V závěru zatím posledního Obrázku týdne jsem slíbil, že se zase vrátím k projektu "Dinosauři z Jihoafrické republiky", a svůj slib jsem dodržel. Předchozí část této série, zaměřující se na rod Kangnasaurus, jsem napsal 11. září, tedy zhruba před měsícem a půl, byť se mi to zdá jako před pár miliony roky (tak starý ale zase nejsem, pořád jsem v pohodě). Tentokrát se podíváme na dinosaura, jehož popisek jsem již kdysi pro svůj blog zhotovil - konkrétně 9. června 2014. To muselo být tak před jedenácti a půl miliony roky, nebo možná i pětadvaceti (ale nebojte, pořád jsem v pohodě). Nyní budete mít šanci porovnat, který popisek je kvalitnější... Tak do toho!
Druh: Lycorhinus angustidens,
Autor popisu: Sidney Henry Haughton,
Naleziště: Elliot Formation, Východní Kapsko a Svobodný stát,
Období: raná jura, před 197 miliony let.
V roce 1924 zhotovil významný britsko-jihoafrický paleontolog Sidney Henry Haughton popis heterosauridního dinosaura na základě čelistního fragmentu, nalezeného v lokalitě Paballong v blízkosti hory Mount Fletcher v dnešní provincii Východní Kapsko. Při práci v terénu ji nalezl dr. M. Ricono, a převezl ji do Suid-Afrikaanse Museum (dnes Iziko South African Museum) v Kapském městě. Exemplář dostal označení SAM 3606, a byl identifikován jako pozůstatek blíže nespecifikovaného kynodonta, tedy jednoho z těch čtyřnohých, pravděpodobně srstí pokrytých savcotvárných plazů s končetinami vycházejícími spíše z boků, jako u ještěrů. Ricono byl zřejmě přesvědčen, že různorodost zubů zvířete svědčila o příslušnosti k nějaké savcům příbuznější skupiny obratlovců. V době, kdy se SAM 3606 dostal Haughtonovi do rukou, byl již Ricono mrtev. Ani Haughton si nepovšiml, že nátura čelisti byla spíše dinosauří, než therapsidní, a tak jejího nositele pojmenoval Lycorhinus angustidens. Jeho rodové jméno můžeme jednoduše přeložit jako "vlčí čelist"; bylo mu dáno z již výše uvedeného důvodu. Není se čemu divit; kromě části levého ramena (ramus) mandibuly sestává holotyp ještě z výrazného špičáku a sedmi stoliček, přičemž lze dále na rameni rozeznat stopy po čtyřech dalších stoličkách (dohromady tedy jedenáct zubů). Špičák byl o poznání větší, než ostatní zuby, a byl zahnut poněkud vzad. Haughton ve formálním popisu taxonu, publikovaném v roce 1924 v Annals of South African Museum, přichází s hypotézou, že zakončení špičáku bylo porušeno proto, že se za života zvířete otíral o podobně velký špičák horní čelisti. V průřezu byl jinak špičák oválný, a jeho přední část byla po většinu jeho délky zoubkovaná. Od první stoličky byl špičák oddělen 1 až 5 milimetrů širokou mezírkou (diastemou). Samotné stoličky byly téměř jedna jako druhá; čtvrtá, pátá, šestá a sedmá však měly dva hrbolky, nikoliv jen jeden. Haughton nedokázal z těchto zubů a 4,6 centimetru dlouhého úlomku čelisti, z níž vyrůstaly, správně určit, že Lycorhinus nebyl kynodontem, ale dinosaurem. Až v roce 1962 jihoafrický paleontolog a zoolog Alfred Walter "Fuzz" Crompton, tehdy (mezi lety 1956 až 1964) ředitel Iziko South African Museum, přeřadil tohoto tvora k ptakopánvým dinosaurům. Do rodu Lycorhinus byli později zařazen další druhy; L. parvidens, zavedený (pod jiným rodovým jménem) Robertem Broomem v roce 1913, a L. tucki, kterého však roku 1970 Richard Anthony Thulborn přeřadil do rodu Heterodontosaurus. V srpnu stejného roku vyšla také v Zoological Journal of the Linnean Society Thulbornova práce týkající se druhu L. angustidens; zařadil ho v ní do čeledi Heterodontosauridae. O čtyři roky později popsal Thulborn čtvrtý druh, L. consors, ten byl ale hned další rok Jamesem Hopsonem přeřazen do svého vlastního rodu, Abrictosaurus. S taxonem L. parvidens se dnes již také v odborné literatuře nesetkáváme. Roku 1975 popsal Christopher Gow heterodontosauridního dinosaura Lanasaurus scalpridens, a v roce 1990 rozpoznal, že se vlastně jednalo o exemplář druhu Lycorhinus angustidens. Co o tomto zvířeti víme? Jak Lycorhinus žil? Informací o životě tohoto zvířete není bohužel tolik, jako informací o hrátkách, kterých si s ním odborníci v průběhu několika desetiletí užili. Jednalo se každopádně o malého, přibližně 1,2 metru dlouhého a 40 až 50 centimetrů vysokého dinosaura. Je možné, že chodil spíše po zadních. Přední končetiny, jež byly kratší než ty zadní, mohl používat k hrabání kořínků ze země. Nejspíše šlo o herbivora. Velké špičáky mu nemusely sloužit k trhání či zpracování vegetace, ale mohly mít využití například v namlouvání. Není těžké si představit, že je samci užívali při vzájemném zastrašování; mohly být u nich delší, než u samic. S pohlavním dimorfismem se setkáváme i u již zmíněného abrictosaura; podobně jako samci dnešních kabarů (Moschus), jelenům podobných (avšak nepříbuzných) sudokopytníků z podhůří Himálaje, i samci heterodontosaurinů měli zkrátka prodloužené špičáky, vystupující z tlamy, i když byla zavřená - a používali je k podobným záležitostem. Do čeledi Heterosaurodontinae patří s lycorhinem, abrictosaurem a heterodontosaurem také Manidens a Pegomastax. Pozůstatky prvních tří jmenovaných byly nalezeny ve svrchní části souvrství Elliot, stejně jako pozůstatky rodů Lesothosaurus, Fabrosaurus a Eocursor. Přinejmenším s těmito dinosaury se Lycorhinus na začátku jurského období setkával.
Autorem obrázku je uživatel PikasaTV z DeviantArtu. Informace jsem pro napsání tohoto článku čerpal ze 417. a 418. strany článku The fauna and stratigraphy of the Stormberg Series (1924) Sidneyho Henryho Haughtona, z anglické Wikipedie a z webu Mindat.org. Máte-li k článku jakékoliv připomínky nebo třeba i nějaké doplňující informace, napište je do komentářů! Série o jihoafrických dinosaurech bude pokračovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat