Bylo to v roce 2015, když se trojice zoologů a dobrodruhů dala dohromady a vytvořila tým s názvem Lovci kryptidů. Tvořili ho tehdy Jack Owen a Pierre a Sabine Leroyovi. O několik měsíců později však Sabine z tohoto světa odešla. Zastřelil ji Sam Weber, estonský zločinec, který tehdy pracoval pro čínského magnáta Zhou Lena. Pierrův svět se zhroutil. Mučen pocitem viny z toho, že Webera toho večera v kanadském Yellowknife nedokázal zastavit, stával se čím dál víc nestabilním. A přestože se po letech se smrtí své sestry srovnal, již nikdy nebyl stejný. Nyní je Sabine Leroy zpět. Do našeho světa přišla alternativní verze francouzské zooložky, která je však od té, kterou Pierre miloval, velmi odlišná. Říká se jí Královna kryptidů, protože vede obrovskou armádu monster, jež shromáždila během dobývání více než stovky verzí Země v mnohovesmíru. Představuje větší nebezpečí pro svět, než jaké pro něj představovali Shai'ri. Jejím heslem je: "Podmanění nebo smrt?" Pierre se s touto verzí Sabine poprvé setkal v Káhiře, konkrétně v pyramidovém komplexu v Gíze. Královna mu vysvětlila, co je vlastně zač, a netajila se s tím, že jej hodlá zabít. Pierre, který se považuje za ochránce planety, se s ní dal do boje, musel však zároveň čelit i jejímu pomocníkovi a milencovi, Samu Weberovi z jejího původního vesmíru. Haruko Horikawa se servala s Mayou Owen, jež do tohoto světa přišla s jediným cílem - pomstít se svému otci, Jackovi, za to, že ji opustil (poslední část příběhu Prokletí rodiny Owenových). Agentka Kentová a indická bojovnice Vinaya Gambhir se do konfliktu v Gíze vložily právě včas, jinak by byla Haruko zabita Královnou kryptidů. Fahad, Harvey a jejich adoptované dcery se mezitím v základě Týmu B na Špicberkách potýkají se zcela jinými problémy. Zjistili, že Pierre nelegálně a v nehumánních podmínkách drží v několika celách nepřátele Lovců kryptidů z řad Čtyř hlav, stejně jako kryptidy, které francouzský zoolog studoval, a které měl už dávno vrátit zpátky do divočiny. Harvey byl nucen vypnout počítačový systém Gabrielle, aby se zajatci dostali na svobodu. Šokovalo ho, že Pierre nařídil Gabrielle, aby v případě Harveyho a Fahadova zásahu zelektrizovala Nicholle a Marilyn. Po vypnutí systému se komplex ocitl v temnotě, začali po něm pobíhat vypuštění kryptidi, a veškeré zásoby vody byly smíchány s žíravinou - opět na Pierrův příkaz. Faldbakken sdělil svým zachráncům, že v cele vedle té jeho by se měla nacházet Nanami Hachisuka, a Fahad se vydal ji osvobodit. V Nanaminině cele byl však zastižen hladovou werehyenou. A v Psychiatrické nemocnici dr. Fransisca Maty v Ciudad de Panamá se též začaly dít zvláštní věci. Maya se pokusila zabít svého otce, již měsíce zcela zmateného, a vykazujícího katatonické chování. Jack rozbil okno a vyskočil ze svého pokoje, načež odběhl do parku, kde jej před Mayou zachránila jakási krabička, z níž vycházel otřesný, vše živé paralyzující zvuk... Konflikt s Královnou kryptidů a jejími pomocníky začal. Kdo se jí však postaví, když je většina těch, kteří by toho byli schopni, v tak bezvýchodných situacích?
THE CRYPTID QUEEN, ČÁST PÁTÁ:
Maya vřískala. Kroutila se v bahně, a tiskla si k uším dlaně svých rukou. Nedalo se to vydržet. V nesnesitelné agonii si přála, aby jí popraskaly bubínky. Chtělo se jí řvát, ale neměla na to sílu. Tušila také, že by ten otřesný, do morku kostí pronikající zvuk nepřekřičela. Z očí jí tekly slzy. Dostala se tak daleko! Téměř již svého otce, toho proklatého zrádce, zbavila života, a pak jí v tom na poslední chvíli někdo zabránil. Jack byl také zvukovými vlnami, jež vycházely z černé krabičky s velkým fialovým tlačítkem na jedné z jejích stran, zcela paralyzován. Zarýval své zafačované čelo do hlíny, z jeho hrdla vycházelo bolestné, ale takřka neslyšitelné úpění, a pomalu se kroutil, jako umírající had. Náhle jej ze země někdo zvedl. Cítil, že ho za rameno držely dvě silné ruce. Nemotorně v únavě a bolesti natočil hlavu ke svému zachránci, a kdyby na to měl energii, usmál by se na něj. Poznal jeho obličej. Z opačné strany zamířila do Jackova levého ucha jakási příjemná, chladná vata. Za dvě vteřiny vyplňovala i zvukovod jeho pravého ucha, a Jack se rázem cítil mnohem lépe. Byl sice vyděšený, roztřesený a zmatený, ale nepociťoval již efekty Marvinovy zvukové zbraně. Všiml si, že ta, která mu uši vyplnila ochrannou vatou, byla Tien Tang. Nikdy se s ní osobně nesetkal, ale věděl moc dobře, kdo tvořil základ Týmu B. Chvíli hleděl vykulenýma očima na Vilhelma Van Vaise, který byl jako jediný poněkud více vzdálen. Jeho ochranná vata šla totiž do Jackových uší, a kdyby se Vilhelm přiblížil zdroji strašlivého zvuku, brzy by se kroutil na zemi podobně jako předtím anglický přírodovědec. Tien zvedla ze země Mayin ovladač k vytvoření portálů. Pak pokynula na Marvina, ten se sklonil ke krabičce, zmáčkl fialové tlačítko, a v nocí zahaleném parku zase nastalo ticho. Vilhelm vyrazil rychlým krokem vpřed, zatímco si Marvin a Tien vyndavali vatu z uší.
"Přišli jsme v pravou chvíli," řekla Tien, "jinak by ho zabila. Myslela to vážně. Viděla jsem, jak se tvářila, když ho prosila, aby jí nechal probodnout mu krk." "Kdo to vůbec je? Vypadá, jak středoškolačka," poznamenal Marvin, "trochu moc makeupu, ne? Vypadá kvůli němu skoro jako Joker Heatha Ledgera." "Mě spíš zaráží, jak moc je podobná tady panu Owenovi," řekl Vilhelm, a vyňal vatu z Jackových uší, "nebo jste si toho nevšimli?" "Oslovila ho 'tati'. Jo, všimla jsem si," odpověděla Tien. Maya stále ležela na zemi, s vytřeštěnýma očima hledíce na noční oblohu. Byla neschopná pohybu. "Pane Owene? Jste v pořádku?" zeptal se Marvin anglického přírodovědce. Z jeho hrdla se opět ozval táhlý, nemohoucí zvuk. "Nepůsobí moc... komunikativně," řekl Vilhelm. "Byl pár měsíců v psychiatrické nemocnici, a ještě k tomu zavřený ve svém vlastním pokoji. Prý moc s lidmi nehovořil," řekl na to Marvin, "ale my potřebujeme, aby začal mluvit." Poplácal Jacka po tvářích. Kdysi výtečný britský přírodovědec začal křičet jako malé dítě. Pokusil se Marvina plesknout po ruce, a rozbrečel se. "Mami! Pomoc! Ten pán mě chce mučit! Chce mi ubližovat! Mami! Tati! Pomoc! Pomozte mi! Ne! Ne-e-e-e-e!" Zkroutil se na zemi, a kopal nohama. Pak se zase postavil, a plivl na Marvina. "Jsem kobra, a plivla jsem ti do ksichtu jed!" vykřikl zcela vážně, s agresivním výrazem v obličeji, byť přitom působil až komicky. "Pane Owene, uklidněte se," řekl Marvin, a kapesníkem si utřel obličej, "přišli jsme sem pro vás z určitého důvodu." Jack zatřásl hlavou, a zase vykulil oči. "Marvine! Marvine, propána, to jste vy! Vy jste mě... vy jste mě zachránil!" vyhrkl. "Ano. Tahle holka vás chtěla zabít... Proč? A proč, propána, nejste v nemocnici? Proč jste vyskočil oknem ven?" chopil se příležitosti pohovořit si s ním Marvin. Ale Jack nebyl při sobě dlouho. "Chewburry! Prohodil jsem lůžko oknem v Chewburry! Otevřeli mi dveře, a pak..." rozpovídal se, a sedl si na bobek. "Máma je mrtvá... Táta se rozložil... Já jsem se rozložil... Umřel jsem! Jsem mrtvý!" zařval Jack. "Očividně mrtvý nejste," řekla mu Tien. "Je úplně zmatený," zašeptal Marvin, "přijde mi, jako by se přecvakával... já nevím... z jedné vzpomínky do druhé." "Já bych řekl, že vykazuje některé symptomy disociativní poruchy," řekl Vilhelm, "všimněte si, jak nejdřív mluví vysokým dětským hláskem, pak hlubokým mužským hlasem... Ale zároveň má nejspíš psychózu, a je možné, že vidí věci, které... my nevidíme. Věci, které utkvěly v jeho hlavě při traumatech, která prožil. Ostatně to mám často podobně. Proto beru antipsychotika." Jack se postavil, a přišel k Vilhelmovi. "Nejsem nemocný! Nic mi není! Že ne, tati?" vyhrkl, a otočil se na Marvina. Opět mu plivl do obličeje. "Ty nejsi táta! Tys mi ho unesl! Zabiju tě!" vykřikl, a na jamajského technika skočil. Povalil ho na zem, a udeřil ho pěstí do obličeje. Vilhelm a Tien popadli Jacka za ruce, a od Marvina ho odtáhli. Jack se nečekaně uklidnil, a ležel na trávě, a nahlas si olizoval rty. "Je to s ním hodně špatné," řekl Vilhelm. "Pauline, ty tvoje rty... Tak moc mě pálí... Ale kdybych mohl, snědl bych je k obědu," šeptal Jack, zabořil prsty do hlíny, a rozmazal si ji po ústech. "Co s ním uděláme? Nepředpokládám, že se nám ho v tomhle stavu podaří dostat do Cryptodactylu," řekla Tien, "podívejte se na něj. Je mi ho strašně líto."
"A co uděláme s tou holkou?" zeptal se Marvin, utíraje si stále svůj obličej. "Co je vůbec zač?" Tien si prohlédla ovladač, který jí vzala. "Myslíte si, že ten portál v Amazonii vytvořilo tohle?" zeptala se svých kolegů. "Jsem si tím dost jistý. Zkus zmáčknout ten velký cuplík nahoře. Schválně, jestli to vytvoří bránu do jiného světa," odpověděl Marvin. Tien zmáčkla tlačítko na ovladači, a mezi ní a Marvinem se náhle vyrýsoval stejný portál, jako ten, který se trojici Lovců kryptidů poštěstilo vidět v Amazonském pralese v přítomnosti Curupiry. "Je to ono! Gabrielle nelhala," řekl Vilhelm, "dovedla nás ke zdroji." "Zdá se mi to, nebo se za tím portálem něco pohnulo? Něco... temného," vyhrkla Tien. Branou do jiného vesmíru náhle proskočil bhootbilli, indický kryptid, přezdívaný občas "kočičí duch". Povalil Tien na zem, a otevřel své mohutné čelisti s dlouhými špičáky. Tien ho okamžitě udeřila do hlavy, to jej však jen více rozzuřilo. Vilhelm vytasil elektrickou pistoli, a do zvířete střelil. Bhootbilli sebou škubl. Elektrický výboj mu však příliš neublížil, jen se teď místo Tien zaměřoval na Vilhelma. "Tien, zavři ten portál!" zařval Marvin. "A Vilhelme, ty se fakt hodlej trefit!" vykřikl na svého ghanského kolegu. Bhootbilli skočil do křovin, a na chvíli nastal klid.
"Proč jsi po něm znova nevystřelil?!" zakřičel Marvin. "Byl moc rychlý," odpověděl Vilhelm, "a upřímně... když už jsem chtěl po té šelmě vystřelit, ukradlo mi zraky... tamto." Ukázal prstem na Jacka, který se připlazil k Maye, a začal ji od hlíny špinavými rty líbat. "Pauline! Proboha, Pauline!" křičel při tom. Tien, Marvin a Vilhelm se na sebe podívali. "Nemá být Pauline jeho přítelkyně?" zeptala se vietnamská lovkyně kryptidů. "Myslím, že jo. Pauline Jetkinsová. Že by tohle byla ona? I když mu říkala 'tati'?" reagoval na to Marvin. Jack náhle dostal od své osmnáctileté dcery facku, a svalil se zase na trávník. "Ty jedno nechutný prase!" zařvala Maya, znovu sáhla po své dýce, a bodla Jacka do paže. Ten bolestí vykřikl, a kopl ji kolenem do tváře. Maya mu vrýpla své prsty do očí, vyskočila, kopla ho do boku, a pak hodila dýku po Tien. Věděla totiž, že právě ona držela její ovladač k vytvoření portálů. Dýka se zaryla Tien do zápěstí. S křikem ovladač pustila, a Maya po něm skočila. Následně na ni padl Vilhelm, a mocně ji uhodil pěstí do temene. Maya zařvala jako zvíře, chytila ho za ucho, a trhla. Vilhelmovi začala z natrženého boltce prýštit krev. V tu chvíli vyskočil bhootbilli z křovin, hned byl však zasažen Marvinovou elektrickou pistolí. "Myslel sis, že ti nikdo nevěnoval pozornost, kočičáku? Celou dobu jsem sledoval, jak se křoviska hýbala, kudy jsi procházel..." řekl nahlas Marvin. Bhootbilli zavrčel, celý se otřásl, a opět plný síly skočil po Marvinovi. Tien si vytáhla dýku ze zápěstí, a vrhla ji po Maye. Čepel se jí zaryla do levého ramene. Maya zasyčela, z ramene si ji vytáhla, a probodla jí ruku Vilhelmovi. Jakmile se mu v očích ocitla vlastní krev, začal šílet. Namířil pěst do Mayina obličeje, ozvalo se křupnutí nosní kosti, a Vilhelm zařval hrubým, nesmírně hlubokým hlasem. Bylo již prolito příliš mnoho krve. Vilhelmovi se vybavily vzpomínky na masakr v jeho rodné vesničce, na hromadu mrtvol, ze které po útoku teroristů jako jediný přeživší vylezl, na všechnu tu krev, ve které se musel válet... "Vilhelme, klid! Hlavně ji nezabij!" zařvala Tien. "Neříkej mi Vilhelme!" zasyčel ten hrubián, který vystřídal ghanského záhadologa. Na jeho místě byl nyní Mawufeasi, Vilhelmův druhý alter, mnohem nebezpečnější, než malý Villie. Byl schopný zabíjet, aniž by si to pak Vilhelm pamatoval. Dupl Mayu do hrudníku, až se mohutně rozkašlala. Pokusil se uhodit jí do obličeje rukojetí elektrické pistole, ale Tien mu v tom zabránila. Zbraň mu vytrhla z ruky, a pleskla ho do obličeje. "Vzpamatuj se! Nenech se jím ovládnout! Buď sám sebou!" zakřičela mu do tváře. "Jsem sám sebou! A zabiju tuhle vražedkyni!" reagoval na to Mawufeasi, a Tien odtlačil takovou silou, že zase padla na zem. Pak obrátil svůj zrak k místu, kde ležela Maya. Byla však pryč. A ovladač také. "Vidíš, cos provedl?!" vykřikla Tien. "Možná... možná jsem vás tu všechny zachránil," odpověděl Mawufeasi, pak si klekl do trávy, a nechal Vilhelma, aby opět přebral vládu nad svým mozkem. Ghanský záhadolog si Mawufeasiho výbuch zabijácké zuřivosti vůbec nepamatoval.
Marvin se pořád rval s bhootbillim. Jednou rukou tiskl krk krvelačné kočky, druhou mačkal spoušť elektrické pistole, a dával jí jednu ránu za druhou. Bhootbillimu to pořád nevadilo, vlastně byl čím dál zuřivější, a prskal Marvinovi do obličeje ohavně páchnoucí sliny. "Co furt všichni mají s tím pliváním do mýho ksichtu?!" zařval frustrovaně Marvin. Šelma přiblížila své zuby k jeho nosu, a chystala se do něj zahryznout, když se náhle opět ozval ten strašlivý, uši rvoucí zvuk, vycházející z černé krabičky položené v centru bojiště. Tentokrát zmáčkl fialový cuplík Jack, a jako jediný si strčil ochrannou vatu do uší. Bhootbilli padl na bok vedle Marvina, a oba zůstali zcela bezvládně ležet. Tien a Vilhelm, oba krvácející, byli též paralyzováni. Jack tomu dal deset vteřin, pak se fialového tlačítka opět dotkl, a schoval krabičku do své kapsy. "Přátelé, zvedněte se! Prosím, rychle!" vyhrkl zoufale Jack, a sedl si k Marvinovi. Začal mu cloumat s ramenem. "Propána... Moh jste aspoň zařvat, že tu krabičku použijete... Nemůžu ani pohnout prsty na nohou, natožpak třeba zadkem, abych se zved!" úpěl Marvin. "Já... já utekl z psychiny, že? Servali jsme se tu... Maya mě napadla! Maya..." šeptal vyděšeně Jack. Opět nastala ta chvíle, kdy byl krátce při sobě. "Maya... tak se jmenuje ta, co Vilhelma a Tien tak zřídila?" zasmál se Marvin, a pak se celý zkroutil v křeči. "Je to má dcera... z jiného vesmíru... Přišla... přišla si pro mě... a já se jí moc bojím... Myslí si, že jsem jí... že jsem... Nenávidí mě, ale já ji zachránil! Propána, beze mě by si pamatovala ty hrůzy... To mučení..." šeptal zděšeně Jack. Pak si lehl na záda, a začal brečet. "Moje Maya... Mučil jí! Trápil jí! Celé hodiny... a já to viděl..." říkal třesoucím se hlasem. "Bolí mě oko! Něco mám v oku! Moje oko! Čolčí krev!" řval. Vilhelm se posadil. "Ta holka je pryč... Musela si proběhnout tím otevřeným portálem, když... když jsem tu nebyl já. Tien, proboha, řekni mi... že se Mawufeasi nevrátil?" řekl vyděšeně. "Vrátil, Vilhelme. A přestože chtěl udělat strašné věci, teď si nějak nejsem jistá, jestli jsem mu v tom měla zabránit... Ta holka se může vrátit!" odpověděla Tien. Marvin se křečovitě zvedl ze země, a pohlédl na paralyzovaného bhootbilliho. "Poslyšte, lidi. Vezmeme tu šelmu do Cryptodactylu, přivážeme jí tam k lůžku pro zraněné, aby po nás nešla, až se jí vrátí síla do končetin... A odletíme s Owenem pryč," řekl Marvin.
O několik minut později přiběhlo na místo souboje několik zaměstnanců Psychiatrické nemocnice dr. Fransisca Maty. "¡¿Dónde diablos está?! ¿Dónde está Owen?" ptal se jeden z nich. "¡Mira este césped! ¡Ha sido destruido!" vykřikl druhý, a ukázal na trávník. Zdravotní sestry a bratři nedokázali pochopit, jak se na té trávě mohlo vzít tolik krve.
Utečenec z jejich ústavu, Jack Owen, se v těch chvílích již nacházel na palubě vysokorychlostního letounu druhého týmu Lovců kryptidů. "Moje oko... Mám něco v oku..." opakoval pořád dokola. "Neměli jsme taky skočit do nemocnice, a říct jim, že jsme si ho vypůjčili? A případně si od nich vzít svěrací kazajku? Co když zase začne šílet, a... plivat nám do obličejů?" zeptala se Tien. "Už mi to ani nepřipomínej," zasyčel Marvin, drže knipl. "Vím, jak se cítíte, pane Owene," řekl Jackovi Vilhelm, "vím, jaké je to trápení, přecvakávat se z jednoho člověka do druhého... Řeknete nám, co se vám stalo? Měl jste šanci se z toho vypovídat?" "Maya... Chce mě zabít," řekl Jack, a ještě víc vykulil oči. "Slyšel jsem vás říkat Marvinovi, že je to vaše dcera... vaše dcera z jiného vesmíru!" pokračoval Vilhelm. Jack ožil, a začal mluvit trochu hlubším, vážnějším hlasem. "Propána, říkala, že pracuje pro Sabine! Sabine je zpátky! Vrátila se! Je to jasné... Přišla z jiného světa! Sabine je zpátky! Já... musím varovat Pierra! Pierre o tom musí vědět! Sabine je jeho sestra!" "Možná, že už to ví," řekla mu Tien, "podle záznamů odletěl do Káhiry. Tam se taky objevila jakási Královna kryptidů. Četli jsme o ní na internetu, potom, co tam prošla portálem." "Prosím... prosím, prosím... Stane se asi něco strašného! Já... mám velký strach... velký strach o tenhle svět," řekl Jack. "V pohodě, pane Owene. Držte se," řekl mu Marvin, a usmál se na něj, "a neplivejte nám, prosím, do ksichtů. Vezmeme vás do základny na Špicberkách. Pamatujete si na ní ještě, že jo?" Jack hluboce vydechl. Poprvé za ty měsíce mu někdo připomněl stará léta! Vždyť to byl on, kdo komplex na Špicberkách koupil, ještě za dob původní šestky Lovců kryptidů v černých spandexových oblecích. "Ano... Špicberky... Vás jsem přece najal, abyste se o základnu staral, Marvine... Předtím, než jsem ji dal Pierrovi," řekl Jack. "Vzpomínejte na ty doby," usmál se Marvin, "a mějte na paměti, že mezi náma jste v bezpečí."
"Už to skoro bude. Hlavně sebou tolik neházej," řekla Vinaya své japonské spolupracovnici, a horkou jehlu, vycházející z její lopatky, uchopila kleštěmi. "Tobě se to lehce řekne. Tobě nikdo horkou jehlu do lopatky nezabod," řekla jí Haruko. "No, ale skončila jsem se zlomeným nosem a zlomenou rukou... A při jejich ovazování jsem sebou určitě necukala ta, jako teď ty," odpověděla Vinaya. "Nenávidím tě," řekla jí Haruko. Pak bolestivě zařvala. Horká jehla konečně vyjela z její lopatky. Haruko sebou sekla o palubu Lapwingu, a brečela. Konečně zase cítila svou ruku, byť jí stále nemohla pohybovat. "Hoď tu věc do ledu. Zkusíme ji zchladit," řekla Vinaye Barbara, která seděla za kniplem. "Neměli jsme odtamtud odletět," zašeptal docela hlasitě Pierre, "připadám si teď jako totální zbabělec." "Kdybychom na Královnu kryptidů nehodili bombu, Haruko by už byla mrtvá... A kdo ví, třeba je ta císařovna roztrhaná na tisíce kousků. Mrzí mě to, Pierre, ale..." řekla Barbara. "Mrzí vás to? Co? Že jsme utekli?!" vyhrkl Pierre. "Ne. Mrzí mě to kvůli tomu, že je to vaše sestra..." "Běžte někam, Barbaro. Není to moje sestra, je to arogantní, namyšlená fašistka, které, kdybych mohl, roztrhám její visage na tisíc kusů, rozžvýkám je a dám je sežrat psům," rozčilil se Pierre. "To je brutalita. Člověk by si řekl, že budete nadšený z toho, že znova Sabine uvidíte..." pousmála se Barbara. "Neberte to na lehkou váhu, agentko," řekl na to Pierre, "je hrozbou pro celý svět. Není to moje Sabine, je to Sabine z jiného vesmíru, přišla nás všechny povraždit... Merde, přišla mě zavraždit!" "Že je hrozbou pro celý svět, to chápu. Proto taky letíme tam, kam letíme. Dlouho jste v Langley nebyl, že?" pousmála se agentka Kentová. Zmáčkla tlačítko na ovládacím panelu, a do malého mikrofonu řekla jediné slovo: "Řád."
Lapwing náhle proletěl sotva rozeznatelným otvorem v energetickém štítu, který obklopoval komplex Langley, základnu CIA. Přistál před hlavní budovou, a okamžitě k němu přiběhlo několik techniků. Barbara, která vystoupila z letounu jako první, na ně zvolala: "Je pokrytý saharským pískem, tak ho hezky očistěte!" Nato zavedla Pierra, Haruko a Vinayu do hlavní budovy. "Páni. Tak v Langley jsem ještě v životě nebyla. Začínám být opravdu ráda, že jsi mě přijal do týmu, Pierre," poznamenala Vinaya, rozhlížejíc se v přízemní chodbě kolem sebe. Haruko ji dloubla do žeber. "Na to, že jsi celá polámaná, působíš nějak moc živě," zasmála se. "A tvoje pointa, Horikawo?" pokrčila čelo Vinaya. Pierre pokýval hlavou. "Tady skončili Lovci kryptidů... teda, původní tým. Jak dlouho už to je? Rok a půl?" zamyslel se. "Tak nějak," odpověděla Barbara, "nejsme tu ale proto, že bychom si chtěli zavzpomínat na předminulý podzim... Fakt nepotřebuju myslet na to, jak jsem držela v náručí svou zkrvavenou přítelkyni... kvůli vašim výbuchům zuřivosti." Vzala Pierra, Haruko a Vinayu do výtahu, vyjeli společně do prvního patra, a pak vstoupili do velké poradní místnosti, kde na ně čekal Arik Thomson. A nebyl tu sám, měl tu s sebou i dva své svěřence. V rohu místnosti stála Pauline Jetkinsová, a držela v náručí dvacetiměsíčního Deana. Pierre se usmál, když ji uviděl. "Tak co, jak se ti tu líbí? Ubytování bien?" zeptal se jí. "Bien," zasmála se Pauline, "nevybral jsi nám špatné místo k životu." Posadila broukající batole na židli, a Pierra objala. "Nějaké nové zprávy o Jackovi? Už dlouho jsem o něm nic neslyšela," zeptala se ho ještě. "Pořád je mimo. Fakt by mě zajímalo, co se mu stalo. Jestli tys mu doma nějak moc neubližovala, ty rošťačko. Dneska trpí domácím násilím i chlapi," řekl jí Pierre. Pauline se zamračila. Tohle jí opravdu vtipné nepřišlo. Pierre si však dál hleděl malého Deana. "Sale petit écureuil! Jak se máš?" zeptal se ho Pierre, a podrbal ho na hlavičce. Dean se poškrabal po tvářičce, a vyplázl na Pierra jazyk. "Očividně dobře, když máš fialový jazyk od bonbonů," řekl Pierre, a sedl si na židli vedle něj. Arik Thomson se usmál. "Konec?" zeptal se. "Čeho? Našeho dojemného shledání? Už jo," odpověděl Pierre, "konec světa? Možná. Musíme s tím něco udělat."
"Právě proto jste tady osobně, Pierre," řekl mu Arik, "tentokrát žádné povídání s hologramy. Musíme vymyslet plán na zastavení téhle... Královny kryptidů." Pohlédl na Vinayu a Haruko. "Dámy, posaďte se také! Jako Lovci kryptidů jste našimi oficiálními spojenci," řekl jim. Pierre si mezitím položil nohy na stůl, a začal se houpat na židli. "V tuto chvíli se egyptská armáda v Káhiře potýká minimálně se čtyřmi stovkami pterodaktylů, třemi velkými draky jako z pohádek, a bezpočtem velkých opic. Umřelo tam už na šest stovek lidí. Americká armáda je na cestě do Káhiry, ale obáváme se, že... do té doby umře ještě tak dvojnásobek nevinných. Je to masakr," začal Arik Thomson, "na Bali prý došlo před... dvaceti minutami? Ano, před dvaceti minutami... k vyvraždění celé vesnice, přežila jedna dívka. Taky v Bombaji se začalo něco dít..." Vinaya ožila. "To si snad děláte srandu!" vykřikla. "Je mi to moc líto, slečno Gambhir, ale vaše domovské město je pod útokem calopů, což jsou... nějací vlci," řekl Arik. "Je to kryptid, který patří do čeledi psovitých, i když v minulosti se jméno calopus dávalo i nějakým divným plazům a divokým prasatům," upřesnil Pierre Arikův popis calopa. "Na tom teď úplně nezáleží, Pierre. Hlavní je, že tam ty potvory zabily tisíc dvě stě lidí," pokračoval Arik, "a těsně před tím, než jste vkročili do této místnosti, natočil někdo na jezeře v hlavním městě Mexika velkého plesiosaura, který zaživa rozežral jednomu rybáři břicho. Chlap se kroutil na své loďce, policista ho musel zastřelit, a... pak toho policistu plesiosaur kousl do zad, zaživa mu je rozežral, takže ho musel zastřelit autor videa. Velice... ohavné." "Královna kryptidů opravdu přišla dobýt náš svět," řekla Barbara, "může mít těch monster desítky tisíc. Čeká nás válka. Válka za celou planetu." Arik se podíval na Pierra. "Agentka mi při letu z Káhiry sem napsala zprávu, podle níž je Královna kryptidů vaší sestrou. Předpokládám, že tomu tak opravdu je," řekl mu. Pierre stáhl nohy ze stolu, a přestal se houpat. Zase se rozčilil. "Merde, kolikrát už mám lidem říkat, že to není moje sestra?! Je to verze Sabine z jiného vesmíru! Přišla nás všechny zmasakrovat! Taková moje sestra nebyla! Nikdy! Poslyšte... Nenechám, aby svět zničily armády monster. Ne teď, když ho máme pod kontrolou. Náš tým má prostředky, kterými s ní můžeme bojovat," rozpovídal se. "Prostředky, jako třeba...?" řekl Arik. "Nejvyspělejší technologie na světě. Nejlepší zbraně, jakými kdy kdo disponoval," odpověděl Pierre, "možná by se našel i nějaký ten mučící nástroj. Nebylo by špatné Královnu... heh, Sabine... odchytit, a stáhnout jí kůži z tváří, nalít na ni nějakou kyselinu, přesvědčit jí, že za pokus ovládnout náš svět si bude muset udělat plastiku ksichtu..." Arik se rozesmál. "Líbíte se mi, Pierre!" řekl, ukazuje na něj prstem. "Nebo trhače prstů... Nějaké zuby, posílené čelistmi živých zvířat... Hmm, jejím milencem je verze Sama Webera z jejího světa... co mu třeba nechat ukousnout chodidlo jedné nohy, a...?" pokračoval Pierre. "Co je tohle za diskusi?" zeptala se vážně Haruko. "Jenom takový vtip," odpověděl Arik, "takhle se baví lidé, kteří musí řešit krize. Není nic špatného na představách o mučení svých nepřátel." "Kdybyste mi dal armádu, Ariku," řekl náhle Pierre, "a já bych ji vedl... Mohli bychom s Královnou kryptidů zatočit." "Kolik lidí byste chtěl?" zeptal se Arik. "Pár milionů. Z celého světa. Vyhlašte, že nastala světová válka, nechte shromáždit co nejvíc vojáků ze všech možných zemí, a dejte je do rukou mně," odpověděl Pierre.
Haruko a Vinaya se na sebe překvapeně podívali. Barbara také ožila. "Počkejte," řekla se smíchem, "to říkáte v rozkazovacím způsobu, Pierre?" Francouzský Lovec kryptidů si jí nevšímal. "Zjistím přesně, kde se Královna příště objeví, a pošlu je na ní. Pošlu jich na ní tolik, že bude úpět strachem," řekl Pierre Arikovi. "Uvidíme, co se dá dělat," řekl Arik, "rozhodně je to potenciálně nejlepší východisko z této situace. Musí nastat válka. Velká válka za svobodu světa." Pierre pohnul jedním koutkem rtů. Dlouze se zadíval Arikovi do očí. Ten se široce usmál. "Dámy, mohly byste nás na chvíli opustit? Pauline, ty s Deanem též. Vzhledem k tomu, že jste toho během naší diskuse řekly tak málo, vás tu teď asi potřebovat nebudeme," řekl Arik ostatním přítomným v místnosti. Pauline bezmyšlenkovitě zvedla Deana ze židle, a odešla. Barbaře, Haruko a Vinaye se už poradní místnost opouštěla hůř. Ani však nevěděly, že poté, co odešly, se dveře na Arikův příkaz zamkly. "Co škody, Pierre? Dopředu vyčíslené?" zeptal se ho s úsměvem Arik. "Zhruba," odpověděl s úsměvem Pierre, "až se dozvíme o počtech příšer v Sabinině armádě víc, řeknu vám přesné číslo. Samozřejmě... můžete politikům v jiných zemích lhát." Arik se zase zasmál. "Vy šibale," řekl mu, "vy to fakt chápete. No, ať je po vašem, Pierre. Dám vám, co bude třeba. Vive la France!" Oba se začali řechtat.
Barbara koupila v přízemní kavárničce svým spolupracovnicím espresso. Pauline se k nim také přidala, i když kávu odmítla. "Vy nějak hbitě posloucháte jeho rozkazy, Pauline," řekla jí Barbara. "Co? Řekl, ať odejdeme. Proč bych tam měla sedět ještě dalších deset vteřin, jako vy?" reagovala na to Pauline, a posadila si batole na klín. Dean se usmál se na Barbaru. "Ewww," řekla nahlas, "smrdutý dítě." Batole se začalo nahlas chechtat. "Arik má těchto meetingů každý den aspoň deset. Každý z nich je přesně takový, jako tenhle. Mluvím pravdu," pokračovala Pauline. "Pierre ho prosil o armádu... Nepředpokládám, že za šéfem chodí každý den někdo s takovouhle prosbou," řekla Barbara. "Co víte? A mimoto... Arik dělá svou práci dobře, ne? Proč by mu nějakou armádu neměl dát? Viděla jsem ty fotky z Brazílie, i videa z Káhiry," řekla Pauline, "je toho plný internet. Někdo musí Královnu kryptidů zastavit." "Mě se spíš nelíbilo, jak s ním Pierre mluvil... tak aurotitavně," řekla Barbara, "v životě jsem ještě neviděla, že by k šéfovi promlouval někdo tímhle způsobem!" Pauline pokrčila rameny. "Stali se z nich dobří kámoši. Povídají si spolu pořád, přes hologramové projektory... Vlastně tohle jejich přátelství vyústilo i v mé ubytování tady, v Langley, po tom, co se stalo u nás doma v Kostarice," řekla. Barbara se uchichtla: "Neříkej mi, že tě Pierre našemu šéfovi dohodil... protože, sakra, ona je to vlastně pravda. Všichni tu mimochodem víme, že vy dva..." "Neřeš nepodstatné věci," řekla jí Pauline. "Jestli bude válka, tak... znamená to, že do ní budeme muset jít i my? Musím říct, že Káhira mi docela stačila," poznamenala Haruko. "Já klidně odletím do Bombaje, a budu tam bojovat po boku indických vojáků," řekla Vinaya. Barbara pořád hleděla na Pauline. "Agentko, co se děje? Proč jste taková nesvá?" zeptala se jí Pauline. "Začínám z toho mít špatný pocit," odpověděla Barbara, "asi instinkt. Prostě mě ten jejich rozhovor znejistěl."
Prudce vstala, a odešla na toaletu. Tam vytáhla z kapsy svůj vlastní hologramový projektor, a naťukala souřadnice místa, na které se měl její holografický obraz přesunout. Archibald Quartermaine právě seděl na své posteli, a projížděl prsty své nepříliš dlouhé, sotva centimetrové vousy. "Měl bych se oholit nebo ne?" ptal se sám sebe. Když se náhle v jeho pokoji objevil holografický obraz agentky Kentové, předstíral překvapení, sundal si ponožky, a začal si čichat k chodidlům. "Fuj! Mám už na nohou příliš dlouhé chlupy! Takže se oholím, Jakeu, jo? Oholím si nožky, staré svoje božky!" vykřikoval. "Quartermaine, nemusím se vám snad omlouvat, že vás ruším v užívání si svého... nudného života ve vězení," řekla mu Barbara. "Rušíš mě, vojno! Rušíš! Vušíš! Vušíš bušíš! A pjébjebjů! Blujch! Už se mi zase zvedá jitrnice v mojem břiše!" zakřičel Quartermaine. "Odkud jsi o příchodu Královny kryptidů věděl, když nemáš přístup na internet? Znáš snad budoucnost tohohle světa?" řekla mu rázně agentka. "Někdy cigareta dohasíná už po zapálení, kněžno z Kentu," řekl jí tajemně Quartermaine, "jako plamen blížící se k obloze, z Mount Everestu vylézající po sněhových kuličkách do rukou mocného Dia, sídlícího nikoliv na Olympu, ale na prvních veřejných záchodcích na území Číny! Ano, tam hrdý Odysseus skrývá se, schován před zraky sinťinpchinga, v kanalizaci plné dinosaurů se zuby tak žhavými, že ukrojí i železo, a ještě k tomu žhavé! Avšak neboj se, kněžno z Grónska, neb Quartermaine vědomosti Dia má, i sílu Odyssea! A lusknutím prstu z veřejných záchodků prazvláštní kráter učiní, dynamit potřeba ani nebude, avšak úžasná síla myšlenky jeho překročí hranice tvých očí, a ony vylezou zevnitř, ven, rozplizlé na nekonečném zeleném poli šťavnatých obilnin, myšmi pokrytém!" Opět vykládal samé nesmysly. "Vážně mě mrzí, že nemůžu být v té tvojí cele zhmotněná, abych ti mohla nakopat zadek. Ty prostě s těmahle blbostma nikdy nepřestaneš, co, ty psychopate?!" zařvala na něj Barbara. "Jakeu! Jakeu, ona na mě křičí! A ani hmotná není, teď se prozradila!" vykřikl Quartermaine, přiběhl k hologramu, a kopl do něj. "Jé, to je supér! Pjů! Pjů! Bum, prásk, beng a deng! Vidíš, Jakeu? V mé hlavě teď agentka zmírá!" radoval se. Pak se před obličejem holografického obrazu agentky Kentové zazubil, a zašeptal: "Fakt jsem vás varoval. Přišla do našeho světa, a zatočí s vámi. Bude sranda, Kentovko. Těším se. Cože jsem vám to kdysi sliboval? Že vás přijdu umlátit, až se svět bude točit? Radši bych si měl jít koupit tu hůl." "Jak jsi to věděl?!" zeptala se naposledy Barbara, a svou otázku také téměř zašeptala. "Víme všechno, že, Jakeu? Úplně všechno... Bude válka. Budou umírat lidi. A pár výjimečných jedinců to bude strašně těšit." "Jakých výjimečných jedinců? Jejich jména!" zařvala Barbara. "Teda, ten hologram umí fakt zvyšovat hlas! Wooo, Jakeu! Wooo, hnůj! Myslíte si, že vás Pierre Leroy zachrání? Počkejte, až nový tým Lovců kryptidů zjistí, co má jejich vůdce na svědomí. Nedoufejte, že budou dál stát na straně toho špinavce. Válka za svobodu nebude... protože ani jedna strana svobodu nechce."
Ozvalo se zavrzání dveří. Quartermaineovi někdo otevřel celu. "Ale soutěž o to, kdo prolije víc krve, to jo. Ta bude," řekl ještě, pak pokynul na tajemnou postavu, která do jeho cely vstoupila, ta namířila na Barbařin hologram jakýsi podlouhlý předmět, a hologram se rázem vytratil. "Bum! Zmizela z reality... Pro rány Diovy i Prométheovy, i Quartermaineovy nemyté nohy! Já se tak těším, až z tohohle ostrova uteču a rozbiju té vojně nos!" radoval se Quartermaine, a vyběhl na chodbu, plnou vypuštěných zločinců.
Werehyena zavrčela, a pomalu se začala blížit k Fahadovi. "Běž pryč, potvoro, jinak ti dám další ránu! To snad chceš, huh?!" zařval na ni bývalý agent Spojených arabských emirátů, a zamával rukou s elektrickou pistolí. Připadalo mu, jako by se monstrózní dvounohá příšera usmívala. Snad cítila, že něco nebylo v pořádku. Fahad zmáčkl spoušť, a ke vší své hrůze zjistil, že v pistoli už neměl žádné další náboje. "Tys cítila, že už nemám další elektřinu, co? Kčertu s tebou," řekl nahlas Fahad. "Pomoc! Pomozte nám někdo!" zakřičela zplna hrdla Nanami, přestože byla zcela vysílená. Werehyena se právě chystala na Fahada skočit, když se náhle zezadu ozval hlas jakéhosi muže s francouzským přízvukem: "Na stranu, Arabáči!" Fahad odskočil ke stěně cely, a werehyena odlétla do její zadní části. Pleskla sebou o zem, z jejích zad se kouřilo.
Do cely vstoupil Gerard Baffier, bývalý francouzský voják a další z Pierrových zajatců. Špinavými nehty si podrbal bradu porostlou dlouhými rezavými vousy, a pousmál se na Fahada. "Co, Arabe? Ani nepoděkuješ za to, že jsem ti zachránil krk? Jste všichni stejní," řekl drze. Pak pohlédl na strop, a na k němu připoutanou Nanami. "Co vy tam, šéfová? Chystáte se odtamtud na někoho spustit a zalehnout ho? Nebo odtamtud chcete shodit jenom kusy svýho ksichtu?" Namířil na strop svou bazukou, zmáčkl spoušť, a za chvíli se už Nanami válela na zaprášené podlaze. "Nevěděl jsem, že jsi tu i ty. Pierre mi snad minulý říjen, nebo kdy to bylo, říkal, že tě nechal odvézt do Francie, protože tam na tebe byl vydán zatykač," řekl Fahad Baffierovi, zatímco pomáhal polámané Nanami na nohy. "Asi ti lhal," pousmál se Baffier, "jak překvapivé. Je to přece přímo patologický lhář." Podíval se kolem sebe. "Ale musím říct, že si tu v tomhle papá hotelu žiju docela dobře. Leroy mě občas navštíví, zmlátí mě, ale není to tak špatný... Dokonce mi jednou pošeptal do ucha, že mě má rád, protože jsem krajan... a radši si prý vylívá zlost na Faldbakkenovi. A když o něm mluvím, kde se ten starej protiva nachází? Doufám, že taky potřeboval sešít dvě půlky obličeje k sobě, jak vy, šéfová!" "Jsi nějak moc drzý, Baffiere," řekla mu Nanami, "kdybych měla dost síly..." "Tak co? Hodila byste mi ksicht do ohně, jako vám to udělal... počkat, vy ne, Ghazalli... Yukimura? Jo, Yukimura to byl, že jo? To muselo pálit, Nanami. Na kolik decibelů jste řvala?" smál se Baffier. "Drž hubu, sociopate," okřikl ho Fahad, "jestli to ještě nevíš, jsme v tomhle komplexu uvěznění... Werehyena, kterou jsi zabil, nemusí být zdaleka posledním nelegálně drženým kryptidem, který se teď prohání po tmavých chodbách, a hodlá si najít něco k snědku... Takže přestaň, laskavě, s těmihle svými arabofobními a misogynistickými poznámkami, a chovej se jako normální člověk!"
Odvedl Nanami a Baffiera k počítačové místnosti. Chodbami se ozýval řev dalších monster, jež byla vypuštěna ze svých cel. Fahad zaklepal na dveře počítačové místnosti, Marilyn a Nicholle odsunuly stolek od dveří, a trojici příchozích pustily dovnitř. Fahad pak už sám dveře zavřel, a zase je stolkem zatarasil. "Fíha, c'est une bonne merde," poznamenal Baffier, když přejel očima po počítačové místnosti, "a tady se jako hodláte před ces monstres schovávat do skonání světa, jo?" Přiběhl k nejbližšímu počítači, a bazukou ho srazil na podlahu. Rozkopal jeho monitor. Pak bazukou zamířil na Harveyho. "Ty seš Angličan?" zeptal se ho. Harvey pokýval hlavou. "Proč se na to vůbec ptáte?" zeptal se podezřívavě. "Nenávidím Angličany. Jsou to zbabělci. Odstřelím tě, blbečku," zasmál se Baffier. Harvey pohlédl na Fahada. "Tak tohle byla chyba," zašeptal Fahad, a po Baffierovi skočil. Vyrval mu bazuku z ruky, a dal mu tři rány pěstí do obličeje. Baffier byl ale očividně silnější, Fahada převrátil na záda, a začal ho dusit. "Nech toho!" zakřičela na něj Nanami, uchopila ho rukama za hlavu, ale Baffier se po ní ohnal, a rázem ležela na podlaze. Teprve když Marilyn použila Askyiiny schopnosti, a telekineticky Baffiera zvedla ze země, a utáhla molekuly vzduchu kolem jeho těla, zatímco levitoval ve vzduchu, nastal zase klid. "Díky Marilyn," řekl Fahad, a rozkašlal se. "Tohle je co za čáry?! Já vás tu všechny postřílím, vy gauneři! Až se znova dostanu k tý bazuce!" křičel Baffier. Harvey zvedl Baffierovu bazuku z podlahy, a pořádně se na ni podíval. "Odkud je tohle?" zeptal se. "Nejspíš ze skladu zbraní," odpověděl Fahad, "tenhle dareba očividně dobře věděl, kam zamířit v případě, že by nějakou zbraň potřeboval. Zvláštní." "Co voda? Dostanu už konečně napít?" zeptal se Faldbakken. Fahad mu dal jednu pet láhev do ruky, a Faldbakken konečně ukojil svou žízeň. "Marilyn, nemohla bys nás třeba z komplexu dostat pomocí těch svých schopností? Stačilo by, kdybys vytvořila nějaký otvor, který by vedl nahoru, a telekineticky bys nás přemístila na povrch. Víš, jak to myslím, že jo?" navrhl Harvey. Jeho adoptovaná dceruška ale jen pokrčila rameny. "Já úplně nevím, jak to udělat, tati. Jak nás mám přenést jinam?" zeptala se. Harvey si povzdychl. "To je v pořádku," řekl jí, "třeba kdyby ses na něco takového soustředila..." Marilyn však opravdu nevěděla, jak na to. Byla ještě příliš malá na to, aby Askyiiným schopnostem pořádně rozuměla. Zatím to vypadalo, že skupinka bude muset v temném podzemním komplexu zůstat. Ti citlivější si brzy začali uvědomovat, že teplota v základě kvůli vypnutému topení začala klesat. To byl další velký problém.
V centru britského Leicesteru se otevřel další portál. Prošli jím Královna kryptidů a Sam Weber, následováni hejnem mothmanů, zotročených po odchycený na vesmírných lodích Shai'ri v dalekých koutech vesmíru, a obrovským ochočeným medvědem krátkočelým. Lidé na náměstí začali šílet, mothmani na ně prskali jedovaté sliny, pálili jim obličeje, a klovali jim svými zobáky do hlav. Některé z nich odnášeli ve svých spárech, a z výšky deseti, ba i dvaceti metrů je pouštěli zpátky na zem. "Křupání kostí... tvá oblíbená hudba, má královno," řekl jí s úsměvem Sam. "Většinou. Nelíbí se mi ale, když křupou mé kosti. Jsem ti vděčná za to, že jsi mi po té explozi narovnal ruku," řekla mu Sabine. "To bylo takové roztomilé křupání," zasmál se Sam, "a jestli se tě mohu zeptat, kdy chceš, abych vypátral tvého bratra... tedy, jeho verzi z tohoto světa... a zbavil ho života?" "Dej mu ještě čas. Když tak zbaběle utekl z boje... bude mít asi dost nahnáno. Nedivila bych se, kdyby mu trvalo pár dnů, než si dostatečně vyčistí spodky," zasmála se Sabine. Pokynula na něj. "Teď pro mě běž zlámat pár kostí," poručila mu. Sam se zazubil, rozběhl se, a skočil na osmdesátiletou paní, která se snažila z náměstí utéci, ale byla příliš pomalá. Její záda zakřupala, paní zavřískala bolestí, Sam zvedl ze země její hůl, a začal ji, celou zkřivenou, mlátit do hlavy. "Pořádně křič! Pořádně!" řval na ní. Když byl hotov, vyhlédl si další cíl - staršího muže s popáleným obličejem. Unikl sice mothmanům, Samovi však uniknout neměl. Estonský zločinec jej dohonil, a užuž se chystal ho uhodit pěstí do hlavy, když jej něco srazilo k zemi. Byl to jakýsi obrovský muž s masivními svaly. "Pierre... Jak jsi nás tak rychle našel? Neříkej, že jsi nás čekal zrovna v téhle anglické díře," zasmál se Sam, otočil se, a udeřil útočníka do hlavy. Jeho ruka se však odrazila od přilby, kterou měl jeho nepřítel na hlavě. "Co ty jsi sakra zač?" zeptal se s drzým úsměvem Sam. Dostal ránu do obličeje, z nosu mu vystříkla krev, a vrazil zády do zdi krásného, ač starého domu. "Mluvíš hlasem, který je mi dobře známý. I ten tón je mi blízký... Kdysi jsem tak také mluvil. Kdysi jsem ti také užíval ubližování lidem," řekl maskovaný útočník s přilbou. Vysunul druhou ruku zpod dlouhého černého pláště, a přilbu si sňal. Weber z jiného vesmíru byl šokován. "Říkají mi Bone Shatterer," představil se mu nepřítel, "předtím jsem se jmenoval Max Ilves... anebo taky Sam Weber. Říká ti to něco?" "To poslední určitě jo. Myslím, že jsi mou verzí z tohoto světa. Vtipné," řekl pomocník Královny kryptidů. "Jsi zločinec. Jsi vrah. To já kdysi býval taky. Ale teď, kamaráde... Teď lámu zločincům kosti," řekl mu Bone Shatterer, "a pokud hodláš ubližovat nevinným lidem, věř mi, že zlámu kosti i tobě."
Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat