Pterosauři, kteří se živili v plameňáckém stylu

Na konci srpna 2019 publikovali paleontologové z Univerzity v Uppsale a Polské akademie věd výsledky velice zajímavého výzkumu ve vědeckém žurnále PeerJ. Věnovali se studiu tří ptakoještěřích koprolitů, jež byly nalezeny v polském lomu Wierzbica. Stáří koprolitů je odhadováno na 150 milionů let, jejich původci tedy žili v jurském období. S velkou pravděpodobností šlo o pterosaury z čeledi Ctenochasmatidae, která se řadí do podřádu Pterodactyloidea. Tato vývojová větev se udržela po dobu přibližně padesáti milionů let, alespoň tak můžeme tvrdit díky nalezeným pozůstatkům pozdně jurských ctenochasmatidů (žijících právě před zhruba 150 miliony let) a jejich příbuzných z rané křídy (žijících asi před 105 miliony let). V blízkosti nalezených koprolitů se nenacházely žádné kosterní pozůstatky, jež by potvrdily, že odkrytý zkamenělý trus skutečně patřil nějakému druhu ctenochasmatida. Nicméně množství zachovalých stop, které jej obklopovaly, tomu přinejmenším napovídá... Trus vždy prozradí, čím se dané zvíře živí, a v případě těchto ctenochasmatidů čekal švédské a polské odborníky vskutku nečekaný objev. Provedli analýzu koprolitů užitím mikrotomografie, která funguje v podstatě stejně jako výpočetní tomografie (či CT), s níž se můžeme setkat v nemocnici, avšak s jednou velkou výjimkou: mikrotomografie vysílá, zjednodušeně řečeno, mnohem silnější vlny rentgenového záření. To paleontologům umožňuje získat detailní trojrozměrný model skenované fosilie, v tomto případě ptakoještěřích koprolitů. Jak se zjistilo, tento zkamenělý trus byl plný zbytků dírkonošců, mnohoštětinatců a drobných úlomků z tělesných schránek bezobratlých živočichů. Jinak tedy můžeme říci, že tito ptakoještěři se živili malými vodními organismy. Značné množství dosud známých pterosaurů se však zaměřovalo spíše na ryby, ovoce nebo hmyz. Jak je možné, že se ve zkamenělém trusu polských ctenochasmatidů zachovaly pozůstatky tak maličkých vodních živočichů a dalších, mnohdy až mikroskopických organismů? Odpověď přinesl jeden z autorů studie, student Martin Qvarnström z Univerzity v Uppsale. Podle něj se takto drobné ostatky mohly v koprolitech zachovat jen proto, že jejich původci se takovými organismy primárně živili, a to filtrací. Jejich zobáky byly zřejmě pokryty keratinovými výrůstky, přes které tito pterosauři cedili vodu, a polykali svou drobnou kořist. Jeden bizarní ptakoještěr, ač nikoliv z Polska, se takto živil zcela určitě. Řeč je o Pterodaustrovi, který se svým zvláštním vzhledem mezi létajícími plazy proslavil. Žil však až v období křídy, a na jihoamerickém kontinentu. Polští ctenochasmatidi, lovící obdobným způsobem, se vyvinuli mnohem dříve. Pravdou nicméně je, že Pterodaustro také patřil do čeledi Ctenochasmatidae! A vlastně se řadí mezi poslední známé zástupce této čeledi. Zdá se, že s jeho zmizením nebo s vyhynutím jeho příbuzných zhruba před 105 miliony let celá tato vývojová větev zanikla... Koprolity z Wierzbicy byly dále porovnány s trusem současných plameňáků. I ti se živí malými vodními živočichy tak, že procezují vodu svým zobákem (a je samozřejmě známo, že právě z potravy v podobě některých korýšů získávají svůj oslnivý růžový pigment). Jejich exkrementy se stavbou i složením velmi podobají koprolitům ctenochasmatidů. Trus plameňáka chilského (Phoenicopterus chilensis) obsahuje ostatky dírkonošců zvláště tehdy, když tento pozoruhodný, stotřiceticentimetrový pták hoduje v pobřežních mokřadech. Z toho lze vyvodit, že i polští ctenochasmatidi žili nepříliš daleko od pobřeží, a zřejmě v mokřadech nebo alespoň v okolí jezer a řek. Jak uvedl Martin Qvarnström, tito pterosauři skutečně byli jurskými plameňáky.

Lebka ptakoještěra rodu Ctenochasma, který žil v pozdní juře, a jehož fosilie byly nalezeny na území Německa a Francie

Pterodaustro, nejznámější z ctenochasmatidů

Za informace o výsledcích tohoto výzkumu vděčím webu Science Daily.