Bývali to dobrodruzi. Bývali to hrdinové. A Deylin Nieto z nich učinil teroristy. Pod vlivem séra, jež zvyšovalo jejich agresivitu a podněcovalo je k brutálnímu zabíjení lidí a ničení světa, se Lovci kryptidů stali psanci, podporovanými jen nestabilními, nebezpečnými jedinci. Svět se na ně už nedívá jako na hrdiny, kteří jej čtyřikrát zachránili. Pohlíží na ně jako na zrůdy, jako na prohnilé, sadistické vrahy, kteří se pokoušeli destabilizovat civilizaci snažící se o nelehký návrat do normálu. I když aliance bojovníků proti teroristickému týmu zjistila, proč tyto činy páchali, a jak moc je uvědomění si jejich vážnosti zlomilo, dá se předpokládat, že zbytek světa na tato zjištění nikdy nepřistoupí. Deylin Nieto je v současnosti jedním z nejpopulárnějších, ale také nejbohatších lidí na světě, a aktivně přispívá k rozvoji životní úrovně po celé planetě. Veřejnost jej vidí jako zachránce, a miluje ho... Poté, co Lovci kryptidů odvyprávěli agentům CIA, Samu Weberovi a Jeremymu Olsenovi, stejně jako svým přátelům Kate a Harveymu a britské premiérce Ishitě Burmanové, co se vlastně přihodilo v září roku 2020, a jak je Nieto k páchání ohavných zločinů zmanipuloval, poprosil Jack Owen o dvě věci. Ačkoliv premiérce Burmanové navrhl, ať s nimi udělá, co je třeba, a co si po tom všem zaslouží, poprosil o možnost omluvy celému světu a o pomstu Nietovi. Proč bizarní Nikaragujec donutil Lovce kryptidů stát se zločinci? Proč je vyslal ničit svět, kterému se snaží pomáhat? Odpovědi na tyto otázky mohou být překvapivé. Stejně jako to, co Lovce kryptidů čeká v budoucnosti. Protože nic už není takové, jaké to bývalo...
CRYPTID HUNTERS DARK, ČÁST DESÁTÁ:
Šestice Lovců kryptidů vystoupila z Ústavu pro duševně narušené trestance. Oblečeni ve svých černých spandexových uniformách, kráčeli pomalu ke Cryptid Swiftu, stojícímu na parkovišti podél vysokorychlostních letounů CIA. Šli mlčky. Ve tvářích se jim však promítaly pocity vzteku, zoufalství, lítosti, nejistoty, rozčilení, zběsilosti, strachu, šoku. Nikdy v životě necítili větší, drsnější, pomstychtivější vášeň. A přitom je ty pocity, ty mysl sžírající negativní emoce, tolik tížily, až litovali, že jim daly tu svobodu, aby je ovládly. Cítili se podvedeni, rozsekáni, zničeni. Deylin Nieto je po dva měsíce s pomocí jakési látky nutil páchat ty nejhorší zločiny, jaké si dovedli představit. Jack kráčel se zuby zatnutými, pomýšleje na vše, co provedl. Vybavovalo se mu, jak střílel nevinné, jak vedl útoky svých kolegů, jež Nieto naplánoval a prostě mu pak plány sdělil, jen aby je Jack jako poslušný klučík zrealizoval. Pauline bylo stále psychicky i fyzicky špatně, když si vzpomněla, jak zabíjela děti, dospělé, zvířata, zkrátka všechny, se kterými obyčejně tolik soucítila. Kolik bolesti jim chování, k němuž ji Nieto donutil, muselo přinést. Z očí jí vytékaly slzy. Pierre našlapoval pomalu, s hlavou svěšenou, neschopen zbavit se té tížící viny. Zabíjel ve vzpomínkách na jednoho z již dávno zemřelých lidí, které miloval, a kterému by se jistě těmito zločiny tolik znechutil, že by se od něj do konce života odvrátil. Fahad měl pocit, že jej tyto zločiny stáhly na stejnou úroveň, jako násilníky, se kterými po celá dlouhá léta bojoval. Otevřel té nenáviděné brutalitě náruč, a upevnil ji ve svém dobráckém srdci. Rogerovy výčitky byly bodavé, srdce stahující. Když tak kráčel se ztuhlým obličejem, snaže se nepropuknout v tichý pláč, vzpomínal na všechny, jež během svého života zachránil, a pak zase na všechny, které za poslední dva měsíce zavraždil. Připadal si zrazen. Akihiko byl možná zvyklý zabíjet kriminálníky, nikdy si však nedovedl představit, že se jednou stane stejným nesoucitným sadistou, jako oni. Pomalu otáčel ze strany na stranu svou teleskopickou kovovou tyč, nyní již lesklou, zbavenou krve svých vřískajících obětí, a hromadila se v něm nenávist vůči drobnému mužíkovi, jenž z něj toho prohnilce učinil. Šest dobrých lidí, hledačů tajemných tvorů, ochránců planety, idolů, hrdinů, se Nietovým rozhodnutím proměnilo v nejhledanější a nejnebezpečnější zločince světa. Zášť, kterou vůči němu právem cítili, neznala hranic. A to je děsilo ještě víc. Aniž by byli pod vlivem Nietova séra, stále představovali tikající bomby, jež měly brzy explodovat. Cítili se, jako nikdy předtím. Každý z nich, jednotlivě i jako tým, strhnuti do bezedné propasti beznaděje, hrůzy z vlastních činů, a nutkání vrátit úder. Vstoupili do Cryptid Swiftu a připoutali se ke svým sedadlům. Jack zapnul motor, nastavil autopilota, přejel rukou po nově nabité laserové pistoli, a s nejistým pohledem před sebe vydechl. Otevřeným vchodem do letounu prošel Bone Shatterer, oblečen v plné výstroji, s pláštěm a téměř nezničitelnou přilbou. Lovci kryptidů na něj vrhli zraky. "Co chceš, Same?" zeptal se Jack. "Poletím s vámi," odpověděl Weber, "nabízím vám svou pomoc." "Tohle je náš souboj, Same," ozval se Pierre, "jestli nejsi uvnitř tak rozflákaný jako my, tak se od něj drž dál." "Nejsi tu proto, abys nás kontroloval, že ne? Nebo nám snad Burmanová a agenti nevěří?" zeptala se Pauline. "Je to boj nás všech. Zatáhli jste mě do něj, a já vám to nevyčítám. Ba naopak, dali jste mi novou naději. Vaše zločiny mě donutily jednat, a to tak, jak jsem nikdy předtím nejednal. Věřte nebo ne, udělali jste ze mě lepšího člověka. I v těch nejhorších věcech musí člověk zkrátka hledat něco pozitivního," řekl Sam. Podíval se na Pierra. "Skončili jsme to mezi námi už dávno," zašeptal a podal Pierrovi ruku, "nejsme už nepřátelé. Už dlouho ne." Mluvil tak vlídným hlasem, že byl od starého Sama Webera k nerozeznání. A mínil svá slova. Vrhl pohled na Jacka, vůdce týmu. "Kdysi jsem se k vám přidal, když byl váš tým ještě v plenkách, a byl to podraz. Dovolte mi teď přidat se k vám, a opravdu vám pomoci. Pojedeme společně, tak jak to kdysi mělo být," řekl mu. Jack pokýval hlavou. Levý koutek jeho úst se trochu pohnul, jako by se Jack pokusil o úsměv, i ve vší té beznaději. Cryptid Swift vystřelil do vzduchu, se sedmi houževnatými bojovníky na palubě, a rychle se ztratil mezi šedavými mračny. "Neměli jsme s nimi letět i my?" zeptala se agentka Kentová svého šéfa, Arika Thomsona. "Myslíte snad, že to nezvládnou? A já myslel, že jste v ně celou dobu věřila," odpověděl Arik. "Spíš jestli nepotřebují pomoc," dodala Barbara. Arik mávl rukou. "Když nás tak zřídili, ať si pomůžou sami. Mají Webera, to nestačí?" zasmál se. Jemně se dotkl Barbařina ramene. "Teď už nic špatného neprovedou. Naše malá aliance jim pomohla se z toho dostat, tak ať si trochu zařádí," dodal, a dotýkaje se své zraněné hrudi, vrátil se do budovy sousedící s ústavem. "Máte pravdu, šéfe," řekla již docela klidně Barbara, "je to jejich válka. Vždycky to byla jejich válka." Cryptid Swift protínal oblaka nad Atlantským oceánem, zneviditelněný, nezaznamenatelný ani těmi nejvyspělejšími radary. Nesl se v rovné lince sto metrů nad vodou, ve stealth módu přelétal nad rybářskými loděmi, jejichž posádky se divily, odkud náhle přicházel ten prudký závan vzduchu, a mířil na jihozápad. Sam si hověl v zadním sedadle, a prohlížel si vnitřek letounu. "Kolik sedadel tu sakra máte? To se dají vysunout i ze stěn?" řekl vesele. "Čas od času letounem lítalo víc lidí, než jen nás šest," prohodil Akihiko, věnující pozornost leštění šurikenu. "Když jste lítali do Nietovy podvodní základny... kde jste Cryptid Swift nechávali?" zeptal se Sam. "Většinou v jedné z jeho ponorkových místností. Má jich několik," odpověděl Fahad. "Předpokládám ale, že tam už nehodláte zaletět, co?" pousmál se Sam. "Ne, přistaneme normálně nad hladinou a necháme tam letoun levitovat," řekl Jack, "mám tu takovou pěknou hračku, kterou jsem kdysi vyrobil. Nevím už, kolik měsíců nebo snad i let jsme ji měli ve výbavě letounu." Natočil se k ostatním na sedadle a ukázal jim malou krychličku s dvěma tlačítky na dvou protějších stranách. "Už jsou to nějaké dva roky, co jsme měli tu čest podívat se pořádně na Nietovy roboty X-77, kteří v současnosti, jak všichni víme, pěkně chrání jeho jezerní sídlo. Sestřelili by náš letoun dřív, než bychom stačili reagovat. Nieto navíc o stealth technologii našeho letounu moc dobře ví, sám si ho v posledních měsících dopodrobna prohlížel. Umí náš letoun zaznamenat, takže na nás roboty okamžitě pošle. Všem je nám snad jasné, že už určitě ví o našem 'probuzení'. Až přiletíme na území Nikaragui, zvýším rychlost letounu na maximum, za pár minutek se ocitneme nad území jezera, a já pak z letounu tuhle krychličku shodím na vodní hladinu. Vyřadí všechny funkce robotů v okolí jezera na sto kilometrů, včetně těch v Nietově základně. Pak proti nám půjdou jen jeho zvířátka a jeho dva dvounozí posluhovači," vysvětlil svůj plán ostatním Jack. "Dobrý nápad," řekla mu Pauline. "Ne, že byste nutně potřebovali mě, abyste něco takového vymysleli," pousmál se Jack. "Všechno nakonec dopadne tak, jak to dopadnout mělo," řekl Sam a pokýval hlavou, "vy vniknete do jeho podvodní budovy, a pomstíte se mu. Přesně jak jsem čekal. Jen jsem si nemyslel, že vám v tom budu pomáhat." Vyhlédl z okna a zahleděl se do nádherné modře Karibského moře. "Celou tu dobu, co jsem se vás pokoušel zastavit, jsem se snažil přemýšlet jako vy. Když jsem po našem souboji v Sao Paulu navštívil Nietovu základnu, hledal jsem její nedostatky, slabá místa, do kterých by nadlidsky silný člověk, jako tady ty Pierre, nebo dokonce já, mohl udeřit, a celou budovu narušit. Chcete vědět, kde jsou?" řekl s upřímností v očích. Přelet nad pevninou Nikaragui byl až zvláštně poklidný. Dalo by se čekat, že Nieto zaznamená pohyb Cryptid Swiftu z Anglie přes Atlantik do své rodné země již od začátku, a pokusí se jej zastavit. Ani při vniknutí na území poměrně velké středoamerické země se však na obloze neobjevil jediný robot X-77. Lovci kryptidů začínali přemýšlet, proč tomu tak bylo. Stalo se snad něco neočekávaného? Nebo snad Nieto nebyl informován o vyproštění týmu z jeho vlivu, ačkoliv měl údajně oči a uši všude? Letounu zabralo necelé čtyři minuty, než od karibského pobřeží Nikaragui doletěl k největšímu středoamerickému jezeru a k rozsáhlé síti továren Nieto Industries. Z jejich komínů se stále kouřilo, oblast tedy nebyla opuštěná. Avšak letecký prostor byl stále prázdný. Nebyl čas dál přemýšlet, proč. Jack vysunul dveře letounu a shodil aktivovanou krychličku na hladinu jezera. Roger si všiml dvou robotů X-77 klidně pracujících na pobřeží u jedné menší továrny, a přenášejících velký barel se značkou toxicity. Po dopadnutí krychličky sebou oba sekli o zem, stále však držíc barel s toxickou látkou v dostatečné vzdálenosti od břehu jezera. "Je to dobrý, lidi," sdělil týmu Roger. "Fajn, jak teď dovnitř?" zeptal se Sam. "Vezmeme si potápěčskou výstroj," odpověděl Jack, a vytáhl ze skříňky v zadní části letounu svůj dýchací přístroj. "Máme jich tu dostatek pro všechny, včetně tebe, Same," řekl ještě, a připevnil si kyslíkovou láhev na záda. "Stisknutím tohoto tlačítka na popruhu ve vodě zrychlíte, zároveň to ale slouží k zapnutí jetpacku, se kterým je bomba spojená. Ten použijeme k doletu na hladinu. Nato se ponoříme, a pak... však víte. Jako dřív. Dovnitř jsme se už párkrát dostali, víme, jak to udělat. A ty nás jen následuj, Same," mluvil dál Jack. Letoun zůstal ve stejné pozici ve vzduchu s minimálním výdejem paliva, a sedm bojovníků oblečených vesměs v černém, ať to byl spandex nebo speciální uniforma z Projektu Herkules, z něj hbitě vyletělo, horký vzduch z jetpacku za zády. Jakmile dosáhli hladiny jezera, podíval se ještě Pierre na svého dávného nepřítele, a trošičku se na něj usmál. "Fakt ses snažil, ty jeden secousse. Podvědomě jsme se snažili, aby si někdo všiml toho, že s námi nebylo něco v pořádku. Kdo by si byl pomyslel, že se nám nakonec pokusíš pomoct ty?" řekl Samovi Pierre. "Proto jsme malovali ty mračící se smajlíky," ozval se Akihiko, a zatnul zuby do hadice dýchacího přístroje, "mělo to ostatním značit, že jsme byli z Nietovy manipulace nešťastní." "Dík, Same," dodal Pierre. "Budeme tady spolu kecat, nebo toho grázla konečně vyřídíme? Na co čekáte, Lovci kryptidů, profesionálové?!" zasmál se Weber. I po ponoru panoval pod vodní hladinou až nečekaný klid. Stožáry s laserovými puškami se sice ze sedimentu na dně jezera při připlutí týmu k okraji budovy vysunuly, zbraně po nich však vůbec nepálily. Byl-li Nieto uvnitř podvodní budovy, pak se z jakéhosi důvodu rozhodl nestřílet. Naopak Akihiko to moc dlouho nevydržel. Laserovými paprsky nejvyššího stupně stožáry roztrojil či rozčtvrtil, poháněn zvířecí zlostí. Jack a Pauline propálili laserovými pistolemi otvor ve stěně ponorové místnosti. Netrvalo dlouho, než práci dokončili, byli už koneckonců zkušení. Jakmile se všech sedm bojovníků ocitlo na půdě Nietovy základny, stěna se automaticky překryla dvěma silnými, kovově lesklými vrstvami, a voda z místnosti se odčerpala. "Jsme uvnitř. Bože, jak já tuhle budovu nenáviděla. Nejradši bych to tu rozstřílela na kusy," poznamenala Pauline, jakmile z obličeje strhla potápěčské brýle, a hodila za rameno dýchací hadici. "Tak na co čekáme? Rozkopat, rozstřílet, všechno zničit," zasyčel Akihiko. "Nepřijde vám, že to bylo moc snadné?" zeptal se tajemně Jack. Pierre bez jediného slova přišel ke kruhovitým dveřím vedoucím do chodby a vytrhl je. "Prosím, přátelé," řekl s francouzskou galantností, "le chemin est à vous." Na konci bílé chodby se náhle objevili tři vodní dráčci. Kolébavou chůzí se začali k týmu přibližovat, a pak se s řevem rozběhli na plné obrátky. Roger reagoval pohotově, a jednoho z nich odstřelil laserem nejnižšího stupně. Sotva mu tak ublížil, jen ho omráčil. Akihiko udeřil dalšího do zad svou tyčí, a Fahad zase skočil po třetím, natlačil ho ke zdi, a nepříliš silně jej praštil do hlavy. Jakmile vodní dráčci spali, rozběhli se všichni členové týmu společně ke schodišti, a vyběhli do vyššího patra. Zde, ve světle modré chodbě, na ně čekala dvojice zmutovaných Chupacaber.
"O těchhle potvorách se mi bude asi zdát. To budou zas pěkně děsivý sny," prohodil Sam. Jedna z příšer se vrhla na něj. "My už jsme na ně zvyklí, kámo," řekl Akihiko, a praštil zvíře zezadu do hlavy. Drápaté monstrum s očima žhnoucíma zlostí se na japonského bojovníka otočilo, a zařvalo na něj, až jej poprskalo svými dlouhými, lepivými slinami. "Jen pojď, ty zrůdko. Zkus do mě zatnout drápy," hecoval příšeru Akihiko. Namísto toho ji jeho kolega ze Spojených arabských emirátů odstřelil středně silným laserem. Akihiko naň vrhl zlostný pohled. "Na hraní nemáme čas, Akihiko," sykl Fahad. Pierre bojoval s druhou Chupacabrou. Dlouhatánským, ostrým jazykem mu sice zjizvila tvář, rána se však Pierrovi okamžitě zahojila, roztáhl příšeře ruce, a odkopl ji. Týmu by jistě dělal problémy robot X-77, jenž chodbu hlídal, kdyby byl ovšem zapnutý. "Spinká jak novorozeně," řekla o něm Pauline. "Ne," napomenul ji Jack, "tak roztomile ne. Zapomněla jsi snad, jak vypadá Dean, když spinká?" "Nedivil bych se, kdyby ano, pane Owene," ozval se Nietův hlas. Dveře do hlavní místnosti se otevřely. Lovci kryptidů a Bone Shatterer do ní opatrně vstoupili. Po celé modré místnosti se rozsvítila světla, a ozářila Deylina Nieta sedícího u plastového stolu a popíjejícího nikaragujský rum, hlídaného svým kovovým posluhovačem Metallerem a vrchním asistentem Black Spierem. "To se malý hošík bude divit, až mu řeknete, kolik každý z vás, slečno Jetkinsová a pane Owene, v životě zabil lidí. Bude vás nenávidět. Možná... možná ho někdo bude muset adoptovat," řekl Nieto a rozesmál se. "Ty jeden hnusnej idiote," zasyčel Akihiko, "rozsekám ti ksicht! Donutím tě, abys sbíral svoje zuby z podlahy!" "Na vás jsem ten můj pěkný vynález vlastně ani nepotřeboval, pane Yukimuro, co? Vy jste pořád samá krev a mučení," řekl Nieto, utřel si ústa čistým kapesníkem, a vstal od stolu. "Takže jste to byl vy. Teď jste se přiznal třetí osobě," ozval se Sam. "Pane Webere, na co si hrajete? Přiletěl jste s nimi proto, že s nimi teď soucítíte? Chcete jim pomoci, aby mi, jak tady pan Yukimura říká, rozsekali ksicht? Vy jste přece dobrý člověk. To už jsem Vám řekl," řekl mu Nieto. "Zato vy ne. Zmanipuloval jste skupinu lidí, donutil jste je dělat ty nejhorší věci, protože jste si asi nechtěl zašpinit ty vaše malý buřtovitý prsty, a všem ve světě jste lhal, že s tím nemáte nic do činění, a že Vás Lovci kryptidů prý už dlouho nezajímají. Šel jste tak daleko, že jste je nechal poslat na mě. Připravil byste mě o mé schopnosti, a... a můj pes, mí sousedi, ty všechny jste vlastně zabil vy. Takže i pro mě je to tak trochu osobní, pane Nieto!" rozčilil se Sam. "Já? Já nikoho nezabil," zasmál se Nieto a práskl rukou do stolu, jako by slyšel dobrý vtip, "to oni. Podívejte se na ně, pane Webere. Podívejte se na ně! Vrahové! Kriminálníci! Trestanci! Vyvrženci!" Smál se zrovna tak, jako Lovci kryptidů, když jím byli manipulovaní. Nedokázal se ve smíchu zastavit, bouchal rukou do stolu, choval se bláznivě, až hystericky, a utíral si oči. "Já... jim ukázal... jaký je jejich pravý potenciál!" vyhrkl, a zase se začal řehtat. Jack vytasil laserovou pistoli. Black Spier na to reagoval vytažením své vlastní pistole, a Metaller vysunul ze zápěstí pětihlavňové pušky. "Nutil jsi nás zabíjet, Nieto. Proč?!" zařval Jack. "Já vás nenutil k ničemu, Owene! To vy sami," řekl Nieto, jenž se náhle uklidnil, a vykulil na Jacka své nevinné oči, "všechno to byla vaše práce. Dělali jste to vědomě, no ne? Pane Webere, oni už vám jistě řekli, jak to celé bylo, že? Nebudu zapírat. Ne, nemám proč. Opravdu jsem vyvinul látku, kterou tady můj dobrý přítel Robbie před dvěma měsíci napustil Lovcům kryptidů do míchy. Ta látka způsobuje agresivitu, ale taky poddajnost. Poslouchali mě. Jejich mozky reagovaly poddajně na mě a na Robbieho. Zaznamenávaly naši chemii, a reagovaly na ni tak, jak jsme chtěli. A všechno, co jsme chtěli, nebo co jsem já chtěl, bylo to, aby se chovali tak, jak se chovat mají. Jací jsou hluboko uvnitř. Ta látka je nezměnila. Ne, jenom posílila to, co se v nich nachází." Pohlédl na Rogera. "Pan Neill viděl spoustu zabíjení. Věděl, jak to dělat." Ukázal na Fahada. "Nenávist k ostatním je něčím, co pan Ghazalli nesnášel celý život. Všichni ti trýznitelé ji do něj promítli." Zakýval hlavou na Akihika. "Vy jste byl agresivní vždycky. Proto si už léta hrajete na ochránce Tokia, a s maskou, aby vám nikdo neviděl do obličeje. Aby nikdo neviděl, jak zlej vlastně jste, když bodáte a sekáte své nepřátele." Pak ukázal na Pierra. "Pořád tam někde hluboko bolest ze ztráty sestry je, no, nemám pravdu? Tak asi zase vyplavala na hladinu. Ale vy jste byl vždycky speciální, pane Leroyi. A uznávám, že jsem se o to zasloužil já. Já, Deylin Nieto, já jsem zodpovědný za vaše proměny v zelené monstrum. Vždycky jsem vás měl v hrsti." A pak pohlédl na Jacka a Pauline. "A nejproradnější rodiče na světě. Soucitná blondýnka a pohledný anglický černovlas. Vypadáte jak hollywoodské hvězdy, a přitom jste uvnitř shnilí. Sérum to ve vás jen posílilo, ukázali jste, co jste zač. Světu, i svému malému žabáčkovi." Nieto se opět začal hystericky smát. "Spíš bych řekl, že to s námi udělalo opak. A ukázalo to světu, jaký jste vy. Protože jsme se chovali stejně jako vy, Nieto," řekl Pierre. "Možná," smál se stopadesáticentimetrový Nikaragujec, "říkejte si, co se vám zlíbí, co vám pomůže dál žít. Ale sami víte, co jsem s vámi provedl. Sami víte, že mám pravdu. Jasně, myslete si, že to byl opak vás samotných. Že ten chlap pomazávající se krví lidí byl přesný opak chladnokrevného zabijáka, že ta dva měsíce se neumývající anarchistka byla opak ženské, co celý život vzdoruje nějakým pravidlům. Nerozesmívejte mě. Znám vás snad lépe, než vy sebe samotné?" V místnosti zavládlo ticho. Nieto se stále tiše smál, utíral si sople, pohlížel na Lovce kryptidů, zase propukával v tichý smích, a dětsky si přitom plácal po obličeji. "Ale bez vaší chemie by se k těm zločinům neodvážili. Tudíž jste tady zločincem vy, ne oni," řekl Sam. I Lovci kryptidů se na něj podívali s údivem. Donedávna v ně sám nevěřil, nazýval je darebáky, a teď se jich plně zastával. Možná to bylo proto, že Sam věděl, jaké to je páchat zločiny, když je k nim člověk donucen. Zvláště, když nemá na výběr. A Lovci kryptidů na výběr neměli. Na výběr měl pouze Nieto, a ten se je rozhodl zlomit. "Říkej si, co chceš, Webere. A hraj si na hrdinu. Jakže ti to říkají? Bone Shrapnel? Nebo tak nějak? Ach jo, tenhle svět je prostě tak směšný!" řehtal se Deylin a práskal se při tom do stehna. "Měl jste šanci stát se lepším člověkem, udělal jste si obrázek pomocníka lidstva, a teď to všechno hodíte do koše. Ať chcete nebo ne, svět se nakonec přesvědčí o tom, že jste z Lovců kryptidů udělal vrahy vy sám, a že všechny zločiny, co provedli, jste v podstatě provedl vy, neboť jste je ovládal," řekl Sam. "Mě na tom nesejde," chichotal se Nieto, "svět je mi vděčný, víte? Nikdy mě nezavrhne. Nikdy nezavrhne milého, hodného Deylina!" "Neodpověděl jste mi na otázku, Nieto. Proč jste nás to donutil udělat?!" zařval Jack. "Když jsi říkal, že tě nezajímáme," zasyčel Akihiko, "proč jsi po nás znova šel?!" "Vy to nechápete?! Vy to fakt nechápete! Vy to prostě pořád nechápete..." zašeptal Nieto a utřel si pot z čela. "Já jsem váš největší a nejhorší nepřítel. Vy jste jako Batman, já jsem jako Joker. Beze mně byste prostě nebyli takoví, jací jste. Vy jste mí Avengers, já jsem váš Loki," vykřikl Nieto. "Ty komiksový reference se mi upřímně docela líbí," řekl Pierre, ale Roger ho praštil do ramene. "Vy a já se vzájemně doplňujeme. Jsme spletení, zamotaní, už tolik let! Od té doby, co jste se stali prvními lidmi, kteří odhalili mé malé tajemství. Vy jste byli prvními lidmi ze světa tam venku, kteří se dozvěděli, že Deylin Nieto nebyl miliardář uhynulý při autonehodě, ale génius žijící v podvodní říši! Jsme k sobě přicvaknutí na věky věků. Jenom jsem lhal, když jsem říkal, že mě nezajímáte. Já si uvědomuju, jak moc existence vás jako týmu a mě jako... jako toho, za co mě svět považoval a považuje i teď... závisí na našem vztahu. Jedinečném, křehkém, tak lehce zneužitelném... Je to, jako bychom spolu navždycky hráli kostky a při každém hodu by vám i mě padal stejný počet puntíků. Nikdo nikdy nevyhraje. Hra je nekonečná," odpověděl docela vážně Nieto. "Když nemůžeš vyhrát, tak proč prostě hru neskončíš? Proč nevstaneš a neodejdeš?" zeptal se Jack. Nieto se zasmál: "Protože jsme propojení. Nedá se odejít. Hra se nedá ukončit. Ne, dokud Deylin Nieto a Lovci kryptidů žijí. Ne, dokud obě strany existují. Já vás nezabil, a proč bych to kruci dělal? Jenom jsem vám chtěl ukázat, čeho jste schopní. Proto jste tu." Zase se posadil na židli a chrstl do sebe trochu rumu. "Chtěl jsem vám to říct. Čekal jsem tu na vás. Doufal jsem, že z vás to sérum někdo dostane, abyste se vrátili, a já vám mohl sdělit pravdu o vás a o mě. O tom to celé je. Tahle část hry byla o prohloubení našeho vztahu a o vašem sebeuvědomění," dodal. "Když tu hru nechceš skončit ty, tak ji ukončíme sami," řekl upřímně Jack, a střelil po něm z laserové pistole. Plastový stůl se rozletěl na kusy, a Nieto se řehtal. Ležel na podlaze, mlátil do ní rukou, a smál se, až se za břicho popadal. Metaller zamířil pětihlavňovými puškami na Pauline, ale vystřelil příliš pozdě. Pierre už svíral jeho ruce, drže v sobě to zelené monstrum, a stále ve své lidské podobě, v otrhaném spandexu, jej tlačil ke stěně hlavní místnosti. Dal mu jednu ránu do hlavy, pak druhou, nato jej kopl do trupu, a trochu zkřivil meteokolosium tvořící jeho břicho. "Jistě si pamatuješ, že mám nad tebou navrch," řekl mu skřípavým hlasem Metaller, "nebo se ti snad vzpomínky z naší potyčky nevrátily? Byl jsi skvělým hercem, vážně to vypadalo, že to městečko ohrozíš. A zabil jsi tam pár lidí." Vytasil ze zápěstí dlouhou čepel, vtom však jeho ruku chytil Bone Shatterer, a pořádně ji zmáčkl. Metallerova ruka náhle připomínala sešlápnutou plechovku. "Sakra, jaks to udělal?" zeptal se s úsměvem Pierre. Sam jedinou ranou pěstí přemístil Metallera do stropu, kde se inteligentní robot zasekl. Zbytek týmu bojoval s Black Spierem. Střílel jako naprostý vyšinutec, aniž by viděl, kam mířil, a snažil se chránit Nieta. Pistole mu z ruky vyletěla poté, co se do její hlavně zasekl Akihikův šuriken. Robbie pak dostal ránu do břicha od Rogera, Fahada, a do zad ho kopla Pauline. Jack zvedl ze země Nieta, přitahuje si ho k sobě za límec košile. "Je konec, Nieto. Celá naše společná hra končí tady a teď," řekl mu, odhodil ho k zemi, a odvrátil se k němu zády. Laserovou pistolí zamířil na stěnu hlavní chodby. "Tak Same, kde byly ty slabiny?" zvolal. "Myslím, že na ně míříš," odpověděl Bone Shatterer. "Lovci kryptidů," oslovil Jack své kolegy, "dejte jim všechno, co máte." Laser zasáhl stěnu, a strop chodby sletěl dolů. Bone Shatterer zamířil k dalším slabým místům, k pilířům v zadní části chodby, a údery pěstí je rozbil. Nietova podvodní základna se začala na dně jezera pohybovat. Nakláněla se. Pierre proskočil stropem do vyšší místnosti, načež Metaller spadl vedle svého otce, stále se příšerně řehtajícího. Lovci kryptidů ničili, co jim přišlo do cesty. Stropy a zdi padaly, kruhovité dveře tvořené mimozemskou technologií létaly vzduchem ve stovkách kusů, podlaha, politá benzínem a hořlavými chemikáliemi z Nietových laboratoří ve spodní části budovy, hořela. Plameny se schodištěm rychle šířily nahoru. A Nieto se kolébal na podlaze, a neustával ve svém smíchu. Metallerův systém se nahodil zrovna včas. Strop hlavní místnosti se strhl. Zvedl ze země svého stvořitele, a proskočil s ním do hořící chodby. Black Spier se také plazil ven, shazoval svou masku a popadal dech. "Co to udělali?!" zařval na Metallera. "Destabilizovali budovu. Otec měl nahodit bezpečnostní systém, který při jejich příletu schválně vypnul. Místo toho se teď směje. Budova se hroutí," odpověděl dvoumetrový robot z meteokolosia. "Cože?! Musíme ven!" vykřikl Robbie. Ale nejbližší ponorová místnost byla od nich odříznuta vysokými plameny. Nebylo úniku. Smích šíleného Nikaragujce, zachránce i vraha, muže přivedeného na dráhu zločinu zabitím vlastní rodiny v jedenácti letech, a člověka, který se pokusil ovládnout svět, člověka, který si nakonec zasloužil nepříliš dlouho trvající uznání a slávu, se nesl rozpadající se podvodní budovou na dně jezera Nikaragua, než plameny roztavily otvory, jimiž do podivného úkrytu pronikl proud vody, a zatopil jej. Hlubiny jezera Nikaragua ztichly. A to ticho jim vládlo minuty, hodiny, dny. Ale když se Nietova základna hroutila, odlétal z jejího území Cryptid Swift s Lovci kryptidů a Bone Shattererem na palubě. Pomsta nepřátelům nebyla brutální, netekla při ní ani krev. Byla však rychlá, a děsivá. Roger si nervózně kousal nehty. Bylo správné učinit toto rozhodnutí? Akihiko si prohlížel staženou teleskopickou tyč, a mírně jí bouchal do podlahy. Dumal nad tím, co se právě stalo. Pierre si také nebyl jist sám sebou, nahlas oddechoval, a přemýšlel. Fahad seděl na sedadle se zavřenýma očima. Pauline pohlížela ven z okna, a sledovala, jak se vody jezera Nikaragua čeřily, nasávány zdemolovanou budovou na dně. Jack se na všechny mlčky podíval. Z očí do očí pohlédl Samovi, a ten pokýval hlavou. Jack se otočil, popadl knipl, a oddechl si.
Nad základnou Ústřední zpravodajské služby v Langley zazářilo slunce. Jeho veselé paprsky pronikly okny hlavní budovy, oznamujíc začátek nádherného listopadového rána. Arik Thomson vyšel ze své pracovny a pokynul na Lovce kryptidů a jejich nejbližší, kteří stáli v chodbě a vyhlíželi na slunkem pozlacené lesy a parkoviště. "Jste drsňáci. Ale v tom nejlepším slova smyslu," řekl jim šéf CIA. "Všem vám musíme poděkovat," promluvil Jack, "bez vás by tahle hrůza nikdy neskončila. Dělali jste, co jste mohli, a zachránili jste nás." "Je pro nás čest zachránit lidi, kteří samotní několikrát zachránili tenhle svět," odpověděl Arik. Jack jen pokýval hlavou. Agentka Kentová vytáhla ze složky několik papírů. "Očistili jsme vaše jména. Poněvadž část té látky, kterou vás Nieto ovládal, byla sérem agresivity, jež je světu vědy již nějakou dobu známo, a navíc jsou jeho nelegální zdroje dohledatelné v Japonsku, je všem nezávislým vyšetřovatelům jasné, že jste ty zločiny neprováděli tak úplně z vlastní vůle," řekla Barbara, "na papírech jste tedy čistí. Ale přístup, který k vám veřejnost má, to nezmění. I když jste natočili videoklip s omluvou, který bude mimochodem brzy zveřejněn na internetu. Ne všichni tomu příběhu uvěří, ač je pravdivý." "Je konec. Konec Lovců kryptidů," řekl hořce Jack, "všechno je to moje chyba. Neměl jsem to tolik uspěchat. Chtěl jsem, abychom se vrátili do akce, aby všechno bylo jako dřív... dostalo nás to jen do problémů, a teď jsme kvůli tomu vyvrženci." "Můžete ale žít v utajení před veřejností, a pokračovat ve své práci," namítla Barbara. "Ne," řekl rozhodně Jack, "každý si půjdeme svou cestou. Hra skončila. Žádný tým, žádný nepřítel, který by po něm šel. Svět se příliš změnil. Bude nejlepší, když se mu přizpůsobíme každý sám. Navíc máme, o čem přemýšlet, a s čím se vyrovnávat. Nedostavěnou základnu v jižním Londýně ponecháme svému osudu." Akihiko pokýval hlavou, a Fahad také, načež chytil za ruku svého přítele Harveyho. Pierre se usmál na Kate, Jack pohladil po hlavičce Deana, kterého Pauline chovala a láskyplně k němu promlouvala, a Roger smutně zvedl ze země Tatze, přičemž jej nechal, aby mu rakouský kočkočerv obtočil kolem krku svůj dlouhý srstnatý ocásek. "Každý z vás se bude moci dále pohybovat po světě. Můžete dělat jakoukoliv práci, věnovat se jakémukoliv koníčku. Jen se držte pryč od veřejnosti. Kdo ví, kolik let k vám ještě bude nepřátelská," řekla Barbara. "Podle Ishity Burmanové je vám náruč Spojeného království vždy otevřená, ale pokud chcete, můžete zůstat i tady, ve Státech," nabídl jim Arik, "můžete žít v Langley, a podobně jako Bone Shatterer pomáhat nám." "To už není pro nás," řekla Pauline, "všechno skončilo. Je čas na novou kapitolu v našich životech. Nemám pravdu?" Pierre vytáhl z kapsy svých kožených kalhot útržek ze spandexového obleku s nápisem The Cryptid Hunters. Vyhodil ho otevřeným oknem ven. S Kate se na ostatní usmáli, a vyšli ven z budovy. Zbytek je brzy následoval. Každý se vydal svým vlastním směrem, na svou vlastní cestu životem. Nieto je orazítkoval, jejich společná cesta jeho vlivem skončila. Barbara a Arik na ně vyhlíželi z plošinky před hlavním vchodem. Šéf CIA vytáhl z kapsy papír a ukázal ho agentce. "Pořád je ve světě spousta lidí, kteří se inspirovali těmi zločiny. Máme před sebou dost práce, agentko. Bone Shatterer už stopuje skupinu teroristů ve spandexu na území Walesu. Nechcete mu se slečnou Lyonsovou pomoci?" prohlásil. Barbara mlčela. Arik zvedl obočí a papír zase schoval. "Myslíte, že mluvili pravdu? Že opravdu skončili?" zeptal se tiše. "Ano," řekla Barbara, "Lovci kryptidů skončili."
KONEC.
Žádné komentáře:
Okomentovat