Každý milovník hmyzu již jistě zaznamenal zprávy o nově popsaném druhu obří pakobylky rodu Acrophylla, jenž byl popsán v článku Rosse M. Couplanda a profesora Anguse J. Emmotta z James Cook University publikovaném ve vědeckém časopise Zootaxa. Ačkoliv popis vyšel v červnu, teprve v posledních dnech zaplavily internet fotografie a videa tohoto bezpochyby obdivuhodného bezobratlého, který se stal držitelem titulu nejtěžšího australského hmyzu; jedna pakobylka tohoto druhu totiž se svými 44 gramy překonala tropického švába Macropanesthia rhinoceros z Queenslandu. Coupland a Emmott nazvali tohoto hmyzáckého šampióna Acrophylla alta. Dva samičí typové exempláře vyfotografovali a odchytili v listopadu 2024 a poté je umístili do Queenslandského muzea, v jehož sbírkách (ani v depozitářích Australské národní sbírky hmyzu v hlavním městě Canberra) se dosud tyto pakobylky vůbec nenacházely. A to je skutečně pozoruhodné, protože Acrophylla alta je s délkou 26,5 až 27,9 centimetrů opravdový hmyzí obr; příbuzný druh Acrophylla titan ze severovýchodního Queenslandu a Nového Jižního Walesu dosahuje délky 20 až 26 centimetrů, a to byl dosud považován za největší australskou pakobylku (jen pro úplnost, zcela největší pakobylkou na světě je stále formálně nepopsaná Phryganistria "chinensis" z čínské provincie Šan-si, jehož odchycený exemplář, samice, měl tělesnou délku 36,1 centimetru). Zcela jistě se ptáte, jak je možné, že takový pakobylčí titán ještě nebyl na poměrně dobře prozkoumaném kontinentu, jakým je Austrálie, předtím zahlédnut. Důvod pro to je prostý - Acrophylla alta žije v korunách velmi vysokých stromů v tropických lesích v regionu Tablelands na Yorském poloostrově. Vysokými stromy jsou myšleni opravdoví giganti s korunou mezi 30 až 60 metry. A to není zrovna prostředí, které je dobře prozkoumáno, ať už jde o koruny pralesních stromů severovýchodní Austrálie nebo tropické Jižní Ameriky. Je možné, že jste v některém dokumentárním pořadu o přírodě slyšeli, že při takové vyjížďce lanovkou skrze hustý tropický lesní porost lze určitě minout několik dosud nepopsaných druhů živočichů. Pro budoucí biology může být objev této obří pakobylky velmi inspirativní. Nemusíte mít ponorku, abyste se ponořili do toho druhého málo prozkoumaného prostředí, tedy do hlubin oceánů. Stačí prolézt se na stromech v tropickém pralese, a když budete mít štěstí, vykoukne na vás obří bezobratlý, který vás na pár sekund přesvědčí, že jste prošli časovou anomálií zpět do karbonu před více než 300 miliony roky.
Pravěk útočí: kdo dál potřebuje snít o průchodech do časů, v nichž naší Zemi vládl hmyz, když i v současném světě nalezneme bezobratlé titány jako je nově popsaná Acrophylla alta? Zdroj: The Guardian (upraveno)
Oba typové exempláře pocházejí z lesů u queenslandského města Millaa Millaa, do vydání článku byly tyto pakobylky zaznamenány v Národním parku Mt Lewis, v oblasti Evelyn Tablelands, v lokalitě Topaz, v Národním parku Mt Hypipamee a v lokalitách Danbulla a Upper Barron. Coupland a Emmott dosud zjistili, že se tyto pakobylky živí hřebíčkovcem druhu Syzygium smithii ve volné přírodě, a v zajetí jeví zájem o kvajávu hruškovou (Psidium guajava). Ve svém článku uvedli také to, že ve volné přírodě jsou tyto pakobylky velice obtížně zahlédnutelné, kvůli jejich maskování. V neposlední řadě zjistili také něco o vajíčkách tohoto hmyzu. Jak profesor Emmott uvedl pro web Sci.News: "Každý druh pakobylky má svůj vlastní charakteristický tvar vajíček. Všechny mají různé povrchy, různé textury a důlky a mohou mít různé tvary. Dokonce i jejich kloboučky jsou velmi unikátní." Oněm kloboučkům se odborně říká capitulum, a u pakobylek rodu Acrophylla se vytvářejí z lipidů. Jsou lákavé pro mravenčí dělníky, neboť vzhledem připomínají semena rostlin. Mezi jednotlivými druhy se však tvar kloboučků liší. Jedna z odchycených samic v zajetí nakladla vajíčka krémově bílého zbarvení s občasnými šedými a světle hnědými skvrnami, jež Couplandovi a Emmettovi poskytla další diagnostické znaky tohoto druhu. Co se týče velikosti tohoto druhu, uvedli Coupland a Emmett v diskuzní části svého článku, že by mohla souviset s chladnějším klimatem panujícím v oněch vysokých výškách v korunách stromů. Čím výše nad zemí jste, tím je chladněji, tak to prostě v troposféře funguje. Bergmannovo pravidlo, jedno z mála pravidel v biologii, říká, že velikost homeotermních (hrubě "teplokrevných") zvířat narůstá, čím je prostředí chladnější. Pakobylky nejsou homeotermní, ale faktem je, že studií s výsledky potvrzujícími nebo odporujícími Bergmannově pravidlu u hmyzu bylo provedeno velmi málo. Mohlo by platit ve vertikálním výškovém gradientu pro hmyz?
Jedna ze studovaných samic obrovské pakobylky Acrophylla alta vyfotografovaná ve svém přirozeném prostředí, na větvi hřebíčkovce druhu Syzygium smithii. Autor: Ross M. Coupland (odkaz na článek, v rámci něhož byla fotografie vydána, níže)
Tropické regiony naší planety určitě neskrývají nějaké přežívající neptačí dinosaury, plesiosaury nebo mamutí utečence z dob ledových, kterým se zalíbilo v teple. Jak ale dokazuje nález pakobylky Acrophylla alta, určitě mohou být domovem velkého hmyzu žijícího mimo náš dohled v korunách stromů. Pokud vás něco takového nemůže nadchnout, pak je mi líto - přišli jste o zvídavost a nadšení z nesmírně rozmanitého světa, v němž žijeme. Není to zkrátka úžasný bezobratlý?
Zdroje informací pro tento článek:
Žádné komentáře:
Okomentovat