Po více než měsíci je tu další část projektu Pravěcí netopýři, jež je zároveň letošním 400. článkem na mém blogu! V průběhu posledního roku jsem v rámci této série článků psal o prehistorických netopýrech, kteří byli mistry v létání, ale na zemi, snad s výjimkou obřího upíra, kterého jsem popsal v říjnu, byli docela nemotorní. To však rozhodně neplatí o vulkanopsovi...
Druh: Vulcanops jennyworthyae,
Období: raný miocén, před 19 až 16 miliony let,
Území: Nový Zéland.
Čeleď mystacinovití (Mystacinidae) zahrnuje celkem tři rody, z nichž se v současném světě setkáme pouze s jedním, a to sice s maorilandským rodem Mystacina, který zahrnuje mystacinu novozélandskou (M. tuberculata) a v minulém století pravděpodobně vyhubenou mystacinu větší (M. robusta). Vyhynulými zástupci této čeledi jsou oligocénní až miocénní Icarops z Austrálie a velice zajímavý Vulcanops z Nového Zélandu, jenž byl v roce 2018 popsán australskou paleontoložkou Suzanne Hand, odbornicí na prehistorické letouny. Rodový název, který zvířeti dala, odkazuje na římského boha ohně a kovářství Vulkána, a tím pádem také na tektonickou povahu ostrovů Nového Zélandu, a aby toho nebylo málo zároveň také na Vulcan Hotel ve starém těžařském městečku Saint Bathans v novozélandském regionu Otago na Jižním ostrově. Právě z naleziště poblíž Saint Bathans totiž fosilie vulkanopse vzešly. Druhové jméno, V. jennyworthyae, dala Hand tomuto netopýrovi na počest Jennifer P. Worthy, jež se významně zasloužila o rozšíření poznatků o prehistorické fauně Saint Bathans, a která při vykopávkách na nalezišti sama fosilie vulkanopse objevila (mimoto v posledním desetiletí popsala například miocénní ryby druhů Galaxias bobmcdowalli a G. brevicauda či též Prototroctes vertex). Nález se skládal z fosilizovaných úlomků čelistí a zubů, jež se nacházely v sedimentech vzniklých na dně sladkovodního jezera v době před 16 až 19 miliony let. Hand podle velikosti fragmentů určila, že Vulcanops vážil asi 40 gramů, přičemž byl největším zástupcem čeledi mystacinovitých, který byl kdy objeven; jen pro srovnání, mystacina novozélandská váží v dospělosti 10 až 22 gramů. Vrchol na pozdějším jazykovém povrchu horních stoliček vulkanopse byl poměrně výrazný, což nasvědčuje, že zřejmě nebyl striktně masožravý. Ačkoliv požíral všemožné malé členovce, od brouků a dalšího hmyzu po pavoukovce, nejspíše svůj jídelníček doplňoval také rostlinnou potravou. Tím se příliš nelišil od své současné příbuzné; mystacina novozélandská je také oportunistickým všežravcem, hltajícím jak noční hmyz, tak třeba i pyl a nektar. Pro oba netopýry, které od sebe dělí více než patnáct milionů let vývoje, také platí, že nejsou pouze letci; obdobně jako mystacina totiž Vulcanops aktivně hledal potravu v lesní hrabance, poskakuje po všech čtyřech v listí a mezi větvičkami, s největší pravděpodobností po setmění. O jeho životním stylu toho není moc známo, lze však předpokládat, že stejně jako jeho současná příbuzná se přes den i Vulcanops skrýval ve skalních štěrbinách, případně si vytvářel doupata ve dřevě; právě díky schopnosti vyhlodat si úkryty ve dřevě stromů se mystacinám v angličtině říká "burrowing bats" - úzounké chodbičky, které užitím svých velkých řezáků vytvářejí, mohou být i několik metrů dlouhé. Vulcanops rozhodně není jediným obratlovcem, který faunu Saint Bathans zastupuje. Na území prehistorického jezera Manuherikia, pojmenovaného podle dnešního geologického souvrství ve střední části Otaga, žili také krokodýlové, želvy, žáby z čeledi Leiopelmatidae, vzdálení příbuzní plameňáků (Palaelodus), volavky (Pikaihao) či nelétaví zástupci krátkonohých (Aptornis). Jezero samotné zabíralo asi 5600 kilometrů čtverečních, a bylo obklopeno hustými temperátními až semitropickými lesy. Takový byl svět, ve kterém Vulcanops žil. Jeho přirozenými nepřáteli teoreticky mohli být miocénní zástupci orlů rodu Aquila, jejichž pozůstatky byly poblíž Saint Bathans také nalezeny; na druhou stranu je možné, že se jim vulkanopsové po většinu času díky svému nokturnálnímu způsobu života vyhýbali. Vývojová linie mystacinovitých, do které rod Vulcanops patřil, před 16 až 15 miliony let vyhynula; tento velký "hrabavý" netopýr byl tedy jedním z posledních svého druhu. Dnešní mystacina je mu sice blízce příbuzná, je však zástupkyní jiné, úspěšnější vývojové linie čeledi.
Rekonstrukce netopýra druhu Vulcanops jennyworthyae z čeledi Mystacinidae v přítomnosti pravěkého cvrčka a broučí larvy
Projekt Pravěcí netopýři bude pokračovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat