Dali se dohromady, aby něčeho dosáhli. Jako skupina odvážných dobrodruhů, nezastavujících se prakticky před ničím, měli překonat vše, co by kdy od nich kdo očekával. Říkají si Lovci kryptidů, a prošli si peklem. Staly se jim strašné věci, ale oni se nakonec znovu postavili na vlastní nohy, dali starý tým dohromady, a vydali se na velkou cestu kolem světa, jejímž cílem je zjistit, proč v poslední době bují ilegální obchod s kryptidy. Poté, co se pětice Lovců kryptidů - všichni až na Akihika - vydali na Kapverdy, aby pro Nastasyi Savinnu odchytili přežívajícího mosasaura koakun-kluna, a poté, co Pierre tajemně zmizel spolu s Kate Henshallovou, jež má být mrtvá, zavedla další stopa tým do Kanady. Byl totiž kontaktován bývalými agentkami CIA Kentovou, Lyonsovou a Leesonovou, jež přišly na to, že Archibald Quartermaine i Zasvěcení, spolupracující se Čtyřmi hlavami, kupují látku na uspání prodávaných zvířat od výzkumné společnosti Olsenovy korporace, které je povoleno tuto látku produkovat a legálně používat pouze na území Kanady. Agentka Kentová přesvědčila Lovce kryptidů, že Pierre se o sebe postará, a že by se měli přesunout do Severozápadních teritorií, jižně od Anderson River Delta Sanctuary. Toto místo se shodou okolností stalo destinací posledního člena týmu, jenž své bývalé kolegy dosud z neznámého důvodu ignoroval - Akihika Yukimury. Poté, co byl Amanem Rakuyamou v Tokiu prohlášen za zločince, odletěl do Kanady s cílem zjistit, kam měl zamířit Chikao Edano, vlastník a prodejce japonských draků. Ve výzkumné budově jej však nepotkal - místo toho skončil ve spárech svých starých přátel. Archibald Quartermaine zanechal v budově pro Lovce kryptidů i pro bývalé agentky dva vzkazy, opět poměrně zvláštním způsobem pojednávající o "krocanech". Ukázalo se, že výzkumná budova a tedy i produkce friklativinu je vedena Stacy Jordanovou, bývalou pilotkou U. S. Air Force a spojenkyní našich hrdinů. Ta se rozhodla jejich vniknutí do výzkumny tolerovat, a vzala je na čaj do inuitské osady Sachs Harbour na Banks Island, kde žije s o něco mladším Mikem Brownem, Jackovým starým kamarádem a zoologem studujícím převážně pižmoně. Zde bylo Lovcům kryptidů odhaleno, že kvůli zakázkám od Nieto Industries nechává Stacy vyrábět obrovské množství friklativinu - společnost již dva roky zesnulého bizarního mužíka, nyní vedená jeho bratrancem Vincentem (byť se zdá, že ve skutečnosti je ve vedení nový prezident Nikaragui, Arauz), chce nyní experimentovat na kryptidech ve velkém. Quartermaine je očividně s Nieto Industries spojený; přátelí se s Lazarem Arauzem, a obsadil dokonce vůdčí pozici v organizaci Čtyři hlavy. Svým nikaragujským kolegům při setkání v Granadě sdělil, jaké kryptidy pro ně legální cestou sehnal, a také jim představil tajemnou Čtvrtou hlavu - Deriana Dascombeho. Tento člověk se má postarat o Lovce kryptidů, kteří by Arauzovi, Quartermaineovi a dalším mohli způsobit velké problémy. Co s nimi však Dascombe hodlá udělat? Co je vlastně zač, a jak dobře tým dobrodruhů a hrdinů zná? A kde se nachází Pierre? Najít odpovědi na otázky nemusí být lehké... Ovšem někdy je těžší se s odpověďmi vyrovnat.
CRYPTID HUNTERS: THE END OF THE LEGEND, ČÁST ŠESTÁ:
Ovládací panel ponorky hýřil všemi barvami. Na chvíli se objevilo oranžové světlo, pak zase světlo zelené, žluté nebo modré, a když stroj přestal klesat, a začalo se zdát, že se pohyboval po rovné čáře, celá paluba na chvíli zfialověla. Pierre se otáčel kolem dokola, a nedokázal uvěřit vlastním očím. Vytřeštěně na všechna ta světýlka hleděl, snažil se zorientovat v relativně malém prostoru, který paluba ponorky nabízela, a pomalu začínal zapomínat na odchyceného koakun-kluna, který byl umístěn do zvláštního, akváriu podobného boxu se stříškou a kyslíkovými hadicemi, jež procházely jeho levou stěnou, a jejich konce byly zanořeny do plazových nozder. Kdo ho tam umístil? Kdo mu ty hadice vecpal do nozder, aby měl koakun-klun neustálý přísun kyslíku, a v akváriu by se neudusil? Kdo ho vlastně uspal, a kdo teď tu zvláštní ponorku řídil? Pierre pohlédl na svou starou přítelkyni, Kate Henshallovou, která byla usazena na pohodlném sedadle před ovládacím panelem, tahala za páčky a mačkala tlačítka, a zbytek pozornosti věnovala obrazovce s mapou. Pierre k ní pomalu přistoupil. Pořád nevěděl, co říci. Kate mu o sobě dosud nic neřekla. Setkali se, usmáli se na sebe, ona ho přesvědčila, aby s odchyceným kryptidem navštívil její ponorku, a on pak zavolal svým přátelům, přičemž jim sdělil, že zkrátka "musí být s ní". Ale kým Kate vlastně byla? Musel se dozvědět pravdu.
"Kate," oslovil ji tiše, "mám tolik otázek. Je toho tolik, na co bych se tě chtěl zeptat!"
Otočila se na něj, a oči se jí zaleskly. Pierre se trochu poděšeně usmál, když se jejich zraky znovu střetly. "Na co konkrétně?" zeptala se.
Pierre se nadechl. Přemýšlel, kterou otázku jí položit první. "Co kdybychom začali tím hlavním... Jak je možné, že jsi naživu? Myslel jsem, že... že jsem tě ztratil!" vyhrkl.
"Ne tak docela," řekla mu tajemně Kate, "připadám si docela živá. Celý svůj život si připadám docela živá, i když to zní... hloupě."
Pierre se trapně zasmál. "Neuraz se, ale... nepřišla jsi třeba z jiného vesmíru? V posledních letech do tohoto světa vkročila spousta bytostí z hlubin mnohovesmíru. Dokonce se tu objevila i má sestra z jiné dimenze, a v některých aspektech se od té, se kterou jsem vyrostl, lišila. Nejsi i ty z jiného světa?" zeptal se jí.
"Záleží na tom, co 'jiný svět' znamená," zasmála se Kate.
"Má Kate se pro mě obětovala," řekl Pierre, "jedna příšera... démon... jí zbavil životní energie. Měl jsem to být já, kdo měl jedné noci v Himálaji skončit v kómatu na zbytek života, ale ona přede mně skočila, a zachránila mě. Zbělaly jí vlasy, vybledla jí kůže... Ty jsi sice, neuraz se, neopálená, ale jinak vypadáš stejně jako Kate před tím incidentem."
Kate se začala smát. Možná ji přišlo vtipné, jak jí Pierre vysvětloval, co se jí před rokem stalo.
"Jack vyvinul lék, který ti měl vrátit životní sílu, ale byl to běh na dlouhou trať," pokračoval Pierre, a hleděl na ni, aniž by zamrkal, "a pak... pak se stalo něco příšerného."
"Pak jsem zemřela," doplnila ho Kate.
"Přesně tak! A není dne, kdy by mě to nemrzelo!" vykřikl Pierre, a pokusil se dotknout jejích rukou. Kate se však dotknutí bránila. Své ruce rychle přitáhla k tělu. Pierre si toho povšiml, a celý se zarazil. Provinile se jí podíval do očí. "Je mi to strašně moc líto. Udělal jsem něco, co... co jsem si nepřál. Byl jsem zrůdou, Kate. Nepřemýšlel jsem. Stal se ze mě megaloman, ztrácel jsem empatii... Ani nevím, proč! Nechtěl jsem ti utrhnout hlavu!"
Teď na něj Kate hleděla docela mrtvě. Dívala se na něj přes obočí, a otevřenými ústy. Snad ji na jeho slovech něco znechucovalo.
"Jenže jsem to udělal... Urval jsem ti hlavu, a pak... pak jsem tě nechal sežrat kryptidy, které jsem kvůli výzkumu držel ve špicberské základně. Byly tam nějaké werehyeny, určitě měly hlad, a... Proboha, Kate, řekni mi, co tady děláš! Kdo teda vlastně jsi?! Máš být mrtvá!" křičel Pierre. Prstem ukázal na její šíji. "Na krku nemáš ani stopu po té ráně! Kdo ti přišil hlavu zpátky k tělu? Kdo tě oživil? Nebo jsi opravdu z jiného světa? Co měla ta tvoje divná poznámka o jiném světě znamenat?! Řekni mi pravdu!" vyšiloval.
"Klid, Pierre," řekla mu Kate, a zase se na něj usmála. Francouzský Lovec kryptidů ji nechápal. Reagovala tak zvláštně, chovala se tak tajemně!
"Jsi vůbec moje Kate? A jestli ne, proč jsi mě navštívila? Proč jsi chtěla, abych s tebou odjel v téhle ponorce?" ptal se jí.
Kate se mlčky přesunula ke koakun-klunovi, a položila ruku na stříšku průhledného boxu naplněného vodou, v němž spal.
"Věci se mají jinak, než bys čekal, Pierre," řekla mu upřímným tónem, "úplně jinak. Jsem tu kvůli tobě, to ano, ale ne z vlastní vůle. Bylo mi to nakázáno. Mým šéfem."
"Lovíš kryptidy, že jo? Jsi součástí toho ringu... Nebo se to má jinak? Je těch ringů víc? Tolik otázek, Kate, tolik otázek!" vykřikl Pierre.
"Můj šéf chce, abych pro něj odchytila koakun-kluna, protože na něm chce provést nějaký experiment. Ale to není to hlavní. Nakázal mi, abych si odchytila i tebe, poněvadž ti hodlá něco ukázat," pokračovala Kate.
"A tenhle tvůj šéf... ten tě oživil? Nebo přivedl z jiného světa? Je to Evan Sellers? Přivedli tě Zasvěcení?" zeptal se rázně Pierre. Kate se usmála.
"Proč na ty otázky nechceš odpovědět?! Je to tak, že? Sellers, už zase on! Pořád si s námi hraje, protože se prostě nedokáže vyrovnat s tím, že jeho rodina při invazi Shai'ri nebyla zachráněna... Dědek jeden jedovatej," řekl hořce nadlidsky silný Francouz. Pak vykulil oči. "Anebo je to někdo ze Čtyř hlav? O té organizaci něco vím, Kate. Děláš pro ně?"
Kate se začala smát. "Můžu tě ujistit, že jsem neprošla žádným portálem z jiné dimenze. Jsem Kate Henshall, Pierre. Jsem to opravdu já. A připadám si dokonalá. Pamatuju si všechny naše společné zážitky... Naše společná dobrodružství, naše hádky... Všechno. Jsem Kate, kterou jsi znal, jenom mám prostě hlavu zase posazenou na krku. Šéf mě oživil," řekla mu.
"Jak?! A kdo?!" vykřikl Pierre. Z očí mu začaly téct slzy.
"Kolik způsobů na oživení člověka jenom existuje," řekla mu Kate, a přiblížila se k němu, "někdy stačí najít způsob, jak dobít člověku baterii."
"Já pořád nechápu, o čem mluvíš," řekl Pierre. Skoro brečel. Už tak byl kvůli setkání s Kate a dlouhému hovoru s ní emočně vypjatý, a neustále dokola se mu v hlavě přehrávala chvíle, kdy jí ve strašlivém vzteku utrhl hlavu od těla, aniž by se mohla bránit. A když se dožadoval konkrétních odpovědí, Kate mu je nehodlala dát.
"Zkus se uklidnit," řekla mu Kate, "vezmu tě za svým šéfem, a on sám ti všechno vysvětlí. Vydýchej se, Pierre."
Hrála si s ním nebo ne? Jen plnila něčí rozkaz? Pierre si zakryl obličej. Chtělo se mu nahlas naříkat, ale udržel se, a to mu nedělalo zrovna nejlépe.
Trvalo celé minuty, snad i desítky minut, než se zcela uklidnil. Akceptoval to, že Kate byla znovu mezi živými, ať už mezi ně byla přivedena jakýmkoliv způsobem. Nechápal, jak mohl někdo najít její roztrhané tělo, a dát jej znovu dohromady, když měl v těch strašných časech špicberskou základnu zcela pod kontrolou, ale snažil se na to nemyslet. Postavil se, a pohlédl na koakun-kluna, který se pomalu začínal probírat. Několikrát sebou v boxu prudce švihl, narazil ocasem o jeho stěny, a pak se pokusil přetočit, zrovna jako krokodýl zakousnutý do oběti. Nejspíše se mu nelíbilo, že měl v nozdrách ty kyslíkové hadičky.
"Neboj se o něj," řekla mu Kate, "neublíží si. Kdyby mu hrozilo nějaké zranění, nikdy bych ho do toho akvária nepřesunula."
"Vypadá v pohodě," řekl Pierre, a nahlas vydechl, "ale... mě se teď začíná špatně dýchat. Jakou zásobu kyslíku v téhle ponorce máš?"
"Moc vzduchu nám už nezbývá. Značné množství jsi ho totiž vypotřeboval," zasmála se Kate.
"No, kdybys mě tolik netrápila, možná bych dýchal klidněji a pomaleji," naštval se Pierre.
"Brzy budeme na místě," řekla příjemně Kate. Pierre pokýval hlavou. Otočil se k ní zády, a vytáhl z kapsy ve spandexové uniformě komunikační zařízení. Bez váhání odeslal Jackovi souřadnice místa, kde se právě nacházel. Komunikační přístroj měl v sobě zabudovaný lokátor, a Pierre byl dosti zděšen, když si přečetl, kam ho Kate vlastně vzala. Otočil se na ni.
"Tohle není jenom ponorka, že ne?" zeptal se skrze zuby.
"Máš pravdu," zasmála se znovu Kate, "není to jenom ponorka. Je to tak trošku všechno. Když nám paluba zfialověla, neznamenalo to, že bychom přestali klesat, ale... že jsme přestali stoupat."
"Takže vlastně celou dobu letíme, jo? Merde, Kate, ty mě opravdu štveš..." zasyčel Pierre.
Kate naposledy opustila sedadlo před řídícím panelem, a přiblížila se k němu více, než při předchozím rozhovoru. "Věř mi, Pierre. Já vím, co dělám," řekla mu.
Byli si velmi blízko. Téměř se dotýkali tvářemi. Pierre pozvedl obočí. Bylo to snad jakési gesto? "Můžu...?" zeptal se své staré přítelkyně, a očima přejel na její rty. Potutelně se usmála, a velmi jemně zatřepala hlavou na znamení souhlasu. Zavřeli oči, a políbili se. Pierre se přitom trochu zamračil. Sáhl Kate na ruku, po které ji chtěl pohladit, a pak prudce otevřel oči. Byla studená. Studená, jako kov. Své rty odtrhl od těch jejích. Měla stále zavřené oči, a zazubila se.
"Kate, co má tohle znamenat?!" vykřikl. Sevřela mu ruku. Ta síla, ten tlak... Ona nebyla člověk!
"To není možné," zašeptal Pierre, "tohle není možné!"
Ruku, kterou ho držela, sám sevřel. Z úst mu začaly létat sliny. Žíly na rukou a v obličeji mu rychle zelenaly. Cítil, že se v tom vypětí brzy změní v monstrum. Ta kovová ruka, obalená měkkou a chladnou kůží, mu něco připomněla. S takovým kovem už v životě interagoval. Znal ho. Znal jeho sílu, jeho odolnost, a věděl, že byl i pro něj nezničitelný.
"Ne!" zařval Pierre.
Jak se Kate jeho reakci smála, její rty trochu zaskřípaly.
"Ne! Ne!!! NE!!!"
"Řekli jsme si, že se zase sejdeme," řekl Fahad.
Roger, který seděl u kulatého dřevěného stolu naproti němu, pokýval hlavou. Akihiko tomu nevěnoval žádnou pozornost, a dohltal Mikeův čaj. V místnosti se to trochu uvolnilo. Většina lidí už vyšla ven. V domku Mikea a Stacy se nyní nacházeli jen členové bojové trojky, a Mike, který umýval nádobí. Přitom poslouchal některý z přírodovědných pořadů rádia BBC Radio 4, ke kterým měl na jejích webových stránkách přístup. Hlas Bretta Westwooda, hovořícího o životě ledních mědvědů, však bojovou trojku nerušil.
"Proč se s námi nechceš bavit, kámo?" zeptal se Roger svého starého japonského kolegy.
"Asi jsme ho něčím naštvali," řekl Fahad, "působí uraženě."
"Nejsem uraženej," zasyčel Akihiko.
"Ne, kámo? Tak proč si s námi trochu nepoklábosíš? Jsme přece tví přátelé. Jedni z mála, které máš," řekl Roger.
Akihiko se na něj konečně podíval. Tím pohledem ho takřka zavraždil.
"Au!" vykřikl sarkasticky Roger.
"Jste sráči," zasyčel Akihiko.
"No dovol?" vyhrkl Fahad.
"Kámo, tys sliboval, jak se budeme scházet, že budeme vzpomínat na starý časy," řekl naštvaně Akihiko, "a přitom se ani jeden z vás neráčil mi za posledních deset měsíců zavolat! Samý sliby, a pak nic."
"A kvůli tomu seš na nás naštvanej?!" zasmál se Roger. "Akihiko, já byl od minulého října ve vězení v Srbsku! Jo, to byla sranda... Taky mě trošku ze začátku štvalo, že se tady Fahad nepokusil mě kontaktovat, ale tak nějak jsem to rychle odsunul stranou, protože vím, že má spoustu práce! Má přece adoptovaný děti, nebo jsi snad zapomněl?"
Akihiko se podíval na Fahada, a ten se na něj usmál.
"No, a já měl ve vězení docela jiné starosti, než volat slavnému Habu... Na druhou stranu jsem to asi měl zkusit. Možná bys mě odtamtud dostal dřív, než Fahad s Pierrem," pokračoval Roger.
"To jo," zakýval hlavou Akihiko, "byla by to sranda."
"Jasně, kámo. Šikanovali mě tam takoví mladí Srbové, potetovaní svalouši a já nevím, kdo ještě... Roztrhal bys je!" zasmál se Roger.
"Jo. Roztrhal bych je. Donutil bych je sníst vlastní vyražený zuby," zasyčel jako had Akihiko.
"To je on! Vrátil se! Takový je Akihiko, kluk můj!" smál se Roger, a japonského bojovníka poplácal po zádech.
"Není hlavní, že jsme se sešli aspoň teď? Podívej se, Akihiko," řekl s úsměvem Fahad, "Lovci kryptidů jsou zpátky. Celý náš tým! Chyběl jsi nám už jenom ty... A teď tě nám ruka osudu vrátila! Víš, jak jsme všichni šťastní?"
"Mohli jste mi napsat, že se Lovci kryptidů vrátili," sykl Akihiko.
"Jack ti přece volal. Nechal ti, tuším, i vzkaz na dveřích bytu, ne?" řekl Fahad.
"O tom nevím. A že mi volal... To je mi jedno. Je to sráč."
"Proč jsi tak sprostej, kámo?" smál se Roger.
"Všechno mě to štve. Všechno," řekl Akihiko.
"Co tě štve? Proč?"
"To, že jsem totálně zpackanej člověk, Rogere!" zařval Akihiko.
Roger sebou trhl, a Fahad také. Bylo jasné, že Akihiko byl uvnitř velmi podrážděný.
"Nejsem ani schopný se ovládat... jak vidíte, hošíci."
"Chodíš za psychiatrem?" zeptal se ho Fahad.
Teď to byl zase on, koho Akihiko svým pohledem téměř zavraždil. "Bolí to, co?" rýpnul si do něj Roger.
"Promiň, ale v té hospůdce na Svalbardu jsi nám minulý rok řekl, že půjdeš na psychoterapii. Tak se jen ptám," řekl Fahad, a opět se přátelsky usmál.
"Chodím za psychoušem. A nepomáhá to. Je to na nic. Pořád chci lidem ubližovat, a ani nevím, proč. Asi to trauma... to dětství, všechny ty zrady, a... Běžte někam. Nechci o tom mluvit," syčel Akihiko.
"Aspoň už ovládáš svůj jazyk. Bál jsem se, že řekneš, abychom šli do..." poznamenal Roger.
"Víš, co je problém, Akihiko? Že se snažíš řešit své problémy sám," řekl mu Fahad, "ano, je asi chyba, že jsme tě nekontaktovali... Ale každý z nás měl spoustu jiných problémů. Roger byl ve vězení, já jsem rodičem, navíc jsem býval Lovcem kryptidů i v době, kdy jste s tím vy dva sekli... A taky jsem se účastnil boje s Královnou kryptidů."
"Ta husa," zasyčel Akihiko, "měla štěstí, že se neukázala v Tokiu. Roztrhal bych ji."
"O to se postaral Pierre," zasmál se Fahad, "poslouchej, máme tě rádi. Jsi náš kámoš. Nebuď dál tímhle samotářem. Vidíš, co to s tebou dělá. Jsi zamlklý, zahořklý, neskutečně podrážděný... My, lidi, jsme sociální tvorové. Chceme mít kamarády. I takoví brooding introverti s antisociálními sklony, mezi které patříš ty."
Tentokrát to už Akihiko nevydržel. Jeho zraky se staly zcela vražednými. Fahad si zakryl obličej.
"Nechtěl bych," rýpnul si do něj Roger, a napil se čaje. Nato poplácal Akihika po zádech.
"Zajímá mě, odkud to pramení. Můj psychiatr si myslí, že to není z traumatu. Ale já jsem přesvědčený o opaku," řekl po chvíli docela klidně Akihiko.
Fahad vykoukl zpoza svých prstů.
"Možná bude mít pravdu. Je na to studovaný," řekl Roger, "lidi nedělají psychoterapeuty po získání bakalářského titulu. Nejsou to amatéři. Třeba potřebuješ... změnu. Třeba... třeba ti nevyhovuje, kým jsi, kámo. Měl bys o tom přemýšlet."
Fahad nahlas vydechl. Pohlédl na Akihika. "Víte, co nám tu chybí?" zeptal se svých dvou přátel.
"Tatz? Hele, Akihiko!" vyhrkl Roger. "Čí je tak trochu chyba, že tu s námi není můj kočkočerv?"
Dětinsky ukázal prstem na Fahada, jako by na něj žaloval.
Fahad obrátil oči v sloup. "Pivo," odpověděl na svou otázku, "chybí nám tu pivo."
"Snad by se nějaký dalo sehnat," pousmál se ďábelsky Akihiko, a otočil se na Mikea, stojícího u dřezu. "Kámo, neměl bys tady nějaký asahi? Kirin Lager? Sapporo by taky ušlo."
"Kokanee je moje oblíbená značka. Jsme v Kanadě, Akihiko, ne v Japonsku. Najdi nám kokanee, Mikeu!" smál se Roger.
"Myslím, že tu někde mám Short-Faced Beer," odpověděl Mike, "to teď v těchhle krajích lidi rádi pijí."
Z lednice vytáhl sklenici piva s obrázkem medvěda krátkočelého, a nalil ho členům bojové trojky do hrnečků.
"Short-Faced Beer. Geniální název," rozchechtal se Fahad.
"Zase spolu! Na Akihika, a na jeho roztomilou sado-osobnost!" vykřikl Roger, a následně do sebe všichni tři pivo chrstli.
V tu chvíli vtrhl do místnosti Jack.
"Pánové, mám pro vás důležitou zprávu," začal.
"Akihiko, ne že Jacka oslovíš tak, jak jsi o něm mluvil," smál se Roger. Akihiko svými vražednými zraky pohlédl do Jackových očí. "Jde o Pierra," pokračoval Jack, aniž by mu Akihikův pohled vadil.
"Ty jo, tys mi zatajil, že necítí bolest. Výsledek nějakýho experimentu?" zeptal se Roger Fahada, ukazuje na Jacka.
"Nejlepší by bylo, kdybyste vyšli ven. Plánujeme odsud zmizet, a to rychle. Poletí se do Nikaragui, a z více důvodů, než jen kvůli tomu, co jsme se tu od Stacy dozvěděli," řekl Jack, a gestem naznačil, aby si ti tři pospíšili.
"Já vím, všechno je to komplikované," řekl před domkem Mikea a Stacy vůdce Lovců kryptidů všem svým kolegům a bývalým agentkám CIA, "nejdříve jsme na Kapverdách, chceme jednoho odchyceného koakun-kluna přivézt Nastasyii Savinně, pak se ztratí Pierre a ukáže se, že Kate je naživu, potom najednou letíme do Kanady, protože nás sem americké agentky pozvaly... A pak nás Stacy bere za Mikem na čaj na tento ostrov. Ano, zdá se to být komplikované, ale teď vám řeknu, co uděláme dál."
Přejel očima po ostatních členech týmu. "Víme, že friklativin míří do Nikaragui. Quartermaine tam odletěl, a pracuje pro Nieto Industries. Zkoušel jsem si tady na mobilu zjistit, co je zač ten muž, který firmu převzal. Je to neuvěřitelné, ale náš starý známý měl očividně bratrance, a ten teď společnost vede. Kdo ví, co je to za člověka. Ještě důležitější ale je, že... že je teď v Nikaragui i Pierre."
"Cože?!" vyhrkl Roger.
"Za tu dobu, co jsme se proháněli po Severozápadních teritoriích, byl převezen do Nikaragui. Vlastně to všechno dává smysl," odpověděl Jack.
"A kde konkrétně v Nikaragui se nachází?" zeptal se Fahad.
"Bývalá Granada," odpověděl Jack, "to znamená sídlo Nieto Industries."
"Není to v současné době taková nic moc firma?" zasyčel Akihiko. "Nedělají už ani ty pitomý roboty."
"No, jak jsme slyšeli od Stacy, která je teď zase na cestě do Olsenovy výzkumny ve vnitrozemí, očividně se chtějí přeorientovat na něco jiného."
Pauline pokývala hlavou. Chápala to. "Pierre byl výsledkem Nietových pokusů," řekla nahlas, "stejně jako hodlají dělat pokusy na kryptidech, mohli by stát i o pokusy na něm. Jestli mají v archivech spoustu dat z jakýchkoliv operací, které jejich bývalý vedoucí prováděl... pak si představte, jak se jenom poměje jejich nový vedoucí, který navázáním na staré Deylinovy pokusy vydělá pěkné jmění. Pierre je součástí jejich plánu."
"Přesně tak," přitakal Jack.
"Takže teď odletíme do tropů, jo?" zeptal se Roger, a zachechtal se.
"Nebojte. Jak jsem říkal, uniformy v sobě mají cooling systém. Teď nás všechny zahřívají, pak nás zase budou ochlazovat..." odpověděl Jack.
"Já žádný cooling nebo heating systém nemám," zasyčel Akihiko, a zašustil svou zelenou zimní bundou.
"Vždycky máme uvnitř nějaký spandex navíc," usmál se Jack, a ukázal prstem na Cryptid Swift.
"Co ten váš koakun-klun?" zeptala se Jacka Barbara Kentová.
"To vážně nevím. Musí už být probuzený. Chlapi, vy tři... Nechcete se na něj podívat?" řekl Jack. Fahad zakýval hlavou, a Rogera a Akihika zavedl do letounu.
"Dává vám to všechno smysl, takže... víte, že takhle koakun-kluna v podstatě Quartermaineovi a jeho novým kamarádům z Nieto Industries naservírujete," řekla Barbara.
"Jednoho už chytil i Pierre. Tak budou mít dva mosasaury, ne jednoho," zasmál se Jack, "ale hlavně nám jde o našeho přítele."
"Je to zvláštní, jak to do sebe začíná všechno zapadat. Nemyslíte?" zeptala se zbylých dvou Lovců kryptidů Megan Leesonová.
"Ano, je to zvláštní," odpověděla Pauline, "a rozhodně nás teď stopy vedou úplně jinam, ale..."
"Takhle to má být," řekl Jack, "víc zjistíme zase v Nikaragui. Díky, že jste nás na friklativin upozornily, agentky."
"Agentky už pár měsíců nejsme," zasmála se Amanda.
"Tak... Lovci kryptidů?" usmál se Jack.
Barbara na něj ukázala prstem. "Hele, jak je možný, že mě takhle nikdy nikdo nenazval? A to 'lovím' kryptidy dýl, než vaše anglická zadnice," pousmála se Barbara.
"Také poletíme do Nikaragui, nikoliv však s vámi," řekla Amanda, "myslím, že bychom měly zamířit do Managui, a zkusit zjistit něco víc tam. Víme, že se v televizi a rozhlase mluvilo o tom, že nový prezident chce vytáhnout zemi z její stopadesáté ekonomické krize, takže... by to mohlo mít souvislost s tím, co se právě děje. Nemyslíte?"
"Geniální teorie," řekl na to Jack.
Lovci kryptidů a bývalé agentky CIA se rozloučily s Mikem Brownem, který se po umytí nádobí chystal na další výpravu do terénu za sachsharbourskými pižmoni, a odletěli letounem Cryptid Swift na jih od Andersor River Delta Sanctuary, tam Barbara, Amanda a Megan přesedly do svého letounu Lapwingu, a pak se obě skupiny vydaly do oné chudé středoamerické země, jež se ukazovala být ve středu dění všeho toho chaosu.
"Megan, tobě to řízení letounu nějak jde," poznamenala Barbara, když si v přítomnosti svých dvou spolupracovnic natáhla nohy na sedadle v zadní části Lapwingu.
"Je to fajn stroj," řekla na to Megan.
"Nechceš být, až tohle všechno skončí, pilotkou? Sakra... My všechny bychom si mohly vydělávat lítáním. Já a Amanda ale už máme trochu jiné plány, takže... Co kdybys to zkusila aspoň ty?" řekla jí Barbara.
"Víš, že to není špatný nápad?" reagovala na to Megan.
"Mohla bys dělat to, co dřív dělala Jordanová," ozvala se Amanda, a otevřela si sáček s brambůrky.
"Budu o tom přemýšlet."
"Barb, ty si myslíš, že by tahle nová obsese Nieto Industries s kryptidy mohla souviset s tím... Aurazem, nebo jak se jmenuje? S tím novým prezidentem Nikaragui?" zeptala se Amanda své přítelkyně.
"Arauz, tak se jmenuje. A ano, je to blešivec. Počkej, až se s ním setkáme," odpověděla Barbara.
"Vniknem do jeho paláce, nebo co?" zasmála se Amanda.
"Tak nějak," pousmála se Barbara.
Jakmile se Cryptid Swift ocitl na území Nikaragui, jen asi hodinu a půl po opuštění Sachs Harbour, začali mít Lovci kryptidů problémy.
"Nebylo by špatné, aby si Barbara a její přítelkyně trochu vylepšily ten svůj letoun... Letí si hezky někde nad Mexikem, zatímco my jsme s naším rychlejším strojem už tady, a... není nikdo, kdo by nás kryl," poznamenal Jack.
Pauline sebou trhla na sedadle. "Co se děje?!" vykřikla.
Jack ukázal na radar. "Z jihu sem letí dva objekty," odpověděl, "a závratnou rychlostí. V podstatě stejnou, jakou je schopný vyvinout náš letoun."
Pak promluvil na počítačový systém letounu: "Chci spustit identifikátor. Otevřít archiv, najít informace o těch objektech... Provést běžnou operaci."
Odpověď mu byla mechanickým hlasem počítačového systému sdělena jen dvě sekundy nato: "Objekt číslo jedna: robot značky X-77. Vlastník: Nieto Industries. Typ: pracovní robot, původně zbraň. Objekt číslo dvě: robot značky X-77. Vlastník: Nieto Industries. Typ: pracovní robot, původně zbraň."
"Takže na nás poslali dvě z těch nezničitelných potvor," řekl Jack.
"Sesmadedmdesátky jsem už pěkně dlouho neviděl," poznamenal syčivým hlasem Akihiko, "aspoň mi něco připomene staré dobré časy."
"Otázkou je, zda je na nás někdo poslal, aby nás sestřelily, nebo ne," řekl Jack.
Pauline se zatvářila zmateně. "Jak to myslíš? 'Nebo ne'?"
Jack k sobě strhl knipl. Letoun zamířil k hustému deštnému lesu, a rychle klesal.
"Vystřelili po nás!" zařval Jack.
"Sráči," zasyčel Akihiko, který se zapomněl na sedadle připoutat, a tak narazil hlavou do Fahadova sedadla, jež se nacházelo před ním.
Dvoumetroví roboti se ve vzduchu pohybovali ladně, jako by tančili. Natahovali ruce, a z těch stříleli laserové paprsky. Nejednou jimi spálili špičky křídel Cryptid Swiftu.
"Jacku, co to děláš?!" řvala Pauline. Jack mířil s letounem mezi stromy. "Zabiješ nás!" Odstrčila ho od kniplu, a sama stroj donutila, aby nabral výšku. Jeden z pronásledovatelů se již nestačil včas přetočit a vzletět výše, a skončil mezi větvemi vysoké degamy - národního stromu Nikaragui.
"Pauline, dovolíš?" řekl naštvaně Jack své přítelkyni, a gestem jí naznačil, aby se hnula od kniplu. Zmáčkl tlačítko nalevo od něj, a z křídel letounu se rázem vynořily čtyři laserové pušky - dvě z každého.
"Zaměřit cíl. Objekt číslo dvě," poručil Jack počítačovému systému.
"Objekt číslo dvě je nemožné zaměřit," odpověděl počítač.
"Tak objekt číslo jedna."
"Nemožné zaměřit."
"Ksakru," řekl Jack, a převzal nad laserovými puškami kontrolu. Sám pomocí informací, jež mu byly na ovládacím panelu prezentovány, robota zaměřil, a vystřelil po něm. Nebyl však úspěšný. Laserové střely místo sedmasedmdesátky zasáhly něčí chatrč na okraji lesa.
"Ty jsi neschopný pilot, Jacku," řekla mu naštvaně Pauline, a zase ho odstrčila od kniplu.
"No, když ho zvládneš líp," řekl na to Jack.
Pod Paulininým řízením vzlétl Cryptid Swift mnohem výše, a ztratil se mezi oblaky. "Teď je v přímé čáře za námi. Zaměřit objekt číslo dvě!" vykřikla Pauline.
"Objekt zaměřen," ozval se počítač. Z letounu vyšlehly čtyři laserové střely, a robot spadl kamsi do pole. Střely jeho tělo nezničily, byl na něj však vyvolán takový tlak, že doslova zapadl do hlíny, a vyprostit se mu mělo trvat hodnou chvíli. Pauline se zcela ujala řízení.
"No jo, jen si hraj na Carol Danvers," zasmál se Jack, utřel si pot z čela, a sedl si na její původní sedadlo.
"Mám takový pocit, že to Mikeovo pivo vybliju," poznamenal Roger.
"Jsou tu někde sáčky na zvratky? Ve starém Cryptid Swiftu a v Cryptodactylu totiž byly!" řekl s úsměvem Fahad.
"Nechte toho," řekl jim naštvaně Jack.
"Nemáš rád zábavu, co?" zasyčel na něj Akihiko.
"Že to říká zrovna někdo, kdo mě a mou nabídku zábavy zcela ignoroval," reagoval na to dotčeně Jack.
Akihiko se zlým úsměvem a žhnoucíma očima odfrkl. Vypadal při tom, jako čert.
"Všimněte si, že útok robotů nás strhl z původní trasy. Hnali nás na východ, ke karibskému pobřeží," řekla všem Pauline, "v Nieto Industries nejspíš za žádnou cenu nechtějí, abychom je poctili návštěvou."
Cryptid Swift opět zamířil na území bývalé Granady. Po dalších patnáct minut bojovala Pauline minimálně s desítkou robotů X-77, ale všechny porazila. Byla výtečnou pilotkou.
Cryptid Swift nakonec přistál na rovné střeše jedné z mnoha budov obrovského komplexu, který pokrýval rozlohu celé bývalé Granady. Pět akčních hrdinů v černých spandexových oblecích si nasadilo na záda jetpacky, do pouzder ve svých opascích umístili každý po dvou laserových pistolích, a velmi rychle letoun opustili.
"Vidíte tu budovu se špičatou střechou, dvě stě metrů odsud? Tam bychom se mohli s novým vlastníkem Nieto Industries setkat osobně," řekl svým kolegům Jack. Pak pomocí jetpacku jako první vystřelil do vzduchu. Překonal vzdálenost asi dvaceti metrů, a pak ho náhle ve vzduchu napadli tři pterodaktylové. Jack sletěl na střechu vedlejší budovy, a vykřikl bolestí. Jeden z těch přízraků ho kousl do ramene.
"Proboha, vždyť to jsou pterosauři z Yuliríi v Mexiku! Už zas," řekl Fahad. Jack se po pterosaurech snažil střílet z laserových pistolí, byli však příliš rychlí. Uhýbali také střelám jeho přátel. Navíc jich z uliček mezi budovami vylétalo více. Do minuty svými kožovitými křídly doslova zakryli slunce. Pár jich to od laserových pistolí Lovců kryptidů schytalo, ale devadesát procent hejna zůstávalo nezraněno.
Roger nastavil rychlost svého jetpacku na maximum, a vystřelil k hlavní budově. Letěl bez větších problémů asi padesát metrů, pak mu ale na záda sedlo hned osm pterodaktylů zároveň, pořádně ho zatížili, a začali ho klovat do krku. Roger se ve vzduchu přetočil, letěl s břichem nahoru, a další létající přízraky se pokoušel jednou pistolí sestřelit, zatímco druhou střílel šlehy za záda ve snaze usmažit některé z těch přidrápnutých monster. Akihiko, Pauline a Fahad se stále nacházeli kousek od Cryptid Swiftu, na stejné střeše, na kterou letoun přistál. Byli pterodaktyly doslova poseti. Pauline přicházela o vlasy, jež jí byly rozzuřenými ptakoještěry trhány ve velkých chuchvalcích. Akihiko, ohánějící se svou železnou tyčí, mohutně krvácel z tváří. Fahad ležel na zádech, a snažil se jednoho zvláště dotěrného pterodaktyla odtáhnout od svého rozkroku. Hrozilo, že by se mu do něj kolíkovité zuby hrčícího dravce zaryly.
"Jacku! Neměl bys nějakou zvukovou bombu?! To by na ně mohlo fungovat!" vykřikla Pauline.
"Mám jenom slzný plyn!" odpověděl Jack ze střechy vedlejší budovy, když zrovna kuličku s plynem házel mezi své trýznitele. Někteří začali kuckat, ale celkově hejnu příliš neublížil.
"Sakra!" zařval Roger, když ucítil, že ho něco strhlo k oknu hlavní budovy. Do bicepsu levé ruky se mu zaryly tři obrovské drápy, ostré jako nože. Uslyšel strašlivý skřek, ze kterého tuhla krev v žilách. Chytila si ho zmutovaná Chupacabra! Z tlamy jí vyšlehl ostrý jazyk, a dotkl se Rogerova čela. Rázem se mu z něj spustila krev. Háčky na jazyku totiž protrhly jeho kůži.
"Je tu Chupacabra! Lidi, pozor!" zařval Roger. Bláznivě několikrát za sebou zmáčkl spoušť laserové pistole, až Chupacabře propálil v břiše díru. Zachytil se vnějšího parapetu okna, v němž zvíře sedělo, a pozoroval, jak spadlo dolů, mezi masy pterosaurů. Ti se stále ráčili Rogera obtěžovat.
"Tohle je naprostá hrůza! Kryptidé jsou tu nejen pokusnými králíky, ale také zbraněmi..." pronesl Jack. "Musíme zpátky do letounu!" zařval pak. S jetpackem se mu podařilo překonat mezeru mezi budovami, a skončil po boku Pauline. Ustřelil hlavu pterosaurovi, který se chystal vypíchnout jí oko.
"Do letounu, Pauline! Musíme odsud odletět!" křičel Jack.
"Děláš si srandu, kámo? Vždyť jsme sem teprv přiletěli! Je to sranda! Teče krev, pálí se maso... Ještě jsem ani neochutnal jejich krev!" reagoval na to Akihiko.
"A co Roger?!" zařval Fahad, a několikrát kolem sebe vystřelil - bezvýsledně.
"Osvobodíme ho! Shodíme na ně plynovou bombu z letounu!" odpověděl Jack.
"Tím ho udusíš!" vykřikl Fahad.
Na křídlo letounu náhle vyskočila další zmutovaná Chupacabra. Pauline po ní vystřelila, ovšem netvor uskočil, proběhl pod letounem, a pak na ni skočil. Akihiko příšeře zlomil páteř pomocí své tyče. Pár jejích zubů však skončilo v Paulinině rameni.
"Fakt díky, Akihiko! Mohl jsi být rychlejší!" zakřičela, a úpějícího krvežíznivce ze sebe strhla.
Fahad se přiblížil ke dveřím letounu, když se mu náhle kolem zápěstí obtočilo cosi zeleného. Působilo to, jako sliz.
"Pozor!" zařval Fahad. Za chvíli se nacházel ve vzduchu, a padal z budovy. Jack se za ním bezmyšlenkovitě vydal, ač si byl vědom toho, že Fahad měl na zádech jetpack. Oba skončili v obrovské, nechutné peřině zvedajícího se slizu, který se ze země hrnul ke střeše budovy. Sliz je obalil. Přišli o vědomí.
Roger si všiml, že stejné nebezpečí hrozilo i Pauline a Akihikovi. Několikrát z okna hlavní budovy po slizové peřině vystřelil, než ho něco zezadu začalo dusit. Pak ho jakýsi zelený sliz obalil zezadu.
Pauline a Akihiko daleko nedošli. Japonský bojovník pomáhal zraněné Angličance dostat se do letounu, když byli i oni dva konfrontováni touto pohyblivou slizovou stěnou.
"Nepřipomíná ti to něco, Akihiko?" zeptala se Pauline svého kolegy.
"Jo," odpověděl Akihiko, "připomíná mi to jednu potvoru z Gabonu, co má být dávno po smrti."
"Co se tu sakra děje?!" vykřikla Pauline, než spolu s Akihikem skončila v temnotě živé sliznaté kaše.
"Lovci kryptidů jsou mí hrdinové. Jsou to odvážní, inteligentní lidé, kteří odhalili spoustu tajemství světa přírody, a ještě k tomu jsou to totální drsňáci. Nejradši mám Akihika, je to badass. Píšu o nich fanfiction, a... ha ha! Čte to asi jenom tak deset lidí, včetně mých rodičů, ale... ha ha! Mám je moc ráda. Akihika shipuju s Pauline. Já vím, je to strašný... Ha ha! Vůbec k sobě nesedí. Mě ale hrozně bavilo psát o nich příběh, jak hledali ogopogo, a přitom Pauline zjistila, že... ha ha... že je těhotná s Akihikem!"
"Cože? Lovci kryptidů? Jsou to blbci. Největší idioti, jací kdy žili. Říkají, jak hledají kryptidy, a chrání je před těmi, co chtějí ta zvířata zneužít... Heh, dobrá omluva ničení lidských životů! Přijde mi, že všude, kam ti Lovci kryptidů přijdou, nastane vždycky chaos. A vždycky po nich někdo jde, protože mají nepřátele... A proč mají nepřátele? Protože jsou to blbečkové neschopní kompromisů. Tak je vidím já!"
"Invaze Shai'ri byla odražena jen proto, že se Lovci kryptidů a jejich přátelé dali dohromady, a společnými silami naší planetě pomohli. Jsem jim za to strašně vděčná. Můj táta umíral, schovávali jsme se spolu před mimozemšťany v kanálech pod Stockholmem... Byly tam masy lidí, a ve špatném zdravotním stavu... Pak najednou mimozemšťané zmizeli, a do ulic se vrátil klid, i když byly poničené... Můj táta pořád žije, a já ho chodím navštěvovat jednou týdně do domova důchodců. Jsem znovu šťastná, a to jen díky Lovcům kryptidů! Svět je díky nim lepší."
"Vyjasněme si to. Alex Jones je blbec. A já bych s ním nikdy o ničem nesouhlasil! Nikdy! Ale to, co provedli ti grázlové, ti Lovci kryptidů... Jsou to vrazi. S tím já souhlasím. Zabili Deylina Nieta! Proboha, to je tak otřesné! Člověk, který s nimi odvrátil invazi Shai'ri, který nás zachránil před tou strašnou nemocí... Dokonce se mluví o tom, že se jejich vůdce, Owen, ukázal na Nietově pohřbu! To snad měla být provokace! Nebyl tam ani pozván... Je mi z nich špatně!"
"Ano, už je to tak, vážení přátelé! Lovci kryptidů jsou zpět? A co to znamená? Že všichni vaši domácí kryptidé jsou teď v ohrožení! Ha ha ha ha ha ha ha!"
"Co je to za sebranku? Mají si hledět těch svých hnusných potvor, a ne střílet nám před lesní chatou... po čem?! Po lidech! Jinak bez komentáře."
"Děkujeme, Lovci kryptidů! Jste naší inspirací! Mojí dceři jsou tři, a nosí tričko s vaší společnou fotkou! Chce být jako Pauline, až vyroste! A dokonce spolu se mnou složila básničku pro Jacka Owena... Poslouchejte... 'Kdo toho o těch kryptidech tak strašně moc ví? No jasně, přece Jack Owen!' Ha ha, já vím, že se to nerýmuje, ale to je jedno... 'Není to ten zoolog? No jasně, není to..."
"Bože, Lovci kryptidů. Nechci už o nich ani slyšet. Viděl jsem, jak ten Francouz utrhl jednomu klukovi hlavu. Pak ji jako basketbalový míč hodil jeho matce do rukou. Jsou to blázni. Blázni utržení ze řetězu. Že si sem tam zaloví kryptida... pche! Co mě se týká, jsou to kriminálníci, co by měli být zavření na psychině."
"Svět vás vidí různě. Někteří vás milují. Jiní vás považují za škodnou. Pro některé jste hrdinové, pro jiné zločinci. Kryptozoologičtí nerdi si vás idealizují. Běžní lidé nad vámi mávají rukou. Ale všichni ví, kdo jste," přerušil soubor hlasových nahrávek něčí projev.
Jack Owen, Pauline Jetkinsová, Akihiko Yukimura, Fahad Ghazalli a Roger Neill se v tu chvíli probudili. Pierre Leroy ležel v místnosti také, ale byl stále v bezvědomí.
"Nemusíte se o něj bát," řekl tajemný člověk, jakýsi muž, ten stejný, který je probudil, "váš přítel nadčlověk byl uspán pomocí friklativinu, kdežto vy jste dostali jen, řekněme, běžná anestetika. Bude mu trvat trochu déle, než se probere. Jeho regenerační systém totiž není schopen friklativin odbourat, a tak se mu bude muset z těla vyplavit... Je to pomalý proces. Alespoň nám tu nezpůsobí škody."
Jack jako první vstal. Rozhlédl se kolem sebe. Šestka Lovců kryptidů se nacházela v prostorné, tmavě modré kulaté místnosti, jejíž stěny byly pokryty stovkami a stovkami monitorů. Na zemi tu nebylo nic. Podlaha byla lesklá, a též tmavě modrá.
"Kdo jste?!" vykřikl Jack.
"Jmenuji se Derian Dascombe," odpověděl tajemný člověk, "a jak říkáte vy Angličané, pane Owene, 'I've been dying to meet you'!"
Jack přivřel oči. V místnosti už s nimi opravdu nikdo jiný nebyl. Museli být sledováni přes kamerou, a přes štěnice odposloucháváni. Dascombe s nimi musel mluvit přes mikrofon z jiné místnosti.
"Jacku? Kde to jsme?" zeptala se Pauline, a také se zvedla ze země.
"V nějaký pořádný díře," řekl na to Akihiko, "snad v nějaký počítačový laborce."
"Já bych to klidně nazval vězením," řekl na to Fahad, "a vůbec bych se nedivil, kdybychom byli zavření v nějaké budově Nieto Industries. Nejspíše jsme pořád na území Granady."
"Velmi dobře, pane Ghazalli. Opravdu jste nebyli přemístěni příliš daleko od místa, odkud jste na pár hodin vstoupili do říše snů. Nacházíte se skutečně v jedné z budov Nieto Industries. A v tuto chvíli je pro nás bezpečné držet vás pouze zde," reagoval na to přes mikrofon Dascombe.
"Pěkně děkujeme," zněla Rogerova reakce, "udělali jste nám to tu útulné."
"Jak dlouho nás tu chcete držet? Proč jste nás napadli?" zeptal se Jack. Pak si konečně všiml drobné kamery nalepené na stěnu. Přiblížil se k ní, a dlouze se zadíval do jejího objektivu.
"Neměl bych se vás ptát na to samé? Proč jste zavítali do Nieto Industries? Z jakého důvodu jste zpět v místech, kde... upřímně, nejste populární? Nebo jste zapomněli na to, čí mrtvolu jste tady posledně nechali?" řekl Dascombe.
"Já vám můžu říci, že zabití Deylina Nieta jsem mnohokrát litoval," řekl Jack do kamery, "můžeme se přesunout do současnosti? Dobrá... Řeknu vám, proč tu jsme. Experimentujete na kryptidech."
"Ale legálně, pane Owene," zazněl Dascombeho hlas, "asi nevíte, že zvířata, která naše společnost v současné době vlastní, byla odkoupena za nemalé částky a za naprostého souhlasu od zemí, jako jsou Kanada či USA."
"Něco mi říká, že pterodaktylové z Yuliríi v Mexiku tady nejsou legálně," reagoval na to Jack.
"Se vší upřímností, pane Owene, hejna těchto ptakoještěrů vlastní Nieto Industries už mnoho let. Váš starý známý, Deylin Nieto, ostatně ptakoještěry choval, ne? Používal je jako biologické zbraně. No... co podle vás měla společnost dělat, když zemřel? Vrátit je do divočiny? V těchto počtech? Rozmnožují se třikrát za rok. A navíc Mexiko nepožaduje jejich návrat!"
Jack zakroutil hlavou. "Kdo jste, pane Dascombe? Vy vedete Nieto Industries?"
"Ne, to je práce Vincenteho Nieta," odpověděl Dascombe, "já technicky vzato oficiálně do Nieto Industries vůbec nepatřím."
"Ten bude ze Čtyř hlav," řekl nahlas Roger, "dává to přece smysl, ne?"
Jack zakýval hlavou. Na jednom z monitorů na zdi se objevila fotografie Vincenteho Nieta, příjemně působícího pána, který teprve několik dnů Nieto Industries vlastnil.
"Skoro není Deylinovi podobný," poznamenala Pauline, "vypadá... normálně."
Dascombe se do mikrofonu zasmál: "Je to dobrý člověk. Za jeho vedení se bude Nieto Industries velmi dařit."
"Je to pěšák, že? Figurka," řekl Jack, "byl na to místo někým dosazený. Někdo si ho tam prosadil. Prezident? Nebo kdo?"
"To všechno jste řekl vy sám, pane Owene," odpověděl Dascombe, "nikoliv já."
"Takže to tak je. Jste špinavci. Na ten ring pytláků jste napojení také?" pokračoval Jack.
"To jste opět řekl vy, pane Owene, nikoliv já."
Jack se podíval na své kolegy. Pokývali hlavami.
"Jestli seš čtyřhlavák, co vidíš ve spolupráci s touhle mizernou společností?!" vykřikl Akihiko.
"Nemusíte tolik řvát, pane Yukimuro. Já vás slyším velmi dobře, i kdybyste šeptal," řekl Dascombe, "no, mám s Nieto Industries dobré vztahy. Už přinejmenším... dva roky. Od té doby, co pan Deylin Nieto zahynul vašima rukama."
"Začali jste dělat věci, které by nepodporoval," vyhrkl Fahad.
"Nejsem si tím úplně jistý, pane Ghazalli," odpověděl Dascombe, "a co je vám vlastně pořád po Nietovi? Neříkal tady pan Owen, že bychom se měli přesunout do současnosti?"
"Všechny ty kryptidy si necháváte odchytit vy, je to tak? Vy, zbytek Čtyř hlav, ve spojení se Zasvěcenými, s Quartermainem... Od svých přátel to už víme. Slečna Savinna pracuje taky pro vás?" zeptal se Jack.
"Jste bystrý, pane Owene," zněla Dascombeho odpověď.
"Takže jsme tu," řekl Jack svým kolegům, "odsud je to celé řízeno."
Pak se zase podíval do té malé kamery. "Jaký je váš cíl? Dělat výzkum na kryptidech? Tomu nevěřím. Vzhledem k tomu, že používáte pterodaktyly a Chupacabry jako biologické zbraně... hádám, chcete se pokusit o to, o co se pokusil Nieto v červnu 2018? Ovládnout svět?"
Dascombe se začal smát. "Neurážejte nás, pane Owene. To je opravdu směšný nápad. Ne, abych byl upřímný, vůbec se nesnažíme ovládnout svět. Takoví megalomani nejsme. Určitě se mnou však zasouhlasíte, když řeknu, že tito tajemní tvorové, mnohdy ještě vědecky nepopsaní, prostě mají využití. Ve všech různých odvětvích. Výzkum, armáda, medicína... A Nikaragua je v krizi. Proč by někdo nechtěl dostat tuto nádhernou zemi z krize právě pomocí kryptidů?"
"Vy, pane Dascombe, jste ve vedení celé této... mašinérie?" zeptal se nahlas Fahad.
"Upřímně, ano," odpověděl Dascombe, a jeho hlas se náhle trochu změnil. Začal postrádat šarm, "za vším stojím já."
"Co to znamená 'za vším'?" zeptala se Pauline.
"Za touto mašinérií. Vždyť jen odpovídám na otázku pana Ghazalliho," napomenul ji Dascombe, a jeho hlas pomalu stoupal, a stával se nepříjemnějším, a arogantnějším, "já jsem důvod, proč jste vůbec do Nikaragui přiletěli." Zasmál se. "Víte, vy jste v pasti. Ve velké pasti! A krásně jste do ní spadli. Nastasya, 'Serafina', pak ty mé hrátky s agentkami Kentovou, Lyonsovou a Leesonovou... Och, ten 'kondor Buckle' a krocaní farma... Všechno to bylo naplánováno. A z jakého důvodu? Abych vás dostal sem - protože tady vás potřebuji."
Jack, Pauline, Roger, Akihiko a Fahad se na sebe vzájemně podívali.
"Pořád úplně nerozumím, co se nám snažíte říci," řekl pak Jack.
"Brzy to pochopíte!" odpověděl Dascombe. Nato ztichl.
"Divné. Opravdu divné," poznamenal Fahad.
"Chtěli nás sem nalákat... Vzpomínáte na ten Quartermaineův vzkaz?" zeptal se Jack svých přátel.
"Krocani jsou od vody... Nějaká blbina," řekla Pauline.
"Ne, nebyla to blbina. Vůbec to nebyla blbina," odpověděl Jack, "vlastně... proboha, to snad ne..."
"Ano, hádanky Archibalda Quartermainea," ozval se Dascombeho hlas ze dveří místnosti. Nevysoký muž v nich stál, a opíral se loktem o stěnu. Otvor byl kulovitý, a Lovcům kryptidů povědomý. Chodba za Dascombeho zády byla tmavě modrá, jako místnost, ve které se tým nacházel.
"Krocani jsou od vody, milí přátelé, a krocani jste vy," řekl vysokým hlasem Dascombe.
"Když my, Lovci kryptidů, jsme krocani, a krocani jsou od vody... Znamená to, že jsme vzešli z vody? Byť z ní vzešel všechen život, máme my nějakou konkrétní vazbu k vodě?" zeptal se Jack.
"Pokračujte," řekl na to Dascombe.
"Třeba k vodě jednoho jezera na území Střední Ameriky? Toho největšího?" pokračoval Jack.
"Jistě," zasmál se Dascombe, "protože právě z něj jste vzešli."
Pauline se dotkla Jackovy ruky. "Co to říká? Já to vůbec nechápu... Pořád samé hádanky!" vyhrkla.
"Já to chápu moc dobře, Pauline. Říká, že jsme vzešli z jezera Nikaragua," řekl jí Jack, "ta hádanka s krocany od vody, to bylo o nás."
Pauline zvedla obočí.
"Mám toho dost," zasyčel Akihiko, "vzali mi sice mou tyč a šurikeny, ale pořád mám svoje ruce... Hej, Deriane, nebo jak se jmenuješ! Nechceš ochutnat svou krev z nosu? Vím, jak ti ji naservírovat!"
Rozběhl se proti Dascombemu, a ten rychle otvorem proběhl do chodby.
"Neutíkej, kámo!" syčel Akihiko. Pak se však v otvoru objevila něčí ruka. Chytila Akihika za rameno levé ruky, a pořádně jím zatřásla. Zvedla ho dva metry nad zem.
V tu chvíli se probudil Pierre. "Akihiko, pozor! Je přece z meteokolosia!" zařval na svého japonského kolegu, aniž by chápal, jak se tu v jeho přítomnosti mohl objevit.
"Cože?" vyhrkl Akihiko, a pohlédl na tvář toho, který před ním Dascombeho zachránil. Byl to Metaller, inteligentní robot Deylina Nieta. Švihl s Akihikem o zem, a japonský bojovník okamžitě přišel o tři zuby, jež vyplivl v krvavém gejzíru z úst.
"Jacku, vy jste tu... všichni!" vykřikl Pierre na svého dobrého přítele.
"Poslal jsi nám souřadnice..." řekl mu Jack.
"A víš teda, kde jsme," řekl vyděšeně Pierre, stále neschopný se kvůli efektu friklativinu zvednout z podlahy, "jsme v jezeře Nikaragua! Jsme u Nieta!"
Z obličejů Rogera a Fahada jako by se vytratil veškerý život.
"U Nieta? V jeho podvodní budově, kterou jsme zničili?" zeptal se Fahad.
"Vždyť ten chlap," řekl Pierre, a ukázal prstem na Dascombeho, "to je Deylin Nieto!"
Akihiko se zadíval na tvář nevysokého muže, který stál za Metallerovými zády. Poznával ho. Proto ten vysoký hlas! Drobný nikaragujský mužík s bizarním knírem pěstovaným pouze nad koutky rtů, a pod nosem vyholeným, se mu zubil do tváře. Spolu s Metallerem vstoupil do místnosti, následován ještě jednou osobou - Black Spierem, který měl být také již dva roky mrtev. Jako kdysi, i nyní byl oblečen v černém, a měl na hlavě masku.
"Nieto... Nieto má být mrtvý!" vykřikla Pauline.
"Mé dítě," řekl drobný nikaragujský mužík, "to byla jen iluze. Stejně jako všechno, co jste si kdy o sobě mysleli."
S úsměvem se na šestku Lovců kryptidů podíval, a znovu se začal smát. "Ano, přežil jsem svou smrt, protože jsem ji sám naplánoval. Nenapadlo vás snad, jaký účel 'temní Lovci kryptidů' měli? No jistě," pokračoval Nieto, "když vás po ta léta nenapadlo, jaký účel jste měli tehdy, jak byste pak čekali, jaký účel máte celý svůj život? Je na čase, abyste se dozvěděli pravdu."
Metaller a Black Spier se před Lovce kryptidů postavili, aby před nimi Nieta chránili. Metallerovi se z rukou vysunuly dvě dlouhé čepele, a Black Spier na ně namířil dvě pistole.
"Žádný blbosti," varoval je.
"Myslím, mí synové, že teď nebudou dělat problémy. Rádi si ten příběh celý vyslechnou," řekl s úsměvem Nieto, "řeknu vám o vás pravdu, Lovci kryptidů. Dozvíte se, co jste zač. Kdo jiný by vám to měl říct, než ten, který vás stvořil?"
Je Derian Dascombe stvořitelem Lovců kryptidů? A pokud ano, jak to vlastně myslí? Vždyť Lovci kryptidů se dali dohromady na jedné výpravě do Kostariky - jak by s ní mohl mít co do činění?! Opravdu to všechno, čím si naši hrdinové dosud prošli, mělo jediný účel? A to stanout před ním, aby jim řekl pravdu? Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat