Lovci kryptidů se právě vydali na své nejnebezpečnější dobrodružství... Něco přistálo na naší planetě, a život zde už možná nikdy nebude stejný... Otázkou je, proč? Vyřešení této záhady si vynese velkou daň...
LOVCI KRYPTIDŮ 4: ODLET ČERNÉHO MOTÝLA, ČÁST DRUHÁ:
Oba tajemní tvorové stáli v dáli, ozářeni spalujícím coloradským sluncem, jako solné sloupy. Vůbec se nehýbali. Jen upřeně hleděli na skupinu lidí, která jim pohled vracela s obavami a zděšením. Byli vysocí asi 1,9 metru, téměř nazí, jen na sobě měli krátké, černé kalhoty. Jejich těla byla pokryta nesčetnými vráskami. Nebyla důsledkem dlouhého věku, šlo zkrátka o součást jejich kůže. Když začal foukat vítr a zahalil oba mimozemšťany mrakem písečných zrnek, tyto vrásky nebo kožní záhyby se jednoduše stáhly, aby si do nich nějaké to zrníčko nenašlo cestu. Bylo dost možné, že tato mimozemská stvoření s pomocí kůže dýchala, a právě v těchto vrásčitých strukturách se nacházely drobné otvory, které umožňovaly výměnu plynů. Velké kulaté hlavy s malými očky se pomalu pohybovaly ze strany na stranu. Oba tvorové díky tomu vypadali poněkud zvědavě. "Začínají hvězdné války," poznamenal Pierre, "všichni se doběhněte pro takové ty svítivé mečíky..." "Nech toho," sykla na něj Kate. Náhle se oba mimozemšťané dali do pohybu. "Dejte mi někdo kameru," vykřikl Arik, a zvedl svůj tablet. Jenže přístroj nefungoval. "Pane, úplně nám odešel systém! Teď tady nic nefunguje!" zvolala Amanda, hledíce na mobilní telefon. "Myslím, že moje kamera postačí," řekl Jack, a začal ty hnědé, vrásčité dvounožce natáčet. Teprve teď si Jack všiml, že v rukou obou tvorů se nacházejí pistolím podobné zbraně. Jedna šleha, a Jack těžce dopadl na záda. Rána spálila jeho rukavici i kameru. Pak se ozvala hlasitá rána. Všichni se otočili k jejímu zdroji, k velkému vesmírnému modulu. A tady setkání s mimozemšťany skončilo... Všichni se probrali o dvě hodiny později, přesně tam, kde se to celé událo. Modul zde již nebyl. Pauline si jako první sáhla na krk. Malá dírka v kůži značila, že dostala zásah, stejně jako všichni ostatní. Usnuli, a vzpomínky na jejich setkání s mimozemskou rasou se staly velice mlhavými. Zprvu bylo těžké vzpomenout si na detaily, ale když si Lovci kryptidů spolu s agentkami Kentovou a Lyonsovou a s Arikem Thomsonem sedli do kruhu, a začali o setkání hovořit, vše se jim vybavilo. "Tihle mimozemšťani, jestli tomu tak můžu říkat, se tedy nezdají zrovna přátelští," řekl Arik, "a proto si myslím, že to jejich 'Shai'-ri!' bylo prostě válečné svolávání." "Huh, vy toho najednou o mimozemských civilizacích víte nějak moc," zasmál se Akihiko. "Teorizujeme. Nic víc," bránil se Arik. "Rozhodně se s námi nechtěli domluvit," řekl Fahad. "Byli jsme jasně v přesile. Možná se báli, že bychom je napadli a zneškodnili," promluvila Pauline, "a podívejte se, nikomu z nás neublížili. Jen do nás něco vystřelili, my usnuli, a oni odletěli." "Něco vystřelili," pousmál se Arik, "třeba to uspávadlo zabíjí. Třeba je v tom jed, který účinkuje až po dvou týdnech, během nichž člověka neovlivní. A pak - bang!" "Takhle bych to nedramatizoval," řekl Jack. "Třeba to byla jen výzkumná mise," poznamenala Kate. "Jo, při výzkumných misích se normálně do vesmírných lodí unášejí amazonské ochránkyně zvířat," pokusil se o sarkastickou poznámku Akihiko. "Jak víte, že ti v Amazonii byli ti stejní, jako ti tady? Nikoho neunesli," řekla Kate. "Hele, já začínám souhlasit s Arikem," pousmál se hrubě Akihiko, "nechovali se přátelsky. Vzpomínáte na to, co jsme viděli na Aljašce?" Jack pleskl rukama o obličej. "Co je? Snažíš se, aby ti kůže na ksichtu co nejrychleji zčervenala?" rozchechtal se Pierre. "Ta podoba, kterou na sebe Rushtaka vzala... To, co jsi vyfotil," řekl Jack hlasem, který značil, že si až teď všechno uvědomil. "No právě. Tihle tvorové, které jsme viděli, byli přesně tím, co spatřila i Rushtaka. Takže tohle, Kate a všichni, jsou ti stejní mimozemšťani, co způsobili chaos v té výzkumně na Aljašce, vypustili Bloodslurpera, v Amazonii unesli Curupiru, a servali se se zeleným slizounem v Gabonu. Jsou tady, a chtějí všechno rozvrátit. A teď začali," rozpovídal se Akihiko. Pak nastalo ticho. Všichni na něj hleděli a mrkali. "Při tom měla hrát dramatická hudba," poznamenal opět Pierre. "Má pravdu," řekla Pauline. "Já?" zeptal se Pierre. "Ne, on," odpověděla Pauline a ukázala na Akihika. "To ale pořád nemění nic na tom, že tenhle modul přistál v Coloradu jen z výzkumných účelů. Zamyslete se nad tím; Aljaška - tam způsobili pěkný problém, Amazonie - unesli Curupiru, Afrika... Ale tady nic neudělali. Spíš jsme je tu překvapili," řekla Kate. Ostatní zakývali hlavou. Pak byla diskuse přerušena. Promluvila Kentová: "Teď mi ze CIA poslali data ohledně toho modulu. Nemyslete si, že ho nikdo nesleduje. Naše atmosféra je plná družic... Jenže on ji brzy opustí. Míří zpátky do kosmu. Kdo ví, kam letí. Možná se vrací zpátky tam, odkud přiletěl." "Měli bychom zjistit víc. Pokud náhodou téhle planetě hrozí nebezpečí ze strany těch příšerek, musíme toho o nich vědět co nejvíc to jen jde," rozpovídal se Jack. "Právě na to CIA myslela..." usmála se Kentová a Arik pokýval hlavou.
Uběhl jeden den... Lovci kryptidů a agenti CIA změnili prostředí. Blížili se k rampě futuristicky vypadajícího raketoplánu, kdesi na Floridě. "Jmenuje se Černý motýl," řekla Kentová, když na něj ukázala. "Černý motýl? Horší název nemohli vymyslet?" zachechtal se Pierre. "Byl to tajný projekt, který NASA a armáda Spojených států amerických budovali po minulá tři desetiletí..." dodala Kentová. "Agentko, vy mě nepřestáváte překvapovat. Na co všechno už Vaši krajani pomýšleli?" řekl na to Jack. Barbara se mu ostře podívala do očí. "Jacku, přijde mi zvláštní, že se mimozemšťané z nějakého vzdáleného solárního systému, vlastně bůhvíodkud, vydali jen tak na Zemi, zřejmě s cílem zkoumat ji nebo snad i kolonizovat, pár měsíců poté, co jste zničil The Fathera," řekla Barbara. "Neměl jsem na vybranou. Dělal jsem to pro své přátele," odpověděl Jack a pak ztuhl. Celý ten vesmírný zážitek se mu znovu přehrál v hlavě. Všechna ta sláva, hrůza, krev, pád... Pak k Lovcům kryptidů promluvil Arik: "Černý motýl je stavěný podobně jako Váš Cryptid Swift. Konečný design vytvořili stejní lidi. Nemusíte vědět, jak ovládat raketoplán. Řiďte to stejně jako Váš letoun... Začněte modul sledovat, vyhněte se těm tisícům, které se blíží k naší planetě, a prostě zjistěte, kam míří. Máte zásoby na celé měsíce ve vesmíru." Jack, Pauline, Pierre, Kate, Akihiko, Fahad a Roger, oblečeni v černých skafandrech, pak zamířili přímo do "Černého motýla" a do několika hodin opustili Zemi.
Lovci kryptidů poprvé zamířili do vesmíru.
Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat