Ve skotské vesnici Kinloch Laggan - daleko od míst, kde by teroristický tým mohl napáchat ještě větší škody - byla uspořádána velká demonstrace proti Lovcům kryptidů s cílem připomenout jim, že již nejsou hrdiny obyčejných lidí. Cílem aliance bojovníků s Lovci kryptidů, tvořené Samem Weberem/Bone Shattererem, agenty CIA včetně agentky Kentové a jejího bosse Arika Thomsona, a businessmana Jeremyho Olsena, nepřítomného na demonstraci, spolu s organizátorkou projektu Not Our Heroes Madison Harriganovou z Amerických Panenských ostrovů a také britskou premiérkou Ishitou Burmanovou, bylo nalákat zbylé čtyři Lovce kryptidů do pasti, odchytit je a konečně tak zastavit jejich strašlivé dvouměsíční řádění. Věci se ale neměly tak, jak bylo očekáváno. Lovci kryptidů totiž mají ve Spojeném království spoustu zastánců mezi mladými traumatizovanými lidmi, jež stejně jako jejich idoly hodlají šířit jen chaos a zabíjet, kdy se jim to zlíbí. Příjezd šiřitelů chaosu vedených Samanthou Yaldenovou celou situaci zkomplikoval. Lovci kryptidů do Skotska přenesli dravou šelmu pama-yawu z ekvádorského pralesa, a vypustili ji mezi zděšené demonstranty. Vypukla krvavá bitva, a přestože většina demonstrantů unikla do tunelů pod vesnicí - jejich bezpečnost byla prioritou agentů CIA, Kinloch Laggan byl se svými tunely k demonstraci skutečně více než ideální - několik jich zemřelo. Teroristický tým si nevybíral, a zabíjel i své stoupence. V mechanických oblecích Olsen Corporation byli Jack, Akihiko a Fahad takřka neporazitelní, a stejně tak Pierre přeměněný na zelenou příšeru s keratinovými drápy. Až na Jacka se však nakonec podařilo všechny členy týmu uspat nebo paralyzovat. Agenti CIA nicméně utrpěli příšerná zranění - Amanda je možná mrtvá, Megan je těžce zraněná, a Arik se v poslední chvíli před hrozící smrtí rozhodl střelit Jacka do hlavy. Barbara mu již ve výstřelu nestačila zabránit... Proč Lovci kryptidů tyto zrůdné činy provádějí? Proč se z hrdinů stali teroristé? Co chtějí světu dokázat? A jak nyní, když byli odchyceni, za své zločiny zaplatí? Přišel čas odpovědět na ty nejpodstatnější otázky. Co se jim stalo, a jaká je teď čeká budoucnost?
CRYPTID HUNTERS DARK, ČÁST DEVÁTÁ:
Kulka vyletěla z hlavně. Arik si byl jist, že Jacka trefí do čela. Velká ocelová kulka měla prorazit jeho čelní kostí a zarazit se kdesi v jeho mozku. Měla ukončit život muže, který býval vynikajícím přírodovědcem, a nyní vůdcem teroristické skupiny, jejíž činy proměnily svět. I když Barbara hlaveň o několik stupňů, ba možná i desítek stupňů v tom chaosu sklopila, kulka zasáhla svůj cíl. Jen z té hlavně vyletěla trochu později, neproťala Jackovo čelo, ale zamířila k jeho krku. Jack těžce dopadl do sněhu. Nastalo ticho. Bitva skončila, poslední z nepřátel byl poražen, a pocity, emoce, dojmy jen vřely. Arik zarazil temeno hlavy do sněhové pokrývky a rozkašlal se. Odsunul pušku ze svého těla a pokusil se utřít si z úst krvavý hlen, neměl na to však sílu. Barbara těžce oddechovala a držela se za bok, nahmatávajíc zlámaná žebra. Měla sice mžitky před očima, stále ovšem dobře vnímala Jackovo nehybné tělo, krvavou louži kolem jeho hlavy a strnulý výraz v obličeji. "Ariku, vy jste zabil Jacka Owena," vydechla bolestně, a posadila se. Promnula si oči zašpiněnými prsty, a pak jimi přejela po svých tvářích. "Vtipné," zachraptěl Arik, "I had to kill him, didn't I? Comes To Us All." Přetočil se na bok a pokusil se vstát, znovu se ale rozkašlal, a tentokrát nedokázal přestat. Musel se převalit opět na záda, aby se vůbec nadechl. "Ne že by to bylo poprvé, agentko, kdy jsem musel rozhodnout o tom, zda někdo bude žít či ne. Řekl jsem Vám někdy, co jsem se svými kolegy udělal při tom konfliktu v Burundi? V sázce byly životy stovek místních obyvatel. Po ruce byl jenom nůž. Víte, kolik vteřin trvalo, než ten psychopat, ten otrokář, vydechl naposledy? Kroutil jsem tím nožem ve vnitřku jeho těla sto šedesát vteřin," rozpovídal se. Barbara mu sotva věnovala pozornost. Motala se směrem k Amandě. Všimla si, že se její přítelkyně maličko pohnula. Zašmátrala rukou ve sněhu, to bylo vše. Ale byla naživu. Barbara jí vytáhla obličej z prohlubně ve sněhu a přichoulila se k ní. "Barb, žiješ?" zašeptala Amanda, držíc se za záda. "Zrovna jsem se tě chtěla zeptat na to samé," řekla tiše Barbara, "co bylo horší, tohle nebo Estonsko?" "Nevím. Nemůžu si vzpomenout, co bylo v Estonsku," odpověděla Amanda, "nemůžu si ani vzpomenout, co se stalo tady. Asi mi zmrzl mozek. Bolí mě hlava." Barbara už na nic jiného nemyslela. Objímala svou přítelkyni, líc na líci, a z očí jí vytékaly slzy. Ta hrůza skončila, obě byly živé, obě se z toho dostaly. Horší to bylo s Megan. Jakmile se Bone Shatterer vzdálil od uspaného Akihika, všiml si agentky Leesonové, jak se kroutila na jemném sněhovém poprašku rudé barvy. Přiběhl k ní, a pomohl jí posadit se. "Vy krvácíte. Šíleně krvácíte!" vyhrkl, a roztrhl jí uniformu na zádech. Při pohledu na otřesné, táhlé, čerstvé rány, ze kterých se valila krev, se mu zastavilo srdce. "Co na mě čumíš, svalovče? Je to neslušný," zašeptala s úsměvem Megan, stále předstírajíc, že jí nic nebylo. "Tohle se musí okamžitě ošetřit!" zakřičel na ní Sam, a zvedl ji ze země. "Thomsone! Kentová! Leesonová je vážně zraněná!" "Dej mi pokoj, sakra. Tohle přežiju," bránila se Megan. "Musela jste ztratit přinejmenším tři čtvrtě litru krve. Blížíte se k hranici. Nebuďte blázen a pořád sebou tak neházejte!" rozzlobil se Sam. Barbara se zmohla přinést lékárničku. Sam položil Megan vedle Arika, a okamžitě jí začal rány v zádech čistit a zakrývat obvazem. Pak se snažil pomoci Arikovi, stále neschopnému jiné polohy, než lehu na zádech. Collins ke zničenému týmu přeběhl od skupiny vojáků zatýkající poslední z přítomných členů Samanthiny skupiny, a nabídl Samovi pomocnou ruku. Mezitím však jeho oči přejely po nehybném tělu Jacka Owena, a všiml si neuvěřitelné skutečnosti. Pětatřicetiletý Angličan dýchal! "Lidi, neříkejte mi, že jste tu toho imbecila nechali ležet, jako by byl mrtvej! Taky potřebuje ošetření, krvácí z pravý strany krku," zařval. Kulka škrábla Jacka na kůži a zřejmě projela šlachou, v žádném případě ale Jacka nezabila. Ležel zcela šokován, zbaven veškeré své agresivity, při ošetřování se projevoval katatonicky, nereagoval na otázky, nicméně žil, a to bylo to hlavní. Žádný ze čtyřech členů týmu tedy nebyl při akci zabit. Když vojenští doktoři pomohli Bone Shattererovi a Collinsovi při péči o Arika, Megan a Jacka, byla už dávno tma. Sněžilo ještě divočeji, než odpoledne. Paralyzovaní členové teroristického týmu byli přepraveni do Lapwingu, a agentka Kentová dostala za úkol postarat se o Cryptid Swift. Arik se ještě zastavil u Madison Harriganové, jež vojákům povídala o tom, jak byla se svými lidmi napadena Samanthou. "Vyšlo to. Společně jsme je dostali," prohodil Arik. Madison pokývala hlavou. "Teď je na vás, abyste svět nezklamali. Udělejte s nimi, co je třeba. V naší civilizaci boj nikdy nekončí jen zatčením zločinců," řekla mu Madison a rozloučila se s ním, načež se odebrala k Lynnovi do auta. Lapwing a Barbarou řízený Cryptid Swift pak zamířily směrem do Birminghamu.
V Ústavu pro duševně narušené trestance zavládl neklid. Celý svět se díky médiím dozvěděl, že Jack Owen, Akihiko Yukimura, Fahad Ghazalli a Pierre Leroy byli zatčeni. A mentálně nemocní zločinci, kteří se doslechli, že tito teroristé budou pochopitelně stejně jako Roger a Pauline přemístěni do jejich ústavu, řvali nadšením, vztekem, a také jednoduše jen proto, že řvali ostatní. Některým se podařilo prolomit dveře do chodby, a katatonicky se projevujícím zločincům se klaněli. Jakýsi hubený plešatý chlapík s tetováním kolem očí je nazval Diem, Herkulem, Kronem a Poseidonem, a s tleskáním jim provolával slávu, aniž by většina jeho slov měla význam, než ho dozorci pro jeho volatilní chování uspali. Na malý průvod chodbami ústavu se přišel podívat Jeremy Olsen. "Gratuluji, přátelé! Gratuluji Vám, jste úžasní!" vykřikl Olsen a okamžitě potřásl rukou pomalu se sunoucímu, zraněnému Arikovi. Přiběhl k Bone Shattererovi, stále oděném v plášti nasáklém krví. "Pane Webere, když jsem se dozvěděl, jak jste ty šílence chytil, rozplakal jsem se. Skutečně! Můj člověk nakonec přece jen ty darebáky zastavil... Já věděl, že uspějeme. Já věděl, že vy světu pomůžete! Vlastně jsme mu pomohli společně!" brebentil Olsen. "Taky jste tam mohl být, líbilo by se Vám to," řekla mu Barbara. "Chtěli byste snad, aby mě ti sociopati zabili? Jet tam by pro mě byla sebevražda!" "Můžete už přestat s těmi sociopaty? Co furt, krucinál, máte s touhle amatérskou psychologií? Idiote," naštvala se Kentová, a dál si Olsena nevšímala. Každý z Lovců kryptidů byl odveden do své vlastní místnosti. Jack, s krkem důkladně ovázaným, byl zavřen jako první. William Gingell, jenž jej přes kameru v pokoji sledoval, si okamžitě všiml, že Jack celé minuty stál za dveřmi, a nic nedělal. Projevoval se stejně zvláštně, jako Roger a Pauline. Akihiko byl zavřen jako druhý, a pak přišly komplikace. Po schodech do čtvrtého patra vyběhl Harvey, oblečený v pyžamu. Dostal povolení podívat se spěšně na Fahada, a ten najednou jako by vybuchl. "Harvey! Proboha, pomoz mi!" vykřikl zoufale, vztáhl ke svému příteli ruku, pak sebou sekl o zeď, a začal se příšerně řehtat. Jednoho z dorozců udeřil pěstí do hlavy, jenže si přitom skoro zlomil prsty pravé ruky, neboť po dávce paralyzačního séra neměl k útoku dostatek síly. Sam se zhostil úkolu podat Fahadovi anestetika, nato pak začal šílet Pierre, nejprve něco nesmyslně vykřikoval, a pak z něj vylezla slova: "Ten parfém! Někde tady je Kate! Já chci vidět Kate!" Probudila se v něm síla, zkosil všechny v chodbě, zamířil ke schodům, a skočil do třetího patra, kde stanul před svou přítelkyní. Ačkoliv za ním mířila, nečekala, že by ji našel sám, a jeho příchod ji dosti vyděsil. "Pierre?! Pierre, co se ti stalo?" řekla pomalu. Otrhaný Francouz na ni ve tmě hleděl s vykulenýma očima, a celý se třásl, jako bojácná myška. Výraz v jeho obličeji se pomalu měnil, stával se zabijákem, poté zase neškodným zvířátkem, v několika vteřinách byl dokonce jeho výraz stejný, jako před měsíci, když ještě nebyl teroristou a když spolu chodili. Minutku napětí skončila další dávka paralyzačního séra, kterou mu do zad z pušky střelila agentka Kentová. "Tak přece jenom ty pušky k něčemu byly, fajn," poznamenal Sam.
S příchodem nového dne se aliance sešla v hlavní examinační místnosti v přízemí ústavu. Doktorka Caronová všem sdělila, že přišla na to, co se s Lovci kryptidů vlastně stalo. Jeremy Olsen se drze posadil na lůžko a chroupal brambůrky. Ze zvědavosti se setkání účastnila i Megan, přestože jí bylo doporučeno neopouštět kvůli zranění svůj pokoj ve vedlejším stavení. Kate a Harvey byli na setkání přítomni též, stejně jako premiérka Burmanová, ačkoliv ta seděla za obrazovkou svého notebooku v prázdné místnosti Westminsterského paláce a přenos setkání sledovala online. "Trvalo to několik dnů, a mohu Vám říci, že nebylo jednoduché identifikovat tu látku," začala doktorka Caronová, "ale mozkomíšní mok Rogera Neilla a Pauline Jetkinsové jsem se svými kolegy důkladně prozkoumala, a skutečně jsem z něj izolovala jakousi látku, která mění jejich chování. Ano, je to tak. Odhadla jsem to správně. Možná se ale budete divit, co je to zač." "Bravo, doktorko! Dobře poslouchejte, přátelé, ať můžete u soudu s Lovci kryptidů spát, až bude doktorčina slova opakovat nějaký zkorumpovaný soudce," přerušil ji s tleskáním Olsen. Pak své zaměstnankyni gestem naznačil, aby pokračovala. "Mozkomíšní mok obou zkoumaných osob obsahoval dosud neznámý roztok, tvořený směsicí jednodušších, i tak však nesmírně komplexních látek. Není to droga. V tom jsem se mýlila. Je to něco mnohem bizarnějšího," řekla Gianna, a ukázala ostatním zkumavku se vzorkem jakési světle modré tekutiny. "Tato látka, vážení, obsahuje paralyzační peptidy BcIV a BcV mořských sasanek rodu Bunodosoma, jež zodpovídají za to, aby při styku se stresovými hormony člověka paralyzovaly. Toto byly tedy první látky v roztoku, které jsem identifikovala. A už tehdy mi to začalo dávat smysl. Pochopte, že mozek námi studovaných osob produkoval stresové hormony tehdy, když byly odchyceny, nebo respektive ještě předtím, když si již uvědomovaly, že prohrály bitvu. Žádná katatonie. Zneužívali jsme tady slovník klinické psychiatrie, abychom si nějak vysvětlili nepochopitelné chování Lovců kryptidů. Bylo to špatně, protože jejich mozkomíšní mok zkrátka obsahoval látku, jež za toto chování plně zodpovídala," pokračovala doktorka Caronová. "Moment," ozval se Arik, "paralyzační peptidy mořských sasanek? Stresový hormon vypuštěný při odchytu? Co to znamená? Že Lovci kryptidů byli naprogramováni k tomu, aby... nereagovali na své okolí... chovali se jako paralyzovaní jedinci, nevnímali okolí... když byli zatčeni?" "Naprogramováni je přesně to pravé slovo, pane Thomsone," odpověděla Gianna, a pokračovala, "a právě tady to začíná být ještě zajímavější. Ponořila jsem se hlouběji, izolovala jsem další látky, které ten roztok tvoří. Uměle vytvořená monoaminová oxidáza A. Pokud to nevíte, tak právě monoaminová oxidáza A zodpovídá za tzv. antisociální chování, a prosím, nyní mi promiňte užití dalšího slova z psychiatrického slovníku. Tato látka byla, nyní zvolím nevědecký termín, 'obepnuta', směsicí látek trioxydurilenu, jenž je připravován z neotropických divokých rostlin rodu Durilena, methyserinu, přirozeně se vyskytujícího pouze u dvou druhů plžů z karibských ostrovů, a mimo ještě další komponenty také 1,5-hexaxyrhin-murrinu." Collins vykulil oči. Sam na něj pohlédl s nepochopením. "Vám to něco říká?" zeptal se tiše. Collins se na něj podíval se svraštělým čelem a s trochou arogance mlaskl. "Tu látku máte ve svém těle, Webere," pousmál se. "To není možné," vyhrkla Barbara. "1,5-hexaxyrhin-murrin je vědecký název toho, čemu vy obecně říkáte 'sérum agresivity'. A jak víte, asi před třemi lety bylo vyvinuto brilantním americkým vědcem Lawrencem Brickellem, když pracoval pro Deylina Nieta," odpověděla doktorka Caronová. "Nieto?!" řekl nevěřícně Arik. "Víte, že to nedává smysl, doktorko," dodal, "Nieto s námi tak trochu na odchytu Lovců kryptidů spolupracoval." Doktorka Caronová pokývala hlavou: "Působí to hodně zvláštně, že ano? Neříkám, že za to ten člověk nutně může. Já nedělám závěry o zločinech, provádím jen vědecké analýzy." "Každopádně říkáte, že tou látkou naše přátele někdo ovládal," ozvala se Kate. "Přesně tak. A co je důležité, musel jim ten roztok do těla vpravovat jednou za několik dnů, protože pak jeho účinky vyprchaly. Není to toxická látka, tudíž je nezabila, a po několika dnech se vyplavila z organismu," odpověděla Gianna. "Mohli si to vbodávat sami," řekl Olsen. "To si nemyslím," reagovala na to Barbara. "Podle mě to celé dělali vědomě a sami," odsekl Olsen. "Vědomě ano," řekla Gianna, "ale sami asi ne, pane Olsene. Promiňte." Olsen se zasmál. "Děláte si srandu?" zašeptal. Všichni na něj upnuli zrak. "Já myslel, že prokážeme, že jsou mentálně nemocní, a ne, že je někdo ovládal," pokračoval. "Vy jste prostě pořád zaujatý," řekla Barbara. "Jak jsem říkal, agentko. Nemám rád tyhle superlidi." "Pokud byli Lovci kryptidů někým ovládáni, pak to rozhodně všecko dává smysl. Viděli jste, jak se ke mně včera Fahad zachoval. Dokonce mě prosil o pomoc," řekl Harvey. "To samé Paulinina reakce na Deana. A Pierrova reakce na slečnu Henshallovou," dodala Barbara. "Velmi silné emoce, konkrétně emoční konekce s jinou osobu, by mohly toto silné sérum potlačovat, byť jen na několik vteřin, to ano," souhlasila Gianna. "Lidi, ještě jedna věc," řekla Amanda Lyonsová, "s Barbarou se snažíme identifikovat, odkud poslali Lovci kryptidů tady našemu Bone Shattererovi to video, ve kterém ho Pierre nalákal do Tallinnu. Až zjistíme, který satelit ten záznam přenesl, jako že to satelit byl, protože to už víme se stoprocentní jistotou, a pak taky zdroj, řekneme Vám to. Stejné je to se záznamem, co poslali Belgičanům. Oba záznamy byly odeslány stejným zařízením a nejspíš ze stejného místa." "Mám otázku," ozval se z počítače hlas Ishity Burmanové, "kdy uvidím Lovce kryptidů? Budou o tom všem moci promluvit?" Gianna se usmála. "V tuto chvíli je jim roztok z mozkomíšního moku odčerpáván pomocí nejnovější technologie Olsen Corporation. Všichni jsou v narkóze. Za pár hodin se proberou, a budou..." Podívala se na ostatní v místnosti. "...budou takoví, jací bývali vždycky předtím."
Pauline se probrala. Všechno bylo tak zmatené. Snažila se vzpomenout si na to, co se stalo. Měla pocit, jako by byla velmi dlouho pryč. Pak se jí v hlavě promítl obrázek jejího syna Deana, brečícího v jejím a Jackově pokoji v základně. Vyskočila z postele. Ale Dean tu nebyl. Vlastně vůbec nebyla v základně Lovců kryptidů. A pak si začala vzpomínat na vše, co se stalo poté. Zvedl se jí žaludek. Doběhla k umyvadlu právě včas. Dozorci se jí snažili pomoci, ale Pauline nedokázala přestat. Zvracela tak dlouho, že začala přicházet o dostatek tekutin nutných ke správnému fungování těla, a musela znovu dostat uspávadlo. Roger řval jako vyšinutý. Držel se postele ve své místnosti, a brečel jako malé dítě. Těžce dopadl hlavou na podlahu, vzpomínaje na všechny zločiny, které provedl za poslední dva měsíce. A nedokázal uvěřit tomu, že je skutečně spáchal. Jack vběhl do chodby, srazil dva policisty k zemi, a zděšeně si prohlížel své okolí. "Řekněte, že to byl jenom sen," zašeptal jednomu z nich do obličeje, "řekněte, že jsem někde v nemocnici, a že jsem dostal pořádnou ránu do hlavy. Zdálo se mi to, že jo? Nikoho jsem nikdy nezabil, že? Že je to tak, ty blbče jeden?! Neumíš mluvit?! Nikoho jsem nikdy nezabil, že ne?!" Akihiko seděl na posteli ve své místnosti a sledoval své třesoucí se ruce. Dozorci vběhli do jeho pokoje, očekávaje podobnou reakci. "Jsem kruťas, že? Jsem kriminálník," řekl tiše Akihiko. Dohlížející nevěděli, co dělat. Akihiko pomalu vstal a přišel k zrcadlu nad umyvadlem. Když spatřil zaschlou krev svých obětí, kryjící jeho obličej, pomalu se chytil za břicho. "Asi nejsem tak houževnatej, jak jsem si myslel," zašeptal Akihiko, stále docela klidně pohlížející na dozorce, a náhle začal zvracet. Pierrův řev byl zdaleka nejhorší. Byl téměř až zvířecí, plný zoufalství, plazil se po podlaze, bušil do ní pěstí, a na Kate, která s dozorci vběhla do jeho pokoje, neustále křičel: "Proč jsem ty lidi zabíjel?! Proč?! Řekněte mi, proč! Já chci vědět, proč jsem to dělal!!!" Fahad se pokusil o sebevraždu. Otevřel okno, setřásl dozorce, a stoupl si na parapet. "Fahade! Nedělej to, jsem tady," ozval se Harvey. Za svým přítelem přiběhl zrovna včas. "Všechno je v háji, Harvey," zašeptal Fahad, "zabil jsem stovky lidí. V tomhle světě už nemůžu žít." "To mě tady jen tak necháš? Nenech se tím zlomit, Fahade! Řekli nám, že vás někdo ovládal. A nejspíš se ví, kdo! Nemůžeš kvůli tomu přece vyskočit z okna!" zakřičel Harvey. Fahadovi vytekly z očí slzy. "Jsem vrah, Harvey. Buď strávím zbytek života ve vězení, nebo ho rovnou ukončím," zašeptal se zavřenýma očima. "Po tom všem, co jsi pro lidstvo za svůj život udělal, se chceš zabít? Za ty zločiny nemůžeš. Normálně bys je neudělal. Někdo tě zmanipuloval... Pojď sem, Fahade, prosím. Prosím tě, zavři to okno a pojď ke mně. Všechno se to vyřeší. Bude to v pohodě, slibuju. Vždycky tu máš mě. Pro mě nejsi vrah. Nebyls to ty, udělali z tebe něco jiného. Tak sem pojď, prosím. Fahade..." mluvil na něj Harvey, a celý se třásl strachy. "Lepší je problémům čelit, ne před nimi utíkat," ozval se z ulice hlas Bone Shatterera. Stál pod oknem připraven Fahada chytit, kdyby náhodou vyskočil. Fahad si utřel slzy, slezl z parapetu, zavřel okno a objal Harveyho. Dny zabíjení byly u konce. A když se po hodinách zoufalého nářku dali Lovci kryptidů trochu dohromady, plně se jim již vybavilo, jak to celé vlastně začalo. Agenti CIA si je pozvali do hlavní examinační místnosti, William Gingell se postaral o to, aby v ní byl dostatek židlí pro všechny přítomné, premiérka Burmanová se znovu připojila přes internet, a pak se už jen čekalo, až se předvolaní dostaví. Barbara se podívala na Olsena. "Já jsem si nikdy úplně nemyslela, že by Lovci kryptidů byli tak trochu... mentálně nemocní," řekla pomalinku, "spíš jsem jednu dobu podezřívala Vás, že jste s nimi něco udělal." "Já? No dovolte, agentko? Ale upřímně, chápu to. Podezřele jste na mě hleděli i dnes ráno. Proč jsou lidé jako já vždycky považováni za nějaké zloduchy? Já bych přece nějakým Lovcům kryptidů nikdy nic neudělal," odpověděl Olsen. "Merde, co by taky tenhle neschopný prodavač odpadků svedl?" ozval se Pierrův hlas. Dozorci právě šestici přiváděli do examinační místnosti. "Prodavač odpadků? Víte, kdo já jsem?!" vyhrkl dotčeně Olsen. "Podezření nic moc, agentko," dodal Pierre, "tohohle člověka jsme určitě neviděli. Ne. Řeknem vám, jak to bylo." V místnosti zavládlo úplné ticho. "Byl to Nieto," řekl tiše Pierre.
"Pamatuju si to, jako by to bylo včera," začal Jack a trochu zasyčel, když se omylem dotkl obvázané rány na krku, "začínalo září. Pozdní část léta, jak nádherné období. Byli jsme tehdy všichni v naší malé provizorní základně na jihu Londýna. Dokonce si vzpomínám, že ráno toho dne mi Akihiko řekl něco o novém bezpečnostním systému. Že prý jsi budovu zajistil a program do ní mohl být nahrán z našeho letounu." Akihiko, celý nablýskaný, tváře zcela čisté, pokýval hlavou. Jack pokračoval: "Je ironické, že právě v poslední dny, kdy jsme ještě bezpečnostní systém neměli, na nás Nieto zaútočil. Poslal na nás Black Spiera. Plánovali jsme nějaké podzimní výpravy, Pauline napadlo, že bychom vzali Deana na malou exkurzi do deštných pralesů jihovýchodní Asie." Pauline, celá umytá, bez make-upu, se zastřiženými nehty, zkrátka vypadající jako dřív, se podívala na své děťátko, které jí Harvey předal do rukou. Vypadalo tak spokojeně! Matce z očí vytryskly slzy a jemně ho natlačila ke své tváři. "Někdy kolem druhé hodiny odpoledne jsem s Fahadem uviděl Black Spiera v nejvyšším patře základny," řekl Roger, "chystali jsme se po něm střílet z laserovek, jenže byl rychlejší, než my. Než jsme vůbec stačili vytasit pistole, byl u nás, a do zadní části krku nás něčím bodl. Od té doby jsme se chovali jako šílenci. Začal jsem pronásledovat Tatze, chtělo se mi připravit ho o život, a asi bych to udělal, kdyby se neschoval někde za nábytkem. Byl jsem najednou úplně jiným člověkem." Tatz, vypuštěný Kate, se opatrně přilísal Rogerovi k nohám. Zase byli přáteli. "Běžel jsem chlapům pomoct, ale Black Spier dostal i mě," dodal Akihiko. "Pak následoval Pierre, a nakonec já s Pauline. V první chvíli, kdy nás očaroval, jsem cítil jakési ohavné nutkání praštit našeho syna do hlavy, ale překonal jsem se, a zasáhl jsem pouze postel, na které ležel," řekl Jack. "Proto byl mladý pan Owen tak vyděšený, když jsme ho našly," řekla Barbara a podívala se na Megan, jež kývala hlavou. "Chtěli jsme mu chudákovi vyměnit plenu, když nás Black Spier napadl," řekla s úsměvem a slzami v očích Pauline. "Proto tak hnusně smrděl," poznamenala Barbara. "Později jsme se dozvěděli, že Black Spier nám vpravil do míchy jakési sérum, nebudu však předbíhat," mluvil dále Jack, "úplně jsme zdivočeli, oblékli jsme si naše staré uniformy, a s křikem jsme rozstříleli dveře budovy. Vběhli jsme do provizorního hangáru, tam, kde kdysi stála garáž, přemístili jsme Cryptid Chaser do letounu, a tím jsme pak odletěli. Black Spier byl v letounu s námi a řekl nám, že 'náš nový páníček' ho prý nechal vybavit bombami. Prostě do letounu umístil výbušniny předtím, než nás... změnil. Ty výbušniny jsme pak házeli na ulice ve West Norwoodu a v Balhamu. Pořád si pamatuju, jak nám Black Spier říkal, kam přesně je máme házet... mluvil na nás jako hlas GPS. Pak jsme využili stealth módu letounu, který jste nám tak mile prodal, pane Thomsone, a odebrali jsme se do Nikaragui. Nietova podvodní budova v jezeře Nikaragua byla po dva měsíce naším domovem. První setkání s ním bylo zvláštní... Chichotal se jako malé děcko, tleskal, poskakoval kolem nás, plácal nás po tvářích, kopal nás do hýždí... říkal, že je rád, že nás má ve své hrsti. Konečně, po všech těch letech. Neřekl nám, proč nás chtěl ovládat, jen si pod těmi svými divnými vousy něco drmolil..." "Takže Nieto lhal," řekl Sam, "není to tak, že byste ho nezajímali. Naopak, zajímáte ho až moc. A my si mysleli, že se své zločinecké kariéry vzdal. Myslel jsem, že je jako já." "Ne, Same. Upřímně, ty seš docela normální chlap," ozval se Pierre, "Nieto normální není. Ať už se mu někdy v životě stalo cokoliv, ať už se narodil jakýkoliv, je v něm něco... nelidského. Nedá se to popsat slovy. Ale dokáže se přetvařovat." "Proč nejít po svých bývalých nepřátelích, když Vás svět miluje, že? Nieto je v top pětce nejoblíbenějších lidí na světě. Nieto zachránce, tak se mu říká," řekla Barbara. "Přesně tak," souhlasil Jack, "mysleli jsme si, že to mezi námi úplně skončilo. Když jsme spolu zachránili svět, půl roku zpátky..." "Obsese," pronesl doktor Gingell, "nezdravá posedlost ostatními lidmi." "Ale motiv toho zločinu či zločinů, které jsme páchali - to nám není jasné. Pořád nevíme, proč jsme to dělali," řekl Pierre. "Je to Nieto, sakra. Kdo ví, jaký důvod k tomu měl. Zvláštní je, že vás nechal chytit. Pomohl mi dostat Rogera, pak poslal do Skotska svoje roboty," řekl Sam. "Ti roboti byli poškození..." řekl Jack. "Možná mu šlo jenom o nás. Možná s tou posedlostí máte pravdu, pane doktore," ozval se Fahad, "někteří jedinci se občas stanou posedlými, nenávistnými. Kdysi mě jeden zkorumpovaný generál odsoudil na smrt v Saúdské Arábii jen proto, že se dozvěděl, kým jsem. Někteří lidi prostě z iracionálního důvodu jiné nenávidí, ať jste jednotlivcem nebo celou skupinou lidí. Tehdy jsem měl štěstí. Nechal mě v pevnosti s jedním vojákem, a ten mě měl zastřelit. Tak jsme tam stáli pár hodin a doufali, že všichni ostatní vojáci už byli pryč. Další věc, co si pamatuju, je, že jsem se vedle něj probudil v posteli. Milej chlap. Na jeho břišáky nikdy nezapomenu." "Tyhle story miluju, kámo," řekl Akihiko a poplácal ho po rameni. Harvey zakašlal. "Trochu zabíháme," řekl Jack, "podívejte se, po tom útoku v Londýně nás Nieto poslal do Německa, pak do Egypta, a nato zase do Španělska. Vždycky nám dal před každou misí novou dávku toho séra. Na začátku října nás poslal do Charlotte Amalie na Amerických Panenských ostrovech a dal nám za úkol ukrást mechanické obleky Olsen Corporation. Věděl, že v noci budou odváženy ze skladu. Jako vždycky jsme však dostali za úkol taky zničit město a pozabíjet desítky lidí." "Nato přišla Belgie," pronesl Pierre a podíval se na Sama, "hele, za tu páteř se omlouvám. Nebyl jsem to já. Fakt bych tohle nikdy neudělal." "Teď už vím, že ne," zakýval hlavou Sam. Necítil k Pierrovi žádnou zlobu. "Víte, co mě děsí? Že jsem si pod vlivem Nietova séra pořád opakoval, že mě zničila smrt sestry. Ale s tím už jsem se dávno vyrovnal... Bylo to jako vrátit se zpátky v čase a znovu cítit tu strašnou bolest," řekl Pierre. "I já často při zabíjení myslel na zemřelé členy mé rodiny," řekl mu Akihiko, "něco na tom bude. Nějak nás zmanipuloval k tomu, aby všechen ten vztek šel... vodtamtud. Z těch nejbolestivějších... míst." "Vaše vzpomínky na smrt na to neměly vliv, že ne?" zeptala se Barbara. "Pro mě tedy rozhodně ne," zašeptal Roger, naopak Fahad jen pokrčil rameny. "Za to zkrátka mohla ta kombinace látek. Posilovala vaši agresivitu, jež vycházela z emočních prožitků. Každý má něco, co ho straší a co ho dokáže naštvat, a sérum to naštvání posílilo," řekla doktorka Caronová. "Následovaly všechny ty další útoky... Do Sao Paula jsme si přijeli pro zbraně, Nieto umožnil Rogerovi hacknout se do systému Olsen Corporation a zjistit, kde sehnat něco extra ničivého, a to sice laserové pušky," pokračoval Jack, "aby si nikdo nemyslel, že za těmi útoky stál vlastně on, dal nám za úkol zničit jeho ropnou plošinu na brazilském pobřeží, tudíž pak vypadal jako naše oběť, a poslal do Sao Paula svého robota, načež nechal chytit jednoho z nás. Když jsme byli ovládnutí sérem, smáli jsme se Rogerovi za to, že byl odchycen, ale... v nitru jsme mu záviděli, věděli jsme, že byl osvobozen jako první. Když pak tady Sam Weber přijel za Nietem a řekl mu dříve než my, že tím maskovaným bojovníkem v Sao Paulu byl on, nebyli jsme zrovna v Nietově základně, ale poletovali jsme nad Tichým oceánem. Nieto nás často posílal do různých koutů světa, abychom chytali kryptidy, od amazonských ptakoještěrů po White Lizarda ve Spojených státech, ba i po velké krysy z Indonésie, potom je vybavoval novým typem čipu a nechával nás, abychom je ovládali s pomocí ovladačů, jež sám vyvinul. Každopádně to setkání s Weberem přimělo Nieta jednat. Zmanipuloval Pauline, aby zabila Samovy sousedy a psa, Pierre natočil video, to se poslalo Samovi..." "A to video bylo přes satelit Star Foundation posláno z Nietovy podvodní základny," řekla Amanda, dívajíc se na výsledky analýzy na svém mobilním telefonu. "Původně jsme měli jít po Weberovi všichni, ale dokázali jsme se v podvědomí jaksi ovládnout, a místo toho jsme odletěli zničit město v Mexiku. Tušili jsme, že Pauline bitku prohraje, třebaže jí Nieto dal za úkol připravit Webera o jeho schopnosti - moc dobře věděl, co byl zač Projekt Herkules, má koneckonců oči i uši všude - a že jí pak vezmete do bezpečí. Nieto nebyl z naší neposlušnosti zrovna nadšený, po návratu z Mexika nám dal větší dávku séra, ale Pierre se vymkl kontrole, a začal řádit v Nikaragui. My byli posláni do Ekvádoru a měli jsme se připravit na demonstraci, o které jste ho informovali, přičemž jste ho prosili o roboty X-77." "Ta moje bitka s Metallerem musela přijít Nietovi vhod, protože byl jeho kovový synáček najednou hrdinou, a já už po stopadesáté zločincem... Připravil mě o paměť, a chvíli trvalo, než mě Nieto dostal zase dohromady... No, a včerejší zážitky ze Skotska si pamatujete," řekl Pierre, "ovlivněný sérem, zavolal jsem Samanthě Yaldenové a řekl jí, kde se měla demonstrace odehrát. Nieto samozřejmě věděl, že to mělo být v Kinloch Laggan, já ale Yaldenové o Nietovi nic neřekl. Vlastně bychom ani nevěděli, že jsme měli nějaké... zastánce... to zase Nieto, sledující dění ve světě. Na ochranu demonstrace poslal uvnitř silně poškozené roboty, které laserové pušky Cryptid Swiftu dokázaly zničit. Všeho zneužil, aby pošpinil naši pověst." "A povedlo se mu to," řekla Ishita Burmanová, sledujíc setkání přes počítač z Westminsterského paláce, "jste teď zločinci. Veřejnost, nakloněná Nietovi, tomuto příběhu nikdy neuvěří. My možná ano, a já Vám jako premiérka, která s Vámi okamžitě po svém zvolení začala spolupracovat, věřím bez nejmenší pochyby. Ale všechny ty zločiny v několika zemích světa jste provedli vy, tudíž nemůžete uniknout spravedlnosti." "Máte pravdu, paní premiérko," odpověděl Jack, "udělejte s námi, co je třeba." Přejel očima po svých přátelích a po ostatních přítomných v místnosti. "Jen nám předtím dejte dvě věci. Nechte nás omluvit se celému světu, a nechte nás pomstít se Deylinu Nietovi," řekl s rozhodností, "dovolte nám, abychom mu vrátili úder. Dovolte nám vykonat trest, který si zaslouží. Neboť jsme-li kriminálníky my, pak je kriminálníkem předně také člověk, který nás donutil ty zločiny spáchat."
Pokračování příště...
