V kapitole Schizma se Lovci kryptidů rozdělili. Tým složený z Jacka, Pauline a Rogera, kterým pomáhá agentka Kentová ze CIA, zůstal v původní dimenzi, a následně v kapitole Nestvůra z Point Pleasant konfrontoval tajemnou bytost zvanou Mothman. Druhý tým, který tvoří Pierre, Akihiko, Fahad, Kate, Ewet a Pierrova tam stále žijící sestra Sabine, žije v paralelní dimenzi, do které se dostal průchodem portálem, jenž se ze záhadných důvodů v kapitole Multiverse objevil uprostřed konžského pralesa. V minulé kapitole, Ráj neodinosaurů, se Pierrův tým v paralelní realitě vydal na cestu do Amazonie a vyšplhal na horu Kurupira, kde se setkal nejen s příbuznými dávno vyhynulých veleještěrů, ale také s lesní dívkou Curupirou, která je chrání... Oba týmy si žijí svým životem. Jackův tým je připraven kdykoliv chránit naši planetu před nebezpečím. Pierrův tým zajímá pouze to staré hledání kryptidů... Dalo by se čekat, že to tak i zůstane, vlastně proč ne, když jsou tak všichni šťastní? Ale oba týmy se nevyhnutelně opět setkají... V původní dimenzi má totiž brzy k něčemu dojít... Pokud si někdo z Lovců kryptidů myslel, že jejich nepřátelé z druhé série jsou nadobro poraženi, pak se šeredně mýlil...
LOVCI KRYPTIDŮ 3: KOVOVÝ MUŽ NA ÚTĚKU, ČÁST PRVNÍ:
S hlasitým zaskřípáním, jehož vlivem by snad člověku popraskaly ušní bubínky, se otevřely velké kovové dveře. Do velké, chladné místnosti, jejíž stěny byly zdobeny vyleštěným potrubím, vstoupili voják a svetrem oděný vědec. "Teď ustupte, pane Danielsi," řekl mu voják, "otevřu box. Je v něm stabilizován, a bez mozku, tudíž je 'mrtvý'. Ale člověk nikdy neví." Daniels se postavil do rohu místnosti. Sevřel v rukou kufr, v němž se jistě nacházelo něco velmi cenného. Voják odemknul dveře od velkého boxu, a pak pomalu otevřel dveře. V tuto chvíli vstoupili do místnosti další tři vojáci a Stephen Barry. Ten se schválně držel v temné části místnosti, aby nikdo nemusel obdivovat jeho obličej, zdobený ohyzdnými, podlouhlými jizvami, které dostal darem od zde před několika měsíci drženého Wendiga. Daniels vstoupil do boxu. K jeho stěně bylo připoutáno nehybné tělo kovového muže Metallera, který zde byl držen již po téměř šest měsíců, od té doby, kdy jej Lovci kryptidů porazili v podvodní základně Deylina Nieta v Nikaragui*. "Koukejte sebou hodit," zvolal na Danielse Stephen, "chci, abyste ten projekt dokončili co nejdřív." Daniels jen pokýval hlavou. Přistoupil k Metallerovi a posvítil mu do oka baterkou. "Tak jo, jdeme na to," zašeptal si pro sebe a začal s operací. Vytáhl z kufru několik nástrojů a s jejich pomocí vsunul do otevřeného oka jakýsi čip. Teleskopickou hůlkou se jej snažil vsunout do nejhlouběji do Metallerovy hlavy. V boxu bylo ještě chladněji než ve zbytku místnosti, ve které byl umístěn, ale Daniels se při celé operaci potil jako by procházel rozpálenou Saharou. S hlasitým "Uff" nakonec box opustil. Vojáci jej zavřeli. "Stephene, jsem hotový," řekl s úsměvem a podal svému vedoucímu, stále se skrývajícímu v temné části místnosti, ruku. "Výborně," řekl Stephen poměrně arogantním, povýšeným hlasem. "Čip se aktivuje za deset minut. Potom ho můžeme na dálku spojit s modifikovaným mozkem Metallera a pokusit se rozpohybovat horní končetiny spícího, ehm, 'obra'. Určitě to bude fungovat, takže potom přidám další čip, a zkusíme to samé s dolními končetinami," rozpovídal se Daniels. "Očekávejte okamžité zvýšení platu, Danielsi," řekl arogantně, ale přece jen se špetkou úcty Stephen, plácl Danielse po rameni a odešel z místnosti. Chvíli kráčel sám tmavou chodbou. Pak se celý otřepal úlekem. Rychle otočil hlavu. V boxu se něco dělo. Vojáci byli připraveni střílet. Ale mělo jim to být k ničemu. Ve stěně boxu se objevila boule. Pak se ještě zvětšila. A pak jí pronikla ruka kovového muže, jehož tělo je tvořeno meteokolosiem, nejsilnějším kovem, kterým jej mohl jeho "otec" Deylin Nieto vybavit. Metaller se dostal ven z boxu. Vojáci na něj stříleli jako šílení. Zcela instinktivně vytasil Metaller z rukou dvě mačetám podobná ostří a pár rychlými pohyby rozpůlil jejich těla. "Danielsi, vy pako!!!" zařval Stephen a okamžitě se skryl v bunkru. Daniels vyběhl z místnosti, bušil na dveře bunkru, ale Stephen nechtěl otevřít. Naštěstí se Metallerovi do cesty postavila další skvadra vojáků, která za Danielsovo přežití prolila krev. Daniels se schoval ve skladu zbraní, a přestože byl čtyřicetiletým mužem, rozbrečel se jako malé dítě. Za ten masakr tam na chodbě mohl on... Metaller se bez jediného slova, skoro jako jednou myšlenkou vedený tvor, vydal do místnosti o patro výš. Všechny tam zmasakroval a z chladícího boxu vytáhl svůj mozek. Pak se chytl za temeno hlavy, otočil celý vršek své hlavy, otevřel ji, vsunul do ní mozek, a prstem vyrýpnul Danielsův čip, na který pak dupl. Vršek hlavy posunul do původní pozice. Opět měl svůj mozek. Jeho oči začaly opět rudě svítit. "Já... jsem... živý..." řekl nahlas, probodl dalšího vojáka, který se k němu přiblížil, a začal s útěkem. O necelých deset minut později byl venku z tajné podzemní základny CIA v Kentucky. Začal se skrývat v lesích...
"Úplně jako koťátko. Podívej se na něj, no, není roztomilý? Ty jeden malý darebáčku," smál se Roger a drbkal malého Tatzelwurma na bříšku, zatímco mládě kryptida nápadně hlasitě předlo. "Ale jdi ty, už je to pořádný kocour," řekl Jack, sedící u okna a vypisující nějaký formulář. Roger zvedl Tatzelwurma z dětské postýlky, ve které malý kryptidek rád spával, a přitulil si ho k tváři. "Není, podívej... Je mazlivý jako koťátko," odporoval Jackovi. Nato dostal od Tatzelwurma škrábanec na tváři. Tatzelwurm se skřekem odskočil a jako divý začal běhat po místnosti. "Spíš je jako pes, který se zmočil a teď se snaží usušit," smála se Pauline, zrovna vcházející do místnosti. Trojice Lovců kryptidů takhle chvíli pozorovala řádícího Tatzelwurma. Když chtěl ale opustit tuto místnost a vběhnout do chodby v prvním patře jejich základny, odchytili ho a přemístili do kovové ohrádky. "Zůstaň tam, a nezlob," řekla mu rázně Pauline. "Skoro bych zapomněla, co jsem vám chtěla říct," řekla trochu vážně. Jack se zamračil. Nečekal nic dobrého. "Volala mi agentka Kentová... V CIA prý došlo... k takové malé... jak to říct, revoluci mezi členy. Je to jen pár lidí. Stephen Barry..." začala trochu pomalu. "Ne!" řekl hlubokým hlasem Jack a vstal ze židle. "Jde o Wendiga? Snaží se ho zase chytit?" položil jí otázky Roger. "Ne, Wendigo by měl být v pohodě. Jde o něco horšího, kluci," odpověděla Pauline. "Metaller," řekl schválně pomalu, hlubokým, temným hlasem Jack. "To si ze mě dělají..." dodal, ale nestačil to doříci. "Prý ho chtěli oživit. Agentka nic nevěděla, většina lidí CIA nic něvěděla... Barry a jeho lidi pak opustili totálně poničenou základnu v Kentucky. Kde se skrývají, to nikdo neví. Ale hlavně nikdo neví, kde je sakra ten Metaller!" mluvila dál Pauline. Jack to během chvíle rozdýchal. "Věděli jsme, že k něčemu takovému dojde. Svět prostě není bezpečný. Půlka našich bývalých členů si myslí, že si může někde v paralelní dimenzi hledat kryptidy a žít si tak, jako jsme žili před lety! Blázni!!! Svět se změnil, a tohle je důkaz. Lovci kryptidů už nikdy nebudou jako dřív," řekl Jack. "To povídej Pierrovi, Akihikovi a Fahadovi, Jacku. My zůstali, a jdeme do toho s tebou... Pokud teda... někam jdeme," uklidnil ho Roger. "Samozřejmě, že někam jdeme," řekl vážně Jack a odešel z místnosti. Pauline a Roger se na sebe podívali, neméně šokováni Metallerovým únikem, a pak následovali Jacka.
Druhý tým Lovců kryptidů myslel na něco úplně jiného. Pierre, Akihiko, Fahad, Kate, Ewet a Sabine byli právě na expedici na samém severu Mexika v paralelní dimenzi. Pátrali po malém, hlučném netvůrkovi, který už pár měsíců děsil obyvatele jedné farmy. A byli blízko jeho objevení. Tam, kde se zelená pláň střetávala s hustým lesem, nalezli jámu. Doupě. Pierre, Akihiko a Kate se snažili jeho obyvatele vylákat ven. Sabine stála opodál s uspávací puškou. Byla připravena zvíře trefit. Jakmile Pierre zasunul dlouhou tyč do jámy a začal v ní šmátrat, začaly se z ní ozývat děsivé skřeky. Všem začala tuhnout krev v žilách. Ve chvíli z jámy jako blesk vyletělo malé čtyřnohé zvířátko s kulatou růžovou hlavou, tělíčko vyhublé na kost, tuhý ocásek. Sabine vykřikla hrůzou. Nestačila ho trefit uspávací šipkou, a zvířátko utíkalo dál. Ztratilo se někde mezi kravami, pasoucími se na planině. "Fahade, máte ho tam!!!" zařval Pierre. Ewet stál kousek od Fahada a očekával, že se malý netvor brzy ukáže. Ale Fahad na něj vůbec nemyslel. Nedaleko stáda krav stál totiž pořádně udělaný farmář. Byl to takový "kus chlapa". Rozeplá košile mu vlála ve větru. Fahad byl přímo upoután jeho břišními svaly. Až se sám sebe musel ptát, zda je ten chlápek skutečný. "Doufám, že s nikým nechodí," zašeptal si pro sebe. "Fahade!!!" zařval náhle Ewet. Drobné zvířátko se vynořilo z té spousty krav a proletělo Fahadovi mezi nohama. "Huh!!!" zařval Fahad a na poslední chvíli ho na něj zamířil uspávací pistoli a trefil jej šipkou. Tedy skoro. Protože malý netvor se šipce vyhnul. Naštěstí se o kousek dál chytil do speciální pasti, kterou zde Pierre s Akihikem nachystali pro případ, že by celý tým misi zmařil. Zatímco se vyhublá příšerka zmítala v pasti, v níž byla pevně chycena, procházeli všichni kolem Fahada a naštvaně na něj koukali. "Máš co vysvětlovat," zasykl Akihiko, "nemůžeš se soustředit?" Fahad se zatvářil kysele. "Už zase?" řekl naštvaným hlasem. Otočil se na farmáře, který dál hrabal seno a nahlas si pískal. "Pojď už, Fahade!" zvolal Pierre. "No jo, už jdu," řekl znuděně Fahad a přidal se ke zbytku týmu, který zrovna podával netvůrkovi injekci s anestetiky...
Cryptid Swift proletěl nad kapitolem ve Washingtonu a pak se usadil na přistávací ploše určené pouze pro vojenské letouny. "Kdo vám dal povolení..." zlobil se armádní generál na rychle kráčející agentku Kentovou, mířící k letounu. "Potřebujeme je. Však víte, kdo to jsou," okřikla ho agentka. "Tak to nevím." "Jste blbej," řekla agentka, odvrátila od něj zrak a přistoupila k Jackovi, Pauline a Rogerovi, kteří zrovna vyšli z letounu. "Ve vojenské základně vám řeknu vše, co víme o Metallerovi, Stephenu Barrym a dalších," řekla a kývla na Jacka. Pak se s Lovci kryptidů mlčky odebrala do základny. Armádní generál si stále lámal hlavu, kdo ti super-vyzbrojení lidi vlastně jsou. "Cožpak jste o nich nikdy neslyšel, generále? Jsou to naši hrdinové," zašeptal mu do ucha drzý vojín. "Lovci kryptidů!!!" řekl líně poručík leštící si boty na okraji přistávací plochy. "Á," řekl generál a pokusil se tvářit se, jakože ví, oč se jedná. "Á," zparodizoval ho poručík, nasadil si boty a odešel.
Daleko odsud, v přísně střežené věznici kdesi v Kalifornii, právě Stephen přišel někoho navštívit. Vojáci jej nechali v cele o samotě s jakýmsi mužem, sedícím u dřevěného stolu. V té temnotě mu nebylo vidět do obličeje. Stephen před ním chvíli mlčky stál. Vězeň se po chvíli začal hihňat. Hihňání se změnilo ve smích, v příšerný, psychotický smích. Vězeň začal po chvíli bušit rukou do stolu. Smál se takhle už dvě minuty. Dokonce se snažil smích i zastavit, ale nešlo to. A přitom neřekl ani slovo. "Až Mark Hamill nebude mít hlas, Warner Brothers by vás měli obsadit jako hlasového herce pro Jokera," usmál se Stephen. Muž se začal smát ještě víc. "Propána," řekl vysokým hlasem, "to by bylo úžasný. To by bylo... Úžasný!!! Naprosto, úžasně úžasný. Víte proč, vy jeden skunku?! Protože jsem v týhle malý cele zavřený už půl roku a nikdo mi nedovolil ji opustit!!! Ha, ha, ha!!!" řehtal se vězeň. "No, ani se nedivím," odpověděl Stephen a odstranil pucek ze svého saka, "jste opravdový šílenec. Viděl jsem vás na fotkách a říkal jsem si... Nevypadá, že by na tom byl psychicky tak blbě. Jenže vy jste." "Máte pravdu," smál se vězeň, "jsem na tom blbě. Ale nebyl jsem. Ten plán, ten plán, sakra, ten plán byl geniální. Byl jsem takhle blízko... Takhle blízko, vy jedno americký pako!!!" "Nepřišel jsem vás odvést k soudu. Přišel jsem vám nabídnout vykoupení," řekl vážně Stephen. "Co to, co to?!" vykřikl vězeň a rychle přiběhl ke Stephenovi. Konečně se ve světle objevil jeho obličej. Část kníru, pěstovaná jen nad koutky rtů, se ve světle úplně zaleskla. V očích měl ten muž poslední jiskřičku naděje. Byl to Deylin Nieto, muž, který před téměř šesti měsíci poslal svou armádu kryptidů a robotů X-77 do několika částí světa s cílem ovládnout jej, muž, který zničil Granadu a který prostřednictvím séra agresivity nepřímo téměř zničil život Pierru Leroyovi. "Dohodneme se, a propustí vás z věznice, Deyline," řekl Stephen. Nieto se náhle zklidnil. Po měsících izolace cítil, že se mu do mozku vrací smysluplnost, stabilita... Úplně ho přešel smích. Zvážněl během pár vteřin. "Proboha, to je změna. To jste nečekal, co, Deyline?" usmál se přátelsky Stephen. "Půjdete se mnou. Potřebuji, abyste mi v něčem pomohl," pokračoval Stephen. "Ne," odpověděl ve vteřině Nieto, "tak to ne. S vámi nepůjdu." "Proč? Chcete přece pryč!" "Chcete si ze mě udělat poskoka. Tak jako si já udělal poskoka z Black Spiera, z doktora Brickella..." "Deyline, uklidněte se. Nebudete mým poskokem. Nebudete poskokem nikoho. Dostanu vás odsud, vy mi pomůžete, a já vám dám dost prachů na to, abyste začal znovu třeba někde v pralesích Panamy!" "Šek." "Máte ho mít," odpověděl Stephen a okamžitě mu napsal šek. "Pěkná sumička. Ale dám vám ho jen když se mnou opustíte tuhle hnusnou, zpropadenou místnost. Nebuďte šílenej, Deyline. Vy jste génius. Už jsem se setkal s tím, co jste stvořil," mluvil dále Stephen. "Můj syn?" "Měl jsem šanci jej zkoumat." "Metaller," vydechl s otcovskou hrdostí Nieto. Během 30 minut se z vězně stal svobodný člověk. "Můžete jít, pane Nieto. Šťastnou cestu, pane Hale," řekl majitel věznice, objímaje v ruce kufr s penězi. "Ve skutečnosti jsem Stephen Barry, ne Stephen Hale," zašeptal Stephen do ucha Nietovi, když nastupovali do letounu. Majitel věznice jim zamával. Stephen se zasmál, zmáčkl čuplík na ovladači, a kufr, který majitel věznice držel, vybuchl. S Nietem se začali šíleně smát. "To to hezky začíná," řekl skoro dětsky Nieto a zatleskal...
* - Lovci kryptidů, 2. série, 12. kapitola: Vězni války
Co bude dál? Co udělá Metaller, který je nyní na svobodě? Jaké plány mají Stephen Barry a osvobozený Deylin Nieto? Do jakých nebezpečí se dostanou Jack, Pauline, Roger a agentka Kentová? A jak se do celé téhle věci, alespoň zatím se odehrávající v původní dimenzi, dostane Pierrův tým z paralelní dimenze? Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat