Vyhynulé žraločí řády: Xenacanthida

Poslední část projektu "Vyhynulé žraločí řády" je i 500. článkem v rubrice Podivuhodné zprávy ze světa pravěku... A nyní již do světa pravěkých žraloků!

VYHYNULÉ ŽRALOČÍ ŘÁDY

XENACANTHIDA

Zástupci řádu Xenacanthida (dříve nazývaného Xenacanthiformes) se objevili v období Karbonu před více než 323,3 miliony let. Řád vymizel v období svrchního Triasu. Tito žraloci patřili mezi poměrně malé množství skupin živočichů, které přežily velké vymírání na konci Permu; i přesto většina xenakantidů na konci Permu vyhynula a v triaských mořích pak už žily jen jednotlivé rody, kterým zřejmě začátek druhohor příliš nepřál.

Xenakantidi obývali především sladkou vodu. Žili v řekách, jezerech a bažinách. Někteří lovili karbonské obojživelníky v bažinách překysličených karbonských lesů, jiní hlídkovali v permských tůních, ke kterým se přicházeli napájet raní savcovití plazi. Typickým znakem xenakantidů byl dentinový trn nacházející se za hlavou. Nebyl jím vybaven každý rod tohoto řádu, ale většina jej měla. Jeho funkce je neznámá; někteří odvážnější odborníci předpokládají, že trn mohl být napojen na jedovou žlázu. Žralok by jím pak mohl bodat případné útočníky; mohl by tedy trn používat podobně jako dnešní trnucha. Ploutve měly většinou střední článkovanou osu a postranní paprsky byly kolem této osy palmovitě uspořádány, tudíž někteří vědci v minulosti tvrdili, že xenakantidi vybaveni archipterygiovou ploutví (tato teorie je již zastaralá). Xenakantidi dorůstali různých velikostí, někteří byli velice malí (délka pár desítek centimetrů), jiní byli až 4 metry dlouzí.

Řád Xenacanthida byl popsán Glikmanem v roce 1964.

Orthacanthus

Čeleď Orthacanthidae

Třímetrový žralok, který žil v Karbonu a Permu. Je jedním z vůbec nejstarších známých xenakantidů. Tato paryba dorůstala délky 3 metrů a lovila ryby a rané obojživelníky v bažinách a mokřadech Evropy a Severní Ameriky. Nejčastěji nalézanou zkamenělou částí těla tohoto žraloka jsou samozřejmě jeho zuby, jako je tomu u ostatních pravěkých žraloků. Orthacanthus měl tříhroté zuby. Byly však nalezeny i otisky celého těla v hornině; ty prozrazují, že Orthacanthus měl prodloužené, úhořovité tělo. V Kanadě byly také objeveny koprolity Orthacantha, které prozrazují, že šlo o kanibala. Dospělí Orthacanthové se nezdráhali lovit svá mláďata.

Xenacanthus

Čeleď Xenacanthidae

Sladkovodní karbonský žralok, jehož chrupavky byly zpevněny vápenitými hranolky. Xenacanthus byl vybaven dlouhým hlavovým trnem. Také Xenacanthus obýval bahnitá jezera a tůně v močálovitých oblastech dnešní Evropy, která byla v Karbonu podstatně jižněji než dnes, a byla pokryta hustými pralesy. Zajímavá byla hřbetní ploutev, která začínala za hlavou a táhla se až k ocasu (viz první obrázek v tomto článku). Zuby Xenacantha měly poměrně dosti neobvyklý tvar, byly totiž ve tvaru písmene V. Zřejmě lovil jen malé ryby a korýše. Nebyl příliš velký, dosahoval délky jen 50 až 70 centimetrů. Xenacanthus byl jedním z mála rodů xenakantidů, které přežily Permské vymírání. Vyhynul až v období Triasu, přestože největší počet druhů tohoto rodu známe z období karbonského.

Plicatodus

Čeleď Xenacanthidae

Plicatodus byl pouze metrovým žralokem. Je znám z Karbonu a Permu Německa, konkrétně ze Saar-Nahe Basin na jihozápadě země. Byla nalezena jediná kostra, uchovaná v hornině, a řada izolovaných, samostatných zubů. O tomto rodu žraloka toho víme velice málo.

Tímto tedy končí projekt "Vyhynulé žraločí řády". Upřímně doufám, že se Vám líbil. Sloužil jako takové malé doplnění k projektu "Žraločí řády", který jsem tvořil na jaře a v létě a v němž jsem popsal všech osm žijících řádů žraloků. Nyní jsem doplnil i ony čtyři vyhynulé řády... Máte-li zájem, pročtěte si také můj projekt z ledna a února 2014, Soupis pravěkých žraloků.

Budu rád za jakékoliv komentáře ohledně tohoto projektu... Pokud Vám přinesl nové informace, budu velmi rád...