Přece jen již pár týdnů uběhlo od doby, kdy jsem napsal první část projektu Vyhynulé žraločí řády. Ta se zaměřila na hybodonty. Stále jsou tu ale ještě tři řády, které jsem nepopsal, a tak se k tomuto projektu vracím... Tato část se zaměří na řád Cladoselachiformes.
VYHYNULÉ ŽRALOČÍ ŘÁDY
CLADOSELACHIFORMES
Nejstarší známí zástupci řádu Cladoselachiformes se objevují ve fosilním záznamu již v pozdním Devonu, v období velkých změn ve světě obratlovců. Tehdy se objevili první čtyřnožci, kteří vystoupili z vody na suchou zem. Avšak tito žraloci, jejich tvar těla se samozřejmě příliš nelišil od těch dnešních, byli jejich nepřáteli kdykoliv, kdy se tito obojživelníci museli vrátit zpět do vody. Cladoselachiformes je řádem, který na naší planetě moc dlouho nevydržel. Neznáme žádné zástupce z období Permu, v druhohorách pak už tito žraloci zřejmě vůbec nežili. Všechny nalezené rody a jejich druhy pocházejí z přelomu devonského a karbonského období. Ti geologicky nejmladší skutečně žili v raném Karbonu. Z jakého důvodu jejich vývojová linie vymřela, to nevíme.
Řád Cladoselachiformes zahrnuje jedinou čeleď, a to Cladoselachidae. Do té patří celkem 9 rodů žraloků. Čeleď samotná byla popsána Deanem roku 1894. Typickým znakem těchto paryb byl prodloužený trup. Byli také vybaveni dvěma dorsálními, tedy zádovými ploutvemi. Z každé z nich vystupoval trn, jehož funkce je neznámá. V závislosti na rodu měli 5 až 7 žaberních štěrbin. Většina těchto žraloků nedorůstala velkých rozměrů, například takový Cladoselache byl "jen" 1,8 metru dlouhý. Jeho délka se tedy rovnala výšce dospělého člověka, ale přece jen v pravěkých oceánech žili mnohem větší žraloci. I někteří z jeho současníků byli pravděpodobně mnohem větší.
Cladoselache
Čeleď Cladoselachidae
Prvním znakem, kterým se Cladoselache jasně liší od moderních žraloků, je takřka zakulacený čenich. Vůbec nebyl špičatý jako u dnešních žraloků, a možná i díky tomu vypadala tato paryba jaksi "neškodně". Je znám především z clevelandských břidlic z Ohia. Cladoselache žil v pozdním Devonu, jak již bylo zmíněno, dorůstal délky 1,8 metru, a nebyl tedy největším predátorem devonských moří - kupříkladu pancířnatec Dunkleosteus dorůstající více než pětimetrové délky pro něj mohl představovat potenciální nebezpečí. Cladoselache se sice mohl ocitnout na jeho jídelníčku, ale zřejmě k tomu často nedocházelo. Šlo o žraloka velice rychlého, byl něčím jako dnešní žralok mako, jen v bizarním prostředí devonských moří a oceánů. Z clevelandských břidlic známe i obrysy měkkých částí jeho těla, díky čemuž je tento žralok nejlépe známým a nejlépe prostudovaným zástupcem řádu Cladoselachiformes. Uchovaly se dokonce i stopy ledvin, svalů a kůže. Ta byla takřka zbavena plakoidních šupin; tímto znakem se Cladoselache také lišil od svých současných příbuzných. Šupiny však obklopovaly oči, nacházely se i na tlamě a na okrajích ploutví. Ostny, vycházející ze dvou hřbetních ploutví, byly tvořeny zubovinou. Tento rychlý zabiják lovil především malé bezčelistnatce a také první kostnaté ryby, které se ve fosilním záznamu objevují právě v Devonu.
Cladodus
Čeleď Cladoselachidae
Již podstatně méně známý, ale druhově bohatě zastoupený rod. Je známo dohromady 13 druhů. Všechny byly popsány v podstatě pouze na základě nalezených zubů. Žraločí kostra je chrupavčitá a pochopitelně nefosilizuje, proto jsou žraločí zuby často jediným materiálem, podle něhož lze druh popsat. Zuby Cladoda byly nalezeny v Arkansasu ve Spojených státech amerických, v osadě Barkip ve Skotsku a také v jihočínské provincii Jün-nan. Jediným pozůstatkem, který není zubem, je otisk hlavy s mozkovnou v hornině - patří druhu Cladodus elegans, který byl nalezen ve skotských horninách Clackmannan Group. Tento primitivní žralok, lovec ryb, žil v Karbonu.
Zbývají ještě dva řády, o kterých se pokusím napsat články v dohledné době...
Žádné komentáře:
Okomentovat