Pangurban egiae - popsán jeden z nejstarších nimravidů

Ve středu 12. října 2022 vyšel ve vědeckém časopise Biology Letters článek s popisem geochronologicky nejstaršího pojmenovaného severoamerického zástupce čeledi Nimravidae, zhotovený Ashley W. Poust, Paulem Z. Barrettem a Susumu Tomiyou. Zvolili pro něj jméno Pangurban egiae. Pozoruhodné rodové jméno této šelmy odkazuje na kočku ze staré irské básně z 9. století, jejíž je lov přirovnáván k akademickému honu za pravdou; druhové přízvisko zase ctí japonského paleontologa Naoko Egiho, který autorům studie významně pomohl při zkoumání evoluce suchozemských savčích predátorů, včetně nimravidů, na obou protějších březích Tichého oceánu. Fosilie, na základě níž byl Pangurban popsán, pochází z naleziště Spring Canyon Site 2 ve slepencovém souvrství Pomerado Conglomerate Formation v kalifornském okrese San Diego. Jedná se o fragment pravé části horní čelisti se dvěma třenovými zuby (P3 a P4). Při vykopávkách na této lokalitě jej roku 1997 objevili Stephen L. Walsh a Robert Gutzler, a po přemístění do sbírek San Diego Natural History Museum jej také vypreparovali. Fragment byl původně identifikován jako ostatek creodontní šelmy rodu Hyaenodon, a dokonce byl ve vědecké literatuře použit jako možný důkaz výskytu hyaenodonů v Pomerado Conglomerate Formation. Poust a její kolegové však po pečlivém zkoumání zvíře překlasifikovali; Pangurban je nyní jedenáctým a zatím posledním přírůstkem na seznam rodů z čeledi Nimravidae, jež zahrnuje také poměrně známého dinictise, eofelise anebo Copem zavedený rod Nimravus, po němž se celá rodina jmenuje. O jeho zařazení mezi nimravidy rozhodli autoři studie na základě rozměrů třenového zubu P3, a samozřejmě také tvaru obou zachovalých zubů. P3 je menší, než P4; měří 11,2 milimetru na délku a 4,6 milimetru na šířku, kdežto následující zub má délku 16,8 milimetrů a je široký 12,6 milimetru. Tyto rozměry se mohou zdát vskutku nezáživnými, ale vědečtí odborníci jim musí věnovat pozornost. Právě na základě rozměrů P4 byli totiž schopni odnadnout, že Pangurban vážil celkově asi 28 kilogramů! To je podstatně více, než kolik váží ocelot (Leopardus pardalis) - u něj dosahují největší samci tělesné hmotnosti 18 kilogramů. Takový karakal (Caracal caracal) je sice malou kočkou, ale i s těmi 19 kilogramy maximální hmotnosti to není úplně drobeček, a přesto je o poznání menší, než Pangurban. Nemusí se zdát překvapivé, že tento nově popsaný nimravid nese řadu odvozených hyperkarnivorních znaků; v mnohém se podobal pozdějšímu rodu Hoplophoneus, který žil v Severní Americe před 35 až 29 miliony let. Hyperkarnivorní savci se začali na jihozápadě severoamerického kontinentu objevovat právě v pozdní části středního eocénu - Pangurban, jenž je toho nyní krásným důkazem, žil před 40 až 37 miliony let.

"Nepravý šavlozubák" Pangurban egiae na lovu. Obrázek od Jima Melliho, stažený z webu Sci.News

Jedná se o jednoho z nejstarších dosud známých nimravidů; starší fosilie zástupců této skupiny šelem pocházejí jen z amerického Oregonu a pro změnu ještě z Myanmaru (ty jsou starší). Vypadá to, že kolébkou nimravidů byla právě Asie. Stejně jako jeho příbuzní, i Pangurban byl takovým "nepravým šavlozubákem"; nalezený čelistní fragment sice nenesl špičák, který by to stoprocentně potvrdil, nicméně ostatní zástupci čeledi Nimravidae byli šavlovitě zahnutými, prodlouženými špičáky vybaveni, a tak zřejmě není chybou domnívat se, že jimi byl vybaven i Pangurban. S tímto znakem se setkáváme u několika skupin třetihorních šelem; kromě slavných šavlozubých tygrů rodu Smilodon z kočičí podčeledi Machairodontinae jimi byli vybaveni také jihoameričtí vačnatci z čeledi Thylacosmilidae (například Thylacosmilus a Patagosmilus). Jedná se o pěkný příklad konvergentního vývoje, kdy podobné selekční tlaky způsobí, že se u nepříbuzných taxonů vyvinou podobné znaky - v tomto případě tedy prodloužené špičáky. Z Asie migrovali nimravidé v době před zhruba 40 miliony lety na západ Severní Ameriky; fosilie dalších severoamerických členů této čeledi pocházejí hlavně z pozdního eocénu, oligocénu a miocénu (Dinaelurus, Pogonodon či již zmíněný Dinictis).

Zdroj informací pro napsání tohoto příspěvku:

An early nimravid from California and the rise of hypercarnivorous mammals after the middle Eocene climatic optimum (Biology Letters)

Máte-li jakékoliv připomínky (téma vás zaujalo, našli jste v článku chybu...), napište je do komentářů. Zajímavé zvíře, není-liž pravda?