Život v divočině: Cecílie

Život v divočině

Cecílie

Na jednom z nejodlehlejších ostrovů této planety se v unikátní, africké divočině vyskytuje prapodivný živočich. Tvor, který žije jen tady. Cecílie ale nemají zrovna dvakrát lehký život. Jelikož jde o poněkud neprozkoumané živočichy, nyní se na ně podíváme novýma očima... Sao Tomé. Nacházíme se v lesích na ostrově západně od afrického Gabunu. Jelikož je tato oblast velmi blízko rovníku, neustále zde prší. To znamená také hojnost pro obojživelníky. Jeden z nich, tato cecílie zlatá, Schistometopum thomense, je takzvaným endemitem, tvorem, jenž se nevyskytuje nikde jinde na světě, kromě těchto míst. Údolí na ostrově jsou jimi doslova přeplněna. Obývají větší kolonie o několika desítkách jedinců a my budeme jednu z nich sledovat. Právě je období líhnutí mláďat. Jedna samice zalezla zpátky do svého brlohu, kde žije již od mládí. Cecílie jsou vejcoživorodé, to znamená, že ještě před tím, než matka vejce snese, vyvinou se jí v těle a pak jen proklouznou ven. Naše samice od teď, kdy se jí narodila čtyři mláďata, nebude mít rozhodně lehký život. Cecílie obyčejně nemají žádné přirozené nepřátele, jediným z nich je orel jasnohlasý, který sem zavítá na krátkou dobu konce léta, a do té doby zbývá více než 5 měsíců...

Období dešťů neustále přetrvává. Kouzelné období nebude snad nikdy u konce. Kolonie cecílií se však také nikdy nedají do pohybu, v čemž je také problém. Matka teď slídí po potravě. Tu tvoří především hmyz a červovitý živočichové. Mnoho červorů, jako je právě i cecílie, má lepkavý jazyk, aby snáze mohli lovit kořist. Po nasycení se naše matka vrhá zpátky do brlohu. Mláďata jsou už nějakých pár dní stará. Až donedávna bylo otázkou, čím vlastně matka mláďata krmí. Až před pár lety se ukázalo, že každý den se cecíliím slupuje část kůže a střídá je nová. Vrstva slizu, kterou má každý obojživelník, se doslova "vypaří" a matka ji přenechá mláďatům. Ta ji snědí. Takový způsob obživy nikde jinde v živočišné říši ještě nebyl objeven, ale je to důmyslná strategie, jak chránit sebe i potomky. Nyní je červenec. Mláďata pořádně vyrostla, ale v díře zůstávají. Matka s nimi již nežije, tu nyní můžeme spatřit nedaleko přírodní vodní nádrže. S mláďaty, když už téměř dospěla, by se matka již nesnesla. I když malé cecílie žijí ještě spolu, zanedlouho se i ony rozdělí a brloh zůstane pouze jedné. Úsilí, které matka vynaložila při hrabání nového domova ale nebylo nijak veliké a mláďata také přesně vědí, jak a co udělat. V noci matka ulehá do pelechu složeného ze zde volně rostoucího mechu. Při prvním pohledu se zdá dutina útulná, ale doopravdy nemá průměr ani dvacet centimetrů, takže se matka musí ohnout, aby se sem vešla...

Srpen. Období dešťů nikdy nekončí, ale nyní se mraky pozvolna přesouvají více na severovýchod, do centra Černého kontinentu. Doba, kdy ale mírněji prší, je érou jednoho ptáka - a to orla jasnohlasého. Někteří jedinci podnikají dobrodružné cesty z Kapverdů nebo od Viktoriina jezera v Tanzanii cestu až sem, na Sao Tomé. Cecílie zlatá je vítanou pochoutkou, zvláště, když víte, že večer se její ochranná vrstva slizu ztenčí a jde celkově o 30 centimetrů dlouhou kořist, která má průměr těla přes 1 centimetr. Orel začíná lovit několik jedinců. Kolonie o pár zase přišla, ale počty se rychle redukují. Zanedlouho může být v kolonii až dvakrát více cecílií, než je nyní. Počátkem září však orli zase odlétají. Na Sao Tomé zavládl klid. Zebry vlastníka jedné malé rezervace se rozhodly obléhnout les. Bohužel, cecílie ještě nikdy neviděly. Mohlo by to být naprosto nové setkání s tvorem, jenž nemá končetiny? Tito podivuhodní obojživelníci jsou jedním z posledních pozůstatků minulosti. Lidé je však mají v lásce, což je opravdu dobře. Zůstat by tu s námi mohli alespoň na další staletí...

Snad se Vám šestá část mého dokumentu líbila... Další díl bude už na konci července, ale o kterém, tvorovi, opět neprozradím... Nezapomeňte také komentovat...