Lovci kryptidů 4: Žraloci neusínají (4/5)

Nyní již víme, že Deylin Nieto se vrátil do své podvodní základny v Nikaragui. Klony zmutované Chupacabry a kovovým mužem Metallerem nechal pozabíjet všechny agenty ze CIA a americké vojáky, jež podvodní základnu po rok a měsíc, od června 2018 do července 2019, střežili. Nieto má zřejmě v plánu pokračovat v pokusech o dobytí světa, čemuž bojová trojka Lovců kryptidů, Akihiko, Fahad a Roger, rozhodně musí zabránit! Fahad navrhl nechat Nietovu základnu vybuchnout. Ale vrátit se do doupěte nejnebezpečnějšího muže na světě nebude tak jednoduché, jako rozsvítit doma v kuchyni...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: ŽRALOCI NEUSÍNAJÍ, ČÁST ČTVRTÁ:

Břehy jezera Nikaragua vypadaly poklidně. Nebýt zbytků otrhaných chatrčí, jež patřily Granadě, pomyslel si by člověk, že je na dovolené. Slunce ozařovalo písečnou pláž, do níž pomalu narážely drobné vlnky sladké vody, tlačené slabounkým větříkem. Agenti CIA na místo přijeli velice opatrně. Svá vozidla však nemohli nijak skrýt, proto stála zaparkována na kraji poničeného městečka. Kentová a Lyonsová mlčky přihlížení celému dění. Akihiko, Fahad a Roger na sebe navlékali nové skafandry. Byly vybaveny maskou, jež potápěčům umožňovala hlasově spolu komunikovat pod vodou. Přípravy netrvaly dlouho. Mezi agenty panovala značná paranoia. Měli strach, že každou chvíli z temných hlubin největšího středoamerického jezera vyskočí gigantický robot jako špión, a upozorní Nieta a jeho nestvůrného kovového miláčka o tom, co se chystalo. Akihiko se ve skafandru otočil na Kentovou, pomalu zvedl ruku, gestem naznačil, že vše bylo OK, a pak sestoupil do vody. Jeho oči se s očima Kentové střetly jen na chvíli. Stále mezi nimi panovala jistá nedůvěra. Koneckonců tomuto všemu se dalo předejít, kdyby CIA nehodlala pořád tajnůstkařit. Fahad sestoupil jako druhý, poté, co dostal od Akihika přes vysílačku signál, že vše ve vodě bylo v pořádku. Roger čekal na břehu ještě další dvě minuty, než mu Akihiko a Fahad dali povel k ponoření se. Tři muži pluli v řadě za sebou, a rychle se blížili do středu jezera. "Pamatujete, co nás tu přivítalo při naší první návštěvě... někdy... tuším, v srpnu 2017?" optal se svých druhů Roger. "No samozřejmě," odpověděl Fahad, "takové ty odpudivé oranžové příšerky... Akihiko měl pak s nimi co do činění v Londýně, před Vánoci toho roku, co, Akihiko?" "Proč o tom, krucinál, mluvíte? Pomátli jste se? Máme se soustředit..." rozčilil se Akihiko, ale Roger jej přerušil: "To proto, že přesně ty příšerky teď vidím pod sebou." Bylo to tak. Z hlubin jezera se k Rogerovi přibližovali tři drobní, jeden metr dlouzí vodní dráčci, nejstarší výtvory Deylina Nieta. Roger neváhal, a začal po nich pálit z laserové pistole. Jednoho zasáhl, a nejspíše omráčil. Chudák dráček v bezvědomí upadl kamsi na dno. Další dva dráčci už si dali pozor, a střelám z pistole se vyhýbali. Fahad se otočil, aby jednomu z nich zasadil pořádnou ránu, ale místo toho od něj schytal šlehu ocasem po masce na obličeji. Něco se stalo, a Fahadovo spojení s vysílačkami ostatních se přerušilo. Ani si toho však nevšiml. Chytil dráčka za ocas, stáhl ho k sobě, a pak mu střelil po hlavě laser nejnižšího stupně. Vyděšený predátor se raději klidil. Třetí dráček byl nejdoternější, a vrhl se rovnou na Akihika. Kousl ho do nohy. Akihiko jí zatřepal ve snaze zbavit se útočníka, ten se však nehodlal jen tak pustit. Tihle dráčci měli delší zuby než jejich předchůdci, a Akihiko to brzy poznal. Zuby totiž začaly projíždět neoprenem. Akihiko se uklidnil, a namířil na útočníka laserovou pistoli. Chytrý dráček se v tu chvíli pustil, a vyplul proti ní. Narazil Akihikovi do ruky, a pistole mu z ní vyklouzla. Japonský zuřivec se však nevzdával. Chytil oběma rukama dráčka za obě čelisti, a dokořán je rozevřel. Měl takovou sílu! Ten tlak nemohl dráček vydržet. Vyškubl se Akihikovi z rukou, a uplaval. Ten chlapík by mu možná vykloubil spodní čelist! Dráček alespoň dostal lekci, aniž by se mu něco víc stalo. Akihiko jen klesl o pár metrů níž, popadl svou pistoli, a naznačil gestem ostatním, aby jej následovali. Nietova základna nebyla daleko.

Z písku a štěrku na dně jezera se vysunula řada laserových pušek, jež se automaticky zaměřily na připlouvající potápěče. Avšak silné laserové střely pistolí Lovců kryptidů je rychle srovnaly se zemí. Následovalo pár ran do dveřního otvoru podvodní budovy, a Akihiko, Fahad a Roger se ocitli uvnitř. Tak jako kdysi, byli teď uprostřed potápěcí komory. Zaplnila se vodou s jezera. Poničený otvor se automaticky zacelil; přikryly jej tlusté ocelové desky, jež znemožnily proudu vody dále naplnit komoru. Z té však voda nebyla odsávána. Ba naopak. Nieto zřejmě vytvořil něco, co mělo jím nechtěným příchozím pořádně zhoršit poslední okamžiky života. Voda v komoře se začala ohřívat. A jak! Akihiko pohlédl na své kolegy. "Někde pod tenkou vrstvou podlahy v téhle místnosti se asi nachází jeden nebo více ohřívačů. Brzy se uvaříme, pánové!" řekl svým hrubým hlasem do vysílačky. Roger zakýval hlavou, ale Fahad mu nevěnoval pozornost. To proto, že Akihikova slova neslyšel. Místo toho plaval po komoře, a prohlížel si její stěny. "Všechny tři lasery na hlavní dveře, teď!" vykřikl Roger, a vystřelil na dveře. Akihiko učinil to samé. Fahad se držel opodál, a prohlížel si jakousi trubku. Akihiko a Roger mezitím pálili do dveří. Ty ovšem nešlo tak lehce zničit. "Fahade, nechtěl bys přidat ruku k dílu? Ať jsme hotoví co nejdřív!" řekl do vysílačky Roger. Fahad na to nereagoval. "Něco s tím arabským velbloudem je," řekl Akihiko, "pal dál, Rogere. Podívám se na něj." Fahad za trubku zatáhl. "Nedělej to, je to past!" vykřikl Akihiko, aniž by jej však Fahad zaslechl. Zatažením za trubku se z podlahy místnosti vysunula obrovská vrtule, a vytvořila vodní vír. Nohy a ruce odvážných bojovníků se ve víru dostaly nebezpečně blízko vrtuli, a hrozilo, že by o ně přišli. Ta rychlost, se kterou se pohybovali dokola a dokola ve vodě o stoupající teplotě, byla příšerná. Akihiko a Roger přišli o své laserové pistole. Plavaly někde v tom víru, ale nemohli je zachytit. Fahad měl však tu svou stále připnutou u pasu. Vytáhl ji, a vrtuli jednou střelou zničil.

"Seš mešuge?!" zařval Akihiko Fahadovi do obličeje. Teď ani nepotřeboval funkční vysílačku, aby i přes dvě plastové stěny, kryjící jejich obličeje, poznal, že se Akihiko zlobí. Vypadal přitom jako pořádně vytočený rosomák. Připomínal spíše zvíře, dravé zvíře, než člověka. Roger sáhl po své pistoli, klesající ve vodě k podlaze místnosti, a vystřelil naposledy po uzamčených dveřích. Vyletěly na chodbu, a voda na ni vytekla s nimi. Byla však okamžitě odsávána filtry po stranách bílé chodby. Ozval se výstražný signál. Siréna. "Tak, teď už o nás pan kyselka ví," řekl Akihiko, a sundal si potápěčskou masku. "Co se s tebou stalo, Fahade? Na co jsi myslel? Nejsi zamilovaný?" uchechtl se Roger. "Ale prosím tě. Jste všichni tak tišší... A pak do mě zase drbete," ohnal se po něm Fahad. Sundal si masku. V tu chvíli se Roger usmál ještě více, vytrhl mu masku z ruky a vytáhl z ní vysílačku. "No jistě. Nedržela ti v masce. To je smůla. Dostalo nás to do problémů... Ale tvoje chyba to nebyla, kámo," řekl. Všichni tři se rozběhli. Kruhovitý otvor na konci chodby se náhle otevřel. Vystoupil z něj velký robot X-77. "Přišels nás uvítat v pánově doupěti?" vyhrkl Akihiko, vytáhl z opasku svou teleskopickou tyč, a skočil na něj. Robot rozevřel dlaň, a z prstů, namířených na Akihika, vyšlo několik paprsků. Akihiko to dostal! Padl na těsně před robotem. Křičel, byl zelektrizován. Po těle měl rozmístěných pět drobných, přilnavých čipů, jež na něj robot vystřelil. Fahad to začal do té dvou a půl metru vysoké hory meteokolosia pálit, jako šílený, ale paprsky se jen odrážely. Jeden z nich dokonce zasáhl Rogera. "To ne, to ne! Chlapi, teď ne!" zařval Fahad. Pak se otevřely dveře nalevo od Fahada. "Ale ale... Koho to tu máme? Lovce kryptidů? A jenom jednoho při vědomí? Hahaha!" zasmál se za skřípání kovových rtů Metaller. Napálil Fahadovi do hlavy pořádnou pecku, ne však tak silnou, aby své oběti prolomil lebeční kosti. Akihiko, stále se chvějící pod náporem elektřiny, to vše koutkem oka sledoval. Byl by něco vykřikl, byl by Fahada včas varoval, ale na víc, než neustálé řvaní, neměl. Robot X-77 po něm pak vystřelil síť, jež se kolem nebohého Japonce obtočila, zvedl jej, a odnesl kamsi do temnoty... Akihiko nejspíše také pozbyl vědomí...

První, kdo procitl, byl Roger. Laserový paprsek, který ho zasáhl, přece jen nebyl tak silný, a nepropálil ani jeho neopren. Okamžitě si uvědomil, že byl připoután k lůžku. Pohlédl na své dva kolegy, spící napravo od něj. Všichni tři byli spoutáni na lůžkách v rohu modré, čtvercové místnosti. V jejím středu se nacházel plastový stůl, a za ním na otáčecím křesle fialové barvy seděl sto padesát centimetrů vysoký Nikaragujec s části knírku pěstovanými jen nad koutky rtů. Z jeho hrdla vyšel hluboký smích, jenž postupně klesal, a klesal, až se ten šílenec zakuckal, a musel se napít vody. Pak prudce vstal z křesla, a přiběhl k Rogerově lůžku. "Vítejte u mě doma... Už zase! Och, jak krásné je mít tu hosty... Navíc takové, kteří interiér mého skromného stavení zhlédli již dvakrát! Pane Neille, vy jste se probudil jako první... Je mi tedy ctí na Vás jako na prvním vyzkoušet malý elixír..." uchechtával se Nieto. Do místnosti vstoupil Metaller, a mezi prsty levé ruky opatrně nesl tří injekční stříkačky. "To snad ne! To si z nás jen děláte legraci!" vykřikl Roger. "Ano, dělám. Tak jako vy ze mě, hlupáku. Z nepromokavého ruksaku pana Ghazalliho vytáhl tady můj ctěný syn zvláštní věc... Připomínala mi nejprve frisbee, tak jsem se rozhodl ji vyzkoušet na hřišti... ehm, žádné nemám. Vtip! Humor. Kdo ho nemá rád? Frisbee to nebylo. Byla to bomba! Vy lišáci, vy jste sem chtěli proniknout jen proto, abyste na zeď chodby připnuli dětinskou, špinavou, prokletou výbušninu?! Pche! Mám pro vás lepší využití... Takové, jehož jste hodni," povídal dlouze Nieto. Pak vytrhl Metallerovi z ruky jednu injekční stříkačku, a přiložil ji k Rogerově ruce. "Tohle je takový drobný mutagen... smíšený se sérem agresivity... Něco na vás vyzkouším," usmál se zle Nieto. V tu chvíli procitl Akihiko. "To je taky od Amana? Mutagen? Ještě pořád se ti tyhle hnusy líbí?" vyhrkl. "Nejsou to hnusy, pane Yukimuro... Jsou to úžasné látky, schopné provést v DNA živých organismů takové změny, o kterých vědečtí odborníci ve zbytku světa jen sní! Buďte hrdí na to, že se přidáte k mé nové armádě..." odpověděl s úsměškem Nieto. Luskl prsty. Do místnosti přihopkala zmutovaná Chupacabra s vyzáblým tělem, zkrátka jeden z těch netvorů, s nimiž bojová trojka bojovala na hranici Nikaragui a Hondurasu. "Chci vám provést takový malý make up... Nebo spíš make over. Budete vypadat jako tady vaše ctěná adoptovaná sestřička..." rozchechtal se Nieto, a špičku studené jehly natlačil Rogerovi na kůži levé ruky.

Pokračování příště...