Konec roku 2019 - Ohlédnutí za desetiletím 2010-2019

Rok uplynul jako voda, a nachýlil se ke svému konci. Končí tak druhé desetiletí 21. století. Od zítřka už bude každý rok za číslem 20 doprovázet dvojka... Jaké toto desetiletí bylo? Dala by se o něm napsat celá kniha, ba celá série knih, z nichž každá by se věnovala jednomu z deseti posledních let. I z pohledu jednotlivých vědních oborů bylo poslední desetiletí obdobím plným nových objevů. I zaměříme-li se konkrétně na paleontologii, je prakticky nemožné popsat vše, na co se mezi lety 2010 až 2019 přišlo, a čím novým byl její svět obohacen. Byl též objeven bezpočet živoucích živočišných a rostlinných druhů, a zároveň víme, že některé druhy v tomto desetiletí nadobro zmizely z planety Země, ať už přímo či nepřímo z důvodu lidské činnosti. Jiné druhy, jež byly na počátku desetiletí na pokraji vyhynutí, byly zachráněny. Filmový průmysl rozhodně nezahálel - v posledních deseti letech byl natočen bezpočet dokumentárních filmů a seriálů o zvířatech, prehistorii a ochraně přírody. Dinosauři se dále objevovali i v dramatických filmech. A nejen to...

V posledním článku tohoto desetiletí Vám připomenu některé důležité objevy ze světů paleontologie a zoologie, podíváme se na některé výrazné případy úspěchu ochrany přírody a připomeneme si některé druhy, o něž jsme v posledních letech přišli, a navíc se podíváme do světa filmu, většinou spjatého s přírodou či prehistorií, ač zřejmě neopomenu zmínit se i o dalších majestátních a krásných dílech, jež mezi lety 2010 a 2019 vznikla.

Na rok 2010 si vzpomínám, jako by to bylo včera. Když první desetiletí jednadvacátého století dospělo svého konce, a začalo to druhé, psal jsem na svůj blog teprve několik měsíců. A nebyl jsem sám, protože mladých nadšenců do světa dinosaurů bylo opravdu mnoho. Byli jsme koneckonců všichni generací Putování s dinosaury a Prehistorického parku, Pravěk útočí a Jurský park u nás jely podobně jako dnes velké komiksové filmy (jichž jsem byl již od mala též fanouškem), byla to zkrátka ta nejlepší doba ponořit se do světa paleontologie, přírody a věd s ní spojených celkově. A přiznám se Vám, na tu dobu vzpomínám nejraději.

Jedním z velkých objevů ve světě paleontologie, jež byly světu odhaleny v roce 2010, bylo zjištění o zbarvení čínského compsognathida rodu Sinosauropteryx. Bylo zjištěno, že tento metrový teropod byl žíhaný, a jeho ocas zbarvením trochu připomínal ocas lemura, tzn. měl pruhy či prstence, konkrétně oranžovo-bílé. Později, v roce 2017, se ukázalo, že Sinosauropteryx byl dinosaurem s tzv. "zlodějskou maskou", kterou mají třeba i dnešní brhlíci. Černý pruh peří procházející kolem očí tak rozbíjel obrys hlavy dinosaura, a umožňoval mu tak skrýt se ve vegetaci. K tomu ostatně sloužil i zbytek jeho maskování.

Objev zbarvení Sinosauropteryxe však nebyl jediným překvapením. Jen krátce na to, v únoru 2010, bylo oznámeno, že byla odhalena barva původního pernatého pokryvu dalšího druhohorního živočicha, konkrétně Anchiornise z jurského období, tedy dalšího čínského opeřence. Jeho tělo bylo převážně černé, letky na křídlech byly zbarveny černobíle, přičemž pernatá chocholka na hlavě měla červenou barvu. O tomto objevu pojednával dokumentární film National Geographic s názvem Pravé barvy dinosaurů (Dinos: True Colors), který měl premiéru ten samý rok.

Pravé zbarvení bylo později, v roce 2012, zjištěno i u Microraptora (byl kovově lesklý), a v roce 2016 u Psittacosaura (odstíny hnědé), dalších čínských dinosaurů. Také fosilie Borealopelty - nejzachovalejší nodosauří fosilie vůbec - o níž se hojně psalo v roce 2017, vydala svědectví o zbarvení dinosaurů. Tento býložravec z křídové Severní Ameriky měl červenohnědý kostěnný pancíř na zádech.

Nezapomeňme také na zjištění pravého zbarvení tří prehistorických mořských živočichů - výsledky tohoto výzkumu byly publikovány v lednu 2014, a já si pořád pamatuji to ráno, kdy jsem o něm psal. Experti ze Švédska tehdy přišli na to, v jakých barvách byly 55 milionů let stará kožatka, 85 milionů let starý mosasaur a 196 milionů let starý ichtyosaur. Zatímco prehistorická kožatka byla zbarvená obdobně jako její dnešní příbuzná, dva další mořští plazi byli převážně tmaví...

Do toho přišly v tomto desetiletí i objevy některých z největších suchozemských živočichů, kteří kdy žili. V roce 2014 byl popsán Dreadnoughtus, titánský titanosaur z Argentiny dlouhý 26 metrů. V roce 2017 byl popsán Europatitan z Iberského poloostrova - měřil 25 metrů. Také španělský sauropod Soriatian či francouzská Vouvria byli docela velkými zvířaty, přece jen měřili okolo 15 metrů na délku. Skutečným gigantem byl pak Patagotitan; tento titanosaur z Argentiny z období před zhruba 100 miliony let dosahoval délky až 37 metrů. Už předtím, než byl v roce 2017 vědecky popsán a pojmenován, o něm natočil Sir David Attenborough hodinový dokumentární film, nazvaný Attenborough a gigantický dinosaurus (Attenborough and the Giant Dinosaur) z roku 2016.

Někteří dinosauři změnili v tomto desetiletí svůj vzhled. Samozřejmě ne doslova, spíše se změnil způsob, jak je na ně nahlíženo, a jak jsou rekonstruováni. Možná nejdrastičtější změny prodělal v roce 2013 Spinosaurus. Ukázalo se, že nevypadal úplně tak jako ta slavná šelma z filmu Jurský park 3, ale ve skutečnosti chodil převážně po čtyřech, opíraje se o prstní klouby, a trávil značnou část života ve vodě. Byl ještě lepším plavcem, než se předpokládalo.

Kolik úžasných objevů však bylo v tomto desetiletí učiněno! Byl popsán jeden z nejstarších, ne-li nejstarší britský dinosaurus, Dracoraptor, a to na začátku roku 2016. Opeřený "teror Hell Creeku" Dakotaraptor byl zase popsán v roce 2015. A co takový Chilesaurus, popsaný též v roce 2015? Nebo Eosinopteryx, popsaný v roce 2013? Dokonce byl na konci roku 2012 popsán Obamadon, křídový ještěr (nikoliv dinosaurus) ctící svým jménem tehdejšího amerického prezidenta Barracka Obamu. V roce 2012 byly objeveny i výrazné dinosauří rody Pegomastax, Bicentenaria, Yutyrannus... Z roku 2011 mi v hlavě uvízl především objev jednoho z nejstarších srstnatých nosorožců, druhu Coelodonta thibetana. A zapomenout nelze ani na "kopajícího sauropoda" rodu Brontomerus, jenž byl také popsán v roce 2011... Dokážete si představit, že kdybych zde vypisoval každý dinosauří rod a k němu uváděl rok, v němž byl popsán, byli bychom zde možná do konce desetiletí příštího.

I tento rok objevených rodů dinosaurů a dalších pravěkých zvířat tolik přibylo... Od dinosaurů rodů Phuwiangvenator až po Ferrisaura, od kambrického predátora rodu Cambroraster z příbuzenstva Anomalocarise až po paleocénního vrubozobého ptáka z Antarktidy pojmenovaného Conflicto.

Spousta úžasných objevů byla učiněna i ve světě současných, holocénních živočichů a rostlin. A pokud jde o zvířata, pak rozhodně nelze zapomenout na olinguita (Bassaricyon neblina). Zprávy o jeho objevu zaplavily v létě 2013 internet. To také proto, že tato lasicovitá šelma byla dlouho k vidění ve Washingtonské zoo, a byla nesprávně identifikována jako příbuzný druh olingo.

Mezi lety 2010 a 2019 bylo také objeveno 36 z celkových 139 druhů koutníků rodu Loxosceles. Podobných objevů z říše hmyzu, pavoukovců a dalších bezobratlých je tak moc, že jejich vypsání by zabralo příliš mnoho místa. Nové druhy bezobratlých jsou objevovány prakticky neustále, a tento trend bude nadále pokračovat. Vždyť kolik takových nepopsaných druhů ještě na naší planetě žije!

V roce 2016 byly publikovány výsledky výzkumu, podle něhož je žralok malohlavý druhem s nejdelší životností ze všech obratlovců. Vědci tehdy zkoumali jedince, který mohl být 272 až 512 let starý, což z něj učinilo pravého rekordmana. Je to zkrátka král dlouhověkosti.

Byla také objevena celá řada plazů. Po britském herpetologovi Marku O'Shea byl v roce 2018 pojmenován vinejš druhu Cylindrophis osheai z indonéského ostrova Boano. V létě 2017 se zase přišlo na to, že Velkou Británii neobývají tři, ale rovnou čtyři druhy původních hadů, neboť užovka druhu Natrix helvetica nebyla poddruhem užovky obojkové (Natrix natrix), ale skutečně druhem samostatným. V roce 2016 byl objeven překrásný stříbrný hroznýšovec Chilabothrus argentum z ostrova Conception Bank Island na Bahamách. A v roce 2014 byl popsán himálajský ploskolebec Protobothrops himalayanus z Tibetu. Těch objevů hadů je však mnohem, mnohem víc. Já sám jsem se o některých z nich na blogu zmiňoval, ovšem přece jen není možné, abych psal o všem... Možná jsem se v některém ze svých článků, snad v jediné větě, zmínil o palawanském varanovi druhu Varanus palawanensis, který byl dříve považován za poddruh V. salvator. Nicméně v roce 2010, tedy na samém začátku tohoto desetiletí, byl V. palawanensis uznán jako samostatný druh, endemit filipínského ostrova s tak úžasnou biodiverzitou (jedná se o největšího plaza ostrova).

V roce 2015 byl také popsán nejstarší ze všech hadů - Eophis woodi, jenž žil před asi 150 miliony lety na území Anglie. Měl pozůstatky končetin, a dodnes je to nejprimitivnější had, jenž nám byl fosilním záznamem vydán...

Co se týká ochrany přírody, status jejího symbolu, pandy velké, byl před několika lety pozměněn z "ohrožený" na "zranitelný". Poprvé od počátku 20. století začal počet tygrů ve volné přírodě stoupat, a to tedy minulý rok. Přestože je jich jen okolo 4000, zdá se, že budou nakonec zachráněni... Barrack Obama v roce 2016 schválil vytvoření největší mořské přírodní rezervace v okolí Havajských ostrovů. Antarktida téměř také skončila s velkým chráněným územím - téměř, nebýt bloku ze strany Ruska, Číny a Norska... Někteří výzkumníci tvrdí, že žijeme v období 6. velkého vymírání, jiní s tímto tvrzením nesouhlasí... Pravdou nicméně je, že jsme v tomto desetiletí přišli o úžasné živočichy, od původní australské krysy druhu Melomys rubicola, jež byla oficiálně za vyhynulou uznána letos v únoru, po druh obří galapážské želvy Chelonoidis abingdonii, jehož poslední zástupce, osamělý George, zahynul v roce 2012.

A co dinosauří dokumenty? Každý rok přibyl alespoň jeden. V roce 2010 to byl již zmiňovaný dokument Pravé barvy dinosaurů (Dinos: True Colors) a Poslední dny dinosaurů (The Last Day of the Dinosaurs), v roce 2011 seriály Planeta dinosaurů (Planet Dinosaur) od BBC a Pravda o dinosaurech (Dinosaur Revolution) od Discovery a film Putování dinosaurů (March of the Dinosaurs), v roce 2012 Planet Dinosaur: Ultimate Killers, v roce 2013 Dinosaurs: The Hunt for Life, v roce 2014 Secrets of the Dinosaur Mummy od Discovery a Bigger Than T-Rex ze série PBS NOVA, v roce 2015 Dinosauří Británie (Dinosaur Britain) od ITV, Dino Death Match od National Geographic a Dino Hunt: Canada z Eden Channel, v roce 2016 Attenborough a gigantický dinosaurus (Attenborough and the Giant Dinosaur) a Život na Zemi: Nový pravěk (Life on Earth: A New Prehistory), v roce 2017 Day the Dinosaurs Died ze série PBS NOVA, World's Best Dinosaur Fossil a Discovery of the Century: The Great Dinosaur of Japan od NHK, v roce 2018 Znovuobjevení tyranosaura (The Real T-Rex) s Chrisem Packhamem, Attenborough a mořský drak (Attenborough and the Sea Dragon) a Nebezpeční dinosauři (Deadly Dinosaurs), všechny z dílny BBC, a v roce 2019 dvoudílný dokument Amazing Dinoworld od NHK. Některé jsem možná zapomněl uvést, snad mi to prominete, je jich zkrátka mnoho...

Z přírodovědných dokumentů měla v roce 2016 premiéru série Planeta Země 2 (Planet Earth II), roku 2017 Modrá planeta 2 (Blue Planet II), o rok později Zvířecí dynastie (Dynasties) a tento rok Sedm světů, jedna planeta (Seven World, One Planet), všechny vyprávěl Sir David Attenborough, a řadí se ke špičkovým dokumentárním seriálům o zvířatech. Společnost Nigela Marvena, Image Impact, vyrobila mezi lety 2010 až 2017 celou řadu dokumentů, od Pandího dobrodružství a Nespoutané Číny po dlouho běžících Deset nejnebezpečnějších hadů a Divoké Filipíny - v roce 2018 změnila jméno na Nigel Marven Productions, a pod tímto názvem vytvořila dokument Divoký Honduras (Wild Honduras), jenž se tak stal prvním filmem z cyklu Divoká Střední Amerika. Gordon Buchanan se dále věnoval natáčení dokumentů, v nichž se vždy pokusil přidat se k nějaké skupině divokých zvířat či divokých lidí (Bear Family and Me; Tribes, Predators and Me), Steve Backshall pokračoval ve svých dobrodružstvích (Deadly, Fierce), Jeff Corwin též (v seriálech Ocean Mysteries a Ocean Treks), Irwinovi se v posledních dvou letech desetiletí vrátili na Animal Planet se seriálem Crikey! Irwinovi zasahují (Crikey! It's the Irwins), ale bylo toho mnohem víc...

Svět filmu je kapitola sama o sobě. V tomto desetiletí se však po letech čekání vrátily do kin filmy ze série Jurský park. Pořád si dobře vzpomínám na to, když Jurský park oslavil v roce 2013 20 let, a v té době se vrátil do kin ve 3D. V roce 2015 vyšel Jurský svět, počátek nové trilogie, jež pokračovala filmem Jurský svět: Zánik říše v roce 2018, a jejíž finální část vyjde v roce 2021... Dalšími filmy s dinosaury, jež vyšly v tomto desetiletí, byly Dinosaur Island, My Pet Dinosaur, Raptor Ranch a další. Prehistoričtí tvorové se koneckonců objevili i v superhrdinském filmu Aquaman z roku 2018... Právě komiksové filmy scéně dominují více než kdykoliv předtím. Tento rok se jeden z nich, Avengers: Endgame, stal nejvýdělečnějším filmem historie - překonal Avatar. A Marvel Cinematic Universe se stal za těch pár let nejvýdělečnější filmovou franšízou. DC začal se svou franšízou DC Extended Universe v roce 2013, franšíza X-Men dospěla ke konci tohoto desetiletí ke svému konci (přestože nás čeká ještě jeden film příští rok)... Dramata s tematikou pravěku, Pravěk útočí (Primeval) a Terra Nova skončily v první polovině tohoto desetiletí, jde-li celkově o cestování časem, Doctor Who dále pokračuje - desetiletí, které začalo s Mattem Smithem a pokračovalo s Peterem Capaldim končí s Jodie Whittaker, a všem se dařilo (či daří) naprosto skvěle...

Desetiletí 2010-2019 tedy končí... Bylo to skvělé období, které světu vědy, techniky či kultury mnohé přineslo...

A na co se těšit v roce 2020? Paleontologické objevy, či objevy zoologické, asi předpovídat nemohu. Sám ovšem doufám v nějaký ten objev velkého teropodního dinosaura, který nám všem nažene hrůzu. Snad bude odhaleno zbarvení dalšího dinosaura... To ale záleží na tom, zda už v současnosti výzkum s tímto cílem probíhá... Doufám, že lidé se budou chovat více ekologicky... Co se týká filmů a televizních pořadů, zde již opravdu mohu uvést, na co konkrétního se těšit. BBC údajně pracuje na novém dinosauřím dokumentu, zatím však nebylo oznámeno, čeho se bude týkat (má snad jít o onen projekt s názvem Prehistoric Planet, na kterém s BBC NHU pracuje i Apple?). Zcela jistě vyjdou tři filmy z cyklu Divoká Střední Amerika s Nigelem Marvenem, a to Divoká Kostarika, Divoká Panama a Divoká Guatemala. Je také možné, že se bude vysílat nová série Deadly se Stevem Backshallem, která se natáčela tento rok. Na Netflixu bude mít zřejmě premiéru nový CGI animovaný seriál Jurassic World: Camp Cretaceous, hned na začátku roku vyjde nová série Doctor Who, a Marvel Studios dá světu drama Falcon and the Winter Soldier. Z filmů vyjdou například Noví mutanti, Black Widow, Wonder Woman 1984, Morbius, Venom 2, The Eternals (komiksové filmy) a další... Kromě toho jsem si jist tím, že vyjdou nové knihy o dinosaurech a paleontologii... Je tedy rozhodně, na co se těšit!

Na závěr chci všem čtenářům svého blogu popřát šťastný Nový rok 2020! Doufám, že se Vám bude dařit...

Největší druhohorní savci

Druhohory byly érou plazů. Souši dominovali dinosauři, obloze pterosauři a mořím a oceánům vládli mořští plazi ze skupin ichtyosaurů, plesiosaurů či mosasaurů. Druhohory však byly důležitým obdobím i pro savce, ačkoliv nezaznamenali takový rozvoj, jako tehdy dominující plazi. Savci žijící před 150 miliony let ve stínu dinosaurů dali v podstatě základ našemu sluchu, a ke konci křídového období se již na naší planetě objevili savci, jejichž vývoj dále směřoval k primátům, a tedy i k nám... I tak si mnoho lidí myslí, že druhohorní savci byli malí. Nejsou na omylu. Většina druhohorních savců skutečně připomínala jen rejsky a myši, a to nejen vzhledem, ale i velikostí. Najdeme mezi nimi však několik výjimek. Přestože většina druhohorních savců byla malá, vůbec to neznamená, že by někteří nemohli dorůst celkem překvapivých velikostí, alespoň tedy ve světě gigantických živočichů pokrytých peřím nebo šupinami...

Castorocauda

Tento živočich nepatřil přímo mezi savce (Mammalia), jako spíše "savcotvaré" (Mammaliaformes), konkrétně pak mezi dokodonty (čeleď Docodontidae), jež patřili do skupiny therapsidů zvaných kynodonti (Cynodontia). Jakkoliv složité se to může zdát, jednoduše můžeme říci, že Castorocauda nebyla pravým savcem, ale evolučně byla se savci velmi spřízněná. Žila před 164 miliony lety, tedy v jurském období, na území dnešní východní Asie. Její zkamenělé pozůstatky byly odkryty ve formaci Tiaojishan, konkrétně tedy v její součásti nazývané ložisko Daohugou, v čínské autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko. Byl to velice podivuhodný živočich, vykazující znaky primitivních velryb a ploutvonožců - byl koneckonců skvěle přizpůsoben k životu ve vodním prostředí. V podstatě připomínal dnešního ptakopyska. Mnozí paleontologové si dokonce myslí, že se jako ptakopysk i choval. Silné končetiny s drápy vykazují také přizpůsobení k hrabání, mohl si tedy vytvářet nory při březích řek a jezer, v nichž žil a lovil potravu. Ačkoliv z ložiska Daohugou nejsou známy žádné fosilní ryby, je pravděpodobné, že Castorocauda byla piscivorní, lovila tedy převážně ryby. Možná si čas od času svůj jídelníček zpestřila i korýši nebo měkkýši. Její zuby jsou neuvěřitelně podobné zubům eocénních ploutvonožců. Je velice pravděpodobné, že Castorocauda obývala stejnou ekologickou niku jako později oni. Mnohé z jejích znaků jsou produktem konvergentní evoluce; to je "typ" vývoje, při němž se podobné znaky vyvíjejí u nepříbuzných organismů v závislosti na životě v podobném či stejném prostředí. Zároveň je Castorocauda dobrým příkladem velké radiace skupiny Mammaliaformes v jurském období; tito savcům podobní tvorové se skutečně pokusili osídlit co nejvíce ekologických nik. Nutno podotknout, že skupina Mammaliaformes zahrnuje i savce samotné, a ti se ve fosilním záznamu objevují již před 225 miliony let. Většina z nich však do této doby nedorůstala značné velikosti. Castorocauda byla jedním z větších kynodontů, a mezi osrstěnými živočichy jury by zřejmě obsadila kategorii těch největších. Na délku měřila 42,5 centimetru, přičemž se její hmotnost pohybovala 700 až 800 gramů.

Alphadon

Alphadon byl velice úspěšným rodem primitivních křídových vačnatců, jenž vydržel na naší planetě po 24 milionů let. Celkem devět dosud popsaných druhů tohoto alphadontida žilo v období mezi 90 až 66 miliony let. Alphadon vyhynul spolu s dinosaury, ptakoještěry a druhohorními mořskými plazy na samém konci křídového období, je pravděpodobné, že celá vývojová větev čeledi alphadontidů tak zmizela s ním... Tento oportunistický savec byl všežravcem, živil se vším od hmyzu po semena rostlin a jejich plody. Připomínal dnešní vačice, a to nejen vzhledem, ale i způsobem života. Měřil 30 centimetrů na délku, což je minimální délka dospělé krysy černé (Rattus rattus). Mezi křídovými savci tedy rozhodně nešlo o obra, na druhou stranu to zase nebyla nějaká chvějící se deseticentimetrová myšička.

Didelphodon

Vačnatec z čeledi Stagodontidae, který se proslavil svou rolí v 6. epizodě cyklu BBC Putování s dinosaury, též dosahoval délky asi 30 centimetrů. Jeho lebka měřila okolo 12 centimetrů, celková tělesná hmotnost se pak pohybovala okolo 5 kilogramů. Tento vačnatec byl přece jen dosti velký na to, aby způsobil paseku v tyranosauřím hnízdě. V roce 2016 bylo prokázáno, že měl vzhledem ke své velikosti neuvěřitelně silný stisk čelistí. I jako pětikilogramový savec měl na jednotku plochy dokonce silnější stisk, než má dnešní hyena nebo kterýkoliv jiný v současnosti žijící masožravý savec. Ještěrky nebo mláďata dinosaurů a další menší tvorové, jež se mu připletli do cesty, neměly šanci uniknout.

Gobicodon

Do rodu Gobicodon je zařazeno jedenáct druhů středně velkých až velkých druhohorních savců z období mezi 166 až 94 miliony let. Tento tvor tedy žil od střední jury až po počátek pozdní křídy. Měřil okolo 45 až 50 centimetrů na délku, řadí se tedy mezi největší druhohorní savce. Jeho pozůstatky byly objeveny v Mongolsku, v Číně, Rusku, Spojených státech amerických i ve Spojeném království. Opět mohl lovit mláďata dinosaurů.

Repenomamus

Didelophodon a Gobicodon sice patřili mezi největší křídové savce, ale čínský Repenomamus, žijící před 125 miliony let, byl ještě větší. Druh R. giganticus (jenž spolu s druhem R. robustus představuje dva popsané druhy tohoto rodu) dosahoval délky 1 metru a hmotnosti 14 až 16 kilogramů. Mezi druhohorními savci byl tedy skutečně tím největším. Jednalo se o postrach dinosauřích mláďat. V roce 2005 bylo zjištěno, že repenomamové požírali mláďata primitivního ceratopsiána rodu Psittacosaurus. To bylo koneckonců vyobrazeno i v dokumentu Ve stínu dinosaurů z roku 2007. Pozůstatky malého psitakosaurka se totiž našly v břišní dutině fosilizovaného repenomama, a představují tak nepopiratelný důkaz, že tento savec lovil malé dinosaury. Tento objev se nicméně týká druhu R. robustus (ten dosahoval velikosti vačice, vážil 4 až 6 kilogramů), nikoliv R. giganticus, je však velice pravděpodobné, že oba druhy tohoto rodu se živily mláďaty dinosaurů, stejně jak
o dalšími menšími živočichy. Repenomamus byl masožravec. Jeho zuby byly dokonale uzpůsobené k porcování masa.

Dejte mi vědět, pokud Vás tento článek zaujal... Velcí druhohorní savci jsou dle mého zajímavým tématem, čas od času přehlíženým. Doufám, že Vám tento článek osvěžil již dříve získané znalosti nebo Vám snad i přinesl informace nové!

Soutěž Dinosauři 2019

Konec roku se blíží, a proto jako vždy přináším velkou soutěž o dinosaurech a prehistorii, tentokrát nazvanou Soutěž Dinosauři 2019! Jejími předchůdci byly Novoroční soutěž, Soutěž Dinosauři 2011, Soutěž Dinosauři 2012, Soutěž Dinosauři 2013, Soutěž Dinosauři 2014, Soutěž Dinosauři 2015, Soutěž Dinosauři 2016, Soutěž Dinosauři 2017 a Soutěž Dinosauři 2018. Tyto velké soutěže protkaly v podstatě celé poslední desetiletí na Blogorgonopsidu, a staly se nedílnou součástí článků publikovaných na konci každého roku... Soutěž se skládá ze dvaceti otázek. K nim je přidána i otázka bonusová, na kterou není nutno odpovídat, odpovíte-li však na ni správně, získáte bonusový bod. Pokud na ni správně neodpovíte, nestrhne se Vám žádný bod. V celé soutěži platí základní pravidlo: co správná odpověď, to bod. Za špatné odpovědi nezískáte mínusové body. Máte-li zájem se do soutěže přihlásit, napište to do komentáře. Zároveň prosím uveďte e-mail, ze kterého mi Vaše odpovědi přijdou. Ty posílejte na e-mail haasvojt@volny.cz. Nepište prosím, co chcete na diplom. Ten Vám vyberu sám. A ještě jedna poučka: nevyhledávejte odpovědi nikde na internetu. Nezáleží přece na tom, kolik bodů dostanete! Důležité je zúčastnit se, ne vyhrát! Přeji Vám mnoho štěstí...

1. Rodili pterosauři živá mláďata?

2. Napište jména alespoň dvou rodů ptáků z období pozdní křídy.

3. Zhruba jaké délky dorůstal sauropod Haplocanthosaurus?

4. Ve kterém geologickém období žil Lycorhinus? Kde byly nalezeny jeho fosilní pozůstatky?

5. Napište rodová jména alespoň tří mimořádně inteligentních dinosaurů.

6. Je pravda, že Eustreptospondylus je znám pouze na základě jednoho exempláře, nalezeného v Anglii?

7. Co byla zač skupina Captorhinomorpha? Jednalo se o monofyletickou nebo parafyletickou skupinu? Dokázali byste uvést alespoň jednoho zástupce této skupiny?

8. Mohl se Ultrasaurus setkat s Torvosaurem? Pokud ano, proč? Pokud ne, též uveďte důvod. Napište, ve které části světa a ve kterém geologickém období tito dinosauři žili.

9. Napište jména alespoň tří sauropodů, jejichž fosilní ostatky byly nalezeny ve Španělsku.

10. Co byl zač Bransatoglis? Proč proslul v historii paleontologie?

11. Tento mořský plaz patřil mezi největší zástupce svého řádu. Jeho lebka byla dlouhá až 3 metry, přičemž celkově měřil okolo 9 až 10 metrů. Byl popsán ve 20. letech 20. století na základě fosilních pozůstatků nalezených v Austrálii. Jak se tento živočich jmenuje?

12. Napište rodové názvy šesti pachycephalosauridů.

13. Kdy a kde žila Ericiolacerta? Jaké délky dosahovala?

14. Zhotovte krátký popisek ryby rodu Xiphactinus.

15. Napište, co se nachází na obrázku:

16. Tento rok byl popsán nový rod anomalocaridána, jehož krunýř dle některých medií připomínal vzhled vesmírné lodi Millenium Falcon ze Star Wars. Tento živočich žil v období Kambria, a jeho fosilie byly nalezeny v kanadských Skalnatých horách. Řadí se do tzv. burgesské fauny. Uveďte alespoň rodový název živočicha.

17. Jak se jmenuje obrovský druh hyenodonta, který byl letos popsán paleontology z Ohio University? Nápověda: jeho název znamená v překladu "velký lev z Afriky".

18. Napište názvy dvou prehistorických novozélandských tučňáků, kteří byli objeveni či popsáni tento rok.

19. Jaký název nese první kdy popsaný dinosaurus z kanadské provincie Britská Kolumbie, jenž byl popsán v roce 2019? Do které skupiny dinosaurů patřil?

20. Tento rok došlo k popisu hadrosaurida, jenž žil před 80 miliony lety v bažinatých oblastech na území dnešní Čihavské pouště. Jak se tento primitivnější zástupce čeledi Hadrosauridae, nalezený na území amerického státu Texas, jmenoval?

Bonusová otázka: Napište názvy tří televizních seriálů, dokumentů nebo filmů, ve kterých se objevil Dilophosaurus.

Toť vše. Doufám, že se Vám bude dařit! Držím Vám palce...

Lovci kryptidů 4: Žraloci neusínají (5/5)

Lovci kryptidů již léta bojují za spravedlnost ve světě, za budoucnost lidstva i záhadných tvorů, se kterými se dosud setkalo jen několik výjimečných, privilegovaných jedinců. Ale tři nejodvážnější bojovníci, Akihiko, Fahad a Roger, možná tým brzy opustí. Deylin Nieto je má totiž v hrsti, a hodlá je proměnit v monstra stejně nebezpečná, jako zmutované Chupacabry, jež tvoří jeho novou armádu... Jako by to v dnešní době, kdy se k naší planetě blíží tisíce vesmírných lodí mimozemšťanů Shai'ri, nebylo dost...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: ŽRALOCI NEUSÍNAJÍ, ČÁST PÁTÁ:

Roger zatnul zuby. Cítil, jak špička jehly pomalu proniká jeho kůží. Začal se třást. Nejen ze strachu, ale také proto, aby Nietovi znemožnil vpravit látku do krve co nejrychleji. Akihiko jej celou dobu pozoroval. Uvědomil si, že Roger má něco v plánu. Musel ho zachránit! "Nebude ti to k ničemu," sykl Akihiko na Nieta, "protože oni se blíží. Myslíš si, že tenhle svět ovládneš? Jednou jsme ti napráskali zadek my. Podruhý to možná udělá někdo jiný, a bolet to bude ještě víc." Fungovalo to. Nieto vzdálil injekční stříkačku od Rogerovy ruky, a zadíval se na Akihika. Jeho slova moc dobře pochopil, a chtěl na ně reagovat. "Já vím, o čem mluvíte, pane Yukimuro. O těch mimozemšťanech, co přistávají po celé planetě, že? Nemám důvod, proč se jich bát. Vím toho o nich mnohem víc, než kterákoliv tajná organizace na světě," pousmál se Nieto. "Zničí tě. Kdybys dal svoje vynálezy do rukou těch, co se snaží tuhle planetu zachránit..." pokračoval Akihiko, ale Nieto ho přerušil. "Pane Yukimuro, já se skutečně nemusím ničeho bát. Přestože o můj svět má zájem banda nějakých zhnědlých potvůrek z dalekých hlubin vesmíru, neznamená to, že by to stále nebyl můj svět... O každém kroku těch monster vím dvacet dní předtím, než ho učiní. Co dvacet, sto padesát milionů triliard dní předtím, než se k něčemu uvolí. Vím všechno. Sleduju celý svět. Patří totiž mě! Myslíte si, že jsem nevěděl o vašem příjezdu na břeh jezera? Blázni! Všude mám oči! Všechno vidím! Všechno slyším!" rozčiloval se Nieto. Upustil při tom injekční stříkačku. Tekutina se rozlila po zemi. "Do Prčic! Metallere, dej mi další!" křikl na svého kovového sluhu Nieto. V tu chvíli Akihiko napnul všechny svaly ve svém těle. Z hrdla mu vyšel bojový ryk, jenž všem v místnosti zastavil krev v žilách. Vyskočil z lůžka, trhaje přitom provazy, jimiž byl upoután. Zvedl lůžko ze země, a hodil ho na Nieta. Metaller však zasáhl. Odrazil lůžko rukou. Akihiko se proti němu rozběhl, a ve chvíli, kdy kovový obr vytasil ze zápěstí svá ostří, přeskočil ho, načež kopl prchajícího Nieta do hýždě. Pak na Akihika skočila zmutovaná Chupacabra. Učinila tak na Nietův telepatický příkaz. Natlačila japonského zuřivce ke stěně, a rozevřela tlamu před jeho obličejem. V tu chvíli se však z provazů dostal i Roger. Trvalo mu to déle, než Akihikovi, ale také měl pořádnou sílu! Skočil na netvora, a holýma rukama se ho pokusil zaškrtit. Avšak příšera jej ze sebe jednoduše setřásla. Nieto opustil místnost. Neměl však již čas ji uzamknout. Akihiko prorazil dveře, a jemně Nieta kopl do zad. Ten se svalil k zemi. Čelem narazil do podlahy. "Au!" vykřikl Nieto. Roger se rozchechtal. "To je komedie, kámo," poznamenal. Akihiko se taky pousmál. Nato se na ně vyřítil Metaller. Začal po nich sekat ostřím. Ještě, že byli členové bojové trojky tak skvěle vycvičeni! Jeho ostřím uhýbali bez problémů. Roger pak vnikl zpět do čtvercové místnosti, a rozvázal Fahada. Ten unaveně zazíval. "Uniklo mi něco?" zeptal se. "Nic moc. Akorát odsud musíme zmizet..." odpověděl Roger. "A vyhodit tuhle bečku do povětří!" řekl ještě Fahad. "Tak dělej, kámo, vstávej! Mám ti snad flusnout do ksichtu, aby ses probral?" řekl Roger, a dal se do pohybu. "Ty máš teda fakt odporný nápady, Rogere," naštval se Fahad, a následoval ho.

"Běž po nich, synu! Nenech je uniknout!" zařval Nieto na Metallera. Přiměl telepaticky všechny zmutované Chupacabry, aby na unikající vetřelce zaútočily. Akihiko pronikl do vedlejší místnosti. Popadl svůj skafandr, a vytáhl z něj laserovou pistoli. Pak sáhl do Fahadova nepromokavého ruksaku. Vytáhl z něj bombu. Připevnil ji ke stěně místnosti. "Odpočet... tři minuty..." usmál se pro sebe Akihiko, a zatáhl za páčku na přístroji. Odpočet začal. Hned poté vtrhl do místnosti Metaller. Akihiko sebral všechny tři neopreny, dýchací přístroje však unést nemohl. Dvakrát po Metallerovi vystřelil z laserové pistole. Věděl, že to nebude mít žádný účinek. Ovšem kovového obra tak alespoň zmátl, proklouzl mu mezi nohama ven z místnosti, a laserovou pistolí prostřelil vchod do potápěcí komory. "Ne! Nenechte je uniknout! Musí patřit mě! Hlavně ten vypasený! Ten, co dokázal vyskočit z lůžka, i když byl k němu připoután!" křičel Nieto. "Chlapi, zadržte dech, a chytněte se mě," řekl Akihiko, a vstoupil do potápěcí komory. "Tak to udělám rád!" zasmál se Fahad, a zmáčkl Akihikův biceps. Akihiko vycenil zuby. "Nějak to plandá," poznamenal Fahad, "že tys dlouho neposiloval, chlapče?" Akihiko prostřílel východ z budovy - ten, kterým do ní před nedávnem pronikli - všichni tři se tak ocitli ve vodě jezera. Pak Akihiko vystřelil z laserové pistole směrem ke dnu. Laserový paprsek měl nastaven na maximum. Všichni tři muži proletěli vodou jezera až k hladině. Akihiko pustil spoušť, až když se ocitli asi metr nad jezerem. Plácli sebou o vodní hladinu.

"Teda, to bylo dobrodružství!" zasmál se Fahad. "Ještě neskončilo, bystrý pane," řekl mu Roger. Akihiko už plaval kraulem ke břehu. Fahad a Roger jej následovali. Byla to odsud však pořádná dálka! Vždyť doplavat do dvou minut ze středu největšího středoamerického jezera na břeh vůbec není jednoduché. A čas ubíhal. Co nevidět Nietova podvodní základna vybuchne, a bude konec té hrůze! Ale Lovci kryptidů musí být od exploze co nejdál! Laserový paprsek, jenž se na chvíli dotkl i hladiny jezera, neunikl pozornost Kentové a Lyonsové na břehu. Spolu s jedním vojákem si okamžitě hodily na záda jetpacky, a doletěly pro unikající Lovce kryptidů. Akihiko se zasmál, jakmile Kentovou uviděl. "Okamžitě nás odsud odneste! Vybuchne to za chvíli! Bude to řacha jako z pekla!" zařval. Byli ještě ve vzduchu, a nad jezerem, když mělo k výbuchu dojít.

Jedna ze zmutovaných Chupacaber však krátce po Akihikově útěku zmáčkla bombu mezi zuby, a odtrhla ji od stěny. Přinesla ji Metallerovi. Ten ji urychleně odnesl jednomu z robotů X-77. Ve chvíli, kdy šestka lidí se třemi jetpacky dosáhla břehu, vyletěl z jezera Nikaragua obrovitý, dva a půl metru vysoký přízrak, a odnesl bombu co nejvýše to jen šlo. "A sakra... On ji nechá... vybuchnout nad zemí... Bylo to na nic..." naštval se Akihiko. Robot se ve chvíli ztratil někde nahoře, v horních vrstvách atmosféry. A pak následovala obrovská exploze.

Robot, tvořený meteokolosiem, nebyl explozí vůbec poznamenán. Vrátil se zpět do jezera. Ovšem tam nahoře něco přece jen explodovalo. "Shai'ri..." zašeptal Roger. Lidé na břehu s hrůzou pozorovali zapálenou vesmírnou loď, jež spadla do nikaragujské džungle. "Tohle není dobré," řekl Fahad. Kentová přistoupila ke své přítelkyni. "Okamžitě zavolejte na ministerstvo jánevímčeho v téhle zemi. Musí to utajit! Ať se ani kousek světa nedozví o pádu mimozemského objektu," zavelela. Akihiko ji však okřikl: "Tak to ne, agentko! Celý svět by o tom měl vědět... O Nietovi, i o těch mimozemských grázlech! Jediný důvod, proč tahle válka stále trvá, je ten, že jste nám neřekla..." "Tady rozkazy nedáváte vy!" vykřikla Kentová, a ztratila se v davu vojáků.

Z vesmírné lodě, skryté ve stále se měnícím písečném prostředí pouště Gobi, pozoroval na monitoru zkázu jedné z tisíců plavidel Shy'rk, Vládce, nejvyšší z Shai'ri. Boj s těmi pitvornými obyvateli Země pro něj již předtím něco znamenal. Ale toto, to byl akt války...

Porážka. Jedině tak se dá jednoduše popsat výsledek Akihikovy, Fahadovy a Rogerovy cesty do Nikaragui. Přišli na to, že Nieto je zpátky ve hře. Má na své straně opět Metallera, nezničitelné roboty X-77, vodní dráčky a také zmutované Chupacabry. Měl koneckonců pět nebo šest měsíců na to, aby dal svou starou armádu dohromady. A bombu, kterou Lovci kryptidů chtěli jeho podvodní království konečně srovnat se zemí, využil k rozpoutání konfliktu s Shai'ri. Nieto si v této hře ještě zahraje svou roli...

Návrat bojové trojky do Londýna byl poměrně smutný. Bylo to, jako kdyby v rozzářeném předvánočním obýváku zhasla všechna světýlka. Trojice dobrodruhů pověděla o svých zážitcích Pauline. I ona, vedoucí týmu, byla v koncích. Považovala fakt, že Kentová a vůbec celá CIA Nietův návrat a znovuovládnutí základny na dně jezera Nikaragua tajila, za zradu. Když však Akihiko mluvil s Pauline v hlavní místnosti, nemohl si nevšimnout Deana, stále hledícího z okna. Přistoupil k němu. "Tys to věděl, že?" zeptal se ho naštvaně. Dean neodpovídal. Akihiko se opět rozzuřil. Popadl Deana za rameno. "Kámo, nevím, vážně nevím, co seš zač! A vážně mě už štveš! Vrátil ses sem, abys zabránil budoucnosti? Když víš, co všechno se stane, proč, krucinál, něco neuděláš? Proč nám neřekneš, co všechno se stane?! Jak jinak tomu máme předejít?!" vykřikl. Dean se na něj vyčítavě podíval. "Uvědom si, že v této době jsem nebyl ani na světě, Akihiko. Vím, co se stalo, a co se stane. A věděl jsem, že tuto akci přežijete... Ale pověz mi, jak jinak by se dalo proti Nietovi bojovat..." "Takže jsi o Nietově návratu věděl," zasmál se Akihiko a zakroutil hlavou, "od října tohoto roku jsi s náma, a nejsi schopný nám to povědět! Čekáš, až na to přijdeme sami někdy v prosinci, před Vánocema! Sakra, Deane Owene! Je na čase, abys nám všechno řekl!" rozčiloval se dál Akihiko. "To je pravda, Deane," reagovala na to Pauline, "už žádné skrývání." "Ještě máme čas," řekl Dean, a odešel z místnosti. V jeho hlase byla rozhodnost, nelhal. Byl si jist tím, co říkal. Akihiko ale jen nevěřícně kýval hlavou: "Pauline, takhle to dál nejde. Komu máme věřit? Heh, CIA nás v podstatě zradila. Nový člen týmu, nějaký přivandrovalec z budoucnosti, nám taky nechce všechno povědět..." "Můžeme mu věřit. Musíme," odpověděla klidným hlasem Pauline, "není to jen obyčejný přivandrovalec z budoucnosti. Je to můj syn. A taky Jackův, na to nezapomeň. A vidíš, jak moc se mu podobá. Není to někdo, komu bychom nemohli věřit." "Každopádně teď jsou ve hře Nieto a jeho poskoci, v podstatě i Amano, u kterého to celé začalo... A mimozemšťané. A my stojíme ve středu toho konfliktu, aniž bychom věděli, co dál," odfrkl Akihiko. "Budeme se snažit něco udělat. Třeba se to podaří," řekla mu Pauline. Z jejího hlasu vycházela obava i naděje. A právě naděje teď bylo nejvíce za potřebí...

Lovci kryptidů však nejsou tak bezbranní... Mají přece jen takové malé eso v rukávu... Pokračování v roce 2020.

Hroznýš psohlavý - Štíhlý hroznýš z Madagaskaru

Na konci prosince přináším další hadí popisek, ve stejný den jako poslední Obrázek týdne tohoto roku...

Latinský název: Sanzinia madagascariensis,

Rozšíření: východní Madagaskar,

Velikost: 150 až 213 centimetrů.

Hroznýš psohlavý býval v minulosti odlišován od hroznýše manditra (Boa manditra), který je v současnosti synonymem tohoto druhu. Je to štíhlý hroznýšovitý had, endemicky se vyskytující na východě ostrova Madagaskar. Žije převážně na stromech, ačkoliv je pochopitelně k zastižení i na zemi, například při hledání nového stromu. Stejně jako ostatní zástupci jeho čeledi, není jedovatý. Jedná se o škrtiče, lovícího především teplokrevné živočichy. Jeho kořistí se stávají ptáci a savci; loví je v noci, kdy je aktivní. Pomáhají mu při tom tepločivné jamky, lokalizované podél čelistí. Jimi je schopen identifikovat teplé, živé objekty i v naprosté tmě. Loví ze zálohy; většinou číhá na svou kořist na větvi stromu. Když některý z nočních stromových savců proběhne kolem, či některý netopýr nebo pták proletí kolem větve, had bleskurychle zaútočí, stiskne svou kořist čelistmi plnými dozadu zatočených zubů, jež fungují jako past, z níž se kořist nemůže vysoukat, a obtočí ji několika smyčkami, načež ji postupně udusí. Pak ji zhltne hlavou napřed, což je u hadů obvyklé. Stromy opouští čas od času i v noci z důvodu hledání pozemních savců, většinu času však tráví lovem na stromech... Zbarvení hroznýše psohlavého závisí na místě výskytu; některé exempláře jsou zelenavé až hnědé, lze se však setkat i s jedinci červenými či červenohnědými. Když samice hroznýše psohlavého zabřezne, její kůže ztmavne. To samici umožňuje absorbovat skrze šupiny více tepla, tolik potřebného pro vývoj vajec s mláďaty. Hroznýš psohlavý je vejcoživorodým hadem. Mláďata se z vajíček líhnou těsně před narozením, takže samice de facto přivádí na svět živá mláďata. Rodí jich 3 až 16, obvykle však okolo 12. Novorození hroznýšci měří na délku 38 centimetrů. Jsou samostatní, a okamžitě se vydávají do světa hledat potravu. Dospělý hroznýš psohlavý je schopen dorůst délky i přes 2 metry, ačkoliv většina jedinců měří "jen" okolo 1,5 metru. Nutno však podotknout, že dvoumetroví jedinci nejsou vzácní! Samice dorůstají vždy větší velikosti než samci. Tento had je poměrně dosti přizpůsobivý, a daří se mu v řadě habitatů. Jeho původní domovinou jsou deštné pralesy a polopouštní lesy východního Madagaskaru, odsud se však rozšířil do zemědělské krajiny, a docela se mu daří na obdělávané půdě, jež je domovem krys a myší, jež s oblibou loví. V současné době je hroznýš psohlavý klasifikován jako málo dotčený druh, v minulosti tomu však bylo jinak. V roce 2006 byl jeho status na Červeném seznamu ohrožených druhů pozměněn na zranitelný. Populace se totiž od roku 1996 do roku 2006 zmenšila o 20 %, za což mohlo kácení madagaskarských lesů. Jak se však od té doby ukázalo, hroznýši psohlaví se skutečně přizpůsobili k životu v zemědělské krajině. Navíc se v posledních letech na Madagaskaru hojně vysazují stromy, jež dávají základ novým lesům. Budoucnost tohoto plaza je tedy zajištěna.

Příště kandoia smrtonošovitá!

Obrázek týdne 27. 12. 2019

Vánoce již skončily, ale období radosti s nimi spojené ještě rozhodně nedospělo ke konci! Je jen škoda, že tento rok mnohým z nás nemůže trochu té radosti přinést i pozdní prosincový sníh... Sněhu se však letos v zimě ještě dočkáme! A když už je řeč o sněhu, opět jsem na internetu hledal obrázky s prehistorickými zvířaty v zasněžené zimní krajině. Podařilo se mi najít toto krásné dílo...

Popisek k obrázku: Dva velcí aljašští Troodoni spolu vedou přátelskou bitvu na zasněžené pláni. Letos v zimě se jim daří obzvláště dobře. Nebojují o potravu ani o teritorium, koneckonců jsou členy stejné smečky. Zkrátka se jen kočkují, a užívají si sněhu, podobně jako jejich havraní příbuzní o 75 milionů let později...

Toto je tedy poslední Obrázek týdne letošního roku! Ale nebojte, články do této rubriky budou přibývat i příští rok! Doufám, že Vaše Vánoce byly vydařené, a že jste se při nich měli skvěle! Teď budeme společně čekat na Nový rok, a já Vám to čekání s radostí zkrátím svými dalšími články!

Lovci kryptidů 4: Žraloci neusínají (4/5)

Nyní již víme, že Deylin Nieto se vrátil do své podvodní základny v Nikaragui. Klony zmutované Chupacabry a kovovým mužem Metallerem nechal pozabíjet všechny agenty ze CIA a americké vojáky, jež podvodní základnu po rok a měsíc, od června 2018 do července 2019, střežili. Nieto má zřejmě v plánu pokračovat v pokusech o dobytí světa, čemuž bojová trojka Lovců kryptidů, Akihiko, Fahad a Roger, rozhodně musí zabránit! Fahad navrhl nechat Nietovu základnu vybuchnout. Ale vrátit se do doupěte nejnebezpečnějšího muže na světě nebude tak jednoduché, jako rozsvítit doma v kuchyni...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: ŽRALOCI NEUSÍNAJÍ, ČÁST ČTVRTÁ:

Břehy jezera Nikaragua vypadaly poklidně. Nebýt zbytků otrhaných chatrčí, jež patřily Granadě, pomyslel si by člověk, že je na dovolené. Slunce ozařovalo písečnou pláž, do níž pomalu narážely drobné vlnky sladké vody, tlačené slabounkým větříkem. Agenti CIA na místo přijeli velice opatrně. Svá vozidla však nemohli nijak skrýt, proto stála zaparkována na kraji poničeného městečka. Kentová a Lyonsová mlčky přihlížení celému dění. Akihiko, Fahad a Roger na sebe navlékali nové skafandry. Byly vybaveny maskou, jež potápěčům umožňovala hlasově spolu komunikovat pod vodou. Přípravy netrvaly dlouho. Mezi agenty panovala značná paranoia. Měli strach, že každou chvíli z temných hlubin největšího středoamerického jezera vyskočí gigantický robot jako špión, a upozorní Nieta a jeho nestvůrného kovového miláčka o tom, co se chystalo. Akihiko se ve skafandru otočil na Kentovou, pomalu zvedl ruku, gestem naznačil, že vše bylo OK, a pak sestoupil do vody. Jeho oči se s očima Kentové střetly jen na chvíli. Stále mezi nimi panovala jistá nedůvěra. Koneckonců tomuto všemu se dalo předejít, kdyby CIA nehodlala pořád tajnůstkařit. Fahad sestoupil jako druhý, poté, co dostal od Akihika přes vysílačku signál, že vše ve vodě bylo v pořádku. Roger čekal na břehu ještě další dvě minuty, než mu Akihiko a Fahad dali povel k ponoření se. Tři muži pluli v řadě za sebou, a rychle se blížili do středu jezera. "Pamatujete, co nás tu přivítalo při naší první návštěvě... někdy... tuším, v srpnu 2017?" optal se svých druhů Roger. "No samozřejmě," odpověděl Fahad, "takové ty odpudivé oranžové příšerky... Akihiko měl pak s nimi co do činění v Londýně, před Vánoci toho roku, co, Akihiko?" "Proč o tom, krucinál, mluvíte? Pomátli jste se? Máme se soustředit..." rozčilil se Akihiko, ale Roger jej přerušil: "To proto, že přesně ty příšerky teď vidím pod sebou." Bylo to tak. Z hlubin jezera se k Rogerovi přibližovali tři drobní, jeden metr dlouzí vodní dráčci, nejstarší výtvory Deylina Nieta. Roger neváhal, a začal po nich pálit z laserové pistole. Jednoho zasáhl, a nejspíše omráčil. Chudák dráček v bezvědomí upadl kamsi na dno. Další dva dráčci už si dali pozor, a střelám z pistole se vyhýbali. Fahad se otočil, aby jednomu z nich zasadil pořádnou ránu, ale místo toho od něj schytal šlehu ocasem po masce na obličeji. Něco se stalo, a Fahadovo spojení s vysílačkami ostatních se přerušilo. Ani si toho však nevšiml. Chytil dráčka za ocas, stáhl ho k sobě, a pak mu střelil po hlavě laser nejnižšího stupně. Vyděšený predátor se raději klidil. Třetí dráček byl nejdoternější, a vrhl se rovnou na Akihika. Kousl ho do nohy. Akihiko jí zatřepal ve snaze zbavit se útočníka, ten se však nehodlal jen tak pustit. Tihle dráčci měli delší zuby než jejich předchůdci, a Akihiko to brzy poznal. Zuby totiž začaly projíždět neoprenem. Akihiko se uklidnil, a namířil na útočníka laserovou pistoli. Chytrý dráček se v tu chvíli pustil, a vyplul proti ní. Narazil Akihikovi do ruky, a pistole mu z ní vyklouzla. Japonský zuřivec se však nevzdával. Chytil oběma rukama dráčka za obě čelisti, a dokořán je rozevřel. Měl takovou sílu! Ten tlak nemohl dráček vydržet. Vyškubl se Akihikovi z rukou, a uplaval. Ten chlapík by mu možná vykloubil spodní čelist! Dráček alespoň dostal lekci, aniž by se mu něco víc stalo. Akihiko jen klesl o pár metrů níž, popadl svou pistoli, a naznačil gestem ostatním, aby jej následovali. Nietova základna nebyla daleko.

Z písku a štěrku na dně jezera se vysunula řada laserových pušek, jež se automaticky zaměřily na připlouvající potápěče. Avšak silné laserové střely pistolí Lovců kryptidů je rychle srovnaly se zemí. Následovalo pár ran do dveřního otvoru podvodní budovy, a Akihiko, Fahad a Roger se ocitli uvnitř. Tak jako kdysi, byli teď uprostřed potápěcí komory. Zaplnila se vodou s jezera. Poničený otvor se automaticky zacelil; přikryly jej tlusté ocelové desky, jež znemožnily proudu vody dále naplnit komoru. Z té však voda nebyla odsávána. Ba naopak. Nieto zřejmě vytvořil něco, co mělo jím nechtěným příchozím pořádně zhoršit poslední okamžiky života. Voda v komoře se začala ohřívat. A jak! Akihiko pohlédl na své kolegy. "Někde pod tenkou vrstvou podlahy v téhle místnosti se asi nachází jeden nebo více ohřívačů. Brzy se uvaříme, pánové!" řekl svým hrubým hlasem do vysílačky. Roger zakýval hlavou, ale Fahad mu nevěnoval pozornost. To proto, že Akihikova slova neslyšel. Místo toho plaval po komoře, a prohlížel si její stěny. "Všechny tři lasery na hlavní dveře, teď!" vykřikl Roger, a vystřelil na dveře. Akihiko učinil to samé. Fahad se držel opodál, a prohlížel si jakousi trubku. Akihiko a Roger mezitím pálili do dveří. Ty ovšem nešlo tak lehce zničit. "Fahade, nechtěl bys přidat ruku k dílu? Ať jsme hotoví co nejdřív!" řekl do vysílačky Roger. Fahad na to nereagoval. "Něco s tím arabským velbloudem je," řekl Akihiko, "pal dál, Rogere. Podívám se na něj." Fahad za trubku zatáhl. "Nedělej to, je to past!" vykřikl Akihiko, aniž by jej však Fahad zaslechl. Zatažením za trubku se z podlahy místnosti vysunula obrovská vrtule, a vytvořila vodní vír. Nohy a ruce odvážných bojovníků se ve víru dostaly nebezpečně blízko vrtuli, a hrozilo, že by o ně přišli. Ta rychlost, se kterou se pohybovali dokola a dokola ve vodě o stoupající teplotě, byla příšerná. Akihiko a Roger přišli o své laserové pistole. Plavaly někde v tom víru, ale nemohli je zachytit. Fahad měl však tu svou stále připnutou u pasu. Vytáhl ji, a vrtuli jednou střelou zničil.

"Seš mešuge?!" zařval Akihiko Fahadovi do obličeje. Teď ani nepotřeboval funkční vysílačku, aby i přes dvě plastové stěny, kryjící jejich obličeje, poznal, že se Akihiko zlobí. Vypadal přitom jako pořádně vytočený rosomák. Připomínal spíše zvíře, dravé zvíře, než člověka. Roger sáhl po své pistoli, klesající ve vodě k podlaze místnosti, a vystřelil naposledy po uzamčených dveřích. Vyletěly na chodbu, a voda na ni vytekla s nimi. Byla však okamžitě odsávána filtry po stranách bílé chodby. Ozval se výstražný signál. Siréna. "Tak, teď už o nás pan kyselka ví," řekl Akihiko, a sundal si potápěčskou masku. "Co se s tebou stalo, Fahade? Na co jsi myslel? Nejsi zamilovaný?" uchechtl se Roger. "Ale prosím tě. Jste všichni tak tišší... A pak do mě zase drbete," ohnal se po něm Fahad. Sundal si masku. V tu chvíli se Roger usmál ještě více, vytrhl mu masku z ruky a vytáhl z ní vysílačku. "No jistě. Nedržela ti v masce. To je smůla. Dostalo nás to do problémů... Ale tvoje chyba to nebyla, kámo," řekl. Všichni tři se rozběhli. Kruhovitý otvor na konci chodby se náhle otevřel. Vystoupil z něj velký robot X-77. "Přišels nás uvítat v pánově doupěti?" vyhrkl Akihiko, vytáhl z opasku svou teleskopickou tyč, a skočil na něj. Robot rozevřel dlaň, a z prstů, namířených na Akihika, vyšlo několik paprsků. Akihiko to dostal! Padl na těsně před robotem. Křičel, byl zelektrizován. Po těle měl rozmístěných pět drobných, přilnavých čipů, jež na něj robot vystřelil. Fahad to začal do té dvou a půl metru vysoké hory meteokolosia pálit, jako šílený, ale paprsky se jen odrážely. Jeden z nich dokonce zasáhl Rogera. "To ne, to ne! Chlapi, teď ne!" zařval Fahad. Pak se otevřely dveře nalevo od Fahada. "Ale ale... Koho to tu máme? Lovce kryptidů? A jenom jednoho při vědomí? Hahaha!" zasmál se za skřípání kovových rtů Metaller. Napálil Fahadovi do hlavy pořádnou pecku, ne však tak silnou, aby své oběti prolomil lebeční kosti. Akihiko, stále se chvějící pod náporem elektřiny, to vše koutkem oka sledoval. Byl by něco vykřikl, byl by Fahada včas varoval, ale na víc, než neustálé řvaní, neměl. Robot X-77 po něm pak vystřelil síť, jež se kolem nebohého Japonce obtočila, zvedl jej, a odnesl kamsi do temnoty... Akihiko nejspíše také pozbyl vědomí...

První, kdo procitl, byl Roger. Laserový paprsek, který ho zasáhl, přece jen nebyl tak silný, a nepropálil ani jeho neopren. Okamžitě si uvědomil, že byl připoután k lůžku. Pohlédl na své dva kolegy, spící napravo od něj. Všichni tři byli spoutáni na lůžkách v rohu modré, čtvercové místnosti. V jejím středu se nacházel plastový stůl, a za ním na otáčecím křesle fialové barvy seděl sto padesát centimetrů vysoký Nikaragujec s části knírku pěstovanými jen nad koutky rtů. Z jeho hrdla vyšel hluboký smích, jenž postupně klesal, a klesal, až se ten šílenec zakuckal, a musel se napít vody. Pak prudce vstal z křesla, a přiběhl k Rogerově lůžku. "Vítejte u mě doma... Už zase! Och, jak krásné je mít tu hosty... Navíc takové, kteří interiér mého skromného stavení zhlédli již dvakrát! Pane Neille, vy jste se probudil jako první... Je mi tedy ctí na Vás jako na prvním vyzkoušet malý elixír..." uchechtával se Nieto. Do místnosti vstoupil Metaller, a mezi prsty levé ruky opatrně nesl tří injekční stříkačky. "To snad ne! To si z nás jen děláte legraci!" vykřikl Roger. "Ano, dělám. Tak jako vy ze mě, hlupáku. Z nepromokavého ruksaku pana Ghazalliho vytáhl tady můj ctěný syn zvláštní věc... Připomínala mi nejprve frisbee, tak jsem se rozhodl ji vyzkoušet na hřišti... ehm, žádné nemám. Vtip! Humor. Kdo ho nemá rád? Frisbee to nebylo. Byla to bomba! Vy lišáci, vy jste sem chtěli proniknout jen proto, abyste na zeď chodby připnuli dětinskou, špinavou, prokletou výbušninu?! Pche! Mám pro vás lepší využití... Takové, jehož jste hodni," povídal dlouze Nieto. Pak vytrhl Metallerovi z ruky jednu injekční stříkačku, a přiložil ji k Rogerově ruce. "Tohle je takový drobný mutagen... smíšený se sérem agresivity... Něco na vás vyzkouším," usmál se zle Nieto. V tu chvíli procitl Akihiko. "To je taky od Amana? Mutagen? Ještě pořád se ti tyhle hnusy líbí?" vyhrkl. "Nejsou to hnusy, pane Yukimuro... Jsou to úžasné látky, schopné provést v DNA živých organismů takové změny, o kterých vědečtí odborníci ve zbytku světa jen sní! Buďte hrdí na to, že se přidáte k mé nové armádě..." odpověděl s úsměškem Nieto. Luskl prsty. Do místnosti přihopkala zmutovaná Chupacabra s vyzáblým tělem, zkrátka jeden z těch netvorů, s nimiž bojová trojka bojovala na hranici Nikaragui a Hondurasu. "Chci vám provést takový malý make up... Nebo spíš make over. Budete vypadat jako tady vaše ctěná adoptovaná sestřička..." rozchechtal se Nieto, a špičku studené jehly natlačil Rogerovi na kůži levé ruky.

Pokračování příště...

Nový druh ropuchy pojmenovaný po Stevu Backshallovi!

Jedním z mých hrdinů je britský moderátor televizních pořadů o zvířatech Steve Backshall, jenž se proslavil především svými dobrodružstvími ze série Deadly, zahrnující pořady jako Deadly 60 či Deadly Pole to Pole. Když jsem zjistil, že po Stevovi byl pojmenován nově nalezený živočišný druh, jásal jsem! Je to k neuvěření, ale je to tak - po Stevu Backshallovi byla pojmenována jihoamerická ropucha z čeledi Bufonidae! Steve tuto zprávu sdílel se svými fanoušky na Twitteru před jedenácti dny, 14. prosince 2019...

Nový druh ropuchy nese název Osornophryne backshalli, a žije pouze v odlehlé části ekvádorského mlžného pralesa. Zatím to vypadá, že se nevyskytuje nikde jinde v Ekvádoru, ani v sousedních státech. Steve se v posledních měsících účastnil kampaně, jejímž cílem bylo zachránit tento rychle mizící, na faunu a flóru však bohatý ekosystém. Ekvádorský mlžný prales je jedním z nejbohatších habitatů celé země; je pro Ekvádor tím, co je samý střed Amazonie pro Brazílii... Rod Osornophryne je zastoupen celkem dvanácti druhy ropuch, počítáme-li i nově objevený druh. Vesměs jsou to malí obojživelníci, dorůstající délky maximálně 4 centimetrů od hlavy po kloaku. V angličtině se jim říká "plump toads", to zřejmě proto, že jsou hezky baculaté. Někteří lidé sice nemají ropuchy rádi, ale i tak snad uznají, že tyto malé jihoamerické druhy jsou velice roztomilé. Zvláště pak Backshallova ropucha!

V rámci kampaně, kterou Steve podporoval, a kterou iniciovala společnost World Land Trust, bylo zakoupeno a tím pádem zachráněno okolo 400 čtverečních metrů ekvádorského pralesa. Doufejme, že v budoucnu bude před kácením zachráněno ještě více! Steve letos natáčel v Ekvádoru epizodu z nové série Deadly, o které se dosud zmiňoval jen jako o další řadě Deadly 60! Je tedy možné, že se dočkáme čtvrté série tohoto úžasného seriálu? Nebo bude název nového cyklu jiný? To snad uvidíme příští rok! Jakmile se objeví více informací o nových Stevových televizních dobrodružstvích, jež náš dobrodruh natáčel tento rok po celém světě, včetně Antarktidy, samozřejmě o tom napíši!

Osornophryne backshalli

Steve Backshall - vždy usměvavý - při natáčení seriálu Deadly Dinosaurs

Šťastné a veselé Vánoce 2019!

Po roce jsme se zase dočkali... Je tu Štědrý den! Vám všem, kteří tento blog navštěvují nebo se zde dnes jen náhodou zastavili, přeji skvělé, kouzelné, nezapomenutelné Vánoce! Přeji Vám spoustu krásných zážitků, hezkých dárků, dobrého cukroví, a hlavně ať jste doma všichni spolu! Určitě se dnes večer pro každého z Vás najde pod stromečkem alespoň jeden dárek, který Vám vykouzlí úsměv na tváři... Šťastné a veselé Vánoce 2019!!!

Po Vánocích budu samozřejmě na blog nadále přispívat. Čtvrtá série Lovců kryptidů bude pokračovat, a stejně tak projekty Velké kočky z pravěku, Slavné expedice, Pravěká zvířata pojmenovaná podle mýtických stvoření a Extrémně jedovatí. Na příští rok chystám velký kvíz, který by se Vám mohl skutečně zalíbit. Samozřejmě také budu psát popisky prehistorických i současných živočichů, včetně mých oblíbených hadů, a hodlám se dále věnovat i článkům o ochraně přírody a nových objevech ze světů paleontologie a zoologie. Na konci tohoto roku se na mém blogu objeví také velká Soutěž Dinosauři 2019! Tak ještě jednou šťastné a veselé Vánoce!

HAAS

Jaké počasí bude letos na Vánoce a v zimě?

Každý rok od prosince 2010 přináším článek o možném počasí letos v zimě. Ta začala v sobotu, před dvěma dny, ale jak mnozí z Vás jistě zaznamenali, počasí se stále chová jako na podzim. Od Vánoc nás dělí již jediný den... Jaká je naděje, že budou letošní Vánoce bílé? A jak to bude se sněhem po zbytek zimy?

Budou letošní Vánoce na sněhu nebo na blátě?

Stačí si přečíst titulky zpráv na všelijakých zpravodajských webech. Letošní Vánoce budou nadprůměrně teplé, můžeme tedy očekávat spíše Vánoce na blátě, než Vánoce na sněhu. Je to krátkodobá předpověď, je vysoce nepravděpodobné, že by se počasí během příštích čtyřiadvaceti hodin změnilo. Posledních několik Štědrých dnů mělo buďto podobu chladného, deštivého listopadového dne nebo dne teplého, březnového. Letos bude na Vánoce hlavně pršet. Ano, bohužel to budou zase Vánoce na blátě. Sníh se dá nicméně na Štědrý den čekat na horách, což není nic neobvyklého.

Jak to bude se sněhem letos v zimě?

Celý příští týden má být podle Českého hydrometeorologického ústavu průměrná teplota 5°C, sníh tedy nečekejme. I týden poté údajně teplota neklesne pod nulu, ochladit by se mělo, dle dlouhodobé předpovědi, až v polovině ledna. Zhruba do 12. ledna se bude průměrná teplota pohybovat okolo 4°C. Podobnou zimu jsme nicméně zažili i v minulých letech (i když je pravda, že na konci prosince 2017 sníh napadl, držel se ovšem jen několik dnů). Sníh obvykle přišel až zhruba v polovině prvního měsíce v roce, a držel se někdy pouze několik dnů, jindy celé týdny (dobrým příkladem toho byly leden a únor 2017).

2019 jako jeden z nejteplejších roků v historii

Poslední léta se už tradičně umisťují na seznamu deseti nejteplejších roků v historii meteorologie. Na začátku prosince 2019 vyšlo několik zpráv, podle nichž se tento rok umístí na druhé či třetí příčce tohoto seznamu. To není zrovna dobrá zpráva. O klimatických změnách, z velké části způsobených člověkem, se stále žhavě debatuje. Zatímco současný americký prezident patří mezi odpůrce faktů o globálním oteplování, velké osobnosti jako Sir David Attenborough či Greta Thunberg se letos snažili rozšířit veřejné povědomí o tomto problému. Dokud však budou spalována fosilní paliva, dokud nenajdeme zůsob, jak získat a využít energii nějakým jiným, ekologicky nezatěžujícím způsobem (např. sluneční energii), pak bude trend globálního oteplování pokračovat. Je snadné mluvit o tom, že se musíme více snažit, když někteří politici odmítají poslouchat, co si světoví odborníci nebo široká veřejnost myslí, a co především o klimatických změnách ví. Greta je dobrým důkazem toho, že kdokoliv, kdo se snaží prosadit změnu, má šanci, ačkoliv se vždy najdou odpůrci neschopní porozumění.

Zima 2019-2020 mimo Evropu

Zatímco střední Evropa si užívá nadprůměrně teplého začátku zimy, v Britské Kolumbii, a na západním pobřeží Severní Ameriky vůbec, už hustě sněží. Dokonce i v Kalifornii museli na konci listopadu uzavřít některé silnice kvůli sněhové bouři.

Zvířecí a rostlinná aktivita v ČR

Havrani letos přiletěli včas, v době okolo poloviny října, jak to má být. I chování ostatních zvířecích druhů se letos na podzim a na začátku zimy nezdá býti výstředním. Naopak rostliny jsou z neustále se střídajícího jarního a podzimního počasí dosti zmatené. Šeříky i "zlaté deště" rozkvétaly, alespoň v oblasti, kterou obývám, ještě v listopadu.

Doufám, že se Vám tento "předpovědní" článek líbil. Co si myslíte o začátku letošní zimy vy? Překvapilo Vás nepříjemné počasí, nebo jste ho očekávali? Sníh nakonec tuto zimu jistě napadne, tak tedy nezapomeňte vyrazit do lesů, až se tak stane, a užijte si ho!

Lovci kryptidů 4: Žraloci neusínají (3/5)

Akihiko, Fahad a Roger - bojová trojka Lovců kryptidů - stanuli tváří v tvář dosud nejstrašlivějšímu monstru, s nímž kdy měli tu čest. Zabijácké příšeře, kterou nedokáže nic zastavit - ani laserové střely. Nejedná se o kryptida. Jde o výtvor Deylina Nieta, největšího nepřítele Lovců kryptidů. Ten obnovil vztah se svým "synem", kovovým mužem Metallerem, a společně, jak se zdá, testují tato hrůzostrašná monstra na všem živém, co pronikne do středoamerických džunglí... Akihiko se pořádně rozčilil, když zjistil, že Kentová a zbytek CIA před Lovci kryptidů tajila okolnosti děsivé události, k níž došlo v červenci 2019 v Nietově bývalé základně na dně jezera Nikaragua. Tomu šílenci, snícímu o ovládnutí světa, se podařilo základnu získat zpět do svých rukou. Osud světa je nyní v sázce... Jako by to už tak nebylo dost, když se k naší planetě blíží mraky vesmírných lodí Shai'ri...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: ŽRALOCI NEUSÍNAJÍ, ČÁST TŘETÍ:

Od incidentu v Granadě uběhl přesně rok a měsíc. Kdysi malebné nikaragujské město bylo stále v troskách. Málokdo se rozhodl vydat se ke břehu jezera Nikaragua, největšího středoamerického jezera, jež byly místem strašlivého, krvavého konfliktu. Zbyly jen dvě strany: ti, co vyhráli, a ti, co prohráli. Tedy ti, kteří se s prohrou nikdy nedokázali smířit. Prohra je znejistila natolik, že si přestali být jistí sami sebou. Ten darebák, který chtěl s pomocí vyspělé technologie a armády kryptidů ovládnout celý svět, skončil za mřížemi, a zešílel. Jeho výtvor, jeho syn, jediná věc, kterou kdy miloval, se utrhl ze řetězu, a stal se z něj potenciální otcovrah... Ale za ten rok od velké bitvy Lovců kryptidů s Deylinem Nietem se vše změnilo. Šílenec se umírnil. Kovový obr přestal prahnout po smrti toho, kdo mu dal život... Často se říká, svět nikdy nebude jako dřív. Nic nebude jako dřív. Přesně to říkal bývalý vůdce Lovců kryptidů, Jack Owen. Věřil jen v pokrok. Možná, že měl pravdu. Ale přece jen, čas od času se věci vracejí do starých kolejí. Jakkoliv příšerné to může být.

Za teplé tropické noci vystoupil z lesa nedaleko břehu jezera Nikaragua kovový muž Metaller. Byl na místě. Před měsícem mu Nieto zanechal ve sklepě základny Stephena Barryho vzkaz. Sdělil Metallerovi, že svého otce najde "doma". Tam, kde se Metaller zrodil. Inteligentní robot smutně, s patřičnou nostalgií, pohlížel na klidnou jezerní hladinu. Přemýšlel, co jej zde čeká. Litoval, že půl roku šel po svém otci jako po krocanovi, jenž měl být zaškrcen. Když tu náhle se voda zčeřila. Metaller otevřel rudé oči dokořán, očekávaje setkání a následný smír se svým otcem. Místo toho však z vody vyskočila strašlivá příšera, hubená, s dlouhými drápy na všech čtyřech končetinách. Vyskočila na břeh, a zařvala na Metallera. Její drobná očka se zaleskla v měsíčním světle. Postavila se do výšky sto osmdesáti centimetrů. Působila poněkud humanoidně. A byla chytrá. Kovového zabijáka si prohlížela se zvědavostí tříletého dítěte. Jejím mozkem probíhaly tisíce možností. Co teď? Co dělat s touto horou kovu? Její zabijácké instinkty jí velely pokusit se ji skolit. Avšak svou mysl ovládat nedokázala. Zabijácký instinkt byl rázem potlačen. Pouhou myšlenkou ji pán donutil křečovitě se na Metallera usmát. Ukázala tak své ohyzdné, černou, slizovitou tekutinou pokryté zuby, připomínající dozadu zahnuté indické dýky. Vydechovala, jako kdyby chrápala. Pak se rychle podrbala jedním z ostrých drápů na hlavě, a sedla si vedle Metallera.

"Působivé, že ano, synu?" ozval se Nietův hlas. Drobný Nikaragujec s částmi knírku pěstovanými jen nad koutky rtů vyšel z nedaleké houštiny. V Metallerovi se ještě naposledy projevil odpor ke stvořiteli, a k jeho novému výtvoru. "Otče, co jsi vytvořil?!" pronesl zděšeným hlasem. "Jen se neboj. Meteokolosium prokousnout nedokáže," usmál se Nieto. "Povím ti příběh. Tak jako tátové povídají pohádky svým dětem před spaním," pokračoval Nieto. Docela v klidu přišel k Metallerovi, a položil dlaň své ruky na paži kovového muže. "Jen v tvém případě to nebude pohádka před spaním, ale příběh sloužící jako motivace k dokončení našeho úkolu. Já v tebe věřím, Metallere. Vždycky jsem se o tebe staral... Nikdy bych ti neublížil... Vytvořil jsem tě takového, aby tě nikdo nedokázal zničit. Otázkou je, dokážeš si to uvědomit? Celý svět tě nenávidí - ano, možná i kvůli tomu, co jsme spolu provedli... Ale přece jen tu máš ve mne oporu..." "Tak co je ta příšera zač? A co po mě chceš, otče?" zeptal se Metaller. Nieto se naň přátelsky usmál. "Právě o tom je můj příběh..." zašeptal.

"Před měsícem jsem odletěl z New Orleans*. Podařilo se mi získat tam jednu nádhernou věc. Zraněnou Chupacabru. Měl jsem k dispozici prášek z předmětu, kterému se říká Briddimský drahokam... A vpíchl jsem ho Chupacabře do krve spolu s krví Wendiga, obrovského netvora žijícího v Severní Americe. A co se nestalo? Díky prášku z Briddimského drahokamu, nejmocnějšího předmětu, o němž jsem si celý život myslel, že byl jen pověstí, jen mýtem, Chupacabra zmutovala. Ten prášek patřil mě! Jen mě... A já brzy zjistil, že udělá cokoliv, co si budu přát... Briddimský drahokam je totiž předmětem magie. Poslouchá mysl svého pána. I prášek z něj dokáže věci, o kterých bys jinak snil! Má Chupacabra zmutovala v to zvíře, které sedí vedle tebe, Metallere. Chtěl jsem, aby byla nezničitelná. Má na těle jen pár slabých míst. Ty ovšem nikdo neodhalí... Můj výtvor je stvořen k zabíjení... Ale jeden mi nestačil. Vždyť mě znáš... Jsem starý páprda, který touží po důchodu bilionkrát tak velkém, jako mají jeho senilní škvrňata z domovů důchodců...

Vzpomínáš si ještě na Amana? Na toho grázla z Tokia? Pamatuješ, který člověk byl prvním a jediným, na němž vyzkoušel sérum agresivity? Byl to ten slabý Lovec kryptidů. Terre Petoy, nebo jak se to jmenoval... Měl být náš. A já ho přesto ve svém majetku nemám... To je zlé... Když jsem se znovu usídlil v Nikaragui, poslal jsem mu šifrovanou zprávu. Zeptal jsem se ho, zda mu ještě zbylo nějaké sérum agresivity. Vím přece, že ho používal na ty své japonské draky, které tak rád používá k trhání svých nepřátel... Od čeho jsou přátelé? Ou, no jistě, od toho, aby si pomáhali! Tak co myslíš, že se stalo, synu? Amano mě osobně navštívil. Přemýšlel jsem chvíli, jestli mu nemám useknout hlavu nožem, ale usoudil jsem, že by to trvalo příliš dlouho... Že byla ta jeho hlavička přímo k pozlacení a vystavení ve sbírce! A dědek se zase musel držet zpátky... Uzavřeli jsme dohodu. Zajistil mi naklonování mé příšerky. A slíbil, že každému naklonovanému mazlíkovi dá sérum agresivity, aby byl ještě silnější! A já mu za to zaplatím... Ale zatím nemám jak... Nemám totiž dostatek peněz... Skrývám se tady na březích jezera, v jeskyňkách v pralese, a čekám na tebe... A mezitím mé výtvory, a tedy i Amanovy výtvory, pobíhají po lesích. A čekají na můj rozkaz...

Teď, Metallere, můžeme společně zpátky získat to, co patřilo nám. Vzlyk, před třinácti měsíci nás Lovci kryptidů připravili o náš domov. Podívej se na jezero! Vzpomeň si, co se nachází pod ním. Nedobytná pevnost, ve které jsme se deset let skrývali před tímhle hnusným, pitomým, nespravedlivým světem! Rrrr... Teď to bude naše! Tahle zvířata nám domov vydobyjí zpět. Ty nám ho vydobyješ zpět! Ponoř se tam s nimi, roztrhej ty naivní Američany, udělej z nich hamburgry a pošli je do McDonaldu, Metallere! Na to přece máš, ne? Na to máte všichni."

Metaller se přidal k Nietovi. Otce a syna, stvořitele a jeho geniální výtvor, teď už nic nemohlo zastavit. Na Nietův telepatický příkaz skočila zmutovaná Chupacabra do jezera. Následovaly ji desítky dalších klonů. "Nezklam mě," řekl s hrdostí Nieto, a objal Metallera. Ten pocítil cosi zvláštního. Jakousi nutnost utřít si slzu, přestože z jeho oka žádná nevytekla. Vždyť byl robotem. Avšak zachvěly se mu ruce. Teď už Metaller o ničem nepochyboval. Jediný, kdo má pravdu, je jeho otec, Deylin Nieto. A tomu bude pomáhat do konce svého života!

Jednotku CIA, sídlící v podvodní budově na dně jezera Nikaragua, vedl čtyřiačtyřicetiletý Ferg Whitley. Seděl u plastového stolu v Nietově někdejší hlavní místnosti. Četl si ranní zprávu o výsledcích výzkumu, jenž v budově prováděli přední světoví odborníci. Ani po třinácti měsících nepřišli na to, jak Nieto tuto základnu na dně jezera Nikaragua vybudoval. Mezi členy CIA se vždy šuškalo o tom, že základna mohla být mimozemským objektem, který se nějakým způsobem dostal na Zemi. Ale nedávalo to smysl. Whitley byl posedlý zjištěním, jak Nieto základnu vybudoval. Přestože se ji naučil ovládat, tak jako jeho nadřízení, chtěl vědět víc o jejím původu. Z chodby se náhle ozval křik. Whitley vyskočil, a vyběhl z místnosti. Spatřil robota X-77, jemuž se podlomily nohy, a takřka zalehl muže, který ho ovládal. "Jonesi, co tady sakra děláte?!" vykřikl Whitley. "Promiňte, pane. Jen jsem testoval subjekt 77, ehm, snažil jsem se zdokonalit ovládání jeho chůze... pořád na tom děláme, pane. Naučit se ovládat ty roboty je pořádně těžké," odpověděl chlapík. "No jasně, pro podprůměrný žvejky, jako jsi ty, je všechno těžký! Zvednout! Odnést! Vypadnout!" zařval Whitley. Nato se ozval další řev. "Komu tam zas vypadl z hamburgru salát?!" zařval naštvaně Whitley, a vstoupil do vedlejší chodby. Zastavil ho vojín. "Pane, útočí na nás!" vyhrkl. Whitley se zarazil: "Kdo?" "Jsou zpátky!" vykřikl vojín. Dveřmi potápěcí komory projela dvě dlouhá ostří. Voda vytryskla do chodby. Uvolnila několik těžkých trubek, jež zavalily dalšího vojáka. Z potápěcí komory vyšel Metaller. Zahodil již černou vestu, kterou předtím nosil několik měsíců. Byl opět oděn v červeném spandexu od Nieta. Spolu s ním z potápěcí komory vyběhly klony zmutované Chupacabry, schopné dýchat i pod vodou - koneckonců proto jim plavání v jezeře nedělalo problém. Začaly vojáky kosit, jednoho po druhém. A vychutnávaly si to. Z Metallerova hrdla se ozval ďábelský hlas. "Jsem zpět doma! Hahahá!" zasmál se takřka až radostně, a pak přiběhl k Whitleymu. "To není možné... Uvědomte Arika Thomsona! A agentku Kentovou! Okamžitě!" zařval na vojína, jenž se dal do pohybu.

"Ty to tady vedeš?" zeptal se Metaller Whitleyho, a sevřel kovovou rukou jeho levé rameno. Whitley se celý otřásl hrůzou. "Ano. A tebe tu nenechám nic provést!" zašeptal třesoucím se hlasem. Metaller přiložil ostří k jeho krku, a pak řízl. "Teď už to tu nevedeš," usmál se Metaller, a hodil Whitleyho nehybné tělo na vojáka, jenž se zmutovaným Chupacabrám bránil pouhým samopalem.

Byli tací, kteří se z podvodní budovy katapultovali na hladinu jezera. Odtamtud je vyzvedly vrtulníky, a dopravily do bezpečí. Pár agentů CIA ještě té noci nalezlo Deylina Nieta, skrytého v houští na břehu. Pozabíjela je ale jeho ochránkyně, ta krvežíznivá příšera... Během jediné noci získal Deylin Nieto svou podvodní základnu zpět... CIA to musela utajit. Granada stále nebyla obyvatelná - během incidentu nezemřel jediný Nikaragujec. Vláda Nikaragui byla přesto zděšena. Někteří politici rezignovali z osobních důvodů, ve strachu z prozrazení tajemství světu. Ti, kteří předtím veřejně proklínali Nieta jako zločince, ale moc daleko neutekli... I tak CIA udržela vše v tajnosti až do prosince 2019... Až tehdy přišla bojová trojka Lovců kryptidů na jejich tajemství.

Prosinec 2019. Vesnička Boca de Wamblán. Zbylí vojáci CIA, jež přežili noční akci na hranici Nikaragui a Hondurasu, se spolu s agentkou Kentovou, Amandou Lyonsovou, Akihikem Yukimurou, Rogerem Neillem a Fahadem Ghazallim, uchýlili do velkého domu na kraji vesnice. "Co teď budeme dělat? Nieto už půl roku operuje ze své původní základny... Má tyhle příšery, má Metallera, a má roboty X-77, které jste ze základny ani neráčili přepravit," řekl Roger agentce. "To by nebylo tak jednoduché... A stejně jsme to měli v plánu na příští léta," pousmála se Kentová. "To je už jedno. Nieto má určitě něco v plánu... Podle mě bude pokračovat v tom, co dělal předtím, než jsme ho porazili..." řekl dále Roger. "Uvědomím další Lovce kryptidů," nabídl se Fahad. "To udělej. A rovnou nabídni Washington Post novou reportáž," dodal Akihiko. Kentová se na Akihika podívala, jako kdyby ho nenáviděla. "No co? Nejste toho názoru, že bychom to měli provalit po celým světě?" uchechtl se Akihiko. "To bude frmol. Emigrace z Nikaragui. Půlka lidí uteče do sousedních států za dva dny," smál se Akihiko, načež se napil z plechovky piva. "Řek bych, že i za jeden," dodal Fahad a ukázal na Kentovou, "tohle je vaše chyba. Měli jste nás o tom vážně informovat. Možná ještě té noci, kdy se Nieto vrátil." "Vtrhli bychom tam, a všechny bychom je dostali," dodal Roger. "Haha, myslíš, že bychom ty příšery porazili? Když ne teď, tak ani tehdy," odpověděl Akihiko. "Třeba by je srovnal se zemí Pierre. Je nadpřirozeně silný," argumentoval Roger. "A co takhle tu podvodní základnu odbouchnout? Malá exploze v jezeře?" navrhl Fahad. "Rovná se zničení ekosystému," dodal Akihiko. "Ekosystému tvořeného divným kníráčem a jeho kovovou loutkou. Toho by mi líto nebylo," řekl vážně Roger. "Tak jo, chlapi," usmál se Akihiko, "jdeme do toho."

* - Stalo se ve 13. kapitole 3. série, "Invaze". Nietovo vyprávění je pokračováním jeho příběhu z konce 3. série, tato část příběhu Žraloci neusínají tedy odhaluje události, k nimž došlo mezi 3. a 4. sérií Lovců kryptidů.

Opravdu hodlá bojová trojka srovnat Nietovu podvodní základnu se zemí? Jak jsou na tom Nieto a Metaller nyní? To se dozvíte příště...