Suta zavíjivá - Malý jedovatý had z Austrálie rodící živá mláďata

V závěru posledního Obrázku týdne jsem slíbil návrat popisků hadů, a abych tento slib do vydání příštího příspěvku do obrázkové rubriky splnil, přináším nyní, ve čtvrtek, popisek suty zavíjivé. Tohle pěkné zvířátko z Austrálie vás určitě zaujme. Pokud však do země u protinožců někdy zavítáte, doporučuji vám nestrkat mu do prsty do úst - jeho jed totiž nemá zrovna příjemné účinky!

Vědecký název: Suta suta,

Rozšíření: Austrálie,

Velikost: délka 40 až 60 centimetrů.

Mezi korálovcovité hady rodu Suta patří jedenáct druhů, endemicky se vyskytujících na australském kontinentu. Vesměs jsou to hadi malého vzrůstu; druh S. dwyeri z Nového Jižního Walesu a jižního Queenslandu dosahuje průměrné velikost 29 až 31 centimetrů, S. gouldii ze Západní Austrálie je průměrně dlouhý 31 centimetrů (s největším nalezeným exemplářem o délce 47 centimetrů) a takový S. spectabilis ze středojihu australského kontinentu měří také obvykle do 30 centimetrů na délku. Suta zavíjivá mezi svými příbuznými působí jako takový obřík, a ačkoliv průměrně dosahuje délky 40 centimetrů, byly nalezeny a změřeny i exempláře dosahující šedesáticentimetrové i o něco málo větší délky. Tento druh suty je poměrně hojně rozšířen; setkáme se s ním v travnatých oblastech, eukalyptových a akátových křovinách, otevřených lesích a obecně v aridní krajině států Victoria, Nový Jižní Wales, Queensland a Jižní Austrálie, vyskytuje se také ve značné části Severního teritoria a ve východní až severovýchodní části Západní Austrálie. Přes den se suta zavíjivá většinou skrývá pod spadlými listy stromů, pod kameny a tlejícím dřevem či v opuštěných norách jiných zvířat. Na lov vyráží většinou až po soumraku, a aktivně slídí v hrabance či mezi kameny po různorodé "teplokrevné" i "studenokrevné" potravě. Raymond Hoser ve své knize Australian Reptiles and Frogs z roku 1989 uvádí, že 20 % jídelníčku suty zavíjivé tvoří malí savci. Zbytek dávají dohromady různorodí šupinatí plazi, zvláště pak ještěři, včetně agam (Agamidae), gekonů a scinků, sem tam se na něm ale objeví i jiní hadi. Suta zavíjivá má širokou hlavu, v některých případech zbarvenou tmavěji, než zbytek těla. Zorničky v očích má poměrně malé a duhovky má světle zbarvené. Svýma očima se už na první pohled liší od většiny ostatních australských korálovcovitých, díky čemuž je snadno identifikovatelná. Celkové zbarvení těla je tmavě až červenavě hnědé, a po obou stranách hlavy má tmavé proužky; co tvář, to proužek, směřující od oblasti za okem až po špičku čenichu, před nozdry. Břišních šupin má tento had na 150 až 170. Kloakální šupinu má jen jednu. Jako typický zástupce čeledi Elapidae má suta zavíjivá fixní, nepohyblivé, poměrně malé jedové zuby lokalizované v přední části horní čelisti. Její jed je vskutku paralyzující; pokud had uštkne člověka v sebeobraně (nechce samozřejmě svůj jed plýtvat, a tak nevypustí jed, dokud k tomu není vyprovokován!), musí se postižený poprat s popraskáním mízních uzlin. Jed suty zavíjivé je neurotoxický a myotoxický. Lékařská pomoc je po uštknutí naprosto nutná - zvláště velké potíže může jed způsobit malým dětem. Ačkoliv není známo, jak moc silný onen jedovatý koktejl suty je, nelze vyloučit, že dokáže člověka zabít. Větší jedinci mohou do rány vypustit více jedu, možná tedy záleží na velikosti hada, v každém případě sutu nelze podhodnotit. Potenciálním útočníkům však had nejprve dá najevo, že si nepřeje být rušen - stočí se jako by do pružiny, z níž vystrkuje hlavu. Pokud útočník neustoupí, začne sebou had mrskat a činit výpady s otevřenými čelistmi. Navzdory potenciální nebezpečnosti lidem je tento had, byť je na Červeném seznamu IUCN veden jako málo dotčený, sám v mnohem větší nevýhodě oproti nám. Ve státu Victoria je považován za druh zranitelný, a to kvůli antropogennímu narušení jeho přirozeného prostředí. Ostatní australské subpopulace však přinejmenším v roce 2016 byly stabilní. Zajímavostí je, že na rozdíl od mnoha jiných australských suchozemských elapidů neklade suta zavíjivá vejce, ale rodí živá mláďata (ve skutečnosti jde o vejcoživorodost, mláďata se líhnou z vajec ještě v těle matky). V jednom vrhu jich může být jedno až sedm, přičemž při narození měří na délku 15 centimetrů; tedy více než třetinu průměrné tělesné délky dospělců! 

Příště bungarec tonkinský!