pátek 30. dubna 2021

Obrázek týdne 30. 4. 2021

Duben končí, květiny vykvétají, ptačí zpěv je čím dál rozmanitější, zkrátka krásné období. Možná je tedy poněkud zvláštní, že se Vás prostřednictvím tohoto Obrázku týdne pokusím vrátit do chladnějších časů, ovšem ne pár týdnů zpátky, kdy bylo letošní jaro zpomalené a trvalo mu celé věky, než se rozhodlo obléci do svěžích, příjemných barev, jež nyní venku vídáme. Ne, pokusím se Vás vrátit o pár desítek tisíc let zpět v čase do Severní Ameriky! S tímto obrázkem jsem se poprvé setkal v pondělí, nedlouho před napsáním článku o arakarovi, na webu Sci-News. Doplňoval totiž článek o výsledcích nového výzkumu týkajícího se přežívání vlků na konci doby ledové. Jeho autorem je legendární paleoartista Julius Thomas Csotonyi.


Popisek k obrázku: Smečka vlků obecných (Canis lupus) rozehnala malé shromáždění velkých býložravých savců v mamutí stepi. Dvě šelmy se vrhají po yukonském koni (Equus lambei), patřícím k nejhojnějším obyvatelům severoamerických plání v době ledové, a jedna se dokonce zakusuje do jeho krku. Kůň vyděšeně řehtá - je to zřejmě poslední zvuk, který kdy v životě vydá. Druhý vlk mu doslova dýchá na hýždě, a pravděpodobně se v příštích několika vterinách přidá ke svému druhovi v zabíjení kořisti. Podobně jako on, odrazil se právě i třetí vlk od země, a nepochybně brzy zraněného koně a další dva členy své smečky dožene. Útok vlků způsobil na pláni skutečně velký zmatek, a vyděšeně scénu opouštějí jak další dva koně, tak i sobi karibu (Rangifer tarandus caribou), dva samci ovce tlustorohé (Ovis canadensis) s krásnými zatočenými rohy a dokonce i jeden velký samec mamuta srstnatého (Mammuthus primigenius), i když ten skutečně nemá, čeho se bát, a tak zřejmě kráčí pryč poněkud pomaleji. Nakonec to bude asi on jediný, komu se dostane zabití koně z dálky pozorovat. Celá tato úžasná lovecká scéna se odehrává v Beringii, na pevninském mostu mezi Asií a Severní Amerikou, před 25 000 lety.

Není to vyloženě chladný obrázek, ale také na něm není příliš zelené, tudíž nepředpokládám, že se odehrává někdy během krátkého pleistocénního léta. Na druhou stranu nelze nepovšimnout si krásných červených a zelených rostlin v popředí, jež značí, že zima už pro vlky, koně a mamuty skončila.
Co tomuto obrázku říkáte? Není snad nádherný? Dnes ještě napíši článek na Blogorgonopsid Diaries. Jinak teď bude program na mém blogu poněkud volnější, neboť minulý týden skončil Cryptid Hunters: PhantomZone, a jak už jsem psal, další příběh napíši až v létě. Spíše mám v plánu Vám v prvních květnových dnech ukázat některé ze zástupců mé sbírky modelů prehistorických zvířat, a možná se budu věnovat některým načatým projektům.

čtvrtek 29. dubna 2021

Objeven nový druh bublinatky ze severozápadního Jün-nanu

Nově popsaných druhů rostlin přibývá každým týdnem. Každý z nich je pozoruhodný, ale bohužel těm z nás, kteří se rostlinami aktivně nezabývají, mohou některé z těchto objevů unikat. Nepřehlédnutelným je ovšem nález nového druhu bublinatky (Utricularia) ze severozápadu čínské provincie Jün-nan, o němž byl spolu s popisem rostliny publikován článek ve vědeckém časopise PhytoKeys v pondělí 26. dubna. Známa je zatím pouze z lokality Dulongjiang. Zhuo Cheng, Qiong Fang, Fei Wang a Chun-Lin Long ji pojmenovali Utricularia lihengiae; její druhový název ctí Li Heng, čínskou botaničku, která se flórou Dulongjiangu dlouho zabývala a přispěla k rozšíření znalostí o jejích zástupcích. U. lihengiae je již 25. druhem bublinatky vyskytujícím se na území Čínské lidové republiky, a 13. druhem žijícím v provincii Jün-nan, jež se může chlubit největší bohatostí bublinatek. Jinak se většina druhů této rostliny vyskytuje na jih od řeky Jang-c´-ťiang. Autoři studie navštívili Dulongjiang, izolované území na východě Himálaje ve středu Národní přírodní rezervace Gaoligongshan, v srpnu 2019 a prováděli v něm obvyklý výzkum flóry. Právě tehdy se jim podařilo objevit nový druh bublinatky rostoucí v mechu u severního vjezdu do dulongjiangského tunelu. Nalezený exemplář utrhli a převezli jej do herbária v Kchung-mingském botanickém institutu, který je součástí Čínské akademie věd. V listopadu 2019 navíc do Dulongjiangu zavítali znovu s cílem najít více exemplářů, což se jim podařilo, a natrhané je také převezli do herbária. U. lihengiae je nádhernou rostlinou s výraznými tmavě purpurovými proužky na koruně. Díky nim ji lze rozlišit prakticky od jakéhokoliv jiného druhu bublinatky. Má také menší květenství, než její příbuzné, a dále se od nich odlišuje tvarem kališních lístků. Květenství samotná jsou dlouhá 2 až 4 centimetry, purpurových proužků má na kalichu každého květu maximálně osm (3 až 5 nahoře, 3 na spodku kalichu) a má vztyčenou stopku (na rozdíl třeba od U. scandens, který má stopku stočenou). Semeníky jsou vejcovitého tvaru, podobně jako semena samotná (u báze jsou zúžená, jako ptačí vajíčko). Pokud je známo, tak U. lihengiae kvete mezi srpnem a listopadem. Přirozeným prostředím této zjevně dosti vzácné bublinatky je nedotčený horský prales v nadmořské výšce 2800 až 2900 metrů, v němž dominují rostliny z čeledí šácholanovitých (Magnoliaceae), vřesovcovitých (Ericaceae) a bukovitých (Fagaceae). Po celý rok v těchto místech prší. Jediná nalezená populace bublinatky U. lihengiae roste v mokré trávě poblíž silnice vedoucí k již výše zmíněnému dulongjiangskému tunelu. Celkem bylo nalezeno asi 80 exemplářů, natrháno jich bylo výzkumníky samozřejmě velmi málo. Je jasné, že U. lihengiae je druhem kriticky ohroženým, ostatně pro tuto klasifikaci splňuje veškeré předpoklady (už jen proto, že se celý druh vyskytuje na území menším než 10 kilometrů čtverečních). Největším nebezpečím jsou pro ni lidé - do oblasti čas od času zavítají turisté, lákaní nesmírně rozmanitou faunou a flórou Dulongjiangu. Celá populace však může být ohrožena i extrémním počasím. Podle autorů popisu může v blízké budoucnosti dojít ke znečitění půdy, v níž celá populace U. lihengiae roste, a také vody, kterou jednotlivé rostliny přijímají. 

Fotografie bublinatky Utricularia lihengiae před utržením ve svém přirozeném prostředí a po utržení v herbáriu Kchung-mingského botanického institutu. Fotografie z blogu Species New to Science

Bublinatky jsou masožravými rostlinami, rozšířenými po všech kontinentech s výjimkou Antarktidy a ve všech podnebných pásmech. V současné době je klasifikováno nějakých 274 druhů (viz studie Y. M. Honga, publikovaná tento rok). Obecně se jim daří v mokrých půdách, prakticky všude, kde je alespoň po část roku sladká voda. Největší diverzita rodu Utricularia byla zaznamenána v Jižní Americe, jejich druhým "horkým místem" je Austrálie. Mnohé druhy bublinatek nežijí daleko od ostatních masožravek z podobného, většinou vlhkého prostředí, kupříkladu šplirlic (Sarracenia) a rosnatek (Drosera). Některé jihoamerické druhy jsou také epifyty, a rostou na kůře stromů či na mechu nebo dokonce v listové růžici jiných epifytů, hlavně bromélií rodu Tillandsia. Lapací měchýřky fungují čistě na mechanickém principu; dotkne-li se chloupků u jejich víčka nějaký drobný hmyz, korýš, roztoč či prvok, víčko se otevře a kořist je s kapkou vody podtlakem vsána do měchýřku, načež se víčko přiklopí, aby nemohla oběť uniknout, a pak je rozložena trávicími sekrety. Většinou umírá do hodiny po uchycení, ačkoliv někteří prvoci jsou poněkud odolní, a trávicím sekretům kladou odpor i několik dnů. Rostlina je připravena chytit si další kořist už 15 až 30 minut po odchycení té předchozí. Teoreticky by bublinatky mohly chytit i pulce, neboť ti nemají žádné vyloženě "tuhé" tělní části. U nás, v České republice, se vyskytuje sedm druhů bublinatek, mezi nimi například bublinatka vícekvětá (Utricularia bremii) ve středních a západních Čechách, vzácná bublinatka prostřední (Utricularia intermedia) z Třeboňské pánve či bublinatka menší (Utricularia minor), též obývající hlavně okolí Třeboně.

Bublinatka menší (Utricularia minor) na skotském ostrově Isle of Skye. Fotografie z webu West Highland Flora

Studie je k přečtení zde. Líbí se Vám tento nově popsaný druh bublinatky? Podle mě je nádherný, a rozhodně si zaslouží náležitou ochranu!

středa 28. dubna 2021

Geology Rocks - část 8. - Geomorfologie

Geologie je věda zabývající se studiem stavby, složení a historického vývoje naší planety. Věnuje se v podstatě zkoumání materiálů, jež tvoří Zemi, a jednotlivé struktury na ní. Dělí se do mnoha podoborů, obecně bychom však mohli říci, že jsou rozděleny na geologii fyzickou a historickou. Fyzická geologie, ať už jde o podobory strukturální či například sedimentární geologii, se zabývá fyzickými strukturami Země a procesy, ke kterým v nich dochází. Věnuje se sopkám, horninám, skalám či pohořím. Naopak historická geologie se věnuje studiu formace naší planety v průběhu milionů a miliard let jejího vývoje. Podoborů geologie je samozřejmě mnoho, toto nám však bude zatím stačit k jednotlivému rozdělení geologie na jakési dva celky.

Tato věda o Zemi je disciplínou velmi komplexní. Přinesla však lidstvu nesmírně důležité poznatky o světě, jenž nazýváme svým domovem. A tyto poznatky jsou vskutku fascinující. Vkročme tedy prostřednictvím této série článků do světa geologie, a seznamme se s ním. Věřte mi, nebudete litovat. Geology rocks!

GEOLOGY ROCKS


část 8.


GEOMORFOLOGIE



Geomorfologie je vědním oborem, řadícím se mezi vědy o Zemi a zabývajícím se původem a vývojem topografických a batymetrických tvarů vzniklých fyzickými, biologickými a chemickými procesy na povrchu, případně blízko povrchu, naší planety. Věnuje se tedy studiu tvarů zemského povrchu, stejně jako jejich vzniku a stáří, a umožňuje nám pochopit, proč vypadá krajina různých částí naší planety tak, jak vypadá. Geomorfologové se zabývají historií terénu a jsou schopni předpovídat jeho změny v budoucnosti na základě poznatků týkajících se jeho minulosti, terénních pozorování, numerického modelování (tzv. landscape evolution model) a fyzikálních experimentů. Celý vědní obor se tak překrývá s geologií samotnou, s fyzickou geografií, klimatologií, inženýrskou geologií a dalšími disciplínami. Porozumění procesům, jež naši planetu vytvářejí a dávají ji takovou podobu, jakou má, je nesmírně důležité, a v podstatě představuje základ našich zeměpisných a geologických znalostí.

Ivan Farský v publikaci Vybrané kapitoly z fyzické geografie z roku 2008 definoval geomorfologii jako vědní disciplínu, "která se z pohledu objektu a předmětu zabývá georeliéfem, jeho jednotlivými tvary a způsoby jejich vzniku, tedy procesy vedoucími ke změně materiálního základu těchto tvarů". S některými pojmy, které geomorfologové zavedli, jsme se mnozí setkali jistě již na základní škole. Všichni jsme se naučili vyjmenovat Geomorfologické provincie České republiky, jež jsou nedílnou součástí členění reliéfu (provincie je v české a slovenské hierarchii na třetím místě z šesti). I takové je praktické využití poznatků získaných geomorfology. Jinak se však tento obor dělí na celou řadu podoborů, které zkoumají georeliéf a jeho tvary svými vlastními způsoby. Pochopitelně existuje teoretická geomorfologie, regionální geomorfologie a pak také geomorfologie obecná, do které se řadí klimatická geomorfologie, paleogeomorfologie, dynamická geomorfologie nebo třeba antropogenní geomorfologie. Každý z těchto podoborů má svůj význam.


Díky geomorfologickému výzkumu například víme, co je zodpovědné za unikátní vzhled svahů hory Vinicunca, též známé jako Montaña de Siete Colores či Rainbow Mountain, v jižní části Peru, v Andách (viz obrázek nad tímto textem). Duhové zbarvení svahů Vinicuncy se stalo viditelným až v posledním desetiletí, a to kvůli unikátní mineralogické kompozici. Proč však byly tyto minerály obnaženy až v posledních letech? Může za to globální oteplování; hora, dosahující výšky 5200 metrů nad mořem, byla dříve částečně pokryta ledovcem, jenže ten v důsledku zvyšujících se teplot pomalu, ale jistě roztál. Odhalily se tak pásy červeného jílu (ultisolu) a železa, bílé pásy tvořené oxidem křemičitým, pískovcem a slínem a zelené pásy fylitu a jílu doplněného o tmavé mafity. Hořčicově žlutá barva je dílem sirnatých minerálů, a hnědá zase fanglomerátem (konglomerátem sedimentárních hornin vzniklých například v náplavových kuželech) různých hornin s vysokým obsahem magnesia. Procesy, jež vedly ke změně materiálního složení základu této hory (nikoliv však v průběhu posledního desetiletí, ale v průběhu milionů a milionů let!) a jejího obnažení (právě kvůli ztrátě ledovcové pokrývky v nedávné době) se pak zabývají geomorfologové.

Jak již bylo zmíněno, my se na našem území můžeme často setkat s pojmem geomorfologická provincie, který je jakožto taxonomická úroveň geomorfologického dělení Česka podřazený systému a subsystému, a nadřazený subprovincii, oblasti a celku. Provincie máme čtyři; Českou vysočinu, Středoevropskou nížinu, Západní Karpaty a Západopanonskou pánev. Samotných geomorfologických okrsků máme v Česku 94. Česká Vysočina je provincií nejrozsáhlejší, a jak si jistě pamatujeme z úporného vyučování nebo jak se dočteme kdekoliv na internetu či vyčteme z geomorfologické mapy, zabírá tři čtvrtiny území České republiky. 


Geomorfologické procesy spadají v podstatě do tří základních kategorií - tou první je produkce regolitu (tj. vrstva nezpevněného horninového materiálu pokrývajícím podloží a majícím různorodé složení) zvětráváním (nejdůležitějším předpokladem pro působení vnějších činitelů) a erozí, druhou je transport materiálu a třetí je pak depozice čili usazení tohoto materiálu. Většina topografických útvarů vzniká působením větru, pohybu podzemní vody, ledovců, vlnobití, důsledkem vulkanické činnosti nebo samotného zvětrávání. Vnější geologičtí činitelé působí akumulačně, transportně a erozně. V mořské geomorfologii se uplatňuje také svahový pohyb pod vodní hladinou. Působení větru a následný vznik například samostatných skalních útvarů (jakýchsi skalních soch) v pouštích spadá mezi tzv. aeoliánské procesy (podle řeckého boha větrů Aeola). 

Geomorfologickými útvary, jež vznikají působením vody, jsou rony, erozní rýhy, zemní pyramidy a také badlands, vytvářející se v aridních či semiaridních oblastech s malým množstvím vegetace a s půdou, jež je tvořena měkkými sedimenty. Ačkoliv nejznámější badlands najdeme na západě Spojených států amerických, například v Navajo Indian Reservation v Arizoně, kde byla objevena řada dinosauřích fosilií, či v Henry Mountains v Utahu, jejichž horniny jsou jurského a křídového stáří, vyskytuje se tento typ terénu také v Kanadě (Big Muddy Badlands v Saskatchewanu), v Argentině (Ischigualasto/Měsíční údolí; další proslulé dinosauří naleziště, jedno z mála badlands s horninami výhradně z triasu), ve Španělsku (Bardenas Reales) či v Itálii (Crete Senesi). Akumulačními útvary vzniklými působením moře jsou písečný val, písečná kosa (výběžek pevniny do moře protáhlého tvaru, např. Kurská kosa na jihovýchodě Baltského moře, v Rusku a Litvě) nebo také obyčejná pláž. Erozními útvary jsou pak skalní pilíř a mořská brána. Ledovce vytvářejí také celou řadu geomorfologických útvarů, od morény a plesa přes trog a pingo po jehlanovité hory, mezi něž patří třeba Matterhorn, a bludné balvany, zanesené na určité území ledovcem z úplně jiného, geologicky odlišného prostředí.


Termín geomorfologie poprvé použil německý geolog Laumann v jedné ze svých německy psaných prací v roce 1858. Ovšem v moderním pojetí jej použili jako první americký geolog a antropolog William John McGee a voják a geolog John Wesley Powell na Mezinárodní gelogické konferenci v roce 1891. McGee pak tento termín užil také v literatuře, a to o dva roky později. Zajímavé je, že regionální geomorfologie byla v prvním desetiletí 20. století ve vědecké literatuře nazývána "fyziogeografie", ovšem později ji někteří začali považovat za synonymum fyzické geografie, poněkud odlišné disciplíny, spadající již do skutečné, nefalšované geografie. Došlo tedy k přejmenování a zařazení "fyziogeografie" pod obor geomorfologie. Po 2. světové válce byl termín geomorfologie užíván spíše ve smyslu analytického pojetí a výzkumu krajiny, než jako jejího deskriptivního pojetí (tak byl přece jen některými vnímán dříve). 

Výzkumníci jako Wladimir Köppen, Vasilij Vasiljevič Dokučajev a Andreas Franz Wilhelm Schimper položili svou prací základy pro klimatickou geomorfologii. Britský geograf David Stoddart, známý pro svůj výzkum korálových útesů a atolů, v jednom článku z roku 1969 kritizoval podobor klimatické geomorfologie, neboť podle něj užíval "triviální metodologie" k ustanovení rozdílů mezi morfoklimatickými zónami. Stoddartova kritika nakonec vedla k velké ztrátě popularity klimatické geomorfologie ve druhé polovině 20. století. Zájem o ni začal růst až s nástupem nového století a s nárůstem vědeckých prací věnovaných klimatické změně. Metody načaté například americkým geologem William Waldenem Rubeyem či geomorfologem Johnem Tiltonem Hackem později umožnili kvantitativním geomorfologům predikovat vzhled krajiny v minulosti i v budoucnosti ze současných pozorování. Kvantitativní geomorfologii, jinak ve 20. století poněkud tiché vědní disciplíně, se začali výzkumníci trochu více věnovat zhruba okolo roku 2000.


Současní geomorfologové užívají při výzkumu kvantitativních zákonů, ale zároveň pracují s předpokladem, že jakýkoliv typ krajiny je unikátní. Důležitý je pro ně také předpoklad, že žádná krajina není stabilní; probíhají v ní dynamické změny, a ty při predikci změny krajiny v budoucnosti zkrátka nelze přehlížet. Geomorfické systémy jsou chápány stochasticky, tudíž je věnována pozornost náhodnému procesu. Jasné je, že stejné procesy nevedou vždy ke stejným výsledkům, co se utváření vzhledu krajiny týče.

Ne všichni odborníci uznávají tzv. geografický cyklus neboli cyklus eroze, což je idealizovaný model vysvětlující vývoj reliéfu. Ten podle tohoto modelu začíná erozí, pokračuje výnosem povrchu, a končí vznikem paroviny (reliéfní planiny tvořené dlouhodobou erozí). Cyklus eroze je modelem, který je dosti kritizován právě pro svou značnou jednoduchost, nicméně geomorfologové s ním mnohdy stále pracují. Ostatně ještě nikdo neprokázal, že je tento model nesprávný, na druhou stranu nikdo ani nepotvrdil, že je správný a že tedy může být používán. Geograf a specialista na pouštní geomorfologii Andrew Goudie si cení jeho pedagogické hodnoty; model může být užíván pro vysvětlení formování krajiny studentům, a ti jej snadno pochopí.


Všeobecně praktické využití mají poznatky a výzkumné metody tohoto oboru v disciplíně aplikované geomorfologie. Odborníci, kteří se jí věnují, jsou schopni posoudit risk sesuvu půdy na územích, kde se má například stavět, nebo jsou schopni poskytnout informace o krajině a jejím geologickém složení tak, aby mohla být práce s ní, opět například v rámci stavby lidských obydlí, co možná nejefektivnější. Porozumění biologickým procesům, jež tvoří krajinu na naší planetě (např. mechanické procesy - hrabání nor zvířaty či působení bakterií na horniny), může být využito při zkoumání původu geologických útvarů na jiných planetách, na kterých by teoreticky mohl existovat život, kupříkladu na Marsu. 

O geomorfologii by se toho dalo rozhodně napsat mnohem více. Je to vědní obor se skutečně velkým rozsahem, a rozhodně není nezanedbatelný. Jak již bylo zmíněno výše, práce geomorfologů nám umožňuje pochopit, jak se vytvářejí krajiny ve světě, který obýváme. A paleogeomorfologové nám poskytují informace o utváření krajiny v minulosti naší planety. Geomorfologie je oborem velmi důležitým.

úterý 27. dubna 2021

Extrémně jedovatí: Kodulkovití

Jméno: kodulkovití
Vědecký název: Mutillidae
Zařazení: kmen členovci (Arthropoda), podkmen šestinozí (Hexapoda), třída hmyz (Insecta), podtřída křídlatí (Pterygota), řád blanokřídlí (Hymenoptera), podřád štíhlopasí (Apocrita), nadčeleď vosy (Vespoidea) nebo Pompiloidea
Výskyt: všechny kontinenty kromě Antarktidy
Jed: složení údajně neznámé
Stručný popis:
Nadtřída vosy (Vespoidea) byla některými odborníky v relativně nedávné době rozdělena na několik odlišných skupin, z nichž jednou je nadtřída Pompiloidea, zahrnující čtyři čeledi štíhlopasých, které byly dříve řazeny k vosám. Mezi ně patří i čeleď kodulkovitých (Mutillidae), známých v angličtině jako "velvet ants" (sametoví mravenci) nebo také "cow killers" (zabijáci krav). Jedná se o velmi početnou rodinu blanokřídlého hmyzu, zahrnující více než 8000 popsaných druhů ze všech kontinentů kromě Antarktidy, patřících do zhruba 230 rodů. Jen 400 druhů se vyskytuje v Severní Americe. My se můžeme na území České republiky setkat například s obecně dobře známou kodulkou horskou (Mutilla marginata), jež patří v nadmořské výšce 1500 metrů a výše spolu s čmeláky (Bombus sp.) k nejhojnějšímu blanokřídlému hmyzu. Podle Červeného seznamu České republiky z roku 2017 je téměř ohroženým druhem. Kodulkovití jsou parazitoidy. Samice kodulek pronikají do hnízd jiného hmyzu a kladou vajíčka do komůrek s larvami. Vylíhnuté kodulčí larvy se pak chovají jako ektoparaziti hostitele. V případě naší středoevropské (a také jihoevropské) kodulky horské vyhledávají samice hnízda čmeláků, naopak v případě severoamerického druhu Dasymutilla occidentalis, který je jedním z kodulek velmi často nazývaných "cow killer", vyhledávají samičky hnízda vos druhu Sphecius speciosus. Z vajíčka, které samička D. occidentalis naklade na larvu vosy, se vylíhne beznohá larvička, jež bezbranného hostitele sežere a pak v komůrce zůstává po dobu několika larválních fází, než se zakuklí. U kodulek dokáží obě pohlaví vytvářet zvuk; stridulují pomocí aparátu mezi třetím a čtvrtým článkem na zadečku. Varují jím potenciální nepřátele. Mnohé druhy kodulek jsou také na obranu výrazně zbarveny (aposematické zbarvení), a mohou užívat kombinace červené, zlaté, stříbrné černé či bílé barvy. Dávají tak najevo, že jsou jedovatí. A nelžou; druh Dasymutilla klugii je na třetí úrovni (Pain Level 3) Schmidtovy stupnice bolestivosti žihadel. O tuto již poměrně výjimečnější pozici na stupnici se dělí také s latinskoamerickou vosou Polistes erythrocephalus nebo s mravencem Myrmecia gulosa z východní Austrálie. Jen pro upřesnění, nejvyšší úrovní na Schmidtově stupnici je úroveň čtvrtá (Pain Level 4). Podle studie B. G. Galla, publikované v roce 2018 ve vědeckém žurnále Ecology and Evolution, překonala na Schmidtově stupnici kodulka druhu D. klugii osmapadesát druhů vos a včel, a to už je co říci, neboť mnozí ostatní zástupci řádu blanokřídlých jsou také vybaveni poměrně dosti bolestivým žihadlem. Tato data získal v roce 1985 C. K. Starr. Je-li člověk tímto konkrétním druhem kodulky štípnut, pak může cítit bolest po několik minut (Pain Level 3 je definován tak, že bolest trvá minutu až půl hodiny). Právě bolestivost štípnutí vysloužila některým druhům anglické obecné jméno "cow killer", to však nelze brát zcela doslova. Pochopitelně nemají dost silný jed na to, aby zabili dospělého zástupce tura domácího, a je také nepravděpodobné, že by nějak výrazně ohrozili člověka. U alergiků však může jed vyvolat zdravotní problémy, podobně jako je tomu ostatně třeba u štípnutí vosou. Žihadlem jsou vybaveny pouze samice, a používají ho jen při obraně. Důležité je pro ně hlavně tehdy, když vnikají do hnízd čmeláků a vos, před kterými se musí bránit. Větší druhy kodulek štípají poměrně rychle a jsou schopny zabít i několik čmeláků za sebou. Je-li však kodulka skutečně zahnána do úzkých, pak si dovolí i na zvíře mnohem větší, než je sama. Většina zvířat si pak na tento hmyz nedovolí. V rámci Gallovy studie z roku 2018 byla kodulka v laboratorních podmínkách konfrontována dvěma druhy ještěrů, a ti ji hned poté, co je v sebeobraně štípla, nechali být. Jeden z nich, zástupce rodu Uta, byl o čtyřiadvacet hodin později nalezen mrtvý ve svém teráriu; je velice pravděpodobné, že ho zabil jed, jenž do něj kodulka vpravila. Pro větší zvířata tedy jed tohoto hmyzu nepředstavuje velké nebezpečí, ač je štípnutí velmi bolestivé, ovšem pro některé menší druhy může být i smrtící. Ptáci se podle Gallova experimentu kodulkám vyhýbají. Stejný výzkum také ukázal, že když se ke kodulce přiblížil rejsek, začala stridulovat, aby jej vystrašila. Většina rejsků se ji nepokoušela napadnout - hmyz navíc frekveni stridulace zvyšoval, když se drobný hmyzožravec blížil - a ti, kteří se pokusili ji ulovit, ji hned po štípnutí upustili a utekli. Kodulky mají navíc velice tvrdý, kulatý exoskeleton, s jehož probodnutím či prokousnutím mohou mít predátoři značné problémy. Podle Schmidtova a Blumova výzkumu uskutečného v roce 1977 je třeba k proražení kodulčího exoskeletonu oproti tomu včelímu jedenáctinásobná síla. Tento hmyz je tedy dobře vybaven k odražení útoků predátorů. Samce a samice kodulek od sebe není těžké rozeznat; samice totiž postrádají křídla, a vypadají tak skutečně jako velcí, sametoví mravenci. Samci bývají obvykle těžší než samice, ty jsou ale zase delší. Složení jedu tohoto hmyzu bohužel, alespoň podle dostupných údajů, není přesně známo. Jak již ale bylo zmíněno výše, není jeho jedovatost alespoň pro člověka nikterak závažná. Myš v laboratorních podmínkách zabije 71 miligramů kodulčího jedu na kilogram, což je však v porovnání například s mravencem druhu Pogonomyrmex maricopa (0,12 mg/kg) nebo dokonce i s obyčejnou včelou medonosnou (Apis mellifera; 2,8 mg/kg) až příliš moc. Jinými slovy, existují druhy hmyzu mnohem jedovatější, než kodulky. Extrémně jedovaté jsou jen pro některé živočichy, ne však pro všechny, a ne pro lidi. 

pondělí 26. dubna 2021

Arackar licanantay - nový druh sauropoda z Chile

Sledujete-li průběžně novinky ze světa paleontologie, pak Vám jistě neuniklo, že se již na začátku března objevily zprávy o objevu nového druhu sauropoda z Chile. Jeho popis, zpracovaný Davidem Rubilar-Rogersem, Alexanderem O. Vargasem, Bernandem Gonzálezem Rigou a jejich kolegy bude v srpnu tohoto roku publikován ve 124. svazku vědeckého žurnálu Cretaceous Research, ačkoliv je již po více než měsíc a půl přístupný k přečtení online. Fosilie zvířete byly nalezeny v roce 1993 v Quebrada La Higuera, asi pětasedmdesát kilometrů jižně od chilského města Copiapó, v souvrství Hornitos. Exemplář byl pak Rubilar-Rogersem krátce zmíněn v jedné studii z roku 2012, ve které se prokázalo, že nebyl shodný s taxonem Atacamatitan, též nalezeným v Chile a popsaným o rok dříve. Nakonec bylo zvíře tento rok pojmenováno Arackar licanantay. Celé binomické jméno znamená v překladu z jazyku Kunza "kosti Atacamů", a odkazuje tak na etnickou skupinu žijící jak na území Chilské republiky, tak na jihozápadě Bolívie a na severozápadě Argentiny. Arackar je znám z jediného exempláře, kterým je tedy pochopitelně holotyp nalezený před osmadvaceti lety. Ten se skládá z fosilizovaných krčních a ocasních obratlů, a z humeru, femuru a ischia. Jednalo se o subadulta, měřícího přibližně 6,3 metru na délku. Jak dlouhý byl dospělý Arackar, to zatím není známo. Autoři popisu žádné domněnky o možné velikosti adulta nevyslovili, tudíž možná ukáže jen čas, jestli třeba nebude nalezeno více kostí stejného druhu, jen větších, podle nichž by si paleontologové mohli udělat obrázek o jeho plné velikosti. 

Velikostní porovnání dospělého muže s nedospělým arakarem. Obrázek z twitterového účtu Thomase R. Holtze

Fylogenetická analýza založená na datovém matrixu 87 taxonů odhalila, že by Arackar měl být zástupcem kladu Lithostrotia. Ten v roce 2004 definoval Paul Upchurch jako nejrecentnějšího předchůdce rodů Malawisaurus a Saltasaurus, a všechny potomky tohoto předka. Ne všichni výzkumníci však klad Lithostrotia uznávají. Vypadá to, že Arackar byl vývojově vyspělým zástupcem tohoto kladu, a zároveň byl sesterským taxonem druhu Isisaurus colberti ze svrchní křídy Indie. Spolu s ním vytvářel sesterský klad k rodu Rapetosaurus, jenž je znám z Madagaskaru. Je také možné, že Arackar patřil do čeledi Saltasauridae. Když to však zjednodušíme, můžeme zkrátka tvrdit, že Arackar byl titanosaur jako vyšitý. Tento čtyřnohý býložravec s dlouhým krkem a ocasem žil v pozdní křídě, před 83,6 až 66 miliony let - v tomto rozmezí se tedy pohybuje stáří jediného nalezeného exempláře. Jinak je Arackar také již třetím pojmenovaným chilským dinosaurem (těmi dalšími jsou Chilesaurus a Atacamatitan) a třetím titanosaurem nalezeným na západ od And. 

Rekonstrukce arakara. Obrázek z blogu Species New to Science

Abstrakt studie najdete na tomto odkazu. Dále jsem také čerpal z anglické Wikipedie. 

neděle 25. dubna 2021

Cryptid Hunters: PhantomZone - Příběh a jeho postavy


Cryptid Hunters: PhantomZone je příběh ze světa Lovců kryptidů, který byl na Blogorgonopsidu publikován od 20. února do 24. dubna 2021. Jedná se o druhé desetidílné pokračování hlavní série Lovci kryptidů, ukončené v srpnu 2020 kapitolou Poslední vzdor, a navazuje na její první sequel, Cryptid Hunters Dark, publikovaný od října do prosince 2020. Po událostech, jež je v očích světa změnily v nebezpečné, sadistické teroristy, se Lovci kryptidů rozpadli a každý si šel svou vlastní cestou. V Cryptid Hunters: PhantomZone se však objevují nová nebezpečí, se kterými je třeba se vypořádat, a nové záhady, jež musí být odhaleny. Vzniká tedy Tým B, nový tým Lovců kryptidů, tvořený jak postavami, které z předchozích příběhů z tohoto fikčního světa již známe, tak postavami zcela novými. Nová skupina dobrodruhů a výzkumníků se pokouší odhalit tajemství mnohovesmíru, představeného čtenářům již ve 3. sérii Lovců kryptidů, a snaží se zabránit kolizi vesmírů, o kterou usilují tajemní vyvolávači duchů zvaní Zasvěcení. Celý příběh se točí okolo Briddimského drahokamu, jednoho z Kamenů mnohovesmíru, a poskytuje odpovědi na otázky, odkud je, a jaká je jeho budoucnost.

Příběh se odehrává tři až čtyři měsíce po událostech Cryptid Hunters Dark, na přelomu zimy a jara v únoru a březnu 2021. Také již uběhlo deset až jedenáct měsíců od odvrácení invaze Shai'ri, která zanechala v mentalitě obyvatel Země nezhojitelné jizvy. Poté, co je Deylin Nieto zmanipuloval k zabíjení stovek nevinných, a co oni učinili onen kontroverzní krok a tvrdě se mu za to pomstili, se Lovci kryptidů rozpadli. Někteří členové týmu o sobě ani nedávají vědět svým bývalým kolegům, jako by ani neexistovali. První část Cryptid Hunters: PhantomZone ovšem začíná sto osmdesát let před začátkem našeho letopočtu na území mnohem později vytvořeného Nepálu, v Himálaji. Tehdy cestoval buddhistický mnich Butsuju horami, a zaujalo jej intenzivní modré světlo, vycházející zpoza vodopádu. Dorazil do jeskyně, kde jako první člověk v historii spatřil jeden z Kamenů mnohovesmíru, jemuž bylo později dáno přízvisko Briddimský drahokam. Butsujovi jej darovala nehmotná bytost Askya, strážkyně démantu, a vysvětlila mu, že se jedná o nejmocnější předmět tohoto světa. Askya byla oslabená, a věděla, že si pro kámen přijde Ravin, démon a vydědenec, snažící se o ovládnutí mnohovesmíru nasbíráním všech jeho nejmocnějších předmětů. Ravin přišel z jiné dimenze záhy, a vážně Askyu ranil. Butsuju, ačkoliv Kameni mnohovesmíru ani nerozumněl a držel ho v rukou sotva pár minut, pak Ravina zasáhl energetickou šlehou. Předvědčen, že tak démona zabil, opustil mnich rozdrolenou jeskyni, a vydal se zpět do kláštera, kde démant studoval. Předtím, než zemřel, předal ho jednomu ze svých následovníků, a ten pak svému následovníkovi, a tak to šlo dál. Potom však Briddimský drahokam o ochranu nepálských mnichů přišel, a v chrámu, v jehož blízkosti byla před několika staletími vybudována vesnice Briddim, jej nakonec našel Angličan Archibald Quartermaine (ve druhé polovině 3. série Lovců kryptidů). Příběh se pak posouvá do února 2021, kdy je prodavačka oblečení Susan Yang z nevadského Carlinu ve spánku napadena duchem. Nehmotná bytost ji škrtí, dokud Susan nezačne panikařit. Snaží se pak zjistit, co byl ten duch zač, a jak je možné, že ji napadl. Na její příspěvek na sociálních médiích, všemi považovaný za šílený výmysl, reaguje Evan Sellers, Londýňan, který vede skupinu Zasvěcení, jež se duchy zabývají. Slíbí Susan, že jí toho o duších naučí více, a dá ji na sebe a své kolegy kontakt. Zhruba ve stejnou dobu probíhá za úřadem v severním Londýně svatba Fahada Ghazalliho a Harveyho Linda, kteří je nedlouho po událostech Cryptid Hunters Dark, když ještě byli v registrovaném partnerství, adoptovali dvě malé holky, Nicholle a Marilyn. Na svatbu jsou pozváni i Kate Henshallová a Pierre Leroy. Ten je poněkud zmatený ze svého chladnoucího vztahu s Kate, a Fahad mu poradí, aby si našel něco, co ho bude zajímat. Pierra na jedné ze sociálních sítí zaujme právě příspěvek Susan Yang, a rozhodne se, že sám zajede do Nevady a pokusí se zjistit, co měl ten útok ducha znamenat. Susan Yang míří z Carlinu do South Forku, města duchů, kde Sellerse prve potkala. Toto místo, kde údajně straší, je také destinací Tien Tang, mladé Vietnamky z Hanoje, toužící po odhalení nějakého tajemství. Po setmění sleduje Zasvěcené při vyvolávání duchů u vodní nádrže, a je následně jednou nehmotnou bytostí vystrašena. Setkává se s Vilhelmem Van Vaisem, záhadologem z Ghany, který byl členem Zasvěcených po několik měsíců jakožto špion, předávající informace o této kontroverzní skupině americkým agentům vedeným Arikem Thomsonem. Tien a Vilhelm se setkávají s Pierrem, následně jsou konfrontováni Zasvěcenými, a pak se na scéně objevují agentka Barbara Kentová a Arik, a hodlají Zasvěcené zatknout. Ti se ale záhadným způsobem ztratí, a Arik pak Pierrovi vysvětluje, o co jde. Považují Zasvěcené za nebezpečí, a myslí si, že za útoky duchů na lidi mohou oni. Ze South Forku jsou Pierre, Tien a Vilhelm agenty přeneseni na tajný ostrov kdesi v Atlantském oceánu, kde je jim vysvětleno více. Arik a Barbara jim představují teorii jistého muže - který, jak zjistíme později, je starým známým Lovců kryptidů, Alessandrem Velázquezem - jenž přišel s teorií, že cestováním mezi dimenzemi a záchranou zemřelých členů Lovců kryptidů a jejich přátel (v kapitole Poslední vzdor ve 4. sérii) se mohla narušit tkanina mnohovesmíru, a duchové jsou v podstatě nehmotnými bytostmi z jiných vesmírů, jež nedobrovolně přicházejí do tohoto světa. Jak se ukáže, Briddimský drahokam, schopný otevírat brány do jiných dimenzí, je na onom tajném ostrově uskladněn v trezoru, a v cele je zde uskladněn Archibald Quartermaine v jakési věznici pro superpadouchy. Když je Pierre donucen ho vyslechnout, Quartermaine mu odmítne cokoliv o mnohovesmíru říci, ale něco zřejmě tuší. Pierre je pak vysokorychlostním letounem Lapwingem agentky Kentové přenesen do El Milloncita v Kostarice, aby se setkal se svým starým kamarádem a bývalým vůdcem Lovců kryptidů, Jackem Owenem. Arik chce, aby Pierre, Vilhelm a Tien dali dohromady nový tým, jenž by se pokusil záhadu útoků duchů na lidi odhalit. Jack má pro ně překvapení: odkoupil kdysi (během 2. série) technologicky vyspělý podzemní komplex na Špicberkách, a ten má být nyní, po svém dokončení, ideální základnou Týmu B. Po příletu na Špicberky se Pierre setkává s Marvinem Graysonem, jamajským technikem, kterému dal Jack ochranu základny na starosti. Seznamuje se i s novým letounem Cryptodactylem a s počítačem, pro který vymyslí jméno Gabrielle. Pak přilétají Vilhelm, Tien a také Kate, kterou Jack přesvědčil, aby se stala členem nového týmu, k Pierrově zděšení. Američtí agenti předávají novému týmu Briddimský drahokam - Pierre a jeho kolegové se mají brzy dozvědět, na co jim bude dobrý. V tuto dobu jsou Fahad, Harvey, Nicholle a Marilyn na výletě v Argentině, a ve městě Chascomús se také setkávají s duchem. Nehmotná bytost s velkým rudým kotoučem na hlavě se nejprve pokouší unést Marilyn, ale jak se později ukazuje, prosí ji ve skutečnosti o pomoc a chce jí ukázat portál, jímž do tohoto světa přišla a nemůže kvůli jakési zlaté energetické cloně zpátky. Také se ukazuje, že Marilyn je jaksi schopna komunikovat s duchy, ačkoliv zpočátku to vypadá, že si ji tato bytost vybrala zkrátka pro její dobrotu. Na skládce se u portálu Fahad a jeho rodina setkávají se Sloane Walkerovou, adoptovanou dcerou Alessandra Velázqueze, nyní se zabývající duchy, a ta je bere do Velázquezovy tvrzi na jihu Argentiny. Pro Velázqueze, jenž sestrojil pro Tým B zařízení k otevření portálů do jiných dimenzí mnohovesmíru, tam Cryptodactylem přiletí Marvin, a vezme ho s Fahadovou rodinou na Špicberky. Následně je uspořádána výprava do neznámé dimenze. Ve speciálních oblecích se Pierre, Kate, Vilhelm, Tien, Fahad a Harvey vydávají do zvláštní růžovo-fialové krajiny, která se, jak se později dozvídají, jmenuje Ru'vv. Poté, co jsou nuceni konfrontovat svou minulost a v případě Pierra i budoucnost, setkávají se v této dimenzi s ohýbači reality An'by, ke kterým patřil The Father (jeden z nepřátel Lovců kryptidů ve 3. sérii), a dozvídají se od nich, že mnohovesmír je v nebezpečí. Někdo ze Země se totiž snaží o to, aby se vesmíry střetli, a Lovcům kryptidů je ihned jasné, že je řeč o Zasvěcených. Bohužel se však nemohou z Ru'vvu vrátit domů, neboť se portál do základny z neznámého důvodu zavřel. Velázquez, Marvin, Nicholle a Marilyn jsou na Špicberkách konfrontováni stínem, jenž Briddimský drahokam vyjmul z Alessandrova přístroje, vytvořil svůj vlastní portál a odnesl si kámen neznámo kam. Gabrielle, monitorující celý svět, ale zaznamená, kde se energie z démantu objeví, a tak se Marvin a ostatní vydávají démant zachránit. Lovcům kryptidů zbývá v kyslíkových bombách jen pár hodin vzduchu, a navíc musejí bojovat s Dyr'ty, nebezpečnými ru'vvskými karnivory. Pierrovi se při tom zničí hlavový kryt, a nadýchá se jedovatého ru'vvského vzduchu. Ten zpomalí jeho transformaci v zelenou příšeru (ta je výsledkem působení Nietova séra agresivity) a keratinovými drápy pořeže své přítelkyni Kate ruku. Vilhelm následně k týmu přivádí zlatého ducha E'se, a ten jim slíbí, že je z Ru'vvu vyvede. Stín, který Briddimský drahokam ukradl, si říká Dillon, a spolupracuje s Evanem Sellersem - vypadá to, že mu dokonce dělá bosse. Sellers s ostatními Zasvěcenými, včetně Susan Yang, otevírá portál do jiné dimenze v hloubi Ďáblovy díry na území Montany. Místo příchodu jakéhosi království duchů, jež svým následovníkům Sellers slibuje, však z portálu vyletí hejno černočervených ptáků. Marvin pak svádí s Dillonem boj o Briddimský drahokam, a nakonec ho získá. Nesnášenlivý Nicolas Martinez mezitím postřelí Nicholle a jednoho z ptáků, později holkami nazvaného Alex. Po návratu na Špicberky vkládá Velázquez démant zpět do přístroje, jenže z otevřeného portálu se najednou ru'vvská krajina začne rozšiřovat do podzemního komplexu. Také po celém světě se začnou vytvářet další portály, a z těch vycházejí další obyvatelé jiných vesmírů. E's přivádí Lovce kryptidů do Pokk'sy, kde se setkávají s izolovanou populací Shai'ri, oddělenou od jejich starých známých mimozemských kolonizátorů už před tisíci lety, a ujímá se jich hubený mimozemšťan Er'ten. E's je však pronásledován bytostí jménem Ri'ler, neboť údajně ukradl Antralský kodex, nejmocnější předmět vesmíru Ru'vv, a když za ním jeho pronásledovatel do Pokk'sy zavítá, převádí E's své přátele pryč. V jiné dimenzi nacházejí Nicolase Martineze, propadlého portálem v Ďáblově díře, a E's z jeho mysli vytáhne, co se právě stalo. Lovci kryptidů vědí, že situace je vážná, a že se Zasvěcení skutečně o střetnutí vesmírů snaží. Martinez je pak uklován k smrti oněmi černočervenými ptáky, fantomavisy. Dillon navštěvuje Archibalda Quartermainea, a násilím jej přinucuje, aby mu sdělil poslední velké tajemství Briddimského drahokamu. Také je odhaleno, že celé jméno tajemného stínu je Jake Dillon, a že je to ve skutečnosti "oživlý" stín Quartermainea. E's přivádí Lovce kryptidů do dalšího světa, jenž je obýván bytostmi, které inspirovaly egyptskou mytologii, včetně boha slunce Re a příšery Ammit. Odtud jsou Lovci kryptidů přeneseni do dimenze, jež je domovem Goda a Devila, dvou komických, vzájemně zápasících bytostí, které mají na Zemi též své následovníky, ač ti o nich mají úplně jiné představy. Následně již E's přivádí Lovce kryptidů do základny na Špicberkách, a pomáhá jim uzavřít portál do Ru'vvu s pomocí Marilyn. Jakmile je Marilyn předán Briddimský drahokam, dokáže rozšiřující se dimenzi odsunout, a základna se tak vrací do normálu. E's odchází do jiné dimenze, a Lovci kryptidů si dávají dvoutýdenní pauzu po náročném maratonu mnohovesmírem. Archibald Quartermaine sděluje agentce Kentové, že jej navštěvuje jeho vlastní stín, Jake Dillon, a že z něj násilně tahá informace o Briddimském drahokamu. Arik pak Barbaru pověřuje, aby tyto informace Týmu B odeslala. Vztah Pierra a Kate je vychladlý, a během dvoutýdenní pauzy spolu ti dva ani nemluví. Marvin se věnuje výzkumu Briddimského drahokamu. Když už to vypadá, že by se Lovci kryptidů mohli pokusit portály ve světě uzavřít, objevují se nepálští agenti z NID a požadují návrat Briddimského drahokamu své zemi. Byla vytvořena Briddimská rada, vedená mnichem jménem Norbu, a nyní se má o drahokam starat. Démant je přenesen zpět do Briddimského kláštera. Zálusk na něj však mají Zasvěcení, kteří díky Dillonovi ví, kde se nachází. Sellersovi se poté, co ostatní Zasvěcení viděli Dillona v Montaně a uvědomili si, že je Sellersovým bossem, nedostává od jeho následovníků příliš velký respekt. Dillon ale Sellersovi slibuje, že získá-li nyní Briddimský drahokam, dostane, co chtěl. Zasvěcení se dostávají do konfliktu s nepálskými agenty. Mezitím se o Briddimské radě dozvídají více Lovci kryptidů, a když Tien s pomocí počítače zjišťuje, že Sellers je v Nepálu, vydávají se také do Briddimu. Pierre chce démant ukradnout a pozavírat portály. Marilyn přenáší Lovce kryptidů, Sellerse a Yang z dosahu Briddimských strážců na zasněžené plató kdesi uprostřed nepálského Himálaje, ale jak se ukáže, Dillon je jako vždy následuje, a nárokuje si vlastnictví diamantu. Je odhaleno, že Dillon je ve skutečnosti Ravin, který po Butsujově zásahu přežil, ač byl roztrhán, a po více než dvou tisících letech si našel prozatímní nehmotné "tělo" v Jakeu Dillonovi, Quartermaineově stínu. Spojence si našel v Evanu Sellersovi, který při invazi Shai'ri přišel o své děti a ženu, a chce je vrátit zpátky. Sellers ví, že Lovci kryptidů své nejdražší přivedli z jiných dimenzí, a viní je z toho, že mysleli jen na sebe, a ne na ostatní, které stihl podobný osud a přišli o své blízké. Ravin nabídl Sellersovi, že mu pomůže najít tu dimenzi, ve které jeho rodina existuje. Zjednodušit by to mohlo i střetnutí vesmírů. O to se však Ravin snaží hlavně proto, že je stále poněkud slabý. Střetnou-li se vesmíry právě na Zemi v této dimenzi, pak pro něj nebude tak těžké najít všechny nasbírané Kameny mnohovesmíru, z nichž některé jsou stále střežené jeho posluhovači. Zároveň se ukazuje, že Marilyn je dcerou dvou Středoafričanů, jež se po přestěhování do Londýna omylem dostali do Ravinovy domoviny po náhodném otevření portálu, a tam jim v přežívání pomáhala Askya. I ona totiž během bitvy před více než dvěma tisíci let přežila, byť byla výrazně oslabena. Jakmile se Marilyn (nebo původně Beau) narodila, vtělila se Askya do ní, aby jí v temné dimenzi umožnila přežít. Když se portál otevřel, Marilyn se dostala zpět domů, její rodiče však nikoliv. Askya, existující v jednom s tříletým dítětem, a Ravin tedy znovu bojují o Briddimský drahokam. Askya umožní Marilyn, aby si uvědomila svůj potenciál, a ta jakožto nejmocnější bytost našeho vesmíru Ravina jednou pro vždy zničí. Při bitvě s Ravinem je však bohužel vážně zraněna Kate. Skočí před Pierra ve chvíli, kdy jej chce Ravin zbavit životní energie, ale místo něj o životní energii přijde Kate, a pohybuje se na prahu mezi životem a smrtí. Vítězství nad Ravinem je tedy sladkohořké. Sellers a Yang spolu utíkají do hor, přičemž Sellers slibuje, že se Lovcům kryptidů pomstí za to, že mu zničením Ravina neumožnili setkat se se svou rodinou. Barbara navštěvuje Quartermainea v cele, a ten jí slibuje, že se z věznice jednou dostane, že ji zabije, a že tento svět čeká ještě mnoho věcí - ale o těch ví on jen sám, i když jednou se prý stanou. Tým B se vrací na Špicberky. Kate je umístěna do speciální nádrže navržené Marvinem, a je jí podáván lék od Jacka Owena. Společně doufají, že se jednoho dne Kate zase probere. Pierre ještě řekne Fahadovi, že měl vztah s Kate ukončit, když mohl - nikdy by se jí pak nestalo to, co se stalo. Jack slibuje Pierrovi, že přesvědčení Kate stát se členem týmu je tím posledním, co kdy pro Lovce kryptidů udělal, a že nyní už je budoucnost nového, silného, rozmanitého týmu jen na Pierrovi a jeho přátelích. Na konci příběhu si Tým B užívá tříhodinovou březnovou arktickou noc v okolí základny, a okolo ohně. Tien a Vilhelm slibují, že napíší knihu 'Záhady mnohovesmíru'. A Pierre, který mimochodem napsal vědecký popis fantomavise, ostatním navrhuje, zda by nechtělo pátrat po další příšeře. Říká, že prý na špicberském ostrově Storoya žije jakési ledové monstrum, a všechny tím zaujme. Nový tým Lovců kryptidů právě začal.

Nápad na příběh Cryptid Hunters: PhantomZone, stejně jako jeho možná poněkud kuriózní název, se v mé hlavě zrodil v prosinci 2019. Tehdy mi již bylo jasné, že čtvrtá série bude sérií poslední, a že po ní přijde příběh Cryptid Hunters Dark. Mým cílem bylo pochopitelně psát více takových desetidílných příběhů, a napadlo mne, že ten další by se mohl zabývat duchy a mnohovesmírem. Abych pravdu řekl, celý nápad se také zrodil z mé mírné nespokojenosti s tím, jakým směrem se udávala 3. série Lovců kryptidů (2018-2019). Měl jsem totiž pocit, že koncept mnohovesmíru, kterým se zabývala, nebyl pořádně prozkoumán. Minimálně do první poloviny roku 2020 jsem o PhantomZone přemýšlel jako o příběhu, který "by byl vším, čím 3. série měla být". Zároveň mi však bylo jasné, že bude pokračováním 4. série a Cryptid Hunters Dark, a tak se od nich bude výrazně lišit. Nový tým, tvořený jak starými postavami, tak postavami novými, byl vždy součástí plánu, už od prosince 2019. Pierre, Kate a Fahad měli ve PhantomZone vždy vystupovat. Další postavy jsem vymyslel v průběhu roku 2020 a na začátku roku 2021. Podobně jako v předchozích příbězích, i v příbězích budoucích, jsem se snažil, aby byly postavy ve PhantomZone co nejrozmanitější. Diverzita je mé oblíbené slovo, a určitě není tajemstvím, že rozmanitost lidí, co se národností, kultur, identit, orientací, backstories, ba i neurodiverzity týče, mě velmi fascinuje. Snažil jsem se tedy o to, aby se naši hrdinové ještě trochu více rozrůznili. Stejně tak je ale poněkud rozmanitá série světů, které navštíví. Cestování mnohovesmírem mělo už od počátku být velkou součástí PhantomZone. V příběhu se objevuje spousta bytostí, které jsem si prostě vymyslel, přičemž jsem se snažil přijít s těmi nejpodivnějšími názvy pro ně. A abych pravdu řekl, při popisu růžovo-fialové krajiny Ru'vvu jsem také pomyslel na užití drog, ač úplně na poslední chvíli jsem si to rozmyslel a rozhodl se zapojit pouze svou přirozenou představivost.

Zábavné pro mne bylo to, že mnohovesmír ve fikčním světě Lovců kryptidů je skutečně nekonečný, a je v něm možné všechno. Pohrával jsem si tedy s různými hypotézami o tom, že mýtické či spirituální bytosti třeba mohou pocházet z úplně jiných dimenzí. Nejsem si jistý, jestli v mnohovesmír věřím v našem skutečném, reálném světě - nejsem ten typ člověka, co se zabývá tím, co nejde vidět, slyšet a hlavně změřit nebo zkrátka prostudovat. Ve fikčním světě Lovců kryptidů však multiverse existuje, tak proč si s těmito myšlenkami nepohrávat? Přinejmenším to ukazuje, že mám v podstatě neomezené možnosti. Zároveň jsem se však snažil, aby i takovýhle velký, vyloženě fantasy příběh, vycházející z velké části z mého chaotického mozkového imaginária, měl jakousi realistickou páteř - a to v lidských postavách samotných. Zvláště poté, co jsem napsal temnější kapitoly 4. série nebo Cryptid Hunters Dark, vyloženě brutální příběh s několika, alespoň myslím, nepříjemnými naturalistickými scénami (např. pes umírající v rozpálené troubě), jsem se nechtěl vyhýbat temnějším tématům. Jedním z těch vážnějších témat, jež jsem do příběhu zakomponoval, byla nesnášenlivost - konkrétně homofobie. Nicolas Martinez reprezentoval typ člověka, který odporuje konceptu moderní rodiny, tvořené třeba dvěma táty a jejich adoptovanými dětmi. Musím přiznat, že se mi Martinezovy scény (jednou španělsky dokonce říká, že chce dcery Fahada a Harveyho "ukopat k smrti") v příběhu nijak lehce nepsaly. A abych řekl pravdu, když někdo v našem reálném světě vykřikuje nenávistné názory prakticky vůči jakékoliv skupině/komunitě lidí, štve mě to. Jsem ten typ člověka, co o těchto věcech dost přemýšlí, a co se politiky a podobných záležitostí týče, lidská práva mě ještě s ochranou přírody velice zajímají. Temný byl i backstory některých postav - jeden z flashbacků v páté části popisuje Fahada utíkajícího před radikálními muslimy v arabské vesničce, kteří ukamenovali jeho kamarádku, která ho jako jediná akceptovala. Také jsem přemýšlel, jak moc grafický popis má mít Vilhelmův flashback - rozhodl jsem o sekeře v obličeji jeho matky nakonec příliš mnoho detailů nevypisovat. 

V příběhu je také velmi krátce uvedeno, jak to vlastně dopadlo s pomstou Lovců kryptidů Deylinu Nietovi, který z nich v Cryptid Hunters Dark učinil teroristy. Ve 3. části má Jack Owen na stole v obývacím pokoji svého domku v Kostarice nikaragujské noviny, jež na titulní straně zobrazují fotografii Nietovy mrtvoly. Lovci kryptidů tedy Nieta skutečně vědomě zavraždili.

Jinak jsem však k PhantomZone přistupoval jako k velkému dobrodružnému příběhu, a tím předně je. Pravda, neobjevuje se v něm mnoho kryptidů (Tatz ve flashbacku z budoucnosti v 5. části je možná dokonce jediným), ale příšer obecně, byť nehmotných ("duchů") je v něm, myslím si, víc než dost. PhantomZone je zároveň prvním velkým dobrodružstvím nového týmu Lovců kryptidů, Týmu B. Představil jsem novou základnu na Špicberkách, jež je velkým podzemním komplexem se supermoderním vybavením, lepším, než jaké měli původní Lovci kryptidů v londýnské základně. Odtud se budou v budoucnu vydávat na další mise. Špicberská základna, tolik odlehlá, do značné míry izolovaná od světa, se také hodí k ukrytí některých z nich, zvláště pak Pierra a Fahada. Po událostech Cryptid Hunters Dark totiž mohou být některými lidmi stále považováni za kriminálníky, a tak pro ně tato nová, tajná základna představuje ideální úkryt. 

Jak již bylo zmíněno, vystupují v Cryptid Hunters: PhantomZone postavy z příběhů minulých, z původních čtyř sérií Lovců kryptidů a jejich prvního desetidílného pokračování, Cryptid Hunters Dark. Dále zde však vystupují i nové postavy, které jsou tímto příběhem do fikčního světa Lovců kryptidů introdukovány, a s nimiž se v budoucnu určitě ještě setkáme. Zde je výčet všech významných postav v příběhu s krátkými popisky:

Pierre Leroy - francouzský dobrodruh a vystudovaný zoolog, jeden ze zakládajících členů původních Lovců kryptidů i Týmu B. Je to velký svalouš, schopný se v mentálním rozpoložení přeměnit ve dvoumetrovou zelenou nestvůru s keratinovými drápy na rukou a nohou a schopnou regenerace, a to kvůli Nietově séru agresivity, jež léta koluje jeho krví, aniž by bylo vyplaveno, a jež změnilo jeho DNA. Po událostech Cryptid Hunters Dark se Pierre stále snaží vypořádat se s tím, že pod Nietovým vlivem zabil stovky nevinných lidí. Zároveň však také prochází těžkostmi ve vztahu se svou přítelkyní Kate Henshallovou. Je přesvědčený, že vztah vychladl. Časem se dokonce stane toxickým, ale Pierre má strach Kate říci, že ji už nemiluje. Nakonec se viní z toho, že nepřímo mohl za její ztrátu životní energie, a nedokáže pochopit, proč ho zachránila a obětovala se za něj. Jeho hádky s Kate jsou v příběhu poměrně časté. Pierre je zpočátku zaujatý případem duchů, a když se ho Arik zeptá, zda by chtěl dát s Tien a Vilhelmem dohromady tým, kývne. Později je však poměrně skeptický, a ptá se sám sebe, zda má cenu být součástí nového týmu - zvlášť když má pocit, že Arik i Jack Owen vědí mnohem víc, než on sám. V Ru'vvu se Pierre nadýchá jedovatého vzduchu, přežije díky svým regeneračním schopnostem, ale jeho transformace v zelenou příšeru se zpomalí, a on je na další dva týdny uvězněn v tomto "mid-transformation state". Návrat do normálu mu umožní až Jackův lék. Jak se ukáže, Pierre v Ru'vvu opět zmutoval. Pierrova cesta v příběhu je definována porozuměním sobě samotnému. Nakonec si plně uvědomuje, kým chce být. Také s týmem zůstává (vtipkuje, že se bez něj neobejdou). Jak už je známo z konce 1. série a jejích pokračování, Pierre je komiksovým fanouškem, a ve PhantomZone rád sem tam hodí nějakou tu referenci, zvláště co se týče batmanovských komiksů. Je to rozhodný muž, a je odvážný. Občas si ale zapomene vyměnit tričko nebo zřejmě nepoužívá dostatek deodorantu. Pierre má hnědé vlasy a je hladce oholený. Je mu přes třicet. V krátkém flashbacku z budoucnosti, jež skutečně v jedné dimenzi nastala, se také objevuje jako zarostlý, padesátiletý chlapík s plnovousem (viz Poslední z Lovců kryptidů, 4. série).

Tien Tang - dvaadvacetiletá Vietnamka z Hanoje, zajímající se o různé záhady. Ve dvanácti letech přišla o otce, který byl jakýmsi zločincem zabit poblíž jejího domova. Žila s matkou v malém bytě u hlučného tržiště, nedaleko továrny na textil. Tien je dyslektička, a její učitelé ji bohužel z jakéhosi důvodu neakceptovali a příliš jí nepomáhali, a tak v osmnácti letech předčasně ukončila střední školu a odešla pracovat do květinářství. Čas od času si přivydělávala prací v útulku pro zanedbané a týrané psy. Jejím snem bylo, že jednou odhalí nějaké tajemství. Měla ráda Lovce kryptidů, a jejich podzimní řádění nijak neovlivnilo její obdiv k původnímu týmu. Po čtyřech letech si našetřila dost peněz na krátký výlet do Ameriky, a rozhodla se odhalit tajemství duchů ze South Forku a Zasvěcených, kteří se vždy objevovali v místech, kde duchové útočili na lidi. Při setkání se svým prvním duchem měla sice strach, jinak je ale velice odvážná (viz její souboj s Ammit). Je také velice všímavá (jako první ostatně upozornila tým na An'by v Ru'vvu) a má skvělou paměť. Sice pomalu čte, a jak říká, nevyniká moc ani v psaní, ale je velice inteligentní a pamatuje si vše, co může. Na konci příběhu se chystá s Vilhelmem napsat knihu "Záhady mnohovesmíru". Její sen o odhalení nějakého tajemství se nakonec splnil. Tienin příběh reprezentuje štěstí člověka, který má zápal a je připraven splnit si svůj sen, i když v něj třeba lidé nevěřili nebo nevěří. Je jedním ze zakládajících členů Týmu B. Tien má černé vlasy, ostříhané na mikádo, a je menší postavy. 

Vilhelm Van Vais - vysoký, svalnatý muž z Ghany, pocházející z vesničky Pisigu. Z dětství si odnesl strašné trauma. Jeho vesničku totiž napadli teroristé z Toga, shromáždili její obyvatele, a pak postříleli všechny muže, včetně Vilhelmova otce. Vilhelm pak skončil pod nehybnými těly zabitých mužů, a trvalo mu dlouho, než se odtamtud vyprostil. Jeho matce jeden z teroristů vrazil sekeru do čela. Ostatní ženy a děti si teroristé odvedli. Vilhelm má disociativní poruchu osobnosti (DID), a ve chvílích emočního vypětí, zvláště tehdy, připomíná-li mu nějaká situace to, co zažil jako malý, nad jeho myslí "přebírá kontrolu" jeho alter, Villie. Ten mluví dětským hláskem, a reprezentuje tu část Vilhelmovy osobnosti, která jako by "trauma nikdy nezažila". Aby se nedisocioval příliš často, bere Vilhelm antipsychotika. Poté, co se stává součástí Týmu B (je také jedním ze zakládajících členů), bojí se, že jeho kolegové mu neporozumí. Velmi rychle se však zpřáteluje s Tien, a ostatní ho také chápou. Vilhelm je "záhadolog", cestující po celém světě za různými divy, záhadami a příšerami. Je takovou obdobou původních Lovců kryptidů, ačkoliv před vstupem do týmu pracoval sólo. Pierre a Tien se s ním setkali v South Forku, kam přijel se Zasvěcenými. Vilhelm žil mezi Zasvěcenými několik měsíců, namluvil totiž Sellersovi, že byl napaden duchem (Zasvěcení byli zřejmě i v Ghaně!) a ten jej přijal do týmu. Byla to však lest, Van Vais pak posílal informace o Zasvěcených americkým agentům, vedeným Arikem Thomsonem. Sellers jej později považuje za zrádce; Vilhelmova zrada se jej dotkla. Vilhelm je odvážný, schopný mladý muž, který se nikdy nenechal zastavit svými odlišnostmi, a přestože má někdy strach, že jej ostatní lidé nepochopí, je připraven chopit se svého úkolu. Nikdy se nezastavil. Nakonec s Tien hodlá napsat knihu "Záhady mnohovesmíru". Vilhelm má krátké vlasy a nejčastěji nosí tričko. Je to ghanec, jméno má však po holandských předcích (Van Vais). V budoucích příbězích možná bude o jeho původu napsáno více.

Kate Henshall - anglická spolupracovnice Lovců kryptidů, jež byla krátce součástí původního týmu a byla také součástí Týmu B. S Pierrem se seznámila na Vánočních trzích (Řev, sníh a dárky - 2. série) v prosinci 2017, kde působila jako prodavačka ve stánku. V kapitole Zabijácký červ ve 4. sérii zemřela, pak se v kapitole Poslední vzdor s mnoha dalšími členy Lovců kryptidů a jejich spojenci vrátila, a vystupovala i v příběhu Cryptid Hunters Dark (Pierre, zmanipulovaný Nietem, při pohledu na ni trochu roztál). Mezi příběhy Cryptid Hunters Dark a Cryptid Hunters: PhantomZone spolu Pierre a Kate i nadále chodili, a navštívili spolu Milán. Pierre má pocit, že jejich vztah vychladl (jak říká, prý ji od konce invaze Shai'ri, tedy rok, nepolíbil). Kate to tak ale necítí, a Pierrovi vyčítá, že si od ní chce "dáchnout". Bere to osobně, a neustále se Pierra ptá, co mu vadí. Jejich vztah se v průběhu děje zhoršuje, Pierre ji dokonce v Ru'vvu v mentálním rozpoložení nepříjemně poraní drápy, a nakonec jí před odletem do Nepálu navrhne, že by měli vztah ukončit. Kate tomu však nedokáže uvěřit. Nakonec Pierra zachrání před možnou smrtí, a Ravinův paprsek z ní odčerpá životní energii a přenese ji do éteru. Takřka mrtvé, svět nevnímající Kate zbělají vlasy a seschne jí kůže na obličeji. Je pak přenesena zpět na Špicberky a umístěna do nádrže, kde je jí podáván Jackův lék. Zda se někdy vrátí a zase začne fungovat, to není jasné. Kate byla přesvědčena Jackem Owenem, aby se stala součástí Týmu B, a kývla na to. Byla přesvědčena, že se o Pierra musí někdo starat (říká mu třeba, že si bez ní ani nedokáže vyměnit tričko). Je velmi odvážná, kypí humorem (Tien říká, že se dlouho nezasmála tolik, jako když hovořila s ní) a ničeho se nebojí, ani smrti. Má hnědé vlasy a je trochu menšího vzrůstu, přinejmenším menšího než Pierre. 

Fahad Ghazalli - bývalý tajný agent Spojených arabských emirátů, člen původního týmu Lovců kryptidů a zvláště pak jeho bojové trojky (spolu s Akihikem Yukimurou a Rogerem Neillem) a také člen nového Týmu B. Fahad zahynul ve 4. sérii v kapitole Do chřtánu smrti a krátce nato se v Posledním vzdoru vrátil, znovu se shledal se svou životní láskou Harveym Lindem, a po událostech Cryptid Hunters Dark se ti dva rozhodli adoptovat dvě dcery, Nicholle a Marilyn, z dětských domovů ve východním Londýně. Fahad a Harvey se na začátku PhantomZone po měsících registrovaného partnerství (civil partnership) vzali, přičemž je oddal významný britský herec a aktivista Sir Ian McKellen (v reálném světě oddal dva muže v civil partnership a taky svého přítele Patricka Stewarta a Sunny O'Zell, takže jsem si tady nevymýšlel, přátelé!). Fahad je velmi empatický člověk, mimo svou práci coby Lovec kryptidů je také LGBTQ+ aktivistou. Jako mladý zažil otřesnou diskriminaci ve své domovské vesničce na jihu Spojených arabských emirátů; jako gaye ho akceptovala jen jedna jeho kamarádka, kterou za to pak tamní radikální muslimové ukamenovali, a Fahad utekl, zrazen i vlastní rodinou. Je skvělým otcem, má starost o své adoptované dcery i o Harveyho, a za nic na světě by nechtěl, aby jim někdo ublížil. Součástí Týmu B se stává po výletu do Argentiny, kde se se svou rodinou setkává s jedním duchem. Podobně jako Harvey je překvapený pozoruhodnými schopnostmi, které má Marilyn.

Harvey Lindo - softwareový developer z Londýna, který se poprvé objevil ve 4. sérii v kapitole Příchod Shai'ri. Jeho životní láskou je Fahad Ghazalli, se kterým po návratu mezi živé (Harvey v Příchodu Shai'ri zahynul, ale vrátil se v Posledním vzdoru) vstoupil do registrovaného partnerství a nakonec si ho vzal za manžela, přičemž je oddal Sir Ian McKellen. Mezi událostmi Cryptid Hunters Dark a Cryptid Hunters: PhantomZone spolu Fahad a Harvey adoptovali dvě dcery, Nicholle a Marilyn. Harvey je příjemný brýlatý pán, a je skvělým tátou, vždy se starajícím o své dvě dcery. Občas se sice může s Fahadem trošičku pohádat, ale jinak se mají rádi. Součástí Týmu B se stává po přeletu z Argentiny na Špicberky, a dobrovolně se k Lovcům kryptidů přidává na cestě do Ru'vvu. Později jej podobně jako Fahada překvapují úžasné schopnosti Marilyn. Na konci příběhu dává výpověď v IT společnosti v Londýně, pro kterou pracoval, a jeho novým zaměstnavatelem se stává Marvin Grayson. Stejně jako zbytek jeho rodiny, i Harvey zůstane na Špicberkách.

Marvin Grayson - jamajský technik, přezdívaný reggae man pro svou lásku hudebního stylu reggae. Je to geniální muž, ovládající prakticky jakýkoliv stroj, a je schopný přijít s novými technologiemi. Jack Owen ho pověřil, aby hlídal základnu na Špicberkách poté, co byla po událostech Cryptid Hunters Dark dokončena. Marvin vyvinul mimo jiné i uniformy, které pak Lovci kryptidů nosili při cestě mnohovesmírem. Je schopný perfektního dorozumívání se s počítačem. Nastudoval si také mnohé o Briddimském drahokamu, a vytvořil zařízení, jež z něj byla schopna odčerpat energii. Marvinovým oblíbeným hudebníkem je Bob Marley. Jinak je Marvin také skvělým pilotem, třebaže na konci příběhu musí krátce řídit letoun Cryptodactyl na dálku ze základny na Špicberkách. Je i dobrým bojovníkem, je schopný při boji používat jetpack, počítač (Gabrielle) a všechny jeho obranné mechanismy, a je rychlý a hbitý. Pierre mu v příběhu přezdívá "Dicku", "blüdhavenský postrachu", "Holy Graf Zeppelin", "Blakeu", "Robine" atd. Pochopitelně tak odkazuje na Marvinovo příjmení; Dick Grayson byl v DC Comics prvním Robinem (Holy Graf Zeppelin je odkazem na televizní seriál Batman z roku 1966; Robin John Blake ve filmu Temný rytíř povstal z roku 2012 měl backstory částečně podobný tomu Dickovu) a později Nightwingem (operujícím ve městě Blüdhaven). Marvinovi se však tyto reference příliš nelíbí, a byl by radši, aby mu Pierre říkal jeho pravým jménem. Zprvu si s Pierrem zase tak moc dobře nerozumí, ale časem se z nich stávají přátelé.

Marilyn/Beau Mandaba - tříletá adoptovaná dcera Harveyho a Fahada. Jako Beau se narodila Alainu a Basimmě Mandabovým, Středoafričanům žijícím v Londýně, kteří se omylem zatoulali do Ravinovy domoviny a byli nuceni v ní žít. Provázela je oslabená Askya a chránila je před nepřáteli, a když se jim narodila dcera, vtělila se Askya do ní, aby jí v nepřátelské dimenzi umožnila přežít. Beau se pak dostala zpět do našeho světa, ve věku roku a půl, a z ulic Londýna byla přemístěna do dětského domova na východě města. Když Askya vycítila, že se tam přišli po dětech k adopci podívat Harvey a Fahad, jež nesli stopy energie Briddimského démantu, umožnila Marilyn, aby si je našla, a oni ji pak adoptovali. Marilyn je bystré malé dítě, a má velmi ráda žáby a ostatní obojživelníky. Zároveň je schopná telepatické komunikace s ostatními bytostmi, ač to zprvu netuší. Nakonec se ukazuje, že je nejmocnější bytostí našeho vesmíru, schopná jedinou myšlenkou učinit cokoliv. Askyiny schopnosti v ní totiž znovu probudil incident v Marvinově laboratoři, při němž Marilyn narazila do tuby s odčerpanou energií z Briddimského drahokamu, a následně ji vstřebala. Porazila Ravina. Se svou rodinou zůstává na Špicberkách. 

Nicholle Stevens - Marilynina čtyřletá adoptivní sestra. Jako malé dítě přišla o rodiče. Trochu se bojí obojživelníků, zato má však velmi ráda ptáky, a u Ďáblovy díry v Montaně si sama našla ptáčka Alexe, později zraněného Nicolasem Martinezem. Samotná Nicholle byla škrábnuta kulkou z Martinezova samopalu na ruce. Je to odvážné děvčátko, které má velmi rádo svou adoptivní sestru. Bojí se o ní, a v jakékoliv situaci ji objímá. Nicholle je blonďaté děcko, její rodiče byli Britové a zemřeli při autonehodě.

Evan Sellers - vůdce Zasvěcených a zdánlivý antagonista příběhu. Sellers byl obyčejným člověkem z Londýna, než přišel o svou rodinu během celosvětové invaze Shai'ri na jaře 2020. Jeho žena a dvě děti zemřely, a on se snažil najít způsob, jak je vrátit zpět. Dozvěděl se, že někteří z Lovců kryptidů (mj. i Kate a Fahad) zahynuli, ale pak se vrátili. Emočně zničeného, rozesmutnělého Sellerse si našel Ravin poté, co přebral podobu Jakea Dillona, a nabídl mu spojenectví. Slíbil mu, že mu pomůže najít tu pravou dimenzi, ve které jeho rodina stále žije. Sellers vedl Zasvěcené s tím, že potřeboval hodně lidí k užití Briddimského drahokamu pro spojení vesmírů, které chtěl Ravin. Zasvěceným namlouval, že je naučí mnohé o duších. Za útoky duchů na lidi, z nichž mnozí se pak Zasvěcenými stali, ale mohl on sám. Podváděl je. Vždy otevíral portály do jiných světů a nutil jejich obyvatele, aby útočili na lidi poté, co se nemohli vrátit zpátky (portál byl zavřen anebo zacloněn energií z E'sova kamene). Nejprve se Evan zdál být klidným, rozvážným mužem, ale v průběhu děje je čím dál nestabilnějším a smutnějším, a zoufale se snaží splnit Dillonovy/Ravinovy úkoly. Zasvěcení už k němu na konci nemají příliš respektu, zvláště, když se dozví, že Sellers usiluje o něco osobního. Sellers v poslední části viní Lovce kryptidů z toho, že zabitím Ravina mu neumožnili znovu se shledat se svou rodinou, a zahořklý se ztrácí v Himálaji. Slibuje, že je jednoho dne zničí. Sellers je nakrátko ostříhaný.

Susan Yang - čínská Američanka, která prodávala oblečení ve Family Dollar ve svém domovském Carlinu v Nevadě. Poté, co ji napadl duch, přidala se ke Zasvěceným. Nakonec je jediným členem týmu, který stále ještě věří v Evana Sellerse. Sice by mu nejraději vynadala za to, jak lhal, ale když ví, jak moc touží po shledání se svou rodinou, zůstává s ním. Sellers podle ní potřebuje oporu. Susan je typem člověka, který je schopen přiznat své chyby, a je velmi soucitná. Dokáže však být zmanipulována.

Ravin/Jake Dillon - antagonista příběhu, temný démon a vyděděnec, který se před více než dvěma tisíci roky pokusil ovládnout mnohovesmír. Nasbíral Kameny mnohovesmíru, s nimiž by mohl měnit realitu či dělat zkrátka vše, co se mu zachtělo, ale k ovládnutí celého multiversa potřeboval i ten, který byl přítomen na Zemi v tomto vesmíru. Butsuju ho porazil, ač jej nezničil (to však Butsuju nemohl vědět). Více než dva tisíce let se pak Ravinovo roztrhané, průhledné tělo pohybovalo po Himálaji, než se objevila záře z Briddimského drahokamu, rozšířená po světě Lovci kryptidů pomocí komunikačního zařízení Shai'ri v Posledním vzdoru (šířili takto po světě lék, který tehdy na Ngoyovu smrtelnou nemoc, jež měla vyhubit lidstvo, vyvinul Deylin Nieto). Ravin načerpal energii z démantu, našel stín Archibalda Quartermainea, Jakea, vtělil se do něj, pak si našel Sellerse, slíbil mu, že mu vrátí jeho rodinu, a úkoloval ho. Ravinovým cílem bylo, aby se vesmíry střetly a on tak měl, neboť byl na Zemi zesláblý, přístup ke Kamenům mnohovesmíru z různých dimenzí. Poté, co se dostal do blízkosti Briddimského drahokamu v Nepálu na konci příběhu, nasál více energie (Quartermaine mu prozradil, že bytosti jako Ravin mohou energii z démantu nasávat - Ravin to netušil, nevěděl totiž, co mu vrátilo sílu, když se před rokem na obloze světlo z démantu objevilo). Ravin byl arogantní, považoval se za jediného právoplatného vládce mnohovesmíru, a příliš mnoho si toho o sobě myslel. Měl za to, že Kameny mnohovesmíru mají patřit jen a pouze jemu. Nakonec na to doplatil, a byl Askyou/Marilyn zničen.

Archibald Quartermaine - chamtivý, chladný manipulátor z anglického Lancashire, který se poprvé představil v kapitole Návrat zabijáka kryptidů z 3. série a byl jednou z důležitých postav během série čtvrté. Patřil mezi ty, díky nimž byla invaze Shai'ri odvržena. Za zabití Barbary Kentové a Amandy Lyonsové, jež byly v Posledním vzdoru opět přivedeny k životu, byl vsazen do vězení na tajném ostrově kdesi v Atlantiku, aniž by tušil, že jeho milovaný Briddimský drahokam se nacházel ve stejné budově. Žije v cele, a aby nevěděl, kde se nachází, vidí za oknem jehličnatý les, vytvářený nějakou iluzionistickou technologií. Archibald je tím, kdo ukradl Briddimský drahokam z Briddimského kláštera (viz události Návratu zabijáka kryptidů). V průběhu PhantomZone jej vyslýchají Pierre Leroy, agent Kramer a Barbara Kentová. Někteří chvíli Quartermainea podezřívají, že by s otevírajícími se portály do jiných vesmírů mohl mít něco do činění on, ale jak se ukazuje, jeho stín byl od něj odcizen Ravinem. Je tedy čistý. Ví toho nicméně o Briddimském drahokamu více, než většina ostatních lidí, ovládá koneckonců i sanskrt a četl staré spisy o démantu, včetně těch Butsujových. Na konci slibuje, že se z věznice na tajném ostrově dostane, a že jednoho dne Barbaru zabije. Jeho excentričnost byla modelována podle autora příběhu.

Barbara Kent - agentka CIA, pracující i pro další, tajnou agenturu. Je velmi rozvážná, ale dokáže se pořádně naštvat, hrát zlého poldu, je skvělou střelkyní, výtečným statégem a taktikem, zkrátka jednou z nejlepších agentek, kterými se mohou Spojené státy americké chlubit. Kryptidy a dalšími tajemnými tvory se zabývá už od roku 2008. Pár let už chodí s Amandou Lyonsovou. 

Arik Thomson - oficiální ředitel CIA a jak se dozvídáme, také člen ještě jiné, tajné americké agentury. Arik je v podstatě hnacím motorem k vytvoření nového týmu Lovců kryptidů. Je to on, kdo Pierrovi sdělí vše potřebné. Skoro jako vždy, i tentokrát tedy Arik "tahá za nitky". Není pochyb, že bezpečí světa mu, stejně jako Barbaře, není ani trochu lhostejné - ostatně je jeho prací ho zajistit.

Askya - ochránkyně Kamene mnohovesmíru na Zemi. Podobně jako její sestry, i ona byla plně oddaná svému úkolu, ale když byla oslabena, poprosila sto osmdesát let před začátkem našeho letopočtu Butsuju, aby se o kámen, tedy Briddimský drahokam, postaral. Ravinův útok v jeskyni Askyu nezničil, jen ji poranil, a ona proletěla portálem do dimenze, ze které Ravin přišel (pak se portál uzavřel). Více než dva tisíce let na to se oslabená Askya vtělila do děťátka Beau (Marilyn), a poté se v něm pod vlivem energie z Briddimského drahokamu probudila úplně - tedy alespoň se probudily její schopnosti, a učinila z dítěte nejsilnějšího tvora ve vesmíru. Askya v Marilyn stále žije, ale svou moc už úplně předala dítěti, a to samo ji nyní má kontrolovat.

Jack Owen - pohledný anglický zoolog a bývalý vůdce Lovců kryptidů. Byl jedním ze zakládajících členů původního týmu, spolu s Pierrem Leroyem a Sabine Leroyovou. Shodou okolností založili Lovce kryptidů v Kostarice, kam se Jack po událostech Cryptid Hunters Dark (poté, co zabil stovky nevinných pod vlivem Nietova séra), skryl spolu se svou přítelkyní Pauline a maličkým synem Deanem. Již zcela zotavený z života na Mor'ře s C'riely během 4. série, kdy byl na Zemi považován za mrtvého, a téměř zotavený i z brutálního vraždění nevinných (přestože si zjevně vyčítá zabití Nieta), pracuje teď Jack na Universidad de Costa Rica a zabývá se makrozooplanktonem a diatomami ze sladkých vod. Bydlí v El Milloncita v distriktu Roxana v této malé, zato druhově bohaté středoamerické zemi. Předává Pierrovi a Týmu B špicberskou základnou, kterou odkoupil v průběhu 2. série, a dokonce přesvědčuje Kate Henshallovou, aby byla součástí týmu. Na konci Pierrovi slibuje, že toto přesvědčování bylo tím posledním, co kdy pro Lovce kryptidů udělal. Zároveň však pro zraněnou Kate i pro Pierra vytvořil léky, a prý se ještě v budoucnu na Pierra podívá. Jackův život se dal úplně jiným směrem. Je teď z něj rodinný chlapík, vědec sedící po většinu času za mikroskopem, a už není tím akčním hrdinou, kterým býval. Je to černovlas, a je hladce oholený.

Pauline Jetkins - krátce se objevuje ve 3. části. Anglická blondýna, která byla po zdánlivé smrti Jacka ve 4. sérii vůdkyní Lovců kryptidů a usilovala o odražení invaze Shai'ri. Pauline nyní žije s Jackem a jejich synem Deanem v El Milloncita. 

Dean Owen - dítě Jacka a Pauline, v době událostí Cryptid Hunters: PhantomZone staré asi devět měsíců. Krátce se objevuje ve 3. části, kde se s ním Pierre pozdraví. Ve 4. sérii však vystupoval jako devatenáctiletý, když přicestoval z roku 2039 s cílem změnit běh dějin tak, aby invaze Shai'ri nikdy nenastala (a byl úspěšný).

E's - zlatý "duch", jeden z rasy In'piů z vesmíru Ru'vv. Sloužil Ravinovi a chránil pro něj Antralský kodex, nejmocnější předmět vesmíru Ru'vv (ekvivalent Briddimského drahokamu) z planety Antral (nikoliv anthrax, jak vtipkují Lovci kryptidů v poslední části). Byl Ravinovi věrný a čekal, až se zotaví se své porážky. Byla však na něj jakožto na Ravinova pomocníka vypsána odměna, pronásledoval ho Ri'ler. E's "pomáhal" Lovcům kryptidů při cestě z Ru'vvu na Zemi, ale lhal jim - věděl, z jakého vesmíru byli, ostatně na jejich planetě byl i Ravin. E's se je snažil zdržet, aby mohlo dojít ke srážce vesmírů, kterou Ravin chtěl. Nakonec toho litoval, přiznal svou chybu Lovcům kryptidů, a přiznal také, že to byl on, kdo vytvářel na Zemi (další potvrzení, že moc dobře věděl, kde je, ostatně na ní mnohokrát zavítal) zlaté clony před portály, jež znemožňovaly duchům, aby se vraceli do svých domovských dimenzí. Tyto clony nakonec zničil, a Antralský kodex předal An'bům. Byl odveden zpět do Ru'vvu. Díky jeho pomoci však mohou Vilhelm a Tien napsat knihu "Záhady mnohovesmíru", neboť on jim mnohé odhalil. E'sovo jméno znamená v jazyce In'piů něco jako "vlídný".

An'bové - ohýbači reality z planety Ru'vv a z vesmíru po ní pojmenovaného. Jsou to nesmírně silné bytosti, schopné cestovat mnohovesmírem. Vnímají energii tvorů z jiných vesmírů, a jsou schopny poznat, zda je jejich vesmír v nebezpečí. Lovce kryptidů varují, že období až do návratu Deana Owena do roku 2039 (poslední scéna v Posledním vzdoru, 4. série) je jaksi nezmapované, a že může dojít ještě k čemukoliv. Zároveň je varují, že se Zasvěcení snaží o kolizi vesmírů. Mezi An'by patřil i Ph'er z Království v hlubinách, lidem známý jako The Father, antagonista ve 3. sérii, zničený nakonec Jackem Owenem (kapitola Invaze) - vlna multiverzní energie, na které Ph'er parazitoval, a jež mu dávala kontrolu nad částí mnohovesmíru, pak zničila planety Dh'eru a Renu, domov Shai'ri a C'rielů (a Shai'ri pak započali invazi Země).

Alex - Nichollin mazlíček, černočervený pták druhu Phantomavis cryptidvenatorum, popsaného později Pierrem Leroyem. Byl zraněn Nicolasem Martinezem u Ďáblovy díry v Montaně, kdy hejno těchto ptáků vyletělo z portálu vytvořeného Zasvěcenými. Křídlo se mu po čase zahojilo, a byl zase schopný létat.

Alessandro Velázquez - argentinský businessman zajímající se o výzkum, žijící ve velké tvrzi, kterou si nechal ve středověkém stylu postavit na pobřeží Argentiny. Poprvé se se svými nejbližšími objevil v kapitole Dobrodružství Rogera, Curupiry a Lila ve 4. sérii, a byl pak v průběhu 4. série instrumentální postavou. Zabila ho sice odlišná verze jeho adoptované dcery Sloane, ale pak se vrátil v Posledním vzdoru. Jak se dozvídáme ve PhantomZone, příliš se nezměnil. Pořád vytváří nové přístroje, nyní nový přístroj k cestování mnohovesmírem (je-li do něj vložen Briddimský drahokam, z něhož může stroj energii odčerpat) a žije stejným způsobem života. Také ho ale zajímají duchové, a poskytuje Lovcům kryptidů některé důležité informace (třeba, že portálová bariéra je jiného původu než z Briddimského drahokamu, tedy z Antralského kodexu). Nicholle a Marilyn ho vnímají jako "dědu". Je to už starší pán.

Sloane Walker - Alessandrova adoptovaná dcera. Jako malá přišla o rodiče při autonehodě v Argentině; její rodiče byli britští ornitologové. Sloane se ujal přítel Walkerových, Alessandro; adoptoval ji s nějakou ženou, kterou nikdy v životě neviděl. Sloane tedy vyrůstala v jeho středověké tvrzi. Má ráda přírodu, ale také ji zajímají duchové. Setkala se s Fahadem a jeho rodinou v Chascomúsu a vzala ji do tvrzi na jihu Argentiny. Dozvídáme se, že poté, co se začaly po celém světě (včetně Argentiny) objevovat portály, na chvíli zmizela, ale pak se zase znovu ukázala, a s důležitými, nasbíranými informacemi. Se Sloane dosti soucítila Nicholle, která vypadá jako její menší verze.

Thiago Ramirez - Alessandrův sluha. Vždy oddaný svému pánovi.

Kramer - agent a spolupracovník Arika Thomsona a Barbary Kentové. Podle Quartermainea má prasečí uči, a je příliš mírný. Také má rád dobrý humor (jedna hádka Pierra a Kate ho velmi pobavila).

Amanda Lyons - přítelkyně a kolegyně Barbary Kentové. Ve vztahu jsou spolu už několik let. V tomto příběhu se objevuje jen krátce.

Butsuju - buddhistický mnich a nálezce Briddimského drahokamu. Askya jej vybrala za nového ochránce Kamene mnohovesmíru, neboť byl mírumilovný a nemyslel jen na sebe. Žil před začátkem našeho letopočtu v chrámu, jenž se později stal Briddimským klášterem. 

Dalšími postavami, které se v příběhu objevují, jsou God, Devil, Re, Ammit, Freddy (jeden z agentů), paní Sadowska (sousedka Susan Yang), Nicolas Martinez (nesnášenlivý Argentinec, uklovaný k smrti fantomavisy), Dave (jeden ze Zasvěcených, který na konci Sellersovi dosti odporoval), Norbu (nejvyšší v Briddimské radě), Camatkārika kēṭī (agentka nepálské agentury National Investigation Department; NID), Harold Mayson (bývalý britský premiér - je odhaleno, že konec 4. série přežil), Buchanan Johnson (Maysonův asistent) a další.

To je tedy vše podstatné! Pochopitelně je to ale jen stručný výtah; samotný příběh je ještě rozsáhlejší. Cryptid Hunters: PhantomZone mě moc bavilo vymýšlet a psát, a vždycky na něj budu s radostí vzpomínat. Doufám, že Vás zaujal.

Od Cryptid Hunters Dark se Cryptid Hunters: PhantomZone v mnoha ohledech lišil. Odlišný bude také další desetidílný příběh ze světa Lovců kryptidů, který spolu s těmito dvěma patří k první trojce, jež jsem od začátku plánoval. Tento nový příběh, s jinou atmosférou a s jiným dějem, začne vycházet v létě. Pak plánuji také pár dalších, ale podobně jako v případě toho následujícího příběhu, zatím Vám nic neprozradím. Jen Vás mohu ujistit, že Vás čeká spousta překvapení.

sobota 24. dubna 2021

Cryptid Hunters: PhantomZone (10/10)

První úkol, který byl dán novému týmu Lovců kryptidů ke splnění, nemůže být těžší. Skupina dobrodruhů, tvořená starými veterány i úplnými nováčky, musí zabránit kolizi vesmírů. Pokud k ní dojde, pak se tkanina mnohovesmíru úplně zpřetrhá, a nastane nepopsatelný chaos. O vážnosti situace se Lovci kryptidů dozvěděli ve vesmíru Ru'vv, když telepaticky komunikovali s An'by, ohýbači reality a jedněmi z nejmocnějších bytostí v celém mnohovesmíru. Dosáhnout střetu vesmírů je však plánem Evana Sellerse a jeho tajemného bosse, Jakea Dillona, jenž je stínem Archibalda Quartermainea, pravděpodobně zcela odděleným od starého známého některých z našich hrdinů. Jak se ukázalo, Dillon slíbil Sellersovi, že mu pomůže najít dimenzi, ve které je jeho rodina, zemřelá při invazi Shai'ri v Londýně, stále naživu. Lovci kryptidů se vydali do Nepálu a podobně jako Zasvěcení si i oni nárokovali vlastnictví Briddimského drahokamu, byť jen na krátkou dobu. Pierre si myslí, že nepálští mniši převzali nejmocnější předmět tohoto vesmíru v nepravý čas - Briddimský drahokam je podle něj a jeho kolegů třeba použít k uzavření všech portálů do jiných dimenzí, které se před několika týdny ve světě vytvořily. Tým B se tak dostal do konfliktu se strážci Briddimského drahokamu, agenty z NID, a také se Sellersem a Susan Yang. Marilyn, adoptovaná dcera Fahada a Harveyho, pak záhadným způsobem, aniž by se démantu ukradeného z Briddimského kláštera Pierrem dotkla, přenesla Lovce kryptidů, Sellerse a Yang z okolí chrámu kamsi na zasněžené plató uprostřed Himálaje. Agenty z NID tak možná setřásla, nikoliv však Dillona. A ten má teď Briddimský drahokam na dosah ruky... Nyní se rozhodne, jaký bude nejen tento svět, nejen tento vesmír, ale jaké budou všechny vesmíry. Padnou odpovědi na ty největší otázky. Kdo je Jake Dillon? Proč usiluje o kolizi vesmírů? Co je vlastně zač Marilyn, proč je schopná komunikovat s bytostmi z jiných vesmírů, a proč od nehody v Marvinově laboratoři čas od času hovoří jako někdo úplně jiný? A jak to bylo s těmi útoky duchů na lidi, které vedly ke vzniku Zasvěcených? Neméně důležitou otázkou je však také, za jakou cenu naši hrdinové odpovědi získají. Přišel čas zlomit jim srdce.

CRYPTID HUNTERS: PHANTOMZONE, ČÁST DESÁTÁ:
"Nikdy ti patřit nebude!" vykřikla Marilyn, a pokusila se Dillona odvrhnout. Pronikla do jeho temné mysli, a podobně jako předtím, i tentokrát ji obrátila vzhůru nohama. Jenže to nestačilo. Dillon byl silnější, než onehdy v Montaně. "Mé dítě," řekl polotichým hlasem stín, ztracený v temnotě noci, "myslíš si, že máš nade mnou moc? Teď už ne. Teď mám nad tebou moc já." Z Briddimského drahokamu se začal do temnoty táhnout proud modrého světla, a jakmile dorazil k Dillonovi, Marilyn bolestně zapískala, a odletěla o několik metrů dál. Těžce dopadla do sněhu. Dillon napřáhl ruku, a z té vyšla svítivě modrá střela, která kroutící se dítě ještě jednou zasáhla. Byla to rána tak silná, že se tříletá holčička ve vzduchu dvakrát zatočila, a po dopadu se přestala hýbat. "Marilyn!" vykřikl Harvey, a z očí mu vytryskly slzy. Vytasil elektrickou pistoli, a vystřelil z ní do temnoty, aniž by byl schopen Dillona zahlédnout. I on po chvíli schytal pořádnou ránu, a dopadl na záda sotva dva metry od své dcery. Nicholle se rozbrečela, a její mazlíček Alex dával svůj neklid také nahlas najevo. Pierre vyjmul Briddimský drahokam z krabičky, a pevně jej sevřel mezi prsty. Prodloužil drápy tak, aby celý démant obalovaly. "Proč ho tolik chceš? Proč chceš tu kolizi vesmírů?!" zasyčel jako zvíře. "Ať jsi kdokoliv, diamant ti nedáme," řekla rozhodně Tien. "Víš vůbec, co by to způsobilo? Kdyby se vesmíry střetly?" zašeptala naštvaně Kate. Fahad mezitím utíkal k Harveymu a Marilyn. Zatímco Harvey byl celkem v pořádku, Marilyn se zdála být v bezvědomí. Fahad se rozbrečel. Nedokázal uvěřit tomu, že ta nepřátelská bytost jeho dceři tak ublížila. "Vím moc dobře, co kolize vesmírů způsobí," řekl tajemně Dillon, a nasál více energie z Briddimského drahokamu, přestože se jej ani nedotkl, "dá mi šanci získat zpět, co je mé. Co vždy mělo být mé!" Ti z Lovců kryptidů, kteří ještě stáli, dostali takovou šlehu, že popadali jako otrávené mouchy. "Mnohovesmír měl vždy patřit mě. Nikomu jinému. Já se po eony snažil o jeho ovládnutí, měl jsem ho v hrsti, a zbývalo již jen málo k tomu, aby se mi obyvatelé všech světů, všech vesmírů, klaněli. A pak... pak mě zradil váš druh. Jediný, malicherný, pitomý zástupce vašeho arogantního druhu ošklivých, smrdutých, nedovyvinutých holých opic, jenž se dotkl nejmocnějšího předmětu tohoto světa, a aniž by věděl, co je zač, zruinoval můj život. Zruinoval mé plány! V jeden nicotný den, před možným začátkem nové éry... mě roztrhal na kusy!" křičel Dillon. Z Briddimského drahokamu do jeho dvourozměrného těla mířilo čím dál více energie, a stín se postupně stával viditelným. Rostl, sílil, měnil svou podobu. Sníh se v jeho okolí zvedal ze země do výše, a velmi rychle tál, až horká voda prskala všude kolem něj. I Evan Sellers byl Dillonovou transformací překvapen, a tiskl se spolu se Susan k zemi. Oba byli vyděšeni. "Váš... Briddimský drahokam... je jedním z Kamenů mnohovesmíru, a ty všechny patří mě! I jejich síla, jejich moc... to vše je mé!" zakřičel Dillon. Pak o svůj tajemný hlas úplně přišel, a místo toho teď jeho sílu všichni přítomní ucítili ve svých myslích. Z dvourozměrného lidského stínu pod vlivem energie Briddimského drahokamu vyrostl velký černý démon se sedmadvaceti chapadly. Kroutily se a protínaly temnotu, ač připomínaly jen velké, nechutné chuchvalce prachu. Na průhledném trupu se mu vyrýsovaly tři velké zlaté skvrny, jež zářily jako slunce. Neměl hlavu, ani končetiny. Uběhla tisíciletí od doby, kdy měl naposledy tuto podobu. "Já jsem Ravin, jediný právoplatný vládce mnohovesmíru! Tvorové jako vy se mi mají klanět, nikoliv mi odporovat!" ozvalo se v myšlenkách přítomných tak nahlas, že jim div nepukly mozky. I když byla transformace Jakea Dillona v Ravina dokončena, stále odsával z Briddimského drahokamu energii. Čím větší byl, tím více jí do něj směřovalo. Po chvíli se však jeho lidští nepřátelé i spojenci mohli opět postavit. "Takže ty jsi nějaká potvora z jiného světa, jo? To je toho!" pousmál se Pierre. Natáhl ruku, a pokusil se vystřelit ostrou energetickou šlehu z drahokamu. Ravin ji však odrazil, a ona zasáhla obnaženou, rozehřátou zeminu. "Takový trik už na mě jednou někdo zkusil," řekl Pierrovi i ostatním v myšlenkách Ravin, "ale já se poučil." "Fakt jo? Vždyť ani nemáš hlavu, kámo," provokoval ho Pierre, "přijde mi, že jsi akorát další šílenec, který si myslí, že všechno bude patřit jemu. Kdybys aspoň nevypadal jako flusanec člověka s černým kašlem..." "Vy chcete vládnout mnohovesmíru? Nemohu říci, že byste mě tím překvapil, Dillone, ale... představoval jsem si, že se snažíte o něco lepšího," řekl pomalu Sellers. Ravin, levitující v chladném vzduchu, se k němu natočil. "Neříkejte mi Dillone! To je jméno, které pro svůj stín vymyslel jeden z vás, další hlupák. Jsem Ravin. A nikdy už se nenechám ponížit! Ani vámi, ani nikým jiným!" zařval v myšlenkách temný démon. "Avšak vy svou odměnu dostanete, pane Sellersi. Já své sliby plním. Dostanete, co jste chtěl." Natočil se k Pierrovi a ostatním Lovcům kryptidů. "Nejsem jen nějaká 'potvora z jiného světa'. Vím o mnohovesmíru víc, než většina ostatních bytostí. I o vašem světě vím víc, než vy samotní. Byl jsem koneckonců nucen na něm přetrvávat po více než dva tisíce let," sdělil jim Ravin telepaticky, "nechci si však hrát na nevděčníka. Je to vaše hloupost, co mě zachránilo před nekonečnou temnotou, které vy říkáte smrt. Onen 'Briddimský drahokam' byl kdysi věnován jednomu z vás jeho ochránkyní. Byla slabá, bála se. A naivně si myslela, že takoví, jakými jste vy, jej ochrání. Byl jsem překvapený, když mě ta dvounohá slabota udeřila šlehou z Kamene mnohovesmíru tak silnou, že jsem dosáhl prahu existence! Avšak onoho nového ochránce rychle ovládla domýšlivost. Myslel si, že Ravina, jednu z nejmocnějších entit, jež kdy existovaly... porazil! Roztrhal mne, to ano. A já pak v kusech, v neskutečných bolestech, poletoval po této mrazivé krajině. Byl jsem ztracený, vyvržený do světa, který mi měl patřit, a on si se mnou pohrával jako s hračkou z doby, kdy byl ještě mladý. Tvorové vašeho světa mé roztrhané tělo ignorovali. Nevnímali ho, nebo ho vnímat nechtěli. A má chapadla, i kusy mého trupu se postupně ztrácely. Zlaté skvrny, vypovídající o naplnění mého osudu coby vládce mnohovesmíru, zanikly úplně. Má mysl se zcvrkla, a snížila se k tomu, že volala o pomoc. Ale nikdo ji nevyslyšel. Až pak jednou, když už obloha nad těmito mrazivými horami nemohla být modřejší, objevilo se světlo. Světlo, které jsem hned poznal, a které mi dalo novou sílu. Záře z Kamene mnohovesmíru, rozšířená po vašem světě. Nesly se v ní malé částečky, jakási chemie, neskutečně jednoduchá. Nikterak však nesnižovaly kvalitu energie z Kamene mnohovesmíru, a já ji načerpal. Tehdy jsem však ještě netušil, že toho mé zničené, roztrhané tělo bylo schopné. Nevěděl jsem tehdy o posledním malém tajemství Kamene mnohovesmíru, v jehož znalostech mě někdo předčil. Byl jsem ovšem posílen, a vydal jsem se hledat spojence..." Pierre zděšeně zašeptal: "Když jsme tehdy pomocí komunikačního zařízení Shai'ri rozšířili lék proti Ngoyově nemoci po celém světě, přičemž jej ke všem nakaženým přenesla energie Briddimského drahokamu... Tehdy se kvůli nám probudilo tohle monstrum?!" Ti z týmu, kteří věděli, o čem Pierre mluvil, a kteří si vzpomněli na odvrácení invaze Shai'ri a záchranu lidstva před chorobou, kterou jistý zahořklý tvor vyvinul ke zničení druhu vládnoucího Zemi, jen pokývali hlavami. Kate i Fahadovi bylo jasné, co pokrytí světa září z démantu muselo způsobit. Lovci kryptidů však tehdy nemohli tušit, že energie Briddimského drahokamu vrátí sílu jakési tajemné bytosti, jež si kdysi dávno, sto osmdesát let před začátkem našeho letopočtu, pro toto ztělesnění moci přišla, aniž by o tom, kromě několika znalců, kdo věděl. "Měl jsem dost síly na to, abych cestoval po celé planetě. Ale každý pohyb mne bolel," pokračoval ve vysvětlování Ravin, a vyprávěl příběh jako legendu, zprostředkovával jej nadnesenými myšlenkami, "a proto jsem musel najít hostitele. Vnímal jsem, že stopy po vlastnictví Kamene mnohovesmíru, stopy po energii, jež mi vrátila sílu, nesl jeden konkrétní zástupce vašeho druhu, zavřený v cele na malém ostrově uprostřed oceánu. Jmenoval se Archibald. Našel jsem ho, a když jsem zjistil, že si povídá s vlastním stínem, napadlo mne, co učinit. Vzal jsem si jeho stín, vrhl jsem do něj zbytky svého těla i své mysli, a snížil se k tomu, abych se stal Jakem Dillonem. Vycítil jsem, že přes zjevné kamarádství s tou dříve neživou bytostí neměl Archibald žádné emoce. To, co jsem mu vzal, mu ani trochu nechybělo. Ale právě pro jeho neskutečnou chladnost - takovou, jakou jsem nikdy nepoznal u žádného dalšího tvora... jsem mu nemohl nabídnout spojenectví. Hledal jsem tedy jinde." "A našel sis Sellerse," řekl Vilhelm. Ravin se natočil k Evanovi. "Jako stín Jake Dillon jsem se mohl pohybovat po světě, aniž bych cítil bolest, překonávat dna oceánů, cestovat ve světle i v temnotě... A na velkém ostrově jménem Británie jsem ucítil bolest ze ztráty těch nejbližších. Tento tvor byl pln emocí. Byl to vhodný spojenec. A tak, když jednou smutnil nad fotografií svých zemřelých příbuzných, své rodiny... zavítal jsem do jeho obydlí a zašeptal mu do ucha hlasem lidského stínu, jak by se dala jeho rodina vrátit," pokračoval v telepatickém vyprávění Ravin. "Ze zpráv, které jsem četl na internetu po skončení invaze Shai'ri mi bylo jasné, že někteří Lovci kryptidů a jejich spojenci, kteří zemřeli, se vrátili. Vstali z mrtvých! Došlo mi, že něco takového se musí udělat i s mou rodinou. Tak jsme dali s Dillonem dohromady plán," řekl Sellers. "No, když už jste se tak hezky rozpovídali, kluci jedni ukecaní, jak to teda bylo s těma duchama? Můžete nám vysvětlit i to, Sellersi? Vyklopte to," zasyčel Pierre. Evan se podíval na Susan a pak sklonil hlavu. "Můj boss věděl, kde se nejmocnější předmět ve vesmíru nacházel - bylo mu známo, že byl ve stejné budově jako majitel stínu, který si vypůjčil. Odnášel ho odtamtud, aniž by o tom agenti jedné nejmenované agentury, jíž ten ostrov patří, a se kterými se... vy přátelíte... věděli. Ke konci minulého roku jsme společně zavítali do různých koutů světa. Létali jsme po Státech, po čínském Chaj-nanu... Dillon, tedy... Ravin, promiňte... moc dobře věděl, jak nás s pomocí diamantu přenést z jednoho místa na druhé. Proto to světlo tehdy v South Forku, a pak jsme zmizeli..." Sellers se podíval na Vilhelma. "Vždycky, když jsme 'vyvolávali' duchy, měl jsem Briddimský drahokam někde schovaný. Otevřel jsem před vyvoláváním portál, duchové z něj vyšli, a pak..." A nyní pohlédl vyděšeně na Susan. "...pak ti duchové, vystrašení z toho, že jsme je silou vyvedli z jejich domova - doslova jsem nechal energii z drahokamu projít portálem a vytáhnout ven nějakou bytost - napadali lidi. Můj plán byl jednoduchý... Ach jo, tohle mě ničí... Pochopte, že jsem nechtěl nikomu ublížit... ale... potřeboval jsem lidi. Tak těm, kteří byli napadeni, těm, za kterými jsme s Ravinem duchy takříkajíc za oponou donutili zajít, jsem pak nabízel, že jim pomůžu duchy pochopit. Potřebovali jsme víc lidí, protože k otevření a rozšíření jiných dimenzí v našem světě jsem jako jedinec neměl dostatek představivosti a síly, a... Ravin... portály do jiných světů z jakéhosi důvodu sám otevřít nedokázal. Podobně jako vy, když jste odvrátili invazi Shai'ri, i my potřebovali k otevření portálu mysli spousty lidí." "A ta kolize vesmírů je potřeba k čemu?" zeptal se Vilhelm. "Protože jsem stále bohužel trochu slabý, chci, aby všechna má království přišla ke mě," odpověděl telepaticky Ravin, "všechna má království... se všemi Kameny mnohovesmíru, které už jsem nasbíral. A které pro mne chrání ti, jež jsem k tomu vybral." "Tak to se nestane!" zařval Harvey, a utřel si slzy i roztálý sníh z obličeje. "Lovci kryptidů, dejte mu co proto!" zařval Pierre, a vrhl se do útoku. Zařval jako zvíře, znovu proti Ravinovi natáhl Briddimský drahokam, a pokusil se z něj vystřelit, ovšem tentokrát Ravin energetickou šlehu úplně vstřebal, a bylo vidět, že zase povyrostl. Pierre proletěl jeho průhledným tělem. "Poslední tajemství tohoto konkrétního Kamene mnohovesmíru, které jsem neznal, mi odhalil právě Archibald. Nedávno jsem ho navštívil a donutil ho, aby mi jej sdělil. O tom tajemství nemáte ponětí ani vy. Bytosti, jež jsou, jak říkáte 'nehmotné', dokáží energii z démantu odčerpávat. Archibald mi tak poskytl odpověď na mou první otázku - jak mi mohla záře na obloze vrátit sílu? Neboť jsem ji automaticky načerpal," řekl v myšlenkách takřka výsměšně Ravin. "Myslím, že ponětí o tom mají," ozvalo se náhle. Fahad a Harvey, střílející dosud z elektrických pistolí po Ravinovi, ač jim to nebylo k ničemu dobré, sebou trhli. Nicholle přestala brečet, jen Alex pořád působil poděšeně. Marilyn najednou vstala jako by nic. "Energii z drahokamu jsem totiž načerpala i já. A víš, proč to dokážu, Ravine?" zeptala se. Roztáhla ruce, modře jí zazářily oči, a pak zbělaly, přičemž se v každém z nich objevily čtyři tečky s vlnkou. Ravin ten znak moc dobře znal. "Jistě, že vím, Askyo," odpověděl Ravin, "ač bys mne předtím, než tě úplně zničím, mohla pobavit, a říci mi, jak je možné, že roztrhaná jako já existuješ v těle mláděte tohoto 'hmotného', jakže... opičího... druhu." Pierre náhle vše pochopil. Udělal jeden velký skok, a vrazil démant Marilyn do rukou. "Načerpej si ho," zasmál se. "Podobně jako ty, Ravine, ani já tehdy, když se Kámen mnohovesmíru dostal do Butsujových rukou, nezemřela," řekla dětským hláskem Marilyn, a myšlenky stejného významu namířila do démonovy mysli, "proletěla jsem portálem do světa, ze kterého jsi přišel. Uzavřel se dříve, než jím mohlo projít tvé zničené tělo. Byla jsem však raněná, a vegetovala jsem v tom strašném, temném, nepříjemném světě, plném vřískotu, bolesti a strádání. Sledovala jsem, jak ten svět ovládali tví podřízení, stejná monstra, jako ty. A nemohla jsem s tím nic udělat. Ale pak se jednou, teprve několik let zpátky, stalo něco nečekaného. Portál do toho světa se před třemi roky sám od sebe, jak už k tomu občas v mnohovesmíru dochází, otevřel v této dimenzi, v Londýně. Zcela náhodně jím prošli dva lidé, milenci, jimž se podařilo po letech snažení dostat do Evropy ze Středoafrické republiky. To jsou pojmy, které tady mí přátelé na rozdíl od tebe jistě dobře znají. Brána do tvé strašné domoviny se uzavřela dřív, než ji mohli opustit." "Harvey, Fahade," zašeptal Vilhelm, "pamatujete, jak jsme mluvili o tom, jak lidé přišli do kontaktu s tvory z jiných vesmírů nebo do jiných vesmírů dokonce zavítali? Uctívači bohů, vlastně dokonce i ptáci, jako tady Alex... ptáci, jejichž předkové byli z našeho světa, a uvízli v jiné dimenzi, a vyvinuli se v něco nového!" Marilyn pokračovala: "Měla jsem dost síly alespoň na to, abych ty dva, Alaina a Bassimu Mandabovy, chránila. Odrážela jsem útoky bytostí, jež je chtěly zkonzumovat. Jejich těla se začala v jiném světě měnit. Začala mutovat. A mělo se jim narodit dítě, dcera. Beau. Nejspíše však nebyla přizpůsobená na život v takovém světě, a tak jsem s ní hned po jejím narození, pro Bassimu nesmírně vyčerpávajícím, splynula, abych ji ochránila. Alain a Bassima ji spolu vodili rok a půl a snažili se ji uživit. A jednou se otevřel portál, vedoucí zpět do jejich domova, do Londýna. Běželi k němu, prohodili portálem svou dceru, a chystali se běžet dál... ale portál se uzavřel, a rok a půl staré dítě osamělo v temné uličce na jihovýchodě města. Žila jsem v něm, když bylo uvrženo do dětského domova, a když se náhodou objevili dva muži, jež nesli stopy po kontaktu s Kamenem mnohovesmíru - jeden z nich dokonce působil jako z jiné dimenze, neb v tomto světě ve skutečnosti zahynul - navrhla jsem v hloubi mysli tříleté Marilyn - tak ji vychovatelky dětském domově pojmenovaly - aby za nimi šla, a zeptala se jich, jestli nechtějí být její tátové. A teď jsem tady, Ravine. Marilyn neboli Beau a Askya jsou jednou bytostí. A když Marilyn narazila do tuby s energií Kamene mnohovesmíru, konečně mi dala sílu. Tak, jako jsi sílu načerpal z démantu ty, byť z něj byla energie izolována, načerpala jsem ji i já." Marilyn celá zmodrala, a vrhla po Ravinovi šlehu energie, která jeho tělo roztrhala na dvě půlky. Ale démon se nehodlal vzdát. Byl dost silný na to, aby své tělo znovu sestavil. V několika vteřinách se již opět v plné síle blížil ke svému nepříteli. "Věděl jsem, že to mládě jsi ty, Askyo. Věděl jsem to již dlouho! Ale teď, když jsi skutečně probuzená, mi bude potěšením dokončit to, co jsem začal před tisíci roky!" zaduněly Ravinovy myšlenky. Marilyn po něm vrhla další šlehu, a Ravin se celý zatočil ve vzduchu. "Démantu se ani nedotkneš. Tentokrát budeš skutečně zničen, Ravine. Mnohovesmír ti patřit nebude!" ranily jej Askyiiny myšlenky. Její slova slyšeli všichni ostatní. Alex sedl Marilyn na rameno, Nicholle k ní přiběhla a postavila se před ní jako její ochránkyně. Fahad a Harvey stáli po jejím boku. Vilhelm, Tien a Pierre se přidali též. "Nemáš proti nám šanci, Ravine," pokračovala Askya. "Že nemám? Lidé... lidé, ty holé opice, které se teprv včera naučily ovládat jazyk... jsou vedeni jen svými emocemi. Podívej," reagoval na to Ravin. Zamířil mocnou šlehu energie ze svého nehmotného těla proti Pierrovi. Jakmile si toho monstrózní Francouz všiml, oddělil se od ostatních, aby je neohrozil. Ta šleha, zprvu modrá, pak zčernalá, k němu letěla závratnou rychlostí. Vykulil oči. Pocítil snad, že kdyby jí byl zasažen, nemusely by mu jeho regenerativní schopnosti pomoci. A právě v tu chvíli, kdy se tak nějak připravil na nepopsatelnou bolest, stalo se něco nečekaného. V poslední chvíli před něj skočila Kate, a před šlehou ho zachránila. Obětovala se za něj. Její vřískot pronikal do morku kostí. Řvala, jako by ji někdo bodl do břicha nožem, a pomalu zaživa krájel její vnitřnosti. Dopadla na zem, kroutila se, oči jí lezly z důlků, a pak najednou zavládlo ticho. "Kate! Propána, ne!!!" zařval Pierre a sklonil se ke své bývalé přítelkyni. Zbělaly jí vlasy, kůže jí seschla, vůbec se nehýbala. Působila jako mrtvola. Pierrovy vytryskly z očí slzy. Třesoucíma se rukama se snažil nahmatat tep na jejím útlém krku, ale nic necítil. "Ona..." vyhrkl a polkl slzu. "Ona nežije!" vykřikl. Přitiskl ji k sobě, a s brekem zařval směrem k obloze. Řval jako zraněné zvíře, a slzy mu tekly z očí v mohutných proudech. "Jak jsem řekl, Askyo," ozval se v myšlenkách Ravin, "jsou vedeni emocemi. A ty jsi v těle jednoho z nich. Myslíš, že když zaútočím na jednoho z otců tohoto malého dítěte, nezačne taky řvát? Sleduj. Ničemu nepomůžeš!"


"Ne!" vykřikla dětským hláskem Marilyn, a vyletěla proti Ravinovi. Z démantu vytvořila svěrací kazajku, jež nehmotné tělo démona obalila, a pak jej další energetickou šlehou odvrhla o několik set metrů výš, na noční oblohu. Vytvořila také energetický projektil, a ten přesekl jedno z Ravinových chapadel. Jeho telepatické řvaní bylo tak silné, tak bolestné! Uspěla. Dalším projektilem usekla další chapadlo. "O co se snažíš, Askyo? Chceš zdržet nevyhnutelné?" zeptal se Ravin, a z drahokamu v ruce dítěte načerpal další energii, načež mu useknutá chapadla zase narostla. "Ne, chci tě zastavit. Proto jsem tu. Náš souboj neskončil. Ať už to tak mělo být nebo je to jen náhoda, utkáváme se znovu. A já přísahám, že pocítíš jedno. Že jsem silnější než minule!" odpověděla mu v myšlenkách Askya, a rozkrojila pomocí Briddimského drahokamu jeho tělo najprve na dvě půlky, a ty pak na padesát kusů. Svázala je energií z drahokamu, a odsunula je o kilometr výš. V těle malého dítěte k rozsekanému Ravinovi přiletěla, a udeřila jej drahokamem samotným takovou silou, že závratnou rychlostí zamířil dolů, a proťal v energetickém obalu jednu z vysokých himálajských hor. Ztratil se pod miliony a miliony kamenů. Marilyn k nim klesla, a rozhrnula je jedinou myšlenkou. Kroutící se kusy Ravinova těla postupně energií z drahokamu spálila. Stále jej však cítila ve své hlavě. "Neporazíš mě, Askyo. Rozdělila jsi mě, a teď ani nevíš, kde všechny kusy mého těla jsou! Děláš stejné chyby, jako v prvním kole. Jen jsi tentokrát arogantnější, namyšlenější, zkrátka si myslíš, že mě dokážeš porazit. A právě to tě činí slabší!" promlouval k ní Ravin. "Máš pravdu," řekla Askya, "ale ona arogantní není. Jen chrání svou rodinu. A svůj svět." Přenechala veškerou moc Marilyn. Tříleté dítě konečně pocítilo, jakou sílu mělo. Uvědomilo si, zatímco levitovalo nad rozdrolenými kusy himálajského velikána, co všechno dokáže udělat. Askya přestala ovládat Marilyninu mysl, a dovolila jí, aby si sáhla na nedotknutelné. Popadla moc, jež jí byla předána hned po narození, a přitáhla si ji k sobě. Upevnila ji ve svém srdci, vědoma si toho, že právě nyní musí tuto sílu použít k pomoci svých nejmilovanějších, a pomyslela na Ravinův konec. Jediná myšlenka stačila k tomu, aby se zbytky Ravina rozpustily. Malé středoafrické děvčátko si uvědomilo, co je zač. Dotklo se bosýma nožkama sněhu, a způsobilo zemětřesení. Vydechlo nosíkem mrazivý vzduch, a spustila se sněhová vánice. Zmáčkla Briddimský démant mezi prstíky, a otevřel se masivní portál do náhodné dimenze v mnohovesmíru. Byla silnější, než kterýkoli tvor v tomto vesmíru. Byla dokonce silnější, než démon, jenž si nárokoval vládu nad celým mnohovesmírem. Po jeho porážce se vrátila ke své rodině a přátelům. Všichni byli vyplašení. Seděli na zemi a zděšeně oddechovali. Fahad a Harvey si utírali slzy, a Nicholle k Marilyn přibíhala s otevřenou náručí. Alex podivně zavrkal, a pak začal provádět sněhovou koupel. Tien nedokázala uvěřit tomu, co právě viděla. I Vilhelm se nad tím podivoval. Evan Sellers pohlížel chvíli na Marilyn a nevěřícně kroutil hlavou, a pak na Susan, jejíž vyčítavý pohled ho uvnitř velmi zneklidňoval. Pierre klečel ve sněhu a pořád k sobě tiskl nehybné tělo Kate. "Prosím, vrať se! No tak! Tohle snad není možný!" naříkal, a třesoucí se rukou projížděl jejími bílými vlasy. "Není mrtvá," řekla Askya prostřednictvím Marilyn, jakmile ji Nicholle přestala objímat, "ale Ravin ji zbavil většiny životní energie. A ta se přenesla ven, do éteru. Hluboko uvnitř její mysli... cítím nekonečnou bolest. Velmi trpí. Nevnímá nic kolem sebe. Nevnímá ani tebe, Pierre Leroyi." Pierre se rozbrečel ještě víc. "Proč se tohle pořád děje?! Copak jsem těchhle chvil nezažil už dost?! Proč jsi tam vůbec skákala, Kate?! Proč?! Vždyť za to ani nestojím, po tom všem, po tom..." křičel, a jeho slzy dopadaly na Katein nehybný, suchý obličej. "Marilyn, slyšíš mě? Jsi to ty?" zeptal se Fahad své adoptované dcery. "Jo, tati. Jsem to já," řekla docela dětsky Marilyn, "i když někdy se necítím jako já." "Poslouchej mě, máš obrovskou sílu. Porazila jsi nějakou mocnou entitu, která se snažila o ovládnutí mnohovesmíru. Znám ještě jednoho dalšího člověka, který něco podobného dokázal, ale ty jsi na úplně jiné úrovni. Dokážeš... cokoliv. Cokoliv, co budeš chtít," řekl Fahad. "Já nevím, tati. Cítím se divně," řekla upřímně Marilyn. "To nevadí. Dokážeš ale, teď když máš ten diamant v ruce... zavřít ty portály, co se otevřely?" zeptal se Fahad. "Jaké portály?" zeptala se tříletá holčička. "Po celé planetě jsou otevřené vstupy do jiných světů. A ty určitě víš, jak je zavřít. Soustřeď se na to. Dokážeš všechno! Slíbili jsme tomu duchovi v Argentině, že mu pomůžeme domů. Pamatuješ? Můžeš ho vrátit domů teď, odsud? Určitě to půjde..." pokračoval Fahad. Marilyn popotáhla nosíkem a najednou rozpažila ruce. Modře jí zazářily oči, a portály po celé planetě se začaly zavírat. Opět stačila jediná myšlenka. Překvapivě i zlatá clona před některými z bran do jiných světů začala mizet. Duchové vycítili, že se mohou vrátit domů. A vraceli se. Všechna ta nehmotná stvoření pohybující se poblíž Velázquezovy tvrzi na pobřeží Argentiny se začala stahovat do své domoviny, než se portály úplně uzavřely. Z hlavní místnosti je tam sledovali Thiago, Sloane a Alessandro. "Vracejí se domů! Všichni se vracejí domů!" vykřikl Thiago. "Marilyn," usmál se Alessandro. Uzavřel se portál na Nové zemi, uzavřely se všechny portály ve Spojených státech amerických, ve Skotsku, zkrátka všude. K Lovcům kryptidů na himálajském plató přiletěl Cryptodactyl, řízený jiným, zkušeným pilotem na dálku, a přistál u nich. "No tedy, řeknu vám, že tolik multiverzní energie ještě Gabrielle nezaznamenala. Naštěstí vás nebylo těžké najít," řekl do mikrofonu Marvin Grayson, jehož hlas se ozýval z prázdného letounu. "Myslím taky, že ve světě se najednou portály začaly zavírat. Divné, že? Zvlášť, když některé z nich jsou zacloněné," pokračoval. "Trochu jsem pomohl i já," ozval se v hlavách členů týmu známý hlas. S prvními slunečními paprsky, vystupujícími zpoza velehor, se na scéně objevil zlatavý duch E's z vesmíru Ru'vv. "Musel jsem pomoci napravit to, co jsem způsobil," řekl dále v myšlenkách. "Co jsi způsobil? E'si, vždyť my jsme tak rádi, že tě zase vidíme... Navštívil jsi nás, dodržel jsi svůj slib!" zasmála se Tien. A pak stejně jako ostatní pocítila E'sovu provinilost. "Přehrávám si to, co jste nyní zažili. Již víte, že... Ravin... měl mnoho bytostí, jež chránily jím ukradené Kameny mnohovesmíru. Chápete již, co jsem zač?" V tu chvíli to všichni pochopili. "Ravin mě kdysi dávno pověřil tím, abych jeden z Kamenů mnohovesmíru, ten z Ru'vvu, z planety Antral, chránil. Lhal jsem. Neukradl jsem Antralský kodex, ukradl ho Ravin, můj bývalý pán. Já na něj jen dával pozor, a poslouchal Ravinovy rozkazy. Víte, moc mě mrzí, že jsem vás tak zmátl. Nalezl jsem vás v Ru'vvu jako ztracence, a namluvil jsem vám, že vám pomůžu vrátit se na Zemi. Cítil jsem ovšem, že Ravin je zpět, a že se snaží získat, co mu mělo náležet. Cestuji přece mnohovesmírem, a vím všechno! Lhal jsem, že jsem neznal cestu na Zemi. Věděl jsem moc dobře, z jaké planety v jakém vesmíru pocházíte. Zneužil jsem vás, neboť jsem vás chtěl zdržet. Proto jsem vás vodil jinými světy," sdělil jim se smutkem E's. "Počkat, co?!" vykřikl Fahad. "Udělali jste na mě ale velký dojem. Mé jméno, jak víte, znamená 'vlídný'. Nechtěl jsem nikdy Ravinovi sloužit, ale on mne k tomu donutil. Měl jsem své důvody, proč se mu nevzepřít, a cítil jsem, že mnoho let žil, byť oslabený. Zachovával jsem mu tedy věrnost, a unikal přitom Ri'lerovi, jedné z bytostí, jež se snažily Antralský kodex vrátit tam, kam patřil. Ano, byla na mne vypsána odměna, ale jako na pomocníka Ravinovi, o kterém celý mnohovesmír ví jako o prohnilci, svázanému chtivostí vládnout... nikoliv jako na psance, jenž 'jen tak' ukradl nejmocnější předmět Ru'vvu," pokračoval E's, "dozvěděl jsem se, že Ravin chtěl, aby se vesmíry střetly, neboť byl příliš slabý, aby dosáhl všech nasbíraných Kamenů, z nichž některé již byly ztraceny. Věděl jsem, že chce, aby k tomu došlo zde, na Zemi, ve světě, do něhož byl vyvržen. A tak jsem škodil ostatním bytostem z jiných vesmírů tak, že jsem pomocí Antralského kodexu vytvářel clonu energie před portály, a tak se tyto bytosti nemohly vrátit domů." "Vy jste o tom věděl, Sellersi?" zeptal se Vilhelm svého bývalého "kolegy". "Nikoliv," odpověděl upřímně Sellers, "nic z toho mi nebylo známo." "Udělali jste na mě dojem. Při té cestě mnohovesmírem jste mi věřili, a já se cítil špatně z toho, že jsem vám lhal. Po setkání s Devilem už jsem nemohl váš návrat na Zemi zdržovat. Museli jste se vrátit. Pak jsem zjistil, že tato malá dívenka je v jednom s Askyou, ochránkyní nejmocnějšího předmětu vašeho vesmíru. A pomohl jsem jí zastavit rozšiřování Ru'vvu. Nyní, když Askya prohnilého Ravina porazila, vrátil jsem se, a odstranil Antralským kodexem ony bariéry, aby se všichni vyhnanci mohli vrátit do svých světů," skončil své vyprávění E's. "Proto se energie z té clony tak lišila. Vytvořil jsi jí tímhle kodex šutrem. Každopádně... udělals dobrou věc, že jsi ji odstranil," řekl Pierre, stále držící Kateino nehybné tělo. "Je mi jí líto. Kéž by se jí dalo pomoci," řekl E's, a Pierre si znovu utřel několik slz. "Nyní bys mohl vrátit Antralský kodex tam, kam patří," ozvalo se zezadu, a rázem všichni spatřili několik An'bů, vystupujících z portálu do fialovo-růžové krajiny Ru'vvu. "Ri'ler ví, že jsi tu. Nemá cenu utíkat, E'si," sdělil mu telepaticky jejich předák. "Už ho nepotřebuji. Kodex patří vám," řekl jim E's, přiblížil se k nim, vyjmul zlatavý kámen ze svého těla, jež zešedlo, a telekineticky jej předal An'bům. "Nepatří jen nám. Patří všem. Pojď s námi, E'si. Vrátíš se domů," odpověděl ten An'b, a všichni ti duchové se zase ztratili. Jeden z ohýbačů reality, působících jako velká fialová hlava, ještě Lovcům kryptidů řekl: "Díky. Mnohovesmír je vám vděčný." Deset lidí na zasněženém plató, zbarveném doruda vycházejícím slunkem, zcela osamělo. "Všechno je ztraceno. Připravili jste mě o jedinou šanci, jak se znovu shledat s mou rodinou," řekl Evan Sellers. "To nemusí být pravda," řekl na to Fahad, "můžeme cestovat mnohovesmírem a vaši rodinu přivést, aniž byste musel sloužit nějakému despotovi." Sellers se hořce zasmál. "Vy jste opravdu tupci. Podívejte se na horské hřebeny! Už sem za námi běží ti agenti, co stráží Briddimský chrám. Diamant vám nepatří, nepatří ani mě... Patří jim. Bez Dillona, bez Ravina, chech... už nic nesvedu. Můžu se rovnou nechat zatknout a vsadit do zatuchající nepálské cely. A vy možná taky! Podělali jste to. Jako vždycky, ne? Lovci kryptidů... To je... to je banda psychopatů. Jste psychopati!" řval Sellers. "Psychopati, chamtivci, co myslí jen na sebe! Vkládáte se do konfliktů mezi lidmi, děláte, co se vám zachce! Ničíte ostatní! Jak dlouho v tom ještě budete pokračovat?! Jak dlouho ještě budete zneužívat tenhle svět?! Je mi z vás všech na zvracení! Nikdy kvůli vám neuvidím svou rodinu. Jsou ztracení, a vy na tom máte podíl!" pokračoval v křiku. Jakmile se trochu uklidnil, přejel po nich očima a nakonec vrhl zrak na Susan. "Zasvěcení se možná zrodili z jiného důvodu, ale budou pokračovat. Tohle... tohle byl teprve začátek! V tomhle světě musí existovat někdo, kdo proti těmhle bláznům bude bojovat. Lovci kryptidů budou mít vždycky nepřátele. Slibuju vám, že vás zničím. Roztrhám vás, jako jste vy roztrhali mou naději! Susan, jdete se mnou?" Susan se zadívala do sněhu a utřela si slzu. Sellersovy výjevy byly tak emočně silné, že mu zkrátka nešlo oponovat. Vše, co říkal, myslel upřímně. "Napadl mě duch, začal mě škrtit a já se přidala ke skupince vyvolávačů duchů... Ten duch mě asi prosil o pomoc. Když jsem začala brečet, přestal mě škrtit. Chytrá bytost. Jen se mě snažila upozornit na něco, co nebylo správně... Neviním ho. Vím, že byl mimo domov vyděšený. Byla bych vám, Evane, vynadala, ale... to, co jsem tu dnes viděla... když jsem se dozvěděla, proč jste to dělal... Chápu vás. Půjdu s váma. I když ostatní Zasvěcení nebudou pokračovat v práci s vámi, já zůstanu. Potřebujete oporu. Jen neříkám, že chci bojovat s Lovci kryptidů. Myslím, že díky nim jsme ještě pořád naživu," řekla Susan. "Myslete si, co chcete," zašeptal Evan. "Evane, my chápeme, jaké to je ztratit ty, kteří jsou vám nejdražší. Taky máme rodinu," řekl Fahad, "a nikdy bych nechtěl, aby někdo Harveymu, Nicholle a Marilyn ublížil. Harveyho smrt jsem už zažil, a věřte mi, cítil jsem se úplně stejně, jako vy. Vím, jaké to je, přijít o milovanou osobu. Ale nemusíte se její ztrátou nechat negativně ovlivnit. Můžete to obrátit v něco pozitivního. Pomáhat lidem, takovým, mezi které patříte. Nebo tak něco... Nenechte se zahořknout." "Už se stalo," řekl chladně Evan, utřel si poslední slzu, a se Susan se rozběhli do dálky. Ztratili se v horách. Konečně k Lovcům kryptidů dorazili Briddimští strážci. Doprovázel je i nejvyšší z Briddimské rady, Norbu. Camatkārika kēṭī na členy týmu zamířila pistolí a poručila jim, aby jí a jejím kolegům démant předali. Marilyn neváhala, vrátila jej do boxu, válejícího se na sněhu, a s úsměvem jí ho položila do náruče. "Děkujeme," řekl Norbu, sepjal ruce a uklonil se. "Víme, co jste udělali s těmi portály. Vedoucí z NID nás o tom informovali. Dobrá práce, i když jste nám dali zabrat. Víckrát to, prosím, nezkoušejte," řekla ostře Camatkārika kēṭī. A pak, jako by se opravdu skoro nic nestalo, se Briddimští strážci obrátili a vydali se na pochod horami směrem k chrámu. Lovci kryptidů svůj úkol splnili. Démant ukradli jen proto, aby konečně zavřeli portály do jiných světů, a zase ho Briddimské radě vrátili. Teď už se o něj měli starat jen nepálští mniši. "Jsou jako Butsuju," řekla Askya skrze Marilyn, "vybrala jsem dobře." "Tak... poletíme domů, přátelé," řekl Vilhelm. "Jo," řekl Pierre a odkašlal si, "když už je ten diamant i ten anthrax v trapu..." Všichni se rozesmáli. "Anthrax... já si říkal, že mi ta slova Antralský kodex něco připomínala," poznamenala Tien. "Nejsem si ale jistý, jestli má sněť slezinná co do činění s tou planetou Antral nebo co to mělo být..." zasmál se Vilhelm. Pierre se taky pousmál, pohladil po čele života téměř zbavenou Kate, a hořce se s ostatními vydal do letounu. Celou cestu zpět na Špicberky Lovci kryptidů, byť zprvu trochu rozesmátí, litovali ztráty Kate Henshallové. Pierre nedokázal pochopit, proč ho zachránila. Měla ho ráda, a on měl rád ji, ale po všech těch jejich hádkách, kdy si řekli, že se vzájemně nenávidí, ho její oběť ničila jako nic jiného.
Dveře cely na tajném ostrově se znovu otevřely. Archibald Quartermaine seděl na posteli a předstíral, že medituje. "Volali mi naši známí," řekla Barbara Kentová poté, co do místnosti vstoupila. "Vy máte mobil, pů ďů tů?" zeptal se Quartermaine, a nepřirozeně zamrkal. "Něco lepšího, než mobil," pousmála se Barbara, "portály jsou zavřené, duchové jsou pryč. A vy jste s tím vážně neměl nic do činění. Gratuluji. Tentokrát jste čistý." "Ale moje trenky asi ne, Barbie," řekl drze Quartermaine, "pračka mi tady v koupelně nefunguje. Běžte se na to podívat, expertko!" "Nechte si ty vtipy, Archibalde. Jen jsem vám chtěla říct, že je po všem. Už žádné další hry na zlého poldu. Máte štěstí, že ten váš stín byl podle našich přátel jakýmsi Ravinem, démonem z jiné dimenze," řekla Barbara. "Jó jó, to jsem věděl, no! Taky jsem o něm čet, blé, ve starých textech." "Proč jste nám to neřekl?" "Nevím, nechtělo se mi. Blujch!" Barbara si povzdechla. "No, i tak nečekejte, že vás odsud propustíme. I když je Briddimský drahokam úplně z našich rukou, i z rukou Lovců kryptidů, neznamená to, že byste si ho nemohl najít zrovna vy, a způsobit s ním další potíže. Takže radši zůstanete tady. Pěkné meditování, přeju." Quartermaine se zasmál a podíval se Barbaře do očí. Jen tím pohledem ji zabíjel. "Vy asi fakt nemáte ani ponětí, co se ještě může stát, kněžno z Kentu, co? Víte, mě bylo jasné, co by nastalo, kdyby... kdyby se vesmíry střetly. Byla by to sranda. Četl jsem o tom v sanskrtu. Jako... o té možnosti. Chápete, ještě k tomu nedošlo. Ale jestli si myslíte, a jestli si Lovčíci bobříků myslí, že to bylo všechno, co se může stát, tak se mýlíte vy, i oni! A víte proč, vojno kurážná? Protože... je možná ještě spousta dalších věcí. Bžům, buch, bém! Briddimský drahokam nezůstane v bezpečí navždy. To vám garantuju. Přijde to. Jednou. Jednou, jen tak, když to nikdo z vás nebude čekat. Ale já si počkám. Budu tady sedět klidně nadoživotí, ale ono to jednou přijde... Uvidíte." Postavil se. "A já se, Barbienko, odsud jednou taky dostanu. A pak vás odstřelím tak, abyste už nešla vrátit zpátky. Jo, to udělám! Bang! Tak až jednou budete sedět pod stolem v domově důchodců, a starý Archie bude točit se stařeckou holí, kterou vás přijde umlátit, ve světě, který nebude ani trochu podobný tomu, ve kterém žijeme... vzpomeňte si na tuhle chvíli. Slibuju, že to přijde. Jednou! Jen tak, když to nikdo z vás nebude čekat. Jednou! Jen tak. Jednou! Chíchí!" Všiml si, že se mu vrátil stín. "Jakeu! Woo! Wooohooo!!! Jakeu, ty seš zpátky! Ten blbec je asi mrtvej. Seš zpátky, tučňáčku můj přepepřený!" vykřikoval, a začal tančit na posteli. Barbara dveře cely zase zavřela.


Pierre stál v chodbě podzemního komplexu na Špicberkách a mnul si ruku s náplastí. Vypadal zase jako normální člověk, poprvé po více než dvou týdnech. Upřeně hleděl na Kate, která sebou velmi jemně cloumala v nádrži se sytě zelenou vodou. Z rohů nádrže vystupovaly elastické úchopy, za které byly zavěšeny její ruce a nohy. Na nose a ústech měla masku, z níž vedla hadice ke kyslíkové bombě v místnůstce po Pierrově levici. Její bílé vlasy se ve vodě pomalu pohybovaly, jako života zbavené mořské řasy, se kterými si pohrává slabý proud. Pierrovi trhalo srdce, když ji takhle viděl. Přišel k němu Fahad a dlouze se na svého kolegu zadíval. "Určitě bude v pořádku. Spraví se to," řekl. Pierre na něj ani nepohlédl. Pořád se díval na svou takřka mrtvou bývalou přítelkyni. "Byla to chyba," řekl nakonec, "neměli jsme náš vztah pokračovat. Stal se toxickým, tak nějak jsme se kolem sebe pořád potloukali, ale nemělo to smysl. Kdybych měl tu odvahu a řekl jí, že už ji nemiluju... tohle by se jí nikdy nestalo." "Chápu tě. Ale měla tě ráda, proto se za tebe obětovala," řekl Fahad. "O to nejde, Fahade. Už delší dobu si říkám, že je to se mnou nějak jinak. Pamatuješ, jak jsem ti na tvojí a Harveyho svatbě říkal, že se cítím jako netvor? Já nevím, jestli jsem to trochu nezveličoval. Možná, že jsem si nechtěl přiznat, že pro mě vztahy úplně nejsou. Aspoň ne tyhle vztahy. Byl jsem zmatený, a dost jsem o tom nepřemýšlel. Bál jsem se, že Kate ublížím fyzicky, když se v tu zelenou potvoru proměním, to jo... Ale víc jsem se bál přiznat si, že jsem vlastně o vztah s ní už nestál. A ona za to zaplatila," řekl Pierre. "Kdyby to mezi námi skončilo, Jack by ji nikdy nepřesvědčil, aby se stala součástí tohoto nového týmu. Všichni si mysleli, že já a Kate jsme pořád spolu, ale ve skutečnosti jsme spolu nebyli. Potom, co zemřela, tehdy před začátkem invaze mimozemšťanů, jsem se z toho nějak dostal. Nebylo to lehké, ale zvykl jsem si na to, že byla pryč. Pak se vrátila, a já byl z toho rád, jenže... jenže už to nikdy nefungovalo. Měli jsme to pohřbít," pokračoval Pierre. Fahad ho poplácal po zádech. "Takhle to někdy chodí, kámo. Až odsud jednou vyjde, řekneš jí to?" zeptal se. "Určitě. Nebudu váhat ani na vteřinu. Jenom... jenom se sakra bojím, že už odsud nevyjde," odpověděl Pierre a zakryl si oči rukou. Zavrtěl hlavou a nadechl se. "Měl jsem prostě být tím zoologem, kterým jsem vždycky měl být. Ne ničím jiným, ani monstrem, ani akčním hrdinou, ani chodícím srdíčkem. Budu se snažit být sám sebou. Tím, čím chci být. Single chlapem, zabývajícím se svým koníčkem," řekl Pierre a pousmál se, "mám teď novou práci. Gabrielle! Ukaž ten článek." "Soubor se studií pojednávající o novém druhu ptáka otevřen," odpověděl počítač. Před Pierrovými a Fahadovými zraky se objevil hologram Pierrova článku pro vědecký časopis Current Biology, ve kterém byl na základě živoucího exempláře popsán historicky první taxon pocházející z jiného vesmíru. "To je Alex! Tak proto holky říkaly, že jsi ho chtěl přeměřovat. Prý se mu nelíbilo tvoje francouzské pravítko!" zasmál se Fahad. "Nazval jsem ho Phantomavis cryptidvenatorum. Ještě se ale radši podívám do latinského slovníku a ujistím se, že druhový název je správný. Děsí mě latinské skloňování. Ten článek jsem jim ještě na schválení neposlal," usmál se Pierre. "Zůstaneš tu s námi?" zeptal se Fahad. "Myslím, že jo. Lovci kryptidů se beze mě neobejdou. A co ty a tvoje rodina?" "Taky zůstaneme. Holky říkají, že základna je nudná, ale popravdě... vím, že se jim docela líbí. Je tu spousta supermoderních hraček. Harvey už dal výpověď v IT společnosti v Londýně." "Proč, sakra? Neplatili mu patnáct táců za měsíc, jak chtěl?" "Myslím, že našel lepšího, řekněme, geniálnějšího zaměstnavatele," zazubil se Fahad a zamrkal na Marvina, který právě vyšel z místnůstky vedle Kateiny nádrže. "No jo. Robin a Two-Face se spojili. Proti mně, předpokládám," zasmál se Pierre. "Kate je ve stabilizovaném stavu," usmál se Marvin na Pierra, "nebojte se. Udělal, co bylo v jeho silách." Z místnůstky vyšel Jack Owen. A zatímco Marvin a Fahad odcházeli, připojil se starý anglický přírodovědec ke svému kamarádovi z Francie, a chvíli také společně pozorovali spící, polomrtvou Kate. "Marvin je skvělý. Navrhl celou tu nádrž. Můj je jenom ten lék. Bude dostávat jednu dávku každé tři hodiny," řekl tiše Jack. "Děkuju, kamaráde. Ani nevíš, jak moc jsem rád, že ses do toho pustil. A za tohle taky děkuju," řekl Pierre a ukázal na náplast na ruce. "Nezapomeň, každý den jednu injekci. Časem se na to znovu podívám. Nějak jsi nám zmutoval, Pierre. Ale to vůbec není špatně. Naopak, fascinuje mě tvoje odolnost. Když však budeš brát tu látku, kterou jsem pro tebe s kolegou na Universidad de Costa Rica připravil, budeš vypadat jako dřív," řekl mu Jack. "Moc mě mrzí," pokračoval, "že to Kate takhle odnesla. Slibuju, že je to naposledy, co jsem z někoho udělal Lovce kryptidů." Podíval se na Pierra. "Je to jenom na tobě, a na tvých přátelích. Je to silný tým. Rozmanitý tým. Já už do věcí Lovců kryptidů mluvit nebudu. Základna je vaše, vybavení je vaše, a taky všechno ostatní," řekl svému příteli, a usmál se na něj. "Dík. Jenom se chci ještě zeptat... když nám do věcí nebudeš mluvit ty, co pak ti američtí agenti?" zeptal se Pierre a také se usmál. "Víš, jak to je. Spoléhají na vás." "Ale já ani nevím, do jaké agentury patří! Co znamená ten symbol budovy, co se staví? Jsou Arik Thomson a agentka Kentová CIA nebo něco jinýho? Nebo obojí?!" zasmál se Pierre. Jackovi se v obličeji objevil tajemný výraz. "Aha... pan Owen něco ví," rozesmál se Pierre.
Špicberky zahalila krátká, tříhodinová březnová noc. Nový tým Lovců kryptidů seděl okolo umělého ohně na suchém, sněhu zbaveném kopečku za heliportem, vařil na něm čaj a připravoval se na opékání maršmelounů. Ke všemu neštěstí se fantomavis Alex činil, a skoro všechny slupl dříve, než se jich chopil někdo jiný. Nicholle a Marilyn ho v tom navíc ještě podporovaly, a Fahad nemohl, než se při pohledu na ně usmívat. Vilhelm a Tien vyprávěli ostatním o nové knize, kterou se rozhodli napsat společně. "Bude se jmenovat 'Záhady mnohovesmíru'. Budeme v ní psát o všem, co jsme při naší cestě zažili," řekla Tien, "jenom v psaní moc nevynikám, tak jsem ráda, že mi tady náš záhadolog s doktorátem pomůže." Všichni se zasmáli. "Bude to sranda," řekl Vilhelm. "Začneme tu knihu slovy: 'Některá tajemství měla zůstat neodhalena. Některé bytosti měly zůstat skryty. Nyní jsou však mezi námi.' Nebo tak nějak," pousmála se Tien. "Spíš byly mezi námi, ne?" zasmál se Harvey. "Kdo ví, co ještě přijde," reagovala na to Tien. "Já možná vím, co přijde," řekl Pierre a tajemně na ostatní zahleděl. "Slyšeli jste o tom ledovém monstru, jež se prý potlouká po východních březích Storoye?" Lovci kryptidů ztichli. Byli zaujatí. "Co takhle vydat se na další dobrodružství? Uspořádat hon na tajemné zvířátko, jehož existence zatím nebyla potvrzena?"

KONEC.

Nejčtenější