neděle 26. listopadu 2023

Dopady změny klimatu na zvířecí druhy: Liolaemus montanezi

V první části série Dopady změny klimatu na zvířecí druhy jsem se věnoval strnadcům rodu Ammospiza, a ve druhé části pak na sledě tichomořského (Clupea pallasii). Třetí část tohoto projektu bude zaměřena na leguána druhu Liolaemus montanezi. 

Změna klimatu, nebo přesněji klimatická krize, má celou řadu důsledků, z nichž některé jsou velmi signifikantní, jiné méně. Mění se počasí, nastává více požárů, některé části světa se oteplují, v jiných se teplota snižuje. Má za následek záplavy, na lokální úrovni ovlivňuje zemědělství, na globální úrovni průměrnou teplotu naší planety. A přispívá také k zániku druhů. Je spojena s krizí biodiverzity, s 6. velkým vymíráním v historii Země. S vymíráním, ke kterému dochází v tuto chvíli, kdy čtete tento článek. Od počátku průmyslové revoluce se množství skleníkových plynů v atmosféře kalamiticky zvýšilo. Fosilní kapitalismus, zatěžující naši zemskou komunitou více, než ji zatížil asteroid zodpovědný za vyhynutí dinosaurů před 66 miliony roky, drasticky proměnil tuto planetu – jedinou, o které s jistotou víme, že hostuje rozvinutý, rozmanitý život - za poslední ani ne dvě stovky let. A díky vědě víme o tom, že s některými druhy zvířat už se nikdy nesetkáme právě kvůli antropogenní změně klimatu. Tvorové, o kterých budete číst, mohou jednoho dne skončit na seznamu vyhynulých. Čas utíká, a jejich existence je v sázce, na které se s naším systémem nedomluvili.

Druh: Liolaemus montanezi
Český název: neexistuje
Výskyt: středozápad Argentiny
Stav ohrožení: neznámý (chybí údaje)
Důsledek klimatické změny zodpovědný za jejich ohrožení: sucho, méně dešťových srážek, změna přirozeného prostředí; pro tento konkrétní druh však nemusí být tolik vážné

Leguán Liolaemus montanezi. Fotografie z webu TreatmentBank

Liolaemus montanezi je jedním z dvou až tří stovek druhů leguánů z rodu Liolaemus (anglická Wikipedie s odkazem na článek Melisy Olave a jejích kolegů z roku 2011 uvádí "přes 225 druhů", web BioLib.cz má pak v záznamu 295 druhů). Ten patří do čeledi leguánů horských (Liolaemidae), zahrnující tři rody (jeden o nejméně dvaapadesáti druzích a ještě další o jednom druhu), a byl zaveden už roku 1834. L. montanezi byl popsán v roce 2006 Mariem R. Cabrerou a Juliem C. Monguillotem na základě typového exempláře z Parque Nacional San Guillermo v západoargentinské provincii San Juan. Tito vědci rozpoznali, že L. montanezi patří do komplexu druhu Liolaemus darwinii (onen druh byl mimochodem popsán v roce 1843, tehdy sice jako zástupce rodu Proctotretus, ale vždy svým druhovým přízviskem ctil významného britského přírodovědce a muže, který popsal proces přírodního výběru). 

Cabrera a Monguillot ve formálním popisu tohoto druhu uvádějí, že znaky, kterými se liší od ostatních, jsou například napluchiny zvětšených šupin na stehnech samců i samic nebo dvanáct až třináct párů tmavých skvrn na zádech samců. Zádové šupiny a šupiny zadních končetin jsou kýlnaté, středem každé z nich tedy prochází vyvýšenina, díky níž jsou šupiny na dotyk hrubé. Ocas je u L. montanezi, podobně jako u mnoha jiných ještěrů, velice dlouhý, a zabírá více polovinu celkové tělesné délky (64 až 66 %). Tělesná délka od špičky čenichu po kloaku se rovná 6,5 centimetrům. Typový exemplář - tedy exemplář, na základě něhož Cabrera a Monguillot tento druh popsali - byl samcem o délce 5,8 centimetru s 11,1 centimetru dlouhým, nezregenerovaným ocasem. Ocas samotný je u L. montanezi v průřezu polokruhovitý. Na bocích mají tito malí leguáni převislou kůži, a celkové tělesné zbarvení odpovídá narudle hnědé s černými a bílými vzory.

Od roku 2006, kdy formální popis tohoto ještěra vyšel ve vědeckém časopise Zootaxa, nebylo stále zjištěno, jak na tom je, co se týče velikosti jeho populace. Na Červeném seznamu IUCN je tedy veden v kategorii Data Deficient (chybí data). Jde o druh známý z velmi malého počtu exemplářů, pocházejících pouze z již zmíněné provincie San Juan v západní části Argentiny. L. montanezi žije v oblasti centrálních And, v nadmořské výšce kolem 2300 metrů v suchých, křovinatých oblastech fytoregionu Monte, jemuž dominují kacibovité rostlina Larrea divaricata a Bulnesia retama, a také naditec Prosopis alpataco z čeledi bobovitých. Leguáni se často pohybují a vyhřívají na kamenitém štěrku.

V důsledku změny klimatu je ohroženo přirozené prostředí nemalého množství druhů ještěrů. Liolaemus montanezi však nemusí být nutně jedním z nich. Změnu klimatu a její antropogenní přičinění nelze popřít (aneb jak Mezinárodní panel pro změnu klimatu v poslední zprávě zdrženlivě uvádí, je "velmi pravděpodobné", že lidská činnost v ní hraje roli), a je třeba zjišťovat, jaké dopady tento fenomén má a bude mít na žijící druhy. Na příkladu tohoto plaza si ukážeme, že osud ne všech druhů je zatím úplně jistý, a že některé mohou být ovliněny méně než jiné.

Příbuzný druh Liolaemus shehuen, formálně popsaný v roce 2012, též z Argentiny. Fotografie z webu TreatmentBank

V červenci 2021 vyšel ve vědeckém časopise Science Reports článek Julia Alejandra Laspiura a jeho kolegů, kteří se zabývali zranitelností leguána druhu L. montanezi vůči změně klimatu. V terénu, konkrétně severozápadně od soutoku argentinských řek Blanco a La Palca, odchytili 21 exemplářů tohoto malého leguána, a změřili tělesnou teplotu každého z nich. Změřili také mikroenvironmentální teplotu v místech odchytu každého ještěra, přičemž jeden centimetr nad zemský povrch umístili přístroj na zaznamenání této teploty a také na zaznamenání vlhkosti, a pomocí amemometru změřili rychlost větru. Pomocí trubkových PVC modelů v místech leguání aktivity determinovali časoprostorovou heterogenitu mikroenvironmentálních teplot pro termoregulaci, a to vždy jednou za pět minut po celou dobu ještěří aktivity od 8 hodin ráno do 19 hodin večer (L. montanezi je druhem diurnálním, tedy aktivním za bílého dne). Právě o termuregulaci ještěrů ve výzkumu šlo, neboť s měnícím se klimatem se podmínky pro jejich zahřívání (jsou to tvorové závislí na teplotě okolního prostředí) budou měnit též.

Odchycení leguáni byli umístěni do laboratoře, a dva dny po přemístění z terénu na nich byly provedeny pokusy v teráriích s písečným substrátem. Preferovanou tělesnou teplotu a efektivitu termoregulace ještěrů zkoumali vědci s užitím termálního gradientu produkovaného stowattovým svítidlem, přičemž každých zhruba pět minut byla změřena vnitřní teplota zvířete uvnitř jeho kloaky. Takto výzkumníci sbírali data po dobu tří hodin u každého jedince. Dále bylo třeba zjistit termální toleranci zvířat, tedy jakou teplotu jsou ještě schopni snést. Po ochlazení v ledničce, během kterého se každý z leguánů položil na záda, byli v teráriu zahřívání stopadesátiwattovým svítidlem vydávajícím teplo 0,7°C každých deset sekund. Získaná data pak byla použita při výpočtu Warming Tolerance indexu, aby tak výzkumníci zjistili, jaké environmentální teploty jsou pro ještěry zničující a smrtící. 

Scenérie z argentinského fytoregionu Monte, domoviny leguána Liolaemus montanezi. Fotografie z blogu Pangea

Výsledkem bylo zjištění, že preferovaná tělesnou teplota L. montanezi se pohybuje okolo 37°C. V období pozdního jara se tito ještěři v poledne skrývají pod listy rostlin Bulnesia retama a Larrea divaricata, aby se nepřehřáli (to, že je organismus ektotermní, ani náhodou neznamená, že není náchylný k přehřátí). Prostory zastíněné listy těchto rostlin jsou chladnější, a v nejteplejších hodinách dne tedy působí jako zmírňovače horka. V rámci svého devítihodinové akvitity vykazují tito plazi časovou a prostorovou flexibilitu ve využívání různých mikrohabitatů. Dehydraci a přehřátí se brání využíváním jiných typů mikroprostředí. Ve svém článku Laspiur a jeho kolegové dále uvádějí, že hlavní mechanismem ztráty tělesné teploty je u těchto ještěrů konvekce (proudění) spíše než radiace (vyzáření) nebo kondukce (vedení), což souvisí s tím, že zkoumaná populace žije v náplavové oblasti na západním okraji řeky Blanco v otevřené rokli se strmými svahy, vedoucí k otevřenému koridoru. 

Je důležité si uvědomit, že východní část And, včetně oblasti obývané tímto ještěrem, bude v budoucnu postižena výraznějšími teplotními změnami. Výzkum Vincenteho Barrose a jeho kolegů, kterým byl v roce 2015 publikován článek ve Wiley Interdisciplinary Reviews: Climate Change, poukázal na to, že tento region se v blízké budoucnosti bude setkávat s menším množstvím dešťových srážek a většími suchy, a pochopitelně s nimi související změnou životního prostředí. Teplotní stres bude mít negativní vliv na růst rostlin, a pro rostliny i živočichy bude v oblasti méně vody. Mikroendemické druhy, jako je právě leguán L. montanezi, mohou být v budoucnu těmito změnami dosti ovlivněny. Závěrem výzkumu Lapiura a jeho kolegů však je, že podle dostupných dat by mikroprostředí obývaná tímto konkrétním druhem měla do roku 2070 vydržet ve více či méně nezměněné podobě (počítá-li se s klimatickým scénářem RCP 8.5, který je poněkud "katastrofičtější"). Niva jižně od současného výskytiště těchto jezerů by pro ně měla být v budoucnu dobrým útočištěm. Barros a jeho spolupracovníci nicméně předpokládají, že ono území bude mezi lety 2081 a 2100 postiženo zvýšeným množstvím dešťových srážek. V žádném případě to tedy neznamená, že leguáni L. montanezi jsou v bezpečí navždy. 

Mapa současného areálu výskytu leguána Liolaemus montanezi (vlevo) a vhodnost prostředí pro tento druh v roce 2070 za klimatického scénáře RCP 8.5 (čím teplejší barva, tím méně vhodné prostředí). Obrázek z článku Laspiura a jeho kolegů (pro odkaz viz níže)

Článek Nory Ruth Ibargüengoytíe a jejích kolegů z října 2021, publikovaný v časopise Evolution, se zabýval dopady environmentálních změn na různé druhy leguánů z čeledi Liolaemidae, včetně druhu L. montanezi. Závěrem výzkumu v podstatě bylo, že oteplování budou lépe přizpůsobeny živorodé druhy těchto leguánů, a ty vejcorodé budou znevýhodněny. Nárůst teplot v příštích 50 až 80 letech má způsobit vyhynutí nemálo vejcorodých druhů. Lapiur a jeho kolegové nicméně nepředpokládali, že by L. montanezi do roku 2070 vyhynul. Problémem může být nedostatek dat, co se velikosti populace tohoto ještěra týče, a v budoucnu s více zjištěními mohou být provedeny další studie. V případě tohoto leguána je vše zatím nejisté. Změna klimatu a s ní související změna jeho přirozeného prostředí se ho asi do značné míry týkat bude, ale o konkrétních dopadech těchto změn na něj se toho zatím moc neví.
v
Štítky:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nejčtenější