Málokdy s vámi, milí čtenáři, sdílím záležitosti z mého života. Pravdou je, že na blogu Blogorgonopsid vycházejí články často v době, kdy jsem na cestách nebo kdy nemám přístup k wi-fi, a jen proto, že včera začal nový projekt o eurypteridech, mohli byste si pomyslet, že jsem zkrátka doma a píši články. Ale není tomu tak. V posledních dnech jsem byl ve skutečnosti od svého počítače dosti daleko, i když ne za hranicemi České republiky. Poprvé v životě jsem navštívil Národní park Podyjí, na který jsem měl spadeno už dlouho, ale k zavítání do jeho blízkosti jsem se donedávna nedostal. A protože zvláště dnešek byl pro mě vydařeným dnem, a protože do rubriky Mé obrázky jsem od prosince 2023 nepřispěl žádnými svými fotografiemi zvířat (zvláště těch "studenokrevných"), rozhodl jsem se s vámi dnes sdílet výsledky mého dnešního výletu do Podyjí.
Noc z včerejška na dnešek jsem strávil ve svém věrném stanu poblíž obce Popice, která se nachází v blízkosti Znojma, města, ve kterém jsem svůj výlet do národního parku začal i zakončil. V půl dvanácté mi ke vchodu do stanu čmuchlo divoké prase, znáte to... ale jinak jsem se vyspal dobře, a dnes dopoledne jsem měl u Popic možnost poprvé ve svém životě fotografovat ptačí druh, který jsem do svého archivu chtěl zařadit už spoustu let. Nad popickými slunečnicovými poli dnes dopoledne prolétalo několik vlh pestrých (Merops apiaster), těch ptačích migrantů z Afriky, za kterými chce každý středoevropský milovník aviánních dinosaurů zajet v létě do jižní části Moravy. Chci zde s vámi sdílet tři snímky. Začneme vlhou usazenou na přírodním bidýlku!
Pár hezkých hodin jsem měl možnost sledovat vlhy, jak nad poli zářily ve své vzdušné akrobacii, a svými zobáky chytaly velký létající hmyz. Fotografií těchto nádherně zbarvených ptáků v letu mám celou řadu, chci s vámi však sdílet alespoň jednu z nich. Tato vlha prolétala přímo nade mnou, když jsem zmáčkl spoušť svého Canon EOS 40D s teleskopickým objektivem. Očividně byla při lovu úspěšná, v jejím zobáčku se rozhodně nachází nějaký velký hmyzák!
A do třetice tu máme jiného jedince usazeného na holé větvi stromu a polykajícího uloveného čmeláka! Snad chutnal dobře!
Titulek článku však neslíbil jen vlhy! Při cestě podél řeky Dyje, již na území Národního parku Podyjí (předchozí tři fotografie byly pořízeny v blízkosti národního parku, ne v něm), jsem měl tu čest fotografovat užovku podplamatou (Natrix tessellata), druh v České republice chráněný jako kriticky ohrožený! Ačkoliv to určitě nebylo mé první setkání s tímto hadem, bylo to poprvé, co jsem měl možnost si setkání s ním zvěčnit pomocí svého věrného foťáku. Tahle krásná podplamatka se nechala fotit dlouho, nevyděsilo jí ani dupání dvou skupin lidí, které po úzké cestičce prošly kolem.
A na závěr tu mám jednu z mnoha dnešních fotek samičky ještěrky zelené (Lacerta viridis)! Tento druh můžete na území ČR zastihnout ve středních Čechách, kde žije reliktní populace, a poté už jen na jižní Moravě, včetně Podyjí. Potkal jsem ji pár desítek metrů blíže Znojmu od podplamatky na stejné cestě podél jižního břehu Dyje, a také se nechala zvěčňovat na fotografiích docela dlouho. Vlastně musím říci, že ani podplamatka, ani tato ještěrka z pozic, ve kterých je na fotkách vidíte, neutekly. Vždy se snažím být maximálně opatrný, abych zvířata při focení zbytečně nevyplašil.
Tolik tedy krátké večerní sdílení dnešních fotografií z mého výletu do jediného českého národního parku, který se nenachází v Čechách! Dnešní článek mám tedy odfajfknutý, a mohu si jít na pár hodin lehnout před plánovanou a docela dlouhou cestou vlakem do Prahy. Doufám, že se vám těchto pár snímků líbilo. Pokud jste ještě v Podyjí nebyli, navštivte ho, stojí to za to! Velkou část tohoto unikátního chráněného území projdete po vyznačených stezkách během pár dnů, a zvířata, která uvidíte, budete-li se po nich správně dívat, za to opravdu stojí!
Žádné komentáře:
Okomentovat