Jak to vypadá, když proti sobě stojí dva sourozenci, oba mocní a následovaní armádami, jejichž životy jsou jim lhostejné? V jakém nebezpečí je svět ve chvíli, kdy se monstrózní Francouz, jeden z nejmocnějších a nejvíce paranoidních lidí na světě, rozhodne vyhlásit válku své sestře, nárokující si celou Zemi, stejně jako desítky verzí modré planety, jež dobyla v paralelních vesmírech? Pierre Leroy a Sabine Leroy stojí proti sobě, a ani jednoho z nich nezajímá svoboda ostatních. Ze světa se stává peklo... Z první masové vraždy, způsobené Královnou kryptidů v amazonské Brazílii, byla prve nařčena Curupira, která však již nevinné nezabíjí. Pierre se později v Káhiře setkal s verzí Sabine z jiného vesmíru, a ta se mu netajila se záměrem zavraždit ho a ovládnout planetu. Strhla se velká bitva, po níž byl francouzský Lovec kryptidů se svými dvěma kolegyněmi, Haruko Horikawou a Vinayou Gambhir, přemístěn agentkou Kentovou do Langley, do sídla CIA. Jak je mu však známo, Ústřední zpravodajská služba je součástí něčeho mnohem většího - a zrovna tak Arik Thomson, který ji vede. Slíbil, že sežene Pierrovi armádu, aby mohl Sabine porazit, a zachránit před ní a její armádou kryptidů naši planetu. Agentka Kentová byla rozhovorem dvou mocných mužů poděšena, a s pomocí holografického projektoru znovu navštívila Archibalda Quartermainea, někdejšího majitele Briddimského drahokamu, jenž je držen ve věznici na utajeném ostrově kdesi v Atlantiku. Řekl jí, že Lovci kryptidů na straně Pierra Leroye nebudou stát, až zjistí, jaké špinavosti má na svědomí, a že válka za svobodu nebude, neboť ani jedna strana si svobodu nepřeje. Poté Quartermaine ze své cely utekl, vězni se totiž začali vypouštět. Nastává chaos. Nedůvěra vůči ambicióznímu a paranoidnímu Pierrovi již nějakou dobu mezi členy Týmu B rostla. Tien Tang mu nevěřila už nějakou dobu, ostatně se ukázalo, že Pierre před započetím této hrůzy nechal drony zabít plesiosaura, který údajně v Grónském moři ohrožoval několik lidí. Nyní se o jeho zkaženosti přesvědčili i Fahad Ghazalli a Harvey Lindo. Vypnuli počítačový systém špicberské základny, aby zachránili Pierrem nelegálně držené a mnohdy i pravidelně mučené členy organizace Čtyři hlavy, stejně jako několik kryptidů, které Pierre studoval příliš dlouho, a nehodlal je vypustit zpět do divočiny. Nyní jsou Fahad, Harvey, jejich adoptované dcery Nicholle a Marilyn, a bývalí zločinci Faldbakken, Nanami Hachisuka a Gerard Baffier, uvězněni v temnotě nefunkční, promrzající základny, po které pobíhají vyděšené a hladové příšery. Do základny však z Panamy míří Marvin Grayson, Vilhelm Van Vais a Tien Tang se zmateným Jackem Owenem, kterého v Psychiatrické nemocnici dr. Fransisca Maty hodlala zabít jeho dcera z jiného vesmíru, Maya Owen, která slouží Sabine Leroy. Královna kryptidů mezitím šíří chaos po anglickém Leicesteru, její milenec Sam Weber byl však zcela náhle napaden jakýmsi maskovaným přízrakem s pláštěm. Bone Shatterer, tedy Sam z tohoto vesmíru, je zpět v akci, a hodlá polámat kosti každému, kdo ubližuje nevinným.
THE CRYPTID QUEEN, ČÁST ŠESTÁ:
"Seš si tím jistý? Nedopadne to spíš tak, že já zlámu kosti tobě?" zasmál se věrný sluha Královny, vyskočil a namířil sevřenou pěst k břichu Bone Shatterera. Ozvala se hlasitá rána, a oba muži dopadli na špinavou silnici. Maskovaný bojovník kopl kolenem svého nepřítele do rozkroku, ten bolestně zaúpěl, převalil se na záda, a v tu chvíli obdržel pořádnou ránu pěstí do spánku. Jeho lebka zakřupala. "Nelhal jsem," řekl Bone Shatterer, "udělám, co je třeba, abych je zachránil." Sam se zazubil. "Měl bys mi povyprávět, kde se v tobě vzala tahle spravedlnost. Příliš brzká krize středního věku nebo co?" řekl polohlasitě, postavil se, a kopl Bone Shatterera do hrudníku. Ten se však sotva hnul, Samovu nohu zachytil, a trhl s ní pak mocně, že mu snad poškodil kyčel. Sam se znovu svalil na zem. "Klidně ti povím svůj příběh. Jak jsem říkal, byl jsem jako ty, dokud jsem si neuvědomil, že ubližovat lidem je opravdu hnusné. Zabil jsem jich hodně, vlastně si ani nepamatuju, kolik... Ale bylo mi z toho každý den zle. Bylo mi jasné, že jsem se nenarodil jako sadistický psychopat. Vrah se ze mě stal kvůli tomu, že jsem neměl v hlavě pořádek. Byl jsem traumatizovaný, z dětství jsem si odnesl hluboké psychické jizvy, a kompenzoval jsem to tím, že jsem rval lidem hlavy od krků. Choval jsem se právě jako teď ty, usmíval jsem se u toho, ale v hloubi své mysli jsem tušil, že je to strašně špatně. Jako to teď tušíš ty," řekl mu Bone Shatterer, mocně sevřel jeho krk, a zvedl ho ze země. "Přestaň lidem ubližovat," zašeptal mu do ucha.
"Magore," zasmál se Sam, "nevíš o mě nic. Jsem tebou, jasně, ale z úplně jiné dimenze. A sloužím své Královně. Nikomu jinému. Nezabíjím pro radost, jako jsi to zřejmě dělal ty, ty mentále. Já jsem v pohodě! Vždycky jsem býval v pohodě!" Dal Bone Shattetrerovi takovou ránu do brady, že se mu roztříštila spodní čelist. Rázem od něj však dostal kopanec do břicha, a odletěl k pouliční lampě, kterou při nárazu zlomil. "Dochází mi, komu sloužíš... Té Královně kryptidů, co se o ní mluví v médiích, že? Chápu to. Přišli jste z jiného světa, a chcete to tu dobýt. Chcete celou planetu..." řekl Bone Shatterer, zatímco se mu zraněná čelist hojila. "A každého, kdo nám v jejím dobytí hodlá zabránit, roztrháme na kusy!" zařvala Sabine, a skočila po Bone Shattererovi s kopím z meteokolosia. Probodla mu trup. Kopí vyjelo jeho hrudí, Sabine ho následně z rány v zádech vytáhla, a zamířila jím níže. Maskovanému bojovníkovi zakřupal kříž. Další rychlý pohyb, a kopí bylo venku, a pak projelo jeho hlavou. V tu chvíli ho ovšem Bone Shatterer Královně kryptidů vytrhl z rukou, a odhodil ho do dálky. Kopí prostě zmizelo v temnotě. "Měl bych si, sakra, znova nasadit svou přilbu," zašeptal si pro sebe lamač kostí, a odskočil ke své helmě, jež se válela po zemi. Jen co si ji nasadil, dostal prudkou ránu spojenýma rukama od Královnina služebníka. Sam ho zase povalil na zem, a zmáčkl mu krk. Bone Shatterer pohnul rukou, uchopil Samovy vlasy, a trhl takovou silou, že mu ve vteřině skalpoval celou levou polovinu hlavy. Sam zařval bolestí, uvolnil své sevření, a Bone Shatterer mu pěstí probořil hrudník. Jeho přilba se zbarvila doruda vykašlanou krví protivníka, který mu byl skutečně tolik podobný. "Co se s tebou stalo, Same?" řekla Bone Shattererovi Sabine, když jej dvakrát kopla do temene. Pak mu šlápla na hlavu, a mačkala. Přilba se začala lámat. "Co že je z tebe najednou takový velký hrdina? Neexistuje vesmír, ve kterém bys nebyl víc odlišný od mého milence, než tento! Slyšela jsem, co jsi Samovi říkal... dopověz mi ten příběh, prosím. Dopověz mi ho, než tě zabiju," řekla mu s úsměvem. "Já se zabít nedám, ty imbecilko," zašeptal přidušeně Bone Shatterer, shromáždil veškerou svou sílu, a zlomil Sabine kotník.
Ve chvíli, kdy se ji však pokusil udeřit pěstí do obličeje, něco ho zastavilo. Když na ni pohlížel, když znovu viděl její tvář, nedokázal ji uhodit. Teprve v tuto chvíli, kdy na ni pořádně viděl, a kdy mu bylo jasné, kým Královna kryptidů je - kdy pochopil, že je to skutečně Sabine Leroy, byť z jiného vesmíru - cosi v něm roztálo. Jeho hlavou projela vzpomínka na ten večer v Yellowknife před šesti roky. Viděl znovu svou ruku, jak se k ní natahovala. Viděl revolver, jehož rukojeť tiskl, a vybavovalo se mu, jaké to bylo, mačkat spoušť. Sabine řvala. Její výkřik byl nesrozumitelný. Nevěděl, zda křičela jeho jméno či příjmení, nebo snad jméno svého bratra. Nebo snad neměla na jazyku žádná slova, a řvala jen v šoku? Musela vědět, jak její poslední setkání se Samem dopadne. Viděl ji, jak padala k zemi, její krev prýštila od srdce na zasněžený chodníček, a rychle ztrácela vědomí. Odvedl tehdy dobrou práci. Jeho boss byl nadšený. Sam si za to však poprvé v životě - a ne naposledy - šel odsedět pár měsíců do vězení. Vybavovalo se mu, jaká bolest proznívala Pierrovým hlasem pokaždé, když se v následujících letech potkali. Když mu Pierre rozbíjel nos v New Yorku, když si vzájemně trhali obličeje na Floridě, když se proměněni v nelidská monstra, neschopná zemřít, rvali ve Venezuele... Všechna ta brutalita, všechna ta nechutnost, to trhání masa a stříkání krve, to lámání kostí a roztékání vnitřností v rukou, se dělo kvůli Sabinině smrti. Oba je to posunulo do zóny strašlivé, nelidské příšernosti. Když Sam zabil tuto ženu, na kterou právě prohlížel, učinil monstrum nejen ze sebe, ale i z jejího bratra.
"Pořád zamilovanej?" vytrhla ho z přemýšlení se smíchem Královna kryptidů, a zabodla mu dýku z meteokolosia do hlavy. Přilba se rozletěla na kusy, čepel se zaryla do Bone Shattererovy hlavy, rozrazila čelní kost, a pronikla do mozku. "Že se nedáš zabít? Uvidíme, co bude, až ti rozčtvrtím mozek, ohřeju si ho na pánvi, a nakrmím jím svou armádu. Co budeš dělat, když se ti nezregeneruje?" Z jeho obleku vyletěl řetízek s medajlonkem, ve kterém byla fotografie jeho přítelkyně, Nastasye Savinny, pracující již léta pro charitu na Ukrajině. Sabine si jí všimla, a zatímco jednou rukou zarývala dýku do Bone Shattererovy hlavy, druhou rukou drobnou fotku zvedla ze země. "Co je tohle za fenu? Něco mi říká, že bych jí mohla potrápit. Určitě by to stálo za to," pousmála se. V tu chvíli Bone Shatterer vykřikl jako zvíře, Sabinina dýka se rozletěla na kusy, a jeho zkrvavená hlava narazila prudce do té její. Zalehl jí, a její žebra praskala, a ona křičela. Křičela nesrozumitelně, snad neměla na jazyku žádná slova. A Bone Shatterer opět svůj hněv neudržel dlouho. Její výkřiky byly totiž tolik podobné výkřikům Sabine, kterou zbavil života. Vypíchla mu prudkým pohybem prstu oko, a svalil se k zemi. Pak ho zalehl Sam, utrhl mu ucho, a schválně silně mu natlačil loket k ohryzku. Bone Shatterer kuckal, a dusil se. "Tak dopovídáš nám ten svůj příběh nebo ne?" zasmál se. "Aha, takže vy mě hodláte trápit do té doby, než si vyslechnete, proč jsem se stal hrdinou," zašeptal přidušeně Bone Shatterer, "proměnili mě Lovci kryptidů." Sabine se uchechtla. "Nepovídej... Ty jsi snad v tomhle vesmíru jedním z nich?" zeptala se ho s úsměškem. "Nieto z nich udělal vrahy, a někdo je musel zastavit... Neměl jsem Ngoyovu sílu, jako teď ty, Samíku... A tak jsem šel do Projektu Herkules, kde ze mě jeden miliardář, Jeremy Olsen, nechal udělat... no, to, čím teď jsem. Znova jsem se postavil na nohy, pomohl jsem Lovcům kryptidů zabít Nieta, a teď lovím ty, kteří páchají špatné věci. Stačí?" šeptal Bone Shatterer. "Hrůza," pousmál se Sam, "takhle doufám nedopadnu." "Vsaď se, že ne," reagoval na to Bone Shatterer, a uvolnil z opasku injekční stříkačku s modrým roztokem. Vrazil ji Weberovi do ramene.
"Hej, co to děláš, ty idiote jeden?!" vykřikl Sam. Sabine okamžitě uchopila Bone Shattererův krk, když jej teď netiskl Sam, a sama mu ho pořádně zmáčkla. "Kdysi v Tallinnu mě Pauline Jetkinsová, ovládaná Nietovým sérem, napěchovala počáteční verzí téhle sloučeniny... Detaily o ní znát nemusíš. Ale lidi z Projektu Herkules mi jí odčerpali z těla, a pak ji začali rozebírat, měnit... až přišli s formulí, která paralyzuje cokoliv živého. Ani Ngoyův sliz, který ti dává nadlidskou sílu, stejnou, jako jsem míval v dávných dobách já, tu sloučeninu nezničí. Končíš, kamaráde... Už se nikdy nebudeš hýbat. Udělal jsem z tebe mrzáka," odpověděl mu přidušeně Bone Shatterer, opět shromáždil veškerou svou sílu, přeťal rukama Sabinina zápěstí, a než se jí zregenerovala, vrazil pěst do Weberova břicha, ten se vyzvrátil, a zůstal na špinavém chodníku ležet. Vůbec se nehýbal. "Co to... Ne! Kr... Královno! Nemůžu se... Nemůžu vstát!" vyhrkl Sam. "Tady tvoje řádění skončilo. Varoval jsem tě," řekl mu Bone Shatterer, a dupl mu na záda. Samova páteř hlasitě zapraskala. "Varoval jsem tě, že ti zlámu kosti, když nepřestaneš." Otočil se ke Královně kryptidů. "Mám tu ještě jednu dávku. I ty působíš... übermenchsky, jestli tě ten výraz neurazí. Po téhle dávce o svoje schopnosti přijdeš, a já..." "Neuděláš nic, blbečku," řekla mu Sabine, "měl jsi nejdřív zasáhnout mě, ne jeho." Vytáhla z kapsy ve svém obleku malý ovladač, zmáčkla na něm tlačítko, a na Bone Shatterera se sneslo hejno mothmanů. Plivali mu do zakrváceného obličeje žíravý jed, zbavovali ho zraku, přestože se mu oči neustále regenerovaly, a proklovávali svými silnými zobáky jeho zdánlivě nezničitelnou uniformu. Maskovaný bojovník se zločinem se docela ztratil v té směsi chlupů, peří a rudých očí plných zabijácké bestiálnosti. Sabine otevřela další portál, a tím prolezl velký, tlustý červ, připomínající vzhledem mongolského olgoje chorchoje, jen byl čistě bílý. Vplazil se mezi mothmeny, zalehl Bone Shatterera, a zaživa mu začal vyžírat břicho. Mothmeni nadlidskému bojovníkovi nedovolovali se ani znovu postavit, a on jen ve strašlivé, mučivé bolesti křičel, sem tam některému z nich zlomil krk či křídlo, ale hlavy odpudivého červa se sotva dotkl. A ten hodoval a hodoval na jeho neustále dorůstajícím mase, a rostl. Královna právě svému červímu služebníkovi poskytla nekonečnou hostinu.
"Jen se napapej, červíčku. Čím větší budeš, tím líp," řekla nahlas, a pak obrátila svůj zrak k paralyzovanému Samovi. Bolestně funěl, a prosil svou Královnu o pomoc. "Královno, prosím... Sabine... Pomoz mi! Pom... Pomoz! Necítím ruce, necítím nohy, necítím ani kousíček svého těla..." šeptal. "Co mám s tebou dělat, Same? Jsi mi teď k ničemu," řekla mu upřímně Královna. "Prosím... Vrať nějak čas... Přesuň mě na jinou Zemi... Třeba mi tam tu hnusnou tekutinu z těla odčerpají! Třeba mě zase postaví na nohy!" šeptal dál. "Děláš si legraci, Same? Proč bych to dělala?" zeptala se ho. "Jsem přece tvůj, Královno... Sloužím ti, dělám pro tebe vše, co chceš..." řekl hrubým hlasem, ač tak oddaným. "Já ti nevím, Same. Měl jsi problémy porazit mého bratra v Káhiře. Teď tě porazila verze tebe samotného... Tebe samotného! Nebyla silnější než ty, jenom měla nějakou pitomou injekční stříkačku, kterou ti vrazila do ramene, a najednou je z tebe obrovský mimino... Co, poděláš se mi v náručí, když tě zvednu?" reagovala na to Královna. "A... Ale... Ale Královno! Sloužím ti! A budu ti sloužit dál! Vždy pro tebe budu dělat vše, co mi... co mi nakážeš!" prosil Sam. "Dvakrát jsi na této Zemi prokázal, že jsi slaboch," řekla mu Sabine. "A opak jsem na jiných Zemích prokázal víc než stokrát! Kolikrát jsem umučil Reh'shba, Královno? Kolikrát jsem mu vytrhal z těla..." "Reh'shb je pitomý Shai'ri, který při mučení akorát vříská! Neumí se ani bránit! Pierre Leroy, Sam Weber... Tenhle Bone Shitter, nebo jak si říká... To jsou nepřátelé hodní tvé síly! A ty... tys jim sotva dokázal polámat čelisti!" zakřičela na něj Královna. "Sabine, prosím... Budu lepší! Budu hledat větší sílu! Najdu způsob, jak se stát silnějším, a porazit je..." prosil Sam. "Větší sílu? To bys pak byl na mé úrovni, ty idiote. A to vůbec nechci," odpověděla Sabine, "víš, že mám jisté tajemství... Postoupíš o level výš, a budeš stejně mocný, jako já." Kopla svého milence do obličeje. Ten zavřískal bolestí. "Promiň, Same. Opravdu jsi mi k ničemu. Paralyzovaný už mi nemůžeš sloužit žádným způsobem. Jestli budu chtít mít následovníky trůnu, vytvořím je s někým jiným," řekla mu, a zmáčkla jeho krk. Sam prosil o milost, a vřískal, a křičel. Snad překřičel i řev obětí mothmenů, snad i řev Bone Shattera. "Dávám ti jednu milost, Same. Za to, jak jsi mě zklamal, tě zabíjím sama... Kdybych chtěla, nechala bych tě mučit stejně jako Sama z tohoto vesmíru. Ale neudělala jsem to... Vidíš, jak na tebe pořád myslím? I když jsi nemohoucí, nechci tě trápit. Teď se přestaň tak třást... Přestaň se třást, ty idiote! Přestaň! Dej mi tu hlavu..." Sam se v posledních chvílích svého života snažil o odpor. "Nastav mi tu hlavu, ty blbče... Fajn. Jak chceš," řekla mu Královna, a frustrovaná jeho odporem, začala mu se sadistickým úsměškem kopat do hlavy. "Vykopu ti mozek, ty neschopný idiote!" řvala na něj. Měla teď o sluhu méně. A vůbec jí to nevadilo. Sam se ukázal být slabým v porovnání s nepřáteli vybavenými takřka stejnými schopnostmi. Pro Královnu byl tedy ztělesněním neúspěchu, selhání. Když držela v rukou jeho urvanou hlavu s rozkopaným obličejem, na něco si vzpomněla, odfrkla, a hodila ji mezi mothmeny, kteří trápili Bone Shatterera. "Nažerte se, zvířata," řekla jim, otevřela další portál, z něj vyběhla tlupa divokých lidoopů s oštěpy, a dorazila všechny lidi na leicesterském náměstí, jež se dosud neschovali.
"Do minuty jsme nad Špicberkami," oznámil Marvin, "Gabrielle, otevři hangár. Předpokládám, že na místě, kde odpočíval Cryptodactyl, se nenachází žádný další letoun, že ne?" "Není možné se spojit se základnou," ozval se mechanický hlas počítačového systému. Marvin spěšně pohlédl na Tien a Vilhelma. "Jak to?" zeptal se. "Systém v základně byl vypnut. V současné době je online pouze v letounech Cryptodactyl a LWD-309 mimo základnu," odpověděla Gabrielle. "Co se stalo?!" vyhrkl Marvin. "Podle dat nahraných do letoun dálkově byl systém v základně vypnut panem Harveym Lindem." "Proč jsme nebyli informováni? A kdy k tomu došlo?!" zeptal se Marvin. "Informace o základně jste dosud nepožadovali. K vypnutí systému došlo před šesti hodinami." "Proč to Harvey udělal?" zeptal se Marvin. "Tato informace vám nemůže být sdělena," odpověděl počítačový systém. "Proč? Na čí příkaz?" "Na příkaz Pierra Leroye." "Nezní to dobře," poznamenala Tien. "To vím i bez tebe," řekl jí na to Marvin, "fajn, půjdeme na přistávací plochu na pobřeží. Území základny je už vidět. Zvýšit rychlost, Gabrielle!"
Jakmile Cryptodactyl přistál, Marvin a Tien z něj rychle vyběhli, a začali zkoumat hlavní vchod do základny. Jednalo se o výtah, a ten byl za současné situace neovladatelný. "Zvláštní," řekla Tien. Marvin se zamyslel: "Do základny existuje asi milion vchodů v horách. Mám v hodinkách nahraný hologram mapy celého komplexu. Je tam spousta dveří, které ani nikdo nepoužíval. Jestli jsou zamčené, jako že po vypnutí systému asi jo, tak... jedny z nich odpálíme. Vilhelme?!" "Co chceš, abych dělal já?" zeptal se ho ghanský záhadolog, zatímco pomáhal sejít schůdky z letounu Jackovi. "Až bude pan Owen stát nohama pevně na sněhu, skoč do letounu pro pár výbušnin. Jsou vzadu..." řekl Marvin. "Já vím, kde jsou. Druhý šuplík odspoda," zakýval hlavou Vilhelm. "Předpokládám, že Fahad, Harvey a jejich dcery jsou pořád uvnitř," řekla Tien. "Určitě," řekl Marvin, "po vypnutí systému dojde k totálnímu uzavření základny, a když ještě systém nenahodili, jsou zavření uvnitř. Což... není asi úplně nejlepší. Na druhou stranu by jim nemělo nic být, pokud teda... Pokud..." "Pokud co?" zeptala se zděšeně Tien. "Pokud je tam něco nenapadlo... Krucinál, ta jeho dcera..." vyhrkl Marvin, a ukázal prstem na Jacka. "Anebo prostě... samotná Královna kryptidů," poznamenala Tien.
Několik minut nato již kráčeli dolů po zasněženém svahu k prvnímu "vedlejšímu" vchodu do komplexu. Vilhelm přistoupil ke dveřím, a připevnil k nim výbušninu. "Bude to docela řacha, takže si radši dejte ochrannou vatu do uší," varoval své kolegy. "Mou vrazte do zvukovodů panu Owenovi, a já odběhnu trošku dál, aby mi nepopraskaly bubínky, když nebudu mít uši chráněné," řekl Marvin. "Uši... Ne, uši ne! Oko mě bolí! Oko!" vykřikoval zmateně Jack. "Ne, pane Owene, teď tady vybuchnou dveře... Musíte mít v uších vatu!" řekl mu Vilhelm. "Nechci mít v uších vatu! Mám v uších krev! Vidíte, jak teče krev z mojeho nosu? Mám v krku krev! Nepotřebuju vatu do nosu! Moje oko! Pauline, proč mě líbáš do oka?" křičel Jack, přiběhl k Tien, a políbil ji. "Pauline, proč mě mučíš?!" Políbil ji znovu. "Proč?! Proč jsi snědla našeho syna? Proč jsi mu rozřezala tělíčko?!" Skoro Tien pleskl do obličeje, Vilhelm však včas zachytil jeho ruku. "Jak to říkal Marvin, vzpomínejte na doby, kdy všechno bylo v pohodě, pane Owene. Vzpomínejte na Lovce kryptidů," řekl mu Vilhelm, a pak mu konečně do uší zatlačil ochrannou vatu. Když dveře explodovaly, byl Jack klidný. Přejížděl prsty po krásně čisté hnědé zimní bundě, kterou mu jeho zachránci oblékli, a po chvíli s nimi vstoupil do temné chodby. "Tohle mi něco připomíná... Temná chodba ve velkém komplexu, a venku příšerný mráz... Bože, jako by to bylo včera, kdy jsme s původními Lovci kryptidů honili Bloodslurpera na Aljašce... Byli jsme tam uvnitř zavření, spolu s tou potvorou, zmutovaným člověkem toužícím po sání lidské krve..." vzpomínal Jack na dávné časy. "To je ono, myslete na to," připomínal mu Vilhelm, "to jste vy. Jste Jack Owen, vůdce Lovců kryptidů!" "Jasně... Jenže to všechno skončilo... Po tom dobrodružství s Bloodslurperem jsem skončil uvězněný na jiné planetě, pak jsem se vrátil, Nieto ze mě a mých přátel udělal vrahy... A pak, když jsem se odstěhoval do Kostariky... Propána, přišla skupina mladých grázlů, a udělala mě i mé rodině z života peklo! Prokleli nás!" naříkal Jack. "Na to už nemyslete... I když, mohl byste se z toho vypovídat. Myslete na to, kdo jste. Jack Owen, vůdce Lovců kryptidů, zoolog... To jste vy. A přitom se konečně můžete vypovídat z toho, co se vám stalo," řekl mu Vilhelm. "Musel jsem svou rodinu zachránit, a tak jsem cestoval mnohovesmírem, a mazal jsem z naší časové linie všechny ty hrůzy, co se jim staly... Ale na jednu lidskou mysl toho bylo příliš mnoho. A vidět dokola, jak byla má dcera mučena, jak z tělíčka mého droboučkého syna stříkala krev, vidět Pauline ve strašných mukách... Nechci na to myslet... Hrozně mě bolí oko!" rozpovídal se Jack.
Z chodby se náhle ozval strašlivý řev. Na jejím druhém konci zasvítila dvě očka. Marvin a Tien na zvíře posvítili, a uvědomili si, že se jednalo o obrovského lidoopa podobného gorile. "Pěkný bigfoot. Jak se tu sakra ocitl?" zeptal se Marvin. "To není bigfoot. Je to barmanou, jeho pákistánský ekvivalent," odpověděl Vilhelm. "Jo? Jak to tak dobře víš?" zeptal se ho Marvin. "Protože už jsem jednou viděl jeho fotky. Víš, jsem opravdový Lovec kryptidů, Marvine, ne jenom obyčejný technik jako ty..." odpověděl Vilhelm. "Jde po nás!" varovala je Tien, zamířila na barmanou elektrickou pistolí, a vystřelila. Zvíře v panice a šoku zařvalo, a zelektrizované spadlo na podlahu. "Nezajímá vás, jak se tu ocitl?" zeptala se Tien. "Musel ho studovat Pierre. Věčně si sem vozí kryptidy a zavírá je na pár dnů v celách, aby je mohl zkoumat, načež je vypouští zpátky do přírody..." odpověděl Marvin. "Nepamatuju si, že by nám říkal něco o barmanou. Vůbec," řekla na to Tien. "Pierre... Pierre si sem vozí kryptidy z jiných částí světa?" zeptal se zmateně Jack. "Jo, dělá to už tak od minulého... srpna?" reagoval na to Marvin. Jack zakroutil hlavou. Něco mu to připomnělo. Hlavou mu probleskla vzpomínka na Chupacabru, kterou kdysi nechal umístit do klece v základně Lovců kryptidů na jihu Londýna, jen aby mohl studovat její telepatické schopnosti. Vyústilo to v tragédii. Jak tak čtveřice postupovala temnou základnou dál, začala věnovat pozornost krutému mrazu, jenž v ní panoval. "Je tu strašně. Hůř než nad povrchem," poznamenala Tien. "Vytápění základny je pochopitelně taky vypnuté, všechno řídí počítač," řekl Marvin, "vím, nic příjemného." "Fahade?! Harvey?!" zvolal Vilhelm. Komplexem se nesla ozvěna, odpověď však nedostal. "Začínám mít hodně blbý pocit, že naši přátelé nemusí být naživu," zašeptal Marvin. "Jestli je nezabili nepřátelé," doplnil se, a posvítil baterkou na zmrzlé tělíčko japonského kryptida kappy, "pak zřejmě právě mráz." "Proboha," zašeptal Jack, "tohle je špatně. Takhle to nemá být." Byl pořád při sobě. "Tohle je prostě špatně... Jaké právo má Pierre držet tu ta zvířata? Pak se stávají tyhle věci... Vzácná zvířata umírají, lidi jsou v nebezpečí, huňatí lidoopi se zlobí..." povídal dál. "Harvey?! Fahade?! Kde jste?!" zařval znovu Vilhelm. "Nicholle?! Marilyn?!" zvolala Tien.
Náhle se v chodbě před čtveřicí objevila dvounohá postava, a zakryla si před baterkami oči. "Co tu tak řvete, idiots! Es-tu fou? Pobíhají tu ty monstres, a vy je na sebe upozorňujete svým hurlantem?" vykřikla anglicky se silným francouzským přízvukem. Byl to Gerard Baffier. Zapnul si poklopec, přišel k Tien, a otřel si ruku do její bundy. "Člověk nemůže jít ani na záchod, aby neslyšel nějakou hysterickou ženskou, jak crie comme un babouin," řekl jí drze. "Hele, kámo, ty seš nějakej antifeminista, nebo co?! A co tu vůbec děláš?!" zařval na něj Marvin, a okamžitě mu dal ránu pěstí do obličeje. Gerard se svalil k zemi, a vyplivl krev z pusy. "Já jsem tu byl náhodou drženej, ty blbečku! Chci odsud pryč!" zařval Gerard. Najednou jej jakási nepopsatelná síla zvedla ze země, a on s křikem proletěl celou chodbou, až zmizel v temnotě. "Pojďte sem! Pojďte za námi, jen projděte chodbou. Jsme tu schovaní," ozval se dětský hlásek v myslích čtyřech příchozích. "To je Marilyn, komunikuje s námi telepaticky!" řekla Tien, a následně se rozběhla k pomalu se otevírajícím dveřím na konci chodby, před nimiž levitoval Baffier, zcela neschopný pohybu.
"Musí mě ta potvora tou svou télékinésie tolik svírat? Nešel jsem na toaletu pro další bazuku!" vykřikoval Baffier. Marvin, Tien, Vilhelm a Jack vstoupili do počítačové místnosti, po nich byl do ní Marilyninými telekinetickými schopnostmi přenesen Baffier, a pak se dveře zase zavřely. "Proboha, ani nevíte, jak jsme rádi, že jste tu!" vykřikl Fahad, klepající se zimou, a skoro se rozbrečel, když uviděl Jacka. Objal ho. "Jacku, co tu děláš?! Slyšel jsem, že... že jsi skončil na psychině! A teď jsi najednou tady, když... když umíráme!" plakal. Harvey, již schopný se postavit, podal Jackovi ruku. "Strašně rád vás vidím," řekl mu. "To je Jack Owen?! Proboha, Jack Owen!" zvolal Faldbakken, vstal, zavrávoral, a zachytil se Jackova ramena. "Vy jste nás přišel zachránit! Víte, nikdy bych nečekal, že k vám budu mít úctu... Ale když vím, jaký je vůdce tohohle týmu, ta proklatá francouzská svině... Proboha, vy... vy nás zachráníte, že jo? Vy jste Jack Owen! Jack Owen!!!" Slyšet taková slova od norského fašisty bylo více než překvapivé, Faldbakken byl však jako všichni naprosto zoufalý. "Vyvedete nás ven, že jo? Chceme svobodu," řekla Nanami Hachisuka, zakrývajíc si rukama svůj spálený obličej. "Jacku, prosím... Musíš nám pomoct. Pierre je blázen! Chtěl nás zabít! Chtěl zabít naše dcery..." zašeptal svému starému kolegovi do tváře Fahad. "Moment, co?" zeptal se překvapeně Marvin. "Z kohoutků teče voda s žíravinou. Chtěl nás tu zabít..." odpověděl Fahad. "Harvey, proč jste vypnuli systém?" zeptal se Marvin rázně Fahadova manžela. "Chtěli jsme vypustit Faldbakkena na svobodu, protože na tom vůbec nebyl dobře... a pořád není. Pierre tady nelegálně držel jeho, Hachisuku a Baffiera od minulého srpna, nebo odkdy... A k tomu celou řadu kryptidů, včetně..." rozpovídal se Harvey. "Včetně werehyeny a kappy," dopověděl to Fahad, "i když minulý podzim slíbil, že je vrátil zpátky do divočiny. Pierre je magor. Totální magor, a my jsme se o tom dneska přesvědčili." "Nařídil Gabrielle, aby zelektrizovala naše dcery, když... když se jí pokusíme vypnout. Což... což jsme samozřejmě museli udělat, abychom Faldbakkena z cely dostali. Vlastně jsme se ani původně k jeho cele nemohli dostat, nařídil systému, aby nás do chodby nepustil, ale z důvodů mě unikajících nevytvořil žádnou zábranu pro naše dcery, které vlastně Faldbakkena a držené kryptidy samy objevily..." pokračoval Harvey, a utíral si přitom slzy. Jack si protřel oči. "Chápu to. Chápu, co myslíte. Udělal jsem chybu," řekl nahlas. "Jak to myslíte, pane Owene?" zeptal se ho Marvin. "Udělal jsem chybu, že jsem kdy Pierrovi tu velkou moc dal," odpověděl Jack.
"Tihle lidi na vás teď spoléhají. Vaši kolegové, dokonce i nepřátelé současných Lovců kryptidů... Vidíte, jak na Vás koukají?" řekl mu Vilhelm. "Vidí vás jako zachránce, jako hrdinu. Jack Owen. To jméno... Tolik pro ně znamenáte. Tohle jste vy. Už se nemusíte potýkat se vší tou zmateností, se všemi těmi traumaty... Jste schopný všechno překonat. Takový je Jack Owen," pokračoval. Jack se pousmál. "Blbost, Vilhelme. Hrdina nejsem. Nejsem nikdo, na koho by se měli lidi dívat od země... Vlastně by se takhle neměli dívat na nikoho. Ale Pierre, ten si zřejmě myslí něco jiného," řekl na to anglický přírodovědec. "Jdeme ven! Všichni!" vykřikl rázně. Snad to působilo jako scéna z filmu. Jack Owen vedoucí skupinu Lovců kryptidů a jejich prozatímních "spojenců" temnou chodbou, jako kdysi za starých časů. Černé spandexové oděvy byly možná pryč, a byly vystřídány zimními bundami a kabáty všech barev, ale mělo to, co do sebe. A když jim cestu zkřížil opeřený přízrak, dosti připomínající Jackovo staré známé monstrum z Aricy, nařídil anglický přírodovědec, aby byla zahájena palba - ale taková, že při ní raptor utekl zcela živ, a nezraněn. Jen chvíli poté se Jack prudce zastavil, a zastavili se i ostatní. "Co se děje?!" vykřikl Marvin. "Kate," zašeptal Jack, "Kate Henshall, Pierrova přítelkyně... Proboha, je přece v té nádrži s vodou!" "No jasně," vzpomněl si Marvin, "a pořád dostává ty léky, co jste pro ní... no, našel." "Půjdeme pro ni," navrhl Vilhelm, "já a Marvin. Vy vyveďte ostatní z komplexu, a zamiřte s nimi do Cryptodactylu. V letounu je teplo." "Proč chcete Pierrovu přítelkyni odvést ze základny? Vždyť je v kómatu," řekla Tien. Jack se na ni otočil. "Jste si jistá, slečno Tang, že je tu někdo v bezpečí? O Kate se můžeme postarat někde jinde," odpověděl.
Marvin přesně věděl, kde se Kateina nádrž nacházela. Dostat ji však ven znamenalo použít další výbušninu. Po explozi vstupu do nádrže a následném vylití vody ven odpojil Marvin bělovlasou Angličanku od kyslíkového přístroje - samozřejmě zcela nezávislého na počítačovém systému základny - a Vilhelm ji převzal do náručí. "Já bych ji pustil, nemám svaly na nošení lidí," zasmál se Marvin. Sám sbalil do batůžku všechny krabičky s tabletami, které byly rozpuštěné přenášeny hadicemi do Kateina těla, a utíkal za Vilhelmem. Chvíle, kdy oba muži vystoupili ven z komplexu, s sebou přinesla další šok. Jack, Tien a zajatci špicberského komplexu ještě stále nebyli v letounu. Stáli ve sněhu před vstupem do základny, kterým prve čtveřice vešla dovnitř, a hovořili s Pierrem Leroyem. Očividně se na místo dostavil jen asi tak minutu předtím. Za ním stály Haruko, Vinaya a Barbara Kentová. "Víš, že jsi šílený, Pierre! Víš to moc dobře!" řval na něj Fahad. "Děláš nechutnosti, mučíš lidi, držíš tu zavřené kryptidy ve stísněném prostoru, jen abys o nich psal vědecké práce... A jsi šíleně paranoidní. Nařídil jsi Gabrielle, aby zabila... aby zabila naše dcery, kdybychom zjistili, jaké věci tu provádíš!" zakřičel Harvey. "Držte oba huby. Co vy víte o bezpečnosti světa? Vedete ven Faldbakkena, který..." sykl naštvaně Pierre. "Který co?! Kdo mě tam osm měsíců mučil, skoro každý den? Ty, ty svině jedna!" zařval Faldbakken. Pierre k němu přistoupil, a chystal se jej uhodit, ale agentka Kentová mu zmáčkla paži. "Dost, Pierre. Měl bys nám všem něco vysvětlit. Jim, i mě jako zástupkyni CIA," řekla mu. Pierre se začal smát. "Agentko, jak to se mnou mluvíte? Nemusím vám vysvětlovat nic! Jediný, s kým se bavím, je Thomson, váš šéf. Mám mu snad říct, že jste mi nepříjemně zmáčkla biceps? To bude okamžitý vyhazov, a vy to víte," varoval ji. "Mám toho dost. Quartermaine mi o vás už řekl, že provádíte špinavosti..." "Quartermaine? Páni, Angličan povídající si se stínem, kterého si pořád tak hezky vydržujete... No jasně, on ví všechno. Kretén jeden. Poslouchejte, lidi... Já blázen nejsem. Blázni jste vy. Vy všichni! Co ty, Jacku? Ty blázen nejsi? Když jsi byl měsíce na psychině v Panamě? Co tady děláš?" smál se Pierre. "Co tu děláš ty? Jak jsi se tu zničehonic ocitl?" položil mu otázku Jack. Pro mnohé přítomné jejich interakce neměla nějaký zvláštní význam, ale pro Fahada, který s nimi tvořil původní šestku Lovců kryptidů, byla přímo děsivá. Pierre, vždy si Jacka vážící, teď před bývalým vůdcem Lovců kryptidů působil jako sebestředný grázl. A Fahad začínal tušit, že se schylovalo k něčemu strašnému.
"Jsem napojený na LWD-309," odpověděl Pierre, "byl jsem informován, že došlo k vypnutí systému v základně, ale řešil jsem důležitější věci. Až po mém setkání s dobrým přítelem, již zmíněným panem Thomsonem, mě tady agentka s mými kolegyněmi přenesla na ces belles îles. Ovšem musím říct, že jsem byl trochu zděšený z toho, že se tu podle mých informací objevil taky tvůj čip, Jacku. Dost divné. Mělo mě hned napadnout, že tě sem přenesl Robin." "Přestaň mi říkat Robin. Tohle není sranda. Nic z toho, co se teď děje!" zakřičel na něj Marvin. "Jaký čip?" zašeptal Jack. "Necítíš něco ve svém oku, mon amie?" pousmál se Pierre. Jack se zhrozil. Sáhl si do oka, zabolelo ho tam. "Pojistka, Jacku. Pojistka, abych věděl, kam jsi utekl v případě, že bys... že by ses dostal z psychiny. Ne, že bych čekal, že k tomu dojde, ale... člověk musí být vždycky opatrný," řekl Pierre. "To... To ty?! Tys mi vložil do oka čip, abys mohl sledovat můj pohyb?!" vyhrkl Jack. Fahad se zhluboka nadechl. Mělo to přijít, a již brzy. "Nehraj překvapeného, Jacku. Svěřil jsi mi obrovskou moc. Pak ses ukázal být nestabilním, a já si dal za cíl spolu s Arikem ochránit tvou přítelkyni a tvého syna. Thomson se ujal Pauline a Deana, a já se ujal tebe, a na dálku jsem dával pozor na to, že tě budou na psychině v Ciudad de Panamá hezky udržovat v takovém stavu, v jakém nejsi nebezpečný," rozpovídal se Pierre. Jack zavrčel: "Proto jsem teď v pohodě... A proto ty změny v chování, že? Já nemám roztříštěnou osobnost. Tys jim nařídil..." "Jo, mladý pan Leahy sice pěkně obrátil tvou mysl vzhůru nohama, ale mohl ses z toho dostat... kdybych to já chtěl. Kdo tě přece na tu psychinu odvezl? Já. Poprosil jsem je, ať na tebe dávají pozor, a to tím způsobem, jaký jsem sám určil. A abys nedělal problémy, máš v oku čip. Nedostaneš ho odtamtud, Jacku, ani kdybys chtěl. Musel by sis možná vyřezat oko, a to ty asi neuděláš... na to seš moc mentálně v pohodě. Víš, jak to myslím," odpověděl Pierre.
"Je fajn, že nám to všem takhle nahlas říkáš," ozvala se Vinaya. "Jo, poprvé víme, že před námi už nic netajíš," doplnila ji Tien. "No, teď už před vámi nic tajit nemusím, protože jste dokázali, že o spolupráci se mnou nestojíte. Nikdo z vás," pousmál se arogantně Pierre, "asi bych vás měl všechny zlikvidovat." "Pierre, neměl jsem to dělat. Neměl jsem ti tohle všechno dát," řekl Jack, "základnu, prvotřídní vybavení, kontakty na mocné lidi... Mrzí mě to. Mrzí mě, že jsem to dal do rukou tobě, a ne tvým mnohem zodpovědnějším kolegům. Před rokem jsem si myslel, že povedeš odkaz Lovců kryptidů dál, že díky tobě nezahyne... a mýlil jsem se. Ty jsi Lovce kryptidů totálně zničil. Všechno, co jsme vybudovali, je pryč. Stalo se z tebe monstrum. Vidíš svět jako fašista, možná i proto, že je z tebe übermensch, který se ani nedá zabít... Měl jsem to vědět, měl jsem s tím počítat..." "Jsi slepý, Jacku, a právě proto máš v oku ten čip," zasmál se Pierre, "a opravdu patříš na psychinu, stejně jako vy ostatní. Hele, kámo, Sabine je zpátky. Už o tom určitě víš. A rovnou ti říkám, nepleť se mezi nás, nepleť se do ničeho, drž hubu a poslouchej, co ti nakážu, a všechno bude v pohodě. Nemusíš ještě umřít." "Jack má pravdu. Je z tebe monstrum, Pierre. Můj šéf ti shání armádu, ty se stavíš nad všechno ostatní, jiné lidi nerespektuješ... Jaké lidi mi to připomíná? No jasně, diktátory, co způsobili nejhorší zvěrstva v historii lidstva," řekla agentka Kentová.
"Vy taky držte hubu, vy huso!" zařval Pierre, a ohnal se po ní takovou silou, že odletěla o deset metrů dál, a zůstala ležet, ač živá, v krví zbarveném sněhu. "Chtěl jsi mě udržet mimo dění v současném světě, abych ti nezpůsobil potíže. Vidíš, ale nakonec sis od sebe neudržel své kolegy, a ti mě přivedli sem... Měli jsme řešit problém se Sabine, jasně. Ale teď je mi jasné, že ho radši vyřeším sám. Vlastně nejenom já, ale my všichni," řekl Jack. "Přes mou mrtvolu, kámo," zasyčel Pierre, a po Jackovi skočil. V tu chvíli upustil Vilhelm Kateino tělo na zem, vytasil elektrickou pistoli, a dal nadlidsky silnému Francouzovi pořádnou ránu. "Dík, žes mi spálil účes, Vilhelme. Já teď asi tobě něco vytrhnu z těla, zrádče jeden. Co by to tak mohlo být? Hmm, spokojím se se slezinou," zašeptal Pierre, a po Vilhelmovi skočil. Marvin v tu chvíli vytáhl zvukovou krabičku, zapnul ji, a všichni byli náhle paralyzováni úděsným, skřípavým hlukem. I Pierre zůstal ležet na sněhu, ačkoliv se mu ušní bubínky neustále regenerovaly. Jamajský technik měl jako jediný v uších ochrannou vatu, proto když zmáčkl fialové tlačítko na krabičce a zvuk ustal, byli všichni ostatní paralyzováni. Vytáhl proto z bundy vysílačku, a oslovil počítačový systém nahraný v Cryptodactylu: "Gabrielle, přistaň prosím s letounem před vstupem do základny č. 12. Okamžitě!" "Override," ozval se Pierre, "Cryptodactyl zůstává tady, Gabrielle, a Marvin Grayson nad tebou ztrácí kontrolu." "Provedeno, Pierre," ozvala se z Marvinovy vysílačky Gabrielle. "Ta paralýza u mě není tak dlouhá, jako u ostatních," zasmál se Pierre, "nikdo tě neochrání, Marve. Je po tobě. Dnes Robin zemře. A nebude to Joker, kdo ho připraví o život. Ra's al Ghul ho nepřivede zpět k životu. Nightwing z tebe nebude, Graysone." "Nech si ty popkulturní reference!" zařval na něj Marvin, a vytasil svou elektrickou pistoli. "Tohle ti nepomůže," pousmál se Pierre, "viděls, že mi tím Vilhelm vůbec neublížil. Akorát mi tím z vlasů odpařil gel. Grosse affaire." "Nepochopils mě, Bruci," pousmál se Marvin, a namířil elektrickou pistoli na komatózní Kate.
Výraz v Pierrově obličeji se proměnil. Když uviděl její bledé tělo, zbělené vlasy, když si vzpomněl, jak se za něj obětovala, když jej měl Ravin zbavit života... Vyšpulil rty, zamrkal několikrát očima, a celý zchladl. "Marve, to nemůžeš udělat," řekl smutně, "víš, že bych tě za to roztrhal na cucky. To by byla sebevražda." "Necháš nás jít," řekl rázně Marvin, "nikomu z nás neublížíš, jinak... jinak to udělám, Leroyi. Fakt. Zmáčknu spoušť, a zelektrizuju jí." Pierre sebou hnul, a náhle kryl vlastním tělem to Kateino. Marvin ani spoušť nezmáčkl, a Pierre mu již vlastním tělem bránil, aby ji zabil. "Ty jsi strašně naivní, Marvine. Jako Robin. Opravdu... jako Robin. Svět vře, a ty... ty si myslíš, že o Kate jde? Sabine je zpátky, a ačkoliv tobě to její jméno vlastně nic neříká, ujišťuju tě, že je to ta nejdůležitější věc v historii celé planety..." šeptal Pierre. Šlápl komatózní Kate na hlavu, a ozvalo se zapraskání kostí. "Co... Co jsi to udělal?! Vždyť ty... ty jsi jí zabil! Po všech těch měsících, kdy byla léčena, kdy měla naději, že se probudí..." zděsil se Marvin. "Copak na tom záleží, Marve? Jde o svět, o bezpečí světa, merde už! Vy jste všichni totální kreténi, co to nechápou! Jde vám... o pár pitomých lidí, ale mě ne! Mě ne, chápeš to?! Jde mi o bezpečí světa! Ochráním ho před všemi, co ho chtějí narušit! A teď je to Sabine! Kate je mi ukradená! To je minulost! Minulost se neopakuje! Takže běž někam, imbécile!" řval Pierre, vědom si toho, že jej Marvin vůbec nechápal. "Jsi zrůda, Leroyi. Naprostá zrůda," řekl mu jamajský technik. Pierre pokýval hlavou. "Nakonec je to jenom pitomý slovo," usmál se. Z prstů pravé ruky mu vylezly keratinové drápy, a přiblížil se k Marvinovi. Pak se zase něco prudce pohnulo, a Pierre byl pryč. Ostatní nad sebou pomalu získávali kontrolu. Marvin stál na místě, a třepal se. "Seš v pohodě, Marve?" zeptala se ho Tien, a dotkla se jeho nohy, zatímco se snažila postavit. "Je mi zle, Tien... Je mi strašně zle..." zašeptal Marvin. "Musíme do Cryptodactylu!" vykřikl Jack. "Kde je Pierre? Kde... Kde je Kate?" zeptal se Vilhelm. "Asi si ji odnesl... mrtvou," řekl roztřepaný Marvin, a pak se zhroutil.
Pierre stál v tmavé chodbě špicberkého komplexu, a držel v náručí mrtvou Kate. Ze spánků jí vytékala krev. "Promiň, Kate," řekl nahlas, ale necitlivě, "nejsi mi k ničemu. Tak jako oni. Nechám je odletět, možná proto, že by sis to přála... Takovou milost ti dávám. Plním ti tvoje poslední přání - kdybys nějaké měla. Budou mě chtít zastavit, protože mě nechápou, ale já... já se chápu moc dobře. Já vím, o co tady jde! Co svět potřebuje, zvlášť teď, v krizi, je dobrý lídr. A tím můžu být jedině já. Já můžu vést svět do vítězství, a porazit tu šílenou, mentálně nemocnou Sabine!" Zaslechl vrčení několika masožravých kryptidů, kteří se stále komplexem potulovali. "Co si tu povídám pro sebe... Ztrácím čas. Kentová není na mojí straně, Lovci teď odletí, vedení Jackem... Ale já vím, kde budou, sleduju je... No, je na čase zase kontaktovat Arika, a jít do války." Podíval se na Kate, poplácal ji po zakrvaveném čele, a hodil ji na podlahu. "Nažerte se, zvířata!" Kéž by věděl, jak moc byl Sabine podobný.
Chodbou věznice na utajeném ostrově v Atlantském oceánu se tlačily stovky vězňů. Kopali do sebe, mlátili se do hlav, jen aby se z chodby dostali ven. Archibald Quartermaine proklouzl mezi nimi, předběhl ty, kteří upalovali k výtahu, strhl si vězeňskou košili, a rozepnul ruce. "Vážení, není třeba být tak horliví! Svět je v plamenech, zahalí ho temnota, a v té sotva najdeme své místo, svou niku v tomto šíleném systému, když půjdeme každý za sebe! Navrhuji spojit síly, pak něčeho dosáhneme!" zvolal. Ostatní vězni zmlkli, a poslouchali ho. Takový měl na ně efekt. Vůbec nepůsobil jako blázen, ani jednou se teď nepodíval na svůj stín, aby s ním promlouval. Manipuloval jimi. V tom byl přece Quartermaine velmi dobrý. Manipulovat ostatními mu šlo už od školky. "Je důvod, proč nás z vězení vypustili. A víte, jaký ten důvod je? My totiž máme, vážení, zachránit tenhle svět! A já vám povím, jak! Rozebereme všechno, co naši trýznitelé postavili. Ano, mí vážení spoluvězni! Než abychom se hrnuli do světa, který se snaží ovládnout Královna kryptidů, musíme ten svět sami rozložit! A to se nám podaří jedině odsud! Je nás tu spousta! Jsou nás mraky! A v mracích... ehm, v počtu... ehm... V množství je síla!" pronesl. Vězni začali nadšeně křičet. Teprve nyní se Quartermaine obrátil ke svému stínu: "Když ani jedné straně ve válce o svobodu nejde, Jakeu, kdo musí svobodu nastolit? No jasně! Já tu odpověď znal, jenom jsem se tě takhle pitomě zeptal... Jo, jo, Jakeu! Jasně! A teď už přestaň kecat. Zachránce planety je jen jeden, a to jsem já, ne ty, Jakeu. Ne ty, já."
Pokračování příště...
