středa 27. července 2011

Prehistorický park 3-Dinosauří ptáci


Prehistorický park, 3.díl: Dinosauří ptáci
Nigel si naplánoval novou cestu do minulosti na motivy nových zkamenělin z Číny. Mise ho zavede 125 milionů let do minulosti. Začne však u jedovatého jezera. Odtud i se svým týmem musí pryč. Výše do lesů na kopce. Zde se utáboří. První zvířata na sebe nenechají dlouho čekat. Nigel zahlédne Pterosaury nad jezerem, kteří loví ryby. Hned poté, po návratu do tábora Nigel zjistí, že tu nějací tvorové řádili. Bohužel však nezjistí, jací. Později se vydává tým přímo do lesů. Tady však nemohou Microraptora najít. Ovšem, Nigelovi se podařilo najít jiného dinosaura. Incisivosaurus na něj zaútočí a poté se vrátí. Nigel otestoval, na co slouží peří Incisivosaura a zjistil, že s ním nemůže vzlétnout. Člen týmu, Morgan, je napaden Meilongy a Nigel je odežene. Tak ale ztratili další jídlo. Poté však Microraptora uvidí v korunách stromů. Ti ho zavedli až k Titanosaurům. Nigela napadlo, že by tak mohl Microraptory chytit. Sice je, zaujaté do potravy, nechytil, vyzkoušel však důmyslný plán. Doufal, že s jeho znalostmi ptačího chování se mu podaří jeho opeřené přátele přechytračit. Microraptorům se ale past nějak nezdála, až ji zbořili Incisivosauři. Microraptoři tak zjistili, že se jim nabízí svačinka zdarma. Nigel je nechytil a tak se vrátil zpět do parku. Tak byla již mamutice Martha zbavena husté srsti a Nigel zjistil, jak zvířata snášejí extrémní teploty. Minule nebyl na chytání Microraptora dobře vybavený, tentokrát však použije pomůcku, kterou využívají vědci na Floridě. Nigelovi se sice plán trochu nevydaří tím, že do sítě chytí Boba, ale poté se vydává zpátky do minulosti staré 125 milionů let. I tady, setjně jako minule, potkává Incisivosaury. Zatím však Microptory nenašel. Nigel se vydal dál, kde našel Meilongy. Něco se mu ale u nich nezdálo. Malí dráčci vůbec nereagovali. Nigel tak zjistil, že oxid uhličitý přišel. Vydali se rychle na kopec. Přitom Bob musí oddělit dva Tyrannosaury, Terence a Matildu, kteří se porvali. Oba museli být převezeni do jiných výběhů. Na Terence neudělal nový, dočasný domov nějaký dojem, Matilda s ním výjimečně zasouhlasila. Mezitím však, v pravěké Číně, Nigel a jeho tým vylezli na kopec. Problémem ale bylo, že Titanosauři míří k jedovatému jezeru a k sopce. A kde jsou Titanosauři, tam jsou i Microraptoři. Nigel se ale po tom všem dolů vydal a našel Titanosauří hnízdo. Chvíli poté sledoval Microraptory a prvního se mu podařilo chytit. Pochytal si tak tři. Ještě jednoho a bude mu to stačit. I tentokrát Microraptora neminul, ale zatím nejsilnější otřes vyrušil Titanosaura. Nebyl to jen otřes, ale sopka vybuchla. Titanosaurus se prohnal proti Microraptorovi v síti. Nigel ho tak tak zachránil. Vydal se s ním pak k jedovatému jezeru. Tady si tým navlékl plynové masky a i s Titanosaury se vydal portálem zpět do současnosti. Tam veterinářka Suzanne ošetřila Microraptora a vše bylo v pořádku...

Příště se Nigel vydá do pravěké Jižní Ameriky, za záchranu predátorů, včetně šavlozubého tygra a děsoptáka...

Jestli se Vám i tento popis líbil, okomentujte...

úterý 26. července 2011

Tvorové pod námi

Jen na zarhradě pod zemí najdete samý život. Většina z nich si vytváří v půdě chodby, díky nimž má určený přirozený domov. Mezi ně patří zvláště krtek, který mimo chodbiček vytváří také krtiny. Občas, večer, z nich krtek vylézá. Zahradníci krtka považují za nepřítele, jelikož požírá kořínky zahradních rostlin. Kromě nich ale sežere spoustu hmyzu, což je vcelku užitečné. Kromě krtka existují ještě další malí návštěvníci. Například rejsci. Ti však mají velmi slabé srdce, takže se ihned vylekají, pokud uvidí člověka. Zahlédnout tak rejska není vůbc snadné, když se lekne, zemře velmi rychle. Ovšem, snad nejvíce se vyskytující zahradní tvorečkové jsou žížaly. Ti provzdušňují a kypří zem. Jsdou to vlastně zahradníci bez rýče. Po dešti jsou jich na zemi desítky, proto se jim též říká dešťovky. Ještě podivuhodnějším tvorečkem je však krtonožka. Je to hmyz, který velkýma lopatovitýma nohama hrabe cestičky v zemi. Ozývá se navíc vrzáním, jako cvrčci...


Doufám, že se Vám tento článek líbil, nikdy bych ho však nenapsal, nebýt knihy "Mladý pozorovatel-Na věnkově".

pondělí 25. července 2011

Leptictidium



Jméno: Leptictidium
Potrava: Hmyz, obojživelníci a možná i plazi
Výskyt: Před 65-45 miliony lety.
Popis:
Leptictidium bylo nalézáno hlavně v Německu, je však jisté, že tento drobný hmyzožravec mohl žít na jakémkoliv kontinentu. Podivuhodným znakem na něm je zvláště malý, přitom však pohyblivý čenich. Sloužil patrně k hledání potravy pod listím. Leptictidium mělo též dlouhý ocas a mohlo, podobně jako klokan, skákat na větší vzdálenost. Přední končetiny Leptictidia jsou mnohem menší než zadní a snad mohly sloužit k chůzi po čtyřech nebo hledání potravy. Jako každý savec, Lepitctidium krmilo svá mláďata mateřským mlékem. O zbarvení však ale nic nevíme, ovšem, vědci předpokládají, že mohlo mít barvu srsti takovou, aby se dobře zamaskovalo. Vyhynulo nástupem sucha a chladu později, kdy deštné lesy začaly mizet a objevovaly se holé pláně. Zde již Lepticidiu a jeho příbuzným nic nepřálo a tak vyhynuli...



Příště se dozvíte o dalších tvorech z první epizody Putování s pravěkými zvířaty...

neděle 24. července 2011

Nová obrázková rubrika!

Rád bych Vás uvítal do nové rubriky, kterou jsem založil teprve včera. Jak již víte, založil jsem rubriky Galerie mořských živočichů, Profily našich pravěkých předků a Ptakoještěři: Znaky a charakteristika. Nyní ale přináším i další rubriku s názvem "Z dob savců"! Uvidíte zde opět znaky některých tvorů, kteří žili v době savců. Zejména tak půjde o zvířata, která jste mohli vidět v seriálu BBC Putování s pravěkými zvířaty. Budete mít možnost porovnat jejich znaky s jinými tvory. Doufám, že si novou rubriku užijete a něco se třeba i dozvíte...

HAAS

Létání ptakoještěrů

Jak ptakoještěři dokázali létat? Dělali to jako ptáci? Tak to jsou otázky, z kterých si z počátku vědci často lámali hlavu. Zvláště s tím vlastně souviseli i dinosauři, jelikož ve starší době se nevědělo, zda-li byli dinosauři studenokrevní anebo naopak teplokrevní. Pterosauři byli blízcí příbuzní dinosaurů a tak tato otázka závisela i na tom. Dnešní plaz, "draco volans", létá a přitom je studenokrevný. Ve svém ohledu se ale ptakoještěři omnohem více podobali ptákům. Poté, co se dnes domníváme, a snad pravdivě, že dinosauři a jiní velcí plazi byli teplokrevní, dokázali si vědci zjistit pravdu. Ptáci jsou teplokrevní tvorové, což poté ale znamená, že dokáží uletět z jakéhokoliv místa. Jednoduše jsou aktivní. Ptakoještěři byli asi také stejní. Dokázali se, možná bez ohledu na váhu, vznést ze země nebo naopak ze skály, ze stromu a podobně. Byli tedy teplokrevní a aktivně létali. Plaz "draco volans" by nedokázal letět takovou dobu nad mořem, jako ptakoještěři. Ti zde lovili ryby třeba i hodiny. Jsou to domněnky? Doufejme, že je pravda, že takto ptakoještěři létali...

Příště se dozvíte něco o tom, čím a jak se ptakoještěři živili!

sobota 23. července 2011

Útěk z ostrova "Noční můra" (1/3) Život v hrůze

Je tu již třetí řada mého seriálu. Doufám, že si ji užijete, protože již plánuje celou tuto sérii ukončit touto řadou. Navazuje na tu předešlou...

ÚTĚK Z OSTROVA "NOČNÍ MŮRA" (1/3) ŽIVOT V HRŮZE:
Bylo zrovna 11:28, když na ostrově vystoupil z dřevěných, otrhaných dveří jeden muž. Měl dlouhý doktorský plášť a v jeho kapsách propisky a zápisníček. Již na první pohled bylo jasné, že pochází z Argentiny. Hned za ním vystoupil jakýsi další muž; měl černé brýle, dlouhé džíny a bílé špinavé triko. Onen vchod, ze kterého vystoupili, vedl do vlhkých katakomb, ve kterých zbytek lidí, kteří předchozí incident přežili, žil. Žili zde již pár let a mnohé se naučili. Dva roky předtím byl na ostrově výbuch, který smazal všechny živočichy, ale z uschovaných DNA se vyvinuli noví. Jihoameričan a muž v brýlích se vrátili. "Nic tam není, pojďte!" řekl ten doktor. "Už mě to tu štve! Nechci tady být, takže jestli už nic nevyrobíš, ty blázne, tak tě odstřelím." řekl schovaný muž. Později vystoupil ze tmy katakomb. Byl to ranger, který kdysi společně se šavlozubcem záhadně zmizel. Poslední zbytek lidí zde žil v neustále strachu, stresu a většina byla nemocní. Jedno věděli-i itady, kde jsou schovaní, nejsou vůbec v bezpečí. Uslyšeli řev. "Náš šavlozubec!" řekl ranger. "Tak už je zase tady! Tak pojď, ty jedno bláznivé zvíře!" dodal k tomu. Smilodon se procházel jen kolem klecí, ale křik jeho nepřítele jej přivolal...

Smilodon vyskočil a šel po rangerovi. Ten vystřelil z pušky, ale šavlozubce to nijak neodlákalo. Jen odskočil a vydal se dál. "Já vím, že se vrátí, a pak, tomu tupozubci vyrvu jeho zuby, useknu nohy, sním jeho uši a probodnu mu žaludek!" naštval se ranger. Mezitím jihoameričan Donald a muž v černých brýlích Kenneth vystoupili znovu na povrch. Měli pušky a sítě, takže se nemuseli ničeho bát. Přesto byly jejich šance na přežití mizivé. Něco je sledovalo. "Tam v tom křoví!" vyhrkl Kenneth. Donald jej vzal za rameno a hodil do houští. Poté se tam také schoval. Údolím slídila smečka Austroraptorů, lačnících po mase. Po dnech hladovění a nalézání jen lidských kostí se přibližovali ke všemu, co uviděli. Potom ale Donalda s Kennethem z očí ztratili. "Měli jsme namále, Kene." řekl Donald a vydali se dál. V křoví se ale pořád něco pohybovalo. Jeden Austroraptor pro jistotu hlídal vzadu, kdyby vstoupili na pláňku. Pak skočil po Kenovi a ten spadl. "Oddělej ho!" vykřikl Kenneth. Donald ho jen chytl do sítě, pušku měl vybitou. V té chvíli zaútočila celá smečka Austroraptorů. A udělali na místě červenou stráň, plnou masa... Pak se ale u keře něco začalo pohybovat...

Austroraptoři ale nezabili dva lovce, ale malého Mamenchisaura, který se jim vloupal do cesty. Lovci šli v pořádku dál. Za nimi padaly stromy, které shazovali Mamenchisauři. Jakmile se přiblížili k Austroraptorům, mládě již bylo zmasakrované, též ho nešlo zachránit. Zbyly jen krční obratle, takřka celá kostra a pár cárů masa. Tam hroziví byli menší dravci. Mezitím ale Donalda s Kenem něco sledovalo. Pod vodou se objevila hlava zabijáka, který zde nikdy nežil...

Jak to bude dál? To se dozvíte snad příští týden...

pátek 22. července 2011

Blog polárních medvědů-22.7.2011

Je tu další část mého seriálu o arktické Kanadě...

Churchill, Manitoba: 9°C
Gillam, Manitoba: 9°C
Winnipeg, Manitoba: 13°C
Arviat, Nunavut: 11°C.
Za ony měsíce se teploty neustále mění. Řeka Churchill je nyní zaplněná běluhami-bílými velrybami. Běluha nemá ploutev na zádech, aby si ji nezranila, když plave pod ledem. Nyní však v okolí Churchillu žádný sníh ani led není. Místo toho se u jezírek, které v důsledku tání ledu vznikly, vyvíjejí zcela podivní a také nejnebezpečnější malí tvorové arktické Kanady-komáři. Jde o upíří komáry, kteří sají krev, jak nejrychleji umí. Setkání s nimi může být velmi nepříjemné. Jiné je to ale v Gillamu, sice že zde se také vyvíjejí tihleti komáři, v poslední době se v okolí Gillamu pohybují lední medvědi, polární lišky a další zvířata, známá ze zimy... Těžko však říci, jak dále...

Příští část opět v pátek!

čtvrtek 21. července 2011

Noemova archa rostlin

Tato budova byla postavena teprve v roce 2008 a slouží k jedinému-sbírání rostlin. Vědci si patrně řekli, že v případě nějaké drtivé katastrofy, kdy bychom přišli o většinu vegetace, mohly by vzorky všech druhů pomoci dále. V budově je již uskladněno více jak 10 000 druhů rostlin, od každé čítá uskladněný vzorek kolem 100 semínek. Leží v polárních oblastech. Při bližším pohledu dovnitř by jste viděli dlouhý tunel, který směřuje dál. Zde jsou pak vzorky uskladněny. Budova je ale zdánlivě odlišná. Nejde o žádný velký dům, ale vlastně jen o dveře a kus tunelu, který končí v hromadách sněhu, které je zakázané odkrýt. Navíc, tunel vede jeskyní, takže to celé je vlastně jen jeskyně, ve které jsou zdi, dveře ale také chlad. Nevstoupíte sem pochopitelně bez výbavy na zimu. Ochránci přírody a vlastně i jen lidé s jinou prací ji nejraději nazývají "Noemova archa rostlin" nebo "Nová Noemova archa", proč, to snad už pochopíme...

(Nemohl jsem najít vhodné obrázky, odkážu však na dokument Zpráva o stavu Země 2008, kde se o ní zmiňují).

středa 20. července 2011

Stádo Iguanodontů

Velice se omlouvám, že jsem tak dlouho nepsal můj dokumentární seriál dále, ale jaksi jsem do něj zapomněl psát. Vysvětlení je až moc těžké, já ale doufám, že se Vám i nadále bude tento seriál líbit...

ŽIVOT VE SKUPINÁCH-ČÁST ŠESTÁ (SPECIÁLNÍ)-STÁDO IGUANODONTŮ:
Iguanodonti vydrželi na Zemi více jak 30 milionů let, za tuto dlouhou dobu se vyvinula spousta druhů. Tento díl se však bude zaměřovat přesně na nejhlavnějšího zástupce této čeledi-Iguanodonta. Stáda Iguanodontů se pravděpodobně pohybovala tak, jako dnes pakoně a zebry. Mohli migrovat za potravou a příležitostně se zastavit na místě pokrytém vegetací. Iguanodon a jeho blízcí příbuzní jsou jediní dinosauři, kteří měli stoličky, takže žvýkali potravu, jako dnes my. Tyto stoličky byly relativně velké-díky nim mophl Iguanodon spracovávat desítky kilogramů potravy za nedlouhou dobu. Ve čtvrtém díle seriálu BBC Putování s dinosaury jste si mohli všimnout velkého migrování stáda Iguanodontů. Právě odpověď, zda-li je tento výsledek pravdivý, najdeme například u dnešních býložravců. Většina z nich migruje za potravou. Iguanodonti žili ve velkých stádech, čítající více jak 30 jedinců (jen domněnky). Mohli se, podobně jako třeba mamuti, shlukovat do většího stáda. A jak to bylo s ochranou mláďat? Ta se asi držela přímo ve prostřed stáda, aby dospělí jedinci mohli mláďata chránit. Iguanodonti byla totiž potencionální kořist pro masožravce. V Severní Americe byly nalezeny čtyři kostry dravců, raptorů rodu Deinonychus, sklánějící se nad jiným býložravcem-Tenontosaurem. Iguanodon byl zhruba podobné velikosti, jako Tenontosaurus. Příbuzní Deinonychů, dravci rodů Pyroraptor, možná i Utahraptor a spousty dalších žily opět v Evropě a Iguanodon byl navíc rozšířen i v Severní Americe. Dravci tak byli na každém kroku, nebo, chcete-li, za každým stromem. A každopádně, tihle těžkopádní dinosauři jim mohli rychle podlehnout. Nevynikali totiž nějakou rychlostí. Iguanodonti, stejně jako další většina býložravců se tak mohli spoláhat hlavně na jedno; že v množství je síla a není dobré se vzdalovat od stáda... Jinak je bude čekat smrt... A ta si nevybírá...

Dooufám, že další část bude brzy, tento speciál byl však oproti minulému vážně krátký...

úterý 19. července 2011

Živoucí fosilie-Latimérie podivná

Další část tohoto projektu... Budu ji věnovat této podivné rybě, která je tak fascinující...

Jméno: Latimérie podivná (Latimeria chalumnae)
Velikost: průměrně 1 metr, ale největší exempláře měly i 1,8 metru
Doba výskytu: Prvohory, Karbon
Rozšíření: Jihovýchodní Afrika
Objuev latimérie v roce 1938 jako živého tvora způsobil veliký rozruch, jelikož nejen ji, ale všechny lalokoploutvé ryby vědci považovali za vyhynulé. Srdce latimérie připomíná trochu trubici stočenou do tvaru písmena S. Zkameněliny, které se našly, ukazují, že od pravěku se latimérie takřka nezměnila!




Příště haterie novozélandská!

pondělí 18. července 2011

Přežití v poušti Namib

Včera jsem se na ČT2 díval na velmi pěkný dokument Pouštní lvi z produkce BBC (již na konci roku 2009 jsem na něj v této rubrice odkazoval) a tento článek mě rázem napadl. Zřejmě se budu této poušti ještě věnovat.

Poušť Namib, poušť kde se setkávají žirafy s tuleni a tučňáci s pštrosy, je obestřena tajemstvím. Otázkou je, jak zde tvorové dokáží přežít. Namib je nejstarší, dosud existující pouští světa. Skrývá fascinující faunu. Kdysi dávno zde žili pouštní lvi-šlo o druh, o kterém se ještě nedávno odhadovalo, že byl vyhuben. Pak se ale z několika jedinců vyvinula jedna stovka těchto podivuhodných koček a rázem byly opět zapsány do soupisu zvířat na Zemi. Přežít zde je ale velmi obtížné. Vždyť jen najít stéblo trávy tady je těžké. Některé oblasti jsou však pokryty vegetací a tam se pasou přímorožci, mnohdy i žirafy a třeba i sloni. Vodu je tu ještě obtížnější nalézt. Ovšem, nachází se zde. Tato nádherná krajina je domovem tolika drhů zvířat. V době, kdy domněnky o vyhynutí pouštních lvů panovaly, měli obyvatelé vesnic klid. Pak, když se však zjistilo, že ještě stále žijí, začali obyvatelé některých vesnic s nekonečným vražděním. Až pak se objevil jeden muž, po něm několik dalších zoologů, kteří přesvědčili vesničany o tom, že lvi nejsou jen takoví nemilosrdní. Dobytek ale neustále podléhá; osli nejsou nijak vybaveni proti predátorům, nemají žádný ochranný systém. To znamená, že lvi je mohou ulovit v klidu. Jedna žena z černošské vesnice řekla: (cituji z dokumentu Pouštní lvi) "Zabili mi mého osla a já už nyní nemohu jet ke svým příbuzným. Už je asi neuvidím". To však není vše. Pouštním lvům podléhají i krávy. S obojky GPS však zoologové sledovali cestu jedné lvice, která se pohybovala nedaleko od malého města. Tam a zpátky. A nic se jí nestalo. To znamená, že přesto, že pouštní lvi jsou tak nebezpeční, někteří se lidí nebojí a v klidu se okolo měst pohybují. To je alespoň jedna dobrá zpráva. Přežít v poušti Namib musí být pro každého tvora darem, který by si přál určitě každý...

Doufám, že se Vám tento článek líbil, chcete-li si přečíst i můj dřívější článek o poušti Namib a pouštních lvech, klikněte zde: http://blogorgonopsid.blog.cz/0912/poust-kde-se-potkavaji-zirafy-s-lachtany .

neděle 17. července 2011

Brontomerus mcintoshi-nový Utažský sauropod

Teprve nedávno byl v Utahu nalezen podivuhodný druh sauropoda, pojmenovaný Brontomerus mcintoshi ("hromové stehno"). Jeho fosilie byly sice jen částečné, i to nám však přineslo několik informací. Paleontolog Mike Taylor později prohlásil, že sauropod mohl jednoduše odkopnout dravce, kteří ho ohrožovali. Zpravodajům televize BBC Taylor řekl, že silné svaly měl zřejmě právě k této vlastnosti. Zvíře vážilo asi 6 tun a bylo dlouhé asi 14 metrů. Sauropod měl ve svých, v celku od jiných odlišných vlastnostech, jisté výhody. Jedinci mohli mnohem lépe přežít. Jako jiní sauropodi, i tento žil určitě ve stádech a tudíž pak musela být obrana celého stáda na smečku predátorů odstrašující. Jediné kopnutí nohou takového velikána by člověka jednoduše zabilo... To se mohlo stát i se středně velkými dravci, těm velkým mohl ušštědřit pořádnou ránu. Tento druh zvířete žil v Severní Americe před 110 miliony let...

Tento článek bych nikdy nenapsal, nebýt blogu www.paleo-dna.blog.cz - obrázek je také z této zajimavé stránky.

sobota 16. července 2011

Seriály, které stojí za to vidět (16.7.2011)

Jen tak mě napadlo, že bych Vás mohl upoutat na některé pořady, které okolo tohoto dne běží v televizi.

Dnes, v sobotu ráno, jste mohli na ČT2 sledovat zajímavý, reprízovaný dokument, Zpráva o stavu Země 2008.
Ve středu večer opět na ČT2 jste mohli sledovat reprízovaný cyklus BBC V množství je síla aneb Nekonečné zvířecí armády.
Poté ve středu z cyklu Zázračná planeta druhý díl Attenboroughovy série Svět plazů a obojživelníků.
Zítra, ve 13:50 na TV Barrandov budete moci sledovat dokument z díly Discovery Channel: Návrat dinosaurů.
Nebo také na ČT2 dokument BBC Pouštní lvi.
Některé dny můžete na Animalplanet sledovat dokumentární seriál Planeta mutantů (viz.sekce Videa).
Na Spektru byl včera vysílán první díl dokumentárního cyklu z produkce History H: Cesta do roku 10 000 let př.n.l.
Každý čtvrtek večer můžete též na Spektru sledovat fascinující seriál Planeta Země po vymření lidstva.

Toto je soupisek podle mě nejzajímavějších seriálů nebo filmů, které by jste si neměli nechat ujít. Stojí za to se na ně podívat.

pátek 15. července 2011

Blog polárních medvědů-15.7.2011

Další díl mého seriálu je zase tu. Co nám přinesly zprávy dnes?

Churchill, Manitoba: 15°C
Gillam, Manitoba: 20°C
Winnipeg, Manitoba: 19°C
Arviat, Nunavut: 10°C.
Za polopviny července se teploty neustále pohybují kolem "londýnských teplot". Řeka Churchill je však již zaplněna běluhami, těch jsou zde již tisíce. Nebude snad trvat dlouho, a bude jimi celá zaplněná. V Churchillu a jeho kolí se pohybují lední medvědi, uvězneni na souši. Stále se musejí spokojit ss lumíky, stejně jako třeba polární lišky. Ve Winnipegu a jeho kolí se za posledních dešťů živočichové schovávají v lese. Malé veverky a další malincí savci se mají neustále na pozoru. V Manitobě se též objevují i oranžové lišky, které sem přicházejí z USA nebo z jiných, teplejších států Kanady...


Příští část opět v pátek, snad!

čtvrtek 14. července 2011

Gorgonopsid

Gorgonopsid ("Gorgonova tvář")-svým pravěým názvem Gorgonops- žil v období Permu na území Evropy. Mohl vážit až 1,5 tuny a byl až 4,5 metru dlouhý. Špičáky měl dlouhé asi 15 centimetrů a dá se tak u něj pozorovat první šavlozubý způsob lovu. Původním a stálým jménem se tvor jmenuje Gorgonops, přídavek "id" mu zřejmě přidali Tim Haines a Michael Olmert při natáčení seriálu Putování s pravěkými monstry. V knize je však poté uveden svým pravým názvem. Kořistí Gorgonopse se stávali různí velcí tvorové, nebyl pro něj určitě problém zabít býložravého Scutosaura, Moschopse, Dycinodonta a spousty dalších. Tvor žil v době před asi 270-250 miliony lety, kdy vymřel v důsledku obří katastrofy, kterou skončilo období Permu. Gorgonops byl čtyřnohý živočich. Drápy mohl zarýt kořisti hodn hluboko. Tento podivuhodný tvor patřil mezi Gorgonopsiany, kam řadíme i jiné, jemu podobné tvory...
Jeho popis najdete například v knize Tima Hainese "Putování s pravěkými monstry-Život před dinosaury", stejně jako ve stejnojmenném cyklu, dále ve francouzském koprodrukčním cyklu "Zázračná planeta-4.díl" atd.

Příště Diplocaulus!

středa 13. července 2011

Colepiocephale

Colepiocephale ("kloubová hlava") žilo v období Křídy, v době zhruba okolo 80 milionů let. Colepiocephale patří mezi Pachycephalosauridy, Marginocephalidy, což jsou Ornithopodi. V roce 1945 objevil Colepiocephale Sternberg a domníval se, že našel Stegocerase. V roce 2003 se na Colepiocephale znovu podíval Robert Sullivan. Na jeho lebce našel spoustu odlišných znaků a vymyslel pro tvora zcela nové jméno. Zřejmě jde také o nejstaršího dosud nalezeného pachycephalosaurida v Severní Americe, v ještěě starších na nás čeká zatím neprostudovaný pachycephalosaurid. Klenba na lebce Colepiocephale je hodně skloněná, šikmo. Tak se také na první pohled může zdát, že je přední část hlavy zploštělá a z pohledu zezhora trojúhelníková. Navíc, kosti na lebce nejsou zase tak složité jako u jiných pachycephalosauridů. Známe jen jediný druh Colepiocephale-C.lambei. Pravděpodobně se jeho zástupci živili spásáním nízké vegetace.
Colepiocephale může být v knihách i docela hojné, objevuje se například v knize Douglase Dixona "Dinosauři průvodce 270 rody" nebo "Příručka na pravěké safari".

Příště Animantarx!

úterý 12. července 2011

Na podivném ostrově (2/2) Pravěký masakr


NA PODIVNÉM OSTROVĚ (2/2) PRAVĚKÝ MASAKR:
Rukama s pařáty to házelo na všechny strany. Bill mezitím sešel z majáku. Pak najednou Roland vyběhl s auta jen v botech, trenkách a cáry košile na sobě. "Co to je?!" křičel přitom. "To je Chupacabra, hrozný kriptid, ani jsem nevěděl, že tu existuje! A že existuje vůbec!!!" volal Bill a běžel k Rolandovi. Parník se už blížil. "Takhle tam jít nemůžete, šéfe." řekl Bill. "Moc mě to mrzí, pane lodníku..." řekl Bill a pěstí srazil lodníka k zemi. Oblečte si jeho sako a mé náhradní tepláky." řekl ještě Bill Rolandovi. "Hlídejte teď parník!" dodal k tomu ještě a vydal se za Chupacabrou. Ta si mezitím prohlížela obsah kufru v Jeepu. Našla tam jen nějaké zkažené maso, které nejedla. Potřebovala krev. Bill našel v majáku kalashinikov. Jakmile si ho Chupacabra všimla, bylo ale po legraci. Vyskočila a udělala pár dalších rychlých skoků. Bill nešetřil náboji a začal střílet ale přesto nemohl trefit. Pak asi čtyři kulky zasáhly Chupacabru do levé přední končetiny. Další pak přímo do spánku. Ta spadla a udělala pár posmrtných skřeků. Vyplázla dlouhý jazyk a zemřela. Bill se pak vrátil zpět k majáku...



Mezitím to bylo horší ve měěstečku. Dva poslední rangeři sváděli boj s šavlozubým tygrem. Podařilo se jim ho uvěznit do výtahu v hlavní budově. Smilodon nemohl ven, ale rangeři ho také nemohli dostat. "Nabij si brokovnici, já si připravím sítě a uspávací pistoli a jdeme!" řekl první ranger. Druhý ihned otevřel dveře od výtahu a šavlozubec vyběhl. Sítě i kulka však dopadly až příliš vedle. První ranger utíkal až za poličky, kde spadl a náhle zmizel. Stejně tak i Smilodon. Druhý ranger běžel s brokovnicí za nimi ale nic se nědělo. "To se pod nima snad země propadla, nebo co?!" velmi se divil ranger. Ale jen chvíli. Zástupce ředitele parku, Andrew, utíkal před párem útočících Nyctosaurů. "Jdu Vám na pomoc!" vyhrkl ranger a začal po ptakoještěrech střílet. Andrew mezitím doběhl k němu a oba se zavřeli v hlavní budově. Tam ale oknem vnikl alfa samec Velociraptora a nebyla jiná šance, než odjet to vyššího patra výtahem. Alfa samec chvíli bouchal tlamou do dveří, pak se ale na vrcholu budovy něco stalo a výtah se ve třetině své cesty zastavil. Ranger chtěl použít vysílačku ale ředitel parku Roland ji už u sebe dávno neměl-ležela v jídelně. "To je náš konec!" povzychl si ranger...

V těch chvílích už Bill a ředitel parku Roland nastupovali na parník, na lůžku držíjec tlustého lodníka. "Teď hlavně, prosímvás, co jerychleji odjeďte." řekl Roland. "Nebo to nepřežiju a to by Vás zavřeli, to vy moc dobře víte..." řekl Roland a sedl si na lůžko v kajutě. Parník začal odplouvat z břehu, když se ale pa palubu dostala skupina Anurognathů. Roland právě vystoupil z kajuty a skupina Anurognathů na něj zaútočila. "Do Prčic, to snad ještě pořád není konec?! Já se jednou zblázním, doufám, že mě klepne už brzo!" stěžoval si Roland a odháněl Anurognathy. Město na ostrově bylo již zcela zdemolováno a minimum zvířat zabito nebo uvězněno. Roland, Bill a lodník byli jedinými lidmi z ostrova, kteří zatím přežili. Jen nějaký zbytek na ostrově neustále přežíval, a to ve vlhkých katakombách...

V příštím příběhu, který bude o lidech na ostrově ještě přežívajících, bude již celá série těchto příběhů o ostrově končit... Doufám, že pro Vás byla úspěšná...

pondělí 11. července 2011

Živoucí fosilie-Loděnka hlubinná

Tento projekt se zaměřuje na tvory, kteří žijí již od dávných dob a takřka vůbec se nezměnili, nebo se na jejich těle ani nové známky neobjevily. První díl věnuji této fascinující loděnce...

Jméno: Loděnka hlubinná (Nautilus pompilius)
Velikost: Největší exempláře měly až 160 milimetrů
Doba výskytu: Prvohory, Silur
Rozšíření: Indický oceán.
Loděnky žijí na naší planetě více jak 420 milionů let a stále se jim tak daří. Loděnka hlubinná se přizpůsobila žít v Indisckém oceánu, kde má dostatek potravy a daří se jí zde žít...

Příště latimérie!!!

neděle 10. července 2011

Cosquerova jeskyně-potopený ráj pravěkých lovců

V roce 1985 se podařilo potápěči Cosquerovi objevit prazvláštní jeskyni. Za pět let se dostal až na konec 175 metrů dlouhé jeskyně. Tento dávný ráj pravěkých lovců se mohl potopit asi před 10 000 lety, tedy na konci doby ledové. Jeskyně se nachází na území Morsionu ve Středozemním moři. Potopení se událo zrovna na konci doby ledové. V té době právě ledovce zadržovaly spoustu vody ale jakmile roztály, celá jeskyně se zatopila. V tomto pravěkém ráji pravěkých lovců se nacházejí stovky kreseb, podivuhodné však je, že nejvíce jsou zde zobrazeni koně. Proč-to je nejasné. Kromě stovek obrázků zvířat jsou zde též červené a černé otisky rukou. Tyto otisky zde však lovci "vytvořili" před asi 25000-27000 lety. Avšak, jediné, co nám schází, jsou zbytky po lidech. Zřejmě zde žádní nebydleli, jeskyně snad sloužila jen k uměleckým procesům. V roce 1991 se památka stala oficiálně historickou a dostává jméno po objeviteli-Henry Cosquerovi.


Tento článek bych nikdy nenapsal, nebýt nového (červnového) čísla časopisu PANORAMA 21.Století Pozoruhodná ARCHEOLOGIE.

sobota 9. července 2011

Zubatí ptáci

Teprve nedávno se podařilo obyvatelům Íránské vesnice Meshingsahr objevit mrtvolu zcela podivného ptáka, a to se zuby. Jasně byl nelétavý-jeho křídla jsou zakrnělá. Ornitologové zkoumali všechny ptáky, kteří se v Íránu vyskytují, ale bez úspěchu. Žádný se mu totiž nepodobal. Mohl by to snad být spíše nějaký předek ze skupiny dinosaurů? Také je však podivné, jak pták vypadá. Jednoduše by mohlo jít o falsum a v tomto případě to zoology pěkně mate. Ale tento íránský návštěvník z křídy není ojedinělý. Teprve v dubnu zahlédl američan Jerry (který mimochodem neuvádí své přijmení) také podivného tvora, podobajícího se ptáku a též se zuby. Vědci však, že zahlédl nějakého takového tvora, vyloučili, jednoduše proto, že už onen mladý muž nechce uvést své přijmení a že si pouze vymýšlí, aby se stal zajímavým.

Jinak, jak už vidíte, vrátil jsem se ze západních Čech a teď tu budu už snad celé prázdniny. Také budu mít na blog více času...

sobota 2. července 2011

Omluva na týden

Stejně, jako minulý rok, i tento jedu zase daleko do západních Čech za babičkou a dědečkem. Doufám, že už příští sobotu se vrátím domů, jestli však ten den ještě článek napíši, to nevím. Zítra odjíždím velmi brzy ráno. Žádné články, ani Blog polárních medvědů jsem nepředstavil. I provoz www.max-tvspecial.blog.cz bude na týden zrušen a ožná i na další. Ale nebojte, týden zase tak dlouhá doba není!!!


HAAS

4,4 miliardy let-Země se mění

Jelikož mě v poslední době velmi zajímá paleontologie v ohledu i s geologií, tedy zvláště proměny pevniny, moří apod., napadl mě (a také díky Abecedě dávných věků od B.Záruby) tento článek:

Představte si, že máte možnost cestovat v čase. Jak půjdete stále hlouběji a hlouběji do minulosti, bude se měnit nejen klima a vegetace či živočichové, ale také celá krajina. Kdybychom cestovali v čase na Sahaře, bylo by to vcelku podivuhodné. Před 2 miliony let, tedy v době, kdy tu žilo několik druhů prvních Hominidů, nebyla Sahara pouští ale rozsáhlými lesy a pastvinami. Hojné místo pro život. A před ještě 30 miliony let zde bylo moře, kdyby jste se podívali na půdu na Sahaře, nemuseli by jste dlouho pátrat, a nalezli by jste třeba žraločí zub, lastury ústřic a spoustu dalších důkazů. Vždyť také tady byly objeveny pravěké velryby. Kdyby jste se vydali na cestu zpět v čase na Antarktidě, měnila by se vegetace, až nakonec v době před 180 miliony lety by jste tu nalezli hojné množství dinosaurů a tropické vegetace. Zbytky těchto rostlin se doposud dají nalézt a vědci po nich někdy usilovně pátrají. Samozřejmě většinou s velkým úspěchem. Po celém světě nebyl před 500 miliony lety na souši život. Ale za 100 milionů let se voda zelenala, byly zde ryby a na souš vylézali první obojživelníci. Těžší je však zjistit, jak svět bude vypadat v budoucnosti. Nevíme, jak se přesně kontinenty posunou, jak se změní vegetace a klima. S novým klimatem také přijdou noví živočichové a o těch také nic nevíme...


Jestli se Vám tento článek líbil, prosím, okomentujte!

pátek 1. července 2011

Blog polárních medvědů-1.7.2011

Je první den prázdnin a první den v červenci. Jelikož jsem se dostal na počítač teď dopoledne, budou ztde uvedeny ještě velmi chladné, ranní a noční teploty.

Churchill, Manitoba: 16°C
Gillam, Manitoba: 19°C
Winnipeg, Manitoba: 20°C
Arviat, Nunavut: 7°C.
Od poslední doby se kasi teploty rychle změnily. Za teplé a nedeštivé noci se živočichové pohybují v teple. Žádná polární liška už nemůže být bílá. Řeka Churchill je nyní plná běluh, bílých velryb. Začínají sem připlouvat tisíce těchto tvorů a další připlavou ještě v průběhu celého července. V Gillamu se místní teploty pohybují okolo dvaceti. Lesy nedaleko Gillamu jsou plné zajíčků a jiné malé zvěře. Přišla doba i pro příchod vysoké zvěře. Lední medvědi jsou ještě stále drženi na pevnině. Až v říjnu nebo listopadu budou moci odejít-teď se tu musí spokojit místo s mroži jen s lumíky, rybami a vegetací...

Doufám, že příští týden tu další blog bude!

Nejčtenější