Začal nám Nový rok 2026, a určitě není špatným nápadem vstoupit do něj s povědomím o novém druhu fosilního obratlovce, který byl popsán na konci roku minulého. Dne 26. listopadu 2025 vydal vědecký časopis Proceedings of the Royal Society B článek od Qigao Jiangzua z Institutu vertebrátní paleontologie a paleoantropologie Čínské akademie věd a jeho kolegů, kteří společně formálně popsali nový rod a druh nepravé "šavlozubé kočky" z čeledi Nimravidae. Učinili tak na základě kosterních pozůstatků ze souvrství Qingshuiying v autonomním regionu Ning-sia na severu Číny, jehož horniny jsou pozdně eocénního až raně oligocénního stáří. Tento nepravý šavlozubák žil před 28 miliony let, a jedná se tak o jednoho z nejstarších známých zástupců podčeledi Nimravinae, byť jej o několik milionů let (až o sedm) překonává třeba takový Dinictis felina z pozdního eocénu až raného oligocénu Severní Ameriky. Doktor Jiangzuo vybral se svými kolegy pro tohoto nově představeného feliformiána (nimravidé nepatřili mezi kočky, které tvoří čeleď Felidae, ani do jejich nejužšího příbuzenstva, tedy do nadčeledi Feloidea, ale jsou klasifikováni jako součást podřádu Feliformia) druhový název Taotienimravus songi. Prefix "taotie" v rodovém jménu odkazuje na mýtické zvíře ze staré čínské legendy, jež bývalo popisováno jako bestie s velikou tlamou a neukojitelným apetitem, přičemž taotienimravovy špičáky mají jaksi připomínat zvětšené, z tlamy trčící špičáky Taotie. Druhové přízvisko songi ctí sběratele zkamenělin Yuefenga Songa, který typový exemplář nalezl a věnoval ho Přírodovědnému muzeu společnosti Yingliang Stone v jižní Číně. Od ostatních nimravidů se Taotienimravus lišil šířkou tlamy (měl ji širší, než kterýkoli jiný zástupce této čeledi) a také přítomností velkých premolárů (zubů umístěných v zubní řadě, postupujeme-li od středu čelisti k okraji, před stoličkou) přímo před špičáky, což snižovalo intenzitu skousnutí. Autoři studie mají za to, že toto zvíře tedy zabíjelo svou kořist docela jinak, než ostatní kočkám podobní karnivoráni; nejspíše ji trhalo podobným způsobem, jako zástupci čeledi Hyaenodontidae, mezi něž patří například Hyaenodon, Boritia či Preregidens. Morfometrická analýza oblasti patra u taotienimrava ukázala, že obývá morfoprostor docela odlišný od jiných nimravidů, a bližší gepardovi (Acinonyx sp.), hyaenodontidům a madagaskarským fosám (Cryptoprocta sp.). Zřejmě to bylo zvíře schopné drtit kosti, což napovídá již zmíněná šířka tlamy, ale také robustnost postkaninových neboli lícních zubů. Z toho důvodu mělo značně zmenšené špičáky, které tedy nepůsobily jako špičáky ostatních nimravidů (stará poučka z Putování s pravěkými zvířaty - šavlovité špičáky se nemohou zakousnout do kosti, neboť jsou křehké). Speciální adaptace na drcení kostí ale jeho lebka neměla. V rámci čeledi nimravidů je zatím Taotienimravus naprostým unikátem.
Taotienimravus, působící na tomto obrazu snad ještě divočeji, než mýtické zvíře Taotie ze staré čínské legendy. Malba Yuefenga Songa, nálezce fosilních pozůstatků tohoto nimravida, převzatá ze Sci.News
Podle velikosti lebky byl Taotienimravus docela velkým zástupcem této čeledi. Od premaxily po okcipitální kondyl (kloubní výběžek týlní kosti) měřila jeho lebka asi 20 centimetrů. Co se jeho příbuzenských vztahů týče, tvořil sesterskou linii s eurasijským a severoamerickým rodem Nimravus a čistě severoamerickým rodem Dinaelurus. Zatímco nejstarší fosilie nimrava pocházejí, podobně jako dinictise, ze samého konce eocénu, Dinaelurus se ve fosilním záznamu objevuje na začátku oligocénu. I tito blízcí příbuzní nebyli zrovna drobečky; Nimravus měl 120 centimetrů na délku, Dinaelurus byl dlouhý kolem 130 centimetrů, takže šlo o nimravidy velikostně srovnatelné s dnešním levhartem (Panthera pardus). To Dinictis byl dlouhý jen kolem metru, maximálně 110 centimetrů. K nárůstu velikosti šelem z této čeledi docházelo nejspíše díky vymření "ostrých hyen", tedy čeledi Oxyaenidae, která se vyvinula v pozdním paleocénu v Severní Americe, rozšířila se do Eurasie, a pak ve středním eocénu, pár milionů let před příchodem prvních nimravidů, zcela vymizela. Poslední nimravidé žili ještě jednadvacet milionů let po taotienimravovi; šavlozubým kočkovitým šelmám velice nápadně podobný severoamerický a eurasijský Barbourofelis mizí v pozdním miocénu před 7 miliony roky.
Zdroje informací pro tento článek:
A new ecomorph of Nimravidae, and the early macrocarnivorous niche exploration in Carnivora (Proceedings of the Royal Society B)
Taotienimravus (Wikipedia)
Nimravidae (Wikipedia)
Qingshuiying, China (Mindat.org)
Nimravus (Wikipedia)
Dinaelurus (Wikipedia)
Barbourofelis (Wikipedia)
Podle čínského zvěrokruhu je rok 2026 rokem ohnivého koně. Navrhuji však, abychom ho brali jako rok nimravida nesoucího jméno jedné z nejznámějších mytologických příšer z oné části světa. Nechť je rok 2026 rokem taotienimrava!
Žádné komentáře:
Okomentovat