V minulé kapitole, Kovový muž na útěku, se Lovci kryptidů, byť rozdělení na dva týmy, smířili. Jack, Pauline a Roger zůstali v původní dimenzi, kdežto Pierre, Kate, Akihiko, Fahad, Sabine a Ewet jsou stále v té paralelní... Po všech těch bitkách je na čase pustit se opět do hledání bájných stvoření. Lovci kryptidů nechtějí zahálet ani během Vánoc!
LOVCI KRYPTIDŮ 3: ZA IRSKÝMI SKŘÍTKY, ČÁST PRVNÍ:
Roger vydechl a těžce se posadil na gauč v hlavní místnosti. "Nádherně jste ho nazdobili," liboval si a prohlížel si Vánoční stromek, zdobený všelijakými hvězdičkami, baňkami, visícími figurkami... Pauline, která seděla u stolu a psala SMS zprávy s přáním hezkých Vánoc svým blízkým, se jen na Rogera podívala a mile se usmála, ale nic k tomu neřekla. Na Rogera náhle skočil malý Tatzelwurm a pořádně ho vystrašil. "Teda, ty seš fakt šelma," rozchechtal se Roger, když se Tatzelwurm po svém divokém výskoku roztomile přitulil k Rogerově boku, protáhl si ocásek, a pak zůstal ležet v klubíčku. Najednou přes gauč něco přeletělo. Tatzelwurm hbitě vyskočil, chytil to předníma nohama, dopadl na zem a překulil se. Hryzal do plyšového medvídka. "Dělal jsem pořádek ve skladu," řekl Jack, vstupuje do místnosti, "a našel jsem tam tohle. Koupil jsem ho Tatzelwurmovi jako Vánoční dárek. Jenže jsem na něj zapomněl. Tak tady ho teď má... Užij si ho, ty divochu!" "Je šestadvacátého prosince, venku je krásně, chumelí... Ale já se docela nudím, lidi. Co byste řekli, po tom všem, co jsme zažili, takové malé výpravičce za kryptidy?" navrhl Roger. "To vůbec není špatný nápad," odpověděla Pauline. "No, paliva je v Cryptid Swiftu dost, takže si můžeme zaletět hledat třeba mimozemšťany v australské buši," reagoval na to Jack. "A co takhle vydat se ne za kryptidy, ale jinými bájnými stvořeními?" usmála se Pauline. "Who, fakt? No, není to špatný nápad... Ale na skřítky, zlobry a takové věci nevěřím," odpověděl Roger. "A co takhle udělat si takovou malou challenge s dalším týmem Lovců kryptidů?" navrhla další zajímavou věc Pauline. "Líbí se mi, kam s tím míříš... Pokračuj," řekl zaujatý Jack. "Mám nápad: vypravíme se do Irska a zkusíme najít leprikóny a cluricauny. Informujeme o tom tým z paralelní dimenze, oni se taky vypraví do Irska v jejich dimenzi, a zkusí ty skřítky najít. Kdo bude první, vyhraje. Dobrý nápad, ne?" vysvětlila vše Pauline. "Leprikóni a cluricauni? To je na mě trochu moc. Všechna čest irské mytologii, ale tomuhle já teda fakticky docela určitě nevě..." komentoval to Roger, ale byl přerušen. "Fajn nápad. Sbalte si věci, Lovci, letíme!" poručil Jack.
Uběhl den, bylo sedmadvacátého prosince. Pierre a Sabine se spolu procházeli po irském pobřeží. "Vysvětlil bys mi, jak nás kontaktovali? Žijeme v úplně jiném světě, snad v úplně jiném vesmíru, a Jack byl přesto schopný nám..." mluvila Sabine. "Někdy ti to vysvětlím. Jako dva týmy se spolu můžeme dorozumívat, to je zatím vše, co potřebuješ vědět," odpověděl Pierre. "Stejně je to blbost, brácho. Proč máme hledat nějaký skřety? Když ani neexistujou? Co si jako ta Pauline Jetkinsová myslí? Radši bych seděla doma a čučela na telku," stěžovala si Sabine. "Hej, vy dva!" zakřičel na ně Ewet, který se zrovna objevil na vrcholku útesu, "už jsme postavili stany! Pojďte do tábora!" Začínalo sněžit. Šestka Lovců kryptidů z paralelní dimenze seděla kolem plápolajícího ohně obklopeného šesti stany. Tábor se nacházel na okraji lesa. Akihiko všem nabídl račí polévku. Všichni až na Kate si jí s chutí dali. Kate si raději dala sušené borůvky. "Jak dlouho tu budem?" zeptal se Fahad. "Dokud nenajdeme ta bájná stvoření. Nebo dokud je nenajdou oni, Jack a ostatní. Když nám zavolají, že je našli, je po všem," odpověděl Pierre. "Jestli ti tvorečkové existují v jedné dimenzi, jak víme, že jsou i v té druhé? Žijeme v úplně odlišných vesmírech," namítla Sabine. "Tak jako... Kurupira taky existuje v obou světech, a my jsme na ní byli v paralelní dimenzi a našli jsme víceméně to, o čem se mluvilo i v dimenzi původní, totiž že tam žijí druhohorní ještěři," odpověděl Pierre. "Dost už povídání, lidi. Mám tady termovize. Pro každého jednu. Za chvíli se setmí. Půjdeme do lesa a začneme hledat ta zvířátka," řekl Akihiko a každému podal jednu termovizi. Do hodiny se sešeřilo, a tým se vydal hledat bájné skřítky irské mytologie.
Ve stejný den, ve stejnou hodinu a minutu, se po setmění vydal na dobrodružnou procházku lesem i tým z původní dimenze. Nesoustředil se však na lesy na irském pobřeží, ale na lesy nedaleko Mullingaru ve vnitrozemí. V úděsné tmě Roger o něco zakopl a spadl na zem. "Do Prčic, ve vousech mám teď jehličí! Nepříjemný," stěžoval si a vytahoval z šedého plnovousu jednu jehlici za druhou. Baterku měl položenu na zemi. Všiml si, že se ve světle baterky něco leskne. "Propánajána, to nemůže být pravda..." zajásal. V hromádce listí, která vypadala jako perfektní zimní úkryt pro ježka, našel kousek zlata. Byl to jen malý drobek drahého kovu, ale Roger se usmíval štěstím. Ne, že by byl na zlato nebo na peníze, ale byl nadšen ze svého objevu. "Leprikóni přece skrývají zlato... Když se ti podle pověsti podaří leprikóna odchytit, můžeš ho ohledně zlata vyzpovídat," šeptal si pro sebe Roger, "nikdy jsem tomu nevěřil, ale stejně je zajímavý, že jsem tu našel kousek zlata. Někdo ho tu nechal." Pak se ohlédl kolem sebe. Jack a Pauline zde nebyli. Nejspíš si nevšimli, co se Rogerovi stalo, a odešli hlouběji do lesa. Bohužel však neviděl světla jejich baterek. Začal si připadat opuštěný. Nalezený kousek zlata strčil do kapsy ve větrovce, vzal do ruky baterku a vstal. Pak si nasadil brýle s termovizí. Díky tomu si povšiml něčeho malého, stojícího jen kousek od něj. Skrývalo se to v houštinách. "Hej, Jacku, seš to ty! Nehrb se tolik!" zasmál se Roger. Živý objekt zmizel. "Proboha," řekl si pro sebe Roger. Začal být nervózní. Pro jistotu si vzal svou laserovou pistoli. Začal se přibližovat k houštinám. "Uch, další kousek zlata. A jen tak leží na zemi!" zašeptal. Pohlédl za sebe. Opět se trochu polekal. Za stromem, u kterého před chvílí nalezl první drobek drahého kovu, byla hlava. Sundal si brýle s termovizí a posvítil na kmen stromu baterkou. Hlava byla pryč. Pak uslyšel jakési chichotání. Jako kdyby se smál nějaký staříček. Přiběhl ke stromu a podíval se za něj, ale nic zde nebylo. Otočil se, posvítil na houštiny, a spatřil malou ručičku, jak na něj z houštin mává. Opět si nasadil brýle s termovizí. Ručička byla pryč. Přiběhl tedy k houštině. "Haló?" řekl mírně se třesoucím hlasem. Opět se ozvalo chichotání. "Počkat, počkat... Leprikón je neškodný. Cluricaun je zlý a straší. Jestli teď nesedím opilý v irské hospodě, a tohle všechno se skutečně děje, pak mě asi straší cluricaun," řekl si pro sebe Roger. Otočil se. Těsně před obličejem měl tvář nepěkného skřítka se zaobleným nosem, špičatýma ušima a černými zuby. Skřítek se držel kmene stromu. Chytil Rogera za obličej. "Jacku!!!" zařval Roger. Vypálil po skřítkovi z laserové pistole, a zasáhl. Zmítající se skřítek zůstal ležet na lesní půdě. "Rogere!!! Rogere, co se stalo?!" řval Jack. V hloubi lesa se objevila dvě mihotající se světla baterek. Jack a Pauline se již blížili. "Střelil jsem cluricauna... Brr, to je potvora!" řekl Roger, když oba jeho společníci přiběhli. "No tohle," usmál se Jack, "takže jsou skuteční." Podíval se nadšeně na Pauline, trochu vyděšenou zjevem skřítka. "Dokázali jsme, že existují," řekl. "Asi jsme první... Ale co zjistili naši přátelé v paralelní dimenzi?" optal se zvědavě Roger.
Jak bude výprava za irskými skřítky pokračovat? Podaří se i Pierrově týmu v paralelní dimenzi dokázat existenci těchto bájných bytostí? A proč cluricaun zaútočil na Rogera? Dozvíte se příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat