoval články Proti povinné sexualitě, ovládání vztahů a ztrátě osobní autonomie, Mýty o asexualitě, Asexualita na YouTube a Vědecký výzkum asexuality a ace spektra. Co se dalších dnů LGBTQIA+ viditelnosti týče, před dvěma dny jsem také napsal krátký příspěvek ke Dni povědomí o intersex osobách. Další akce, jejichž cílem je zvýšit vizibilitu LGBTQIA+ lidí, nás čekají v listopadu; konkrétně to budou Památný den intersexuality a tři akce týkající se transgender osob, včetně Transgender Awareness Week!

Tento příspěvek je posledním v rámci letošního ace maratonu na Blogorgonopsidu. Dlouho jsem přemýšlel, o čem bude, neboť mám témat ke zpracování obrovské množství, a je zcela na místě, že jsem tento rok v rámci Ace Weeku napsal více článků; v předchozích čtyřech letech jsem totiž vždy sepsal jen jeden více či méně obsáhlý příspěvek. Po nějakém tom uvažování jsem došel k závěru, že by bylo dobré představit vám, vážení čtenáři, gray asexualitu.

Doufám, že tímto kratším příspěvkem vám rozšířím znalosti asexuálního spektra, a kdo ví, třeba vám tento text pomůže najít sebe samotné. Spektrum lidské sexuality je samo o sobě nesmírně široké a rozmanité, a jeho asexuální část je velmi rozmanitá též. Gray asexualita může být pro mnoho lidí matoucí; mohou se sami sebe často ptát, zda tedy na ace spektru jsou nebo ne. Pokud vám tento příspěvek pomůže nějakým způsobem při hledání vlastní identity, pak zcela splnil svůj účel. A pokud ne, bude pro vás snad i tak přínosný.

Gray-ace vlajka. Obrázek z Asexuals Wikia

Gray asexualita, též graysexualita či gray-asexualita, zkráceně pak Gray Ace, Gray-A nebo Grace, je sexuální orientací na asexuálním spektru, nacházející se v "šedé zóně" mezi asexualitou (definovanou nízkou či žádnou sexuální přitažlivostí k ostatním lidem) a allosexualitou (clusterem sexuálních orientací definovaných schopností pociťovat sexuální přitažlivost). V teorii byl tento koncept rozvinut počátkem tohoto století; v roce 2003 byl v internetových ace komunitách poprvé použit termín semisexualita, označující něco mezi asexualitou a allosexualitou. O něco později, v roce 2006, se zavedl termín "gray-a", z něhož pak vzešlo slovo gray asexualita. Gray-ace pride vlajka pak byla vytvořena v roce 2013 uživatelkx Milith Rusignuolo, členkx projektu Wikimedia Commons, do kterého patří i oblíbená otevřená encyklopedie Wikipedie. Alternativní gray-ace vlajky pak vznikaly v letech 2020 a 2021.

Jak lze gray asexualitu definovat? Může být vnímána jako samostatná sexuální orientace nebo jako kombinace různých sexuálních orientací z asexuální a allosexuální části spektra. Gray asexuál či gray ace je člověk, který pociťuje sexuální přitažlivost k ostatním lidem, ale pouze jednou za delší dobu nebo slabě, nebo třeba ve výjimečných situacích. Jeho atrakce k jinému člověku či lidem může být neurčitá; nemusí si být zcela jist, zda pociťuje přitažlivost sexuální nebo sensuální, nebo má pocit, že zaměňuje přitažlivost sexuální za estetickou a naopak. Podobně jako v případě kterékoli jiné sexuální identity na ace spektru, i gray asexuálové se od sebe individuálně liší, a proto je i gray asexualita takovým deštníkovým pojmem, pod nějž spadají konkrétní sexuální orientace. Typ atrakce, kterou gray-ace člověk pociťuje, může být naprosto odlišný od typu atrakce prožívaného údajně ostatními lidmi.

Uveďme si zde pár čistě hypotetických příkladů inspirovaných reálnými osobami. Hodlám vám prezentovat tři fiktivní postavy, vytvořené podobným způsobem, jakým vytvářím postavy pro svou fikci na tomto blogu. Nejprve se seznamme s Joshem. Řekněme, že je to pětatřicátník, vysoký a svalnatý muž s hustým plnovousem, brýlemi a piercingem v nose, a identifikuje se jako graypansexuál. Jako teenager se nejdříve vnímal jako bisexuál, neboť jej přitahovali muži a ženy, a později rozpoznal, že mu vlastně nejde o to, jakého genderu člověk, jenž ho přitahuje, je. Tedy, Josh je pansexuál. Ačkoliv frekventně pociťuje vůči lidem přitažlivost estetickou a platonickou, sexuální atrakci k nim cítí jen ve výjimečných případech, například když se s nimi lépe seznámí. Jinými slovy, Josh se nechce vrhnout do postele s každou svou platonickou láskou, ale konkrétní člověk, k němuž něco cítí po platonické a estetické stránce, se pro něj stává přitažlivým až ve chvíli, kdy ho Josh lépe pozná - kdy se dozví více o jeho životě, zájmech, intelektu... Josh se tedy vnímá jako gray-pansexuál.

Jako druhý příklad zde mám Catherine. Catherine je čtyřicet a deset let žije v manželském svazku se svou přítelkyní Evey, a vychovávají spolu dvě adoptované děti. V mládí se Catherine vnímala jako "čistá" asexuálka, ale po dvacítce si začala uvědomovat, že ji vlastně přitahují ženy. Je k nim tažena po estetické, platonické, romantické i sensuální stránce. Sexuální přitažlivost k nim cítí ale teprve poté, co lépe pozná jejich osobnost, a její mozek vyhodnotí, že s někým takovým by ráda započala sexuální vztah. Předtím, než jedenáct let zpátky poznala svou manželku, s nikým sexuální vztah neměla. V současné době je však šťastná, intimní vztah s Evey jí sedí a často spolu mají sex. Catherine je gray-lesbian.

Nakonec se seznamme s Danny (ona/oni). Danny je nebinární, konkrétně se, co se genderu týče, identifikuje jako girlflux, a pokud jde o pohlaví, po narození byla/byli oficiálně identifikována/identifikováni jako žena. V osmnácti letech ví, že se nachází na asexuálním spektru, ale nevnímá/nevnímají se jako "čistý" ace. Sexuální přitažlivost pociťuje/pociťují k mužům od začátku puberty, ale jen jednou za čas. Občas, když jde/jdou po ulici, uvidí nějakého kluka, který se jí/jim zalíbí, a dokáže/dokáží si představit, že s ním vytvoří velmi blízký, intimní vztah, jen na základě vzhledu onoho člověka. Osobnost přitažlivého pro Danny nehraje roli. Takový pocit však Danny zažije jen párkrát do roka, někdy třeba i jednou za rok, a vždycky u mladých mužů, které vlastně vůbec nezná. Danny je/jsou gray-heterosexuální, fraysexuál a queer. Zároveň je/jsou aromantik, a k těm, jež ji/je přitahují, nikdy necítí nic romantického, ale ani platonického. Hned se zkrátka spustí sexuální přitažlivost, a ta může být v závislosti na atraktivitě oné osoby různé intenzity - někdy slabá, někdy až velmi silná.

Na těchto fiktivních případech jsme si ukázali, jak široké vlastně grey-asexuální spektrum a potažmo širší ace spektrum je. Každý člověk zkrátka cítí sexuální přitažlivost jinak. To samozřejmě platí i mimo ace spektrum; každý jedinec cítí sexuální přitažlivost s různou intenzitou, v určitých chvílích... Split attraction model platí pro každého z nás, ať jsme acespec nebo allosexuální. Konkrétní zkušenosti s vlastní sexuální přitažlivostí k ostatním mohou gray-ace lidé popsat s pomocí pojmů, jako jsou demisexualita, semisexualita, asexual-ish, sexual-ish, orchidsexualita, fraysexualita nebo třeba aceflux; termínů je však více. 

Pride vlajky asexuality, demisexuality a gray asexuality/graysexuality, a význam jednotlivých barev na těchto vlajkách. Obrázek z webu Seattle Gay Scene

Demisexualita je asi nejznámější sexuální orientací nacházející se v té "šedé zóně" mezi asexualitou a allosexualitou. Je to sexuální orientace definovaná až sekundární sexuální přitažlivostí k člověku, se kterým se ten, jenž atrakci pociťuje, předtím dobře seznámil a navázal s ním emoční či romantický vztah. Aneb demisexuál je člověk, který cítí sexuální přitažlivost a touhu započít sexuální vztah až po různě dlouhém období budování emočního pouta. Za demisexuální by se snad dala označit každá pohádková postava - ostatně v pohádkách vždycky nějakému fyzickému zblížení princů a princezen předchází romantické období, ne? Podle některých odhadů je možná až 30 % populace našeho druhu demisexuální. Jako deštníkový pojem pak demisexualita zahrnuje demihomosexualitu, demiheterosexualitu, demibisexualitu a demipansexualitu. Předpona "demi-" může být vložena před kteroukoli jinou sexuální orientaci, vyjma tedy té poslední dosud nejmenované, kterou je "čistá" asexualita. Jinými slovy, "demiasexualita" neexistuje; člověk však může být třeba demiromantickým asexuálem (třeba demiplatonik, demihomoromantik apod.), ale o romantické přitažlivosti tento článek nepojednává.

Pojmy semisexualita, asexual-ish a sexual-ish dále vysvětlovat nebudu, protože jsou jejich definice vágnější. Všechny mohou být použity kýmkoliv, kdo se svou sexuální identitou příliš nezabývá a nehledá konkrétnější pojmy, jimiž by mohl své zkušenosti popsat, ale zároveň si uvědomuje, že je gray-ace. Trochu se však zastavím o orchidsexuality. Orchidsexuál je člověk, který cítí sexuální přitažlivost k ostatním lidem, ale nechce s nimi navazovat sexuální vztahy z různorodých důvodů. Je to takový opak cupiosexuality, což je sexuální orientace mimo "šedou zónu", konkrétně se nachází už ve spektru "čisté" asexuality; cupiosexuál je totiž člověk, který sexuální přitažlivost necítí, ale i tak chce mít z různorodých důvodů sexuální vztahy. Proč nechtějí mít orchidsexuálové intimní vztahy s lidmi, kteří je fyzicky či eroticky přitahují? To už záleží na konkrétním jedinci, neboť každý má důvody jiné. Někdo může mít odpor k sexuálnímu styku, někdo se bojí své sexuální preference, která mu přijde příliš odlišná od preferencí ostatních... Důvody jsou prostě různé, a všechny zcela platné, právoplatné a validní. Vaše tělo, vaše volba.

Aceflux je sexuální orientace definovaná fluktující sexuální přitažlivostí k ostatním lidem, přičemž však zůstává na ace spektru. Příklad: člověk může být aceflux a zároveň bisexuál, cítí tedy sexuální přitažlivost k mužům a ženám, ale v některé dny silněji, v jiné slaběji. Po pár dnů se může aceflux osoba vidět jako asexuální, v jiné dny se vnímá jako demisexuální či gray asexuální. Nevnímá se však jako čistý bisexuál (či jakákoli jiná allosexuální identita). Podobný je termín abrosexuál; to je vzácná sexuální přitažlivost, též fluktující klidně třeba den po dni, k lidem, jejichž gender se mění.

Jako poslední vám představím termín fraysexuál (nebo též ignotasexuál). Tato sexuální orientace je definována sexuální přitažlivostí pouze k lidem, se kterými člověk nemá žádné emoční pouto. Je to opak demisexuality. Jde tedy o to, že člověk identifikující se jako fraysexuál (podobně jako fiktivní postava Danny o pár odstavců výše) pociťuje sexuální přitažlivost jen a pouze k lidem zcela neznámým, se kterými nikdy neměl žádný vztah. Pokud vás fyzicky či eroticky přitahují úplně náhodní lidé, ve chvíli, kdy je prostě poprvé spatříte a nějak se vám zalíbí, a zároveň jste na ace spektru, pak jste zcela jistě fraysexuální.

Ona "šedá zóna" mezi asexualitou a allosexualitou je však vyplněna dalšími sexuálními orientacemi. Jak jsem již napsal, člověk se od člověka liší, a nikdo nevnímá svět kolem sebe úplně stejně, jako ten druhý. Celé ace spektrum, zahrnující i tuto "šedou zónu" gray asexuality ve všech jejích podobách, je nesmírně široké. Každá z těchto identit je validní, každý váš zážitek a zkušenost je platná, je jen a pouze vaše, a činí vás jedinečnými.

Tímto krátkým exkurzem do rozmanitého světa gray asexuality končí na tomto blogu Ace Week 2023. Věřím, že byl pro čtenáře Blogorgonopsidu přínosný - že jste se dozvěděli něco nového, možná jste při něm našli kus sebe samých, a že se rozšířily vaše znalosti neuvěřitelné diverzity lidských bytostí. Jako člověk na ace spektru jsem si psaní těchto příspěvků pro blog léta věnovaný tvorům jiným, než těm lidským, velice užil. Témat souvisejících s asexuálním spektrem, o kterých bych chtěl napsat, je však tolik! Než se na tomto blogu objeví další příspěvky na tato témata, můžete prozkoumat asexuální spektrum a sexuální diverzitu lidí sami! Vašimi zdroji informací mohou být weby Asexuals Wikia, The Ace and Aro Advocacy Project a Human Rights Campaign. Berme na vědomí, že lidé na asexuálním spektru čelí útlaku ze strany heteronormativního, heterosexistického systému a queerfobních jedinců. Ať jste acespec nebo ne, stavějte se se mnou za práva lidí na asexuálním spektru a za jejich svobodu! A já se již těším se na Ace Week 2024!🖤🐘🤍💜🏳️‍🌈

Obrázek týdne 27. 10. 2023

Den po napsání článku o Intersex Awareness Day přináším další příspěvek do rubriky Obrázky týdne. Přestože v tento týden probíhá Ace Week, v jehož rámci letos píši jeden článek o asexualitě a ace spektru za druhým (mým zatím nejnovějším příspěvkem k tomuto tématu je Vědecký výzkum asexuality a ace spektra ze středy), byl jsem již déle rozhodnut, že dnešní článek do obrázkové rubriky bude patřit jiným tvorům, než těm lidským. Končí nám říjen, stromy hýří barvami, zkrátka podzim je v plném proudu, a já ho tedy musím patřičně oslavit sdílením nějaké té krásné podzimní malby. Vrátil jsem se tedy k dílům louisianské umělkyně Bridget Voth, a to přesně po roce - loni v pátek osmadvacátého října jsem již s vámi sdílel její malbu veverky obecné. Tentokrát jsem vybral tento obraz... Jak se vám líbí?

Popisek k obrázku: Za překrásného, teplého a slunného pozdně říjnového odpoledne se kočka domácí (Felis catus) prochází na okraji pestře zabarveného lesa, a naráží na potenciální kořist. Na stopce zlatavě oranžové dýně je usazen střízlík obecný (Troglodytes troglodytes), a švitoří svými třemi až čtyřmi ostrými tóny zakončenými trylkem. Predátora z čeledi kočkovitých už si všiml, a v případě, že po něm vyletí drápatá tlapa, pokusí se co nejrychleji odletět. Kočka zatím nevypadá, že by měla zájem o ukořistění drobného, sotva deset centimetrů dlouhého ptáčka. Je spíše zaujata jeho vytrvalým zpěvem a hopkáním na milované dýni. Možná ho nechá jít, a půjde se vyválet v příjemných, suchých listech rudé a hnědé barvy, jež spadaly z větví stromů do měkké, stále zelené a zdravé trávy. Rozhodne-li se však jinak, a své šance využije, pak může skončit v tlamě s pěkným soustíčkem o hmotnosti deseti gramů. Vše může zahnat hlad, i sežrání malého střízlíka. Kočky domácí se pohybují mezi lidmi jako zvířecí společníci už od doby 7500 let před začátkem našeho letopočtu. Patrně někdy tehdy byly zdomestikovány v oblasti Blízkého východu. Střízlíci existují na naší planetě zřejmě podstatně déle. Rod Troglodytes existoval už přinejmenším někdy před čtyřmi miliony roky, snad i dříve. Scéna se odehrává na území Německa v současné době.

Obrazů Bridget Voth bych chtěl v budoucnu do této rubriky zařadit více. Mají v sobě opravdu jakési zvláštní kouzlo, snad by se hodily na obálky dětských knížek o zvířatech. Jsou prostě brilantní.

Díváte se také od pondělí na 8 Out of 10 Bats britského moderátora přírodovědných dokumentů a environmentálního aktivisty Chrise Packhama a jeho nevlastní dcery Megan McCubbin? Chris pro The Guardian prohlásil, že se cítí jako Malcolm McLaren, a že tato živě vysílaná série je v podstatě Sex Pistols televizního přírodopisu. A já vám mohu po pár dílech potvrdit, že to tak rozhodně je! Série, ve které se hovoří o ekoanxietě, o nutnosti vyjít do ulic a stavět se proti těžbě ropy (Chris je velkým podporovatelem hnutí Just Stop Oil), ale ve které zároveň nechybí kouzla zvířecích lebek a všelijakých zajímavostí ze světa (nejen podzimní) přírody. A hlavně, nikdo nereguluje, o čem naši sympatičtí moderátoři mohou mluvit, včetně enviro politiky - série je bez cenzury. Na tenhle "nezávislý Autumnwatch" se prostě nejde nekoukat, a já doufám, že vás třeba příští týden potkám v živém chatu při vysílání nových epizod!

Co vás dále na tomto blogu čeká? Zítra skončí Ace Week 2023, a na Blogorgonopsidu tedy vyjde poslední příspěvek publikovaný v rámci něj, a opět se bude týkat nějakého tématu spojeného s asexuálním spektrem. V neděli se pak dočkáte třetí kapitoly Plameňáka, a v dalších dnech hodlám dokončit projekt 6 vybraných druhů macroglossinů. Na listopad mám pro vás spoustu překvapení!

Intersex Awareness Day 2023: Den solidarity s intersex lidmi

Říjen je skutečně měsícem LGBTQIA+ viditelnosti. Ve Spojených státech amerických a v Kanadě je celý říjen Měsícem LGBT historie. Třetí čtvrtek v říjnu je vždy od roku 2010 Dnem síly (anglicky Spirit Day) a slouží k upozornění na šikanu a s ní spojené sebevraždy LGBTQIA+ osob. 8. říjen je Mezinárodním dnem leseb, 11. říjen je Mezinárodním dnem coming outu, a třetí středa v říjnu je od roku 2018 Mezinárodním dnem zájmen. Poslední celý týden v říjnu je od roku 2010 vždy Týdnem povědomí o asexualitě neboli Ace Weekem, do kterého je letos již pátým rokem zapojen i tento blog, a v rámci něhož zde vychází celá série článků o asexualitě a ace spektru. Pochopitelně velmi významný je však také Den povědomí o intersex osobách, anglicky Intersex Awareness Day, a právě o něm pojednává tento příspěvek.

Intersex vlajka. Fotografie z webu Pride Mode

Den povědomí o intersex osobách je mezinárodním dnem viditelnosti započatým v roce 2003 s cílem upozorňovat a rozšiřovat povědomí o lidskoprávní problematice, se kterou se setkávají intersex lidé po celém světě. Každoročně probíhá 26. října na počest první veřejné demonstrace intersex lidí, k níž došlo v onen den roku 1996 v americkém Bostonu, a to v době, kdy v hlavním městě státu Massachussetts probíhala konference Americké akademie pediatriky (American Academy of Pediatrics). Tehdy intersex aktivisté Max Beck a Morgan Holmes z Intersex Society of North America spolu s členy skupiny Transsexual Menace, včetně transgender aktivistx Riki Wilchins, přiletěli do Bostonu s cílem účastnit se této konference a v rámci ní hovořit o problémech, které medicína intersex lidem způsobuje - konkrétně o kosmetické chirurgii genitálií s cílem pozměnit jejich vzhled tak, aby odpovídaly pouze genitáliím ženským nebo pouze genitáliím mužským. Původní plán se však zvrtl, neboť Beck a Holmes byli z konference eskortováni sekuriťáky, a kvůli tomu pak došlo na demonstrování. Své názory nechali slyšet spolu s dalšími aktivisty, držíce transparent s nápisem "Hermaphrodites With Attitude" (zhruba "hermafrodité se nedají"). První Intersex Awareness Day byl poté oslaven o sedm roků později.

Intersex lidé se rodí s variací pohlavních znaků, kvůli nimž z lékařského pohledu nemohou být přiřazeni ani k ženám, ani k mužům. V minulosti se pro intersexualitu používal termín "hermafroditismus", který je však dnes považován za zastaralý, nepřesný a především urážlivý. Intersexualita není žádnou poruchou, je zkrátka tělesným stavem neodpovídajícím typickému binárnímu rozdělení na muže a ženy. Jde o deštníkový pojem, jenž zahrnuje různé, přirozené variace lidského těla. Prevalence intersex lidí v populaci činí 0,018 %. Zhruba jedno z 5500 narozených dětí má tedy chromozomy neodpovídající jeho tělesnému vzhledu nebo na základě tělesného vzhledu nemůže být přiřazeno ani k ženám, ani k mužům. Intersex lidé se setkávájí s diskriminací a stigmatizací hned od začátku svého života nebo od puberty. Někteří lidé vědí, že jsou intersex od dětství, jiní to zjistí až v období puberty, kdy se může jejich odlišnost začít projevovat mezi vrstevníky, a mohou být šikanováni a zavrhováni. Problémem je také infanticida novorozených intersex lidí; mohou být zbaveni života krátce poté, co jej začali.

Medicínský přístup k intersex lidem je kontroverzní. Od kosmetické chirurgie genitálií přes hormonální změny s cílem modelovat intersex lidi do podoby mužů nebo žen až po nucenou sterilizaci, každý z těchto zásahů do bytí intersex lidí by měl být vnímán jako porušení lidských práv. Pokud člověk sám nechce jakoukoli změnu podstoupit, pak by mu skutečně neměla být vnucena. S intersex lidmi není nic špatně - ale dost špatně je toho s medicínou. Některé intersex osoby jsou také trans, je nicméně třeba uvědomovat si, že boj za práva transgender a intersex lidí se liší, a je třeba přístupy k právům obou těchto skupin nezaměňovat. Zatímco trans lidé podstupující změnu pohlaví, tranzici, z vlastního rozhodnutí chtějí, aby jejich tělo bylo upraveno tak, aby se shodovalo s jejich genderem, a ne všude ve světě mohou této změny dosáhnout (v ČR například musí podstoupit sterilizaci, aby změny dosáhli), intersex lidem jsou změny tělesného vzhledu nuceny. Právě již jmenovaná Morgan Holmes, jež je socioložkou, zažila coby intersex osoba útlak již v raném věku, kdy její otec schválil, aby na ní byla provedena operace, kvůli níž pak do dospělosti vůči svému upravenému tělu cítila odpor. Tuto změnu si sama nevybrala; podobná traumata mají ve svých životech mnozí intersex lidé.

Intersex bývá často označován jako třetí pohlaví. Některé země ho takto uznávají, například Německo, Rakousko, dále Indie, Austrálie, Kanada nebo Nový Zéland. Německo se v roce 2013 stalo vůbec první evropskou zemí, jež umožňuje registraci novorozených dětí s charakteristikami muže i ženy jako indeterminátní (neurčitý) gender. Jiné země jsou vůči intersex osobám hostilnější, nepřátelštější; v zemích jako Vietnam nebo Thajsko pro ně není žádná legální ochrana, a na svou tělesnou autonomii v nich nemají nárok. Některé z amerických států neuznávají klasifikaci třetího pohlaví nebo třetího genderu, a ve Velké Británii, která tělesnou autonomii intersex osob také neuznává, je pro změnu pohlaví v oficiálních dokumentech (přičemž je povolena jen změna z muže na ženu nebo naopak; třetí možnost chybí) třeba mít diagnostikovanou genderovou dysforii. Ani v Česku nemohou být intersex lidé legálně identifikováni jinak než jako muž nebo žena. Jejich situace je tu, stejně jako v jiných zemích, připodobňována k situaci lidí s tělesným znevýhodněním. Je třeba si uvědomovat, že intersex lidé to nemají jednoduché, setkávají se s útlakem, a že potřebují naši podporu a solidaritu. A právě proto je dnes Dnem povědomí o intersex osobách.

Máte-li zájem zjistit více o intersexualitě, navštivte weby Intersex Day, Intersex Society of North America nebo LGBTQIA+ Wiki. Doufám, že těm z vás, kteří toho o intersexualitě mnoho nevědí, tento krátký příspěvek rozšířil oči. Věnujme zbytek dnešního dne pozornosti intersex lidem!

Ace Week 2023: Vědecký výzkum asexuality a ace spektra

Blogorgonopsid se letos již popáté zapojuje do mezinárodní kampaně Ace Week, započaté v roce 2010 s cílem rozšířit povědomí o asexualitě a asexuálním (ace) spektru orientací a identit. Na rozdíl od předchozích ročníků tentokrát věnuji Ace Weeku skutečně celý týden, a postupně tedy vycházejí články na různá témata týkající se asexuality, ace spektra, zkušeností ace lidí s životem v heteronormativním světě a záležitostmi s těmito tématy spojenými. V neděli 22. října jsem vydal článek Proti povinné sexualitě, ovládání vztahů a ztrátě osobní autonomie, v pondělí 23. října pak Mýty o asexualitě a včera, v úterý 24. října, jsem vám, milí čtenáři, v příspěvku Asexualita na YouTube doporučil šest výtečných YouTube kanálů věnovaných celkově nebo alespoň částečně asexualitě a ace spektru.

Ve svých příspěvcích nejen na queer témata se nevyhýbám psaní o společenských a systémových alternativách, nevyhýbám se kritice heterosexuální kultury a s ní inherentně spojeného kapitalismu, a nijak se v nich netajím s tím, že ačkoliv s liberálním queer aktivismem velmi soucítím a ctím ho, sám jsem určitě mnohem víc na levici a budoucnost vidím v celkovém queer osvobození (mysleme na to, že queer jsou také heterosexuálové; vždyť queer studia se jimi z mnoha důvodů zabývají též, zkrátka všichni jsme queer). V tomto článku však o aktivismu a nutnosti vytvořit lepší budoucnost pro nás všechny, ať už jsme ace nebo ne, hovořit nehodlám. Chci se zaměřit na asexualitu a asexuální spektrum jako fenomén, který studuje věda. Všechny ace identity, včetně demisexuality a gray-asexuality, jsou termíny využívanými ve vědecké literatuře, jež nám dosud stihla poskytnout velmi dobrý obrázek o lidské rozmanitosti.

Být queer je politické jen z jednoho důvodů - protože nám někdo a něco brání být tím, kým jsme. Naši existenci, naši přirozenost, naše identity potvrzují léta a léta vědeckých výzkumů, jež skutečně poukazují na mé oblíbené rčení, totiž že asexuálové tu byli vždycky, a že jsme zkrátka lidskými bytostmi jako každý jiný, neboť celý náš druh je nesmírně rozmanitý. A já tedy tímto článkem hodlám rozbít pohled některých queerfobů a mocenských struktur, kteří/které z našeho bytí útlakem cosi politického učinili. Přiblížím vám, jak věda a asexuální identity ze vzájemných interakcí benefitují. Dokáži vám, že být queer je vědecké.

Různorodost lidí na asexuálním spektru je ohromující. Obrázek z webu EUSci Edinburghské univerzity

Začněme u výzkumu sexuálních identit a orientací a zkušeností queer lidí s útlakem obecně. Věnuje se jim interdisciplinární vědní disciplína nazvaná queer studia (anglicky queer studies), které se výjimečněji říká také studia sexuální diverzity (sexual diversity studies). Tento vědní obor se překrývá s celou šíří dalších studijních disciplín, od sociologie a psychologie přes feministická a genderová strudia až po biologii, antropologii a filozofii. Umožňuje zkoumat sexuální rozmanitost u člověka, a zabývá se bisexualitou, homosexualitou, heterosexualitou, intersexem a transgenderem, a samozřejmě také asexualitou a různorodými sexuálními orientacemi a identitami na ace spektru. Dále se pochopitelně zabývá LGBTQIA+ kulturou a jednotlivými subkulturami. Centrem tohoto vědního oboru je queer teorie, jež se v akademickém světě zrodila v 70. letech minulého století, a která umožňuje vědecky dekonstruovat zavedené společenské formy v podobě binárního genderu nebo standardizace heterosexuality coby jen jedné z mnoha různých orientací na širokém sexuálním spektru. Je tak důležitým nástrojem kritiky genderového a sexuálního esencialismu, a uplatňuje se při bourání sociálních nerovností a hierarchií.

Poprvé byla LGBT studia v rané formě ke studiu dostupná v letním semestru roku 1970 na University of California, Berkeley ve Spojených státech amerických. Ještě v zimním semestru stejného roku pak byl tento obor představen i na Southern Illinois University Edwardsville a University of Nebraska-Lincoln. V roce 1973 došlo v USA k velkému kroku v rámci post-stonewallského boje proti homofobii; homosexualita byla vyjmuta Americkou asociací psychiatrů ze seznamu duševních poruch. Stalo se tak i díky Charlesi Silversteinovi, tehdy ještě studentovi na Rutgers University, jehož satirický přednes přední americké psychiatry přiměl učinit tuto významnou změnu. Silverstein následujícího roku obhájil svou dizertační práci, získal titul PhD v oboru sociální psychologie, a v roce 1976 pak založil recenzně řízený vědecký časopis Journal of Homosexuality, který vychází dodnes, a jenž se zabývá studiem homosexuality. Od té doby počet vědeckých časopisů věnovaných studiu LGBTQIA+ fenoménů narůstal. Dnes existují vědecká periodika LGBT Health, GLQ: A Journal of Lesbian and Gay Studies, Journal of Gay & Lesbian Social Services, Journal of LGBT Issues in Counseling, Journal of GLBT Family Studies, Journal of LGBT Youth, Journal of Bisexuality, TSQ: Transgender Studies, International Journal of Transgenderism, Transgender Health, Gender, Place and Culture: A Journal of Feminist Geography, LGBTQ Policy Journal Harvardské univerzity a mnoho dalších. Vycházejí v nich články o výzkumu širokého spektra různorodých fenoménů.

Asexualita, tedy sexuální orientace definovaná nízkou či žádnou přitažlivostí k ostatním lidem anebo také nižší či žádná sexuální touha, je samozřejmě též subjektem queer studií. A zároveň tvoří jejich stále ještě dobývanou hranici. Byť se v posledních letech stávají asexualita a ace spektrum celkově viditelnějšími, dlouhodobá invizibilita této sexuální orientace ji stále činí obestřenou mnoha tajemstvími. Vědecký výzkum asexuality nicméně probíhá již desítky let, a některé fenomény ace spektra byly zatím prozkoumány lépe, jiné hůře. O některých je toho díky vědě známo více, o jiných se toho zatím moc neví. Právě to činí asexualitu tolik přitažlivou pro akademický svět, a do budoucna se může stát zaměřením nemalého množství vědců a výzkumníků, kteří právě jejím studováním významně obohatí naše celkové znalosti lidské rozmanitosti. Už jen to, že se asexualita jako reálný fenomén reálného světa, který obýváme, dostala do hledáčku vědeckých odborníků, nutí akademiky k vytvoření co možná nejsprávnější definice sexuální orientace. Právě nepociťování sexuální přitažlivosti významnou množinou ace lidí totiž před časem rozbilo starší definice sexuální orientace, jež třeba mohly sexuální přitažlivost spojovat se sexuální touhou. Vzhledem k různorodosti ace spektra se také v literatuře můžeme občas setkat s pojmem "asexualities" ("asexuality").

Výzkum asexuality a LGBTQIA+ celkově však nebyl vždy tolik přínosný, jako v moderní době. Podobně jako v 19. století mnozí antropologové byli rasisté, i psychologové a psychiatři pozdního 19. století a značné části 20. století promítali do queer osob své předsudky, vycházející ze standardizace heteronormativity. Patrně první literární zmínka o asexualitě padla roku 1886 v knize psychiatra Richarda von Krafft-Ebinga, autora dnes vysmívané knihy Sexuální psychopatie: Klinicky forenzní studie (Psychopathia Sexualis: eine Klinisch-Forensische Studie). Krafft-Ebing byl svými názory a předsudky blízký sociálnímu darwinismu a eugenice, tedy dvěma směrům, které si dnes asociujeme s nacismem, genocidami a naprostou morální zkažeností jejich vyznavačů. Asi není přemýšlivého člověka, který by dnes Krafft-Ebingovy názory bral vážně; věřil například, že v některých případech "vzešlo homosexuální libido z masturbace v raném věku" nebo že rekreační sex mezi kýmkoli, i mezi mužem a ženou, "je perverzí sexuální touhy", kterou si spojoval jen a pouze s rozmnožováním. Dnes by se mu vysmál každý, kdo má za sebou prvních pár minut úvodní epizody seriálu Sexuální výchova (Sex Education) z Netflixu anebo nějakou sex ed hodinu na základní škole. Na Krafft-Ebinga se už zapomnělo, částečně i proto, že jeho současník Sigmund Freud (který ho přežil o sedmatřicet roků) přišel s mnohem zajímavějšími, ale i tak už dnes trochu pochybnými teoriemi o lidské sexualitě; nicméně uvědomoval si například, že všichni lidé jsou v základu bisexuálové, a homosexualitu již neodsuzoval. Krafft-Ebing se však zapsal do historie výzkumu lidské sexuality ještě jedním; ve své Sexuální psychopatii totiž použil termín asexualita. Definoval ji skutečně jako eugenik; podle něj byli asexuální lidé "degenerovaní, neurotičtí či fyzicky přepracovaní". Freud měl zase za to, že absence sexuální přitažlivosti (efektivně tedy asexualita) je jen jakýmsi příznakem neurózy, nikoli sexuální orientací. Tyto domněnky či závěry byly samozřejmě pozdějšími výzkumy zcela smeteny ze stolu.

Dnes nejen, že o asexualitě bez nejmenších pochyb hovoříme jako o validní sexuální orientaci, která je zcela přirozená a není na ní, stejně jako na jiných sexuálních orientacích, nic patologického. Díky pečlivému výzkumu vědců jsou známa různá čísla, statistiky, modely, a zjišťuje se toho pořád více. Významnou figurou výzkumu asexuality je kanadský psycholog Anthony F. Bogaert z Brock University. Bogaert se v 90. letech zabýval třeba spojitostí mezi počtem bratrů narozených jednou matkou a možnosti, že mladší bratři mohou být gayové v souvislosti s neutralizací Y-proteinů v těle matky za vývoje embrya. V roce 2004 mu vyšel článek ve vědeckém časopise Journal of Sex Research s názvem Asexuality: prevalence and associated factors in a national probability sample, který shrnoval jeho výzkum sexuality více než 18 000 lidí z Británie. Závěry jeho výzkumu jsou často citovány; asexuálové tvořili 1 % vzorku, který studoval (odtud tedy časté omílání procentuálního zastoupení ace lidí v celkové lidské populaci), a více ace lidí bylo ženami, než muži. Nicméně dle jeho názoru je vývoj asexuality spojen s biologickým a psychosociálním vývojem, což je dnes již překonané. Jak víme, role prostředí nemá nejspíš na sexuální orientaci žádný vliv; ostatně v roce 2020 vyšel v prestižním vědeckém časopisu Nature článek o výzkumu, jehož závěrem bylo, že homosexualita je způsobována nejspíše řadou genů, ne pouze jedním. Svět je samozřejmě komplikovanější, ale držme se ještě chvíli Bogaerta. Roku 2012 vydalo nakladatelství Rowman & Littlefield Publishers knihu Porozumění asexualitě (Understanding Asexuality), jež poměrně rozšířila povědomí o této sexuální orientaci. Některými ace lidmi (viz review na Amazonu) je však kritizována jako acefobní a také transfobní a misogynistická. Uvědomme si, že i Bogaert má své předsudky; je psychologem, a psychologie samotná je oborem kontroverzním (vyrostla ostatně ze stejné půdy, jako eugenika, a ne vždy vnímá psychiku jedinců ve spojitosti třeba se sociální nerovností a společností celkově!). Do značné míry může být vnímán jako jakási "vědecká autorita", na druhou stranu to není člověk perfektní, a ačkoliv se o něco zasloužil, právem je mu spousta věcí vyčítána.

Často citované jedno procento ani není konečným závěrem výzkumu asexuality. První empirická data o asexualitě v akademickém světě prezentovala roku 1983 Paula Nurius, jež provedla výzkum na základě výpovědí 689 subjektů ze Spojených států amerických. Většina z nich byli univerzitní studenti. Zjistila, že 10 % žen z vzorku se identifikovalo jako asexuálky, a 5 % mužů ze stejného vzorku jako asexuálové. Mimoto také došla k závěru, že 25,88 % heterosexuálů, 26,54 % bisexuálů (v jejím paperu "ambisexuálů"), 29,88 % gayů a leseb a 33,57 % měla problémy se sebejistotou. Snížená sebejistota u lidí neodpovídajících heteronormativnímu standardu poukazuje na detrimentální efekt, který má existence heteronormativity na LGBTQIA+ lidi. Dalšími zajímavými zdroji informací, k nimž se došlo vědeckým výzkumem, jsou třeba článek Asexuality: Classification and Characterization vydaný v Archives of Sexual Behaviour v roce 2007, který napsali Nicole Prause a Cynthia A. Graham. 

V předchozích odstavcích jsme se však od queer studií poněkud vzdalovali. Psychologie je, jak již bylo uvedeno, vědou kontroverzní, pochybnou, a dokonce neuznávanou všemi odborníky. Její kritiky jsou na místě; předsudky spojené třeba s kapitalistickým realismem se totiž v dnešní, neoliberálním kapitalismem silně ovládané vědě, dosti projevují, stejně jako se v ní kdysi projevovaly předsudky rasistické či homofobní, a psychologie se svým mělkým přístupem a svou častou ignorancí komplexnosti světa, jakož i chladným přístupem psychologů ke kritickým teoriím, feministickým teoriím a marxistickým teoriím, vlastně sama v našich očích zabíjí. Čistě klinické vědecké žurnály, respektive články v nich vycházející, nejsou vždy schopny ponořit se do asexuality a asexuálního spektra s dostatečným zápalem; ano, asexualitu samozřejmě nepatologizují, ale ne vždy se jim daří tento fenomén uchopit bez jistých předsudků výzkumníků. A právě zde nastupují queer studia, jež svou interdisciplinaritou a útlejším zaměřením mohou poskytnout do této problematiky mnohem živější vhled. Ve všech ohledech - jak ve vědeckém, tak sociálním - progresivnějším článkem je třeba práce Eunjunga Kima z University of Wisconsin Madison, jemuž v roce 2011 vyšel článek ve vědeckém časopise Sexualities s názvem Asexuality in disability narratives. Konkrétně se zabýval desexualizací lidí s tělesným znevýhodněním a mýtem o asexualitě coby sexuální identitě spojené s tělesnými znevýhodněními. Víme, že většina lidí s tělesným znevýhodněním jsou lidmi allosexuálními; podobně jako v kterékoli množině lidí, značná část populace se zkrátka identifikuje jako heterosexuálové, gayové, lesby a bisexuálové.

Sociologický výzkum - čistě ilustračně. Obrázek z webu Newcastle University

Než pokročíme dále, vraťme se k hlavním typům přitažlivosti. Asexuál je člověk, který cítí nízkou nebo žádnou sexuální přitažlivost k dalším lidem, ale může cítit přitažlivost romantickou, platonickou, estetickou, sensuální, cruish/squish a další typy (například intelektuální přitažlivost nebo přitažlivost osobnostní). Pro vědu toto není nic nového. Split attraction model, tedy model v psychologii rozlišující mezi sexuální a romantickou přitažlivostí, vytvořil v roce 1879 německý spisovatel Karl Heinrich Ulrichs; první člověk, který hovořil o sexuální identitě, a dost možná i první veřejně vyoutovaný gay v historii. Dnes je Ulrichs queer hrdinou, a dal by se považoval za zakladatele hnutí za práva gayů. Svého času napsal o neheterosexuální atrakci dvanáct svazků. V jednom z nich psal i o konjuktivní a disjunktivní bisexualitě, přičemž konjunktivní bisexualita se dnes nazývá biromantičností, a disjunktivní bisexualitu dnes chápeme jako heteroromantickou homosexualitu. Ulrichs, který si za svého života dopisoval s pochybným Krafft-Ebingem (jenž byl jeho prací velmi zaujat), vytvořil skutečně komplexní model různých typů přitažlivosti, a v roce 1979 na něj ve své knize Love and Limerence – the Experience of Being in Love navázala americká psycholožka Dorothy Tennov, jež jako výsledek svých výzkumů o "lásce" introdukovala pojmy crush a "nelimerentnost", přičemž druhý termín bychom dnes označili jako aromantičnost (aromanticita). Termín split attraction model se pak v ace komunitách začal používat kolem roku 2015.

V září 2023 vyšel ve vědeckém časopise Sociology Compass článek Hanny Tessler z Yale University a Cantona Winera z Northern Illinois University Sexuality, romantic orientation, and masculinity: Men as underrepresented in asexual and aromantic communities. Studie se zabývala muži, jež se identifikují jako aromantici a asexuálové, přičemž se autoři ponořili i do rešerše historie povinné (nucené) sexuality a hegemonických maskulinit, a s pomocí dat nějakých osmi tisíc participantů průzkumů 2020 Asexual Community Survey and 2020 Aromantic Census zjistili následující: asexuální i aromantičtí muži (včetně aro ace mužů) jsou nadměrně, až neadekvátně maskulinní (aneb Batman). Pravděpodobně je tomu tak z důvodu skrývání své identity, jež by mohla ohrozit vnímání maskulinity daného jedince jinými, allosexuálními lidmi. Jedná se o jednu z prvních opravdu velkých studií o životech aromantických a asexuálních mužů, která nabízí vhled do problematiky, kterou se ne každý - i mimo vědeckou sféru - zabývá. Maskulinita asexuálních a aro mužů má pak dost co do činění s jejich psychickým zdravím (obecně platí, čím více maskulinní, tím více psychických potíží). 

Velice zajímavým a přínosným zdrojem informací o asexualitě a ace spektru je album Asexuality and Sexual Normativity vydané nakladatelstvím akademických knih a časopisů Routledge v roce 2014. V různých kapitolách napsaných různými výzkumníky poskytuje s užitím akademického jazyka a prezentováním výsledků vědeckých výzkumů několik aspektů asexuality ve světě definovaném povinnou sexualitou a heteronormativitou. Jeden ze článků prezentovaných v albu a napsaný mj. klinickou psycholožkou Morag Yule se zabývá mentálním zdravím ace lidí a celé téma uzavírá tím, že by pochopitelně psychoterapie konkrétního jedince měla být maximálně ohleduplná k jeho asexuální identitě. I pokud problém jedince není nijak spjat s jeho sexualitou, měla by být terapie maximálně senzitivní vůči jeho jedinečnosti; a pokud do terapie přichází kvůli problému se vztahem, pak je třeba jeho identitu také brát jako něco zcela podstatného, a přistupovat s ohledem k ní a k jeho právu identifikovat a vidět se takový, jaký je, a jak se cítí. Jinými slovy, podle Yule a jejích kolegů by neměli psychoterapeuti a psychologové nikterak patologizovat asexuální identitu pacienta terapie, a přistupovat k němu s ohleduplností k tomu, kým je - a vyhýbat se standardizaci heterosexuality apod. Kapitola této knihy je určitě jedním z dobrých návodů k účinné psychoterapii lidí na ace spektru, která neohrozí pocit komfortnosti při práci s terapeutem, a která je maximálně ohleduplná vůči pacientovi - tak to ostatně má být, doktoři by neměli býti předsudečnými, ale měli by své pacienty podporovat.

Asexualitou ve vztahu k širšímu kvíru se zabývala celá řada výzkumů. Články jako Queering Asexuality: Asexual-Inclusion in Queer Spaces od Dominique A. Canning z McNairs Scholars Research Journal, publikovaný v roce 2015, mohou širší veřejnosti pomoci uchopit pozici asexuality a ace spektra v rámci širší LGBTQIA+ komunity. Dizertační práce Joea Jukese z Univerzity v Brightonu nazvaná Towards Asexual Theory: Practising a Queer Accountability of the Non-sexual a publikovaná v roce 2018 v MA Sexual Dissidence je toho také příkladem. Z akademické sféry se vynořují další a další články chápající asexalitu jako nezbytný komponent queerness; navzdory hlasům ace-exkluzionistů z řad jiných queer lidí nebo dokonce některých asexuálů samotných, kteří z různorodých důvodů a pohnutek nechtějí být asociováni s širší LGBTQIA+, v akademickém prostředí začínají být asexualita a ace spektrum vnímány jako složka queer komunit a hnutí za práva queer lidí, jež nezmizí. Před desítkami let mohli být ace lidé v gay barech vnímáni jako cizinci, a to se může dosud dít, avšak počet LGBTQIA+ prostorů, jež vítají ace osoby, v progresivním světě pořád narůstá.

Širší ace spektrum, a nejen "čistá" asexualita, začíná být zkoumáno též více. V prosinci 2021 vyšel ve vědeckém časopise The Journal of Sex Research článek Daniela Copulskyho a Philippa L. Hammacka z University of California, Santa Cruz s názvem Asexuality, Graysexuality, and Demisexuality: Distinctions in Desire, Behavior, and Identity. Pojmy gray-asexualita (či graysexualita) a demisexualita se v akademické sféře používají též; gray-asexualita znamená sexuální přitažlivost k ostatním lidem jen v určitých a vzácnějších případech (jednou za týden, za měsíc, za rok, jednou za život; u každého gray-asexuála je to jinak) a demisexualita je označením pro sexuální přitažlivost k jinému člověku teprve poté, co s ním byl danou osobou vytvořen nějaký emoční či romantický vztah. Autoři studie čerpali data z průzkumu Ace Community Survey. Ze všech participantů se jako asexuál identifikovalo přes 9400 lidí, z nichž 61 % byly ženy a 12,5 % muži; gray-asexuálů bylo téměř 1700, a 58,8 % z nich byly ženy, 16,5 % pak muži; demisexuálů se průzkumu zúčastnilo 1442, 62,8 % z nich byly ženy, 12,6 % pak muži. Výzkum opět poukazuje na diskrepanci mezi asexuály a lidmi na ace spektru identifikovanými po narození jako žena nebo jako muž; v ace komunitách je obecně více žen a nebinárních lidí, mužů je v nich podstatně méně. Výzkum také prokázal, že asexuálové se častěji identifikovali jako aromantici, než gray-asexuálové a demisexuálové. 

Dizertační práce Michaela Scotta Fioriniho z University of Denver s názvem Asexuality and Demisexuality: Clinical Implications of Sexual Identity, vydaná v roce 2022, je dalším dobrým zdrojem o asexualitě a především o demisexualitě z akademické sféry. Fiorini práci částečně věnoval všem demisexuálům, které ve svém životě poznal, a díky nimž se do výzkumu této sexuální orientace vůbec pustil! Jeho analýza zároveň prokázala, že demisexualita se od "čisté" asexuality významně liší, a zároveň dokázala, že demisexualita by neměla v jakékoli formě být považována za patologickou například v psychoterapii či "kdekoli jinde" v medicíně, tak jako za patologickou není považována "čistá" asexualita. Nezbývá než doufat, že Fiorini bude ve svých výzkumech demisexuality pokračovat, když mu dizertační práce o ní vynesla doktorský titul.

Předpokládám, že v budoucnu budou vědecké časopisy zaměřené na queer studia vydávat více článků týkajících se asexuality a ace spektra. Posun vědeckého světa od studia asexuality coby jakéhosi psychologického fenoménu po její studium jako naprosto validní sexuální identitu a také po širší ace spektrum ve spojení se zkoumáním pozice asexuality a ace spektra v širší LGBTQIA+ je evidentní. Také je v současné době evidentní, že asexualita, ace spektrum a také aromanticismus a aro spektrum mají pro vědu obrovský potenciál. 6. září 2020 proběhla na Edinburghské univerzitě ve Skotsku historicky první online UK Asexuality Conference, které se účastnila i doktorka Megan Carroll, pomocná profesorka sociologie na California State University San Bernardino. Napsala kapitolu učebnice LGBTQ-Parent Families s názvem Asexuality and Its Implications for LGBTQ-Parent Families (tedy "Asexualita a její dopady na rodiny s LGBTQ rodiči). Na konferenci byly prezentovány také výsledky výzkumu poukazující na to, že v ace komunitách převažují lidé bílé barvy pleti, a co nedostatečná reprezentace BIPOC lidí v ace komunitách znamená. Dalších studií o asexualitě bude jistě přibývat, a my budeme zjišťovat čím dál více - o psychologii ace a acespec lidí, o naší diskriminaci a dalších důležitých tématech.

Na závěr tohoto vyčerpávajícího článku tedy zopakuji to, čím jsem ho začal: být queer, a konkrétně být ace, je vědecké. A vědecký svět nyní o asexualitu a ace spektrum začíná projevovat čím dál větší zájem. S rostoucí vizibilitou naší komunity bude růst i počet vědeckých výzkumů a článků, dobrých knih vzešlých z vědeckého výzkumu a informací pro celou naši společnost celkově. Mohou být tyto informace použity k proměně naší společnosti, v aktivismu a politice? Jistě! Copak se vědecký výzkum neuplatňuje v našem pohledu na environmentální a klimatickou politiku? Jistě, že ano! A zrovna tak musíme nahlížet na vědecký výzkum o lidské diverzitě, jenž je základnou pro naše lepší pochopení komplexního světa, v němž žijeme, a jenž se musí vyvíjet. Místo v něm musí být pro všechny, a tento předpoklad musí vyrůstat z vědeckého výzkumu lidské diverzity.

Ace Week 2023: Asexualita na YouTube

Letošní Ace Week, další ročník kampaně odstartované v roce 2010 s cílem rozšířit povědomí o asexualitě a asexuálním spektru, na mém blogu pokračuje již třetím článkem. Předevčírem jsem vydal Proti povinné sexualitě, ovládání vztahů a ztrátě osobní autonomie, včera pak Mýty o asexualitě; v onom příspěvku jsem boural různé falešné představy o ace lidech, z nichž některé vychází z nepochopení, jiné jsou přímo acefobní. V tomto článku, jehož napsání jsem zamýšlel již léta, si dávám za cíl blíže vás seznámit se zajímavými a přínosnými zdroji informací o asexuálních identitách, které vám mohou pomoci začít fascinující cestu do hlubin nekonečné lidské diverzity.

S rostoucí vizibilitou ace lidí roste také počet YouTuberů a tvůrců videí a postů na dalších sociálních sítích, kteří buď hovoří o svých zkušenostech života na ace spektru nebo poskytují někdy až encyklopedický vhled do různých identit. V posledních letech se na YouTube objevily celé série vyvracející mýty o asexualitě, nespočet coming outů, z nichž každý je pochopitelně jiný a může vám pomoci jiným způsobem, a nechybí desítky a stovky videí o ace subkultuře; o černých prstenech, o pride vlajkách apod. Asexualita se stala předmětem i různých dokumentárních filmů, jak tady v Česku, tak třeba v Británii; některé z těchto dokumentů byly lepší, jiné horší. Televizními dokumenty se zde však zabývat nebudu. Mým cílem je představit vám několik YouTube kanálů a jejich tvůrců, kteří mohou ty nezasvěcené z vás seznámit s tím, jací vlastně ace lidé jsou a potažmo jak vypadají (aneb vypadají různě), a jak se ace lidem v současném stále heteronormativním světě žije. Nijak se tedy nezdržujme, a pojďme na to.

1. Ace Dad Advice

Nejspíše jeden z nejoblíbenějších YouTube kanálů umožňujících divákům naučit se něco o asexualitě, aromanticismu a agenderu. Kanál vlastní Cody Daigle-Orians, autor webu Ace Dad Advice, spisovatel, přednášející a influencer, který je asi tím nejvíc cool asexuálním strejdou, jakého si dokážete představit. Troufl bych si říci typický asexuální muž s hustým plnovousem; trochu starší, než většina ace lidí na sociálních sítích, neboť je mu už pár let přes čtyřicet. Dlouhodobě žije ve vztahu s mužem, a po část svého života se považoval za gaye, než se začal učit o asexuálním spektru a začalo mu dávat smysl, že se na něm nachází a že značnou část svého života, po kterou se považoval za "broken gay person", vlastně strávil v nevědomosti o své skutečné identitě. Cody zatím natočil 168 videí; v některých hovoří o nových knihách o asexualitě, v jiných vysvětluje outsiderům méně známé termíny jako je třeba aegosexualita. Ace Dad Advice poskytuje videa definující sexuální orientaci nebo odpovědi na časté otázky jako "ruinuje asexualita vztahy?" či "jsem asexuál nebo mě jen nezajímá sex?". Opravdu top kanál, top videa, brilantní zpracování, velmi sympatický a komunikativní člověk, za mě velké doporučení všem.

2. Spacey Aces

Další naprosto výtečný kanál věnovaný asexualitě, asexuálnímu spektru a kvír záležitostem ve větší šíři je Spacey Aces, který primárně tvoří nebinární arospec ace YouTuberka Elle. Její videa jsou dosti zajímavá, protože mnohá z nich se týkají intersekce asexuality a autismu, což je něco, čemu není věnována velká pozornost. I malá množina lidí na autistickém spektru patří do naší komunity, a jsou mezi námi vítáni - pochopitelně se však mnozí autisté vidí jako heterosexuálové (cítí sexuální přitažlivost k opačnému pohlaví, byť mnohdy kvůli heterosexuální kultuře, internalizované misogynii z ní vycházející a neschopnosti pochopit vztahové nyance mají ve vztazích problémy), a Elle je v autistické komunitě v menšině; asexuálních autistů mnoho není. A o to důležitější její kanál je z hlediska reprezentace. Na svém kanálu má dosud 88 videí, týkajících se témat jako autismus a queerness, symboly asexuality, mýty o asexualitě či konzervativní (ultrapanická) konspirační teorie o gay agendě ze Spojených států. Elle točí poměrně tichá videa, mluví potichu a pomalu, takže si u nich můžete dát čajík, a naučit se něco nového!

3. Slice of Ace

Můj další oblíbenec, Daniel neboli Slice of Ace! V současné době je bohužel již neaktivní (mám pocit, že ukončení své činnosti ohlásil teprve včera... byl to pro mě tehdy docela šok), protože byl po letech natáčení videí už trochu unavený, ale podařilo se mu něco výjimečného; dal dohromady 203 videí, z nichž mnohé jsou opravdu dosti encyklopedické. Natočil videa o tématech jako je fraysexualita, cupiosexualita, apothisexualita, demisexualita, aromanticismus v současné společnosti či tokenistická reprezentace ace lidí v oblíbeném netflixovském seriálu Sex Education. Daniel je homoromantický asexuál, a jeho videa na toto téma opravdu považuji za některá z nejlepších vůbec. Udělal také řadu rozhovorů s dalšími známými ace aktivisty, třeba s Codym z Ace Dad Advice a s Fluxem, Adamem, Tylerem Songbirdem a NybbleLynxem na téma asexualita a maskulinita. Slice of Ace je prostě výtečný kanál, velké doporučení, ani na chvíli se na něm nebudete nudit.

4. Rowan Ellis

Queer YouTuberka, video esejistka a lesbická asexuálka Rowan Ellis je člověkem, kterého opravdu stojí za to sledovat. Její kanál se nevěnuje asexualitě, ale širším queer a feministickým tématům, jako je infantilizace mileniálních žen, zákaz knih o LGBTQIA+ na Floridě, historie homofobního vzdělávání na školách nebo hollywoodský queerbaiting. Ke konci roku 2021 nicméně natočila devětatřicetiminutové video, které uvedu pod tímto odstavečkem, a jež se týká problémové reprezentace asexuálů a acespec lidí v mainstreamových médiích s důrazem na ace komunitě ubližující infantilizaci těchto postav. Často se totiž stává, že ace postavy bývají zbaveny jakékoli sexuální touhy nebo touhy po jakýchkoli vztazích, což je pochopitelně nerealistické; ace lidé vytvářejí jak sexuální, tak romantické i queerplatonické vztahy, někteří mají sexuální touhu, jiní ne, zkrátka každý to má jinak. Většina ace postav v médiích se zdá být "dospělými dětmi", což je prostě dehumanizační jak prase, a Rowan vám o tom v tomto videu řekne víc.

5. Jessie Paege

Now, I know what you're thinking... proč do tohoto seznamu přidáváš bi ikonu Jessie Paege, gorgonopsíku? Stručně, pokud Jessie Paege neznáte a přitom se pohybujete na internetu, tak jste totální barbaři, a fakt by mě zajímalo, čím svůj čas v téhle webové síti zabíjíte. Já na videa Jessie Paege koukám už asi šest let (i když popravdě v poslední době trochu méně, not enough time I guess)! Jessie je bi queen, a stala se vlastně jedním z nejhlasitějších Gen Z hlasů bisexuality/pansexuality. Nicméně ti, kteří ji moc neznají, asi nevědí, že i ona je na asexuálním spektru - konkrétně je demisexuálka, což sdílela ve svém coming out videu z duhového měsíce 2018 (toto video má dnes přes 1,5 milionu zhlédnutí). Každopádně v říjnu 2021 natočila Jessie video "30 věcí, které nesmíte říct asexuálům" (jinak jste totální karen a zasloužíte si trest), včetně třeba "měl by sis zjistit, jak to máš s hormonama" nebo "s asexualitou nemůžeš mít skutečný vztah". Fakt vám nakazuju, abyste se na něj podívali!

6. HeyoDamo

Australský ace YouTuber HeyoDamo, žijící v současnosti v Británii, je taky legenda. Řekněme si na rovinu jednu věc; všichni ace lidé jsou cool. Ale HeyoDamo je další level cool. Chápu, že tady teď píšu věty jako nějaký mileniál, protože naše generace tohle slovo málokdy používá... ale to je jedno. HeyoDamo má v současnosti 30 let, na svém kanálu má 200 videí o různých tématech, a samozřejmě se ne všechna týkají asexuality nebo kvíru obecně. Ve svých videích hovoří i o své anxietě a depresi, což vám může dosti pomoct. Každopádně jeho asi nejoblíbenější video je, nepříliš překvapivě, jeho coming outem z roku 2015. Tehdy se o asexualitě ještě na YouTube moc nemluvilo, a tak byl opravdu jeden z prvních! A popravdě, bylo to jedno z prvních ace videí, které jsem kdy viděl.

A to je protentokrát vše! Věřte mi, že YouTube videí a kanálů o aceness je mnohem víc, ale jejich výčet zde by zabral příliš mnoho místa! Pociťte svobodu hledat další! Pokud těmto kanálům dáte odběr, všichni se budeme mít lépe. Doufám, že vás vybranáv videa zaujala, inspirovala vás naučit se o ace spektru víc, a kdo ví, třeba jste se o něm už prostřednictvím nich naučili tolik, že se na něm začínáte vidět. Pokud jsem vám takto - s pomocí těchto výtečných YouTuberů - pomohl, budu jedině rád.

Ace Week 2023 bude pokračovat, a zítra vyjde čtvrtý letošní článek v rámci této kampaně! Stále toho mám tolik, co bych s vámi chtěl sdílet!

Ace Week 2023: Mýty o asexualitě

Včerejším publikováním článku Proti povinné sexualitě, ovládání vztahů a ztrátě osobní autonomie jsem na svém blogu započal Ace Week 2023. Dlouholeté oficiální kampaně, jejímž cílem je rozšířit povědomí o asexualitě a ace spektru, se Blogorgonopsid účastní již pátým rokem, tentokráte celou sérií článků, v nichž si dávám za cíl lépe vám asexualitu a identity s ní spojené představit a jít, pokud možno, trochu více do hloubky, než v předchozích ročnících.

Druhý letošní článek, který jsem pro vás přichystal, se týká častých i méně častých mýtů o asexualitě a asexuálním spektru orientací. Byť jsem ty úplně nejčastější mýty o nás, ace lidech, vyvracel prakticky od začátku své účasti v kampani Ace Week (a to od roku 2019), mám za to, že je k nim třeba rafinovanějšího a analytičtějšího přístupu. V tomto příspěvku uvedu několik mýtů vzniklých z neporozumění ace lidem nebo dokonce z nenávisti vůči nám, a poté vždy uvedu věci na pravou míru. Doufám, že tak pomohu všem z vás, kteří se na spektru sexuality hledají a kteří třeba cítí, že by mohli být ace či acespec, ale bojí se říci to nahlas. Tento článek by vám v případě vašeho coming outu přátelům, rodičům, spolupracujícím, spolužákům a všem ostatním mohl pomoci vyvrátit všelijaké mýty a nepravdy, jaké na vás, v případě neakceptance vašeho bytí, mohou vrhnout. 

Pro nás, asexuály staré a šedivé, to bude opáčko. Pro spoustu mladých přátel objevujících nekonečnou rozmanitost lidského druhu snad zábavné a ponaučující čtení.

Ace pride vlajka ve zmenšené podobě. Fotografie z webu Rainbow & Co

Mýtus: Asexualitu si lidé vybírají.

Pravda: Asexualita je sexuální orientace, ty trubko! Se svou sexuální orientací se lidé rodí; každý člověk se rodí jako queer, a heterosexuální kulturu spojenou s existencí kapitalismu teprve přijímá, a v případě, že se do ní přinejmenším z jednoho důvodu dokáže zařadit, svou přirozenou queerness nechtěně zahozuje.

Stejně jako bisexualita, pansexualita, homosexualita a heterosexualita, asexualita a sexuální orientace na ace spektru (gray-asexualita, demisexualita, cupiosexualita, aegosexualita, aceflux, orchidsexualita a další) jsou naprosto přirozeným cítěním vůči ostatním lidem. Asexualita není choice, a ve své šíři není choice být queer - každý jsme se narodili jako queer. I heterosexualita může být queer, pokud se heterosexuální člověk odprostí od bagáže, kterou na něj systém hází, viz můj včerejší příspěvek (tato bagáž nerovná se otevřenost vztahů, možnost sexuálního uspokojení s kýmkoli, ale nerealistická očekávání založená na romantizaci heterosexuální mizérie v podobě jako je monogamní, státem či náboženstvím kontrolovaný svazek, například manželství, jež je spojeno s produkcí kapitálu). Coby sexuální orientace nemusí být asexualita rigidní; člověk se může během života identifikovat nejdříve třeba jako asexuál, ale později jako cupiosexuál (člověk, který necítí sexuální přitažlivost, ale i tak si přeje mít sexuální vztah) nebo demisexuál (jedinec, který cítí sexuální přitažlivost k člověku, se kterým si nejprve vytvořil emoční pouto nebo s ním započal romantický vztah). Menšina lidí, kteří někdy v životě uvažovali o tom, že jsou na ace spektru, ale nakonec se identifikují jako gayové, lesby, heterosexuálové, bisexuálové či pansexuálové, existuje též; je naprosto validní v určitou část svého života necítit sexuální přitažlivost, ale později se identifikovat jako allosexuál (tedy člověk, který se na ace spektru nenachází).

Mýtus: Asexuálové nechtějí sex a stavějí se proti němu.

Pravda: Proti sexu se staví antisexualisti, kteří jsou zároveň často eugeniky, rasisty a krajními pravičáky; to ale žádní asexuálové nejsou! To, že nechceš mít sex, neznamená, že jsi asexuál; můžeš být gay, bi, lesba, hetero nebo pan, a i tak nechtít sex.

Zastavme se u toho na chvíli. Asexualita je sexuální orientace definovaná nízkou či žádnou erotickou přitažlivostí k ostatním osobám. To neznamená, že asexuál nebo člověk na ace spektru nechce mít sex. Sexuální přitažlivost a sexuální touha jsou odlišnými záležitostmi. Můžeš být heterosexuál a nemít libido, a to je naprosto validní. Zrovna tak můžeš asexuál a zároveň cupiosexuál, necítit sexuální přitažlivost, ale přeješ si mít s někým sexuální vztah. Člověk jakékoli sexuální orientace může přinejmenším v určité části svého života cítit, že sex prostě nechce, a to z různorodých důvodů; deprese, krátkodobé snížení libida, posttraumatický stres, obavy z intimity apod. Nic z toho se nerovná asexualitě. Někteří ace lidé mohou být i hypersexuální, jiní to nikdy v životě nezkusí; každý člověk je jiný, každý člověk vnímá lidi kolem sebe jinak, každý má svůj život, a nikdo by mu do něj neměl lézt. Někteří ace lidé mohou být apothisexuálové, a idea vlastního těla v sexuálním styku je jim nepříjemá, což je naprosto v pořádku, opět zcela validní zkušenost, a není s tím nic špatně. Někteří ace lidé mohou toužit po sexuálním styku a vztazích, mohou být i kinky, pravidelně to dělat s partnerem v horké vaně v dortové kaši, a to je taky zcela validní a není na tom nic špatného.

Mýtus: Asexualita je nemoc.

Pravda: Asexualita je zcela validní sexuální orientace; za nemoc ji považují acefobové (lidé nenávidějící asexuály) a šíře queerfobové (lidé chovající nenávist vůči LGBTQIA+ lidem).

Ne, asexualita není žádná nemoc, je to zkrátka nepřítomnost sexuální přitažlivosti k ostatním osobám. Existuje šest typů atrakce; sexuální/fyzická/erotická, romantická, platonická, estetická, sensuální a crush/squish. Asexuál je člověk, který necítí tu sexuální či erotickou, ale ostatní může nebo nemusí cítit. Absence sexuální přitažlivosti nevylučuje sexuální touhu; někteří ace lidé ji mají, jiní ne, další jen občas. Člověk od člověka se zkrátka liší. Ani většina heterosexuálů necítí sexuální přitažlivost každou chvíli svého života; to by jinak hetero kluci měli erekci každou vteřinu, třeba jen při pohledu na svůj počítač nebo čerstvě posečený trávník, a penis by jim za chvíli explodoval. Boom!

Mýtus: Asexuálové nechtějí romantické vztahy.

Pravda: Asexualita je sexuální orientace, nikoliv orientace romantická. Sexuální přitažlivost a romantická přitažlivost jsou dvě úplně jiné věci, které spolu nemusí jít nutně za ruce (no pun intended)!

Romantická přitažlivost může nabývat různých podob. Člověk může být heteroromantik, homoromantik, biromantic, panromantik, aromantik (a dále na ace spektru demiromantik nebo grayromantik). Heterosexuální člověk může být aromantik, nepreferuje tedy romantické vztahy nebo je vůbec nevytváří, a přitom cítí k lidem sexuální přitažlivost a vstupuje s nimi do sexuálních vztahů. Zrovna tak asexuál může být třeba heteroromantik, a cítí romantickou přitažlivost k lidem opačného pohlaví. V případě, že je cupiosexuál, může s nimi chtít mít i sexuální vztah; ale také nemusí. Někteří ace lidé žijí v romantických monogamních vztazích, jiní v polyamorických romantických vztazích, jiní jsou aromantici a vytvářejí tzv. queerplatonické vztahy, ve kterých neexistují věci jako líbání, ale drží se třeba s partnery za ruce nebo s nimi žijí. A další jsou zase singl, a vyhovuje jim to tak (stejně jako singl heterosexuálům či komukoli jinému). Možností je zkrátka nekonečno. Ale ne, asexuál nerovná se nutně aromantik. Mezi asexuály je aromantiků kolem 17 %, čili zhruba pětina. Samozřejmě aromantičnost, jak už jsem uvedl, nevylučuje možnost vztahů, třeba i velmi blízkých; nevylučuje ani, že člověk nevytváří vztahy sexuální. Je to zkrátka jeden z typů romantické přitažlivosti, ale aromantici neexistují jen mezi asexuály (já vám nevím, ale není nejvíc aromantiků mezi heterákama? ti se vojíždějí bez romantiky snad každou hodinu, ne?).

Mýtus: Asexuálové jsou chroničtí masturbátoři.

Pravda: Neprojektuuuuj hele! Ne každý je, jak ty.

Sólo sex praktikují lidé jakékoli sexuální orientace; ze všech typů je nejbezpečnější, nehrozí při něm žádné roznášení bakterií, virů, STDs atakpodobně (aneb sex ed šesté třídy základky). Někdo to rád u porna, ať je heterosexuál či ne, jiný to nerad. Ženy i muži se uklidňují osaháváním svých pohlavních orgánů a případně jejich stimulací různými pomůckami z celé plejády důvodů. S asexualitou to nemá absolutně nic společného; být ace to nevylučuje, zrovna tak jako to nevylučuje jakákoli jiná sexuální orientace. Je to prostě nějaké sebepotěšující chování, jež souvisí se sexuální touhou, kterou má každý člověk jinou, ale ne se sexuální orientací.

Mýtus: Asexualita je celibát.

Pravda: Celibát je pro incely, kteří jsou misogynními krajními pravičáky. S asexualitou nemá absolutně nic společného.

Byť jsem význam slova celibát nikdy pořádně nepochopil, má to být nějaký konstrukt, ve kterém žili a pořád žijí náboženstští lídři aneb faráři. Takže lidé, kteří předstírají, že s nikým nevytváří sexuální vztahy, a přitom si platí prostitutky, osahávají lidi bez souhlasu apod. To tedy asexuálové rozhodně nejsou! Znovu, asexualita je sexuální orientace definovaná nízkou či žádnou sexuální přitažlivostí vůči ostatním osobám. V tzv. celibátu se může nacházet pouze allosexuál, který sexuální přitažlivost cítí a zároveň má i sexuální touhu, ale z vlastního rozhodnutí ji nějak nenaplňuje. Je to směšný výmysl, opravdu vycházející asi z náboženství (kde beztak vždycky fungoval jenom na oko, pro ovečky následující pochybné papaláše s růžovými čepičkami na hlavách, jež se o svých mokrých dobrodružstvích tajili), který se později ujal v krajně pravicové manosféře mezi incely, což jsou krajní pravičáci nenávidějící ženy. Incelové jsou jeden z produktů heterosexuální kultury, konceptu povinné sexuality, heteromaskulinity a toxické maskulinity vycházející z rigidních genderových rolí, jež dnešní ultrapravičáci tak horlivě hájí. Tak s ničím takovým tedy my, ace lidé, nemáme absolutně nic společného, to nám věřte.

Mýtus: Asexuální muži neexistují.

Pravda: Co prosím, chceš do držky? Jaká to maskulinní slátanina, vole!

Jednou jsem se setkal s názorem, že "asexuální ženy určitě existují, to ano, ale asexuální muži? To si nedokážu představit." Co si nedokážeš představit, borečku? Že existují muži, kteří necítí sexuální přitažlivost k jiným lidem? Zaprvé to nevylučuje sexuální touhu nebo potřebu vytvářet vztahy, ať už sexuální, romantické či jiné; zadruhé, asexualita nemá absolutně nic společného s mezinožním kámošem konkrétního člověka; zatřetí, ace chlapi nikdy neobjektifikují, což z nich dělá spolehlivější partnery; začtvrté, ace chlapi rozbíjejí držky náckům; zapáté, ace muži jsou největší feministi... Kvalit mužů na ace spektru bych mohl vypsat celý sloupec, delší než všechen text, co jsem kdy sepsal pro tento blog. Pravdou je, že v ace komunitách jsou muži zastoupeni poněkud méně; více je v ní žen a nebinárních lidí. Je možné, že mnoho ace mužů se o své identitě tají, protože se obávají toho, že přijdou v očích jiných o svou maskulinitu, která je v heterosexuální kultuře opěvována tak moc, že se občas přerodí v naprostou toxicitu a konkrétnímu muži totálně zkazí život. Já všechny muže na ace spektru vyzývám k tomu, aby se vyoutovali a byli sami sebou před ostatními. Nemusíš být rovnou militantní antifák, a nemusíš jít na pride pochod s ace vlajkou, když nechceš... Ale mé doporučení je, buď sám sebou a rozbíjej lidem před očima tenhle mýtus - hlavně hrdě!

Mýtus: Asexuálové jsou neatraktivní a mezi lidi chodí v pytli od brambor.

Pravda: Asexuálové vypadají různě, mají různé barvy pleti, jsou různě vysocí, různě vlasatí nebo plešatí, a různě se oblékají!

Něčí sexuální orientace absolutně není spojena se vzhledem konkrétního jedince. Tenhle mýtus je prostě totální joke. Najdou se výrostci, co říkají, že "lesby nejsou atraktivní"; že gay muži "až nepříjemně voní parfémem"; a že ace lidi si "vybrali svou asexualitu" (opět vás odkazuji k přečtení mé poznámky k tomu prvnímu mýtu!), protože "jsou neatraktivní" nebo proto, že si "nedokáží nikoho najít". Tohle všechno jsou nějaké queerfobní stereotypy, které vycházejí právě z existence té dehumanizační heterosexuální kultury a povinné, nucené sexuality, jež je zodpovědná za obsesi sexem v současné pozdně kapitalistické společnosti a za objektifikaci lidí (především žen). Asexuální ženy se setkávají s poznámkami o vzhledu častěji, ale ne kvůli své sexuální orientaci - zrovna tak se s nimi setkávají ženy allosexuální. Podobně jako je údajně "neatraktivní" heterosexuální žena považována někým (nejspíš nějakým debilem) za "ošklivou", zrovna tak může být ace holka považována za "příliš atraktivní" a od allosexuálních mužů a žen se může setkávat s poznámkami typu "to je fakt škoda, že jsi ace, když vypadáš tak hezky!" Samozřejmě to může být i naopak, může nastat situace typu "no, nedivím se, že jsi asexuálka, když seš takhle ošklivá." Diskriminace na základě vzhledu je prostě trapárna. Patriarchát a heteronormativita jsou se vzhledovými standardy spojeny, a zrovna tak je s nimi spojen kapitalismus (ve všech podobách, od průmyslu krásy přes pochybné dating sites až po průmysl filmový). Avšak sexuální orientace nemá se vzhledem člověka nic společného. Reálně je fakt, že ace lidi jsou často dost sympatičtí. Objektifikovat někoho na základě jeho vzhledu, to dělají většinou incelové a další sexuálně frustrovaní pravičáci. 

Ace lidé na pride pochodu. Fotografie z webu Pride

Pár dalších nepopiratelných pravd (a tentokrát už žádných mýtů) o ace lidech:

1) Ace lidi jsou nejlepší kámoši.

Yup, totálně nám můžeš věřit! Necítit sexuální přitažlivost se totiž hodí ve vytváření kamarádských vztahů.

2) Ace lidi píšou nejlepší porno romance.

Přečtěte si mé příběhy, budete slinit.

3) Asexualita je ta nejvíc queer věc.

Yippee! Každý jsme od sebe tak moc odlišní, že jsme prostě ztělesněním queerness.

4) Spousta ace lidí má rádo česnekovou bagetu.

A jestli má někdo něco proti česnekovým bagetám, fakt ho zařadím na seznam nepřátel česnekových baget! Tam fakt nechceš být, kámo. Fakt nechceš.

5) Ace lidé tu byli vždycky a vždycky tady budou.

A naše vizibilita narůstá, super!

6) Ace lidi mají často těžké vyrůstání, protože jejich queerness moc lidí v okolí nechápe.

Tohle je bohužel pravda. Narodili jsme se jako lidé zcela svým bytím odporující heterosexuální kultuře. Je třeba jednat s ace lidmi v solidaritě, ať jsou jakéhokoli věku, mladí nebo staří! Máme ve světě své místo, a vždycky jsme ho v něm měli. Všechny ty mýty a všelijaké acefobní stereotypy ale mladým ace lidem ve vyrůstání rozhodně nepomáhají. Nereprodukujte tedy útlak lidí na ace spektru - vždyť i vy sami mezi nás můžete patřit, byť si to neuvědomujete, třeba proto, že o ace spektru nic moc nevíte!

7) Kvůli nepochopení ostatními má velká množina ace lidí špatné psychické zdraví.

Žít v heteronormativní kultuře opravdu není příjemné pro všechny. A ne každý si z ní dokáže dělat srandu tak, jak třeba já. V roce 2019 se na toto téma dělal vědecký výzkum v Británii, který ukázal, že ze všech LGBTQIA+ lidí jsou na tom psychicky nejhůře trans, ace a pansexuálové. Proč? Na vině je systém - heterosexuální kultura, koncept povinné sexuality, koncept rigidních genderových rolí a binárního genderu, kapitalismus. Ale nebojte, revoluce bude!

8) Todd ze seriálu BoJack Horseman je asexuál!

Pokud jste se na ten seriál nekoukali, tak jste fakt kulturní barbaři a zasloužíte si shořet v heterosexuálním pekle.

Pro více informací o ace spektru navštivte stránky Asexuals Wikia, LGBTQIA+ Wiki či web The Trevor Project.

Tímto za sebou máme druhý článek napsaný v rámci Ace Week 2023! Opravdu doufám, že vám něco dal - že vám nějaké z těch mýtů definitivně v hlavách rozbil a třeba nás navnadil naučit se toho o ace spektru víc! Všelijakých legračních mýtů o asexualitě bych tu mohl uvést ještě mnoho, a zrovna tak by tu mohlo být tisícinásobně víc pravd o nás a o lidské diverzitě. Některé si však nechám na pozdější články! Ace Week 2023 bude pokračovat!