Jsou tací, kteří věří, že lidé jsou jen hloupá stádní zvířata, prosící svou ubohostí o nadvládu, o vůdce. Najdou se tací, kteří nectí rovnost, a kteří chtějí ostatním ubližovat jen proto, že se jim to zachce. A existují lidé, kteří se ve vší své patologičnosti staví nad ostatní, omámeni mocichtivostí. Mezi takové lidi patří Pierre a Sabine Leroyovi. Francouzský Lovec kryptidů a Královna kryptidů, jež přišla z jiné dimenze, nyní svádějí válku o náš svět. Jeden vládne tím, že špehuje každého na planetě, a považuje se za jejího ochránce. Druhá si chce lidstvo a vše ostatní násilně podmanit, a nezastaví se před ničím. Archibald Quartermaine měl pravdu. V této válce monster o svobodu nejde, protože ani jedna strana si svobodu nepřeje. Královna kryptidů, vedoucí svou armádu hladových příšer do všech koutů světa, zabila svého milence Sama Webera poté, co nedokázal zničit Bone Shatterera v anglickém Leicesteru. Považovala jej za slabého, a když jej Bone Shatterer paralyzoval, jednoduše svému oddanému služebníkovi urvala hlavu. Bone Shatterera, tedy Sama z tohoto vesmíru, ponechala strašnému mučení - obří červ mu zaživa vyjídal obsah břišní dutiny, zatímco se mu rány neustále regenerovaly. Marvin Grayson, Tien Tang, Vilhelm Van Vais a Jack Owen se přemístili z Panamy na Špicberky, a pomohli Pierrovým zajatcům - jeho kolegům Lovcům kryptidů i třem mučencům z řad zločinné organizace Čtyři hlavy - uniknout z temné, vyděšenými a vyhladovělými kryptidy patrolované základny. Jack si uvědomil, že dát Pierrovi velkou moc byla chyba. Vidět lidi a kryptidy držené v komplexu proti jejich vůli mu připomnělo jeho vlastní temné období, byť nikdy tak dramatické a nelidské. Marvin a Vilhelm odnesli ze základny Kate, která byla i po roce stále v kómatu (v závěru PhantomZone zachránila Pierra před démonem Ravinem, jenž odsál její životní energii). Pierre byl samozřejmě informován o tom, že Harvey Lindo v základně vypnul počítačový systém, a ocitl se na Špicberkách dříve, než Jack a ostatní mohli zmizet. Odhalil svému starému anglickému příteli, že jej v psychiatrické nemocnici v Ciudad de Panamá nechával držet, aby mu Jack nekazil plány. Dokonce mu nechal do oka umístit čip, který monitoruje pohyb vůdce původních Lovců kryptidů. Pak se mezi Pierrem a ostatními strhla rvačka. Barbara Kent, Haruko Horikawa a Vinaya Gambhir se nepříliš překvapivě ukázaly být proti nadlidskému Francouzovi. Marvin mu hrozil tím, že zabije Kate, pokud Pierre nenechá ostatní Lovce kryptidů a jejich spojence jít. Pierre však svou bývalou přítelkyni zabil sám, podobně jako Sabine zabila Webera, a její tělo pak předhodil kryptidům pobíhajícím po základně. Mezitím docházelo na malém, tajném ostrově v Atlantiku k velké revoluci. Po věznici pro nebezpečné zločince, jež byli vypuštěni ze svých cel, se začal šířit chaos. Nepřátelé Spojených států amerických však byli rychle zmobilizováni Archibaldem Quartermainem, který hodlá nastolit svobodu - a nepříliš překvapivě se jako správný egoista také považuje za zachránce planety.
THE CRYPTID QUEEN, ČÁST SEDMÁ:
Dny ubíhaly, a měnily se v týdny. Hodinu po hodině umírali nevinní. Jejich nářek se šířil napříč planetou, zjizvenou neutuchajícími bitvami. Armády monster, mnohdy volně ponechaných ničit a zabíjet vše, co jim přišlo do cesty, řádily po šesti ze sedmi kontinentů. Takovou hrůzu svět nezažil od doby neúspěšné invaze Shai'ri. Hlavním stránkám zpravodajských webů i všem televizním zprávám od půlnoci do půlnoci bez přestávky dominovaly fotografie a záběry příšer z jiných světů, které trhaly a mučily řvoucí lidi. V australském Adelaide skupina bigfootů unášela ženy, a udržovala si je ve strašných podmínkách v krví zalitém kráteru, vytvořeném po dopadu bomby shozené mothmany. V Šanghaji čínští draci bořili budovy, a plameny, které chrlili ze svých zubatých tlam, vařili vše živé na škvarky. Los Angeles si procházelo nejhorším obdobím od dávného útoku Nietových robotů v již zapomenutém červnu 2018. Velcí teropodní dinosauři s výraznými modrými chocholkami na hlavách pobíhali po ulicích, a drtili kosti všem lidem, kteří opustili své úkryty. Nedojezené zbytky jejich zmasakrovaných těl živily podivné saprofágy z jiných světů, majících podobu odpeřených slepic s dlouhýma hůlkovitýma nohama nebo obrovských mrchožravých brouků, zanechávajících po sobě pás páchnoucí, toxické tekutiny, jež byla schopna rozežrat holou lidskou nohu. Kolik lidí se jen tvrdě naučilo nešlapat do ní, a kolika z nich musela být amputována chodidla. Neštěstí, které ve světě zavládlo, znalo jen nejdramatičtějších obdob. Internet zaplavovala videa lidí, jež ve svých dlouhých, neskriptovaných povídáních plakali, a ujišťovali všechny, že si nikdy podobnou hrůzu znovu nepřáli. Přeživší invaze mimozemšťanů se hroutili. Žít znovu v kanálech, ve stokách, dusit se amoniakem, jen aby je na zemském povrchu neroztrhali bizarní a brutální služebníci Královny kryptidů, to a mnohé jiné jim vrátilo vzpomínky na nejstrašnější chvíle jejich životů před dvěma roky, kdy se obdobně udržovali co nejdál od zabijáckých mimozemských kolonizátorů. Politici vyzývali k odvaze, k rezistenci, a přitom se skrývali ve svých bunkrech a popíjeli šampaňské. Armády některých menších zemí byly zcela roztrhány. Litva se stala líhništěm varanům podobných ještěrů schopných střílet z očí žhavé paprsky. Po celé Francouzské Guianě se toulaly vypuštěné crocotty, hyenám podobné šelmy z Afriky a Asie, a vrtaly se v hnijících mrtvolách lidí a tapírů. Na soše svobody v New Yorku se den co den sesedávala hejna mothmanů, zanášela symbol Ameriky toxickými slinami, jež rozežraly bohyni Libertas oči. Noci byly všude dlouhé a temné. Ekonomika na tom byla za poslední dva roky nejhůř. A příšer z dobytých Zemí v mnohovesmíru přicházelo do světa čím dál víc. Královna kryptidů jich snad měla neomezené množství. Zabila v lidech naději. Zabila jejich sny, připravila je o svobodu. Dařilo se jí.
Po kamenité pláži asi tři kilometry od západního okraje vesničky Borgue ve skotském hrabství Caithness se procházely dvě postavy. Byly to Vinaya Gambhir a Tien Tang. Skláněly se k vyplaveným mořským živočichům a řasám, vyvrženým Severním mořem. Vkládaly je do pletených košíčků. Přestože bylo poledne, panovala nad pláží šedá temnota. Slunko bylo zakryto mocnými, zčernalými mračny. Brzy se mělo schýlit k dešti. "Dneska nic moc," řekla Tien své přítelkyni, když po desítkách minut procházení pláže očima přezkoumala obsah svého košíku. "Slabý příliv," reagovala na to Vinaya, "jsou dny, kdy je tu shnilých ryb třikrát tolik, co dnes. Možná by ale nebylo na škodu se sem vrátit ještě večer." "Podle mě to nebude o nic lepší," odfrkla Tien. "Aspoň na chvíli utečeme od ostatních," řekla jí Vinaya, "za poslední dny jsme se sotva chytly za ruce, Tien. Mám pocit, jako bych znova chodila do školy, a cítila se v ní úplně sama. V jeskyni nás žije tolik!" "Myslíš, že tohle někdy skončí? Svět je na tom čím dál hůř..." zamyslela se Tien. "Určitě to skončí. Otázkou ale je, jestli to skončí dobře pro nás, pro obyčejné lidi... nebo jestli to skončí dobře pro tu odpornou tyranku, nebo jejího pošahaného bráchu, pro kterého jsme dělaly celé měsíce," odpověděla Vinaya. Tien se pousmála. "Musím říct, že když jsem vymaněná z jeho sevření, cítím se zase volná. Cítila jsem tu Pierrovu toxicitu už několik měsíců. A nebylo mi v základně na Špicberkách zrovna nejlépe. Tak nějak jsem tušila, že se s ním něco dělo, že byl den ode dne horší a nelidštější... Když jsem s ním a s Vilhelmem dala dohromady Tým B, všechno bylo v pohodě, ale pak se rychle začaly věci horšit. Možná, že jsem dokonce ráda, že se už nemusím nazývat Lovcem kryptidů. Aspoň ne takovým Lovcem kryptidů, jaké chtěl mít Pierre," rozpovídala se Tien. Pak chvíli panovalo ticho, a obě ženy spolu kráčely opačným směrem, k cestičce na pozvolném svahu, jehož vrchol byl ozdoben pozoruhodnou skalní formací s velkou trhlinou - jeskyní, v níž se svými přáteli žily. "Poletíš do Bombaje?" zeptala se Tien Vinayi předtím, než do jeskyně vstoupily. "Já ti nevím... Bojím se, že bych tam zhebla. A to zrovna nechci. Spousta lidí od začátku války Bombaj opustila, viděla jsi snad ty záběry uprchlíků... Je mi jich tak líto. Tlačili se ven z města, a stejně jich půlka poumírala. Navíc se tam začaly šířit nějaké nemoci... Chce se mi brečet, když na to myslím," řekla Vinaya. Po vstoupení dovnitř pozdravily Jacka, který ťukal prstem do tabletu.
Tien si sedla na skálu pokrytou teplými, huňatými dekami, a vytáhla z kapsy kalhot svůj mobil s roztříštěným displejem. Zavolala své poděšené matce do Hanoje. Dlouze spolu hovořily každý den. Vilhelm a Marvin si mezitím hráli s kabely a drátky velké šedé bedny, jež byla vytažena z Cryptodactylu. "Pane Owene, do dvou hodin by to mělo být hotové," oznámil Marvin Jackovi. Od té doby, co velká skupina odletěla ze Svalbardu a skryla se v této části Skotska, věnovala se rozebírání vysokorychlostního letounu, a přeprogramování počítačového systému, který do něj byl nahrán. Cílem bylo izolovat "cryptodactylskou" Gabrielle od Gabrielle ve špicberském komplexu. Marvin se rozhodl jít na to více mechanicky, což znamenalo rozšroubovat veškerá zařízení letounu napojená na počítač, postupně zrušit všechna spojení a nahradit je novými, a efektivně tak vytvořit zcela nový počítačový systém, pro začátek s nulovou pamětí, ale stejnými schopnostmi, jakými disponovala Gabrielle. "Bylo by super, kdyby se nám to povedlo dokončit ještě dnes," reagoval na Marvinova slova Jack, "čím dřív, tím líp. Svět je v plamenech, a mě je z toho špatně." "Už brzo s tím budeme moct něco udělat," řekl mu na to Marvin. "Marve, říkals, že žlutý kabel mám přestříhnout?" zeptal se ho Vilhelm. "Ne, proboha! Nic se nestříhá! Kde bychom vzali nový kabel, v téhle studené smrduté jeskyni?!" rozčilil se Marvin. "Promiň. Prostě ho teda vytrhnu." "Ne! Nic se netrhá! Dej mi to, krucinál." V zadní části jeskyně spolu trénovaly Barbara Kentová a Haruko Horikawa. Kopaly do sebe, skákaly do neuvěřitelné výšky, odrážely se od jeskynních stěn, a ani jedna nebyla schopna tu druhou porazit. "Kuso! Anata wa umai! Seš fakt dobrá," řekla Haruko americké agentce, když od ní skoro dostala kopanec do obličeje. "Já vím," pousmála se Barbara, "zkus se vyhnout tomuhle!" Chtěla vrazit prsty Haruko do krku, ale japonská bojovnice chytila její ruku, pohnula s ní, a skoro jí Barbaře vykloubila. "Fajn, to stačí! Nevylívej si na mně zlost!" zařvala Barbara. "Taky jsem dobrá," řekla jí Haruko. "Všichni říkají, že jsi úplně jako Yukimura," poznamenala Barbara, a napila se čisté vody z plastové flašky. "Nejspíš jo. Jsme si hodně podobní. Akihiko měl jen jisté charakterové vady..." řekla Haruko. "Jak se asi má? Prý šel na psychoterapii, protože cítil neustále nutkání lidem ubližovat. Heh, psychouš jeden," řekla Barbara, a nedopitým zbytkem vody si polila hlavu. "Od minulého srpna jsem o něm ani neslyšela," řekla Haruko, "doufejme, že pořád žije." Ještě o kus dál v jeskyni pomáhal Harvey svým dvěma adoptovaným dcerám vyčistit si zuby. "Nebojte, brzy seženeme víc pasty," uklidnil je, "Marilyn, dej si na kartáček jen malinko... Malinko! Tak, dobré. A Nicholle, ty taky... Ne, to už je moc! A kruci." Nicholle vytlačila veškerý zbytek pasty z tuby na jeskynní podlahu. "No, tak to je super. Doufám, že letoun bude přeprogramovaný co nejdřív, a budeme si moci koupit další pastu," poznamenal Harvey. "Ty jsi amatér, Harvey!" zasmál se Fahad, který se vynořil z hlubin jeskyně ve své propocené fialové košili. "Tím odkazuješ na tenhle incident s pastou? Kdyby ses jim chvíli věnoval ty, tak by k němu ani nedošlo... A já bych mohl pomáhat Jackovi, Marvovi a Vilhelmovi s tím počítačem," bránil se jeho manžel.
Na rozdíl od ostatních v jeskyni mezi sebou členové Čtyř hlav neměli příliš dobré vztahy. Drželi se ve vzájemné blízkosti jen kvůli svým vzájemným afiliacím z minulosti. V současné době však jeden druhého nenáviděli. Gerard Baffier se po poledni probudil, a první, na co pomyslel, bylo plivnout Nanami do obličeje. "Bon après-midi se říká," napomenul ji. Nanami vyskočila, a pleskla ho do tváře takovou silou, že spadl na zem. "Ty jedna nevychovaná feno! Já ti ten tvůj zašitý ksicht rozkopu na kusy!" zařval Baffier, a zvedl z podlahy kámen. "Přestaň, blbče!" zařval Faldbakken, který na tom byl již zdravotně lépe. Přispěchal k Baffierovi, a dal mu loktem ránu do obličeje. "Ty hnusnej starej nácku, tenhle kámen ti vrazím mezi žebra, a pak tě donutím ho vykašlat!" sykl na něj Baffier. "Spíš by sis měl jít vymýt oči!" zařvala na něj Nanami, a sama mu plivla do obličeje. Baffier zuřil. Ohnal se po ní, ale místo toho zasáhl do tváře Faldbakkena, a ten vyprskl z úst krev. "To už je moc, ty gaunere," zašeptal Faldbakken, složil se na Baffiera, a začal ho vlastníma rukama dusit. Nanami chtěla zrzavého Francouze kopnout do hlavy, ale Faldbakken ji okřikl, že Baffier patří jen jemu. To se však Nanami nelíbilo. Kopla tedy do boku Faldbakkena, ten popadl kámen, který chtěl po japonské zločince prve hodit Baffier, a sám ho po ní vrhl. Nanami uskočila, a kopla Faldbakkena do rozkroku. Jeho bolestivý výkřik se nesl až do hlavní komory, ze které rychle přiběhl Jack. "Nechte se být, vy sebranko," napomenul je s elektrickou pistolí v ruce, "nebo vás někde necháme samotné, daleko od sebe, a od nás. Máme stát při sobě, všichni." "Hele, já si to nevybral, Angláne! A neříkej mi, co mám dělat! Začínáš taky znít, jako ta zblblá pjérka!" zakřičel na něj Baffier. Jack se usmál: "To tedy rozhodně ne. Ale chceš-li být před Pierrem v bezpečí, pak musíš zůstat s námi. A doporučuji ti, aby ses naučil slušnému chování, a respektu k ostatním lidem."
Odpoledne uspořádal Jack poradu. Všichni, včetně Nicholle a Marilyn, u ní byli přítomni v hlavní komoře jeskyně, hned za vstupem. "Páni, je to už hodně dlouho, co jsem takhle shromáždil pár lidí, abych s nimi něco projednal," zavzpomínal Jack, "ani nevíte, jak mě těší, že tu teď společně stojíme v kruhu, a dáváme dohromady nějaký plán. Takoví měli Lovci kryptidů vždycky být." Pokýval hlavou. "Stalo se snad, že se můj pohled na náš tým jaksi zkreslil, pokřivil... deformoval? Deformoval tím, co mě a mým pěti kolegům před rokem a půl udělal Nieto? Vzdal jsem se téhle... práce... proto, že jsem chtěl od Lovců kryptidů utéct? Proto, že jsem v tenhle tým, ať už má jakékoliv složení, přestal věřit?" "Hele, nebudu tady poslouchat tvoje melancholický connerie! K věci, Angláne!" zařval agresivně Baffier. "Drž hubu, kámo," varoval ho Fahad, "jsme Lovci kryptidů. Tohle netolerujeme." "Přesně tak," řekl Vilhelm, "poslední varování." "Nebo ti natrhnu ucho, blbečku," řekla Baffierovi Barbara. "Anebo si tě usmažíme," poznamenala Haruko. "Taky bych něco řekla, kdybyste mi to všechno neukradli," zasmála se Vinaya. Jack měl v obličeji nostalgický výraz. Něco na tom bylo, stát tu v kruhu, být připraveni jednat, netolerujíc jakoukoliv nespravedlnost. Baffier pochopitelně do týmu nepatřil, stejně jako Nanami a Faldbakken, ale u porady byli též přítomni, a nikdo je nehodlal nechat vyrušovat. "Poslyšte, Gabrielle byla přeprogramována. Harvey nám pomáhal každý den kromě dneška, a patří mu za to velký dík," rozpovídal se Jack, "a Marvin a Vilhelm se mnou odvedli poslední kus práce dnes, a je hotovo! Pierre by teď ani neměl být schopný Cryptodactyla zaměřit." "Ale stejně ví, kde jsme," řekla Tien. "Ano," zašeptal Jack, "dosud se však neodhodlal na nás zaútočit." "Jak víš, že to ale časem neudělá? Zatím je mu jasné, že pro něj nepředstavujeme zas tak velké nebezpečí... ale dřív nebo později mu zase přecvakne, zase se stane paranoidnějším, a pak..." řekl na to Harvey. Barbara pokývala hlavou: "Může na nás poslat tu svou armádu, kterou mu slíbil Thomson." "Vy jste už se CIA skončila, předpokládám," poznamenal Marvin. "Jistě. Nebudu přece dělat pro diktátora. Thomson je Pierrovým jediným spojencem. Máme proti sobě dva nejmocnější muže planety. Můžou na nás kdykoliv poslat kohokoliv. Pierre nás zatím nechtěl nechat zabít, protože řeší důležitější věci. Ale jakmile tohle místo opustíme, půjde po nás, protože mu bude jasné, že z úkrytu vyrážíme do války," pokračovala Barbara. "A právě proto bych si měl vyjmout z oka ten čip. Je to jediná věc, která mu umožňuje nás vypátrat," řekl Jack. "Jenže on říkal, že to neuděláš - že jsi na to příliš mentálně v pohodě," reagoval na to Fahad. "Mýlí se. Nejsem v pohodě. Jenom se, třeba tady díky pomoci Vilhelma, pořád nějak držím. Ale kdybych byl ponechán chaosu své mysli... byl bych možná schopen si ten čip nožem vyrýpnout," řekl Jack. "Uhh! Fuj!" vyhrkl Faldbakken. "Jsme ponecháni na pospas masochistovi," doplnila ho Nanami. "Držte klapačky, fašouni," napomenula je Haruko. "Bude to jistě bolestivá operace, a můžu přijít o zrak... tedy z půlky. Na jedno oko bych ještě viděl... Ale mohl bych si pak nechat udělat oko umělé. Marvine, šlo by to, že?" řekl Jack. "Pokud tahle válka skončí... Jistě, že ano," řekl Marvin.
Náhle se před jeskyní ozval řev jakéhosi netvora. Stál tam mladý kasai rex, přežívající teropodní dinosaurus, rozhodně se na území Skotska původně nevyskytující. "Dárek od Pierra?" zeptala se spěšně Haruko. "Kdepak," odpověděl Jack, "tohle je Sabinin mazlík. Nebo spíš... pěšák." Konžský teropod, pravděpodobně zatoulaný od své armády, vtrhl do jeskyně, a chňapl čelistmi po Jackovi. Ten po něm vystřelil z elektrické pistole. Zvíře dostalo pořádnou šlehu do hlavy, a celé se otřepalo. "Musíme ho vyhnat ven!" zařval Vilhelm. "Tak jen do toho!" vykřikla Tien, vytasila svou elektrickou pistoli, a podjela zvířeti pod nohama. Přitom mu dala ránu do břicha. "Chudák, má hlad. Vidíte, jak je podviživený? Královna kryptidů se nejspíš o svoje zvířata moc dobře nestará," poznamenal Fahad. Otočil se na Harveyho a své dcery: "Odveď Nicholle a Marilyn do zadní části jeskyně. Já jim pomůžu toho dinouše vytlačit ven!" Kasai rex se zmítal, neschopen zaměřit se pevně na některého z těch zapocených dvounožců. Nechtěně šlehl ocasem Marvina, a ten odletěl ke stěně jeskyně, načež do ní narazil zády. "Jak by řek můj bývalý šéf... merde," zašeptal v bolesti Marvin. "To slovo mi ani nepřipomínej! Mám Pierra a jeho sprostých výlevů až po krk!" vykřikla Tien, a dala kasai rexovi další elektrickou ránu. Rozehnal se za ní, a vyběhl konečně z jeskyně ven. "Merde není sprosté slovo," řekl Vilhelm. "Ale je! Je to úlevkové slovo, a ta jsou všechna sprostá," reagoval na to Marvin. "A co je na tom špatného?" řekl Vilhelm. "Nedokážu uvěřit tomu, že teď o téhle věci diskutujete," pousmál se Jack, vyskočil otvorem ven z jeskyně, a taky dal dinosaurovi elektrický šok. "Úplně ho mučíme, je čím dál rozzuřenější," řekla mu Tien. "Brzo nebude zuřit vůbec. Jen musíme vymyslet, kam s ním," řekl Jack, "musíme utíkat!" Teropod se ukázal být nesmírně rychlým. Brzy jim dýchal na záda.
A pak náhle kasai rex klesl k zemi. Z oblohy se jako blesk snesl mohutný muž v plášti, a dinosaura zabil. "Hele, to zase nebylo nutné!" vykřikla Tien. "Lámu kosti každému, kdo ubližuje nevinným. Promiňte, ale nic jiného mi nezbývalo," řekl zachránce Jacka a Tien. Pochopitelně to byl Bone Shatterer. Jack se usmál. "Nebude tedy třeba vymýšlet nějaké extra plány," řekl nahlas, "někdy se hrdinové snášejí přímo z nebes." Bone Shatterer se zasmál. "Hledal jsem vás. Všechno je v... no, víte kde," řekl. "Klidně si ulevte, není na tom nic špatného!" zvolal na něj z dálky Vilhelm. "Same, je opravdu skvělé se s tebou zase setkat," řekl mu Jack, a podal mu ruku. "Zpátky ve hře?" zeptal se ho Bone Shatterer. "Já? Nejspíš jo. Lovci kryptidů... by měli být takoví, jací byli dřív. Asi nás svět znovu potřebuje," odpověděl Jack. "Věř mi... Víc, než kdy jindy. Kdo uloví všechny ty kryptidy, které Královna vypustila po světě?" pousmál se Bone Shatterer. "Koukněte, chci vám pomoct. Bojoval jsem s ní, a s jejím přítelem, kterého... zabila. Samozřejmě šlo o verzi mě samotného z jiné Země v mnohovesmíru... Nechala velkého červa, aby mi rozežral žaludek... Fuj, to byl hnus. Pořád cítím, jak do mě zanořoval ty svoje kusadla..." rozpovídal se. "Určitě by bylo fajn mít na své straně někoho nadlidsky silného," řekl Jack. "To určitě," ozvala se Barbara, která právě vyběhla z jeskyně, "jsem ráda, že pro CIA nehodláte dál dělat i vy, Same." Sam na ni pokynul. Dlouho se již neviděli. Pak znovu pohlédl na Jacka. "Máte nějaký plán?"
Dar es Salaam, hlavní město Tanzanie, objímaly plameny. Vřískání lidí se mísilo s řevem hladových kryptidů, které na ně Královna vypustila. Poslouchala jej ze střechy luxusního hotelu, nyní plného mrtvol, které v něm po sobě zanechala. Odmítli se jí tam poklonit, a tak je rozcupovala na kusy. Kopím z meteokolosia jim probodala srdce. Diamantovou čepelí jim odřezala hlavy od těl. A usekanými končetinami nakrmila své následovníky. Poslouchat, jak moc obyvatelé města trpěli, ji potěšovalo. Hřálo jí to u srdce. Usmívala se, byla šťastná. Pojednou se z ohnivého hřbitova ozval výkřik malého dítěte, následovaný chrchláním lidoopa, který ho zaživa pojídal. Sabine se zasmála. Pro ni to byla nebeská hudba, pastva pro uši. Zavřela oči, a nahlas se smála. Krásnější to už být nemohlo. Vydechla, znovu oči otevřela, a zadívala se na oranžovou oblohu. "Nádhera, že?" řekla nahlas. Uslyšela zařinčení, a zaregistrovala jemné kroky osoby, jež se k ní zezadu blížila. Otočila se, a pohlédla na Mayu. "Konečně jsi zpátky," řekla jí Sabine, "proč byla tvá zabijácká výprava tak dlouhá?" "Dosud jsem otce nezabila," řekla Maya, "omlouvám se, že jsem se nevrátila dřív. Nějak... nějak se to ve mně... nevím, zbortilo." "Co se stalo, mé dítě?" pousmála se Sabine, a dotkla se Mayiny paže. "Zachránili ho přede mnou. Nejspíš to byli Lovci kryptidů..." řekla Maya. "Mohla jsi jej následovat kamkoliv. Víš, jakou energetickou stopu po sobě zanechává," zamyslela se Královna, "rozhodně ho můžeš zabít kdykoliv, kdy se ti to zachce." "Přemýšlela jsem o tom... o tom, jak moc ho nenávidím, a taky o tom, co mi říkal... Snažil se mě ujistit, že... že mě chtěl zachránit. Proto se staly ty věci, které se staly," pokračovala Maya. "Je možné, že s tebou manipuloval. Jack byl vždy velmi manipulativní. Řeknu ti o něm víc, jestli chceš... O nás. O starých Lovcích kryptidů. O mě, o něm i o mém pitomém bratrovi," usmála se Sabine.
"Jack Owen je klasický psychopat. Je to manipulátor, tahač za nitky... Shnilý jedinec. Vždycky jím býval. Je to zrůda, neschopná pochopit, o čem ve světě jde. A jako všichni psychopati se maskuje tím, že má nějakou morálku. Předstírá, že mu jde o ostatní. Takhle to dělají všichni ti liberálové, jako on, Mayo. Předstírají empatii vůči ostatním, ale přitom jim chtějí vládnout. To byl vždycky ten zásadní rozdíl mezi mnou a jím. Jack, který zorganizoval Lovce kryptidů... měl své tajné sny. A skutečně se s nimi tajil. V každém vesmíru, do kterého přicházíme, to o něm platí. Já se se svými sny nikdy netajila," povídala Sabine Maye, zatímco spolu kráčely zapálenými ulicemi. Z jednoho domu vyběhla pětiletá holčička, a křičela o pomoc. Hnal se za ní malý opeřený raptor, dravý dinosaurus, s krví jejích rodičů kolem zubaté huby. "Hej, děťátko!" vyhrkla Sabine, a natáhla k holčičce ruku. Ta instinktivně přiběhla k ní, a ve svém rodném jazyce ji prosila o pomoc. "Pomůžu ti..." zašeptala s úsměvem Královna kryptidů, vytáhla čepel z opasku, a vrazila ji holčičce do hlavy. "Pomůžu ti z tohohle světa! Ani ses přede mnou nepoklonila, ty hnusná malá zrůdo," řekla jí, stále se usmívajíc, a celý obličejík jí rozsekala. Holčička se zmítala na zemi, přibíhal k ní raptor, a zabodával do jejího krku své srpovité drápy. "Hloupé dítě. Mělo se poklonit. Mělo se nechat podmanit! Teď kvůli tomu trpí... Její chyba," řekla Královna, a pokračovala v chůzi. Maya se na trápené děvčátko chvíli dívala. Stahovalo se jí hrdlo. Vždyť takové trápení sama zažila. Sabinino chování vůči nebohé oběti v ní evokovalo vzpomínky na doby, kdy ji samotnou trápili vojáci v Chewburry. Pamatovala si ještě pořád jejich obličeje. Většina z nich byli úchylové. Maya musela zavřít oči, a zatřepat hlavou, aby ty vzpomínky zatratila - alespoň dočasně. "Víš, co se ti tvůj otec snažil namluvit? Že tě zachránil před utrpením ještě větším, než bylo to, jaké jsi opravdu prožila," řekla jí Sabine, "ale ty sama víš moc dobře, že lhal. Opustil tě, protože se zajímá jen o sebe, protože je to sebestředný pitomec." "Já vám nevím, Královno... Působil docela nevinně," řekla Maya. "Jako každý psychopat," pousmála se Sabine. Maya působila znechuceně. Chtěla něco říci, snad k tomu, jak Sabine té nevinné dívence vryla čepel do obličeje, a stále s ní hovořila zcela klidně - k tomu, jak ji zmanipulovala, aby jí holčička věřila, a pak jí ublížila. Nebyla snad toto psychopatie?
"Můj otec mi kdysi řekl, že existují jen dva typy lidí," povídala dál Sabine, "ti, kteří jsou schopni ostatním konkurovat, a ti, kteří toho schopni nejsou. Ta první kategorie je vyplněna lháři a čestnými lidmi zároveň. Absolutisty i na oko soucitnými lidmi. Ovšem vítěznými jsou vždy jen ti, kteří se drží pravé nátury našeho druhu. A jaká ta nátura našeho druhu je? No, pokud jsme k tomu uzpůsobení, pak vládnout ostatním. Vládnout lhářům z první kategorie i hlupákům neschopným konkurence z kategorie druhé. Vládnout znamená udržovat si u nohou jedince, kteří se rozmnožují, přenášejí své submisivní geny na své potomky, a ti pak dále ctí svého vládce či vládkyni. Všechno ostatní musí pryč. Jack Owen je konkurenceschopný, ale lže. Lže, že se zajímá o ostatní lidi, že mu na nich záleží, a právě proto byl vždycky, od začátku, odsouzený k prohře. Nikdy nemohl dosáhnout svého snu, a vládnout. Stát se elitou. Věří, že si lidi na svou stranu získá tím, že jim slíbí svou pomoc, že fejkne to, že mu na nich záleží... Ale tak to není. A kvůli téhle lži nikdy nedosáhl svého cíle." "Královno, já... nevím, proč o těchto věcech teď mluvíte. Je možné, že můj otec... cestoval mnohovesmírem, aby skutečně vymazal horší věci, co se mi staly, a sám za to zaplatil... Nenáviděla jsem ho, nenávidím ho celý život, ale když jsem na něj konečně pohlédla... když jsem se pokusila jej několikrát zabít... viděla jsem trosku, která se obětovala za ostatní. To snad psychopatie není!" řekla Maya. "Mayo, nebuď naivní. Lidé jsou monstra. Sebestředná monstra! I já jsem jedním z nich, ale aspoň to nahlas přiznávám," řekla Sabine, a k Maye se obrátila. "Co když ne? Co když lidé monstra nejsou?" namítla Maya. "Hodláš mi snad odporovat?" pousmála se Sabine. "Ne, to ne, Královno... Já jen... Tvůj pohled na svět mi přijde..." "Jaký?" zeptala se dotčeně Sabine. "Takový nihilistický. Já začínám věřit tomu, že v lidech je i něco dobrého..." řekla Maya. "Pak jsi se musela zbláznit. Hned to vypusť z hlavy," řekla Sabine, a zahnula do spálené uličky, v níž skupinka zubatých lidoopů trhala dvě novorozeňata.
"Strávila jsem pár dní přemýšlením o světě zpátky v Chewburry. Přenesla jsem se domů, seděla jsem v kuchyni, kde mi můj otec jako malé vyprávěl pohádky... A najednou se mi nechtělo jej zbavit života. Chci si s ním popovídat. Zeptat se ho, proč mě doopravdy opustil. Zeptat se ho na každý detail toho rozhodnutí, jestli víte, co tím myslím..." řekla Královně Maya. "Chápu tě. Chceš vědět víc, než ho nakonec zabiješ," řekla Sabine. "Ne! Nechci ho nutně zabít... Třeba je v něm opravdu něco dobrého," řekla frustrovaně Maya. "Mayo, co jsem ti o něm právě řekla?! Přestaň na to myslet. Pusť svého otce z hlavy. Beztak teď máme důležitější úkol. Dar es Salaam je dobytý," prohlásila Sabine. Ukázala prstem na televizní obrazovku v poničeném obchodě s elektronikou. Ve zprávách zrovna vystupovala britská premiérka Ishita Burman, která na meetingu reprezentantů světových velmocí veřejně nazvala Královnu kryptidů "genocidální maniačkou". Její projev byl živě vysílán snad na každé zpravodajské televizní stanici na světě. "Vidíš, Mayo... Další psychopatka, která předstírá, že ji zajímají ostatní lidé, a přitom se pevně drží své pozice, ze které mluví za celou svou zemi! Poctíme ji návštěvou. Nenechám se nějakou britskou Indkou, nebo co je ta mrcha zač, urážet," poznamenala Královna kryptidů, rozhrnula svůj plášť, a vytáhla ovladač na vytvoření portálu. Maya pohlédla do země, a zafuněla. Něco se jí na Sabininých praktikách opravdu přestávalo líbit. Po jejím vzoru však přece jen ovladač také vytáhla, a vytvořila portál i pro sebe. Na Sabinin rozkaz zvláštním voláním přesvědčila několik lidožravých lidoopů, aby ji následovali.
Ishita Burman opustila pódium v berenbergské hale uprostřed německého Hamburgu. Od ostatních světových lídrů, kteří mohli být na tomto setkání přítomni, se jí dostalo obrovské potlesku. Jakmile se usadila na své místo vedle německého kancléře Johanna Schneidera ze Zelené strany, objevily se před ní dva portály, a těmi prošly Sabine Leroy a Maya Owen. Skupinka lidoopů se zakrvavenými hubami Ishitu okamžitě obklíčila. Schneider se postavil, a cosi na ně vykřikl, načež se na něj dva lidoopové vrhli, a začali ho před kamerami ubíjet k smrti. "Právě jste mě nazvala genocidální maniačkou, vy hloupá labouristko," řekla jí Královna kryptidů. "Možná jsem měla také zvolit slovo fašistka. Víte, co vám ještě chybí? Švastyka," řekla Ishita. Držela se dobře, ale bylo na ní vidět, že měla strach. Krk se jí celý stahoval. "Necháte pana Schneidera být? Přišla jste si nejspíš pro mě, že je to tak?" řekla, div při tom ve strachu neztratila hlas. "Ale ne, já klidně nechám svoje zvířata, ať se nažerou jeho masem. Vypadá jako sud, má ho v sobě nejspíš dost. Na rozdíl od vás, vy asi moc dobrou potravou nebudete, taková vyhublá... Jedno Vám daruju - nechám Vás žít," řekla jí Sabine. Luskla prsty, a lidoopové začali britskou premiérku tahat za ruce. Její oči se střetly s Mayinými. Ishita v nich okamžitě cosi rozpoznala. Ucítila, že ta mladá, osmnáctiletá žena měla velký vnitřní konflikt. A navíc poznala tu rodinnou podobnost. Nemohla nevidět její obličej jakožto repliku tváře Jacka Owena, jen s hnědými vlasy, nikoliv černými.
Královna kryptidů vyběhla schody na pódium, a odtlačila od mikrofonu dalšího mluvčího, zřejmě organizátora celého panelu. Vtlačila mu do hrudi prst, a on se začal dusit. "Radši běž na plicní, Jo... Josife, to je tvoje jméno? Ani ti na tu cedulku nevidím, kašleš moc krve a zaneřádils jí..." řekla mu docela klidně, pak se na ostatní politiky v hale usmála, a práskla rukou do stolu. "Tady to ode mně máte černé na bílém. Nikdo mě nezastaví! Tato planeta je má! A všem, co na tenhle hloupý, hnusný přenos plný lhářů a psychopatů hledí, vzkazuju jedno: Podmaníte se, nebo zemřete! Buď má vláda, nebo nekonečná temnota pro vás! Buď se mi začnete klanět, nebo z vás udělám žrádlo pro svá zvířata! Budete ctít Královnu kryptidů!" zařvala do mikrofonu. Zmáčkla tlačítko na ovladači, nechala v hale vytvořil portál, kterým proletěli tři velcí ptakoještěři, podobní pteranodonovi, ovšem se zatočenými hlavovými hřebeny, a politici začali šílet. Maya a lidoopové, tedy ti, kteří nebyli zaměstnáni ubíjením německého kancléře, odváděli Ishitu portálem na jiné místo. Britská premiérka si uvědomovala, že se právě stala jejich rukojmí. Nevěděla však ještě, co s ní hodlali udělat. Kdyby jen tušila, pro co se Sabine ve chvíli, kdy ji uviděla na televizní obrazovce, rozhodla, chtěla by možná Ishita spáchat sebevraždu.
Z dřevěného domečku na kraji peruánské osady Pebas vyletěl bizarní hyperbat, příšera stavěná jako člověk, avšak s klokaní hlavou a netopýřími křídly, a ve svých spárech nesl osmdesátiletého muže. Ten kvílel jak bolestí, tak strachem. Hejno hyperbatů už pozabíjelo jeho rodinu. Před jeho vlastníma očima sežralo jeho vnoučata! A když jednoho z těch monstrózních karnivorů udeřil holí do hlavy, poštval ho proti sobě, a teď měl za svůj odpor, či za snahu o záchranu vnoučete, zemřít. Hyperbat ho vynesl do výšky dvaceti metrů nad zem, a pak ho pustil. Bylo to však hyperbatovo tělo, co nakonec dopadlo mezi keře starcovy zahrady jako první. Na obloze se objevil takřka dva metry vysoký svalouš, jedinou ranou pěstí odeslal šílenou nestvůru k zemi, a padajícího staříka zachytil. "¡Eres él! ¡Guerrero invencible!" zakřičel muž. "Nebo taky Lutador invencível, jak mi říkají vedle v Brazílii," usmál se jeho zachránce, Juan Paredes. Rychle s ním přeběhl k okraji lesa, vyskočil do koruny mohutného stromu, a starého muže do ní posadil. "Estarás a salvo aquí. Tenemos mucho que discutir con esos monstruos," řekl mu Juan s úsměvem. Pak se vrátil do osady, jednoho hyperbata chytil za krk, zlomil mu ho, a pak skočil na další dva, jednomu prorazil hrudník pěstí a druhému utrhl levou přední končetinu. "Nepřeháněj to, Juane. Pořád to nejsou lidé," řekla mu syčivým hlasem Curupira, jež se vynořila z křovin. Její vlasy plály jako oheň, a její oči rudě žhnuly. "Nevidím, že by je něco ovládalo. Museli je sem vypustit, jen tak, aby napáchali škody," řekla Curupira. Přikročila k jednomu hyperbatovi, a dotkla se ho rukou. Takřka přátelsky se na ni podíval. Něco kvíkla, on tomu rozuměl, a třikrát po sobě zafuněl, vždy v jiném tónu. Curupira zafuněla též, a hyperbat otřel svou hlavu o její rameno. Věděl, že ho prosila, aby se svými přáteli přestal v osadě řádit. "Děláš to, co si myslím, Curupiro?" zeptal se jí se smíchem Juan, když jiného hyperbata dusil na zaprášené cestičce. "Mají hlad. A bylo jim... řečeno... byli naučeni... že lidské maso je jediné, které chutná dobře. To je taková lež. Lidské maso je ta nejhnusnější šlichta na světě," řekla Curupira, a pak tu poslední větu zopakovala v hyperbatštině svému novému příteli.
"Curupiro! Dole u řeky, kde jsou na vodě čluny, se nachází další portál! Tato zvířata jím musela proletět!" zvolala Caipora, vezoucí se na zádech svého kamaráda, čuníka pekariho. Několik hyperbatů kroužících nad osadou ji uvidělo, zaregistrovalo, že se jednalo o zástupce lidského druhu, a sneslo se na ni. Curupiřin nový přítel na amazonskou ochránkyni pralesa pohlédl, roztomile zamrkal, a pak se vznesl. Ke svým příbuzným přiletěl právě včas, a hlasitě zakvílel. Společně mávali křídly nad Caiporou, která si před jejich útokem zakryla oči. Když na ně hleděla teď, přišlo jí, že se na ni usmívali. "Cos mu proboha řekla?" zeptal se Curupiry s úsměvem Juan, a přidušeného hyperbata pustil. "Řekla jsem jim pravdu. Jsou to otroci, nic víc. Někdo naprosto nechutný si z nich udělal armádu, a mučí je tím, že je pořádně nekrmí. Pak je posílá na lidi, proto je masakrují," odpověděl syčivým hlasem pralesní démon. "Pořád nedokážu uvěřit tomu, že jsi přesvědčila jednoho z nich, aby on přesvědčil ostatní, že... že mají tuhle osadu nechat na pokoji. Takže jsi vlastně zachránila lidi, co tu žijí," řekl s úsměvem Juan. "Jde mi o ty netopýry, Juane, ne o lidi. Ale jak jsem už mockrát říkala, i lidi, co ničí prales, si nezaslouží trest. Ten patří jen jejich bossům, proklatým milovníkům peněz," řekla Curupira. "Mohli bychom se vrátit k těm tvým slovům o Sabininých kryptidech coby otrocích?" ozvalo se zezadu. Zpoza dobytčí stáje vyšel Pierre Leroy. Démon zasyčel. "Tady je... darebák." Juan na Pierra pokynul. Vybavilo se mu, jak mu francouzský Lovec kryptidů zachránil život, když mladík po útoku Curupiry na jihu Kolumbie podléhal svým smrtelným zraněním. Ty časy jako by byly již zapomenuty.
"Potkala jsem tvé přátele. Nové Lovce kryptidů," řekla Curupira Pierrovi. "Jo, ty grázly... To už nejsou mí přátelé. Před pár dny to mezi námi začalo drhnout..." řekl Pierre. "Ani se nedivím. Strašně jsi se proměnil, Pierre. Oba to víme už asi rok. Víš, koho mi připomínáš?" řekl mu démon. "Tebe, když jsi zabíjela nevinné lidi? Pryč od toho, Curupiro. Nejsem tady od toho, abych se bavil o minulosti sebe nebo... nebo tvojí minulosti, merde," rozčilil se Pierre. "Hele, takže Lovci kryptidů se nějak rozpadli? Nerozpadli se už jednou někdy dřív, před pár lety?" zeptal se zvědavě Juan. Pierre už tuto otázku zcela ignoroval. "Potřebuju spojence," řekl vážně, "a vy vypadáte jako dobrá trojka. Démon Curupira, Lutador invencível, Caipora... Mohli bychom dát dohromady tým." "Nezájem," zasyčela Curupira, a gestem naznačila svým přátelům, aby ji následovali pryč od Pierra. "Máš šanci zachránit celý svět, Curupiro! A to včetně pralesa, který tak miluješ! To jméno, co jsem řekl - Sabine... Je to má sestra! Přišla z jiného světa v mnohovesmíru, a nárokuje si tenhle svět! A v současné době už není dost lidí, kteří se jí hodlají postavit! Dáváme dohromady armádu, já a Arik Thomson! Za velkou odměnu do ní zařadíme i vás! Chceš, aby z celé Amazonie byla velká mezinárodní rezervace? Dá se to zařídit! Něco za něco, Curupiro!" zvolal francouzský Lovec kryptidů. Při těch posledních větách, při těch slibech, se Curupira zastavila. Pohlédla zpět na Pierra, a to tak, že ho tím pohledem div nezavraždila. "Myslíš si, že jsem hloupá? Mezinárodní rezervace z Amazonie? Buď tak laskavý, a uřež si hlavu, než si tvou krví budu muset zašpinit prsty já," sykla na něj.
"Kdo je lepší pro boj proti nekonečným armádám zvířat z jiných světů než někdo, kdo s nimi dokáže komunikovat? Kdo je lepší, než někdo, kdo je dokáže přesvědčit, aby toho nechali, zrovna jako jsi to udělala tady s těmi hyperbaty?" zeptal se Pierre. Rychlým krokem se ke Curupiře přiblížil. "Říkala jsem, ať si uřežeš tu svou kebuli!" zařvala na něj Curupira, a vrazila mu nehtovité drápy své levé ruky do krku. Pierre zakuckal. "Merde, to je síla... Pusť mě! Já nekecal... Dám ti všechno, co chceš! Mě taky záchrana Amazonie zajímá... Představ si, co bude... Žádní... kuck! Žádní boháči, co tu budou těžit... Žádní pytláctví, umožněné zkorumpovanými politiky... Hodím nad Amazonii satelit, který bude monitorovat všechno, jakoukoliv aktivitu zdejších lidí... a pak, když se objeví někdo, kdo bude chtít pralesu ublížit, pošlu ze satelitu smrtící paprsek, a spálím ho na popel! To snad nechceš, Curupiro? Tak se dělá mír! Tak se svět chrání! A tak se dá zachránit... Merde, pusť mě už! Tak se dá zachránit i tvůj prales!" sliboval. Démonická ochránkyně lesa jej nechala být, a krev z jeho krku mu otřela o jeho špinavou modrou košili. "Proč tě tví přátelé opustili? Kolik jich bylo, co řeklo tvým nabídkám 'ne'?" zeptala se ho téměř arogantním tónem. "Všichni, Curupiro. Všichni mě opustili! Protože nikdo z nich nevidí, co pro tenhle svět dělám... Nikdo to nechce pochopit! Ale ty to chápeš, že jo? Jak jsem říkal, Amazonie může být velkou mezinárodní rezervací! Nebudeš už muset nikoho lovit, ani ty boháče, co jí ubližují! Budeš mít klid!" pokračoval ve slibování Pierre. "To nezní špatně," řekl Juan, "zvaž to, Curupiro. Není snad tvým cílem předně zachránit tenhle nádherný, na život bohatý prales? Já bych na to kývl." Pierre se pokusil přátelsky usmát. "Dodržím, co jsem ti slíbil. Budeš mít, co jsi celý život chtěla - prales už nebude trpět. A co víc, na vykácených plochách zasadíme tropické stromy, a předtím, než zemřeš na stáří, bude Amazonie vypadat stejně, jako za tvých mladých let. Dá se doho dosáhnout. Opravdu, věř mi," řekl jí, a jemně se dotkl její ruky. "Vždycky jsem byl tvůj přítel, Curupiro. Od první chvíle, co jsme se potkali. Nikdy bych ti nelhal." Curupira zakývala hlavou. "Řeknu ti, co bych chtěl, abys udělala."
Arik Thomson vykoukl zpod peřiny. "Slyšela jsi to?" zeptal se Pauline, která ležela v posteli vedle něj. "Kdo by ne," odpověděla mu, "to byla příšerná rána. Jako by někdo shodil na energetický štít bombu." "Přímo atomovku!" zasmál se Arik. "Jsi si jistý, že štít vydrží?" zeptala se Pauline, a přejela mu rukou po krku. "Jasně. Potom, co tu řádili Shai'ri, jsme ho posílili čtyřikrát! Tahle Královna kryptidů nemá ani pořádné bojové letouny, akorát na nás posílá nějaké draky, co nosí ve spárech bomby, někdy je ani sami pořádně nedokáží udržet, a tak sami explodují ve vzduchu... Heh! Šílené," odpověděl Arik. "Cítíš se tu bezpečně, že jo? Ještě pořád..." pokračoval. "Zatím jo," řekla Pauline. "Poslouchej, Pauline... když ještě bdíš... Tvůj starý přítel je pryč z psychiatrické nemocnice v Panamě. Pierre mi volal, že ho Lovci kryptidů dostali na Špicberky, a tam nastal konflikt. Je to už pár dní zpátky, ale... já jsem se ti to zdráhal říct," řekl Arik. "Jack už mě nezajímá, Ariku. Jsem tu s tebou. Kašli na to," odpověděla Pauline. "Fakt jo? Fakt se mám na něj vykašlat? To udělám rád," usmál se drze Arik. Zatímco se líbali v posteli, mimo chráněné Langley umíraly stovky a tisíce nevinných. Arik Thomson, jeden z nejmocnějších lidí na planetě, nevěnoval pozornost nikomu jinému, než Pauline, zatímco bylo světu špatně. A brzy mělo být ještě hůř...
Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat