Správce dinosauřího parku - Erythrosuchus Eric

Správce dinosauřího parku pokračuje i dnešním dnem, posledním dnem v měsíci lednu!

Erythrosuchus Eric

Jakkoliv je tomu s hádkami o tom, komu patří Isle Of Die, náš Dinosauří park se rozhodně nehodlá vzdát naděje na rozkvět rezervace. Při akci již sice zemřel náš pilot a my museli jeho penězchtivé rodině zaplatit vysokou částku, ale jinak to s naší rezervací vypadá dobře. Oliver řekl: "Je téměř jasné, že nějaký stát Isle Of Die získá, klidně třeba i vítězstvím válečného konfliktu. Pokud by se ale ostrov nedostal do rukou někoho zkušeného, nejlépe nějakého vědce nebo ochránce přírody, mohlo by to mít na populaci pravěkých zvířat fatální dosah. Proto je nejvyšší čas začít přivážet množství pravěkých zvířat do Dinosauřího parku, jelikož s největší pravděpodobností můžeme přijít o ta divoká..." A podle toho to také vypadá, protože Oliver nám přivezl nového kamaráda! Jmenuje se Eric a je to Erythrosuchus, 5 metrů dlouhý masožravec trochu připomínající krokodýla. Žil v době triasské v jižní Africe. Jméno Eric se k němu podle mě skvěle hodí. Je to sice nebezpečný dravec a dostat ho do pevné klece nám trvalo více než dvě hodiny, ale je to velký úspěch, že ho máme. Zcela venkovní výběh s jezírkem pro něj ještě není hotový, zatím tedy bude žít v betonovém bazénu, který pak jednou věnujeme nějakým skutečným pradávným krokodýlům. Erica přibezli ve středu, ale myslím, že se u nás dokonale zabydlel. Oliver vyrazil na Isle Of Die dnes častě ráno, aby přivezl několik dalších zvířat. Situace může být kritická, bylo by samozřejmě nejlepší přivézt několik zvířat každého druhu, ale to si kvůli údržbě parku a vysoké ceně krmiva nemůžeme dovolit...

Jak jsem již napsal, Eric se v Dinosauřím parku zabydlel. Snad se mu u nás bude líbit a nebude se chovat, jako naši dva Tsintaosauři. V týdnu ustaly deště a my začali stavět nový výběh pro tyhle dva pravěké chytráky. Dokončený bude za několik týdnů, pokud se deště nevrátí, což je však více než možné. Z Leptoceratopse Dina se stal trochu malý neřád. V neděli mi svým silným zobákem přetrhnul drát od počítače a kdybych tam nebyl, zabil by ho elektrický proud! Nikdy v životě jsem ještě nedržel dinosaura, který se otřásal eketřinou! Uvidíme, jak to s parkem bude dále, ale myslíme, že to nebude tak hrozné, jak jsme si mysleli. Musíme si jen pospíšit...

Pokud jste četli pozorně, dozvěděli jste se, že Oliver vyrazil pro další pravěké zvíře! Které se mu dnes podaří získat, to se dozvíte v následujícím díle přesně za týden!!!

Led a sníh vládci Austrálie

Když se řekne Austrálie, většina z Vás si asi vybaví narudlou či oranžovou polopoušť s občasnými buši, kde žijí klokani a jim příbuzní vačnatci. Lidé v Austrálii se soustředí spíše na osidlování jejího východu, který je úrodnější a najdete tam také velká města jako Sydney a Perth. Zima v Austrálii existuje, možná ne taková, na jakou jsou zvyklí evropané, ale na nějaký čas také přebírá vládu ročních období. Ale před mnoha a mnoha miliony lety, kdy světu vládli dinosauři, po nebi létali létající plazi nebo-li pterosauři a v mořských vodách krájeli své suši mořští plazi, to bylo s Austrálií zcela jinak. Nejprve byl tento kontinent na severní polokouli. Tak tomu bylo v období Kambria. Pak se během stamilionů let přesouval více na jih. A výsledek byl takový, že narazil na dnes nejnehostinnější kontinent ze všech, který ještě k tomu ani ve 21. století není lidmi obydlený-Antarktida. Tehdy, před více než 100 miliony lety (to bylo asi ve středu období Křídy) se už Velký jižní kontinent, odborně zvaný Gondwana, rozpadal. Jižní Amerika a Afrika nebyly s Antarktidou spojeny, ale Austrálie ještě ano. Také byla více na jihu než dnes. To znamená, že zde panoval led a sníh, stejně jako na sousední Antarktidě. Střídaly se zřejmě všechna čtyři roční období. Léto bylo nejteplejší a také nejkratší, naopak nejdelší a nejkrutější byla mrazivá zima. Těžko říct, kolika stupňů tehdy mohla dosahovat teplota v dnešní teplé australské buši-je možné, že to bylo i více než -20°C! I tak odsud známe zkameněliny dinosaurů, jako je malý ornithopod Laellynasaura, velký býložravý Muttaburrasaurus, příbuzný známému Iguanodontovi, velikánský Wintonotitan nebo dravý Australovenator. Žili zde i ptakoještěři. Také právě díky těmto nálezům "dinosaurů z ledu" vědci předpokládají, že pravěcí veleještěři byli teplokrevní, jinak by v tehdejších podmínkách nemohli přežít. V období Triasu a Jury nebyl na pólech žádný led, výkyvy počasí nebyly příliš časté a po celé planetě bylo prakticky stejné podnebí. Ale v Křídě se tato rovnováha změnila, objevily se roční období a právě zima, který v mírném a subpolárním pásu byla a je tak mrazivá, dávala tehdejším obyvatelům Austrálie pořádně zabrat...

Omlouvám se za trochu horší kvalitu rámečku i nápisu v obrázku, ale bohužel nemám prostředky k tomu, abych je "rozostřil". Doufám, že se Vám tento článek líbil, i když mne napadl jen čirou náhodou!

Krokodýli z dob dinosaurů-Malawisuchus

Opět jsou tu Krokodýli z dob dinosaurů, tentokrát jedenáct dní po poslední části. Dnes se zaměříme na slíbeného Malawisucha...

Druh: Malawisuchus mwakasyungutiensis

Délka: 60 centimetrů

Doba, ve které žil: Raná Křída, před 120 miliony let.

Malawisuchus byl pojmenován po místě, kde došlo k jeho objevu. Jeho jméno doslova znamená "krokodýl z Malawi". Byl nalezen konkrétně na severu Malawi v oblasti s dlouhým názvem Mwakasuyunguti, podle níž dostal své druhové jméno. Je znám jediný druh tohoto fascinujícího dávno vyhynulého plaza, M. mwakasyungutiensis (jak již bylo uvedeno nahoře). První nález pochází z roku 1989. Popsán byl však doopravdy až o som let později, roku 1997 a popisu se ujala Elizabeth Gormani. Nejdříve byl zařazen do čeledi Notosuchidae, kam patří také známější Notosuchus, ale dnes je možná více uznáván jako zástupce čeledi Candidodontidae, která však byla vědci "založena" až roku 2002. Malawisuchus však patřil do podřádu Notosuchia. Tento malý krokodýl, dlouhý pouhých 60 centimetrů (nebyl to žádný obr a v dobách dinosaurů jen pidižvík), měl silný krk a končetiny zřejmě dobře uzpůsobené pro běh. Byl to tedy suchozemský krokodýl. Jeho zuby se údajně dokonce podobaly savčím zubům, což však u některých prehistorických krokodýlů není zrovna výjimka. Malawisuchus zřejmě lovil malé obojživelníky, vzhledem k tomu, že jeho velikosti dorůstala zrovna narozená mláďata i menších dravých dinosaurů, na ta si troufnout nemohl. Tento krokodýl žil prostě ve stínu dinosaurů...

Obrázky z www.karencarr.com . Příště Leidyosuchus, příbuzný ohromného Deinosucha!!!

Knihy o pravěku: Putování po pravěku

Putování po pravěku je jednou z mnoha dalších knížek známého a předního českého paleontologa Bořivoje Záruby. Tato malá, ale přesto krásná kniha začíná po otevření časovou osou. Ta končí u Permu, ale na úplném konci knihy zase pokračuje od Triasu až po současnost. Ilustroval ji, stejně jako všechny obrázky v knize, světoznámý malíř pravěku Zdeněk Burian. Jsou zde však i velmi pěkné fotografie různých zkamenělých kostí nebo geologických útvarů. Putování po pravěku má celkem 15 kapitol, z toho patnáctá je něco jako test a jmenuje se "Úkoly pro badatele aneb Četli jste pozorně?" a jsou tu celkově jednoduché a zábavné otázky. Už podle názvu Putování po pravěku je jasné, že knížka je něco jako rychlý průvodce cestovatelů celkou geologickou historií Země. Vždy tu najdete malý zápisníček, který obsahuje v jednoduchých heslech nejdůležitější uvedená fakta a na další straně je pochopitelně rozsáhlý článek s velkými Burianovými obrázky. Každé období má znamení, symbol pro životní podmínky na souši a pod vodou a u čtvrté kapitoly je také výjimečně obrázek zobrazující Afriku a sněhovou vločku. Možná tu nevystupuje tolik pravěkých zvířat a ukázana jsou spíše ta známější, ale kniha je vážně vydařená...

Základní údaje:

Autor: Bořivoj Záruba,

rok vydání: 2008 (je to stále v prodeji ale již ne všude),

počet stran: 32.

Snad ještě někdy napíšu popis nějaké knihy, ale brzy to rozhodně nebude!

Cacops

Cacops je pravěký obojživelník z čeledi Dissorophidae. Jeho podivně znějící jméno má v překladu z latiny ještě podivnější význam: "jako slepý muž". Tento živočich žil v období Permu. Jeho zkamenělé pozůstatky byly objeveny především na jihu Spojených států amerických. Cacops nebyl zrovna obr. Od čenichu až po špičku krátkého a zavalitého ocasu měřil 40 centimetrů. Zvíře je také známo svým pozoruhodným pancířem, který se táhl po celé páteři. Tyto kostěné desky byly zvlíště zesílené a ploché a Cacops se tím tak trochu podobal pásovci. Obrněn byl však také téměř po zbytku svého těla. Vědci si myslí, že tento tvor měl podle nalezené lebky velmi dobrý sluch. Sluchové otvory byly pravděpodobně potaženy tenkou membránou. Tato membrána se při vyluzování jakéhokoliv zvuku pohybovala jako ušní bubínek. Období Permu, ve kterém Cacops žil, bylo také obdobím velkých mocných masožravců, v podstatě prvních velkých dravých plazů na Zemi. Malý obojživelník musel být výborně vybaven pro život v tůních, kam často chodili zahnat žízeň hladoví predátoři, jinak by nepřežil...

Cacopsův popis můžete najít například v knize Dinosauři - Speciální průvodce od Gerrieho McCalla.

Příště obojživelný Diadectes!!!

Křídla k boji a ne k letu

Svět pravěku je stále plný tajemství, ale některá se stále dají rozluštit. Tentokrát to byl například jeden prehistorický pták, jehož křídla překvapivě nesloužila k letu...

Teprve před 10 000 lety vyhynul druh ptáka, který byl velmi zajímavý jedním svým zvykem. Tento živočich, zvaný Xenicibis xympithecus, žil na jednom z nejznámějších ostrovů ležícím ve Velkých Antilách v Karibském moři: Na Jamajce. Jiný název pro tohoto pravěkého tvora zní jamajský ibis. Byl to velký druh ibise, vážil asi 2 kilogramy a byl to endemický druh, žijící pouze na ostrově Jamajka. Zároveň byl jediným druhem scého rodu Xenicibis, jemu nejbližší příbuzný rodu Apteribis žil totiž až na dalekém havajském ostrově Hawaii. Jamajský ibis měl velká, zahnutá křídla. Záprstní kost byla neobvykle velká. Mohl tento pták létat? A k čemu taková křídla sloužila? Takovou otázku si položili vědci, kteří se dali před nějakou dobou do znovuobnoveného výzkumu tohoto pozoruhodného ptáka. Takže jamajský ibis byl nelétavý pták. To ostatně bylo patrné z nálezů už dříve. Ovšem, křídla byla ještě delší než u jiných ptáků, kteří nejsou schopni letu. Ornitologové odhalili, že křídla sloužila jamajskému ibisovi jako zbraň! Pokud byl tento tvor napaden predátorem, ibis jednoduše použil svá velká křídla jako účinnou obranu. Pokud by takové schopnosti neměl, byl by již dávno přepaden nějakým dravcem ze zákoutí, protože na Jamajce dodnes najdete nebezpečné hady, kteří si velice rádi pochutnávají na neopatrných ptácích. Svými velkými křídly však mohl odstrašovat i potencionální soky svého vlastního druhu, kteří jej chtěli připravit o území. V tom nebyl jamajský ibis sám. Mnoho jiných, i dnes žijících ptáků, používá svá křídla k zastrašování nepřátel vlastního druhu, a své ochmýřené končetiny tak každopádně použávali i dinosauři z dob dávno před lidstvem...

Chtěl bych velmi poděkovat především stránkám www.dinosaurss.blog.cz a www.bbc.co.uk/news za to, že jsem díky nim zjistil mnohé informace o tomto pradávném ptáku...

Hrůzná zima v Americe

Pro dnešek se trochu vzdálíme dinosaurům... Pokud sledujete události v televizi, noviny nebo jen tak narážíte na různé informace na internetu, určitě jste už zaznamenali, jakou děsivou zimu právě prožívá Severní Amerika. Mnoho zpráv o tom chodilo především na počátku ledna, teď se na chvíli odmlčely, ale krutá zima zase Ameriku zasáhla a podle toho to také v médiích vypadá. Fotografie zmrzlých domů, aut nebo dokonce Niagarských vodopádů jako z křišťálu už obletěly celý svět. Ve Washingotonu před pár dny napadlo na některých méně udržovaných místech dokonce 40 centimetrů sněhu, byly zavřeny úřady i školy, zpožděno bylo dokonce více jak 3000 letů a teplota se pohybovala okolo -15 až -20°C. Silnice byly nesjízdné a v Marylandu dokonce kvůli tomu zemřel i řidič. V Bostonu zase napadlo 46 centimetrů sněhu, 20 centimetrů v Massachussetts i v New Yorku a New Yersey na tom bylo podobně, jako Washington. Ledový vítr prý dosáhl rychlosti 50 kilometrů za hodinu. Teplotní výkyvy dokonce zaznamenali i v tropickém ráji-na Havaji. A Kanada na tom není o moc lépe, než USA. Tyto mrazy byly v Americe skutečně rekordní... Ovšem u nás by si mohla zima také trochu pospíšit. V posledních pár dnech se sice konečně začalo ochlazovat a napadla i malá vrstva sněhu, není to však tatáž zima, na jakou jsme mohli být zvyklí ještě před pár lety...

K nám zdá se takové mrazy bohudík nepřijdou, ale zima by trochu mohla projevit ochotu potěšit nás sněhem i tady. Možná se tak ale stane, protože má přijít menší ochlazení...

Správce dinosauřího parku - Komu patří Isle Of Die?

Snad si i tento pátek užijete deník Dana Jamesona, který je Správcem dinosauřího parku na ostrově v Tichém oceánu...

Komu patří Isle Of Die?

Dinosauří park zažívá krušné chvilky. Rodina Donalda Rodrígueze, pilota, který byl zabit nejpravděpodobněji Spinosaurem při odletu z Isle Of Die, po nás požadovala 12 milionů amerických dolarů. Poté, co jim zásilka s penězi v úterý večer přišla, dále již nic neřešili. Kostarická vláda však chce, aby nebyly na náš ostrov posílány žádné lodě. Stejně víme, že je to podvod. Rodríguez byl za celý život na šesti ze sedmi kontinentů, řídil přepravní letadla, byl to jeden z nejlepších leteckých expertů a vydělal si miliony dolarů, za které mu jistě vystrojila jeho rodina už dávno pomyslný pohřeb. Peníze od nás požadují jen jako náhradu za jeho život, což vůbec není pěkné. Většina veterinářů z toho dostala nepříjemnou vzteklinu (tedy, doslova). A komu vlastně patří Isle Of Die? Ostrov, ze kterého si přivážíme pravěká zvířata do naší rezervace? Polynéská vláda tvrdí, že do nedávné doby neobjevený ostrov vlastně patří jí. Předtím však na ostrově žádný člověk nestanul. Konečně, chce ho kolonizovat i Velká Británie, se kterou bychom se nejlépe domluvili. Expandovat by sem však chtěly i Spojené státy americké. Začínáme mít pomalu strach, jak bude tato bitva o ten ostrov svedena. Problémů přichází čím dál více. Nikdo předtím netušil, že se stane právě něco tak strašného! Ostrov nepatří totiž opravdu nikomu, ani nám. My odkoupili jen ostrůvek s Dinosauřím parkem, který patřil státu. Co ale bude s Isle Of Die, to nikdo neví...

A co v parku? Začíná stavba akvária pro naše dva Cryptoclidy. Oba bratři hezky rostou a daří se jim velmi dobře. Každý den snědí několik ryb. Dino rád louská ořechy svým stále sílícím zobákem, který je k tomu perfektně uzpůsobený. Rhamphorhynchus na nás začíná přes klec trochu útočit. Někdy jej jdu nakrmit, když on se náhle zvedne ze země, vzlétne a přistane na stěně klece a se strašným křikem se mě snaží odlákat pryč. Neznáme takové chování, ani vlastně nevíme, co to znamená. Tsintaosauři většinu dne tráví uvnitř budovy u kotce. Deště nám znemožňují vycházet ven. Malý deštík nikomu nevadí, ale hrozivé bouřky, které panují teď, jsou nesnesitelné. Doufejme, že to s námi dopadne dobře...

Další část v pátek příští týden! Pokud se Vám tento díl líbil, nezapomeňte komentovat nebo hodnotit hvězdičkami...

Soupis pravěkých žraloků-část 3.

Po asi týdnu čekání je zde další Soupis pravěkých žraloků a já pevně doufám, že si jej s radostí užijete!!!

Název: Cobelodus,

délka: 2 metry,

výskyt: Illinois a Iowa v USA, střední až pozdní Karbon.

Měl nahrbený hřbet, velké oči a lovil pravděpodobně hlavonožce hluboko v tmavé části oceánu. Chrupavčité paprsky byly pohyblivé (byly totiž opatřeny klouby).

Název: Acrodus,

délka: 270 centimetrů,

výskyt: Velká Británie, období Triasu.

Byl objeven známou paleontoložkou Mary Anningovou. Obrázek je spíše ilistrační, protože o tomto druhu se toho mnoho neví.

Název: Plicatodus,

délka: cca 1 metr (?),

výskyt: Německo, Perm.

Plicatodus byl blízkým příbuzným více známého Xenacantha, který však žil v Karbonu. Plicatodus je známý z fosilních pozůstatků odpovídajících permskému období.

Název: Squalicorax,

délka: 2 až 5 metrů,

výskyt: Severní Amerika, Evropa a severní Afrika v pozdní Křídě.

Tento velký žralok s asi 3 centimetry dlouhými zuby čelil nepřátelům pouze ze strany mořských plazů. Některými menšími se však živil. Na obrázku také plave za Claosaurem a je možné, že se živil i mrtvými dinosaury, které ze souše odplavily vlny do oceánu. Je známo devět druhů Squalicoraxe.

Upřímně doufám, že se mi tato část povedla a že jste si třetí část užili...

Pravěk v Čechách-Dýkozubec moravský

V dobách ledových u nás žila spousta zvířat, o kterých se dozvíte v dalšíéch částech. Byla však mezi nimi a jedna šavlozubá kočkovitá šelma...

Jméno: Homotherium moravicum (Dýkozubec moravský),

Období: Pleistocén, před 300 000 lety.

Doby ledové s sebou přinesly velké množství opravdových megabýložravců i na naše území. Ale Česká republika byla také domovem smrtonosných šelem. Dokladů o tom existuje mnoho. Představte si však, že zde žily i šavlozubé šelmy. Ne nadarmo se na konci jedné kapitoly ve Štorchových Lovcích mamutů objevuje "tygr machairodus", který uchvátí mamutí mládě, zatímco se dospělci stahují do ústraní. Pozůstatky tohoto machairoda byly nalezeny v Českém i Moravském krasu. Jedná se o druh, který žil přímo na našem území a rozšířen byl zjevně pouze ve střední Evropě. Homotherium je název pro rod šavlozubé kočkovité šelmy, která žila bezmála 4 miliony let ve velké části světa. Nejrozšířenějším druhem bylo Homotherium latidens, vyskytující se v suchých savanách Afriky už před 5 miliony let a vyhynulo tam teprve před 1 milionem let. Známo je i z kosterních pozůstatků objevených v Severní Americe, kde žilo v průběhu doby ledové a samozřejmě v Eurasii. U nás však žilo Homotherium moravicum-což se dá příhodně přeložit jako "dýkozubec moravský". Těžko říci, jak dlouhou dobu na našem území tento šavlozubec žil, jisté ale je, že zhruba pod dobu 300 000 let již jejich kosti v České republice nenalézáme. V Severní Americe vyhynuli před 100 000 lety, u nás to bylo pravděpodobně již dříve. Nešlo ale o jediný drun ohromné dravé šelmy, která tu v době ledové přežívala. O kořist musel dýkozubec moravský bojovat s dalšími vyspělými a nebezpečnými tvory...

První obrázek zobrazuje samici Homotheria se svými mláďaty, na druhém obrázku je nález moravského dýkozubce ze Stránské skály. Příště se budu věnovat mamutům, lvům jeskynním i dalším velkým zvířatům, která v Česku tehdy žila!

Hroznýšovec duhový-Menší ale přesto nebezpečný had

Dnes si představíme slibovaného hroznýšovce duhového a doufám, že popisy současných plazů budu uveřejňovat trochu častěji...

Latinské jméno: Epicrates cenchria

Rozšíření: Střední a Jižní Amerika

Velikost: 1,5 až 2 metry.

Tento had narozdíl od svých obrovských příbuzných, jako jsou šestimetrové anakondy nebo dokonce desetimetrové krajty mřížkované, není tak velký. Dosahuje délky 150 až 200 centimetrů. Přesto je to postrach pro obyvatele tropických lesů Střední a Jižní Ameriky, alespoň tedy pro ty zvířecí. Živí se totiž malými druhy savců a ptáky. Na lov se vydává po setmění. Existuje několik poddruhů hroznýšovce duhového a všechny z nich jsou typické svými lesklými a hladkými šupinami. Tyto šupiny se ještě překrývají. Barva kůže tohoto hada je temně oranžová až tmavohnědá...

Příště vlnožil užovkový!

Coelurosauravus

Coelurosauravus ("ještěr s dutými kostmi") byl drobný plaz, doslova "létající dráček". Žil v období Permu před 250 miliony let a jeho zkameněliny byly nalezeny v Německu, Anglii a dokonce i stovky kilometrů odsud na Madagaskaru, což potvrzuje, že tento plaz byl během údobí prakontinentu Pangaea rozšířen minimálně po jedné půlce světa. První fosílie však byly nalezeny v Anglii v roce 1910 v měděném dole. Byl dlouhý 30-40 centimetrů a mohl vážit jen velmi málo gramů. Coelurosauravus je velmi výjimečným zvířetem evoluce. Prozatím je to totiž nejstarší obratlovec, který byl schopen minimálně plachtění, tedy klouzavého letu. Aktivně jako ptáci nebo pterosauři však nelétal, k odletu potřeboval vysokou plochu jako dnešní dráček druhu Draco volans, který využívá stejného způsobu cestování. Rozpětí křídel dosahovalo 30 centimetrů. Nebyla to však přímo křídla, ve skutečnosti se jednalo o velmi dlouhá žebra, jež v případě potřeby rozprostřel. Byla potažena blánou. Plachtil pravděpodobně s roztaženými končetinami. Živil se zřejmě velkým hmyzem, a měl pozoruhodnou tlamu plnou maličkých zoubků, které měly oběť uchvátit. Dlouhý štíhlý ocas zase Coelurosauravovi pomáhal udržet při klouzavém letu rovnováhu. Paleontologové se také začali domnívat, že křídla mohl otevřít na slunci, aby se rychleji ohřál a sloužila tak i k termoregulaci. Možná létal ve skupinkách...

Tento létající dráček je celkově známý. Jeho popis najdete v knize Dinosauři-Fascinující svět pravěkých obrů, zmínku o něm najdete také ve Velké obrazové encyklopedii Dinosauři a významnou roli má také v seriálu Pravěk útočí.

Příště Cacops!

Úžasný nález týkající se mořských plazů

Každý přírodovědec touží po tom vědět, jakou barvu kůže, peří či srsti měla dávno vyhynulá zvířata. Za posledních pár let vědci odhalili zachovalé pigmenty peří několika dinosaurů a prehistorických ptáků. Peří by ještě snad mohlo zachovat pigmenty jeho barvy, ale o kůži už vědci jako o samozřejmosti nemluvili. Každý by chtěl vědět, jakou barvu kůže měl T-Rex nebo Triceratops, ale podle vědců a veřejnosti bychom museli zajít hodně daleko, abychom to skutečně zjistili. Ale tento nový skvělý nález všechno změnil. Už 8. ledna 2014 napsala Science Daily článek popisující vědeckou senzaci. Pigmenty barvy kůže se totiž skutečně zachovaly v pradávných skalách! Vědcům se tak podařilo zjistit zhruba barvu kůže tří mořských plazů, z nichž ani jeden nežil ve stejném období, jako ten druhý: 55 milionů let starý druh kožatky, 85 milionů let starý mosasaur a cca 196 milionů let starý ichtyosaur. Vzorky analyzoval Technický výzkumný institut ve Švédsku. "To je fantastické!" řekl o objevu pigmentů mořských plazů vědec Johan Lindgren, "když jsem začal studovat na univerzitě v Lundu roku 1993, dávali poprvé film Jurský park a to byl jeden z důvodů, proč jsem se začal zajímat o biologii a paleontologii." Per Uvdal, jeden ze spolupracovníků na studii, řekl: "Nyní můžeme konečně použít sofistikované molekulární a zobrazovací tehniky, abychom zjistili, jak tato zvířata vypadala a jak žila." Ze studia otisků v pradávných skalách vyplývá, že prehistorická kožatka měla podobné zbarvení, jako její dnešní příbuzné. Zkoumaní mořští plazi z dob dinosaurů měli tmavou barvu kůže. Je to další úžasný objev, který zase posunul dějiny paleontologie o velký krok dál...

Více informací se dozvíte na adrese stránek Science Daily. Pokud Vás stejně jako mne objev zaujal, komentujte...

Krokodýli z dob dinosaurů-Allodaposuchus

V pravěku žila spousta nestvůr a také Allodaposuchus, suchozemský krokodýl, mezi ně patřil.

Druhy: Allodaposuchus precedens, Allodaposuchus subjuniperus

Délka: 3 metry

Doba, ve které žil: Pozdní Křída, před 80-70 miliony let.

Allodaposuchus, dlouhé jméno pro krokodýla se silnými čelistmi, který žil v jižní Evropě především ve Španělsku, Francii a Rumunsku před 80 až 70 miliony let. Zjevně k životu vodu příliš nepotřeboval tak, jako dnešní krokodýlové. Vzhledem ke své velikosti, délce přes 3 metry, se mohl živit i dinosaury. Skus jeho čelistí byl velmi silný a mohl v rychlosti a z ničeho nic uchvátit dinosauří mládě. Jiní jej zase vyobrazili jako děs nahánějícího mrchožrouta, který udělá vše proto, aby se nasytil masem již zabitého zvířete. První druh, A. precedens, byl pojmenován Franzem Nopcsou roku 1928. Dlouho byl považován za jediný druh tohoto krokodyliana, ovšem teprve minulý rok byl popsán další druh tohoto děsného tvora-A. subjuniperus. Sám o sobě byl tento krokodýl velice zvláštní. Jisté je, že musel patřit do kladu Eusuchia, ale o dalším zařazení vědci stále diskutují. Mnozí paleontologové provedli nejrůznější analýzy vzorků zkamenělých kostí, aby se pokusili odhalit Allodaposuchova tajemství. Jedním si ale můžeme být jistí-že to byl velmi krutý živočich s krátkou lebku a ostrými zuby v dlouhých čelistech...

Proslavil se také svou rolí v epizodě Podovy cesty ze seriálu Planeta dinosaurů (Discovery Channel, 2003).

Příště Malawisuchus!

Správce dinosauřího parku - Rodríguezova smrt se definitivně potvrdila

Už nějakou dobu to s problémy Dinosauřího parku vypadá černě, co se stane teď?

Rodríguezova smrt se definitivně potvrdila

"Říkali, že našli lidské ostatky v doupat jednoho z pravěkých savců, snad to byl Repenomamus. Byla to lýtková kost, roztříštěný kus lidské lebky a úlomky žeber potažené cáry spáleného oblečení. V doupěti byla i pilotova čepice. Ano, rozumím. Hoši, vystrčte kapsy ven. Až to pošleme do světa, budou po nás chtít 12 milionů." Tolik Oliver ze své vysílačky. Pilot Rodríguez je definitivně mrtvý. V mělčinách na jihu ostrova (mimochodem velmi daleko od místa, kde se pilot pokusil o vzlétnutí) byly nalezeny zbytky vraku letadla. Nápis byl jasný: OK-607. Vysílačka i pod vodou stále blikala a letecká kabina byla rozřezaná na několik kusů. Některé z nich naši lidé ani nenašli. Části vyzviženého plechu byly prohnuté od dlouhých, krokodýlových zubů. Vzledem k tomu, že Rodríguez před vzlétnutím letadla volal do vysílačku, že vidí příšeru jako z filmu Jurský park 3, musel narazit na Spinosaura. Stopy tohoto dinosaura už den předtím našel Oliver s týmem na pláži. Charles je velmi zklamaný a zkleslý. Zjistil, že vybudovat rezervaci na chov a studium jinak dávno vyhynulých zvířat bude jednoduché. Teď jsme ale přišli už o prvního pracovníka a další rychle mizí. Ne, že by je něco zabilo, to naštěstí ne. Mají ale strach a tak ve středu podali výpověď dva lidé. Charles ostatní v rozpacích přesvědčuje o bezpečnosti jejich práce, že Dinosauří park je mnohonásobně bezpečnější než Isle Of Die. Oni ale mají strach oprávněně. Oliver je dosud na Isle Of Die. Táboří na pláži a hledá další stopy. Až zítra zpráva o smrti seňora Rodrígueze přijde do Kostariky, budeme muset zaplatit spoustu peněz...

Deště stále pokračují. V takovém sezónním počasí nemůžete skoro ani vyjít ven. Kdybyste si vzali deštník, déšť ho zničí ještě dřív než dojdete do auta. Prašná cesta, kde jsme chtěli začít vytvářet skutečnou silnici, se proměnila v bahnité peklo. Ani ten nejlepší řidič by z toho nevyjel, je to jako tekutý písek. Cryptoclidové rostou rychle. Dino je spokojený a také rychle sílí. Tsintaosauři musejí být zavřeni pod střechou a do silného deště se jim ani moc nechce. Stejně je v kotci jen písek a žádná potrava, tu jim ošetřovatelé hází do krytu. Včera blesk srazil jeden strom. Zavalil kus ohrady pro Tsintaosaury, kteří výběh obývali předtím, než ho rozbořili. Z přístavu se nedá ani vyjít, úředníci a námořníci jsou nuceni trávit dlouhé dny na našem ostrově. Také spojení s okolním světem není moc dobré, hromy a blesky ruší signál. A my navíc musíme zaplatit 12 milionů za Rodríguezovu smrt...

Navíc raději prozatím nechtějte vědět, co bude čekat Dinosauří park nadále, jaké mezinárodní problémy budou brzy odstartovány a co budou muset Dan Jameson, Oliver Marsh a Charles Ted dělat, aby zachránili situaci!

Nipponosaurus

Nipponosaurus, což znamená "japonský ještěr" byl úplně prvním dinosaurem, kterého kdy našli v Japonsku. Byl to velký býložravec ze skupiny hadrosauridů, tedy kachnozobých dinosaurů. Měl velký "kachní" zobák k rozmělnění potravy. Uvnitř tohoto zobáku byly stovky maličkatých zoubečků, kterými drtil tuhou rostlinnou stravu. Tvořily ji nízké keře a listy stromů. Na hlavě měl podobně jako většina jeho příbuzných hřebínek. Stejně jako v případě Parasaurolopha, i u Nipponosaura měl tento hřebínek vzdušné průduchy a byl spjatý s nosem. Vydávanými zvuky mezi sebou jednotliví Nipponosauři komunikovali. Byl dost velký, asi 7,6 metru a na výšku měřil před 400 centimetrů-zhruba 12 stop. Mohl snad vážit 3 nebo 4 tuny. Byla nalezena jediná kostra tohoto dinosaura a navíc muselo jít patrně o mladého jedince. Dospělí Nipponosauři tedy mohli být ještě větší, než je uvedeno. Ví se ale, že hadrosauridi žili ve stádech a díky dokladům ze Severní Ameriky víme, že vytvářeli hnízdní kolonie. Nipponosauři se mohli chovat stejně...

Popis tohoto dinosaura najdete v knize Gerrieho McCalla "Speciální průvodce Dinosauři od Allosaura po Tyrannosaura".

Příště Jaxartosaurus!

Soupis pravěkých žraloků-2. část

Další čtveřice žraloků, kteří plavali v mořích dávno před příchodem prvního člověka...

Název: Cladoselache,

délka: 1,8 metru,

Výskyt: Ohio, Severní Amerika, před 400 miliony let.

Tento raný žralok neměl špičatý čenich, jako mají dnešní žraloci, měl štíhlé proudnicovité tělo a je znám z nálezů šupin a zubů v clevelandských břidlících z Ohia.

Název: Tristychius,

délka: 60 centimetrů,

Výskyt: Ve Skotsku před 360 miliony let.

Tento malý žralok patřil do skupiny hybodontoidů. Vypadal podobně, jako dnešní máčky.

Název: Hybodus,

délka: 2 metry,

výskyt: celý svět od doby pozdního Permu až po konec Křídy.

Hybodus byl jedním z nejúspěšnějších a jako rod nejdéle žijících žraloků vůbec. Měl dva typy zubů a připomínal trochu žraloka modravého.

Název: Nanocetorhinus,

délka: 1 metr,

výskyt: Slovensko po celé období Miocénu.

Nanocetorhinus je známý z 28 zachovalých zubů. Byl popsán teprve v roce 2011.

Jelikož tento tvor ještě nebyl zrekonstruován, nenašel jsem jeho obrázek, za to se moc omlouvám.

Na další Soupis pravěkých žraloků se můžete těšit už v blízké době!!!

Basilosaurus

Jméno: Basilosaurus,

Potrava: Maso,

Výskyt: Eocén, před 40-36 miliony let,

Velikost: Až 18 metrů.

Popis:

Basilosaurus, nebo-li plazí král, byl jedním z prvnéch velkých kytovců. Za své latinské jméno zakončené slovem "saurus" nebo ještěr nebo plaz, vděčí staré vědecké domněnce, kdy si paleontologové mysleli, že před sebou mají fosilie plaza. Při náhledu do zkamenělých čelistí pak ale přišlo překvapení, protože tento dlouhý tvor měl stoličky a byl to tedy savec, jako my! Basilosauři žili v období Eocénu před 40-36 miliony let na území saharské pouště, kde také nacházíme jejich ostatky. Další významné objevy Basilosaura pocházejí z Louisiany ve Spojených státet. Měli tu bohatou společnost, mohli lovit žraloky, ostatní kytovce, větší savce a mnoho ostatních živočichů. Odhaduje se, že samci byli větší samice. Plně vzrostlý samec mohl mít až 18 metrů. Basilosaurům také zůstaly po dávných předcích dvě zredukované končetiny vzadu, které už k pohánění vodního proudu nestačily a u jejich potomků zmizely docela. Tento tvor je známý ze seriálů Putování s pravěkými zvířaty a Putování s dinosaury: Monstra pravěkých oceánů...

Na další zvíře si patrně nějakou dobu počkáte, protože BBC začala obrázky charakteristických znaků odstraňovat. Snad se Vám popis líbil!

V Saúdské Arábii poprvé našli dinosaury

Někteří lidé, kteří se o pravěk příliš nezajímají, si možná myslí, že dinosauři byli nalezeni opravdu doslova po celém světě. Je to pravda, ale ne ve všech státech světa. Nejčastěji vykopávkám fascinovaných paleontologů brání politická situace v zemi nebo jiné faktory. A v Saúdské Arábii nemohly žádné vykopávky kvůli rizikové situaci také probíhat. Pak se ale vědecký tým právě z této země s pomocí paleontologů pocházejících z Austrálie a Švédska podíval po dinosauřích zkamenělinách uprostřed arabské pouště. Povedl se jim velmi fascinující objev! Našli totiž pozůstatky hned několika druhohorních zvířat, která tudy kdysi chodila. Byl zde nalezen nějaký nový druh abelisaurida, který byl podle odhadů týmu dlouhý tak 6 metrů a také nějaký nový titanosaurid. Zvláště tento nález je uchvacující, protože titanosaurid měřil podle všeho až 20 metrů. To je na dinosaury slušná velikost. Oba žili před 70 miliony let. Problém ve zkoumání života v prehistorické Saúdské Arábii spočíval dříve v tom, že výzkumy dovedli vědce k informaci, podle které byla tato země a vůbec většina poloostrova, na němž leží, zalita druhohorním mořem. Zcela jistě se tu ale musely nacházet minimálně nějaké ostrovy, na kterých žili opravdu gigantičtí dinosauři, jako nově nalezený sauropod. Pro začátek roku 2014 je to významný objev, snad z ostatních lokalit naší planety budou vědci nalézat i další a další kosti pravěkých živočichů...

Na obrázku vidíte nalezené obratle a zuby... O tomto objevu jsem se dozvěděl především díky stránkám Fox News a DinosaurusBlog. Doufám, že Vás objev potěšil!

Historie létání-Vzduch už patří pterosaurům

Po nějakém čase je tu znovu Historie létání...

Naposledy jsme se seznámili s primitivními jurskými ptakoještěry, jako byli Dorygnathus či Dimorphodon. Tito ptakoještěři žili před 180 miliony let a stále, ačkoliv už objevení prvních pterosaurů uběhlo asi 40 milionů let, byli vybaveni prvotními ptakoještěřími znaky. Nemusíme ani počítat dlouhý ocas, který bude u pterosaurů typický ještě po celé jurské období, měli však ještě stále velké lebky. Ovšem, jak toto geologické údobí pokračovalo, primitivní znaky se u ptakoještěrů počaly ztrácet. Objevuje se nová čeleď pterosaurů-Rhamphorhynchidae. Mezi tyto ptakoještěry patří například Pterorhynchus, rod objevující se na Zemi před 164 miliony lety, tedy v období střední Jury. Lebkajiž byla menší, měřila 11 centimetrů a nebyla ani tak těžká. Uvnitř čelistí byla spousta ostrých zubů a tento tvor je používal výborně k lovu ryb. Rozpětí křídel dosahovalo asi 85-90 centimetrů. Pterorhynchus žil na území dnešnímu Vnitřního Mongolska v Číně. Dalším vyspělejším ptakoještěrem je Darwinopterus, který byl pojmenován podle jednoho z největších přírodovědců, jací kdy žili, tvůrce evoluční teorie Charlese Darwina. Darwinopterus, popsaný teprve v roce 2010, žil před 160 miliony lety, což je stále doba střední Jury. Jeho příbuzným byl čínský Wukongopterus, popsaný jen o rok dříve. Rozpětí křídel dosahovalo pouhých 70 centimetrů, lebka však byla již protáhlejší a na čele byl umístěn zvláštní útvar. Měl zhruba středně dlouhý krk a ještě pořád dlouhý ocas. Ptakoještěrům se rozhodně nesmírně dařilo. Ve střední Juře se vyvinulo i množství dalších a dalších rozmanitých a krásných rodů a druhů, kteří obývali celý svět. Bylo jich mnohem více, než těch, kteří byli zmíněni. Nejednalo se však už o jediné obratlovce ve vzduchu. Planetě pod jejich křídly dosud vládli pozemští dinosauři. Ale v Jurském období se někteří malí masožravci vyvinuli ve zcela novou skupinu obratlovců, jež jsou dnes všude kolem nás. V této chvíli začíná také historie létání prvních ptáků...

Ale o těch až příště!

Soupis pravěkých žraloků-1. část

Dnešním žralokům by asi naskočila husí kůže, kdyby uviděli své prehistorické příbuzné. Paleontologové jsou však takovými úžasnými živočichy zcela fascinováni. Asi každý člověk někdy slyšel o megalodonovi, ale v pravěku žila i spousta dalších, pro veřejnost méně zajímavých žraloků, kteří ale přitom byli podivuhodní a možná i zajímavější, než gigantický megalodon. Představíme si množství takových prehistorických žraloků... Tento seznam neukazuje žraloky podle geologických období ani podle abecedy. Jedná se prostě o soupis základních informací o do každé části vybraných žralocích...

Název: Carcharodon/Carcharocles megalodon,

Délka: Až 16 metrů,

Výskyt: Po celém světě, před 28-1,5 miliony let.

Megalodon byl zřejmě tím největším žralokem, který kdy žil. Dochovalé zuby měří cca 17 centimetrů.

Název: Stethacanthus,

Délka: 70 centimetrů,

Výskyt: Celý svět, před 360-325 miliony let.

Vědci přesně nevědí, k čemu sloužila ploutev na hřbetě. Je to jeden z nejpodivnějších znaků tohoto živočicha.

Název: Xenacanthus,

Délka: 70 centimetrů,

Výskyt: Řeky a močály celého světa, před 320 miliony let.

Členové této skupiny žili dokonce i u nás. Jejich pozůstatky byly objeveny v bahnitých nánosech dávných vodních pánví.

Název: Physogaleus,

Délka: Asi 1 metr,

Výskyt: Celý svět, v odbobí pozdního Miocénu.

Tento tvor je také znám svou rolí zabijáka opic v seriálu Putování s pravěkými zvířaty.

Pokud se Vám první část líbila, komentujte a hodnoťte také hvězdičkami. Snad napíši příští část již brzy, doufám v to!

Správce dinosauřího parku - Oliverova osudná výprava, část 2.

Naposledy jste se mohli dozvědět o tragických událostech, které potkaly Oliverovu výpravu na Isle Of Die. Jak to po týdnu vypadá?

Oliverova osudná výprava, část 2.

Nastávají nám velké problémy. Než začnu vyprávět o posledním týdnu, poslechněte si prosím záznam z vysílačky pilota Rodrígueze: "Isle Of Die. Pacifický oceán. Tady pilot Donald Rodríguez! Ozvěte se! Ano? Mám opustit prostor? OK. Startuji motory. Je tu jeden problém, pláž před letadlem je moc krátká, musím to obrátit a vyletět po druhé. Snad pak otočím kurs. Ale moment, támhle v lese něco prochází. Santa Maria, vypadá to jako ta příšera z filmu Jurský park 3!" Poté byste ve vysílačce uslyšeli strašné dunění. Radary na lodi prokázaly, že okolo Isle Of Die žádné letadlo nelétá. Námořnictvo mělo strach se k ostrovu přiblížit a Charles je dlouho přesvědčoval, že jim nehrozí téměř žádné nebezpečí. Pak ale posádka námořnictva uviděla v dvacetikilometrové dálce hejno ptakoještěrů a okamžitě oblast opustila. A co Oliver? Sám píše: "Do té jeskyně musela vlétnout skupinka Anurognathů. Šli přímo po nás, ale my utekli daleko do džungle. U řeky jsme vyplašili stádo Garudimimů, kteří nás při útěku skoro pošlapali. V pátek večer se ozval známý zvuk helikoptéry, která přistála na mýtině v džungli. Když jsem přišel do helikoptéry, byl jsem šťastný a vyděšený zároveň. Na lůžku ležel Tim, celý v sádře. Měl čtyři zloměniny a spoustu kousanců. Ale naštěstí nedostal otravu krve. I přes jeho zubožený stav mi tekly slzy radosti, když jsem viděl, že přežil. Všichni jsme byli zachráněni!" Výprava ale nekončí. Už v neděli Oliver dokonce i s Charlesem vyjeli na Isle Of Die hledat letadlo pilota Rodrígueze. Domníváme se, že jej napadl Spinosaurus a Rodríguez nepřežil. Jeho rodina už od nás žádá náhradu 5 milionů dolarů, musíme koupit nové letadlo, které taky něco stojí, polynéské úřady odmítají vést vyšetřování, Kostarika na smrt svého občana nic neříká a vůbec, je tu spousta potíží...

S Oliverem, Charlesem a záchrannou výpravou to vypadá dobře. Ale o pilota Rodrígueze mají všichni na ostrově strach! Byl to dobrý a spolehlivý člověk. V parku se našim dvěma Cryptoclidům daří. Brzy pro ně bude postaveno nové akvárium. Zatím žijí jen ve velké vaně. Dino už pořádně vyrostl. Za nedlouho už bude dospělý Leptoceratops. Bohužel začíná být i trochu agresivnější. Jinak je ale v pořádku. Já už zapomněl na ty prehistorické borovice a místo toho jsme u přístavu vysadili kokosové palmy. Asi se tam budou hodit lépe. Máme ale starosti o našeho Rhapmphorhyncha. Během uplynulého týdne se mu povedlo dostat ze z klece a létal dvě hodiny po ostrově. Chlapi ho chytili těsně u pobřeží, skoro nám uletěl. O dalším dění v Dinosauřím parku Vás informuji příští týden...

Jak už Dan Jameson psal, za týden další část!

Krokodýli z dob dinosaurů-Notosuchus

Minule jsem Vám sliboval popis Notosucha, a proto je zde pro dnešek právě tento suchozemský krokodýl:

Druhy: Notosuchus terrestris, Notosuchus lepidus

Délka: 1,5 až 2 metry

Doba, ve které žil: Křída, před 80 miliony let.

Tento prehistorický krokodýl obýval oblast dnešní Patagonie v Argentině před zhruba 80 miliony let. Latinské jméno "Notosuchus" znamená v překladu "jižní krokodýl". Tento nebezpečný plaz patřil do své vlastní čeledi, Notosuchidae. K životu snad ani nepotřeboval vodu tak, jako dnešní krokodýlové. Stejně jako jemu příbuzní, i Notosuchus mohl žít na solných pláních nebo v lesích. Měl speciálně vyvinutý skus čelistí. Do nich dokázal nabrat dinosauří vejce. Živil se zřejmě i mláďaty dinosaurů. Dále snad požíral i malé savce a menší druhy plazů. Notosuchus byl vybaven dlouhými končetinami, delšími než u ostatních klasických krokodýlů (vyjma čeledi Notosuchidae a jiných skupin, do kterých řadíme pozemské krokodýly). To tomuto nejpravděpodobněji studenokrevnému plazu propůjčovalo rychlost a větší mrštnost, než u vodních krokodýlů. Zkameněliny Notosucha byly objeveny ve formaci Bajo de la Carpa a už v roce 1896 popsal Woodward nalezený exemplář jako Notosuchus terrestris. Jednalo se zkrátka o velmi nebezpečného predátora, i když mohutnějšímu dravci samozřejmě instinktivně ustoupil...

Tento krokodýl se také proslavil v televizním pořadu. Mohli jsme jej vidět v jedné epizodě seriálu Planeta dinosaurů z roku 2003. Právě zde byl zobrazen jako vysoce nebezpečný predátor pro mláďata Saltasaurů.

V příští části informace o Allodaposuchovi!

Pravěk v Čechách-Karbon v Nýřanech

Tato část tak trochu naváže na díl minulý, v jehož obsahu jsem se snažil popsat důležitost objevu kostí Edaphosaura v Česku, především v Nýřanech. Dnes se podíváme i na jeho karbonské sousedy...

Místo: Nýřany, Plzeňská pánev,

Období: Pozdní Karbon, před 303-300 miliony let.

V roce 1862 se Antonín Frič, významný vědec a profesor pražské univerzity, dozvěděl o nýřanském uhlí, které se tehdy používalo k výrobě plynu. Toto uhlí ovšem obsahovalo živočišné zbytky. Frič nemohl nic zameškat a okamžitě přijel na dané místo, aby si uhlí prohlédl. A skutečně! Uhlí obsahovalo velké množství zkamenělin zvířat i rostlin z pozdního Karbonu. Frič začal provozovat jejich výzkum a nakonec se stalo, že o těchto zkamenělinách napsal čtyři tlusté knihy! Jeho práce byla oceněna i mnoha vědci v zahraničí. Londýnská geologická společnost dokonce toto velké dílo poctila Lyellovou cenou a nebyla sama; Pařížská Akademie mu zase udělila Cuvierovu cenu. Uhlí obsahovalo zkameněliny především karbonských krytolebců (latinsky Stegocephalia), byli zde především Branchiosaurus, Keraterpeton, Cochleosaurus, Microbrachis, Hyloplesion a dokonce obojživelník, který dostal jméno po místě nálezu - Nyrania! Dále zde byl nalezen i hadovitý obojživelník Ophiderpeton. Jak už bylo napsáno, uhlí samozřejmě poskytovalo i stopy po prehistorických rostlinách (kromě toho, že z těchto rostlin také vzniklo). Objevovaly se zde především přesličky, nápadně připomínající stromy, proslulý rod Calamites. Zkrátka před 300 miliony let, kdy obří členovci Karbonu zažívali poslední slavné dny v dějinách Země, rozléhaly se v České republice velké močály a pralesy stejně tak, jako to známe ze zkamenělin po celém světě. Je úžasné, že i na našem území se našlo tolik zbytků tak velkého množství tehdejších zvířat...

Na prvním obrázku vidíte překrásnou rekonstrukci karbonského pralesa od Zdeňka Buriana, zatímco na druhém plave hadovitý obojživelník Ophiderpeton za svou kořistí... Příští část opět brzy!

Garudimimus

Garudimimus ("napodobitel Garudy") byl dinosaurus z čeledi Ornithomimidae, kam řadíme také známější rody Ornithomimus a Gallimimus. Toto zvíře bylo pojmenováno podle obrovského ptáka, pocházejícího z asijské mytologie. Tato stvůra byla nazývána ve všech legendách Garuda. Garudimimus s výškou asi 2,1 metru předčil i člověka. Pokud jde o rychlost jeho běhu, často se uvádí 35 km/h, ale je dost možné, že stejně jako jeho o něco menší příbuzní, i tento Garudimimus byl schopen vykonat i vyšší rychlost běhu. Žil tenkrát v Mongolsku před 75 miliony let, takže se setkával s důvěrně známým Velociraptorem nebo svým příbuzným Gallimimem. Délka mohla činit alespoň 3,5 metru, maximálně pak 4 metry. Váha je odhadována něco pod 100 kilogramů. Byl to lehký plaz. Garudimimus byl vybaven primitivnějšími znaky, než jakých si můžeme všimnout u jeho známějších příbuzných. Oči byly hodně velké, na zadních nohou měl krátké prsty, které mohly brzdit jeho rychlost, a pak tu byl i hřebínek před očima. Tento útvar byl zahnutý dozadu, podobně jako roh. K čemu sloužil, není jasné. Možná pomáhal mláďatům rozloupnout skořápku vejce při líhnutí, možná jej měli Garudimimové jen jako takovou okrasu, každopádně u vyvinutějších ornitomimosaurů se takový znak nevyskytuje. Podle zubů se dá soudit, že živočich byl všežravcem, požíral rostliny, ale nepohrdl ani masem...

Popis tohoto dinosaura najdete v knížce Speciální průvodce-Dinosauři s podtitulem Od Alosaura k Tyranosaurovi.

Příště Nipponosaurus!

Chalicotherium

Jméno: Chalicotherium

Potrava: Listí stromů

Výskyt: Asie.

Popis:

Až 260 centimetrů vysoké Chalicotherium žilo v období pozdního Oligocénu, asi před 25 miliony lety, v Asii; především v Mongolsku. Zkameněliny tohoto zvířete jsou však velmi vzácné. Chalicotherium vypadalo jako kříženec koně s nějakým jiným, ještě zvláštnějším zvířetem. Způsob chůze připomínal zřejmě některé druhy opic, je možné, že Chalicotherium nosilo ostré drápy směrem nahoru a nedotýkalo se jimi země, aby si je nepoškodilo. Tyto drápy mohlo použít ke shrnutí listí z větve stromu, ale mohly by sloužit i jako výborná zbraň. Hlava už vyloženě připomínala koně. Někteří paleontologové si myslí, že se Chalicotherium živilo podobně, jako dnešní pandy. Jejich dnešními nejbližšími příbuzními jsou tapíři, nosorožci a pochopitelně podle vzhledu hlavy také koně. Ovšem, s příchodem pozdějšího období Miocénu Chalicotherium jako rod vymřelo. Možná to způsobily právě prudké změny klimatu na konci období oligocénního...

Další popisy zvířat z Oligocénu již opět v brzké době!

Diplomy za Soutěž Dinosauři 2013

Po jednom týdnu, kdy jsem zveřejnil otázky Soutěže Dinosauři 2013, je na čase tuto soutěž také vyhlásit. Zúčastnili se čtyři soutěžící, pro začátek řeknu, že ani jeden neskončil s jednomístným číslem co se týká počtu nasbíraných bodů. U některých z Vás mi bylo hned po přihlášení jasné, že skončíte s plným počtem bodů, jiní si zase mysleli, že to pokazili a přitom skončili s krásným počtem bodů. Nezbývá než to, abych všem zúčastněným předal diplomy...

Na 1. místě se umístil Dinosaurss, kterému se podařilo získat všech 20 z 20 bodů! Dinosaurssi, gratuluji k 1. místu! Na diplom jsi chtěl obrázek Ornithocheira, a protože jsi v komentářích u popisu 4. dílů seriálu Putování s dinosaury psal, že první obrázek se Ti velmi líbil, rozhodl jsem se umístit ho na tvůj diplom:

Ale pozor, o 1. místo se dělí ještě s Deinonychem! Deinonych, jako obyčejně každý rok, získal všech 20 z 20 bodů! I tobě Deinonychu gratuluji ke krásnému 1. místu! Chtěl jsi, abych Ti na diplom něco vybral, proto jsem na něj umístil trochu "vražedný" dinosauří obrázek:

2. místo patří soutěžícímu, který psal, že bude mít nejnižší počet bodů, ale rozhodně tomu tak není! Je to Martinoraptor! Získal jsi 19 z 20 bodů, neodpověděl jsi pouze na pátou otázku, odpovědí byl Henodus. Zde máš svůj diplom, chtěl jsi, abych Ti na něj něco vybral, a to je tohle:

A 3. místo patří Antrozovi s 15,5 z 20 bodů! Doufal jsi v to, že budeš mít alespoň polovinu správně, a měl jsi pravdu. Na několik otázek jsi však odpověděl špatně (například Tianchisaurus patřil mezi nejstarší ankylosauridy, ale rozhodně nežil před 68 miliony lety v období Křídy, nýbrž již v období Jury). Zde je však tvůj diplom, chtěl jsi na něj zvíře z australské megafauny a já pro tebe vybral Diprotodona:

Nakonec ještě malá poznámka: Na blogu se diplomy zobrazí trochu menší, než jsem to původně zamýšlel v administraci, ale toho se nijak nelekejte.

Všem moc děkuji za účast v soutěži a doufám, že alespoň někteří z Vás se přihlásí zase příští rok!