V průběhu března poběží na mém blogu kromě projektu Archaeobatrachia také série Prehistorické žáby. Ačkoliv popsaných vyhynulých druhů či rodů žab z posledních 200 milionů let je velké množství, ne o všech je toho známo hodně. Rozhodl jsem se tedy vybírat rody, o kterých je k nalezení dostatek informací, a proto bude mít tato série pouze tři díly. To však neznamená, že se prehistorickým žábám nebudu věnovat i mimo tento projekt. Hodlám Vám zkrátka prezentovat takový malý výčet těch nejzajímavějších bezocasých obojživelníků z minulosti... Nyní zavřete oči, představte si, že jste se přenesli o desítky milionů let zpět v čase, a kromě hlasitého volání dinosaurů či jiných zvířat (podle toho, do kterého období jste přicestovali) slyšíte i kvákání pravěkých žabiček...
První žábou, u které se na naší chaotické cestě minulostí této planety zastavíme, je Paradiscoglossus. Žil před 70,6 až 66 miliony let, a jeho fosilie byly nejprve nalezeny v americkém Wyomingu, načež rod v roce 1982 popsali Estes a Sanchéz. Typovým a zároveň jediným druhem tohoto rodu je P. americanus. Později však byly fosilní ostatky této žáby objeveny také v pozdně křídových horninách ve Španělsku a v Rumunsku. Pocházejí jak z terestriálního, tak ze subtidálního prostředí (fosilizovaly například v lagunách, kam byly spláchnuty řekami z vnitrozemí). Zařazení paradiscoglossa do čeledi a řádu není zrovna lehkým úkolem, když nikdy nebyla nalezena ani kompletní kostra. Svým jménem pochopitelně odkazuje na rod Discoglossus (česky žabka), který se dnes vyskytuje na Pyrenejském poloostrově, v severozápadní Africe a na velkých ostrovech západní části Středomoří. Zda byl však nějak vývojově spřízněn s čeledí Alytidae (dříve Discoglossidae), patřící do parafyletického podřádu Archaeobatrachia, to není zrovna jisté.
Nyní se přesuňme blíže k současnosti, ale jen trochu. Od konce křídového období uběhlo asi deset milionů let, a my se nacházíme v epoše eocénu stupně ypres. Právě tehdy žila na území dnešní Indie velmi zajímavá, ale též do značné míry záhadná žába Eobarbourula z čeledi kuňkovitých (Bombinatoridae). Se svými kolegy ji popsala Annelise Folie v roce 2012, a to na základě poměrně hojných pozůstatků objevených v Cambay Shale Formation v západoindickém státě Gudžarát. Znám je jediný druh, E. delfinoi, pojmenovaný po italském paleontologovi Massimu Delfinovi. Rodové jméno je složeno z přípony "eo" (raný) a "barbourula" - odkazuje tak na rod Barbourula, tvořený dvěma druhy kuněk z jihovýchodní Asie.
Ještě starším zástupcem čeledi kuňkovitých je však Hatzegobatrachus. Jak jeho jméno napovídá, byl objeven v místech, jež kdysi, v pozdní křídě, bývaly ostrovem Hateg na území dnešního Rumunska. Tato žába tedy žila spolu s trpasličími hategskými dinosaury jako byl Struthiosaurus transylvanicus, Magyarosaurus dacus anebo třeba Elopteryx nopscai. Konkrétně pocházejí pozůstatky hatzegobatracha ze souvrství Densuş-Ciula, kde byli nalezeni také lissamphibian Albanerpeton, podobný mlokům, a žába Paralatonia z čeledi Alytidae. Na obrázku pod tímto textem vidíte část levé kyčelní kosti hatzegobatracha.
A nyní z pozdní křídy do rané jury za nejstarší známou pravou žábou! Je to Vieraella herbsti, popsaná Reigem v roce 1961. Žila před 200 miliony let, a patřila do vlastní čeledi Vieraellidae (někdy se uvádí, že byla příbuzná novozélandským leiopelmám, což je možné, ale ne všechny zdroje to potvrzují). Ze stavby a délky zadních končetin lze usoudit, že Vieraella byla schopná skákat tak jako většina dnešních žab. Byl to ale drobek, měřící jen 3 centimetry na délku. Její pozůstatky byly nalezeny pouze v souvrství Roca Blanca v jižní Argentině.
To bylo tedy malé seznámení se čtyřmi vybranými pravěkými žábami z různých čeledí. Na druhou část tohoto projektu Vás nenechám čekat dlouho!
Žádné komentáře:
Okomentovat