sobota 24. dubna 2021

Cryptid Hunters: PhantomZone (10/10)

První úkol, který byl dán novému týmu Lovců kryptidů ke splnění, nemůže být těžší. Skupina dobrodruhů, tvořená starými veterány i úplnými nováčky, musí zabránit kolizi vesmírů. Pokud k ní dojde, pak se tkanina mnohovesmíru úplně zpřetrhá, a nastane nepopsatelný chaos. O vážnosti situace se Lovci kryptidů dozvěděli ve vesmíru Ru'vv, když telepaticky komunikovali s An'by, ohýbači reality a jedněmi z nejmocnějších bytostí v celém mnohovesmíru. Dosáhnout střetu vesmírů je však plánem Evana Sellerse a jeho tajemného bosse, Jakea Dillona, jenž je stínem Archibalda Quartermainea, pravděpodobně zcela odděleným od starého známého některých z našich hrdinů. Jak se ukázalo, Dillon slíbil Sellersovi, že mu pomůže najít dimenzi, ve které je jeho rodina, zemřelá při invazi Shai'ri v Londýně, stále naživu. Lovci kryptidů se vydali do Nepálu a podobně jako Zasvěcení si i oni nárokovali vlastnictví Briddimského drahokamu, byť jen na krátkou dobu. Pierre si myslí, že nepálští mniši převzali nejmocnější předmět tohoto vesmíru v nepravý čas - Briddimský drahokam je podle něj a jeho kolegů třeba použít k uzavření všech portálů do jiných dimenzí, které se před několika týdny ve světě vytvořily. Tým B se tak dostal do konfliktu se strážci Briddimského drahokamu, agenty z NID, a také se Sellersem a Susan Yang. Marilyn, adoptovaná dcera Fahada a Harveyho, pak záhadným způsobem, aniž by se démantu ukradeného z Briddimského kláštera Pierrem dotkla, přenesla Lovce kryptidů, Sellerse a Yang z okolí chrámu kamsi na zasněžené plató uprostřed Himálaje. Agenty z NID tak možná setřásla, nikoliv však Dillona. A ten má teď Briddimský drahokam na dosah ruky... Nyní se rozhodne, jaký bude nejen tento svět, nejen tento vesmír, ale jaké budou všechny vesmíry. Padnou odpovědi na ty největší otázky. Kdo je Jake Dillon? Proč usiluje o kolizi vesmírů? Co je vlastně zač Marilyn, proč je schopná komunikovat s bytostmi z jiných vesmírů, a proč od nehody v Marvinově laboratoři čas od času hovoří jako někdo úplně jiný? A jak to bylo s těmi útoky duchů na lidi, které vedly ke vzniku Zasvěcených? Neméně důležitou otázkou je však také, za jakou cenu naši hrdinové odpovědi získají. Přišel čas zlomit jim srdce.

CRYPTID HUNTERS: PHANTOMZONE, ČÁST DESÁTÁ:
"Nikdy ti patřit nebude!" vykřikla Marilyn, a pokusila se Dillona odvrhnout. Pronikla do jeho temné mysli, a podobně jako předtím, i tentokrát ji obrátila vzhůru nohama. Jenže to nestačilo. Dillon byl silnější, než onehdy v Montaně. "Mé dítě," řekl polotichým hlasem stín, ztracený v temnotě noci, "myslíš si, že máš nade mnou moc? Teď už ne. Teď mám nad tebou moc já." Z Briddimského drahokamu se začal do temnoty táhnout proud modrého světla, a jakmile dorazil k Dillonovi, Marilyn bolestně zapískala, a odletěla o několik metrů dál. Těžce dopadla do sněhu. Dillon napřáhl ruku, a z té vyšla svítivě modrá střela, která kroutící se dítě ještě jednou zasáhla. Byla to rána tak silná, že se tříletá holčička ve vzduchu dvakrát zatočila, a po dopadu se přestala hýbat. "Marilyn!" vykřikl Harvey, a z očí mu vytryskly slzy. Vytasil elektrickou pistoli, a vystřelil z ní do temnoty, aniž by byl schopen Dillona zahlédnout. I on po chvíli schytal pořádnou ránu, a dopadl na záda sotva dva metry od své dcery. Nicholle se rozbrečela, a její mazlíček Alex dával svůj neklid také nahlas najevo. Pierre vyjmul Briddimský drahokam z krabičky, a pevně jej sevřel mezi prsty. Prodloužil drápy tak, aby celý démant obalovaly. "Proč ho tolik chceš? Proč chceš tu kolizi vesmírů?!" zasyčel jako zvíře. "Ať jsi kdokoliv, diamant ti nedáme," řekla rozhodně Tien. "Víš vůbec, co by to způsobilo? Kdyby se vesmíry střetly?" zašeptala naštvaně Kate. Fahad mezitím utíkal k Harveymu a Marilyn. Zatímco Harvey byl celkem v pořádku, Marilyn se zdála být v bezvědomí. Fahad se rozbrečel. Nedokázal uvěřit tomu, že ta nepřátelská bytost jeho dceři tak ublížila. "Vím moc dobře, co kolize vesmírů způsobí," řekl tajemně Dillon, a nasál více energie z Briddimského drahokamu, přestože se jej ani nedotkl, "dá mi šanci získat zpět, co je mé. Co vždy mělo být mé!" Ti z Lovců kryptidů, kteří ještě stáli, dostali takovou šlehu, že popadali jako otrávené mouchy. "Mnohovesmír měl vždy patřit mě. Nikomu jinému. Já se po eony snažil o jeho ovládnutí, měl jsem ho v hrsti, a zbývalo již jen málo k tomu, aby se mi obyvatelé všech světů, všech vesmírů, klaněli. A pak... pak mě zradil váš druh. Jediný, malicherný, pitomý zástupce vašeho arogantního druhu ošklivých, smrdutých, nedovyvinutých holých opic, jenž se dotkl nejmocnějšího předmětu tohoto světa, a aniž by věděl, co je zač, zruinoval můj život. Zruinoval mé plány! V jeden nicotný den, před možným začátkem nové éry... mě roztrhal na kusy!" křičel Dillon. Z Briddimského drahokamu do jeho dvourozměrného těla mířilo čím dál více energie, a stín se postupně stával viditelným. Rostl, sílil, měnil svou podobu. Sníh se v jeho okolí zvedal ze země do výše, a velmi rychle tál, až horká voda prskala všude kolem něj. I Evan Sellers byl Dillonovou transformací překvapen, a tiskl se spolu se Susan k zemi. Oba byli vyděšeni. "Váš... Briddimský drahokam... je jedním z Kamenů mnohovesmíru, a ty všechny patří mě! I jejich síla, jejich moc... to vše je mé!" zakřičel Dillon. Pak o svůj tajemný hlas úplně přišel, a místo toho teď jeho sílu všichni přítomní ucítili ve svých myslích. Z dvourozměrného lidského stínu pod vlivem energie Briddimského drahokamu vyrostl velký černý démon se sedmadvaceti chapadly. Kroutily se a protínaly temnotu, ač připomínaly jen velké, nechutné chuchvalce prachu. Na průhledném trupu se mu vyrýsovaly tři velké zlaté skvrny, jež zářily jako slunce. Neměl hlavu, ani končetiny. Uběhla tisíciletí od doby, kdy měl naposledy tuto podobu. "Já jsem Ravin, jediný právoplatný vládce mnohovesmíru! Tvorové jako vy se mi mají klanět, nikoliv mi odporovat!" ozvalo se v myšlenkách přítomných tak nahlas, že jim div nepukly mozky. I když byla transformace Jakea Dillona v Ravina dokončena, stále odsával z Briddimského drahokamu energii. Čím větší byl, tím více jí do něj směřovalo. Po chvíli se však jeho lidští nepřátelé i spojenci mohli opět postavit. "Takže ty jsi nějaká potvora z jiného světa, jo? To je toho!" pousmál se Pierre. Natáhl ruku, a pokusil se vystřelit ostrou energetickou šlehu z drahokamu. Ravin ji však odrazil, a ona zasáhla obnaženou, rozehřátou zeminu. "Takový trik už na mě jednou někdo zkusil," řekl Pierrovi i ostatním v myšlenkách Ravin, "ale já se poučil." "Fakt jo? Vždyť ani nemáš hlavu, kámo," provokoval ho Pierre, "přijde mi, že jsi akorát další šílenec, který si myslí, že všechno bude patřit jemu. Kdybys aspoň nevypadal jako flusanec člověka s černým kašlem..." "Vy chcete vládnout mnohovesmíru? Nemohu říci, že byste mě tím překvapil, Dillone, ale... představoval jsem si, že se snažíte o něco lepšího," řekl pomalu Sellers. Ravin, levitující v chladném vzduchu, se k němu natočil. "Neříkejte mi Dillone! To je jméno, které pro svůj stín vymyslel jeden z vás, další hlupák. Jsem Ravin. A nikdy už se nenechám ponížit! Ani vámi, ani nikým jiným!" zařval v myšlenkách temný démon. "Avšak vy svou odměnu dostanete, pane Sellersi. Já své sliby plním. Dostanete, co jste chtěl." Natočil se k Pierrovi a ostatním Lovcům kryptidů. "Nejsem jen nějaká 'potvora z jiného světa'. Vím o mnohovesmíru víc, než většina ostatních bytostí. I o vašem světě vím víc, než vy samotní. Byl jsem koneckonců nucen na něm přetrvávat po více než dva tisíce let," sdělil jim Ravin telepaticky, "nechci si však hrát na nevděčníka. Je to vaše hloupost, co mě zachránilo před nekonečnou temnotou, které vy říkáte smrt. Onen 'Briddimský drahokam' byl kdysi věnován jednomu z vás jeho ochránkyní. Byla slabá, bála se. A naivně si myslela, že takoví, jakými jste vy, jej ochrání. Byl jsem překvapený, když mě ta dvounohá slabota udeřila šlehou z Kamene mnohovesmíru tak silnou, že jsem dosáhl prahu existence! Avšak onoho nového ochránce rychle ovládla domýšlivost. Myslel si, že Ravina, jednu z nejmocnějších entit, jež kdy existovaly... porazil! Roztrhal mne, to ano. A já pak v kusech, v neskutečných bolestech, poletoval po této mrazivé krajině. Byl jsem ztracený, vyvržený do světa, který mi měl patřit, a on si se mnou pohrával jako s hračkou z doby, kdy byl ještě mladý. Tvorové vašeho světa mé roztrhané tělo ignorovali. Nevnímali ho, nebo ho vnímat nechtěli. A má chapadla, i kusy mého trupu se postupně ztrácely. Zlaté skvrny, vypovídající o naplnění mého osudu coby vládce mnohovesmíru, zanikly úplně. Má mysl se zcvrkla, a snížila se k tomu, že volala o pomoc. Ale nikdo ji nevyslyšel. Až pak jednou, když už obloha nad těmito mrazivými horami nemohla být modřejší, objevilo se světlo. Světlo, které jsem hned poznal, a které mi dalo novou sílu. Záře z Kamene mnohovesmíru, rozšířená po vašem světě. Nesly se v ní malé částečky, jakási chemie, neskutečně jednoduchá. Nikterak však nesnižovaly kvalitu energie z Kamene mnohovesmíru, a já ji načerpal. Tehdy jsem však ještě netušil, že toho mé zničené, roztrhané tělo bylo schopné. Nevěděl jsem tehdy o posledním malém tajemství Kamene mnohovesmíru, v jehož znalostech mě někdo předčil. Byl jsem ovšem posílen, a vydal jsem se hledat spojence..." Pierre zděšeně zašeptal: "Když jsme tehdy pomocí komunikačního zařízení Shai'ri rozšířili lék proti Ngoyově nemoci po celém světě, přičemž jej ke všem nakaženým přenesla energie Briddimského drahokamu... Tehdy se kvůli nám probudilo tohle monstrum?!" Ti z týmu, kteří věděli, o čem Pierre mluvil, a kteří si vzpomněli na odvrácení invaze Shai'ri a záchranu lidstva před chorobou, kterou jistý zahořklý tvor vyvinul ke zničení druhu vládnoucího Zemi, jen pokývali hlavami. Kate i Fahadovi bylo jasné, co pokrytí světa září z démantu muselo způsobit. Lovci kryptidů však tehdy nemohli tušit, že energie Briddimského drahokamu vrátí sílu jakési tajemné bytosti, jež si kdysi dávno, sto osmdesát let před začátkem našeho letopočtu, pro toto ztělesnění moci přišla, aniž by o tom, kromě několika znalců, kdo věděl. "Měl jsem dost síly na to, abych cestoval po celé planetě. Ale každý pohyb mne bolel," pokračoval ve vysvětlování Ravin, a vyprávěl příběh jako legendu, zprostředkovával jej nadnesenými myšlenkami, "a proto jsem musel najít hostitele. Vnímal jsem, že stopy po vlastnictví Kamene mnohovesmíru, stopy po energii, jež mi vrátila sílu, nesl jeden konkrétní zástupce vašeho druhu, zavřený v cele na malém ostrově uprostřed oceánu. Jmenoval se Archibald. Našel jsem ho, a když jsem zjistil, že si povídá s vlastním stínem, napadlo mne, co učinit. Vzal jsem si jeho stín, vrhl jsem do něj zbytky svého těla i své mysli, a snížil se k tomu, abych se stal Jakem Dillonem. Vycítil jsem, že přes zjevné kamarádství s tou dříve neživou bytostí neměl Archibald žádné emoce. To, co jsem mu vzal, mu ani trochu nechybělo. Ale právě pro jeho neskutečnou chladnost - takovou, jakou jsem nikdy nepoznal u žádného dalšího tvora... jsem mu nemohl nabídnout spojenectví. Hledal jsem tedy jinde." "A našel sis Sellerse," řekl Vilhelm. Ravin se natočil k Evanovi. "Jako stín Jake Dillon jsem se mohl pohybovat po světě, aniž bych cítil bolest, překonávat dna oceánů, cestovat ve světle i v temnotě... A na velkém ostrově jménem Británie jsem ucítil bolest ze ztráty těch nejbližších. Tento tvor byl pln emocí. Byl to vhodný spojenec. A tak, když jednou smutnil nad fotografií svých zemřelých příbuzných, své rodiny... zavítal jsem do jeho obydlí a zašeptal mu do ucha hlasem lidského stínu, jak by se dala jeho rodina vrátit," pokračoval v telepatickém vyprávění Ravin. "Ze zpráv, které jsem četl na internetu po skončení invaze Shai'ri mi bylo jasné, že někteří Lovci kryptidů a jejich spojenci, kteří zemřeli, se vrátili. Vstali z mrtvých! Došlo mi, že něco takového se musí udělat i s mou rodinou. Tak jsme dali s Dillonem dohromady plán," řekl Sellers. "No, když už jste se tak hezky rozpovídali, kluci jedni ukecaní, jak to teda bylo s těma duchama? Můžete nám vysvětlit i to, Sellersi? Vyklopte to," zasyčel Pierre. Evan se podíval na Susan a pak sklonil hlavu. "Můj boss věděl, kde se nejmocnější předmět ve vesmíru nacházel - bylo mu známo, že byl ve stejné budově jako majitel stínu, který si vypůjčil. Odnášel ho odtamtud, aniž by o tom agenti jedné nejmenované agentury, jíž ten ostrov patří, a se kterými se... vy přátelíte... věděli. Ke konci minulého roku jsme společně zavítali do různých koutů světa. Létali jsme po Státech, po čínském Chaj-nanu... Dillon, tedy... Ravin, promiňte... moc dobře věděl, jak nás s pomocí diamantu přenést z jednoho místa na druhé. Proto to světlo tehdy v South Forku, a pak jsme zmizeli..." Sellers se podíval na Vilhelma. "Vždycky, když jsme 'vyvolávali' duchy, měl jsem Briddimský drahokam někde schovaný. Otevřel jsem před vyvoláváním portál, duchové z něj vyšli, a pak..." A nyní pohlédl vyděšeně na Susan. "...pak ti duchové, vystrašení z toho, že jsme je silou vyvedli z jejich domova - doslova jsem nechal energii z drahokamu projít portálem a vytáhnout ven nějakou bytost - napadali lidi. Můj plán byl jednoduchý... Ach jo, tohle mě ničí... Pochopte, že jsem nechtěl nikomu ublížit... ale... potřeboval jsem lidi. Tak těm, kteří byli napadeni, těm, za kterými jsme s Ravinem duchy takříkajíc za oponou donutili zajít, jsem pak nabízel, že jim pomůžu duchy pochopit. Potřebovali jsme víc lidí, protože k otevření a rozšíření jiných dimenzí v našem světě jsem jako jedinec neměl dostatek představivosti a síly, a... Ravin... portály do jiných světů z jakéhosi důvodu sám otevřít nedokázal. Podobně jako vy, když jste odvrátili invazi Shai'ri, i my potřebovali k otevření portálu mysli spousty lidí." "A ta kolize vesmírů je potřeba k čemu?" zeptal se Vilhelm. "Protože jsem stále bohužel trochu slabý, chci, aby všechna má království přišla ke mě," odpověděl telepaticky Ravin, "všechna má království... se všemi Kameny mnohovesmíru, které už jsem nasbíral. A které pro mne chrání ti, jež jsem k tomu vybral." "Tak to se nestane!" zařval Harvey, a utřel si slzy i roztálý sníh z obličeje. "Lovci kryptidů, dejte mu co proto!" zařval Pierre, a vrhl se do útoku. Zařval jako zvíře, znovu proti Ravinovi natáhl Briddimský drahokam, a pokusil se z něj vystřelit, ovšem tentokrát Ravin energetickou šlehu úplně vstřebal, a bylo vidět, že zase povyrostl. Pierre proletěl jeho průhledným tělem. "Poslední tajemství tohoto konkrétního Kamene mnohovesmíru, které jsem neznal, mi odhalil právě Archibald. Nedávno jsem ho navštívil a donutil ho, aby mi jej sdělil. O tom tajemství nemáte ponětí ani vy. Bytosti, jež jsou, jak říkáte 'nehmotné', dokáží energii z démantu odčerpávat. Archibald mi tak poskytl odpověď na mou první otázku - jak mi mohla záře na obloze vrátit sílu? Neboť jsem ji automaticky načerpal," řekl v myšlenkách takřka výsměšně Ravin. "Myslím, že ponětí o tom mají," ozvalo se náhle. Fahad a Harvey, střílející dosud z elektrických pistolí po Ravinovi, ač jim to nebylo k ničemu dobré, sebou trhli. Nicholle přestala brečet, jen Alex pořád působil poděšeně. Marilyn najednou vstala jako by nic. "Energii z drahokamu jsem totiž načerpala i já. A víš, proč to dokážu, Ravine?" zeptala se. Roztáhla ruce, modře jí zazářily oči, a pak zbělaly, přičemž se v každém z nich objevily čtyři tečky s vlnkou. Ravin ten znak moc dobře znal. "Jistě, že vím, Askyo," odpověděl Ravin, "ač bys mne předtím, než tě úplně zničím, mohla pobavit, a říci mi, jak je možné, že roztrhaná jako já existuješ v těle mláděte tohoto 'hmotného', jakže... opičího... druhu." Pierre náhle vše pochopil. Udělal jeden velký skok, a vrazil démant Marilyn do rukou. "Načerpej si ho," zasmál se. "Podobně jako ty, Ravine, ani já tehdy, když se Kámen mnohovesmíru dostal do Butsujových rukou, nezemřela," řekla dětským hláskem Marilyn, a myšlenky stejného významu namířila do démonovy mysli, "proletěla jsem portálem do světa, ze kterého jsi přišel. Uzavřel se dříve, než jím mohlo projít tvé zničené tělo. Byla jsem však raněná, a vegetovala jsem v tom strašném, temném, nepříjemném světě, plném vřískotu, bolesti a strádání. Sledovala jsem, jak ten svět ovládali tví podřízení, stejná monstra, jako ty. A nemohla jsem s tím nic udělat. Ale pak se jednou, teprve několik let zpátky, stalo něco nečekaného. Portál do toho světa se před třemi roky sám od sebe, jak už k tomu občas v mnohovesmíru dochází, otevřel v této dimenzi, v Londýně. Zcela náhodně jím prošli dva lidé, milenci, jimž se podařilo po letech snažení dostat do Evropy ze Středoafrické republiky. To jsou pojmy, které tady mí přátelé na rozdíl od tebe jistě dobře znají. Brána do tvé strašné domoviny se uzavřela dřív, než ji mohli opustit." "Harvey, Fahade," zašeptal Vilhelm, "pamatujete, jak jsme mluvili o tom, jak lidé přišli do kontaktu s tvory z jiných vesmírů nebo do jiných vesmírů dokonce zavítali? Uctívači bohů, vlastně dokonce i ptáci, jako tady Alex... ptáci, jejichž předkové byli z našeho světa, a uvízli v jiné dimenzi, a vyvinuli se v něco nového!" Marilyn pokračovala: "Měla jsem dost síly alespoň na to, abych ty dva, Alaina a Bassimu Mandabovy, chránila. Odrážela jsem útoky bytostí, jež je chtěly zkonzumovat. Jejich těla se začala v jiném světě měnit. Začala mutovat. A mělo se jim narodit dítě, dcera. Beau. Nejspíše však nebyla přizpůsobená na život v takovém světě, a tak jsem s ní hned po jejím narození, pro Bassimu nesmírně vyčerpávajícím, splynula, abych ji ochránila. Alain a Bassima ji spolu vodili rok a půl a snažili se ji uživit. A jednou se otevřel portál, vedoucí zpět do jejich domova, do Londýna. Běželi k němu, prohodili portálem svou dceru, a chystali se běžet dál... ale portál se uzavřel, a rok a půl staré dítě osamělo v temné uličce na jihovýchodě města. Žila jsem v něm, když bylo uvrženo do dětského domova, a když se náhodou objevili dva muži, jež nesli stopy po kontaktu s Kamenem mnohovesmíru - jeden z nich dokonce působil jako z jiné dimenze, neb v tomto světě ve skutečnosti zahynul - navrhla jsem v hloubi mysli tříleté Marilyn - tak ji vychovatelky dětském domově pojmenovaly - aby za nimi šla, a zeptala se jich, jestli nechtějí být její tátové. A teď jsem tady, Ravine. Marilyn neboli Beau a Askya jsou jednou bytostí. A když Marilyn narazila do tuby s energií Kamene mnohovesmíru, konečně mi dala sílu. Tak, jako jsi sílu načerpal z démantu ty, byť z něj byla energie izolována, načerpala jsem ji i já." Marilyn celá zmodrala, a vrhla po Ravinovi šlehu energie, která jeho tělo roztrhala na dvě půlky. Ale démon se nehodlal vzdát. Byl dost silný na to, aby své tělo znovu sestavil. V několika vteřinách se již opět v plné síle blížil ke svému nepříteli. "Věděl jsem, že to mládě jsi ty, Askyo. Věděl jsem to již dlouho! Ale teď, když jsi skutečně probuzená, mi bude potěšením dokončit to, co jsem začal před tisíci roky!" zaduněly Ravinovy myšlenky. Marilyn po něm vrhla další šlehu, a Ravin se celý zatočil ve vzduchu. "Démantu se ani nedotkneš. Tentokrát budeš skutečně zničen, Ravine. Mnohovesmír ti patřit nebude!" ranily jej Askyiiny myšlenky. Její slova slyšeli všichni ostatní. Alex sedl Marilyn na rameno, Nicholle k ní přiběhla a postavila se před ní jako její ochránkyně. Fahad a Harvey stáli po jejím boku. Vilhelm, Tien a Pierre se přidali též. "Nemáš proti nám šanci, Ravine," pokračovala Askya. "Že nemám? Lidé... lidé, ty holé opice, které se teprv včera naučily ovládat jazyk... jsou vedeni jen svými emocemi. Podívej," reagoval na to Ravin. Zamířil mocnou šlehu energie ze svého nehmotného těla proti Pierrovi. Jakmile si toho monstrózní Francouz všiml, oddělil se od ostatních, aby je neohrozil. Ta šleha, zprvu modrá, pak zčernalá, k němu letěla závratnou rychlostí. Vykulil oči. Pocítil snad, že kdyby jí byl zasažen, nemusely by mu jeho regenerativní schopnosti pomoci. A právě v tu chvíli, kdy se tak nějak připravil na nepopsatelnou bolest, stalo se něco nečekaného. V poslední chvíli před něj skočila Kate, a před šlehou ho zachránila. Obětovala se za něj. Její vřískot pronikal do morku kostí. Řvala, jako by ji někdo bodl do břicha nožem, a pomalu zaživa krájel její vnitřnosti. Dopadla na zem, kroutila se, oči jí lezly z důlků, a pak najednou zavládlo ticho. "Kate! Propána, ne!!!" zařval Pierre a sklonil se ke své bývalé přítelkyni. Zbělaly jí vlasy, kůže jí seschla, vůbec se nehýbala. Působila jako mrtvola. Pierrovy vytryskly z očí slzy. Třesoucíma se rukama se snažil nahmatat tep na jejím útlém krku, ale nic necítil. "Ona..." vyhrkl a polkl slzu. "Ona nežije!" vykřikl. Přitiskl ji k sobě, a s brekem zařval směrem k obloze. Řval jako zraněné zvíře, a slzy mu tekly z očí v mohutných proudech. "Jak jsem řekl, Askyo," ozval se v myšlenkách Ravin, "jsou vedeni emocemi. A ty jsi v těle jednoho z nich. Myslíš, že když zaútočím na jednoho z otců tohoto malého dítěte, nezačne taky řvát? Sleduj. Ničemu nepomůžeš!"


"Ne!" vykřikla dětským hláskem Marilyn, a vyletěla proti Ravinovi. Z démantu vytvořila svěrací kazajku, jež nehmotné tělo démona obalila, a pak jej další energetickou šlehou odvrhla o několik set metrů výš, na noční oblohu. Vytvořila také energetický projektil, a ten přesekl jedno z Ravinových chapadel. Jeho telepatické řvaní bylo tak silné, tak bolestné! Uspěla. Dalším projektilem usekla další chapadlo. "O co se snažíš, Askyo? Chceš zdržet nevyhnutelné?" zeptal se Ravin, a z drahokamu v ruce dítěte načerpal další energii, načež mu useknutá chapadla zase narostla. "Ne, chci tě zastavit. Proto jsem tu. Náš souboj neskončil. Ať už to tak mělo být nebo je to jen náhoda, utkáváme se znovu. A já přísahám, že pocítíš jedno. Že jsem silnější než minule!" odpověděla mu v myšlenkách Askya, a rozkrojila pomocí Briddimského drahokamu jeho tělo najprve na dvě půlky, a ty pak na padesát kusů. Svázala je energií z drahokamu, a odsunula je o kilometr výš. V těle malého dítěte k rozsekanému Ravinovi přiletěla, a udeřila jej drahokamem samotným takovou silou, že závratnou rychlostí zamířil dolů, a proťal v energetickém obalu jednu z vysokých himálajských hor. Ztratil se pod miliony a miliony kamenů. Marilyn k nim klesla, a rozhrnula je jedinou myšlenkou. Kroutící se kusy Ravinova těla postupně energií z drahokamu spálila. Stále jej však cítila ve své hlavě. "Neporazíš mě, Askyo. Rozdělila jsi mě, a teď ani nevíš, kde všechny kusy mého těla jsou! Děláš stejné chyby, jako v prvním kole. Jen jsi tentokrát arogantnější, namyšlenější, zkrátka si myslíš, že mě dokážeš porazit. A právě to tě činí slabší!" promlouval k ní Ravin. "Máš pravdu," řekla Askya, "ale ona arogantní není. Jen chrání svou rodinu. A svůj svět." Přenechala veškerou moc Marilyn. Tříleté dítě konečně pocítilo, jakou sílu mělo. Uvědomilo si, zatímco levitovalo nad rozdrolenými kusy himálajského velikána, co všechno dokáže udělat. Askya přestala ovládat Marilyninu mysl, a dovolila jí, aby si sáhla na nedotknutelné. Popadla moc, jež jí byla předána hned po narození, a přitáhla si ji k sobě. Upevnila ji ve svém srdci, vědoma si toho, že právě nyní musí tuto sílu použít k pomoci svých nejmilovanějších, a pomyslela na Ravinův konec. Jediná myšlenka stačila k tomu, aby se zbytky Ravina rozpustily. Malé středoafrické děvčátko si uvědomilo, co je zač. Dotklo se bosýma nožkama sněhu, a způsobilo zemětřesení. Vydechlo nosíkem mrazivý vzduch, a spustila se sněhová vánice. Zmáčkla Briddimský démant mezi prstíky, a otevřel se masivní portál do náhodné dimenze v mnohovesmíru. Byla silnější, než kterýkoli tvor v tomto vesmíru. Byla dokonce silnější, než démon, jenž si nárokoval vládu nad celým mnohovesmírem. Po jeho porážce se vrátila ke své rodině a přátelům. Všichni byli vyplašení. Seděli na zemi a zděšeně oddechovali. Fahad a Harvey si utírali slzy, a Nicholle k Marilyn přibíhala s otevřenou náručí. Alex podivně zavrkal, a pak začal provádět sněhovou koupel. Tien nedokázala uvěřit tomu, co právě viděla. I Vilhelm se nad tím podivoval. Evan Sellers pohlížel chvíli na Marilyn a nevěřícně kroutil hlavou, a pak na Susan, jejíž vyčítavý pohled ho uvnitř velmi zneklidňoval. Pierre klečel ve sněhu a pořád k sobě tiskl nehybné tělo Kate. "Prosím, vrať se! No tak! Tohle snad není možný!" naříkal, a třesoucí se rukou projížděl jejími bílými vlasy. "Není mrtvá," řekla Askya prostřednictvím Marilyn, jakmile ji Nicholle přestala objímat, "ale Ravin ji zbavil většiny životní energie. A ta se přenesla ven, do éteru. Hluboko uvnitř její mysli... cítím nekonečnou bolest. Velmi trpí. Nevnímá nic kolem sebe. Nevnímá ani tebe, Pierre Leroyi." Pierre se rozbrečel ještě víc. "Proč se tohle pořád děje?! Copak jsem těchhle chvil nezažil už dost?! Proč jsi tam vůbec skákala, Kate?! Proč?! Vždyť za to ani nestojím, po tom všem, po tom..." křičel, a jeho slzy dopadaly na Katein nehybný, suchý obličej. "Marilyn, slyšíš mě? Jsi to ty?" zeptal se Fahad své adoptované dcery. "Jo, tati. Jsem to já," řekla docela dětsky Marilyn, "i když někdy se necítím jako já." "Poslouchej mě, máš obrovskou sílu. Porazila jsi nějakou mocnou entitu, která se snažila o ovládnutí mnohovesmíru. Znám ještě jednoho dalšího člověka, který něco podobného dokázal, ale ty jsi na úplně jiné úrovni. Dokážeš... cokoliv. Cokoliv, co budeš chtít," řekl Fahad. "Já nevím, tati. Cítím se divně," řekla upřímně Marilyn. "To nevadí. Dokážeš ale, teď když máš ten diamant v ruce... zavřít ty portály, co se otevřely?" zeptal se Fahad. "Jaké portály?" zeptala se tříletá holčička. "Po celé planetě jsou otevřené vstupy do jiných světů. A ty určitě víš, jak je zavřít. Soustřeď se na to. Dokážeš všechno! Slíbili jsme tomu duchovi v Argentině, že mu pomůžeme domů. Pamatuješ? Můžeš ho vrátit domů teď, odsud? Určitě to půjde..." pokračoval Fahad. Marilyn popotáhla nosíkem a najednou rozpažila ruce. Modře jí zazářily oči, a portály po celé planetě se začaly zavírat. Opět stačila jediná myšlenka. Překvapivě i zlatá clona před některými z bran do jiných světů začala mizet. Duchové vycítili, že se mohou vrátit domů. A vraceli se. Všechna ta nehmotná stvoření pohybující se poblíž Velázquezovy tvrzi na pobřeží Argentiny se začala stahovat do své domoviny, než se portály úplně uzavřely. Z hlavní místnosti je tam sledovali Thiago, Sloane a Alessandro. "Vracejí se domů! Všichni se vracejí domů!" vykřikl Thiago. "Marilyn," usmál se Alessandro. Uzavřel se portál na Nové zemi, uzavřely se všechny portály ve Spojených státech amerických, ve Skotsku, zkrátka všude. K Lovcům kryptidů na himálajském plató přiletěl Cryptodactyl, řízený jiným, zkušeným pilotem na dálku, a přistál u nich. "No tedy, řeknu vám, že tolik multiverzní energie ještě Gabrielle nezaznamenala. Naštěstí vás nebylo těžké najít," řekl do mikrofonu Marvin Grayson, jehož hlas se ozýval z prázdného letounu. "Myslím taky, že ve světě se najednou portály začaly zavírat. Divné, že? Zvlášť, když některé z nich jsou zacloněné," pokračoval. "Trochu jsem pomohl i já," ozval se v hlavách členů týmu známý hlas. S prvními slunečními paprsky, vystupujícími zpoza velehor, se na scéně objevil zlatavý duch E's z vesmíru Ru'vv. "Musel jsem pomoci napravit to, co jsem způsobil," řekl dále v myšlenkách. "Co jsi způsobil? E'si, vždyť my jsme tak rádi, že tě zase vidíme... Navštívil jsi nás, dodržel jsi svůj slib!" zasmála se Tien. A pak stejně jako ostatní pocítila E'sovu provinilost. "Přehrávám si to, co jste nyní zažili. Již víte, že... Ravin... měl mnoho bytostí, jež chránily jím ukradené Kameny mnohovesmíru. Chápete již, co jsem zač?" V tu chvíli to všichni pochopili. "Ravin mě kdysi dávno pověřil tím, abych jeden z Kamenů mnohovesmíru, ten z Ru'vvu, z planety Antral, chránil. Lhal jsem. Neukradl jsem Antralský kodex, ukradl ho Ravin, můj bývalý pán. Já na něj jen dával pozor, a poslouchal Ravinovy rozkazy. Víte, moc mě mrzí, že jsem vás tak zmátl. Nalezl jsem vás v Ru'vvu jako ztracence, a namluvil jsem vám, že vám pomůžu vrátit se na Zemi. Cítil jsem ovšem, že Ravin je zpět, a že se snaží získat, co mu mělo náležet. Cestuji přece mnohovesmírem, a vím všechno! Lhal jsem, že jsem neznal cestu na Zemi. Věděl jsem moc dobře, z jaké planety v jakém vesmíru pocházíte. Zneužil jsem vás, neboť jsem vás chtěl zdržet. Proto jsem vás vodil jinými světy," sdělil jim se smutkem E's. "Počkat, co?!" vykřikl Fahad. "Udělali jste na mě ale velký dojem. Mé jméno, jak víte, znamená 'vlídný'. Nechtěl jsem nikdy Ravinovi sloužit, ale on mne k tomu donutil. Měl jsem své důvody, proč se mu nevzepřít, a cítil jsem, že mnoho let žil, byť oslabený. Zachovával jsem mu tedy věrnost, a unikal přitom Ri'lerovi, jedné z bytostí, jež se snažily Antralský kodex vrátit tam, kam patřil. Ano, byla na mne vypsána odměna, ale jako na pomocníka Ravinovi, o kterém celý mnohovesmír ví jako o prohnilci, svázanému chtivostí vládnout... nikoliv jako na psance, jenž 'jen tak' ukradl nejmocnější předmět Ru'vvu," pokračoval E's, "dozvěděl jsem se, že Ravin chtěl, aby se vesmíry střetly, neboť byl příliš slabý, aby dosáhl všech nasbíraných Kamenů, z nichž některé již byly ztraceny. Věděl jsem, že chce, aby k tomu došlo zde, na Zemi, ve světě, do něhož byl vyvržen. A tak jsem škodil ostatním bytostem z jiných vesmírů tak, že jsem pomocí Antralského kodexu vytvářel clonu energie před portály, a tak se tyto bytosti nemohly vrátit domů." "Vy jste o tom věděl, Sellersi?" zeptal se Vilhelm svého bývalého "kolegy". "Nikoliv," odpověděl upřímně Sellers, "nic z toho mi nebylo známo." "Udělali jste na mě dojem. Při té cestě mnohovesmírem jste mi věřili, a já se cítil špatně z toho, že jsem vám lhal. Po setkání s Devilem už jsem nemohl váš návrat na Zemi zdržovat. Museli jste se vrátit. Pak jsem zjistil, že tato malá dívenka je v jednom s Askyou, ochránkyní nejmocnějšího předmětu vašeho vesmíru. A pomohl jsem jí zastavit rozšiřování Ru'vvu. Nyní, když Askya prohnilého Ravina porazila, vrátil jsem se, a odstranil Antralským kodexem ony bariéry, aby se všichni vyhnanci mohli vrátit do svých světů," skončil své vyprávění E's. "Proto se energie z té clony tak lišila. Vytvořil jsi jí tímhle kodex šutrem. Každopádně... udělals dobrou věc, že jsi ji odstranil," řekl Pierre, stále držící Kateino nehybné tělo. "Je mi jí líto. Kéž by se jí dalo pomoci," řekl E's, a Pierre si znovu utřel několik slz. "Nyní bys mohl vrátit Antralský kodex tam, kam patří," ozvalo se zezadu, a rázem všichni spatřili několik An'bů, vystupujících z portálu do fialovo-růžové krajiny Ru'vvu. "Ri'ler ví, že jsi tu. Nemá cenu utíkat, E'si," sdělil mu telepaticky jejich předák. "Už ho nepotřebuji. Kodex patří vám," řekl jim E's, přiblížil se k nim, vyjmul zlatavý kámen ze svého těla, jež zešedlo, a telekineticky jej předal An'bům. "Nepatří jen nám. Patří všem. Pojď s námi, E'si. Vrátíš se domů," odpověděl ten An'b, a všichni ti duchové se zase ztratili. Jeden z ohýbačů reality, působících jako velká fialová hlava, ještě Lovcům kryptidů řekl: "Díky. Mnohovesmír je vám vděčný." Deset lidí na zasněženém plató, zbarveném doruda vycházejícím slunkem, zcela osamělo. "Všechno je ztraceno. Připravili jste mě o jedinou šanci, jak se znovu shledat s mou rodinou," řekl Evan Sellers. "To nemusí být pravda," řekl na to Fahad, "můžeme cestovat mnohovesmírem a vaši rodinu přivést, aniž byste musel sloužit nějakému despotovi." Sellers se hořce zasmál. "Vy jste opravdu tupci. Podívejte se na horské hřebeny! Už sem za námi běží ti agenti, co stráží Briddimský chrám. Diamant vám nepatří, nepatří ani mě... Patří jim. Bez Dillona, bez Ravina, chech... už nic nesvedu. Můžu se rovnou nechat zatknout a vsadit do zatuchající nepálské cely. A vy možná taky! Podělali jste to. Jako vždycky, ne? Lovci kryptidů... To je... to je banda psychopatů. Jste psychopati!" řval Sellers. "Psychopati, chamtivci, co myslí jen na sebe! Vkládáte se do konfliktů mezi lidmi, děláte, co se vám zachce! Ničíte ostatní! Jak dlouho v tom ještě budete pokračovat?! Jak dlouho ještě budete zneužívat tenhle svět?! Je mi z vás všech na zvracení! Nikdy kvůli vám neuvidím svou rodinu. Jsou ztracení, a vy na tom máte podíl!" pokračoval v křiku. Jakmile se trochu uklidnil, přejel po nich očima a nakonec vrhl zrak na Susan. "Zasvěcení se možná zrodili z jiného důvodu, ale budou pokračovat. Tohle... tohle byl teprve začátek! V tomhle světě musí existovat někdo, kdo proti těmhle bláznům bude bojovat. Lovci kryptidů budou mít vždycky nepřátele. Slibuju vám, že vás zničím. Roztrhám vás, jako jste vy roztrhali mou naději! Susan, jdete se mnou?" Susan se zadívala do sněhu a utřela si slzu. Sellersovy výjevy byly tak emočně silné, že mu zkrátka nešlo oponovat. Vše, co říkal, myslel upřímně. "Napadl mě duch, začal mě škrtit a já se přidala ke skupince vyvolávačů duchů... Ten duch mě asi prosil o pomoc. Když jsem začala brečet, přestal mě škrtit. Chytrá bytost. Jen se mě snažila upozornit na něco, co nebylo správně... Neviním ho. Vím, že byl mimo domov vyděšený. Byla bych vám, Evane, vynadala, ale... to, co jsem tu dnes viděla... když jsem se dozvěděla, proč jste to dělal... Chápu vás. Půjdu s váma. I když ostatní Zasvěcení nebudou pokračovat v práci s vámi, já zůstanu. Potřebujete oporu. Jen neříkám, že chci bojovat s Lovci kryptidů. Myslím, že díky nim jsme ještě pořád naživu," řekla Susan. "Myslete si, co chcete," zašeptal Evan. "Evane, my chápeme, jaké to je ztratit ty, kteří jsou vám nejdražší. Taky máme rodinu," řekl Fahad, "a nikdy bych nechtěl, aby někdo Harveymu, Nicholle a Marilyn ublížil. Harveyho smrt jsem už zažil, a věřte mi, cítil jsem se úplně stejně, jako vy. Vím, jaké to je, přijít o milovanou osobu. Ale nemusíte se její ztrátou nechat negativně ovlivnit. Můžete to obrátit v něco pozitivního. Pomáhat lidem, takovým, mezi které patříte. Nebo tak něco... Nenechte se zahořknout." "Už se stalo," řekl chladně Evan, utřel si poslední slzu, a se Susan se rozběhli do dálky. Ztratili se v horách. Konečně k Lovcům kryptidů dorazili Briddimští strážci. Doprovázel je i nejvyšší z Briddimské rady, Norbu. Camatkārika kēṭī na členy týmu zamířila pistolí a poručila jim, aby jí a jejím kolegům démant předali. Marilyn neváhala, vrátila jej do boxu, válejícího se na sněhu, a s úsměvem jí ho položila do náruče. "Děkujeme," řekl Norbu, sepjal ruce a uklonil se. "Víme, co jste udělali s těmi portály. Vedoucí z NID nás o tom informovali. Dobrá práce, i když jste nám dali zabrat. Víckrát to, prosím, nezkoušejte," řekla ostře Camatkārika kēṭī. A pak, jako by se opravdu skoro nic nestalo, se Briddimští strážci obrátili a vydali se na pochod horami směrem k chrámu. Lovci kryptidů svůj úkol splnili. Démant ukradli jen proto, aby konečně zavřeli portály do jiných světů, a zase ho Briddimské radě vrátili. Teď už se o něj měli starat jen nepálští mniši. "Jsou jako Butsuju," řekla Askya skrze Marilyn, "vybrala jsem dobře." "Tak... poletíme domů, přátelé," řekl Vilhelm. "Jo," řekl Pierre a odkašlal si, "když už je ten diamant i ten anthrax v trapu..." Všichni se rozesmáli. "Anthrax... já si říkal, že mi ta slova Antralský kodex něco připomínala," poznamenala Tien. "Nejsem si ale jistý, jestli má sněť slezinná co do činění s tou planetou Antral nebo co to mělo být..." zasmál se Vilhelm. Pierre se taky pousmál, pohladil po čele života téměř zbavenou Kate, a hořce se s ostatními vydal do letounu. Celou cestu zpět na Špicberky Lovci kryptidů, byť zprvu trochu rozesmátí, litovali ztráty Kate Henshallové. Pierre nedokázal pochopit, proč ho zachránila. Měla ho ráda, a on měl rád ji, ale po všech těch jejich hádkách, kdy si řekli, že se vzájemně nenávidí, ho její oběť ničila jako nic jiného.
Dveře cely na tajném ostrově se znovu otevřely. Archibald Quartermaine seděl na posteli a předstíral, že medituje. "Volali mi naši známí," řekla Barbara Kentová poté, co do místnosti vstoupila. "Vy máte mobil, pů ďů tů?" zeptal se Quartermaine, a nepřirozeně zamrkal. "Něco lepšího, než mobil," pousmála se Barbara, "portály jsou zavřené, duchové jsou pryč. A vy jste s tím vážně neměl nic do činění. Gratuluji. Tentokrát jste čistý." "Ale moje trenky asi ne, Barbie," řekl drze Quartermaine, "pračka mi tady v koupelně nefunguje. Běžte se na to podívat, expertko!" "Nechte si ty vtipy, Archibalde. Jen jsem vám chtěla říct, že je po všem. Už žádné další hry na zlého poldu. Máte štěstí, že ten váš stín byl podle našich přátel jakýmsi Ravinem, démonem z jiné dimenze," řekla Barbara. "Jó jó, to jsem věděl, no! Taky jsem o něm čet, blé, ve starých textech." "Proč jste nám to neřekl?" "Nevím, nechtělo se mi. Blujch!" Barbara si povzdechla. "No, i tak nečekejte, že vás odsud propustíme. I když je Briddimský drahokam úplně z našich rukou, i z rukou Lovců kryptidů, neznamená to, že byste si ho nemohl najít zrovna vy, a způsobit s ním další potíže. Takže radši zůstanete tady. Pěkné meditování, přeju." Quartermaine se zasmál a podíval se Barbaře do očí. Jen tím pohledem ji zabíjel. "Vy asi fakt nemáte ani ponětí, co se ještě může stát, kněžno z Kentu, co? Víte, mě bylo jasné, co by nastalo, kdyby... kdyby se vesmíry střetly. Byla by to sranda. Četl jsem o tom v sanskrtu. Jako... o té možnosti. Chápete, ještě k tomu nedošlo. Ale jestli si myslíte, a jestli si Lovčíci bobříků myslí, že to bylo všechno, co se může stát, tak se mýlíte vy, i oni! A víte proč, vojno kurážná? Protože... je možná ještě spousta dalších věcí. Bžům, buch, bém! Briddimský drahokam nezůstane v bezpečí navždy. To vám garantuju. Přijde to. Jednou. Jednou, jen tak, když to nikdo z vás nebude čekat. Ale já si počkám. Budu tady sedět klidně nadoživotí, ale ono to jednou přijde... Uvidíte." Postavil se. "A já se, Barbienko, odsud jednou taky dostanu. A pak vás odstřelím tak, abyste už nešla vrátit zpátky. Jo, to udělám! Bang! Tak až jednou budete sedět pod stolem v domově důchodců, a starý Archie bude točit se stařeckou holí, kterou vás přijde umlátit, ve světě, který nebude ani trochu podobný tomu, ve kterém žijeme... vzpomeňte si na tuhle chvíli. Slibuju, že to přijde. Jednou! Jen tak, když to nikdo z vás nebude čekat. Jednou! Jen tak. Jednou! Chíchí!" Všiml si, že se mu vrátil stín. "Jakeu! Woo! Wooohooo!!! Jakeu, ty seš zpátky! Ten blbec je asi mrtvej. Seš zpátky, tučňáčku můj přepepřený!" vykřikoval, a začal tančit na posteli. Barbara dveře cely zase zavřela.


Pierre stál v chodbě podzemního komplexu na Špicberkách a mnul si ruku s náplastí. Vypadal zase jako normální člověk, poprvé po více než dvou týdnech. Upřeně hleděl na Kate, která sebou velmi jemně cloumala v nádrži se sytě zelenou vodou. Z rohů nádrže vystupovaly elastické úchopy, za které byly zavěšeny její ruce a nohy. Na nose a ústech měla masku, z níž vedla hadice ke kyslíkové bombě v místnůstce po Pierrově levici. Její bílé vlasy se ve vodě pomalu pohybovaly, jako života zbavené mořské řasy, se kterými si pohrává slabý proud. Pierrovi trhalo srdce, když ji takhle viděl. Přišel k němu Fahad a dlouze se na svého kolegu zadíval. "Určitě bude v pořádku. Spraví se to," řekl. Pierre na něj ani nepohlédl. Pořád se díval na svou takřka mrtvou bývalou přítelkyni. "Byla to chyba," řekl nakonec, "neměli jsme náš vztah pokračovat. Stal se toxickým, tak nějak jsme se kolem sebe pořád potloukali, ale nemělo to smysl. Kdybych měl tu odvahu a řekl jí, že už ji nemiluju... tohle by se jí nikdy nestalo." "Chápu tě. Ale měla tě ráda, proto se za tebe obětovala," řekl Fahad. "O to nejde, Fahade. Už delší dobu si říkám, že je to se mnou nějak jinak. Pamatuješ, jak jsem ti na tvojí a Harveyho svatbě říkal, že se cítím jako netvor? Já nevím, jestli jsem to trochu nezveličoval. Možná, že jsem si nechtěl přiznat, že pro mě vztahy úplně nejsou. Aspoň ne tyhle vztahy. Byl jsem zmatený, a dost jsem o tom nepřemýšlel. Bál jsem se, že Kate ublížím fyzicky, když se v tu zelenou potvoru proměním, to jo... Ale víc jsem se bál přiznat si, že jsem vlastně o vztah s ní už nestál. A ona za to zaplatila," řekl Pierre. "Kdyby to mezi námi skončilo, Jack by ji nikdy nepřesvědčil, aby se stala součástí tohoto nového týmu. Všichni si mysleli, že já a Kate jsme pořád spolu, ale ve skutečnosti jsme spolu nebyli. Potom, co zemřela, tehdy před začátkem invaze mimozemšťanů, jsem se z toho nějak dostal. Nebylo to lehké, ale zvykl jsem si na to, že byla pryč. Pak se vrátila, a já byl z toho rád, jenže... jenže už to nikdy nefungovalo. Měli jsme to pohřbít," pokračoval Pierre. Fahad ho poplácal po zádech. "Takhle to někdy chodí, kámo. Až odsud jednou vyjde, řekneš jí to?" zeptal se. "Určitě. Nebudu váhat ani na vteřinu. Jenom... jenom se sakra bojím, že už odsud nevyjde," odpověděl Pierre a zakryl si oči rukou. Zavrtěl hlavou a nadechl se. "Měl jsem prostě být tím zoologem, kterým jsem vždycky měl být. Ne ničím jiným, ani monstrem, ani akčním hrdinou, ani chodícím srdíčkem. Budu se snažit být sám sebou. Tím, čím chci být. Single chlapem, zabývajícím se svým koníčkem," řekl Pierre a pousmál se, "mám teď novou práci. Gabrielle! Ukaž ten článek." "Soubor se studií pojednávající o novém druhu ptáka otevřen," odpověděl počítač. Před Pierrovými a Fahadovými zraky se objevil hologram Pierrova článku pro vědecký časopis Current Biology, ve kterém byl na základě živoucího exempláře popsán historicky první taxon pocházející z jiného vesmíru. "To je Alex! Tak proto holky říkaly, že jsi ho chtěl přeměřovat. Prý se mu nelíbilo tvoje francouzské pravítko!" zasmál se Fahad. "Nazval jsem ho Phantomavis cryptidvenatorum. Ještě se ale radši podívám do latinského slovníku a ujistím se, že druhový název je správný. Děsí mě latinské skloňování. Ten článek jsem jim ještě na schválení neposlal," usmál se Pierre. "Zůstaneš tu s námi?" zeptal se Fahad. "Myslím, že jo. Lovci kryptidů se beze mě neobejdou. A co ty a tvoje rodina?" "Taky zůstaneme. Holky říkají, že základna je nudná, ale popravdě... vím, že se jim docela líbí. Je tu spousta supermoderních hraček. Harvey už dal výpověď v IT společnosti v Londýně." "Proč, sakra? Neplatili mu patnáct táců za měsíc, jak chtěl?" "Myslím, že našel lepšího, řekněme, geniálnějšího zaměstnavatele," zazubil se Fahad a zamrkal na Marvina, který právě vyšel z místnůstky vedle Kateiny nádrže. "No jo. Robin a Two-Face se spojili. Proti mně, předpokládám," zasmál se Pierre. "Kate je ve stabilizovaném stavu," usmál se Marvin na Pierra, "nebojte se. Udělal, co bylo v jeho silách." Z místnůstky vyšel Jack Owen. A zatímco Marvin a Fahad odcházeli, připojil se starý anglický přírodovědec ke svému kamarádovi z Francie, a chvíli také společně pozorovali spící, polomrtvou Kate. "Marvin je skvělý. Navrhl celou tu nádrž. Můj je jenom ten lék. Bude dostávat jednu dávku každé tři hodiny," řekl tiše Jack. "Děkuju, kamaráde. Ani nevíš, jak moc jsem rád, že ses do toho pustil. A za tohle taky děkuju," řekl Pierre a ukázal na náplast na ruce. "Nezapomeň, každý den jednu injekci. Časem se na to znovu podívám. Nějak jsi nám zmutoval, Pierre. Ale to vůbec není špatně. Naopak, fascinuje mě tvoje odolnost. Když však budeš brát tu látku, kterou jsem pro tebe s kolegou na Universidad de Costa Rica připravil, budeš vypadat jako dřív," řekl mu Jack. "Moc mě mrzí," pokračoval, "že to Kate takhle odnesla. Slibuju, že je to naposledy, co jsem z někoho udělal Lovce kryptidů." Podíval se na Pierra. "Je to jenom na tobě, a na tvých přátelích. Je to silný tým. Rozmanitý tým. Já už do věcí Lovců kryptidů mluvit nebudu. Základna je vaše, vybavení je vaše, a taky všechno ostatní," řekl svému příteli, a usmál se na něj. "Dík. Jenom se chci ještě zeptat... když nám do věcí nebudeš mluvit ty, co pak ti američtí agenti?" zeptal se Pierre a také se usmál. "Víš, jak to je. Spoléhají na vás." "Ale já ani nevím, do jaké agentury patří! Co znamená ten symbol budovy, co se staví? Jsou Arik Thomson a agentka Kentová CIA nebo něco jinýho? Nebo obojí?!" zasmál se Pierre. Jackovi se v obličeji objevil tajemný výraz. "Aha... pan Owen něco ví," rozesmál se Pierre.
Špicberky zahalila krátká, tříhodinová březnová noc. Nový tým Lovců kryptidů seděl okolo umělého ohně na suchém, sněhu zbaveném kopečku za heliportem, vařil na něm čaj a připravoval se na opékání maršmelounů. Ke všemu neštěstí se fantomavis Alex činil, a skoro všechny slupl dříve, než se jich chopil někdo jiný. Nicholle a Marilyn ho v tom navíc ještě podporovaly, a Fahad nemohl, než se při pohledu na ně usmívat. Vilhelm a Tien vyprávěli ostatním o nové knize, kterou se rozhodli napsat společně. "Bude se jmenovat 'Záhady mnohovesmíru'. Budeme v ní psát o všem, co jsme při naší cestě zažili," řekla Tien, "jenom v psaní moc nevynikám, tak jsem ráda, že mi tady náš záhadolog s doktorátem pomůže." Všichni se zasmáli. "Bude to sranda," řekl Vilhelm. "Začneme tu knihu slovy: 'Některá tajemství měla zůstat neodhalena. Některé bytosti měly zůstat skryty. Nyní jsou však mezi námi.' Nebo tak nějak," pousmála se Tien. "Spíš byly mezi námi, ne?" zasmál se Harvey. "Kdo ví, co ještě přijde," reagovala na to Tien. "Já možná vím, co přijde," řekl Pierre a tajemně na ostatní zahleděl. "Slyšeli jste o tom ledovém monstru, jež se prý potlouká po východních březích Storoye?" Lovci kryptidů ztichli. Byli zaujatí. "Co takhle vydat se na další dobrodružství? Uspořádat hon na tajemné zvířátko, jehož existence zatím nebyla potvrzena?"

KONEC.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nejčtenější