V minulé kapitole, nazvané Schizma, se Lovci kryptidů rozdělili. Pierre, Akihiko, Fahad, Kate, Ewet, Claude Ngoy a Sabine žijí v paralelní realitě, do které se lze dostat skrze záhadný portál, jenž je umístěn v konžském pralese. Nyní hodlají žít v této ideální dimenzi a prostě jen hledat kryptidy... Ale Jack, Pauline a Roger s pomocí agentky Kentové ze CIA zůstávají v původní realitě, ve své domovské dimenzi. Zůstávají jako bojovníci v černých uniformách. A jak se brzy ukáže, svět Lovce kryptidů, byť je jich podstatně méně než dříve, stále potřebuje... Nejdříve je však třeba vyřešit jednu záhadu. Lovci kryptidů se dostávají do křížku s čím dál temnějšími, nebezpečnými zvířaty. Před pár měsíci to byla krvelačná Chupacabra, tentokrát je čeká setkání s něčím přinejmenším stejně děsivým, ale snad i strašidelnějším...
LOVCI KRYPTIDŮ 3: NESTVŮRA Z POINT PLEASANT, ČÁST PRVNÍ:
Byl chladný podzimní den. Typický začátek listopadu. Vítr divoce vířil žluté a červené listí, jež bylo nakupeno na okrajích silnice. Obloha byla zašedlá. Slunce se schovávalo někde za těmi smutnými mraky, jež mu nedovolily proniknout svými paprsky na střechu jediného domu ve městě Point Pleasant v Západní Virginii. Jen málokdo byl teď venku. Do hodiny měla padnout tma. Jakýsi údržbář se marně snažil spravit hydrant, ze kterého netekla voda. V téhle čtvrti sice nikdy nedošlo k požáru, ale on byl přece jen pověřen se jím zabývat. Byl zde už půl hodiny, utíral si pot, naštvaně koukal kolem sebe, a nakonec do hydrantu kopnul a odešel. Za zdí nedalekého domu stály dvě děti a hihňaly se mu. "Vydržel to jednatřicet minut a třináct sekund," smál se darebácky čtrnáctiletý chlapec, ostříhaný až příliš nakrátko a s nepříliš podařeným dočasným tetováním na levé ruce. Pak zafoukal vítr a on se otřásl zimou. Zapnul si bundu až ke krku. Jeho o rok mladší sestra se smála ještě víc. "Škoda, že jsme si nevzali kameru. Mohli bychom se pak na toho blbečka koukat na kompu celý den," mumlala, jak jí nebylo kvůli rovnátkům na zubech moc rozumět. Pak se vydali zpět domů. Bydleli pouze se svým strýcem, jejich rodiče totiž před mnoha lety zemřeli při autonehodě. Šuškalo se, že za to mohla nějaká příšera, která prý v noci poletuje nad Point Pleasant. Ale oficiálně tehdy narazil do auta jejich rodičů vůz řízený opilcem... Děti tedy vstoupily do domu. Povídali si o domácích úkolech, které se jim nechtělo psát, o nových filmech... A pak najednou ta holka poznamenala, že je tu všude zhasnuto. Proč? Chlapec vstoupil do obývacího pokoje. I když zde byla tma, poznali, že je tu všechno rozházené. Rolety na oknech byly jakoby něčím poškrábány. Oběma se zastavilo srdce. Chlapec rozsvítil. Šoku, který právě zažili, se již do konce života nezbavili... Pověšený za lustr se zde nacházel jejich strýc. Nohy visely jen nízko nad malým stolkem umístěným před gaučem. Krk měl silně stažený sytě červeným lanem. To bylo několika uzly uvázáno k lustru, který už váhu mrtvoly dospělého muže nedokázal udržet. Na zemi se nacházelo několik kaluží krve. Mrtvý strýc měl rozbité čelo... Jen o dvacet minut později seděly vzlykající děti v policejním voze. Nikdo jim nedokázal vysvětlit, co se stalo. Někdo prostě pronikl do domu, nezanechal za sebou jedinou stopu, napadl strýce v obýváku, zatemnil rolety... Zmlátil ho, pak ho pověsil. Ohavné. Děti vykoukly z okna auta a na střeše svého domu spatřily jakýsi černý objekt. Když na něj chvíli pohlížely, začal jim připomínat postavu člověka. Pak hbitě otočil hlavu skoro o 180°. Ty obrovské soví oči! Zamrkal a pak se vznesl do výše. Obě děti začaly řvát. Ale policisté již nic neviděli...
Jack rozsvítil v podzemní hale uvnitř základny Lovců kryptidů na jihu Londýna. Byl oblečen ve své černě uniformě. Sedl si ke kovovému stolu, vzal do ruky malý ovladač a stisknul velký červený cuplík, kterým pochopitelně zapnul projektor. Na zdi se pak objevily všechny nové zprávy, kterými se měl zabývat. Pročetl si jakési svědectví o zahlédnutí lochneské příšery. Nevěnoval mu moc velkou pozornost. Pokud však Nessie jako druh stále existuje i poté, co byl jeden jedinec zabit Gregorym Martinem před mnoha měsíci, je to dobře. Pak ho zaujala další zpráva. Týkala se nějakého podivného savce, který byl prý zahlédnut na ranči v Novém Mexiku. Nejprve se o něm psalo jako o Chupacabře, ale brzy se ukázalo, že to byl jen kojot trpící prašivinou. Pak byla Jackova čtecí hodinka přerušena. Na jeho osobní telefon mu zavolala agentka Kentová, pracující doma, ve Spojených státech. "Něco pro vás mám," řekla tajemně, "a tentokrát by to neměla být moc násilná akce." "Počkejte, agentko. Nejprve chci vědět, jak to vypadá s Wendigem v Kentucky," skočil jí do řeči Jack. "Zatím žádné zprávy. Věřte mi, kdyby něco provedl, poslali bychom Vás tam," odpověděla agentka. Pokračovala: "Tak teda ve městě Point Pleasant..." "Ne, ne," zasmál se Jack, "to je ta největší blbost, kterou jsem kdy slyšel. O příšeře z Point Pleasant mi ani nevyprávějte... Jestli vydali novou knížku nebo komiks o té 'nestvůře', tak to nekoupím." "Hm, občas mám problém věřit teenagerům, ale tihle jsou tak paralyzovaní strachem a neschopní mluvit, a pořád něco mumlají o nějaké příšeře na střeše jejich domu, v němž byl zavražděn jejich strýc, že jim i docela věřím," řekla mu agentka. "Chcete abych vyřešil vraždu? Rád si zahraju na detektiva," řekl na to Jack. "Třeba ta vražda s Mothmanem nějak souvisí," řekla agentka a zavěsila. Jack se chvíli rozmýšlel, ovšem pak usoudil, že by stálo za to udělat si malý výlet do Point Pleasant. Řekl o tom Pauline a Rogerovi, kteří zrovna sledovali televizní zprávy. Malého Tatzelwurma zase nechali v kovové ohrádce s hračkami a krmením, nasedli do letounu Cryptid Swift a doslova za chvíli už letěli přes Atlantik...
Point Pleasant byl tak temný, zvláště, když se zešeřilo. Obyvatelé jednoho panelového domu si stěžovali, že jim na střeše přistálo "letadlo", Jack, Pauline a Roger si toho nehodlali všímat. Procházeli temnými uličkami. Nebyli však na procházce. U domu 699 na okraji Point Pleasant se měli setkat se seržantem Ratnerem. A také se tak stalo. Přivítal je tlustý Afroameričan, už na pohled milý a zodpovědně působící muž. "Nebyl jsem tam, když naše jednotka přijela za těmi dětmi. Byl jsem doma a hrál jsem si se svými dvěma pejsky," usmíval se Ratner, "ale ty děti vlastně měly docela problém zavolat policii, protože se musely k telefonu vrátit do domu, a tam byla ta mrtvola... Bylo to nechutné. Viděl jsem fotky pořízené našimi lidmi, a zvedal se mi žaludek. Toho chlapa, Josh Levine se jmenoval, prostě někdo brutálně napadl a pak zavraždil. S děcky se teď nedomluvím, protože nejsou schopna o něm mluvit, vlastně nejsou schopna mluvit o ničem. Ale říká se, že Levine byl dobrý chlápek, který měl mnoho nepřátel. Kdekdo po něm šel, asi kvůli dluhům nebo tak něco... Vyšetřování teprve začalo. Ale nevěřte tomu, že by ho zabila nějaká potvora. Point Pleasant na existenci Mothmana nevěří. Je to taková ikonka našeho města, nic víc." "Já ani nevěřím, že by ho zabil Mothman," usmál se Jack. "Přesto chceme prověřit, zda by tu nějaký kryptid mohl být, jakkoliv hloupě to zní," řekla Ratnerovi Pauline, "mohli bychom vidět ten Levinův dům?" Ratner zasouhlasil. Měl od agentky Kentové posláno povolení pro Lovce kryptidů, díky němuž mohli kdykoliv kamkoliv. Sám nesouhlasil, ale nedal to nijak najevo. Zavezl je k tomu domu. "Necháte nás tu osamotě?" zněl pak Rogerův dotaz. Seržant musel vyhovět. A tak se stalo, že Lovci kryptidů tábořili na zahradě za tím prázdným domem, v němž se nedávno přihodily strašné věci...
Ručička na Jackových hodinkách ukazovala půl jedné v noci. Spolu s Pauline a Rogerem seděli obklopeni svými stany, do kterých chtěli později ulehnout. Seděli tiše, občas si něco pošeptali. Na legendu o Mothmanovi vůbec nemysleli. Jack potom vzal telefon a zavolal agentce Kentové, které měl ohlásit, zda už něco objevili. "Asi už byste si měli lehnout," řekla mu po telefonu agentka, "nic z toho asi nebude. Ale přece jenom mám takový pocit, že byste si měli dávat pozor, co když ta příš-ÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!" A pak hovor skončil. "Jsme bez signálu. Jak je to kruci možný?" řekl Jack a nechápavě se podíval na Pauline a Rogera. Roger se poškrabal ve svých šedivých vousech, a pak natáhl ruku a na něco ukázal. Jack se pomalu otočil. Za dřevěným plotem byla nějaká kulatá hlava, a hned zase zmizela. "Ještě nikdy jsem se necítil tak vyděšeně," přiznal Roger. "Počkej, tohle není to, co sis myslel, že to je," odpověděl Jack. Při následující scéně by snad mohla hrát drsná rocková hudba. Jack přeskočil plot a dal se do pronásledování té postavy. Zcela jistě to byl muž s batohem. Jack vytáhl laserovou pistoli a poslal mu takovou ránu, že zůstal ležet na prahu sousedových dveří. "Zvedni se," zařval na něj schválně nahlas Jack, když k němu přistoupil. Muž se na něj podíval. Vypadal ohyzdně. Velké černé skvrny kolem očí, bílý obličej, černé čárky vycházející z rtů, podobající se zubům. "Tak dělej, ty halloweenský šašku!" křikl na něj Jack a zamířil na něj svou laserovkou. Pak oba otočili své zraky zpět k Levinově domu. Začal z něj vycházet otřesný, pískavý zvuk. "Pomoc!!! Pomoc!!!" řvali Roger a Pauline. Jack omráčil zmalovaného zločince rukojetí své pistole a vrátil se do Levinovy zahrady. Stany byly strženy. Jeden z nich byl celý podrápaný, byl prostě v cárech. Jack sebou úplně škubnul, jak se lekl, když uslyšel rychlé klepání na okno. Vycházelo zevnitř domu. Když za oknem uviděl tvář Pauline, uklidnil se. "Dělej!!! Dovnitř!!! Utíkej za náma!!!" řvala Pauline. I když měla velice klidnou a rozvážnou povahu, zněla teď skoro hystericky, a měla pro to dobrý důvod. Přímo za Jackovými zády totiž takřka neslyšně přistál okřídlený přízrak s velkýma, červenýma, svítícíma očima. Roztáhl křídla, jakoby chtěl Jacka zezadu obejmout. Jack se nerozmýšlel a dal se na útěk. Roger stál v otevřených dveřích. Mířil na to monstrum svou laserovou pistolí. Jakmile byl Jack uvnitř, zabouchl dveře. "Zmizel! Prostě zmizel!" oddechla si Pauline. Pak úděsem zavřískala. Dvě velké černé oči se ocitly přímo za oknem, sklem pronikla pěst nápadně se podobající té lidské, a rozbitým oknem začal ten ohyzdný tvor prolézat dovnitř...
Co se to v Point Pleasant děje? Jak spolu souvisí Mothman a vražda Joshe Levina? A kdo je také ten pomalovaný zločinec - snad Levinův vrah? Nebo bylo všechno jinak? Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat