Obrázek týdne 31. 5. 2019

Květen se nachýlil ke konci. Byl to pozoruhodný měsíc - můj blog oslavil na jeho začátku desáté narozeniny, pak jsem si z určitých důvodů dal přestávku v psaní, což bylo rozhodně dobře hned z několika důvodů! A teď, když už je po všem, se k blogu zase vracím a mohu slíbit, že se budu snažit psát články poněkud častěji... Zatímco předchozí dva Obrázky týdne byly malby současných zvířat, tento je fotografií nádherného modelu jednoho z nejroztomilejších permských savcovitých plazů... Jak se Vám líbí?

Popisek k obrázku: Drobný, hlodavý, podzemní nory obývající Diictodon právě vylezl ven ze svého úkrytu. Je krásné ráno, vychází slunce. Diictodon se brzy vydá na pastvu. Bude však muset být velmi obezřetný. Jižní Afrika byla před 255 miliony let domovem mnoha predátorů, kteří si na diiktodonech rádi smlsli...

Zatím mohu slíbit, že ve druhé polovině června se rozhodně dočkáte poslední kapitoly 3. série Lovců kryptidů, která završí celou tuto řadu, jež začala v srpnu minulého roku... Dále pro Vás chystám i pár malých překvapení!

Obrázek týdne 24. 5. 2019

Minulý týden jsem napsal, že do rubriky Obrázky týdne budu poněkud častěji přidávat malby a kresby nejen pravěkých, ale také současných živočichů. Mezi mé oblíbené ještěry se řadí zvláště varani, ještěři, kteří vypadají opravdu jako z pravěku. Vždyť také někteří raní zástupci skupiny Varanoidea vykrádali hnízda ještě samotným dinosaurům v pozdní křídě... Varan, který je vyobrazen na tomto obrázku, je v současnosti druhým či třetím největším druhem ještěra na naší planetě... Jak se Vám líbí?

Popisek k obrázku: Takřka dvoumetrový perentie nebo též varan obrovský (Varanus giganteus) pozorně sleduje okolí. Svou protáhlou tlamu plnou dozadu zatočených zubů, vhodných k lapení rychlé kořisti, strká do puklin v suché půdě, porostlé trávou rodu Spinifex. Pátrá po jedovatých pakobrách - je jedním z mála živočichů australského outbacku, jež jsou imunní vůči pakobřímu jedu.

Další článek, který bude opět Obrázkem týdne, přibude zase v pátek. Poté se snad znovu vrátím k pravidelnějšímu psaní, i když prozatím nemůžu nic slíbit.

Obrázek týdne 17. 5. 2019

Můj hrdina Nigel Marven je právě v Panamě, kde natáčí další díl seriálu Wild Central America (do kterého bude zařazen i film Wild Honduras, který natočil v dubnu minulý rok a jehož produkce byla dokončena zhruba na podzim). Tento týden by měl natáčet harpyje v provincii Darien. Tak mě napadlo, co takhle Obrázky týdne zpestřit další malbou současného zvířete? A co je takhle zpestřit právě malbou harpyje, skutečného Fawkese z Harryho Pottera?

Popisek k obrázku: Největší dravec na světě. Národní pták Panamy. Opeřenec ctící svým jménem hrůzostrašné příšery z antické mytologie. Je tolik možností, jak popsat jednoho z nejimpozantnějších dravých ptáků naší planety, harpyje pralesní. Pokud nějaké ze současných zvířat svou dravostí připomíná slavného Velociraptora a jeho příbuzné, pak je to asi právě ona. Tento nádherně načechraný zabiják právě spatřil svou další oběť. Je připraven ji zbavit života a posléze nakrmit své mládě.

Jak se Vám obrázek líbí? Je možné, že příštích několik Obrázků týdne bude patřit dalším současným tvorům... Na více nových článků se můžete těšit příští měsíc, jelikož budu mít na psaní opět čas. Do konce května však jistě budou přibývat alespoň články do této rubriky.

Brian May a Steve Backshall zachraňují ježky v novém seriálu na Channel 5

Končí Hedgehog Awareness Week, týden, jehož cílem je rozšířit povědomí o ježcích. A to zvláště ve Spojeném království, kde se počet ježků neustále snižuje. Před dvěma lety, v roce 2017, uvedl britský kanál Channel 5 hodinový film s názvem Meet the Hedgehogs (Seznamte se s ježky), kterým provázel oblíbený přírodovědec a dobrodruh Steve Backshall. V prvním segmentu pořadu (zhruba v prvních pěti minutách) se setkal s Brianem Mayem, bývalým frontmanem (alespoň s elektrickou kytarou) rockové skupiny Queen... Nyní se duo milovníků ježků vrací v dvoudílném seriálu Saving Britain's Hedgehogs, jehož první epizoda měla premiéru ve středu 8. května 2019 ve 20:00. Druhý a zároveň závěrečný díl seriálu pak poběží v televizní premiéře ve středu 15. května ve stejném čase, a opět na stanici Channel 5. Seriál tak trochu pokračuje ve stopách svého hodinového předchůdce odvysílaného před dvěma lety. Brian May je však tentokrát nejen hostem na pár minut, ale rovnou jedním ze dvou moderátorů. Je obecně známo, že má velký zájem o ochranu přírody, a zvláště pak o ochranu ježků. Ti také ukradli kus srdce Stevu Backshallovi (ano, přesně takhle to Steve řekl v závěru Meet the Hedgehogs). Seriál ukazuje, jak se o zachráněné ježky starají pracovníci Amazing Grace Rescue Centre (opět ukázaného již v předchozím filmu). Během natáčení se podařilo zachránit hned několik deset malých zvířátek s pichlavými trny; někeří z nich byli kupříkladu otráveni tzv. "slug pellets", které někteří zahrádkáři nasazují do svých zahrad při boji se slimáky. Já sám jsem první díl seriálu zatím neviděl, nebyl totiž zatím dán na internet. Rozhodně se na něj však velmi těším...

Pokud jde o další televizní pořady se Stevem Backshallem, můžeme se těšit na léto, protože kanál UKTV Dave odvysílá desetidílný seriál Expedition, jehož první čtyři epizody už vysílala také stanice BBC Two pod názvem Undiscovered Worlds (zbytek série však uveden první jmenovanou stanicí).

Peruánský kmen Nahua čelí problému v podobě otravy rtutí

V Peru žije asi 5000 lidí patřících k 18 etnickým skupinám, kteří žijí v izolaci od okolního světa. Země je však domovem i pro kmeny, jež zatím s civilizovaným světem neučinily žádný kontakt. Všichni tito lidé, žijící tradičním způsobem života v deštných pralesích, jsou však vystaveni nebezpečí. Jejich domov rychle mizí. Kácení pralesů pokračuje, a o svůj domov tak přicházejí nejen oni, ale také zvířata, která loví a na nichž tedy závisí jejich životy. Nedávno vyjádřili zástupci indiánského kmene Nahua svou nespokojenost se změnami krajiny a se zdravotními problémy, kterým čelí. Kmen Nahua žije v teritoriální rezervaci Kugapakori-Nahua-Nanti na jihovýchodě Peru. V této oblasti se už léta těží zemní plyn. To má však na místní obyvatele negativní dopad. Největším problémem je otrava rtutí.

Právě o problémech spojených se znečištěním rtutí v oblasti se diskutovalo již dříve. V letech 2014 a 2015 nechalo Ministerstvo zdravotnictví v Peru posbírat vzorky moči některých členů kmene. Ukázalo se, že téměř každý z nich obsahoval nepřirozeně vysokou koncentraci rtuti. Nejvíce jí bylo ve vzorcích od dětí mladších 12 let. Jak ukázala analýza provedená v roce 2017, 78 procent vzorků obsahovalo kocnentraci rtuti. Může se to zdát být šokující, ale kmen Nahua se potýkal se zdravotními problémy již dříve. A může za ně právě civilizovaný člověk, přetvářející jejich svět. Mnozí viní společnost PlusPetrol, která vlastní Camisea Gas Project. Právě tato společnost těží v teritoriální oblasti zemní plyn od roku 2004. Je obecně známo, že k vypouštění rtuti do životního prostředí dochází při těžbě zlata nebo snad i zemního plynu, a také při spalování uhlí nebo odpadu. Rtuť se dostává do vody, kde ji bakterie mění na "metylrtuť", jež se pak bioakumuluje v potravním řetězci. Do těl lidí se poté dostává konzumací ryb a měkkýšů. K tomuto procesu nedochází jen v této oblasti, ale také v dalších částech peruánské Amazonie a možná i mnodem dál. PlusPetrol v lednu 2018 oznámil, že zavrhuje možnost kontaminace rtuti způsobenou těžbou zemního plynu. Je to však zřejmě pokus o očištění. Je nicméně pravdou, že k takové kontaminaci rtuti dochází nejčastěji právě z důvodu těžby zlata, nikoliv zemního plynu.

Otrava rtutí je velice závažná pro každého, koho postihne. Může způsobit neurologické problémy, průjmy a dermatitidu. U těhotných žen může negativně ovlivnit vývoj plodu. V současnosti by bylo nejlepší, kdyby ministerstvo zařídilo, aby došlo ke měření hodnoty kontaminované rtuti ve vlasech členů kmenu Nahua. Právě ty totiž mohou nejlépe poukázat na dlouhodobou kontaminaci rtutí.

Také zvířata, na jejichž existenci závisí přežití kmene, se z oblasti stahují nebo vymírají. Minulý rok uvedl Flores, zástupce kmene, že lovci musejí hledat tapíry a pekari mnohem hlouběji v pralese, než kdy dříve. V řekách teritoriální oblasti také výrazně ubylo piraní rostlinožravých, ryb, které dříve patřily na jídelníček kmene.

Nahua nemůže se zdravotními problémy způsobenými otravou rtutí nic dělat. V nedávném případě měla čtyřměsíční holčička zápal plic a ani po přemístění do nemocnice ve městě Atalaya se jí nepodařilo zachránit. Pokus o záchranu jejího života byl navíc vzácný; kmen žije daleko od civilizace, daleko od nemocnic. A většina členů kmene má nyní předpoklady k velkým zdravotním problémům v blízké budoucnosti. Jak bude tento problém vyřešen? Peruánská vláda ho zatím neřešila. Jak zachránit naše pralesy a jejich zvířecí obyvatele, když politikům nejde ani o životy lidí, stejně důležité jako ty zvířecí? Samozřejmě zde je jistá naděje na jejich záchranu. K té však nedojde, nezačne-li někdo konečně něco dělat...

Za informace v tomto článku děkuji webu Mongabay, na kterém vyšla zpráva o děsivé realitě, ve které kmen Nahua žije, ve čtvrtek 9. května 2019.

Obrázek týdne 10. 5. 2019

A máme tu první Obrázek týdne po 10. narozeninách blogu. Zatímco minule jsem do této rubriky zařadil obrázek gorgonopsianta, což bylo k příležitosti desátých narozenin Blogorgonopsidu vhodné, dnes jsem se rozhodl pro nějakou tu malbu současného zvířete. Na tomto překrásném obrázku se nachází symbol Arktidy, medvěd lední - zvíře, které kvůli nám přichází o svůj domov. Autorem malby je Paul Krapf.

Popis k obrázku: Statný samec medvěda ledního o hmotnosti přes 400 kilogramů leží na kusu ledu, líně plovoucím po hladině Severního ledového oceánu, a hledí do dálky. Zřejmě na velkou vzdálenost ucítil pach tuleně. Nevypadá to však, že by měl zrovna loveckou náladu. Je rád, že může být sám. Je květen, a led v této části arktické Kanady dosud neroztál. Roztaje-li však v létě, bude se král Arktidy muset uchýlit na pevninu, a tam už se zřejmě setká s nevyzpytatelnými lidmi...

Nádherný obrázek, není-liž pravda? Ještě jednou Vám chci všem poděkovat za krásné gratulace k výročí blogu, které jste mi od neděle psali - jak do komentářů, tak na e-mail. Moc si toho vážím. Na víkend chystám článek o původních obyvatelích deštných lesů v Peru a zároveň o problémech, kterým čelí. Více zatím neprozradím...

Anomocephalus

Anomocephalus ("nezákonná hlava") byl primitivní anomodont, dicynodontům podobný savcovitý plaz, který žil před 260 miliony let v období středního permu. Je znám na základě zkamenělých pozůstatků objevených v roce 1999 v pánvi Karoo v Jihoafrické republice. Řadí se mezi opravdu ty nejstarší anomodonty a je důkazem, že se tato skupina therapsidů vyvinula na jižní polokouli. Prostředí, ve kterém žil, se podobalo prostředí současné Namibie. Obýval tedy poušť s občasnými křovinatými porosty a řekami či jezírky. Pravděpodobně se stával kořistí raných gorgonopsiantů, kteří již tehdy nějakých těch pár milionů let také existovali... Zachovalé zuby jasně svědčí o tom, že Anomocephalus se živil spásáním vegetace. Disponoval pěti výraznými řezáky s vejcovitou korunkou. V horní čelisti se nacházely také kolíkovité zuby. Lebka byla celkově 21 centimetrů dlouhá, z čehož lze usuzovat, že délka dospělého zvířete činila od 1 do 1,2 metru. Velmi blízkým příbuzným tohoto drobného anomodonta byl rod Tiarajudens z Brazílie. Žil ve stejné době jako Anomocephalus a byl to v podstatě sesterský taxon... Je znám pouze jediný druh Anomocephala, a to jednoduše pojmenovaný A. africanus...

Jeho krátký popisek najdete na webu Prehistoric Wildlife.

Příště Tiarajudens!

93. narozeniny Sira Davida Attenborougha

Televizní a rozhlasový veterán, nejslavnější průvodce televizními dokumenty o přírodě a ochránce přírody Sir David Attenborough slaví dnes, 8. května 2019, své 93. narozeniny! Je jedním z lidí, kteří změnili svět. Poté, co dosloužil u Royal Navy, vstoupil v roce 1952 do BBC, načež se o pár let později stal průvodcem pořadu Zoo Quest. V oblíbeném černobílém seriálu hledal zvířata v různých koutech světa (Sierra Leone, Guyana, Nová Guinea) pro londýnskou zoo a chytal je, mnohdy vlastníma rukama. Tento styl přírodovědného pořadu se nemohl více lišit od jeho pozdějších dokumentů, ve kterých už přímo takhle se zvířaty nepracoval. Je nicméně pravdou, že Zoo Quest byl zřejmě počátkem celého žánru přírodovědných dokumentů. Do té doby byla zvířata televizním divákům ukazována jen ze studia. Nevypadalo to moc přirozeně, a všechna ta zvířata byla navíc ze zoo, tudíž byla zvyklá na lidi. Mladý David však chtěl ukázat, jak zvířata žijí v divočině, a jak jejich přirozené prostředí vypadá. Zoo Quest měl během 50. let velký úspěch, a před pár lety byla dokonce objevena a vydána barevná verze Davidových prvních dobrodružství... V roce 1965 se David Attenborough stal kontrolorem tehdy nového kanálu BBC Two, a s jeho pomocí se stanici podařilo začít vysílat v barvách o tři týdny dříve, než se to podařilo Němcům. Schválil pro kanál významné pořady jako Civilisation with Kenneth Clark, nevěnoval se však příliš pořadům o zvířatech. Teprve v 70. letech se k žánru vrátil, načež se v roce 1979 na televizních obrazovkách poprvé objevila patrně nejslavnější scéna z přírodovědného dokumentu - David s gorilami ve Rwandě, segment jedné epizody seriálu Život na Zemi (Life on Earth). Tato legendární scéna změnila život doslova milionům lidí. Jeho dalšími významnými dokumenty pozdějších let byly Planeta žije (The Living Planet), Život v chladu (Life in the Freezer), Soukromý život rostlin (Private Life of Plants), Ptačí život (Life of Birds), Život savců (Life of Mammals), Modrá planeta (Blue Planet), Planeta Země (Planet Earth), Svět plazů a obojživelníků/Život se studenou krví (Life in Cold Blood), Počátky života (First Life) a mnoho dalších. V posledních letech vyprávěl seriály Planeta Země 2 (Planet Earth II - v první epizodě se také objevil jakožto moderátor), Modrá planeta 2 (Blue Planet II) a Zvířecí dynastie (Dynasties). Jen tento rok již na Netflixu vyšel nový osmidílný seriál Our Planet, který také vypráví, a na BBC byl vysílán dokumentární film Climate Change - The Facts, který vyprávěl i moderoval, a jehož posláním bylo představit fakta o klimatických změnách co nejširšímu publiku. A ještě musím uvést, že v roce 1985 dostal od královny Alžběty titul Sir za své zásluhy. Ačkoliv před pár dny britský bulvár The Sun oznámil, že Sir David neočekává již příliš dlouhý život (žádné jiné zdroje tuto informace neuvádějí - dá se vůbec tomuto bulváru věřit?), zdá se, že legendární přírodovědec se zkrátka nezastavuje. BBC má pořady, kterými nás má opět provázet jeho hlas, naplánovány už na několik dalších let...

Je skvělé, že je zde Sir David stále s námi, a že v 93 letech stále pokračuje ve své činnosti. Popřejme mu tedy vše nejlepší!

Za sebe chci Siru Davidovi popřát vše nejlepší k 93. narozeninám - rozhodně mu tedy popřeji prostřednictvím sociálních sítí. Je to úžasný člověk!

Lyrovec západní-Tajemný lovec ještěrů, malých savců a netopýrů

K dnešnímu článku asi není co dodat... Je tu zkrátka další popisek hada!

Latinský název: Trimorphodon biscutatus,

Rozšíření: jihozápad USA a západní pobřeží Střední Ameriky,

Velikost: 0,5 až 1,2 metru.

Na severoamerickém kontinentu žije rod Trimorphodon, česky nazývaný lyrovec, který zahrnuje sedm druhů jemně jedovatých užovek z podčeledi Colubrinae. Jako ostatní jedovatí užovkovití hadi je i lyrovec západní vybaven zadními jedovými zuby, jež nejsou duté, ale rýhované. Jeho jed rozhodně není pro člověka nebezpečný; had kousne maximálně v sebeobraně, a vzhledem k tomu, že jeho zuby se nacházejí až v zadní části čelisti, musí se zakousnout pořádně, aby vůbec nějaký jed do rány vypustil. Je-li konfrontován nepřítelem či potenciálním predátorem, zvedá had hlavu a následně ji zplošťuje. Na útočníka syčí a předstírá útok se zavřenou tlamou. Teprve když jde opravdu do tuhého, odvažuje se kousnout. Jak však již bylo uvedeno, člověku je neškodný. Lyrovec však rozhodně představuje velké nebezpečí pro ještěry, malé savce a netopýry. Loví je za soumraku - že je aktivní v noci se dá poznat podle vertikálních zorniček, kterými disponují třeba i kočky. Kořist znehybňuje kombinací škrcení a jedu. Obvykle se obtočí kolem svého budoucího sousta a začne jej stahy svalů postupně dusit. Zároveň jej však drží mezi zuby, a pomalu do něj vpouští jed, který ho paralyzuje. Pak toto sousto spolkne v celku hlavou napřed. Je to tajemný predátor, šplhající po stromech či příkrých skalních stěnách, přečkávající den většinou v puklinách. Herpetologové se s ním setkávají jen zřídka, je totiž velice těžké ho objevit. Také o jeho počtech se toho moc neví, není tedy známo, zda je ohrožen či ne. Nejsevernějším bodem jeho výskytu je sever amerického státu Kalifornie, naopak nejjižnějším je Kostarika ve Střední Americe. Vyskytuje se v nížinách, v trnité buši, na lučinách, případně na suťovištích... Zbarvení lyrovce západního se v různých místech jeho areálu rozšíření liší. Je většinou hnědý nebo šedý, přičemž je zdoben tmavohnědými skvrnami se světlejším středem. Spolehlivým poznávacím znakem je ovšem zvláště lyrovitý znak na zadní části hlavy - právě díky němu dostal název lyrovec (anglicky lyre snake), znak totiž připomíná hudební nástroj lyru. Některé vzácnější exempláře jsou také žlutohnědé či bronzově hnědé... Lyrovec západní je vejcorodý, snůšku tvoří 7 až 20 měkkých vajec. Podrobně se bohužel o jeho rozmnožování nic neví...

Příště hroznýšovka maskarénská!

Galveosaurus

Galveosaurus nebo též Galvesaurus ("ještěr z Galve") byl sauropodní dinosaurus, který žil na přelomu jurského a křídového období na území Španělska. Jeho fosilie pocházejí z formace Villar del Arzobispo nedaleko městečka Galve. Právě do tamního paleontologického muzea byl uložen holotyp, sestávající z fragmentů končetin a obratlů, na jehož základě byl pak tvor popsán v roce 2005. Pokud jde o jméno, není úplně zcela jasné, jak se tento dinosaurus správně jmenuje. Oba názvy tedy zůstávají synonymy a mohou být používány. Důvod je ten, že dinosaur byl popsán nezávisle na sobě a téměř ve stejnou dobu hned dvěma paleontologickými týmy. Výsledky jejich výzkumu vyšly zhruba ve stejnou dobu. Podle popisu zhotoveného Josem Luisem Barcem a jeho kolegy se má zvíře jmenovat Galvesaurus. Ale podle popisu Bárbary Sánchez-Hernández se jmenuje Galveosaurus. Na toto téma se pak vedly různé spory, vypisování nepodstatných detailů by zde však zabralo příliš mnoho místa... Galveosaurus byl až 16 metrů dlouhý a patřil do skupiny Turiasauria, do níž jsou řazeni také Turiasaurus, Zby či Losillasaurus. Těmto rodům byl samozřejmě blízce příbuzný, a podobně jako oni a vlastně jako všichni sauropodi, byl to těžkopádný kvadruped spásající zřejmě vysoko rostoucí vegetaci. V době, kdy žil, tedy asi před 140 až 130 miliony let, sestávala Evropa z řady ostrovů. Španělsko bylo jedním z nich (nebo snad bylo rozděleno na více ostrovů?), a tamní dinosauři tedy zřejmě nedorůstali příliš velkých rozměrů. S délkou šestnácti metrů se Galveosaurus řadil k průměrným sauropodům. Jemu příbuzný a již jmenovaný Turiasaurus, který žil o něco dříve, před 155 miliony let na stejném území, zato měřil okolo 30 metrů... Nepřáteli Galveosaura byli velcí teropodi, podobající se Torvosaurovi (ten však v době galveosaurově nežil).

Popisek tohoto sauropoda najdete na webových stránkách Prehistoric Wildlife.

Příště Argyrosaurus!

Tento den slaví Blogorgonopsid své desáté narozeniny!!!

Rok uběhl jako voda, a tak dnes, 5. května 2019, slaví Blogorgonopsid své desáté narozeniny!!! Je to mnohem víc, než v co jsem doufal. Tento blog jsem založil přesně před deseti lety, 5. května 2009, a rovnou jsem na něj napsal první, úvodní článek. Ani ve snu jsem si nedokázal představit, že po celém desetiletí, během kterého zcela pozitivně ovlivnil můj život, bude stále aktivní. Toto jsou první kulatiny mého blogu, a musím přiznat, že mě to velice těší. A protože píši o věcech, které mě zajímají, psaní na blog mě stále baví... Za posledních 10 let jsem na tento blog napsal 3283 článků, což je číslo, kterému sám nemohu uvěřit. Přitom od 6. května minulého roku do 5. května tohoto roku jsem napsal 366 článků. Rekord návštěvnosti je stále 409 jednotlivých návštěv za den. Denní návštěvnost je však stále velká. Všem návštěvníkům, pravidelným i občasným, chci za ni moc poděkovat. Jste to vlastně vy, díky komu tento blog stále existuje. Jsem potěšen, že za poslední desetiletí jsem prostřednictvím tohoto blogu narazil na mnoho lidí s podobnými zájmy, z nichž mnozí měli také blogy o prehistorii či přírodě. Chci jim poděkovat za komentáře, návštěvnost, inspiraci, podporu, články plné informací a vše jiné. Jmenovitě chci poděkovat Dinosaurssovi, Martinoraptorovi, Mojeznamkymu, Matymu, Víťovi, Kaatedocus, Evě, Nonychromkovi, Blogoguanlogovi (Prehistoricworld), Davna-historii (fab_bionic), Jurijovi, Deinonychovi, Badymu, Anně, Blogplateosaurovi, Siamotyrannovi, Matouši Pavlíkovi, Irittatorovi (Dinosaur12), Dinosaurblogovi, Megaraptorovi, Betaraptorovi, Utahraptoru Stephenovi, Theropodovi, Dinoexpresovi, Vendacovi, Remimu, Antrozovi T6, Stringerovi, Oceanpraveku, Kryptoraptorovi, Encyklopediedejin, Pangaeonovi, Forusrakovi, Prehistoricportalovi, Ankylosaurovi, Eduardovi, Vráťovi, Pavoukovi, Prehistorymu, Raptorexovi, Dejinyceskychmest, Dictodonovi, Robbcovi i všem ostatním, které jsem třeba náhodou pozapomněl uvést. Vaší podpory během let si strašně moc vážím. Zároveň chci poděkovat i návštěvníkům, jež sem zavítali třeba jen náhodou, a samozřejmě také čtenářům, kteří nekomentují, ale můj blog navštěvují. Vězte, že tento blog tu bude ještě hodně dlouho...

Náš Blogorgonopsid se již blíží k desetipatrovému dortu ze scutosauřích krunýřů a masa, ze stehýnek diictodonů, lahodného měkkého masa labyrindononta a želé. Už se nemůže dočkat, až se do něj zakousne, samozřejmě však až po sfouknutí všech deseti svíček! Jak vidíte, Blogorgonopsid se po pár letech strávených v současném světě vrátil zase do Permské pouště. Už je to starý veterán, kterého jen tak něco neohrozí...

Řekl jsem si, že sepíši seznam "zlatých hřebů" svého blogování. Každý rok na Blogorgonopsidu pro mě něco znamenal. Napsal jsem články či příběhy, které mi utkvěly v paměti více než většina ostatních...

2009 - první tři články (Blogorgonopsid, Nessie, Putování s pravěkými monstry), popisky ze srpna 2009 a začátek pravidelného psaní každý den v prosinci (spolu s rozmachem blogů o pravěku)

2010 - příběhy ze série Pradávný život a Pravěká zoo, články v rubrice Různá naleziště, projekt Býložraví savci ze světa pravěku, začátek projektu Hmyz a jeho předci, komiks Kapitán Johnson a projekt Zvířata v ohrožení, na kterém jsem pracoval spolu s Forusrakem a Prehistoricworldem

2011 - kromě přidávání klipů ze seriálů Planeta mutantů či Ve stínu dinosaurů, napsání příběhů o ostrově "Noční můra" a Thompson kontra KryptoAfrika a počátku hry Pravěké safari mi v paměti utkvěla také nečekaná dvouměsíční pauza na začátku roku, během níž si mnozí mysleli, že jsem úplně skončil

2012 - celoroční projekt Život v divočině, série článků o ohrožených zvířatech (Sloni v ohrožení, Levharti v ohrožení apod.), příběhy DirePark Brutus a Cryolophosauří život

2013 - příběhy Pravěké safari a Monstra ze severní Austrálie, projekt Geologická období Země, na kterém jsem pracoval spolu s Mojeznamkym, a začátek dlouhé životní etapy Dana Jamesona, jež se takřka celá odehrála (a stále odehrává) na Tedově ostrově v Pacifiku - týdeník Správce dinosauřího parku

2014 - začátek projektu Pravěk v Čechách, projekty Soupis pravěkých žraloků, Střet obou Amerik, Jak se měnily představy o vzhledu pravěkých zvířat, Cesta pravěkým Madagaskarem, Ptačí řády a Croc Anatomy, příběhy Boj mezi příšerami a Džungle času a článek Obojživelníci jsou ve velkém ohrožení

2015 - projekt Úžasné objevy ve světě hadů, projekt Slavné expedice, příběhy Ze ztraceného pralesa, Příběh dravce Jane, Sám v australské buši a Mračná hora a projekt Konvergence

2016 - příběhy Svět opičích ještěrů a Ve stínu přízraků, projekty Vývoj želv a Ostrovní trpaslíci. Během psaní příběhu Ve stínu přízraků se v mé hlavě zrodilo jádro příběhu Lovci kryptidů, který jsem začal psát v říjnu toho roku

2017 - projekty Vyhynulí tvorové Karibiku, Ztracená fauna Nového Zélandu, Původ mosasaurů a příběh Útěk před časem (dokončení ságy, jež začala o tři roky dříve Džunglí času), zrození definitivní verze Lovců kryptidů

2018 - projekty Žraločí řády, Vyhynulé žraločí řády, Psovité šelmy pravěku, Prehistoričtí lasicovití, Zvláštnosti ve světě ryb, Tajemní megapredátoři a některé z kapitol druhé a třetí série Lovců kryptidů

2019 - článek Počet bogongských osenic se snižuje a kapitoly "Sen se hroutí", "Zachtělo se mi telepatie" a "Hnízdo smrti" ze třetí série Lovců kryptidů

Tyto a mnohé další články bych nikdy nenapsal, nebýt Vaší podpory, které si moc vážím. Ještě jednou Vám ze srdce děkuji!

V psaní na blog budu samozřejmě i nadále pokračovat. Mám v plánu dokončit třetí sérii Lovců kryptidů a od července pokračovat v letních projektech minulých let, konkrétně Vyhynulí tvorové Karibiku, Ztracená fauna Nového Zélandu a Zvláštnosti ve světě ryb. Také budu přidávat další popisy dinosaurů, prvohorních živočichů a prehistorických rostlin, stejně jako současných plazů, zvláště hadů... Věřím, že Blogorgonopsid tu bude ještě hodně dlouho... Děkuji!

HAAS

Nový seriál Undiscovered Worlds with Steve Backshall na BBC

Už téměř před rokem jsem napsal článek o tehdy připravovaném seriálu Steva Backshalla, nazvaného Expedition. Nakonec byl přejmenován na Undiscovered Worlds with Steve Backshall ("Neobjevené světy se Stevem Backshallem"), a je nyní v premiéře vysílán na BBC Two ve 20:00 každou neděli od 21. dubna 2019. První dvě epizody se zaměřily na Stevovu výpravu do Arktidy, která proběhla v květnu 2018. Moc dobře si vzpomínám na to, že Steve vystupoval v prvních pěti epizodách minulé řady pořadu Springwatch. Na konci pátého dílu pak všem divákům sdělil, že odlétá do Arktidy, a proto ho v ostatních dílech již neuvidíme... Dvě první, poněkud mrazivé epizody Undiscovered Worlds měly docela úspěch. Jeden kritik napsal, že seriál je o "přerostlých boy skautech, kteří jsou na dobrodružných cestách - ale stojí za to se na něj dívat". Spolu se Stevem se před kamerou objevuje i medik týmu Aldo Kane, se kterým Steve již mnohokrát spolupracoval (pokud jste viděli seriály Extreme Mountain Challenge with Steve Backshall nebo Down the Mighty River with Steve Backshall, pak Aldovu tvář jistě dobře znáte). Seriál by měl mít celkem 10 epizod, z nichž každá je 59 minut dlouhá. Po premiéře, tedy později tento rok, bude vysílán na kanálu UKTV Dave; společnost UKTV se též podílela na jeho výrobě. Mezinárodní práva pro distribuci dobrodružného dokumentu vlastní společnost FremantleMedia International. Dne 18. července 2019 také vyjde Stevova nová kniha, Expedition (nese tedy název, který měl původně mít také televizní seriál)... V jedné z následujících epizod cyklu bude také ukázáno, co se Stevovi přihodilo při výpravě v Himaláji - při sjíždění řeky se chytil ve vodním víru a byl v něm uvězněn snad pět minut. Jak nedávno uvedl v médiích, v tu chvíli si říkal, že už svého tehdy novorozeného syna Logana a manželku Helen Glover nikdy znovu neuvidí... Naštěstí však všech deset expedic, na kterých byl za poslední rok, přežil, a nyní je zde, aby nám o nich pověděl. A to právě prostřednictvím tohoto nového seriálu. Já sám se už nemohu dočkat, až jej uvidím!

Obrázek týdne 3. 5. 2019

Desáté narozeniny mého blogu se rychle blíží, a já se rozhodl, že Obrázek týdne publikovaný dva dny před výročím bude věnován nějakému z gorgonopsiantů. Na jedné Wiki věnující se světu King Konga jsem narazil na tento parádní obrázek. Zvíře na něm vyobrazeno bylo na oné stránce popsáno jako Lycaesaurus, fiktivní druh, který je možná potomkem permského Lycaenopse. Já jsem se pro popisek obrázku rozhodl použít právě Lycaenopse - zvíře koneckonců vypadá velmi podobně.

Popisek k obrázku: Smečka Lycaenopsů je na lovu býložravých savcovitých plazů na území budoucí Jihoafrické republiky v období permu, před 255 miliony lety. Skupina se rozdělila; dva jedinci vystupují z lesa do suché savany. Jedinec v popředí náhle něco spatřil - zřejmě příští oběť smečky. Začíná se připravovat na hon...

Obvykle na konci Obrázků týdne oznamuji, co dalšího čekat o víkendu - protentokrát uvedu, že tuto sobotu nebude další část Lovců kryptidů. Celý květen bude vlastně bez příběhů. Úplně poslední kapitoly třetí série Lovců kryptidů, která naváže na poslední odstavec v kapitole Hnízdo smrti, a dokončí celý tento "run", který začal v srpnu kapitolou Ztělesnění noční můry, bude na tomto blogu až v červnu. V neděli můj blog oslaví desáté narozeniny. Budu moc rád, když se tu s Vámi shledám!

Banksia

Banksia, někdy česky paučkovec, je rostlina z čeledi proteovitých (Proteaceae), který zahrnuje okolo 170 druhů, vyskytujících se v Oceánii. Převážná část druhů baksie přitom žije na australském kontinentu, zvláště při jeho pobřeží. 90 % všech druhů této rostliny žije na jihozápadě Západní Austrálie. S banksií se však setkáme i na ostrově Nová Guinea nebo na ostrovech Aru ve východní Indonésii. V obdobích oligocén a miocén (před 25 až 21 miliony let) žil také jeden druh, Banksia novae-zelandiae, na Jižním ostrově Nového Zélandu. Rod se nicméně ve fosilním záznamu objevuje již na konci křídového období, před 65 miliony let. Dobře zachovalé listy pak pocházejí zvláště z paleocénních hornin Nového Jižního Walesu. Je známo velké množství vyhynulých druhů, jejichž vypsání by však zabralo příliš mnoho místa. Vyhynulé i současné druhy banksie se navíc příliš mnoho nelišily... Tento rod rostlin je velkým producentem nektaru, kterým se pak živí řada nektivorů - od hmyzu přes ptáky po různé druhy vačnatců, v současnosti mezi ně patří například possumové medosaví či různé druhy vakoplchů. Některé banksie mají v noci pronikavější vůni, čímž k sobě lákají všelijaké noční opylovače. Dřevo banksie je narudlé a často se z něj vyrábějí australské suvenýry. V minulosti jej samozřejmě Aboriginci používali k výrobě kýlů pro čluny... Banksia se na naší planetě drží již několik desítek milionů let; je možné, že se s tímto druhem rostliny setkali úplně poslední australští dinosauři, s vyhynulým novozélandským druhem se zase setkali předchůdci slavných gigantických ptáků moa, a v australské buši byla banksia přítomna tehdy, když do ní poprvé v pleistocénu vtrhl člověk a ulovil prvního Diprotodona, čímž poprvé ovlivnil vymírání australské megafauny...

Velmi kvalitní popisek banksie můžete najít na anglické Wikipedii.

Příště Actinidia!

Nově popsaný gigantický dravý savec z Afriky

V dubnu 2019 popsali Nancy Stevens a Matthew Borths z Ohio University nový druh hyenodonta, velkého masožravého savce, který byl zřejmě větší než medvěd lední, držitel titulu největšího suchozemského dravého savce současnosti. Žil ve východní Africe před 23 až 22 miliony let v období raného miocénu. Vědci, kteří jej popsali, našli jeho zkameněliny v depozitáři Nairobi National Museum v Keni. Fosilie samozřejmě též pocházely z této země. Zvíře nazvali Simbakubwa kutokaafrika. Rodový název znamená v překladu "velký lev z Afriky", nicméně hyenodonti nebyli příbuzní kočkovitým šelmám. Patřili mezi kreodonty, starobylou skupinu masožravých savců, jejichž vývoj začal v paleocénu před více než 60 miliony let a skončil zhruba před 11 miliony let vyhynutím jejích posledních zástupců. Druhové jméno "kutokaafrika" znamená ve svahilštině "pocházející z Afriky". Simbakubwa vážil až 1500 kilogramů, což je desetkrát více než malí lví samci, a šestkrát více než velcí, 250 kilogramů vážící afričtí lvi... Ze všech gigantických hyenodontů je Simbakubwa nejstarší. Je pravděpodobné, že tento řád masožravých savců se vyvinul právě na africkém kontinentu, odkud se pak šířil dál. Simbakubwa však rozhodně nestál u zrodu této skupiny; nejstarší, jen mnohem menší hyenodonti, jsou známi již z pozdního paleocénu. Avšak v době, kdy africkým pláním vládl tento obr, začínali na černý kontinent přicházet kočky, hyeny a psovité šelmy - z Eurasie. Možná jejich příchod oslabil hyenodonty, kteří jen o nějakých deset milionů let později nadobro zmizeli. Není ovšem pochyb, že v době svého rozmachu byli hyenodonti v Africe vrcholovými predátory z třídy savců. Simbakubwa mohl být jejich králem; přece jen je to jeden z největších dosud poznaných masožravých savců, kteří kdy chodili po povrchu naší planety.

Samozřejmě budu i nadále pokračovat v psaní článků o nových objevech... Avšak na závěr tohoto článku, který jsem napsal 1. května 2019, musím uvést ještě jedno: v neděli můj blog oslaví již 10. narozeniny... A já bych všechny z Vás, jež jste se tu dnes zastavili, rád pozval na tu malou oslavu... Rád Vás tu v neděli uvidím!