Archaefructus

Archaefructus je rod vodních semenných rostlin, který žil v období spodní křídy před 130 až 125 miliony let. Celkem byly popsány tři druhy; A. sinensis, A. eoflora a A. liaoningensis. Jejich fosilie byly nalezeny v souvrství Yixian v čínské provincii Liao-ning, spolu s mnoha ostatky tamních spodnokřídových dinosaurů, z nichž mnozí byli opeření. Archaefructus byl zařazen do vlastní čeledi Archaefructaceae, kterou zavedli čínští vědci Ge Sun, Qiang Ji, Shaoling Zheng a Xinfu Wang spolu s americkými paleobotaniky Davidem L. Dilcherem z Yale University a Kevinem C. Nixonem z Cornell University. Sun, Dilcher, Zheng a Zhekun Zhou také v roce 1998 popsali typový druh, A. liaoningensis, nalezený pouze na území známém jako Yixian Huangbanjiegou Plant Site. Odtamtud ovšem pocházejí fosilie také dalšího druhu, A. sinensis, popsaného v roce 2002. Na nějakou dobu byl A. sinensis považován za nejstarší kvetoucí rostlinu. O tento mimořádný titul později přišel; dnes již známe pravé kvetoucí rostliny z doby před přibližně 134 miliony let, i když jsou známi i starší zástupci druhohorní flóry, kteří nesli znaky kvetoucích rostlin. Původně byl Archaefructus výše zmíněnými výzkumníky popsán jako reprezentant významné vývojové linie, která vedla ke vzniku takových kvetoucích rostlin, s nimiž se v současné době setkáváme. V pozdějších vědeckých studiích nicméně jiní paleobotanici tuto interpretaci zpochybnili, a ukázalo se, že ačkoliv byl Archaefructus zřejmě blízce příbuzný s leknínovitými (Nymphaeaceae), se vznikem kvetoucích rostlin neměl do činění prakticky nic. Archaefructus je znám z mnoha fosilií, jež zahrnují kořeny, stonky, listy, jednoduché květy i semena. Jen málo východoasijských druhohorních rostlin je známo z tolika pozůstatků, jako právě tento rod. Obecně dosahovali zástupci rodu Archaefructus výšky méně než 50 centimetrů. Žili ve sladké vodě (fosilie archefrukta byly nalezeny v jezerních usazeninách), a podobně jako u leknínů vyrůstal jejich květ na hladině či pár centimetrů nad ní. Zatímco u A. liaoningensis a A. sinensis byly samčí a samičí květy odděleny, A. eoflora byl bisexuální. Důvod, proč byl Archaefructus zařazen do vlastní čeledi, byl prostý; gynecea a tyčinky této rostliny se tvořily už na prodlouženém stonku, nikoliv v pravém květu, čímž byla tato rostlina unikátní. Taková byla alespoň prvotní interpretace fosilií vědci, kteří popsali druh A. liaoningensis. Právě objev druhu A. eoflora pak některé odborníky přesvědčil, že by měl být Archaefructus zařazen blíže k řádu leknínotvarých (Nympheales) nebo alespoň k bazálním vyšším dvouděložným (klad Eudicotidae). Klasifikovat tento rod jen na základě struktury květů však není jednoduché. Je důležité si totiž uvědomit, že Archaefructus neměl kalich a petální lístky, tudíž vzhledem ani nepřipomínal květy leknínů. Rostlina sice žila obdobným způsobem života, zda však byla leknínům skutečně blízká fylogeneticky, to je pořád velkou otázkou. Rodové jméno této rostliny znamená v překladu do češtiny "starý plod". Je to však název poněkud poetický. Nelze s jistotou tvrdit, že vytvářela plody v pravém slova smyslu. Jak již však bylo zmíněno výše, její semena nalezena byla.

Popisek této rostliny najdete například na webu Britannica nebo na anglické Wikipedii. 

Příště Nanjiganthus!