Další pátek, další Obrázek týdne! Minulé dva týdny jsme se v rámci této rubriky vrátili do druhohor, a pronikli jsme do světů neptačích dinosaurů, velkých i malých. Řekl jsem si, že tento týden je na čase vzdálit se oblůdkám mezozoika, a přenést se dosti blíže současnosti s nějakým savčím figurantem. Netrvalo to dlouho, a nalezl jsem, co jsem chtěl. Umělec Caveboar, zaměřující se hlavně na pleistocénní faunu, zveřejnil před nedávnem toto dle mého úsudku velmi vydařené dílo. A já usoudil, že prostě musí být zařazeno mezi Obrázky týdne!
Popisek k obrázku: Samice antilopy Parabubalis capricornis z čeledi turovitých (Bovidae) chrání svého nedávno narozeného potomka před zuřivou liškou obecnou (Vulpes vulpes). Dravá šelma se skrývala mezi vysokými travinami několik minut, a vyhodnocovala, kdy nastane nejlepší příležitost zaútočit na něj. Když se matka trochu vzdálila ve snaze zahnat hlad, a ponořila svou hlavu do trávy, liška vyskočila a pokusila se antilopí mládě kousnout, jen aby se před ní rázem objevily dva zatočené, ostré rohy. S vrčením nyní rudě zbarvený predátor ustupuje, záda zkroucená, ocas směřující k zemi. Přivírá oči, jako by nechtěla vidět smrtící ránu, jež se blíží. Dospělá parabubalisí samice bučí a frká, rozevírá své končetiny a snaží se tak vytvořit co největší plochu mezi mládětem a liškou, a divoce máchá hlavou. Liška má dvě možnosti; být nabodnuta nebo rychle utéci. Parabubalis capricornis byla pakoni podobnou antilopou žijící v pozdním pleistocénu a holocénu, a vyhynula teprve v době bronzové. V roce 1931 ji na základě fosilních ostatků ze Zabajkalska popsala Vera Gromova. Na rozdíl od této unikátní severoasijské antilopy je druhý savec, tedy liška obecná, stále žijící specií, a vyskytuje se dodnes v Evropě, Asii, severní Africe a Severní Americe, přičemž byla člověkem zavezena i do Austrálie. Tato scéna se odehrává na stepích Sibiře před 9 000 roky.
Lišky jsou parádními zvířaty, a rozhodně stojí za to oslavovat jejich krásu, neboť jsou často démonizovány. Ale Parabubalis capricornis nebylo zvíře o nic méně zajímavé. Turovití nelákají úplně každého, patří k nim i "obyčejný" skot (Bos taurus), ale já si nemyslím, že jsou nezajímaví, a jejich prehistorie je docela divoká.
Čeho dalšího se v příštích dnech na Blogorgonopsidu dočkáte? Zítra i pozítří zde vyjdou další články o Alanu Moorovi, spisovateli, okultistovi a anarchistovi z anglického Northamptonu, který již zítra oslaví své 70. narozeniny. Autorovi Watchmenů, V jako Vendeta, osmdesátkového Bažináče nebo sbírky povídek Iluminace tedy věnuji ještě další dva dny. Pak by vás mohl čekat pátý Plameňák, kterého jsem sice sliboval minulý týden, ale místo něj pak vyšel úvodní článek do mého Alan Moore Weeku, začež jsem rád, neboť bylo lepší vám tohoto spisovatele - mnou velmi oblíbeného - trochu blíže představit, než jsme se vrhli do jeho méně známých děl.
Užívejte si podzimu a vracejte se na Blogorgonopsid! Naše divoká jízda nikdy nekončí!
Žádné komentáře:
Okomentovat