Historie létání-Létající ještěrky

Jak putujeme historií létání až k dnešku, stále objevujeme podivnější a podivnější tvory...

V období zvaném Perm se na Zemi objevil první létající obratlovec. Byl to Coelurosauravus, tvor se žebry, která mohl rotáhnout do délky 40 centimetrů a vytvořil tak mezi obratlovci první nástroj na plachtění ze stromu na strom. V následujícím období, první geologické periodě druhohor (mezoika) které je označováno jako Trias vzlétli i další obratlovci. Coelurosauravus už sám o sobě mohl vypadat docela podivně, ale nyní na planetě žili snad ještě podivnější raní letci. Jedním z nich byl zvláštní Sharovipteryx. Také patřil mezi první obratlovce schopné plachtit ze stromu na strom. Byla to doslova ještěrka se zadními končetinami delšími než přední. Pod každou končetinou se nacházela létající blána. Zvláště pod oběma zadními nohami byla tato blána velká a perfektně pomáhala Sharovipteryxovi k plachtění. Tento plaz se živil hmyzem. Létající blána vpředu byla na plachtění moc malá, ale mohla účinně pomáhat při kormidlování. Pak tu ale byl ještě jeden plaz. U něj ale není jisté, jestli opravdu plachtil. Paleontologové jej pojmenovali Longisquama a dodnes je mate svým neobvyklým vzhledem. Na hřbetě měla Longisquama jeden pár "křídel". Nebyla to ale pravá křídla, byly to jen jakési útvary. Dohromady jich bylo 20, na každé straně 9 dlouhých a jeden malý. Pokud šlo o skutečné peří, tak by mohla být Longisquama prvním předkem ptáků-někteří tomu totiž věří. Jiní se k této teorii ale nepřiklánějí. Náhle se ale ve vzduchu objevila skupina obratlovců, která měla po další desítky milionů let nebe úplně ovládnout-pterosauři!

Příští část bude patřit prvním pterosaurům! Doufám, že se jí dočkáte příští týden, nemohu to však říci s jistotou...

Správce dinosauřího parku - Začíná období dešťů

Jako každý pátek, je tu i dnes další díl Správce dinosauřího parku, deníku ošetřovatele Dana...

Pomalu se blíží prosinec a všichni se těšíme na Vánoce. Když jsem byl malý a vyrůstal ve Velké Británii, touhle dobou u nás už bylo plno sněhu. Koulovali jsme se s kamarády, stavěli sněhuláky a lyžovali na úpatí nízkého kopce. Dinosauří park se sice nachází blízko rovníku, ale s příchodem prosince suché a velmi teplé podnebí vymění deštivé a větrnné počasí. Pršet začalo už včera pozdě večer, ale ráno se tu uklidnilo a já se právě vrátil z krmení Dina, našeho malého Leptoceratopse. Sešel jsem se s Charlesem a Oliverem a dohodli jsme se, že v našem parku se by se skvěle vyjímal nějaký větší dravec. Jaký, to necháme na náhodě. Oliver určitě vybere nějakého krásného, který nám snad bude dělat radost. V poslední době nás ale trápí zvířata, která už máme. Některá z nich jsou nepořádná, jiná jsou neuvěřitelně zlobivá (o tom jsem se už zmiňoval minulý týden).

Naši dva nevyvedení Tsintaosauři jsou teď zavřeni ve své vlastní ohradě a snad mi dají konečně pokoj. Jako nepořádník se teď ale ukázal být náš Rhamphorynchus, který si zahnojil okolí klece svého aviaria aniž by si toho někdo všiml. Chlapi to uklízeli celé odpoledne a zítra dopoledne to chtějí dokončit. Jiné potíže máme s Othnieliemi-došlo nám zrní, kterým jsme ho krmili a další přivezou až v úterý, pokud tedy kostarickou loď nezasáhne mořská bouře, jež s příchodem období dešťů rozbouří širý oceán. Zatím je budu krmit cykasy, pokud jim budou chutnat. Za týden už snad budeme mít nové zvíře, slibuji Vám, že se o něm v pátek dozvíte (pokud ho Oliver přiveze)...

Tak, snad tu příští týden bude opravdu další Správce dinosauřího parku!

Nejnebezpečnější hadi Číny na Animal Planet

Jak již možná víte, dnes 28. listopadu 2013 bude na britském kanále Eden Channel vysílán nový pořad China's 10 Deadliest Snakes with Nigel Marven (mimochodem den po Nigelových 53. narozeninách). Stane se tak ve 4 hodiny odpoledne, repríza proběhne ještě v hlavním vysílacím čase a to v 9 hodin večer. Ale to neznamená, že by jej v blízké době nemohli vidět i lidé a fanoušci z jiných zemí, než je Spojené království! U nás v Česku poběží totiž Nejnebezpečnější hadi Číny ve středu 11. prosince od 21:55 na zvířecím kanále Animal Planet! Uvedl tak už jeden uživatel, který napsal ke článku "Nový dokument Nigela Marvena" komentář, kterému jsem zprvu nevěřil, ovšem na vlastní oči jsem se včera odpoledne přesvědčil. Nevýhoda je pouze v tom, že čas, v němž mají být Nejnebezpečnější hadi Číny vysíláni, je trochu pozdní. Nemějte však strach-Animal Planet bude tak do měsíce pořad reprízovat určitě ve vhodnějším čase, třeba v podvečer. Kromě toho také na Animal Planet můžete od 9. prosince sledovat odpoledne Safari s tučňáky a příští středu 4. prosince pátou epizodu Pandího dobrodružství s Nigelem Marvenem...

Pokud tedy máte Animal Planet, nezapomeňte se dívat, pokud Vám pozdní čas tak nevadí!

Plazi (1/3) První plazi

Kdysi jsem napsal články popisující historii savců a teď konečně došlo i na plazy! Snad si je užijete, začneme prvními plazy v prvohorách...

Plazi jsou skupinou plazů, kterou někteří lidé příliš v lásce nemají. Pravda je ale taková, že tito tvorové jsou možná předky savců-tedy i nás. Když se řekne "plazi v minulosti", určitě si spousta lidí vybaví obrovské dinosaury. Dinosauři vládli světu po 165 milionů let. Jak to ale bylo s prvními plazy? Život začal před asi 3 miliardami let malými buňkami, které podle mnoha teorií mohly vzniknout reakcí elektřinou nabitého blesku s vodou. Postupně se začal život vyvíjet, až se mezi živočichy objevili obratlovci. Z ryb, které vystoupily na souš vznikli první obojživelníci. Ti už byli schopní žít na souši, ale byli stále spjati s vodou. Pro obojživelníky však voda byla nebezpečná. Proto si vyvinuli některé základní techniky pro přežití v novém, radikálně se měnícím světě. Prvním důležitým krokem bylo vyvinout jiný způsob rozmnožování-měkká vejce kladená do vody se přeměnila na pevná, skořápkou chráněná vejce. Nová skupina zvířat, plazi, je mohla začít klást na souši. Plazi měli také tvrdou kůži bez ochranného slizu, což jim dovolovalo zůstat na souši aniž by potřebovali k životu vodu. Tito plazi se na Zemi objevili v Karbonu a patřili mezi ně primitivní ještěři, nápadně podobní ještěrkám. Mezi nejstarší patrí Hylonomus a Petrolacosaurus. Plazi se začali postupně rozvíjet a na konci Karbonu se už objevili první velcí ještěři. Nebyli to ale jen plazi, byli už vzdáleně spjati se savci a byli členy nové skupiny Pelycosauria. Nejstarším velkým známým plazem je Edaphosaurus, který byl vybaven termoregulační plachtou, kterou si už udržoval tělesnou teplotu a i když byl studenokrevný, pomalu se u něj začaly projevovat znaky teplokrevného živočicha. Pelykosauři se postupně rozšiřovali po celé planetě a období Perm bylo jejich zlatou érou. Savcovitý plazi, jako velký dravý Gorgonopsid nebo býložravý Dicynodon se už savcům v mnohém podobali. Na začátku první éry druhohor, Triasu, ale začali savcovití plazi vymírat. Byla tu ale jiná skupina plazů, která měla planetu zdědit. Byli to archosauři jako Euparkeria. Euparkeria, schopná běhat po dvou, položila základ pro novou skupinu-pro dinosaury...

Snad se Vám první díl líbil, příště si poněkud stručně (přece jen se jim bude věnovat jen jedna část) přiblížíme dinosaury!

Objev Mononyka

Dnes jsem se rozhodl, že napíši o dalším slavném dinosauřím objevu. Přiblížíme si, jak to bylo s Mononykem...

Psal se rok 1987 a paleontologická expedice složená ze sovětů a mongolů objevuje ve slavné poušti Gobi ve vnitřním Mongolsku další fosilie-tentokrát je to další dinosaurus, který se některými znaky přibližuje ptákům. Nastal rok 1993 a paleontolog jménem Altagerel Perl zhotovil popis tohoto nového dinosaura. Byl nazván "Mononykus". Paleontologové zjistili, že tento dinosaurus má tak trochu podivnou směsici stavby těla: byla tu velká hrudní kost ve tvaru člunu, obě pánevní kosti byly tenké a dokonce jsou po celé jejich délce těsně vedle sebe. Zadní končetiny byly velké, ale také tenké. Lebka Mononyka příliš známá není, ale je jasné, že podobně, jako jeho příbuzní, tedy alvarezsauridi, kam řadíme Alvarezsaura, Shuvuiu či Patagonyka, musela být lebka lehce stavěná, podobně, jako je tomu u dnes žijících ptáků. Vědci se začali dohadovat, co je vlastně Mononykus zač. Někteří z nich začali uvažovat o tom, že Mononykus je ptákům ještě bližší, než Archaeopteryx. Pro klad, kam by řadili Mononyka a "další" ptáky vymysleli jméno Metornithes. Mononykus byl tedy zpodobňován jako opeřený pták. Jiní se ovšem domnívali, že to pták není. Na ptáka měl příliš dlouhý ocas a přední končetiny vybavené pouze jedním drápem byly velmi specializované. Skládanka tedy nedávala smysl a někteří paleontologové začali hlásat, že se od ptáků Mononykus lišil až moc. Prokázalo se, že Mononykus není členem skupiny, kam patří také Archaeopteryx a jiní praptáci. Vědci byl zařazen mezi Maniraptory, teropody příbuzné ptákům. Dnes Mononykus patří do skupiny Alvarezsauridae, kde najdeme i jeho již jmenované příbuzné, včetně známého Alvarezsaura... Mononykus se stal známým a vystupoval například v Putování s dinosaury Speciál: Obří dráp, kde byl vybaven jemným chmýřím po celém těle, bylo to vlastně takové "přerostlé kuře".

Mononykus vybírá termitiště

Snad se Vám článek líbil. Doufám, že dodržím své slovo a budu sem psát každý den, ovšem Blog.cz zřejmě ještě nezaznamenal, že na všech blozích vznikají problémy při vkládání článků a komentářů, doufejme, že se to zlepší...

Proterogyrinus

Proterogyrinus byl dost velký obojživelník ze skupiny tzv. "anthracosaurů". Žil v období Karbonu před asi 320 miliony lety, ale možná se na Zemi vyskytoval i o něco později. Proterogyrinus patřil do společenstva obojživelníků, kam řadíme například takového Crassigyrina či pozdější Seymourii. Byl to asi 2 až 2,5 metru dlouhý dravý obojživelník, způsobem života připomínající dnešní krokodýly. Také se jim v mnohém podobal, co se týká znaků těla. Zkamenělé pozůstatky Proterogyrina byly nalezeny především v oblasti Západní Virginie v USA, další zkameněliny pocházejí také ze Skotska. Byl to takový první "varan", i když mezi plazy nepatřil. Živil se hlavně členovci, kterých v Karbonu byly bažiny dávnověkých lesů přeplněny, dále mohl požírat i malé krytolebce (další typy obojživelníků). Jméno Proterogyrinus z překladu z řečtiny znamená "dřívější pulec"...

Proterogyrinus se vyskytuje v seriálu Putování s pravěkými monstry - Život před dinosaury, kde způsobem života připomíná krokodýla a aktivně loví hmyz.

Příště Hyneria, obrovitá ryba!

Historie létání-První obratlovci ve vzduchu

Dnes jsem si řekl, že napíši další díl Historie létání. Doufám, že se Vám bude i tentokrát líbit...

V minulé části jsme si představili první živočichy, kteří se vydali do vzduchu. Byl to létavý hmyz, včetně obřích vážek a jepic, které začaly vládnout vzdušnému světu. Po svých slavných dnech v Karbonu se však hmyz zmenšil. Způsobilo to zmenšení obsahu kyslíku v atmosféře. Obrovské Meganeury a Bojophlebie vyhynuly a nahradili je menší hmyzáci. Živit se hmyzem lákalo do té doby mnoho obratlovců. Prozatím si, pokud dostatečně nevyskočili, nemohli ale na létající hmyz troufnout. Obratlovci se tedy začali připravovat také do vzduchu. Možná byl hlavním cílem začátků letu či plachtění u obratlovců právě zisk oblíbené potravy. Jako vždy, i tady mělo létání nebo spíše plachtění ještě více výhod-například rychlý únik před predátory. V období svrchního Permu se na Zemi objevuje malý létající dráček, kterého vědci nazvali Coelurosauravus. Charakteristickými znaky tohoto živočicha byla prodloužená žebra, jež dosáhla délky 40 centimetrů! Když je dráček roztáhl do stran, objevila se taková první křídla. Byla kryta kůží. Tento způsob plazi zdělili dodnes-v Asii totiž žije současný létající dráček, který je toho všeho důkazem. Tento pár primitivních křídel, kterým byl Coelurosauravus vybaven, ale nesloužila k létání, nýbrž k plachtění. Podobně jako dnes poletucha, i Coelurosauravus musel nejprve vyšplhat na strom a poté bych schopen doplachtit do dálky. Potřeboval ostré drápky. Paleontologové zatím nenašli staršího obratlovce, který by kdy vzlétnul. Coelurosauravus si tedy stále drží první místo. V následujících milionech let měli umění tohoto plaza následovat i jeho další příbuzní...

V následující části si představíme svět primitivních létavců z Triasu...

Útočící žralok šedý

Po sérii zkoumání života v dávnověku se podíváme na chvíli do světa přírody současné... Útok žraloka je děsivý a často při něm vyteče mnoho krve. Lidé mají ze žraloků velký strach. Pravda je ale taková, že i útok velkého bílého žraloka patří k jedněm z nejvzácnějších událostí na Zemi, a skutečně je tomu tak. Dokonce i mnohem nebezpečnější žralok bělavý si dříve rozmyslí, zda-li má popadnout tělo bránícího se člověka a odnést je do hlubin moře. Přesto se občas stane, že nějaký druh žraloka člověka zabije a co je horší, ke všemu i sežere. Například na Bahamách proto najdete velký počet pláží, kde se píše "Koupání na vlastní nebezpečí z důvodu přítomnosti žraloků". Ovšem, takovým útokům se lze bránit i když zrovna nemáte po ruce elektrický bodec, který stačí pouze zapnout a žralok díky svému elektrickému vidění raději odplave z Vašeho dosahu. Na žraloka šedého si musíme dávat pozor, jde ale rozpoznat, kdy se chystá k útoku. Cítí-li se tento náš žralok šedý ohrožen, začne zvedat rypec, hrbit a ohýbat hřbet, napřimuje prsní ploutve a ocasní ploutev začíná pomalu směřovat do strany. Při tom všem se k oběti žralok šedý pomalu přibližuje. Dává tak připravenost k útoku. Někdy se stane, že z ničeho nic obrátí směr a rychle odplave, jindy ale může plavat vpřed s otevřenými čelistmi. Pokud by člověk rozpoznal toto útočné chování, co nejrychleji vy měl opustit vody nebo alespoň odplavat velmi daleko od žraloka. Tím by si zachránil život...

Snad se Vám tento článek pojednávající o současné přírodě líbil, pokud ano, můžete psát komentáře...

Správce dinosauřího parku - Problémy s Tsintaosaury

Je tu teprve druhý díl Správce dinosauřího parku Dana, kterému začíná těžší práce na ostrově s dinosaury...

Problémy s Tsintaosaury

Právě končí listopad, ale v tropech, kde jsme, to nic neznamená. Bohužel to vypadá, že nám začínají problémy. Do týdne se prý má nad ostrovem přehnat tropické bouře. Nemělo by to být nic vážného, bude pršet jen pár dnů. Nijak nás to neohrozí. Jsou tu ovšem mnohem podstatnější problémy. Minulý týden jsem Vám říkal, že s pravěkými zvířaty, které Oliver Marsh přiváží do parku z mnohem většího ostrova Isle of Die, nemáme žádné potíže. Teď nám ale začínají. Včera odpoledne dva Tsintaosauři, bratři, které Oliver zachránil před smrtí, rozbořili připravovanou ohradu. Tu ohradu jsem stavil pět dní a skoro jsme si od ní s chlapama nedali pokoj! Protože ještě nebyla jištěná, asi polovina se těmi pouhými dvěma nárazy sbořila. Šlo to jako domino, do kterého strčíte prstem a skoro všechno sletí dolů. Ještě, že za ohradou nebyl jediný tvor...

Když jsem ráno Tsintaosaury krmil, téměř to jídlo nechtěli a místo toho se začali vrtat v našem pytli se semeny okouzlujících květin. Než jsem je zastavil, sežrali čtvrtinu obsahu pytle. Charles navrhuje, abychom je zavřeli do stálé ohrady a asi to budeme muset udělat. Pokud nás tedy tu ohradu vůbec nechají dostavět. Se všemi ostatními tvory, včetně našeho miláčka Dina (mladého Leptoceratopse) to pořád vypadá dobře. Slyšel jsem ale, že Oliver už plánuje další výpravu. Ve čtvrtek večer jdu na schůzku s Charlesem a Oliverem a dohodneme se na novém zvířeti...

Nechme se překvapit, co se v následujícím týdnu stane v Dinosauřím parku nového...

Objev Sauroposeidona

Tentokrát si v našem projektu přiblížíme objev obrovského dinosaura, největšího brachiosaura a sauropoda s nejdelším krkem. Jmenuje se Sauroposeidon...

Psal se rok 1994 a Bobby Cross objevil v oblasti Atoka ve státě Oklahoma (Spojené státy americké) čtyři obrovské krční obratle, které už na první pohled musely připomínat stejnou část kostry u gigantického Brachiosaura. Nejpozoruhodnější bylo, že nejdelší nalezený obratel byl až neuvěřitelných 120 centimetrů dlouhý! Celých šest let se potom o obratlech z nového nalezeného druhu nemluvilo. Ovšem, v roce 2000 se popisu dinosaura ujal americký paleontolog Mathew Wedel a pojmenoval zvíře Sauroposeidon proteles, což znamená v překladu z latiny "ještěří bůh moří" (podle řeckého boha Poseidóna). Sauroposeidon žil až v období Křídy, mnohem později, než většina ostatních brachiosauridů a to vyvolávalo otázky typu "Proč byli v rané křídě brachiosauridi o tolik vzácnější než na samém konci předešlého, jurského období?" Dnes však víme, že severoamerických druhů žilo v této době hodně. Problémem je spíše to, že spodnokřídové pláně na území Severní Ameriky jsou prostě mnohem menší, než souvrství z Jury, jako nejlepší příklad by se dalo uvést souvrství Morrisonské. Dalším faktorem bylo, že většina sauropodů z rané Křídy byla popisována pod stále stejnými jmény, včetně Pleurocoeluse či Astrodona. To přivedlo paleontology a nadšence k různým domněnkám. Až nález Sauroposeidona posunul tu pomyslnou hranici počtu druhů v oné době a pomohl vyluštit odpovědi na některé nezodpověditelné otázky, jež do té doby padaly dost možná bezpočty... Sauroposeidon se stal slavným, dnes je k vidění v knihách o dinosaurech a vyobrazen byl i v seriálu Válka dinosaurů...

Srovnání člověka s už tak ohromným Brachiosaurem a navíc ještě s větším Sauroposeidonem

Pokud se Vám článek líbil, komentujte nebo hodnoťte pomocí hvězdiček!

Krokodýli z dob dinosaurů-Sarcosuchus

V druhé části projektu Krokodýli z dob dinosaurů si představíme dalšího z největších krokodýlů, kteří kdy žili. Podobně, jako Deinosuchus z předchozí části, i tento krokodýl mohl lovit dinosaury...

Druh: Sarcosuchus imperator

Délka: 12,2 metru

Doba, ve které žil: spodní Křída, před 110-100 miliony let.

Sarcosuchus dostal opravdu příznačné jméno, které znamená "masitý krokodýl". Začalo se mu, podobně jako Deinosuchovi, říkat "superkrokodýl". Byl to hrůzu nahánějící predátor s hmotností asi 8 tun, což je přinejmenším váha dvoupatrového autobusu. Fosílie se našly v severní Africe, ale protože v době, ve které Sarcosuchus žil, byla Afrika spojena s Jižní Amerikou ve Velký jižní kontinent (Gondwana), obýval pravděpodobně i jezírka uprostřed vyprahlé patagonské pouště. Lebka Sarcosucha byla dlouhá 180 centimetrů, to je výška dospělého muže. Stisk čelistí našeho krokodýla byl také opravdu silný. Mohl totiž dosáhnout hodnoty přes 80 kilonewtonů! Jeho kořistí se tak mohli stávat velcí býložraví dinosauři, jako byl Macrogryphosaurus. Mohl také lovit obrovské ryby nebo další krokodýly, se kterými Sarcosuchus sdílel svůj pradávný, zaniklý vodní svět. Nalezené lebky nám ukazují, že Sarcosuchus se možná se svými dlouhými, protáhlými a úzkými čelistmi mohl podobat současným gaviálům. S touto zbraní dokonale rozrážel vodu. Ovšem Sarcosuchus byl uzpůsoben na lov opravdu velkých zvířat, než aby honil hejna ryb. Větší už byl zřejmě jen Deinosuchus...

Mohli jsme jej vidět v Putování s dinosaury: Země obrů.

Příště další, mnohem menší Mahajangasuchus!

Preondactylus

Preondactylus patří mezi nejstarší známé ptakoještěry. Žilv období pozdního Triasu na území dnešní Evropy. Protože však byla v té době souše spojena v jeden kontinent (který se však měl brzy rozpadnout) jménem Pangaea, mohl obývat i další světadíly a kontinenty. Nalezené fosílie pocházejí z Itálie. Preondactylus byl vybaven primitivními pterosauřími znaky, včetně dlouhých zadních končetin a krátké lebky. Mohl to být ale znamenitý lovec ryb, především v přední části čelisti měl množství ostrých pilovitých zoubků. Studium lebky Preondactyla nám ukazuje, že byl pravděpodobně vybaven mozkem tak vyvinutým, že mohl přesně řídit let. Zatím nejzajímavější nalezená zkamenělina tohoto létajícího plaza představuje jakousi směs kostí, vědci se domnívají, že je vyvrhla nějaká pravěká ryba nebo mořský plaz, jehož se Preondatylus stal potravou. Při lovu nad lagunami si musel tento pterosaur s rozpětím křídel asi 150 centimetrů dávat neustále pozor, co se děje ve vodě pod ním...

Popis Preondactyla najdete například v knížce "Dinosauři Velká obrazová encyklopedie" od Davida Burnieho.

Brzy si ukážeme i další pterosaury!

Putování s dinosaury, 5. Duchové polárního lesa

Duchové polárního lesa je název páté epizody seriálu Putování s dinosaury. Tentokrát se zaměřuje na méně probádaný život dinosaurů, kteří obývají okolí jižního polárního kruhu před 106 miliony lety v Křídě. Ti musí čelit velké zkoušce-kruté zimě...

Děj nás vrací o 106 milionů let zpět do střední Křídy, kdy na území východní Gondwany (dnešní Antarktidy a Austrálie) žili polární dinosauři. Tito tvorové se museli přizpůsobit chladným podmínkám. I když tu existují čtyři roční období, dinosauři musí bojovat o život při tom nejdelším-při kruté polární zimě. Příběh sleduje skupinku Laellynasaur, malinkatých dinosaurů, kteří žijí v jednom lese nedaleko chladné řeky. Na jaře se vylíhnou mláďata. Skupinka si dává pozor na Koolasucha, obrovského obojživelníka, a také na letního náštěvníka ze severu-polárního Allosaura. Přijdou sem také Muttaburrasauři. Před příchodem zimy Allosaurus zabije vedoucí samici (dokonce jí utrhne hlavu) a Laellynasaury čelí bez vůdce strašlivé zimě. I tentokrát se tvůrcům podařilo najít vhodné prostředí pro natáčení dílu a ukázat některé málo známé druhy zvířat z pravěku...

Přehled živočichů, kteří v díle vystupují:

Zakrslý polární Allosaurus (Australovenator),

Koolasuchus (patrně největší obojživelník všech dob),

Laellynasaura,

Muttaburrasaurus.

Objeví se tu také nějaký blíže neidentifikovaný ptakoještěr (hejno je vidět z hodně velké dálky), nosál, který hraje svého pravěkého příbuzného Steropodonta, haterie novozélandská nebo crvček veta.

Příště už popis závěrečného příběhu s názvem "Konec dynastie"!

Krokodýli z dob dinosaurů-Deinosuchus

Tento projekt jsem chtěl začít psát už asi před dvěma lety, ale neustále jsem si říkal, že si ho nechám na později. Teď je ale už určitě čas zveřejnit první část. V celém projektu se objeví velcí i malí krokodýlové z dob dinosaurů, začneme jedním z největších-Deinosuchem...

Druhy: Deinosuchus rugosus, Deinosuchus riogradensis* (2)

Délka: 15 metrů

Doba, kdy žil: svrchní Křída, před 75 miliony let.

Deinosuchus byl pravděpodobně největším krokodýlem všech dob. Se svou délkou 15 metrů překonával legendárního dravého Tyrannosaura Rexe a s váhou více než 8 tun by se dal přirovnat k dvoupatrovému autobusu. Jeho lebka měřila neuvěřitelné dva metry a vědci vypočítali, že s tak ohromnými čelistmi a svalstvem, které je obalovalo, mohl čelistní stisk Deinosucha přesáhnout i 100 000 Newtonů, což je neuvěřitelné! Tento obrovský krokodýl se vyskytoval na území dnešního Texasu před 75 miliony let. Obýval sladkovodní jezera. Deinosuchus, což znamená "strašný krokodýl" lovil i velké dinosaury, jako byl například Parasaurolophus a bát se ho museli i někteří suchozemští vrcholoví dravci, včetně Albertosaura. Byly dokonce nalezeny i koprotily (zkamenělý trus) Deinosucha, který prozrazuje, že se tento tvor suchozemskými veleještěry skutečně živil. Možná že podobně, jako krokodýli mořští, i on se občas vydal na otevřené moře, kde lovil veliké ryby nebo mořské plazy...

Deinosuchus zaujímá hlavní zvířecí roli v šestém díle seriálu Prehistorický park a objevil se i v poslední části série Putování s dinosaury.

Příště se dozvíte o dalším obřím krokodýlovi, který zřejmě lovil i dinosaury-o Sarcosuchovi!

Vysvětlivky:

* - Není jisté, zda-li není D. riogradensis pouze nomen dubium.

Historie létání-Obrovské vážky

Dlouho tu nebyl žádný seriál nebo projekt, ale teď začíná Historie létání. Bude popisovat pravou historii létání, která se udála dávno předtím, než člověk vynalezl první balón nebo letadlo. Nápad jsem dostal díky různým knížkám, jako Svět pravěku nebo Dinosauři: Velká obrazová encyklopedie...

Když se řekne létání, spousta lidí si představí dopravní letadlo kdesi daleko nad námi nebo hejna ptáků, která poletují nad domy či lesy a občas hromadně usednou při zemi. Možná si někdo vybaví mouchu, která dokáže v létě člověka svým bzučením pořádně otravovat. Ale jak to bylo se vznikem letu a plachtěním? Dnes využívá plachtění nebo letu velké množství živočichů-hmyz, ptáci a dokonce i někteří savci, kteří patří mezi letouny. Kde se však aktivní let vzal? Abychom to zjistili, budeme muset putovat hluboko do minulosti, do časů dávno před dinosaury. Těžko říct, kdy se první živočich zvedl a zamířil k oblakům, ale vědci přesně vědí, z jaké pocházel skupiny. Z vody vystoupili na souš první patrně bezobratlí členovci. Asi před 330 miliony lety, v období Karbonu, začali někteří ovládat vzduch. Byly mezi nimi hlavně obří vážky. Meganeura vládla nebi po celé období Karbonu a s rozpětím křídel 75 centimetrů se jí tehdy nic nevyrovnalo. Let se stal velkou výhodou. Nešlo jen o to rychle se přemístit z místa na místo a uletět za pár dnů velké vzdálenosti, ale také uletět před otevřenými čelistmi nějakého dravce. I když v Karbonu vládl Zemi hmyz, stále rozrůstající se skupina obratlovců neváhala si na něm pochutnat. Meganeura byla obrovskou vážkou, ale nebyla zdaleka jediným okřídleným hmyzem, který v této době žil. Například jepice Bojophlebia prokopi dominovala s rozpětím 45ti centimetrů pralesům Evropy. Hmyz, ať už do byly obří vážky či jepice, nebo jejich mnohem menší příbuzní, si tehdy užíval na obloze zasloužené dominance. Za pár desítek milionů let ale důležitý krok směrem vzhůru udělali i obratlovci a jeden z nich se vznesl, aby začal hmyz požírat...

Další části se dočkáte už zanedlouho!

Správce dinosauřího parku - Jak to všechno začalo

Dnes jste se konečně dočkali, protože od dnešního dne bude každý pátek na Blogorgonopsidu nová část Správce dinosauřího parku. Doufám, že se Vám první část bude líbit...

Jak to všechno začalo

Dobrý den, jmenuji se Dan Jameson. Mám možná tu nejlepší práci na světě, protože jsem hlavním ošetřovatelem ve speciální rezervaci. Tato rezervace se stala domovem pro různé prehistorické tvory. Dinosauří park se nachází na malém ostrově, který se nachází jen pár kilometrů severně od obrovského ostrova s názvem Isle of Die (někdy také Isle of Death nebo Ostrov smrti). Na něm ve volné přírodě najdete takové množství zvířat, že by se Vám o tom ani ve snu nezdálo. Na místě přežila některá pravěká monstra téměř nezměněná. Charles Ted, ředitel parku, se rozhodl usídlit se na našem ostrově. Jeho zástupcem je Oliver Marsh, slavný přírodovědec, který se vydává na mise na ostrov a převáží za ohrady na náš ostrůvek některá pravěká zvířata. Máme tu už čtyři druhy pravěkých zvířat...

Prvním tvorem, kterého tu chtěli všichni ošetřovatelé, veterináři a tedy i já mít, byl Tyrannosaurus Rex, nejslavnější dinosaurus všech dob. Charles a Oliver to ale vyloučili, protože se domnívají, že T-Rex je příliš nebezpečný a do té doby jsme ani s pravěkými tvory zkušenosti neměli. Vydal se tedy bezcílně na Isle of Die bez svou expedicí a nakonec přivedl malého ceratopsida Leptoceratopse. Říkáme mu Dino a je to mazlíček každého z nás. Zatím je to jen mládě. Na druhé výpravě už Oliver přivedl stádo Othnielií a dva Tsintaosaury, kteří se zatoulali od stáda a málem je zabil nějaký masožravec, podle Olivera to byl zřejmě Allosaurus. Na zatím poslední misi přivezl ptakoještěra Rhapmhoryncha, který sídlí v aviariu. Zatím nové výpravy Charles s Oliverem nechystají, ale protože zatím se zvířaty žádné problémy nemáme, určitě přivedou i pořádně velké dinosaury...

Snad se Vám první díl líbil. Problémy v Dinosauřím parku na sebe nenechají dlouho čekat a péče o prapodivné tvory bude čímdál těžší a těžší. Příští pátek se dozvíte, co vyvedla dvojice Tsintaosaurů...

Nový dokument Nigela Marvena!

Tento rok se prozatím na televizní obrazovky dostal pouze jeden nový seriál provázený Nigelem Marvenem a vyrobený jeho firmou Image Impact Ltd. Už se zdálo, že až do konce roku nic nového nepřijde a další dokument se bude vysílat až příští rok. Ovšem, není tomu tak. Na britském kanálu Eden Channel totiž bude ve čtvrtek 28. listopadu 2013 (tedy přesně den po Nigelových 53. narozeninách) vysílán nový dokumentární film s názvem China's 10 Deadliest Snakes with Nigel Marven! Jak už napovídá název, objeví se zde deset nejnebezpečnějších hadů Číny. Prozatím je jistá jen kobra (podle mého je to kobra monoklová), ale objeví se zde i devět dalších smrtelně nebezpečných a jedovatých hadů. Otázkou jen je, za jak dlouhou dobu se China's 10 Deadliest Snakes dostane i k nám a na jakém bude vysílán kanále...

Dobrodružství v Jun-nan-Čínský krásný had

Čínský krásný had. Nigel Marven pátrá na jihu Číny po hulocích, primátech, které není lehké zahlédnout. Co se hledání těchto opic týká, jsou Lee se Songem odborníci. Ovšem Nigelovo zkušené oko zahlédlo dole pod kopcem nějaký pohyb...

Další video z filmu Dobrodružství v provincii Jun-nan (Yunnan Adventure).

Dobrodružství v provincii Jun-nan- Panda červená

Panda červená. Bambusové lesy nejjižnější vnitriozemské provincie Číny, Jun-nanu, jsou domovem menším poddruhem pandy červené. Toto zvíře musí spořádat čtyři kilogramy bambusu denně, protože jeho strava je velmi málo výživná. Také jméno "panda" znamená v čínštině "požírač bambusu".

Krátký úsek z filmu Dobrodružství v provincii Jun-nan (nebo též Na jih Číny s Nigelem Marvenem), který se v roce 2012 vyrobila společnost Image Impact.

Další tyrannosaurid

Lythronax argestes - tak se jmenuje nejnovější popsaný druh tyrannosaurida. Žil v Utahu před 80 miliony let. Stal se tak vůbec nejstarším známým tyrannosauridem, protože spolu s Tyrannosaurem Rexem, Tarbosaurem, Albertosaurem, Gorgosaurem, Siamotyranem, Alioramem, Alectrosaurem a mnoha dalšími sdílí mnohé znaky. Lynthronax byl dlouhý 8 metrů a vážil cca 2,5 až 3 tuny. Lynthronax možná trochu připomínal jen o 5 milionů let mladšího Albertosaura. Jméno Lynthronaxe znamená "král násilí", což sice není úplně nejhezčí jméno, mohlo mu být uděleno jiné. Byl popsán paleontologem Markem Loewem. Bohužel, spousta mediálních společností přijala Lynthronaxe za zcela přímého předka T-Rexe, tomu tak ale nebylo, protože Lynthronax vymizel maximálně o dva miliony let později, než se objevil, a k T-Rexovi tak měl daleko. Je to určitě skvělý objev a doufejme, že objasní mnohé záhady o skupině tyrannosauridů...

Pokud se Vám můj článek líbil, komentujte...

Sinovenator

Sinovenator byl malý teropodní dinosaurus, který žil před 120 miliony let na území dnešní Číny. V té době žil v krajině sopek, neprostupných deštných lesů a také divokých dinosaurů, které lovil nebo se před nimi ukrýval. Sinovenator, což znamená jednoduše "čínský lovec" patřil do skupiny Troodontidů a území sdílel ještě se svým blízkým příbuzným Mei Longem. Původně byly nalezeny dvě zkameněliny v souvrství Yixian. Tento dravec lovil různé malé savce, pravěké ptáky (jako například Konfuciusornis), požíral vejce dinosaurů a možná i lovil některé menší dinosaury, jako byl Psittacosaurus a pokud žil ve smečce, byl schopný zabít i nedospělého Beipiaosaura. Na zadní končetině měl stejně jako další maniraptoři, tedy příbuzní ptáků, zahnutý prst, kterým si mohl přidržovat maso, aby z něho mohl trhat kousky. Sinovenator byl dlouhý 180 až 260 centimetrů. Pokud byl opeřený, mohli být samci zbarveni výrazněji než samice, jako je tomu u dnešních ptáků. Podobně jako jemu příbuzní, i Sinovenator byl jedním z nejchytřejších dinosaurů...

Jeho popis naleznete v knize Svět dinosaurů: Základní příručka cestovatelů druhohorami od Henryho Geeho a Luise V. Reye.

Příště Beipiaosaurus!

Monstra pravěkých oceánů dnes slaví 10 let

Představte si, že právě dnes, 9. listopadu 2013 v 19:30, oslaví britský seriál Putování s dinosaury: Monstra pravěkých oceánů už 10 let! Tedy právě ve stejný den a v uvedený čas před deseti lety byl vysílán první ze třech dílů tohoto úžasného seriálu, ve kterém se přírodovědec Nigel Marven vypravuje do sedmi různých období, aby nám ukázal nejnebezpečnější tvory ze sedmi nejnebezpečnějších moří všech dob, vypravěčem se stala Karen Hayley a dále se zde objevuje například kameraman Peter Thorn, asistent kamery takřka ve všech dílech ze série Putování s... i v množství přírodovědných dokumentů od Nigela Marvena a jeho firmy Image Impact. Monstra pravěkých oceánů byla také druhým plnohodnotným pořadem, který vyrobila společost Impossible Pictures, která byla založena režisérem seriálu Jasperem Jamesem a jejím výkonným producentem Timem Hainesem. Popřejme tedy Monstrům pravěkých oceánů, tomuto skvělému seriálu vše nejlepší!

Pokud budete chtít, můžete si dnes Monstra pravěkých oceánů pustit, najdete je i na tomto blogu v sekci Videa .

Obrázek týdne 8. 11. 2013

Protože tu teď Obrázky týdne nebudou minimálně jeden rok a možná i delší dobu, dal jsem si tentokrát opravdu záležet na výběru toho posledního z posledních. Tady je, není nádherný?

Popisek k dnešnímu obrázku: Takto vypadal svět v období pozdní Křídy Mongolska. Vpravo dole vidíme Psittacosaura, který se přišel napít k řece, dále je tu obrněný Pinacosaurus a vzadu v močále hledají dva Saurolophové měkčí rostliny (i když dnes už víme, že byli schopni požírat hlavně suchou a tvrdou vegetaci). V pozadí utíká trojice Gallimimů. Obrázek namaloval Zdeněk Burian...

Snad se Vám výběr na čas posledního Obrázku týdne líbil! Příště se už dočkáte deníku ošetřovatele Dana, který má za úkol starat se o zvířata ve speciálním dinosauřím parku!

Nigerpeton

Nigerpeton ("obojživelník z Nigeru") byl další velký pravěký obojživelník ze známé skupiny temnospondylů. Kosti prvních kdy nalezených jedinců byly odkryty v roce 2000. K objevům dalších zkamenělin došlo o tři roky později, tedy roku 2003. Všechny nálezy pocházejí z Moradi Formation, formace, kde došlo později k objevení Saharastegy, dalšího nigerského temnospondyla. Známe jediný druh Nigerpetona, jímž je Nigerpeton ricqluesi. Byl popsán C. A. Sidorem v roce 2005, autor popisu mu dal také jméno. Nigerpeton se na území dnešního Nigeru a možná i větší části severní Afriky vyskytoval v pozdním období Permu, před 250 miliony let, tedy nedlouho předtím, než začaly druhohory geologickou periodou Trias. Nigerpeton mohl lovit jiné, menší obojživelníky, ryby nebo vodní členovce. Lebka byla dlouhá 60 centimetrů a byla plná malých ostrých zoubků...

O Nigerpetonovi se téměř vůbec nepíše, ale na Wikipedii najdete jeho hodně krátký popis.

Příště Proterogyrinus!!!

Nález malého Parasaurolopha

Dinosauřích celebrit je už několik, jako například Allosauří samec Big Al, známý ze speciálního dílu Putování s dinosaury Balada o Alosaurovi, nebo Sue, největší objevený Tyrannosaurus (přes její jméno stále nevíme, jestli se jednalo o samici nebo samce). Jsou tu Tyrannosauři Jane (mládě) a Stan (nejzachovalejší lebka T-Rexe), Velociraptor bojující proti Protoceratopsovi a také několik dalších. A teď je tam dokonce i Parasaurolophus!!! Nově objevené mládě se jmenuje Joe, říká se mu také Little Joe. Student Kevin Terris objevil fosílie Joea už v roce 2009. Joe byl dlouhý jen 2,5 metru, zatímco dospělci jeho rodu dosahovali délky 10ti metrů. Ostatky pocházely z utažské přírodní rezervace Grand Starcaise-Escalante National Monument. Joe se nám velice dobře dochoval a zkamenělina obsahuje dokonce otisky jeho kůže. Kůže, která pokrývala jeho tělo před 75,5 miliony let, kdy možná nějak tragicky zahynul. Parasaurolophové jsou nicméně známí především svým útvarem na hlavě, kterým se zřejmě svolávali. Joeovi tento útvar jen rostl, takže měl na čele takovou zvláštní bouli. Joe se právě stal zatím údajně nejroztomilejším mládětem dinosaura všech dob...

Joe se stal tak populárním, že o něm byl vytvořen i samostatný web - www.dinosaurjoe.org, možná o něm bude napsána i kniha a kdo ví, jestli o něm nevznikne i film...

Nebezpečné užovky

Užovky jsou lidmi často podsceňovaní hadi. Především tady, v Evropě, si lidé myslí, že jsou to pouze neškodní hadi a o jejich lovecké metody se příliš nezajímají. Pravda je ale taková, že většina užovek má vzadu jedovou žlázu, která se nazývá Duverneyova žláza, podle jejího objevitele. Jed je schopný protéct rýhami v jedovýchz zubech, ovšem ty jsou nepohyblivé. Užovky se v tomto však od zmijí nebo jiných jedovatých hadů liší tím, že jed není jedovými zuby vytlačován a proto když had kousne svou kořist, ránou proteče asi jen polovina jedu. Většina užovek má jed slabý, jako například africký šipovec prudký, který žije v pouštních oblastech včetně Sahary. Ale kdyby se do rány dostala plná dávka jejich jedu, pro člověka by to mohlo znamenat smrt. Už se bohužel stalo, že několik herpetologů (vědců, zabývajících se plazy a obojživelníky) zemřelo na účinky užovčího jedu. Od ostatních jedovatých užovek se ale trochu liší vodnářka pruhovaná, ta má Duverneyovy žlázy v přední části čelisti, stejně jako rýhované zuby, takže se do těla oběti dostane jedu víc. Tento had žije v jihovýchodní Asii, nikde jinde ho nenajdete, je však běžný. Naštěstí jsou ale oběťmi nejčastěji žáby a malé ryby, než lidé...

Na obrázku vidíte mladou vodnářku pruhovanou. Snad se Vám článek líbil, kdyby se tak stalo, komentujte...

Správce dinosauřího parku - Úvod do rubriky!

Jak jste si určitě zvykli, po téměř dva roky tu teď byly každý pátek k vidění Obrázky týdne. Ty by tu ale byly nepřerušeně ještě delší dobu, kdybych je na téměř rok nepřerušil a nevkládal sem Blog polárních medvědů. Aby si teď Obrázky týdne trochu "odpočinuly", vymyslel jsem tuto rubriku, kam budou také nové články vkládány každý pátek. Půjde o takový "deník" správce dinosauřího parku, budou v něm popsány všechny možné příhody ošetřovatele nebo třeba problémy se zvířaty. Více Vám zatím neprozradím, ale rubrika plně odstartuje už příští týden v pátek, takže se máte na co těšit!

Putování s dinosaury, 4. Giganti oblohy

Giganti oblohy je čtvrtou epizodou seriálu BBC Putování s dinosaury. Stejně, jako v minulém díle, i tady nesledujeme pouze dinosaury, ale především létající plazy-pterosaury. Příběh nás zavede do období Křídy před 127 miliony let...

Příběh sleduje poslední velký let čtyřicetiletého samce Ornithocheira, jednoho z největších ptakoještěrů všech dob. Díl začíná na pobřeží Brazílie, které samec sdílí s Tapejary. Ornithocheirus potřebuje dorazit k hnízdištím na severu a proto Brazílii opustí. Cestou nad Severní Amerikou potká ohromné stádo Dakotadonů, kteří jsou popsáni, jako Iguanodonti. S nimi je vyobrazen i ostnatý Polacanthus, který je na cestách doprovází. Když Ornithocheirus přeletí raný Atlantský oceán, podaří se mu dostat konečně do Evropy. Tady žijí Utahraptoři, kteří sice jdou po evropských Iguanodontech, ale na Ornithocheirovi by si jistě taky smlsli. Když ovšem samec dorazí na hnízdiště, jeho místo ve středu pláže, kde vždycky sedával, je už zabrané a proto musel přistát na jiném. Odtamtud ale nepřilákal žádnou samičku a pod žárem slunce nakonec tento obr zemřel. Hudba v tomto dílu je majestátní a opravdu zobrazuje velkého Ornithocheira na jeho pouti...

Pravěká zvířata z dílu:

Iguanodon (v Severní Americe Dakotadon),

Ornitocheirus,

Polacanthus,

Tapejara (v díle se kromě samců s barevným útvarem na hlavě i objeví nepříliš výrazná samice),

Utahraptor.

Dále se zde objevuje také raný pravěký pták Iberomesornis, pliosaur Plesiopleurodon a také pravěký parazit Sauropthirus, který na Ornithocheirovi parazitoval. Pak se tu objevuje ještě mininálně jeden neidentifikovaný druh ptakoještěra.

Příště už popis pátého dílu "Duchové polárního lesa"!

Psittacosaurus

Psittacosaurus ("papouščí ještěr") byl raný ceratopsidní dinosaurus, který žil před 120 miliony let na území dnešní Číny. Byl to raný zástupce čeledě, ze které později vzešli jedni z nejmajestátnějších dinosaurů jako Triceratops, Zuniceratops a další. Psittacosaurus byl ale poměrně malý, měřil 80 až 250 centimetrů. Někteří vědci se domnívají, že na ocase mohl mít peří, což však pravda být nemusí. Na každé "tváři" vyrůstal Psittacosaurovi jeden roh. Zobák mu sloužil ke sbírání semen, ovoce, listí nebo tvrdých rohů. Podle hlavy se tedy určitě jedná o jednoho z prvních ceratopsidů, ale co zbytek těla? Ten připomínal spíše nějakého baculatého hypsilophodonta. Zadní nohy byly mnohem delší než přední, což znamená, že Psittacosaurus se pohyboval především po dvou končetinách, ale mohl se čas od času postavit i na všechny čtyři. Psittacosaurus patřil mezi řádku podivných dinosaurů, kteří obývali lesy pravěké Číny...

Popis Psittacosaura najdete v knize Svět dinosaurů: Základní příručka cestovatelů druhohorami nebo také ve filmu Ve stínu dinosaurů.

Příště dravý Sinovenator!!!

Obrázek týdne 1. 11. 2013

Začal předposlední měsíc v roce, listopad, a díky tomu, že začíná v pátek, je tu tedy i první listopadový Obrázek týdne...

Popis k obrázku: Dva odvěcí nepřátelé, masožravý Tyrannosaurus rex a býložravý Triceratops horridus se opět střetli. I když jsou čelisti T-Rexe dostatečně silné, aby mohly zakousnout kořist, dnes patrně masožravec nevyhraje, protože zezadu se blíží posila...

Slibuji Vám, že v tomto měsíci se budu snažit na blog co nejvíce. Pokud se Vám tento obrázek líbil, můžete komentovat...