Chytridiomykóza, velký zabiják žab, v číslech

Dnešek, 20. březen, je Světovým dnem žab, každoroční oslavou bezocasých obojživelníků z řádu Anura a příležitostí upozornit na řadu problémů, se kterými se v našem světě potýkají. Je také důvodem, proč v posledních letech probíhá týdenní oslava žab na blogu Blogorgonopsid vždy v týdnu okolo tohoto významného svátku. Čtvrtý příspěvek v rámci Žabího týdne 2025 jsem se rozhodl věnovat jednomu z největších zabijáků žab a obojživelníků obecně - pověstné chytridiomykóze. O onemocněních postihujících obojživelníky je třeba hovořit; před čtyřmi lety jsem v rámci Žabího měsíce publikoval příspěvek o ranavirech, nicméně samostatný příspěvek o chytridové nemoci zatím na tomto blogu nevyšel. Rád bych poděkoval výtečné blogerské kolegyňce Bleskoblesce (Kristě) za nedávné zprostředkování řady informací nejen o chytridiomykóze. Co je tedy tato závažná nemoc zač? Proč a jak decimuje žabí druhy? Podívejme se na ni v číslech.

Seznámení s chytridiomykózou

Chytridiomykóza neboli chytridové houbové onemocnění je infekční nákazou, kterou způsobují vodní mycety Batrachochytrium dendrobatidis a B. salamandrivorans z řádu Rhizophydiales. Mnozí zástupci tohoto řádu jsou parazity fytoplanktonu, řas a bezobratlých živočichů, pouze dva druhy rodu Batrachochytrium postihují obratlovce, a v obou případech se jedná o obojživelníky. B. dendrobatidis způsobuje poškození kůže u žab, ropuch a dalších obojživelníků, B. salamandrivorans parazituje hlavně na mlocích a čolcích, ale má negativní vliv i na některé žabí druhy. První jmenovaný druh byl objeven australskou bioložkou a veterinářkou Lee Berger v roce 1998, když pracovala na své dizertační práci; správně v ní identifikovala primární kauzaci velkého úbytku obojživelníků v australském Queenslandu v 70. a později v 90. letech minulého století. Rok poté byla houba formálně popsána mykologem Joycem E. Longcorem z americké University of Maine a jeho kolegy. Případy nakažení chytridiomykózou byly známy již dříve, ačkoliv původce onemocnění tehdy ještě nebyl identifikován; na americké půdě to platilo to například o exempláři severoamerického skokana volského (Lithobates catesbeianus) odchyceného roku 1978, a nejstarší zaznamenaný případ tohoto onemocnění je z roku 1803 u exempláře vodnice posvátné (Telmatobius culeus) z andského jezera Titicaca. Druhý jmenovaný druh rodu Batrachochytrium byl popsán v roce 2013 veterinářkou An Martel z belgické Ghent University a jejími kolegy, kteří se zabývali velkým úbytkem ocasatých obojživelníků v severozápadní Evropě, způsobeným právě tímto druhem. Obě houby z rodu Batrachochytrium se dají označit za velice důležité hráče v současném holocénním vymírání druhů. 

Symptomy chytridiomykózy

Onemocnění je charakterizováno letálním (smrtícím) poškozením kůže obojživelníků. B. dendrobatidis se do kůže žab dostává hlavně z vody, přičemž místem jejího "zahnízdění" jsou prsty končetin a kůže na břiše. Z těchto míst se pak houba agresivně šíří skrze kůži po zbytku těla. Postiženým žábám se na těle vytváří kožní vředy; zvýšení organické hmoty v tkáni způsobuje pokožkovou hyperplazii, vzniká hyperkeratóza (nadměrné množství keratinu v pokožce); a nakonec onemocnění vede ke změně v osmotické regulaci a k srdečnímu selhání. Některé druhy žab, jako východoaustralská paropucha Fletcherova (Platyplectrum fletcheri), mohou být oproti jiným ve zdánlivé výhodě díky tomu, že svlékají svou kůži; i tomuto druhu však B. dendrobatidis způsobuje vysokou úmrtnost. Jakmile infekce pronikne do těla, obranné svlékání kůže již žábě nepomůže. Myceta má snahu prorůstat hlouběji do pokožky, přes děravou epidermis navíc žábě vytečou z jejího nejdůležitějšího a největšího orgánu soli; snížení množství iontů v těle není ničím dobrým pro žabí srdíčko, které pak nemůže dobře fungovat. "Salamandry požírající" B. salamandrivorans působí v podstatě stejně, jen primárně na ocasaté. Houba napadá jejich pokožku, způsobuje jim kožní vředy, negativně ovlivňuje jejich osmoregulaci a může vést k sepsi, v důsledku níž obojživelník zahyne. 

Frynopa andská (Bryophryne cophites) zabitá houbou Batrachochytrium dendrobatidis. Fotografováno Emanuele Biggi v peruviánském regionu Cusco, přejato z webu New Scientist

Chytridiomykóza v číslech

Nyní můžeme pokročit k tématu, které slibuje titulek článku. Podíváme se na čísla, na statistiky, které jsou naprosto děsivé, a které tomuto houbovému onemocnění oprávněně vynášejí označení masového zabijáka žab. Chytridiomykóza do roku 2004 ohrozila 30 % obojživelníků po celé naší planetě. 43 % druhů z této třídy bylo onoho roku ohroženo snižujícími se počty, přičemž 32 % druhů celkově bylo klasifikováno jako zranitelné. Profesorka Karen R. Lips z University of Maryland ve svém článku Overview of chytrid emergence and impacts on amphibians z roku 2016 uvádí, že onemocnění postihuje přes 700 druhů obojživelníků, a že během krátkého časového období, kdy se rozmohlo, přispělo ke zranitelnému statutu takřka 400 druhů. Na žáby a další obojživelníky, které chytridové onemocnění postihuje, má větší vliv, než predace a invazivní druhy. Některým druhům nezpůsobuje příliš velkou úmrtnost, u jiných druhů naopak způsobuje téměř 100% mortalitu. Zhongle Li z Northeast Normal University v čínském Čchang-čchunu se svými kolegy v článku Prevalence of Batrachochytrium dendrobatidis in Amphibians From 2000 to 2021: A Global Systematic Review and Meta-Analysis dává za pravdu staršímu článku od Karen R. Lips - stále platí, že onemocnění postihuje okolo 700 obojživelných druhů tří řádů, z nichž 43 % je ohroženo vyhubením. V rámci studie byla provedena meta-analýza globální infekce způsobené B. dendrobatidis, a bylo zjištěno, že celkově mezi lety 2000 a 2021 prevalence onemocnění dosáhla 18,54 %. Ve 111 článcích, které Li a kolegové pro své review využili, se metody PCR ukázaly být vhodnější k detekci chytridiomykózy; PCR má obecně rychlejší míru detekce, jak si všichni pamatujeme z doby covidové pandemie.

Kolik kterých obojživelníků Batrachochytrium nejvíce postihuje?

Systematické review provedené Zhonglem Lim a jeho kolegy dospělo k závěru, že B. dendrobatidis ovlivňuje nejvíce žáby a další obojživelníky v juvenilním, tedy ještě nedospělém stádiu. Výsledky jsou následující: houba napadá pulce (obojživelníky v larválním stádiu) z 18,7 %, juvenily pak z 40 %, subadulty (téměř dospělé jedince) z 5,5 % a dospělce z 6,6 %. Pulci a nedospělé žáby trávící naprostou většinu svého času ve vodě mají větší riziko nákazy, neboť Batrachochytrium je, jak již bylo zmíněno výše, vodní mycetou. Poté, co žáby opustí vodní prostředí, mají riziko nákazy podstatně menší. Pokud se dospělé žáby pohybují u vody či ve vodě s pulci, více riskují, že se nakazí; pulci mohou být hlavními přenašeči. Zajímavé ale je, že statisticky umírají pulci na chytridiomykózu málo. Pro většinu žab mimo pulčí stádium je riziko mortality vyšší, a jen málo druhů ve svých dospělých životech nepřichází do styku s vodou; pouhé 1,7 % všech žab jsou čistě suchozemské druhy (pouštní žáby). Ze všech skupin obojživelníků jsou chytridiomykózou postiženy právě žáby - ty tvoří 20,04 % nakažených, k tomu ropuchy (ty Li a jeho kolegové vyčlenili v tabulkách do samostatné kategorie) 15,38 %. Čolci tvoří 16,38 % nakažených, mloci 13,95 %, červoři jsou pak vzhledem k malému počtu záznamů o dost méně signifikantní. 

Jedinec kriticky ohrožené ropuchovité žáby Atelopus limosus z Panamy, zabitý chytridiomykózou. Fotografie Briana Gatwicka z Amphibian Rescue and Conservation Project, převzatá z webu BBC Wildlife Magazine

Které oblasti jsou nejvíce postiženy?

V horských lesnatých oblastech Panamy, domově nemála kriticky ohrožených žabích druhů jako jsou ropuchovití Atelopus limosus a A. zeteki či rosničkovitá Agalychnis lemur, k začátku 21. století spadla žabí populace o 40 %. Chytridiomykóza v tomto velkém úbytku hrála obrovskou roli. Agalychnis lemur, která se vyskytuje od Kostariky přes Panamu po severozápad Kolumbie, během jediného desetiletí prošla populačním úbytkem o šílených 80 %. Jde samozřejmě o jeden z druhů, které chytridiomykóza postihuje. Atelopus panamský (Atelopus zeteki) je dnes pravděpodobně vyhynulý ve volné přírodě; naposledy jej v divočině natáčel štáb BBC Natural History Unit v roce 2006 pro sérii Davida Attenborougha s názvem Svět plazů a obojživelníků (Life in Cold Blood), vydanou o dva roky později, v roce 2008. Tento druh v důsledku chytridiomykózy počtově spadl naprosto katastroficky během krátkého období mezi lety 2004 a 2006. Jde o dobrý důkaz toho, že chytridové onemocnění je obrovským problémem, které může velice rychle některým druhům obojživelníků zavařit tak moc, že je dožene k naprostému vyhynutí. Kromě Střední Ameriky je chytridiomykóza problémem také ve východní Austrálii (tam počty rosnice skokanovité, Litoria raniformis, během desítky let klesly o 50 %), Jižní Americe (16 lokálních extinkcí žabích populací v Chile a Argentině mezi lety 2010 a 2022, z nichž za některé mohla právě chytridiomykóza), a západní část Severní Ameriky. V tropech se druhu B. dendrobatidis dobře daří i v oblastech nad 500 metrů nad mořem. Faktem ale je, že houba se nejvíce šíří za teploty 16°C až 25°C či 26°C; vyšší teploty už pro ni nejsou dobré. Pokud si však myslíte, že žáby chladných oblastí jsou v bezpečí, jste opravdu na omylu - kvůli současné klimatické změně se může chytridiomykóza šířit i do oblastí, v nichž bylo na Batrachochytrium dříve po většinu roku moc chladno.

Léčba chytridiomykózy

V případě postižení mloků druhem B. salamandrovorans se naskytují dvě možnosti léčby - zaprvé umístit mloka do vody o více než 25°C, což však zvíře i s houbovým parazitem uvaří (a to je nežádoucí), a zadruhé antimykotická léčba v podobě podávání polymyxinu E a voriconazolu dvakrát denně po dobu 10 dnů (problémem je, že voriconazol, který se podává i lidským pacientům s AIDS, je nesmírně drahý). U B. dendrobatidis je možné žáby léčit itrakonazolem, který se kupuje jako sirup, v dávce 10 mg/ml; je ale třeba věnovat pozornost individuální citlivosti jednotlivých druhů (pralesničky jsou schopny tyto dávky ustát, velemloci nikoliv). Další možností je chloramfenikol - ten se v dávce 200 mg/ml přidává přímo do vodní nádrže, ve které houba žije, na dobu 30 minut; toto šetření je však rezervováno pro akutní stavy. 

Pár hrozivých čísel na závěr

90 druhů obojživelníků postižených chytridiomykózou do roku 2019 vyhynulo, dalších 124 se nacházelo či nachází ve velkém ohrožení. Jen v roce 2007 ohrožovalo B. dendrobatidis na 200 známých druhů žab s monitorovanými počty. Dnes chytridiomykóza ohrožuje populace obojživelníků ve více než 60 zemích světa. Pochází zřejmě z Asie, ale lidmi byla rozšířena po celém světě - a za její katastrofické šíření v posledních desítkách let může zřejmě mezinárodní trh s domácími mazlíčky a masem. 39 % žabích druhů v západní části Jižní Ameriky si prochází populačním úbytkem právě kvůli chytridiomykóze; jen 12 % druhů v oné oblasti, které byly postiženy v minulosti nebo jsou postiženy onemocněním dodnes, zaznamenává nárůst populací. Některé druhy jsou rezistentní - takový skokan (Rana onca) z USA je po expozici k B. dendrobatidis patnáctkrát schopnější přežít infekci. Jiné druhy rezistenci nemají a vymírají. Kdo ví, jak se věci budou mít nadále...

Zdroje informací pro tento článek:

Chytridiomycosis (Wikipedia)

Chytrid Fungus (Amphibian Ark)

Overview of chytrid emergence and impacts on amphibians (Philosophical Transactions of the Royal Society B)

Prevalence of Batrachochytrium dendrobatidis in Amphibians From 2000 to 2021: A Global Systematic Review and Meta-Analysis (Frontiers in Veterinary Science)

Amphibian resistance to chytridiomycosis increases following low-virulence chytrid fungal infection or drug-mediated clearance (Journal of Applied Ecology)

Nearly 100 species of frogs, toads and salamanders wiped out by fungus (New Scientist)

Chytrid Fungus Deploys Varying Strategies to Infect Amphibians (TS Digest)

Deadly fungal disease has devastated more than 500 amphibian species (Mongabay: Conservation and environmental science news)

Chytridiomycosis guide: what it is and why it's endangering amphibians (BBC Wildlife Magazine)

Panamanian golden frog (Wikipedia)

Chytridiomykóze je třeba věnovat pozornost. Světový den žab jsem v rámci Žabího týdne 2024 pojal jako příležitost k připomínce pozoruhodné evoluce této skupiny živočichů (a to sice příběhem Anura: Příběh o dobytí planety žábami). Má však smysl využít jej také k upozorňování na takové problémy, se kterými se žáby potýkají, jako je právě toto onemocnění. Chytridiomykóza totiž může do budoucna značně snížit jejich diverzitu.