Veleskokan goliáší - Největší žába současnosti

Zatímco Paedophryne amauensis je nejmenší známou současnou žábou, veleskokan goliáší (Conraua goliath) je zase tou největší. Je to gigant - od špičky hlavy po kloaku měří až 32 centimetrů (některé zdroje ovšem uvádějí až 40 centimetrů), i se zadními končetinami pak může dosáhnout úctyhodné délky 96 centimetrů. Vážit může 600 až 3250 gramů. Jeho oči mají průměr 2,5 centimetru, nápadné tympanum půl centimetru. Veleskokan goliáší je jedním ze šesti druhů rodu Conraua, patřícího do čeledi Conrauidae a kladu Ranoidea v rámci podřádu Neobatrachia. Typový druh tohoto rodu, C. robusta, odchytil na západě Afriky na počátku minulého století německý obchodník Gustav Conrau, a zoolog Fritz Nieden, který zvíře popsal, pojmenoval rod na jeho počest. C. robusta je C. goliath velmi podobný, jedná se o kongenerický druh, ačkoliv dorůstá maximální délky 14 centimetrů. Takový kriticky ohrožený C. derooi měří maximálně dokonce jen 8,4 centimetru. Veleskokan goliáší je tedy i mezi svými nejbližšími příbuznými obrem, který nemá obdoby. Je pochopitelně schopen skákat, a uvádí se, že dokáže přeskočit vzdálenost až 6 metrů. Zatímco zadní končetiny má velice dlouhé, ty přední jsou robustní a nepříliš překvapivě kratší. Na všech čtyřech končetinách se mezi prsty nachází plovací blány. Veleskokan goliáší je dobrým plavcem a často se potápí. Jeho biotopem jsou rychle tekoucí řeky s písečným dnem na území středoafrických (či západoafrických, záleží na pojetí) států Kamerun a Rovníková Guinea. Nevyskytuje se nikde jinde na světě - jeho areál rozšíření je poměrně malý. Od té doby, co jej George Albert Boulenger popsal v roce 1906, se jeho počty výrazně snížily. Za poslední tři až pět generací zaznamenaly pokles o více než 50 %. Není pochyb, že největší žába naší planety je druhem ohroženým. Může za to znečištění vod v podobě sedimentace a ovlivnění chemickými látkami, kácení pralesů a lov pro maso či pro obchod s domácími mazlíčky. Před více než deseti lety rozhodla vláda Rovníkové Guineje, že mohou být ze země každoročně exportovány jen tři stovky veleskokanů goliáších. Ani to však ochraně těchto žab příliš nepomáhá. Naštěstí jsou některá území, na kterých se tento druh vyskytuje, chráněna, kupříkladu Monte Alen National Park v Rovníkové Guineji či tři přírodní rezervace v provincii Littoral na území Kamerunu. Export zvířat mimo země jejich výskytu je pochopitelně kontroverzní, zvláště uvážíme-li, že veleskokani se v zajetí rozmnožují jen obtížně. Proto však není snadné zvýšit jejich počty například v zoologických zahradách. Mimoto jsou veleskokani v zajetí obvykle nervózní, uzavřené podmínky jim nesvědčí. S dostatkem potravy sice mohou žít v zajetí déle (21 let) než ve volné přírodě (15 let), nechovají se však uvolněně.

Fotografie veleskokana goliášího z webu New Scientist

Pozoruhodné je, že na rozdíl od většiny žab jsou u veleskokanů goliáších větší samci, nikoliv samice. Mají také větší ušní bubínek. O rozmnožování těchto veležab se toho ví docela málo, už jen proto, že žádná dostatečná pozorování nemohla být provedena v zajetí, a ani se neví, kdy konkrétně se veleskokani ve volné přírodě shromažďují. Rozmnožují-li se sezónně nebo po celý rok, to zkrátka není známo. K námluvám však jistě dochází v noci. Jelikož tento druh není vybaven vzdušnými vaky, tudíž není schopen produkovat zvuky takovým způsobem, jako mnoho jiných žab, vyvinul se u samců docela jiný systém vokalizace. Otevírají tlamu a vydávají zvláštní pískavý zvuk. Tím lákají menší samice, se kterými se poté páří, přičemž samice kladou vajíčka do vody. Jsou schopny naklást několik stovek vajíček, překvapivě stejné velikosti, jako vajíčka jiných, menších druhů žab. Mají v průměru asi 3,5 milimetru. Oplozená vajíčka se lepí na vodní vegetaci na dně řeky, poté se z nich líhnou pulci, a ti za nějakých 76 až 90 dní dorostou délky 5 centimetrů. Je pravděpodobné, že samec také vytváří speciální nádrž, u které se pak se samicí páří. Někdy dokonce může nádrž oddělit od vodního toku tím, že vytvoří hráz z velkých kamenů. Někteří se odborníci se domnívají, že právě proto jsou veleskokani goliáší, zvláště tedy samci tohoto druhu, tak velcí - aby byli schopni pohybovat velkými předměty při vytváření nádrže pro rozmnožování. Kdy u pulců probíhá metamorfóza a jak dlouho po ní pohlavně dospívají, to bohužel není známo. Velmi zajímavé je však to, že býložraví pulci se živí pouze jedním druhem vodní rostliny, a tou je Leiothylax warmingii (dříve Dicraea warmingii) z čeledi Podostemaceae a řádu malpígiotvarých (Malphigiales). Těmto rostlinám se obvykle daří v blízkosti vodopádů nebo peřejí, takže se pulci vyvíjejí tam. Velmi specifické požadavky na stanoviště, které tato rostlina má, by mohly také vysvětlit, proč je areál rozšíření veleskokana goliášího tak malý. Je-li totiž jeho larvální stádium plně závislé na jednom typu rostliny vyskytující se ve vodě s proudem o určité síle a rychlosti, pak se není třeba divit, že nejsou tyto obrovské žáby mnohem rozšířenější a početnější. Dospělí veleskokani jsou masožravci, ostatně jako všechny žáby. Loví vážky, rovnokřídlý hmyz, pavouky, všelijaké červy, ryby, menší druhy žab a ocasatých, kraby a další korýše, mláďata želv anebo dokonce malé hady a savce. 

Kamerunský lovec s veleskokanem goliáším a afričkou (Afrixalus), obrázek z ARKive stažený z Pinterestu

Veleskokan goliáší je noční. Žije v extrémně vlhkých džunglích, a vody, ve kterých se vyvíjí a v dospělosti potápí, mají teplotu alespoň 19,4 °C. Od vody se vzdaluje jen málokdy, a je plachý. Hned jakmile registruje nebezpečí, skáče zpět k vodnímu toku. Ačkoliv je dnes stále loven, najdou se v Kamerunu a Rovníkové Guineji i tací, kteří jej uctívají. Mbové z Kamerunu věří, že jsou tyto obrovské žáby převtělenými kouzelníky, jež žijí u posvátných vodopádů. Je důležité si uvědomit, že si tento překrásný gigantický obojživelník zaslouží úctu. Zhruba stejně velká nebo jen o trochu větší pozdně křídová Beelzebufo ampinga z Madagaskaru je už 70 milionů let pryč, takže obřích žab skutečně mnoho nezbývá. Kdybychom tohoto obojživelníka vyhubili, přišli bychom o jeden z největších studenokrevných pokladů naší planety. Zachránit jej lze tak, že bude omezen jeho lov, a bude chráněno více jeho pralesní domoviny. To se však lehce řekne. Veleskokan goliáší, největší žába současnosti a jedna z největších žab, která kdy na naší planetě existovala, je jedním z mnoha, mnoha živočichů z afrických pralesů, jejichž počty zatím nenávratně klesají.

Za informace pro tento článek vděčím knize Plazi a obojživelníci (DK Handbooks - Reptiles and Amphibians) od Marka O'Shea a Tima Hallidaye, vydané v roce 2001 nakladatelstvím Dorling Kindersley (v ČR uvedené v roce 2005 firmou Euromedia) a také Animal Diversity Web.