sobota 7. července 2018

Žraločí řády: Pristiophorifomes (pilonosi)

Žraloci už na naší planetě žijí po nějakých 400 milionů let. Ačkoliv se za tu dobu vyvinulo a také vyhynulo nepřeberné množství druhů, jejich anatomie se příliš nezměnila. Ba naopak, zdá se, žraloci si udrželi svůj tvar těla i způsob života po celé stovky milionů let. Patří k nejúspěšnějším živočichům, kteří se kdy vyvinuli. Přežili velké Permské vymírání, největší vymírání v historii naší planety. Přečkali i náraz meteoritu a sérii kataklyzmatických událostí, jež následovaly, a které vyhubily dinosaury, ptakoještěry, mořské plazy a amonity. V současnosti jim hrozí vůbec největší nebezpečí: každý rok je 73 milionů žraloků odchyceno a zabito. Mnozí jsou loveni pro své ploutve, jiní končí v rybářských sítích jako vedlejší úlovky... S rychlostí, jakou mizí, jsou mořské ekosystémy narušovány... Stále se setkáme s lidmi, kteří by se však ochraně žraloků raději nevěnovali, neboť je považují za nebezpečná monstra vyhledávající lidi k snědku. Jak daleko jsou jen od pravdy... Bez žraloků by to v našich mořích a oceánech nefungovalo...

V tomto seriálu si detailně přiblížíme všech osm v současnosti žijících řádů žraloků. Seznámíme se s jejich nejzajímavějšími zástupci, podíváme se na jejich biologii a zjistíme něco o jejich ochraně, a proč jsou někteří z nich tak ohrožení. V poslední části nám zbývá podívat se na pilonosy, poměrně malý řád, který zahrnuje pouze 9 žijících druhů. Jejich rypec je dlouhý, protáhlý a vybavený zuby a někdy i hmatovými vousy, což jim dodává skutečně podivný, unikátní vzhled. Pohledem na pilonosy tedy končí tento seriál...

ŽRALOČÍ ŘÁDY

PRISTIOPHORIFORMES (PILONOSI)


Pristiophoriformes, česky pilonosi a anglicky sawsharks, jsou řádem žraloků, který se ve fosilním záznamu objevuje už v období Jury. Na těchto podivných parybách se tedy přiživovali velcí mořští plazi druhohor, stejně jako někteří velcí masožraví dinosauři, kteří mohli buďto na mršinu nějakého toho pravěkého pilonose narazit na pobřeží nebo ho rovnou sami ulovit v řece. Důležité je neplést si žraloky z řádu pilonosů s pilouny (anglicky sawfish). Ti totiž patří do řádu rejnoků (Batoidei), přestože jsou pilonosům velice podobní! Poznat rozdíl mezi pilonosem a pilounem můžeme jednoduše, stačí se podívat na žaberní štěrbiny. Jako u všech žraloků je totiž pilonosi mají po stranách těla, nikoliv na jeho spodní straně!

Existují dva v současnosti žijící rody pilonosů; Pliotrema, jež zahrnuje jediný druh a ten je vybaven šesti žaberními štěrbinami na každé straně těla, a Pristiophorus, který zahrnuje zbývajících 8 druhů pilonosů, z nichž všichni mají na každé straně těla pět žaberních štěrbin. Pilonos by nebyl pilonosem, kdyby neměl svůj dlouhý pilovitý rypec sloužící k vyhnání kořisti ode dna nebo jejímu odhalení (k detekci kořisti slouží dlouhé hmatové vousy). Všechny druhy jsou vejcoživorodé, což znamená, že se mláďata vylíhnou z vajíček ještě uvnitř matky a ta pak přivede na svět živá mláďata. Některá pak žijí samostatně, jiná ve školkách. Všechny druhy jsou naštěstí klasifikovány jako málo dotčené, případně téměř zranitelné. Jde tedy o jediný žraločí řád, jehož zástupci jsou relativně v pořádku a nejsou v přímém ohrožení ze strany lidského druhu.


Slavný ruský geograf, biolog a ichtyolog Lev Berg popsal pilonosy jako řád roku 1858, o rok později byla popsána čeleď Pristiophoridae, do které všichni žraloci z řádu pilounů patří (a to sice oba dva rody). Pristiophora popsali němečtí ichtyologové Müller a Henle roku 1837, Pliotrema pak byla popsána roku 1906 britským ichtyologem Charlesem Tatem Reganem.

Čeleď Pristiophoridae:
Pilonos Warrenův (Pliotrema warreni)
Mimo šestižábré šedouny (Hexanchiformes) už neexistuje žádný jiný druh žraloka s šesti žaberními štěrbinami, tedy kromě tohoto pilonosa Warrenova. Také proto je jeho obecný anglický název sixgill sawshark. Je to jediný zástupce rodu Pliotrema a činí ho tak rodem monotypickým. Dospělí samci bývají okolo 80 centimetrů dlouzí, samice bývají o dost delší, mají v dospělosti asi 110 centimetrů. Novorozená mláďata přitom měří okolo 35 centimetrů. Je to téměř zranitelný druh. Vyskytuje se pouze v bentických a bentopelagických zónách kontinentálního šelfu na jih od Afriky a na jih od ostrova Madagaskar, tedy v Indickém oceánu. Žije v hloubce 37 až 500 metrů.


Pristiophorus nancyae (nemá český ekvivalent)
Tento druh pilonose byl popsán teprve v roce 2011, když byl jeden exemplář chycen do rybářské sítě nedaleko pobřeží Mozambiku v jižní části Afriky. Tento exemplář byl vytažen z hloubky 490 metrů. Druh jako takový žije v hloubce od 286 do 500 metrů pod hladinou moře. Jeho prodloužený, pilovitý rypec tvoří přibližně jednu třetinu délky těla. Druhové jméno odkazuje na Nancy Packard, jež předtím darovala velké částky organizacím zabývajícím se výzkumem oceánů. Je to malý druh žraloka.


Pilonos Schroederův (Pristiophorus schroederi)
Známý také jako pilonos bahamský, tento 80 centimetrů dlouhý žralok žije pouze v oblasti centrálního Atlantského oceánu mezi Kubou a Bahamami. Obývá hloubky od 4000 do 1000 metrů. Živí se rybami a malými korýši. V horní čelisti má 36 řad zubů, ve spodní "jen" 32.
Nemá řitní ploutev.


Tímto tedy končí můj projekt Žraločí řády. Nemohl jsem se rozepsat o všech druzích, zvláště těch z řádů jako jsou žralouni, kteří zahrnují více než 270 různých druhů... Avšak doufám, že se Vám tento projekt líbil, přinesl Vám zajímavé informace o žralocích, které třeba někdy využijete, a pokud ne, snad jste si tyto články alespoň užili... Já sám moc dobře vím, že se k nim ještě budu vracet, proto jsem si na nich také dal tak záležet... Nezapomeňte však, že mnohé cenné informace o žralocích si můžete najít i jinde, v různých encyklopediích nebo na speciálních webových stránkách o žralocích. Pokud se v nich chcete vyznat, doporučuji opravdu sledovat všechny změny v taxonomii apod. Toť tedy vše ke Žraločím řádům... Teď už je konečně čas na nové, letní projekty na mém blogu...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nejčtenější