Pelorosaurus ("obludný ještěr" či "gigantický ještěr") byl sauropodní dinosaurus z čeledi Brachiosauridae, který žil v rané křídě, před 132 miliony let, v západní Evropě. Jeho fosilie byly nalezeny v Anglii a Portugalsku. První nálezy popsal Gideon Mantell v roce 1850, a přestože nalezené zkameněliny patřily zvířeti, jež se zaživa docela podobalo cetiosaurovi, kterého o devět let dříve popsal Richard Owen a nesprávně jej označil za mořského krokodýlu podobného plaza, a který byl tedy nesprávně klasifikovaný, uvědomil si Mantell správně, že Pelorosaurus byl suchozemským dinosaurem. Historie taxonomického zařazení tohoto dinosaura je však ještě složitější. Owen popsal v roce 1842 druh Cetiosaurus brevis, jehož ostatky objevil v roce 1825 John Kingdon. Jenže jak se ukázalo, C. brevis nebyl jako C. oxoniensis (jediný dnes platný druh cetiosaura), ani ostatní dinosauři, kteří byli k tomuto rodu řazeni. Alexander Melville si v roce 1849 povšiml, že Owen klasifikoval směs kostí jakéhosi iguanodonta a "sauropoda" (tento název v té době ještě zaveden nebyl). Melville se rozhodl samostatné sauropodní ostatky pojmenovat Cetiosaurus conybeari. A pak v listopadu 1849 přišel Mantell, jenž zjistil, že C. conybeari byl příliš odlišný, než aby patřil do rodu Cetiosaurus, a tak pro něj vymyslel nový název Colossosaurus. Tento název se neujal. Owen nalezenou stehenní kost určil jako jediný holotyp druhu Pelorosaurus conybeari. V roce 1970 výzkum Rodneyho Steela a Johna Ostroma prokázal, že C. conybeari (či P. conybeari) bylo mladší synonymum C. brevis, který vlastně vůbec nepatřil do rodu Cetiosaurus. Za tu dobu se však z pelorosaura stal tzv. "wastebasket taxon", byli k němu tedy přiřazováni různí sauropodi, jež do rodu vůbec nepatřili. V roce 1882 nicméně Henri-Émile Sauvage zařadil rod Pelorosaurus do skupiny Sauropoda, čímž se tento dinosaurus stal jedním z prvních, jež byli klasifikováni jako její zástupci. Pelorosaurus byl podle Thomase Holtze až 24 metrů dlouhý, podle odhadů jiných odborníků mohl mít na výšku až 12 metrů, a byl pravděpodobně stavěn podobně jako jemu více či méně příbuzný Brachiosaurus. Zda šlo skutečně o brachiosaurida, to však není jisté, neboť je fosilního materiálu z druhu P. brevis (jediného platného druhu rodu Pelorosaurus) velmi málo. Mezi brachiosaurovité ho zařadil von Huene v roce 1927, na počátku tohoto století byl tento názor ještě stále akceptován, ale v posledních letech vzniklo podezření, že do čeledi nepatřil, ač byl stále zástupcem skupiny Titanosauriformes. Jedním ze současníků pelorosaura byl Xenoposeidon, anglický rebbachisaurid, který žil také na začátku křídového období. O životě pelorosaura můžeme jen spekulovat. Zda tito majestátní velcí býložravci kráčeli raně křídovou krajinou sami nebo ve společnosti mnoha ostatních zástupců svého druhu, to je velkou otázkou. Portugalské nálezy nejsou příliš přesvědčivé, jediným pelorosauřím ostatkem, který mu stoprocentně patřil, je ona stehenní kost, a z té se nic o stádním životě vyčíst nedá. Pochopitelně však šlo o spásače listí. Pohyboval se po čtyřech silných nohách. Nozdry měl pravděpodobně umístěny na vrcholku hlavy, a mohl dýchat i při jídle. Jeho kůže byla tvrdá. Dospělý Pelorosaurus určitě neměl mnoho nepřátel.
Popis tohoto dinosaura najdete například v knize "Speciální průvodce - Dinosauři od alosaura k tyranosaurovi" od Gerrieho McCalla.
Žádné komentáře:
Okomentovat