sobota 30. června 2012

Nejasná legenda o dinosauří civilizaci

Dinosauři - zvířata, jenž vyhynula před 65 milióny lety následkem pádu gigantického meteoroidu do Mexického zálivu. Donedávna jsme znali pouze fakta o jejich divoké říši, o které se s klidným svědomím může říci, že šlo o prehistorickou divočinu, pochopitelně nijak nedotčenou... Nedávno se ale začala shromažďovat podivuhodná fakta; jak by vypadali dinosauři, kdyby nevyhynuli? Příbuznost Troodona s imaginárním Dinosauroidem, naprosto inteligentní dinosauři a spousta jiných... Někteří vědci si dokonce ovšem myslí, že dinosauři se vyvíjeli v něco nového už mnohem dříve - to by znamenalo, že vymyšlený Dinosauroid by mohl snad kdysi doopravdy existovat. Z dravých dinosaurů typu Troodona se nejdříve mohli začít vyvíjet zcela noví dinosauři, podle některých vědců mohli uchopovat předměty a pomocí nich lovit kořist. Žili ve skupinách a mezi nástroji začala revoluce. Poté by mohl přijít onen Dinosauroid, kterého si můžeme představit na africké savaně v oblečení z kůže a z kamennými zbraněmi... A jak si čas ubíhal, Dinosauroidi (podobně, jako dnes my, lidé), vyhubili většinu tamních živočichů, což nám přivádí otázku; padl meteorit vůbec někdy v tomto období na Zemi? Nic z toho samozřejmě nemůže být jasné, a ani se nezdálo. Nejasná legenda však oživla teprve nedávno zvláštním kladivem, nalezeným v horninách před asi 100 milióny lety. To bylo nalezeno v Texasu, nedaleko velice známého naleziště dinosauřích stop a koster... Na toto vše však musím navodit svůj vlastní názor: Zkamenělé kladivo může být zcela jistě podvrhem, a už jen proto, že "detektivicky" se dá všimnout toho, že k objevu došlo nedaleko známého naleziště dinosaurů. Představte si paleontologa, který tady kope ve starých, křídových horninách, nakonec práci zabalí, vše pečlivě zakope a zapomene na pár pomůcek, které zahrabal. O několik desítek let později jeho nástroje mohou být nalezeny a vše je rázem vyšetřeno. Podle mého tedy dinosauří civilizace existovat nemohla, a to také proto, že důkazy nejsou takřka žádné. Pravěk, až do příchodu člověka, byl vlastně divočinou, která byla "nezkrocená". Zda-li by v minulosti existoval nějaký další tak inteligentní tvor, jakým je člověk dnes, to je jen na Vás...

Jak vidíte, už jsem zase zpátky doma z Řecka. O své zážitky se s Vámi klidně podělím později...
Tento článek jsem napsal především díky této zajímavé stránce: www.deinonych.blog.cz, odkud je i obrázek. Pokud se Vám tento článek líbil, nezapomeňte komentovat...

úterý 19. června 2012

Odjezd do Řecka!

Někteří z Vás určitě tušili, že půjde o něco takového. Jelikož je tento rok tak trochu výjimečný, odjíždím už zítra do Řecka, na ostrov Kos, pro zvídavé, jde o místo ležící pouze 30 kilometrů od Turecka. Proto zde také nebudou nyní, asi 10 dní, žádné články. Původně jsem chtěl nějaké představit, ale nakonec to asi neudělám. Počítejte však s tím, že ihned, jakmile se na začátku července vrátím, začnu psát ve velkém! Nakonec je přeci vždy na co se těšit...

Ne, promiňte, to byla jen legrace. Doopravdy mířím na ostrov Sorna...

pondělí 18. června 2012

Pravěké safari I. - 39.

Minule neodpověděli výjimečně Siamotyran a Deinonych. Zdá se, že Mojeznámky se už vrátil a to je velice dobře! Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych
Napiš sem odpověď na minulou možnost...

Betaraptor
Po delší chvíli se náhle něco objevilo. Je to strašně malinkatý Cryptoclidus, kterého příliv zahnal na pevninu...

Oceanpraveku
Souboj pokračuje a něco jako "smečková menšina", která má ve smečce nižší postavení, odchází nenažraná. O něco větší jedinci se teď perou mezi sebou. Nakonec se smečka blíží směrem k tobě...

Mojeznamkyavatar
Je škoda, že jsi nedokoončil popis, ale Spinosaura jsi víceméně prozkoumal, takže máš volné možnosti...

Alfaraptor
No jó, no, T-Rex je sice Albertosaurovým příbuzným, ale poučka na něj určitě neplatí. Žene se na tebe a nakonec tě váhou shodí. Padáš do vody...

Dinosaurss
Ornitholestes je vypuštěn, ale nenapsal jsi co víc dál, takže teď odpočíváš u stanu a jíš špekáček...

Vašek
Všechno je sbaleno, bohužel jsi neřekl, co dál, takže teď odpočíváš pod vysokým stromem...

Toa Teluris
Ano, máš hotovo, ale nenapsal jsi, co dále, takže teď, stejně jako většina tvých společníků, kteří se vydali zase do jiné doby, odpočíváš pod stromem a jíš zmrzlinu...

Siamotyran
Podívej se do minulých možností, ovšem, odpověz tady...

Toto je vůbec předposlední safari, takže nezoufejte, pokud se Vám zrovna nevydařilo nebo jste málo odpovídali. Připomínám, že později začne něco jako druhá řada. Příští týden ale safari neočekávejte, zítra se dozvíte, z jakého důvodu. O prázdninách se na něj ale těšit budete moci!

neděle 17. června 2012

Zajímavosti ze světa dinosaurů 5.

Tak, jsou tu, sice docela netradičně o víkendu, další Zajímavosti ze světa dinosaurů. Jelikož jsem se rozhodl trochu odložit pokračování DireParku, nezbývala mi jiná možnost, než tahle...

1. V období Permu a Triasu, tj. před 290-200 milióny lety, neexistovaly kontinenty tak jako dnes, jak tomu také nikdy v prehistorii není. Jediný subkontinent, Pangaea, byl opravdu rozsáhlým územím a neexistovala jediná šíje, kudy by jím protékal oceán. Vědci o Pangaei vědí zejména z hornin, kterí uchovávají tehdejší biosféru. Dalším důkazem mohou být kosti některých tvorů, jako je například Lystrosaurus, jenž byl nalezen v horninách Afriky, Asie, Evropy a dokonce i Antraktidy...

2. Kambrium, počáteční období prvohor (Paleozoika), bylo domovem masy živočichů. I když se tak úříliš nezdá a souši žádní živočichové ani rostliny neobývaly, oceány životem kypěly. Žilo zde více než 20 druhů trilobitů, nesčetně mnoho červovitých živočichů anebo Anomalocaris - zvláštní stvoření s párem citlivých výrůstků, díky nímž hledalo kořist...

3. Doba Ordoviku nebyla jen dobou obřích chobotnatců nebo štírů, ale také zvláštních konodontů - jedním z nich byl praobratlovec Promissum. Byl objeven v Jižní Africe na počátku 90. let minulého století. Až 40 centimetrů dlouhé tělo připomínalo ohromně zvětšeného pulce. Byl to aktivní lovec, ve vodě se pohyboval díky štíhlému ocasu...

Pokud se Vám tyto zajímavosti líbily, komentujte. Zítra se zřejmě dočkáte Pravěkého safari a v úterý podivuhodné zprávy...

sobota 16. června 2012

Život v divočině: Cecílie

Život v divočině
Cecílie

Na jednom z nejodlehlejších ostrovů této planety se v unikátní, africké divočině vyskytuje prapodivný živočich. Tvor, který žije jen tady. Cecílie ale nemají zrovna dvakrát lehký život. Jelikož jde o poněkud neprozkoumané živočichy, nyní se na ně podíváme novýma očima... Sao Tomé. Nacházíme se v lesích na ostrově západně od afrického Gabunu. Jelikož je tato oblast velmi blízko rovníku, neustále zde prší. To znamená také hojnost pro obojživelníky. Jeden z nich, tato cecílie zlatá, Schistometopum thomense, je takzvaným endemitem, tvorem, jenž se nevyskytuje nikde jinde na světě, kromě těchto míst. Údolí na ostrově jsou jimi doslova přeplněna. Obývají větší kolonie o několika desítkách jedinců a my budeme jednu z nich sledovat. Právě je období líhnutí mláďat. Jedna samice zalezla zpátky do svého brlohu, kde žije již od mládí. Cecílie jsou vejcoživorodé, to znamená, že ještě před tím, než matka vejce snese, vyvinou se jí v těle a pak jen proklouznou ven. Naše samice od teď, kdy se jí narodila čtyři mláďata, nebude mít rozhodně lehký život. Cecílie obyčejně nemají žádné přirozené nepřátele, jediným z nich je orel jasnohlasý, který sem zavítá na krátkou dobu konce léta, a do té doby zbývá více než 5 měsíců...

Období dešťů neustále přetrvává. Kouzelné období nebude snad nikdy u konce. Kolonie cecílií se však také nikdy nedají do pohybu, v čemž je také problém. Matka teď slídí po potravě. Tu tvoří především hmyz a červovitý živočichové. Mnoho červorů, jako je právě i cecílie, má lepkavý jazyk, aby snáze mohli lovit kořist. Po nasycení se naše matka vrhá zpátky do brlohu. Mláďata jsou už nějakých pár dní stará. Až donedávna bylo otázkou, čím vlastně matka mláďata krmí. Až před pár lety se ukázalo, že každý den se cecíliím slupuje část kůže a střídá je nová. Vrstva slizu, kterou má každý obojživelník, se doslova "vypaří" a matka ji přenechá mláďatům. Ta ji snědí. Takový způsob obživy nikde jinde v živočišné říši ještě nebyl objeven, ale je to důmyslná strategie, jak chránit sebe i potomky. Nyní je červenec. Mláďata pořádně vyrostla, ale v díře zůstávají. Matka s nimi již nežije, tu nyní můžeme spatřit nedaleko přírodní vodní nádrže. S mláďaty, když už téměř dospěla, by se matka již nesnesla. I když malé cecílie žijí ještě spolu, zanedlouho se i ony rozdělí a brloh zůstane pouze jedné. Úsilí, které matka vynaložila při hrabání nového domova ale nebylo nijak veliké a mláďata také přesně vědí, jak a co udělat. V noci matka ulehá do pelechu složeného ze zde volně rostoucího mechu. Při prvním pohledu se zdá dutina útulná, ale doopravdy nemá průměr ani dvacet centimetrů, takže se matka musí ohnout, aby se sem vešla...

Srpen. Období dešťů nikdy nekončí, ale nyní se mraky pozvolna přesouvají více na severovýchod, do centra Černého kontinentu. Doba, kdy ale mírněji prší, je érou jednoho ptáka - a to orla jasnohlasého. Někteří jedinci podnikají dobrodružné cesty z Kapverdů nebo od Viktoriina jezera v Tanzanii cestu až sem, na Sao Tomé. Cecílie zlatá je vítanou pochoutkou, zvláště, když víte, že večer se její ochranná vrstva slizu ztenčí a jde celkově o 30 centimetrů dlouhou kořist, která má průměr těla přes 1 centimetr. Orel začíná lovit několik jedinců. Kolonie o pár zase přišla, ale počty se rychle redukují. Zanedlouho může být v kolonii až dvakrát více cecílií, než je nyní. Počátkem září však orli zase odlétají. Na Sao Tomé zavládl klid. Zebry vlastníka jedné malé rezervace se rozhodly obléhnout les. Bohužel, cecílie ještě nikdy neviděly. Mohlo by to být naprosto nové setkání s tvorem, jenž nemá končetiny? Tito podivuhodní obojživelníci jsou jedním z posledních pozůstatků minulosti. Lidé je však mají v lásce, což je opravdu dobře. Zůstat by tu s námi mohli alespoň na další staletí...

Snad se Vám šestá část mého dokumentu líbila... Další díl bude už na konci července, ale o kterém, tvorovi, opět neprozradím... Nezapomeňte také komentovat...

pátek 15. června 2012

Obrázek týdne 15. 6. 2012

Další týden uběhl jako voda a takřka končí školní rok (díky Bohu, aspoň pro mně). Mám tu další Obrázek týdne od Mesosoic Earth alias Walter Myers, "koprodukováno" se Science Photo Gallery. Podle mně je velice povedený, posuďte sami...


Popisek k dnešnímu obrázku: Mladý Crichtonosaurus se pohybuje pravěkým lesem v Utahu, Severní Americe před 80 milióny lety. Před ním se objevuje skupinka žab, to značí, že nedaleko asi bude přírodní vodní nádrž...

Pokud se Vám tento obrázek líbil, komentujte. Připomínám, že příští týden se dozvíte informaci, která pro některé bude možná mírně "šokující", takže se nelekejte...

čtvrtek 14. června 2012

Zajímavosti ze světa dinosaurů 4.

Jsou tu další ze Zajímavostí ze světa dinosaurů. Připomínám, že projekt vznikl díky mnoha jiným stránkám, kterým bych rád chtěl poděkovat. Doufám, že se Vám budou líbit...

1. Iguanodon, hned druhý kdy pojmenovaný dinosaurus, jeden z nejznámějších, který obýval Anglii, Ameriku i část Asie, bylo až 9 metrů dlouhé a až 4 tuny vážící zvíře. Jeho bodavé "palce" mu mohly pomoci ubránit se před nepřátely v podobě zuřivých Raptorů. Nalezl jej anglický hledač fosilií Gideon Mantell. V roce 1853 pak uskutečnil sochař Waterhouse Hawkins pod velením Richarda Owena sochu Iguanodonta v životní velikosti, ve které se podávala večeře.

2. Před 75 milióny lety obýval Severní Ameriku jeden podivuhodný živočich - Maiasaura. U tohoto dinosaura je prvně jasně znát, že dinosauři o svá mláďata většinou pečovali. Jack Horner nalezl toto zvíře v 90. letech minulého století a zde došlo k nálezu matky a několika hnízdišť, přičemž bylo jasné, že patří danému druhu dinosaura. Přiléhavé je proto i jméno "dobrá matka".

3. Roku 1824 dostal od paleontologa jménem Buckland jméno první dinosaurus. Megalosaurus, což znamená "veliký ještěr", obýval dnešní Evropu před 160 milióny lety, byl to jede z největších evrropských jurských dravců - měřil až 7 metrů. Též se mu dostává přezdívka "Velký Oxfordský ještěr", podle hornin a města, nedaleko jehož byl nalezen...

Pokud se Vám tyto zajímavosti líbily, komentujte. Příští týden se zde objeví zase další, pravděpodobně, protože se mnozí z Vás dozví buďto milé anebo mírně nemilé překvapení...

středa 13. června 2012

Pravěké safari I. - 38.

Minule neodpověděli Betaraptor a Mojeznámky. Druhého jmenovaného upozorňuji, aby se co nejrychleji přihlásil zpět, jelikož v další výpravě už nemusíš být mezi hráči. Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych
Skupinka Scutellosaurus se velice vylekala, když tě uviděla, a zmizela, přičemž se neobjevila...

Betaraptor
Sice jsi vzal obojek, ale bohužel ses nerozhodl co dál, takže si jen tak hovíš na lodi pod slunečníkem a jíš zmrzlinový pohár...

Oceanpraveku
Mezi Velociraptory se náhle ozval pisklavý zvuk a začala pranice. Jídlo je možná více cenné, než se Ti zdálo...

Mojeznamkyavatar
Podívej se do minulých možností...

Alfaraptor
No, jenom že ty jsi právě trefil a jeden z nich na tebe doslova vyštěkl. V mžiku na tebe vystrartoval...

Dinosaurss
Ornitholesta jsi si již prohlédl, což je dobře, teď by jsi ho mohl pustit na svobodu...

Vašek
V táboře je to teď o moc pohodlnější. Tvůj štáb práci pomalu balí, ale Saltasauři jsou stále nadohled...

Toa Teluris
Nápad byl sice moc rychlý, a napoprvé to nevyšlo, ale pak se ti podařilo Arthropleuru chytit...

Siamotyran
Sotva, co jsi do jídla kousl, už se objevil Drinker a svačinu Ti vzal. To tě trochu dopálilo...

Pravěké safari je nyní už jen a pouze na Vás. Nezapomeňte, první výprava končí ve 40. kole, což je zanedlouho, takže přemýšlejte o nové misi...

úterý 12. června 2012

Divoká Afrika-Lev a buvol

Lev a buvol. Hluboko v močálech na jihu Afriky divoké šelmy, zejména pak lvi, nemají lehký lov. Obrovská hojnost antilop i ostatních živočichů, včetně buvolů, je však velice lákavá. Proto je u těchto šelem k zahlédnutí i podivuhodné chování.

Další díl cyklu BBC, který nyní vysílá i Animalplanet.

pondělí 11. června 2012

Jurské vyšetřování

Největší paleontologické záhady ožívají za pomoci nejmodernější technologie...

01: Poslední pohled kořisti Tyrannosaura

02: Triceratops, pán revíru

03: Gigantický Argentinosaurus, ještěr z Argentiny

04: Srovnání obrů

05: Vylekaný Hadrosaur

Jurské vyšetřování (Jurassic CSI - pro ty, kteří nevědí; CSI je Crime Scene Investigation, netřeba překládat) je americkým populárně naučným dokumentárním seriálem z kanálu National Geographic Channel. Hlavní host pořadu, paleontolog Phil Manning, zde odhaluje nejrůznější způsoby života dinosaurů. Série má v celku hezkou, možná až nádhernou grafiku. Většina epizod nese název, podle něž si většinou budete myslet, že není třeba se na dokument dívat, jelikož vše již bylo odhaleno, ovšem, je toho zde mnohem více. Osobně jsem cyklus ještě nikdy neviděl (kromě úryvků ve videích), ale patrně jej brzy shlédnu. Pokud by měl někdo zájem zjistit si o něm více, podívejte se na stránky www.natgeotv.com/cz - sekce Přírodní dějiny...

neděle 10. června 2012

Žluté květy

Žluťuchy, vrbiny, prvosenky... Existuje spousta rostlin, které kvetou žlutou barvou. Tady se dnes dozvíme něco o nich a především jak je poznat. Článek jsem napsal jen díky knížce "Průvodce přírodou do kapsy", kde o těchto rostlinách najdete více informací od strany 42 a v kapitole Plané rostliny...

Orsej jarní
Tato nízká bylina má tzv. přízemní růžici (což je typ stonku), korunní lístky jsou světle žluté. Nejčastěji ji najdete kolem potoků, dále pak ve velice vzácných lužních lesích (to jsou lesy v blízkosti vody). Kvete v březnu-dubnu. Vysoká je 7 centimetrů.

Prvosenka boží
Kvete v dubnu a květnu a roste většinou na loukách. Má též přízemní růžici listů a vysoká je až 15 centimetrů.

Kuklík městský
Až 50 centimetrů vysoká rostlinka, háčky na plodech slouží k rychlejšímu rozšíření, jelikož se uchytí na těle živočicha. Kvete obvykle v černu, červenci a srpnu.

Hluchavka pitulník
Typické znaky; rezavá kresba na žlutých korunních lístcích. Vyskytuje se v lesích, kvete od května do června, a měří asi 40 centimetrů.

Boryt barvířský
Až 70 centimetrů vysoká rostlina, která kvete od června do září. Plody jsou podobné tobolkám. Většinou ji najdete u okrajů cest a náspách.

Pokud se Vám tento článek líbil, komentujte, je možné, že v budoucnu několik takových ještě napíši...

sobota 9. června 2012

DirePark Brutus: The Next Damagers (1/4)

DIREPARK BRUTUS, část sedmá

"Takové počasí snad Británie ještě nikdy nezažila," říkal jsem si v duchu za jednoho strašného, deštivého dne. Pršelo už nějaký čtvrtý den, přesto, že šlo o srpen, a v tuto dobu, narozdíl od ostatních měsíců, v Anglii zase tak pršet nemělo. Docela mně do naštvalo a tak jsem si myslel, že dokonce rozbiju televizi kvůli tak hrůzné předpovědi počasí... Jmenuji se James Lond, jsem dobrodruh, cestovatel a přírodovědec. Na svém kontě mám už desítky televizních dokumentů nebo knih, ale po mé práci v DireParku se mi život změnil. Každý den jsem vzpomínal na poslední okamžiky, kdy jsem viděl své přátele.
Až druhého dne ráno stanulo na obloze slunce. Využil jsem toho, a šel si do supermarketu něco nakoupit, ale cestou mně zastavil nějaký muž. Prohlížel jsi mně a pak nejasně vyhrkl:
"Bože, to jste vy! Už jsem si myslel, že z Vás ti Raptoři taky udělali kaši," tvářil se ten muž pochechtávaje, "jsem jeden z přeživších DireParku! Asi už si na mně nepamatujete, respektive, nepamatuješ, co?"
"Peter!" zvolal jsem takřka přes celou ulici. Ten muž byl jedním z mých blízkých při klonování dinosaurů. Sice jsem ho mnoho neznal, ale tykali jsme si od chvíle, co jsme se poprvé uviděli.
"No jó, to jsem já... Zase!" řekl Peter a musel se otočit. Jeho veliký, ale opravdu veliký smysl pro humor jsem znal až moc dobře.
"Jsem rád, že tě zase vidím, myslel jsem, že nežiješ," odpověděl jsem mu, "existují ještě další?"
"Další? Je nás ještě spousta. Šéf už bohužel zemřel, dostal rakovinu plic. Kouření je kouření a z toho se umírá," řekl mi ještě Peter a kamsi mně vedl.
"Víš, DirePark úplně neskončil a my bychom chtěli, tedy pokud nabídku přijmeš, tě vzít zpátky. Už to nebude ostrovní park, ale něco jako ZOO, přístupná pro veřejnost, a dobře chráněná! To Ti garantuluju!" nabídl mi práci Peter.
Nevěděl jsem, zda-li mám přijmout, nebo odmítnout. Peter byl dobrák od kosti a co řekl, to se většinou stalo - tentokráte to myslel smrtelně vážně. Rozpačitě jsem mu plácnul a on mně ihned zavedl do nějaké budovy. Vysvětlil mi, že tentokrát už na to tým nepůjde tak, jako minule, respektive s klony a výviny dnešních stádií živočichů. Měli jsme je přivést, a to z časů dávno minulých! Více mi neprozradil, jen řekl, že se mám na co těšit. V hlavě jsem si jenom řekl, co to zase bude za pitomost tentokrát, který ani nebude fungovat.
Jednoho dne se však má karta v hlavě obrátila. Peter mně s ostatními zavedl do podivné místnosti. Nebylo v ní nic, byla celkově obrovská, nejméně dvanáct metrů dlouhá a vysoká alespoň sedm metrů. Před námi stanulo plátno podobné tomu v kině.
"Představuji Vám, přátelé, portál!" vyhrkl Peter. Zatvářil jsem se zklesle, až jsem to cítil. Něco takového si podle mně mohl vymyslet maximálně filmový režisér, víc nic. Ovšem Peterovi lidé zapnuli asi dvacet hlavních elektrických spojů do počítače. Plátno začalo svetélkovat. Napřímil jsem se.
"Tímto přístrojem, novým vynálezem, nyní budete mít příležitost vrátit se kamkoliv do pravěku. Zatím to není úplně kvalifikovaný přístroj, má své mouchy, například ty, že více, než o 65 miliónů let zpět v čase se nedostaneme. Ale to se nakonec vyřeší. Už chápete, proč je místnost tak veliká?" dodal Peter ke všemu.
Asi o týden později z nás sestavil vůbec první expedici, která z pravěku do současnosti zvíře přivede. Naším cílem mělo být podivné stvoření, jménem Arsinoitherium, které žilo v Egyptě před 36 milióny lety. Slavnostně jsme přestřihli pásku a poté vstoupili plátnem kamsi do jiného času. Šlápnul jsem do vody... Pokračování příště.

Jestli-že se Vám první část nového příběhu líbila, nezapomeňte komentovat. Opravdu, jak jsem sliboval, DirePark neskončil. Co se však bude dít dál, na to si budete muset asi týden počkat...

pátek 8. června 2012

Obrázek týdne 8. 6. 2012

Týden zase oběhl, jako voda, a já Vám sem přináším další z Obrázků týdne. jak jsem sliboval, budu přidávat i další od Mesosoic Earth alias Walter Myers, jelikož se mi podařito "dogooglit" několik zajímavých... Posuďte sami, jaký je tento...


Popisek k dnešnímu obrázku: Dva Triceratopsové, ovšem v pozadí se stádem, se pasou pod stromem v Montaně, Severní Americe, před 66 milióny lety. Do pádu meteoritu je ještě obrovsky mnoho času, takže tito tvorové budou nerušeně žíti dále...

O víkendu se budete moci těšit na další DirePark Brutus a menší zajímavost... Pokud se Vám obrázek líbil, komentujte...

čtvrtek 7. června 2012

Pravěké safari I. - 37.

Minule neodpověděli Oceanpraveku a Mojeznámky. Doporučuji se Vám, hlavně Mojeznámkymu přihlásit zase co nejdříve, protože šance na úspěch tvého safari jinak neexistuje. Ber to prosím na vědomí. Nyní vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych
No, tak to je opravdu zajímavý nápad. Při pochodu pralesem uvidíš něco šelestícího v křoví - je to další Scuttelosaurus, a hned za ním vylézá rovnou celá skupinika...

Betaraptor
Sice jsi vzal obojek, ale bohužel ses nerozhodl co dál, takže si jen tak hovíš na lodi pod slunečníkem a jíš zmrzlinový pohár...

Oceanpraveku
Vyhovět si navzájem byl dobrý nápad. V docela blízké vzdálenosti se teď na Velociraptory díváte...

Mojeznamkyavatar
Skvěle! Našel jsi svůj cíl a nyní jej popisuješ, do příště to bude hotovo...
A: Popisovat dál,
B: Nechat toho a více ho prozkoumat,
C: Vrátit se k táboru a zaznamenat si něco o místě, kde jsi ho viděl.

Alfaraptor
Albertosauři se náhle obrátili a míří na Sthruthiomimy, zatímco napojení Corythosauři mizí kdesi v dáli...

Dinosaurss
Ták, není třeba se bát, teď už neuteče. Máš ohromnou šanci si Ornitholesta zblízka prohlédnout...

Vašek
Ještě stále čekáš u jezera. Saltasauři se mezitím dali do pohybu neznámým směrem...

Toa Teluris
Tvá odvaha by snad překonala i Indiana Jonese. V křoví něco šelestí a Arthropleurám voda nevadí. Že by? Pak se za tebou něco objeví a udeří tě to do zad...

Siamotyran
Je to nějaké druh ptakoještěra, bohužel zmizel dřív, než jsi postřehl jeho znaky k určení...

Nezapomeňte, že zbývají už pouze tři kola do konce, takže hlavně Mojeznámkymu doporučuji se ihned přihlásit. Další safari za týden!

středa 6. června 2012

Zajímavosti ze světa dinosaurů 3.

Jak jsem již sliboval, je tu další část Zajímavostí ze světa dinosaurů. Nezapomeňte, že tento projekt vznikl ne čistě mou náhodou, ale i díky jiným stránkám, na které se kdykoliv můžete podívat...

1. Triceratops, nebo-li "třírohá tvář" je dnes jedním z nejznámějších ceratopsidů. Tělo měl dlouhé asi 9 metrů, vážil takřka 8 tun a vysoký byl okolo 2,8 metru. Toto zvíře, respektive samci, spolu bojovali o teritoria pomocí kostěnných límců a dvou velikých rohů pod ním. Třetí roh byl jen nepatrného vzrůstu a nesahal větších rozměrů, než do 10 centimetrů.

2. Protoceratops, jenž žil v Mongolsku před asi 80 milióny lety, měl neustále zdravý chrup. Ten vyrůstal v několika dlouhých řadách, avšak, byl takřka nepatrný. Nedorůstal vůbec velkých, snadno rozpoznatelných rozměrů, a tak by se zdálo, že má pouze "zobák". Pokud se zuby opotřebovaly nebo nakazily, vypadly a na jejich místo vyrostly nové. Proto neustále mohl malý ceratopsid ukusovat a žvýkat potravu.

3. Oviraptor byl kdysi pokládán za "zloděje vajec", jak je také nazván. Došlo tak kvůli objevu matky, která seděla na svých vejcích. Původně se vědci domnívali, že šlo o vejce jiného dinosaura, pravděpodobně Protoceratopse, ale nakonec se ukázala, že matka si na hnízdo sedla, když vejce chránila před písečnou bouří, která ji pak zasypala i s nenarozenými potomky.

Jestli-že se Vám tyto zajímavosti líbily, komentujte. Další se dozvíte zase příští týden...

úterý 5. června 2012

Zajímavosti ze světa dinosaurů 2.

Další část mých Zajímavostí ze světa dinosaurů je tu. Rád bych připomenul, že tento projekt vznikl díky spoustě webových stránek, na kterých se uvádí něco podobného...

1. V permských sedimentech, v centru Brazílie a Jižní Afriky, nalézáme asi 40-60 centimetrů dlouhého plaza. Dostal jméno Mesosaurus a žil ve sladkých vodách před 250 milióny lety. Jeho zplošetělý ocas mu zcela určitě pomáhal v rychlém plavání a lovu ryb.

2. Spodnopermské horniny státu Texas, který patří do USA, jsou místy výskytu fosilií podivuhodného obojživelníka, Seymouria. Od ostatních obojživelníků se však tento lišil tím, že vydržel patrně déle na souši. Měl asi 60 centimetrů dlouhé tělo a vážil asi 5 kilogramů. Patřil do skupiny Discosauriscidae.

3. Lepidodendron, Sigillaria, Calamitina, Eucalamites... Stromové plavuně, prvníd dvě jmenované, a přesličky, třetí a čtvrtá, které rostly v Karbonu. Z těchto rostlin existuje dnes již zcela známé a pro lidstvo příliš neceněné černé uhlí...

Další zajímavosti se dozvíte hned zase zítra, pokud se Vám ty dnešní líbily, nezapomeňte komentovat...

pondělí 4. června 2012

Divoká Afrika-Jihoafrické pohoří

Jihoafrické pohoří. Na nejjižnějším cípu divokého kontinentu se nachází obrovská masa kamenů a hornin. Kapské hory, omývány mořem a sahající do savany. Národní park, jenž skrývá své temné klenoty.

Další díl cyklu BBC, který je nyní vysílán i na Animalplanet.

neděle 3. června 2012

DirePark Brutus (6/6)

DIREPARK BRUTUS, část šestá

Kdekoliv, kdykoliv, bych poznal Joeův hlas. S takovým tím vražedným, záměrným nádechem, slova, která klapala o zuby. Naháněl mi jednoduše hrůzu. Bezpochyby však větší Aucasaurus. Už jsem myslel, že mi silou prokousne obličej, ale Joe na něj něco zavolal a on se stáhl. To, že jde dinosaura vycvičit tak, aby poslouchal, mi připadalo naprosto nemožné, ale přesvědčil jsem se o tom už napodruhé.
"Safra, Joe, jestli to myslíte takhle..." nedopověděl jsem větu.
"Ale ano, chlapče," skočil mi do řeči, "chci, abyste tu zůstali. Prozatím. Řekněte mi, kde je jihoafričan. Nikdy Vám nedovolím nechat mně tady a utéct si."
"Smůla ta smůlovitá," zamumlal jsem si a skočil jsem na Joa. Trefil jsem ho pěstí přímo do nosu a do křupnutí - to jen znamenalo, že jsem uspěl. Myslel jsem sice na Adalberta, ale uklidňovala mně myšlenka, že pravděpodobně pád přežil. Zbývalo mi teď jediné; dostat se na kopec. Jak jen nejrychleji jsem mohl, uháněl jsem lesem, až jsem se dostal do podivuhodně a krajně hornaté země. Tam mně srazila veliká ruka Joeova, jež do mně začal kopat.
Rychle jsem se ale probral, vzal kámen a doslova mu ho "vrazil" do hlavy. Joe, oslepen ránou, omdlel a už se neprobral. Ovšem Aucasaurus byl hrozivostí, která zůstala. Proti jeho běhu jsem neměl šanci, takže jsem vystartoval ihned.
Aucasaurus do mně při běhu narazil a já málem padl do rokle, ale podařilo se mi chytit se malého skalního "ostrůvku". Naštěstí se pod mou váhou nerozpadl, ale Aucasaurus, číhající nahoře, také nepovolil. S odvahou, že zachráním dva lidské životy, včetně toho mého, jsem se ale pomalu vyhoupl nahoru a zmizel. Ovšem, bez Aucasaura v zádech to nešlo. Jednu chvíli jsem dokonce cítil, jak mi na ně dýchá. Setřásl jsem ho až nahoře, úplně v nejvyšším bodě kopce, kde ho smetla vlastně vytvořená hlinitá duna.
Vylezl jsem na strom a začal vysílat. Kupodivu - šlo to! Mé vysílání zachytil hydroplán OK-407, který kroužil pouhých 50 kilometrů od východního pobřeží ostrova, hledajíce obchodní flotilu.
"Yeah! Přiletíme za zhruba 20 minut! Už za Vámi mí-mí-mí-mí..." - ztratil jsem signál. Ale vším jsem si byl jistý. Teď jsem seběhl dolů.
Vrhl jsem se do rokle, kam Adalbert spadl. Hledal jsem ho asi pět minut a pak jsem ho uviděl, jak se drží obrovské větve asi dva metry nademnou.
"Skoč, Adalberte, skoč! Nic to není!" zvolal jsem na něj. Adalbert za mnou seskočil, ale ne bez problémů. Zvíření padlých listů a větví přilákalo pozornost jednoho Pterodactyla. A kde je jeden, bude za chvíli padesát. Začali jsme utíkat přímo k centru a odtamtud na pláž. Pterodactylové nám byly v patách, nebo lépe, v našem vzduchu při běhu.
Na pobřeží se nám podařilo dostat. Hydroplán už kroužil nad ostrovem a zdálo se, že nás zachytil. Sundal jsem si bundu a začal na ně mávat. Adalbertův výkřik mně však vyrušil. Za ramena ho chytil obrovský Pteranodon a odnášel ho pryč. Tento naklonovaný exemplář byl jiný od ostaních - byl skoro dvojnásobně veliký!
Sotva hydroplán přistál na vodě, do které jsem později skočil, vysvětlil jsem dvěma řidičům, co se děje. Oni sami nevěřili vlastním uším, ale o klonech už něco z novin věděli. Pteranodona jsme ještě chvíli hledali, ale pak letadlo postihla bouřka. Poslední, co jsem vlastně viděl, byl obrovský mrak a pak jsem uslyšel pekelnou ránu.
Probudil jsem se až o něco později v hornaté krajině, kolem mně létaly jakési obdoby jihoamerických kolibříků, bezpochyby jsem byl v Kapských horách.
"Tak konečně na pevnině! Pryč ze strašného parku!" ulevil jsem si, ale vzpomínka na Adalberta mně málem přizabila. Vraky hydroplánu, ani zbylé ridiče už jsem nenašel, došel jsem tak sám do Kapského města. Tam jsem ztrávil asi tři dny v nemocnici a se zlomenou rukou se nakonec vrátil domů do Anglie.
Příběh Strašného Brutálního Parku ve mně navždy zůstal. Stejně tak i vzpomínky na přátelského Adalberta, Španěla a další, ale zároveň i na zákeřného Joa a jeho jihoafrického pomocníka. Šéfa této společnosti jsem ještě jednou viděl, těsně před tím, co jsem mu podložil mou výpověď. Celý projekt později zkrachoval. No jo, všechno netrvá nikdy věčně. Jenomže tohle ještě konec nebyl, ale o tom jsem ještě nic moc nevěděl. Vzpomínky na Park byly velice hrozivé. Mohl to být můj konec... Žádné pokračování příště.

Tak, a pokud se Vám šestá část mého příběhu líbila, komentujte. Nenechte se zmást poslední větou, nejde o úplný konec. Už příští týden se dočkáte zcela nové řady DireParku, takže se stále máte, an co těšit...

sobota 2. června 2012

DirePark Brutus (5/6)

DIREPARK BRUTUS, část pátá

Jak jen nejrychleji jsem mohl, doplaval jsem na pobřeží. Byla to pořádná dálka, ale naštěstí se mi to podařilo. Vydat se na moře a opustit ostrov vůbec, jak se ukázalo, nebylo nic lehkého. Španěl byl v obrovském nebezpečí. Adalbert se sotva držel zničeného člunu, který se pomalinku potápěl hlouběji a hlouběji. Neotálel jsem a popadl první ostrý kámen, který mi ležel pod nohama. Hodil jsem jej po Elasmosaurovi. Ten se na chvíli potopil.
V mžiku jsem vskočil do vody a vytáhl španěla a po něm i znaveného Adalberta na pláž.
"Safra, to byla ale hrůza..." řekl Adalbert těsně před tím, než vysílením omdlel.
"Taky si myslím," řekl jsem mu na to, ale než jsem se nadál, Elasmosaurus se už hrnul k nám na pevninu. Jaké ohromné překvapení to bylo, když se mu nepodařilo na suchou zem vydrápat.
Rozhodli jsme se vydat se tedy zase zpátky do ostrovní džungle. Adalbert, jen co se probral, nám řekl něco o vysílačkách, které by měly být ukryty v centru. Moc jsem se nerozmýšlel a podpíraje ho vyrazil do zdemolovaného tábora. Cestou se nám všem honily myšlenky o zradě Joa a ostatních. Jihoafričan s ním byl pravděpodobně spolčený. Bylo to tři na dva. To jsme ale ještě nevěděli, co teprve pro nás chystá budoucnost.
Při cestě se začalo smrákat. O pár vteřin později už začalo pršet.
"No jéje, ještě ať nám do toho uhodí monzun," řekl jsem si nahlas, "a ještě skupinka nějakých Neotyrannosaurů by nám k tomu opravdu pomohla..."
Hned na to se z kopce uzvalo hrozivé dunění. Proti nám vyběhlo stádečko Othnielií a těsně za nimi hned tři obrovští Stegosauři, za nimiž se ještě prohnal dravý Allosaurus. Byl to pro nás strašný úlek. Na chvíli zmizeli, ale pak se vynořila Othnielia, za zády s Allosaurem, který jí zanedlouho chytil a pozřel. Očividně měl pěkně velký hlad.
"Do Prčic, tenhle nám tu ještě strašně chyběti!" ozvalo se nezvučné anglické slovo španěla. Vzápětí se za námi Allosaurus vyhnal.
Adalberta, znaveného v křoví, si ani nevšiml, a šel po nás dvou. Oba jsme utíkali přímo do tábora. Španěl v obrovské bouřce zakopl a padl do bláta. Neohlížel jsem se, a tak jsem o tom ani nevěděl. Teprve jeho křik mně na to upozornil.
Allosaurus nad ním stál, španělu padaje sliny do obličeje, a chystal se ho zabít. Ve chvilce jsem popadl klacek a vyřítil se na Allosaura, ale ten mně tlamou odhodil a začal mně hnát. Španěla jsem tedy alespoň zachránil. Ovšem teď dravec byl v patách mně.
Dělal jsem, co jsem mohl, až jsem nakonec dorazil k jedné maličké budově. Byla to nějaká soukromá dílna. Vzal jsem prkno a kladivo a zajistil jsem dveře. Strašný řev Allosaura se čímdál víc vzdaloval, až jsem uslyšel skřípání a praskání a volání o pomoc našeho španěla.
Rozkopl jsem dveře a utíkal rovnou do bouřlivé noci. Tam někde v křoví byl španěl. Naštěstí byl v pořádku, a v ruce držel několikrát zlámaný klacek.
"Myslel jsem, že to byly Vaše kosti..." ulevil jsem si a odplivl. Sotva jsem to udělal, obrovskou silou do mě narazila rozevřená tlama Allosaura. V cuku letu popadla španělovu ruku, několikrát s mužem zatřásla, a pak ho odhodila nějaké tři metry do výšky a asi pět metrů do dálky. Tentokrát už zaskřípěly jeho kosti. Španěl se zlomenou nohou něco breptal. Snažil jsem se ho zachránit, ale pak jsem upadl a omdlel. Důsledkem Allosauřího nabourání.
Když jsem se probudil, ležel jsem v rozmočeném písku na tom stejném místě. Adalbert seděl vedle mně a něco mi říkal.
"Docela jsi mně sklamal, kamaráde," řekl mi, "ten chudák - je po něm," řekl Adalbert.
"Dělal jsem, co jsem mohl, ale prostě... Nešlo to!" odpověděl jsem mu.
"Aspoň, že ták..." protáhl silně Adalbert a pomohl mi stoupnout si.
Hodina uplynula jako nic a dostali jsme se až do centra. Všude se ozývalo strašné houkání, až se nám centrum zdálo strašidelné. Vnikly jsme dovnitř s ostrými kameny a klacky v rukou. Adalbert cosi vytáhl zpod stolu, na němž spočíval počítač. Byla to vojenská puška.
"Těchle je tady tak milión, všechny jsem je sem nastrkal při útěku dinosaurů," řekl mi a vypadal vychloubačně.
"Když je to tak skvělé," odvětil jsem mu, "tak zkus odstřelit támhletoho Pterodactyla. A dokonce i jeho sousedy!"
Okno rozbila snad tisícová skupina Pterodactylů a hnala se přímo na nás. Adalbert po nich začal pálit, jak nejrychleji mohl, ale pochopitelně všechny nedostal. Svým klackem jsem se pokusil nějaké od útoku odradit, ale nešlo to. Nakonec jsme zvolili jedinou možnost, a tou byl útěk.
Zavřeli jsme veliké dveře a tím pádem jich i několik rozmáčkli. Nyní jsme utíkali dvě patra nahoru, až jsme se ocitli ve vysílací místnosti. Byla tady spousta mrtvol, a ještě čerstvých, což byla známka toho, že tady asi něco nedávno řádilo. Probourali jsme se skleněnými zdmi v místnosti. Sotva jsem po jedné z vysílaček sáhl, kdosi po mně skočil. Byl to ten Jihoafričan a začal mi tlouct pěstí do obličeje. Jednou pořádnou jsem mu to oplatil. Pak ale cosi zvolal a ze schodů se na nás vrhl veliký alfa Velociraptor.
"Áhá, výsledek té Vaší pitomé práce!" zařval jsem na něj, vytrhl Adalbertovi pušku z ruky a několikrát mocně vystřelil. Ale minul jsem. Raptor mi skočil na záda a zaseknul se. Vykřikl jsem a bolest mně dohnala ke skoku z okna. Vypadl jsem a držel se pouze parapetu. Zvuk z pušky mi náhle pomohl. Adalbert Raptora prostřelil skrz na skrz.
Jihoafričana jsme si chytli a dali mu pěstmi co proto.
"Co teď s tímhle smraďochem?" optal se mně Adalbert, smějíce se přitom.
"Dáme mu, co chtěl udělat s námi, někde ho tu připoutáme a dostaneme ho," zvolil jsem kratičkou odpověď.
Potěšeni jsme pak přiběhli k vysílačkám, ale s velkou zlobou zjistili, že zde není signál.
"Budeme muset na kopec, tak dělejme, tam to půjde!" vyhrkl mi do ucha Adalbert, popadl asi tři vysílačky do jedné ruky a zamířil na kopec. A já šel pochopitelně s ním.
Najednou ale Adalbert spadl do ohromné rokle. A jen, co jsem to uviděl, padl jsem na záda. Před obličejem jsem měl tlamu mladého Aucasaura a kdosi na mně z povzdálí volal. Mohl to být můj konec... Pokračování příště.

Pokud se Vám pátá část mého příběhu líbila, komentujte. Nezapomeňte, že částí nebude jen šest, takže se dočkáte i dalšího pokračování... Poslední část této řady napíši již zítra...

pátek 1. června 2012

Obrázek týdne 1. 6. 2012

Člověk možná ani nevěří, že ten měsíc je schopný tak rychle uběhnout. Ale už je to tak. Dnes je 1. června, zároveň též Mezinárodní den dětí, který schválila OSN. Je tu další Obrázek týdne, a tentokrát podle mého je opravdu pěkný...

Popis k dnešnímu obrázku: Dvojice Parasaurlophů před 80 milióny lety na území dnešní Dakoty v Severní Americe pije vodu ve vodopádech. Zároveň zde roste hojná vegetace, což je pro tato zvířata tím nejlepším. Mohou být v klidu, protože tady je žádný predátor nepřekvapí...

Zajímalo by mně, koho z Vás by napadlo, že jde o obrázek společnosti Mesosoic Earth, od níž jsem je přidával už tak před dvěma lety. Objevil jsem jich víc, tak se na ně budete moci těšit. Pokud se Vám obrázek, tak, jako mně, také líbí, nezapomeňte jej okomentovat...


Nejčtenější