Lovci kryptidů již léta bojují za spravedlnost ve světě, za budoucnost lidstva i záhadných tvorů, se kterými se dosud setkalo jen několik výjimečných, privilegovaných jedinců. Ale tři nejodvážnější bojovníci, Akihiko, Fahad a Roger, možná tým brzy opustí. Deylin Nieto je má totiž v hrsti, a hodlá je proměnit v monstra stejně nebezpečná, jako zmutované Chupacabry, jež tvoří jeho novou armádu... Jako by to v dnešní době, kdy se k naší planetě blíží tisíce vesmírných lodí mimozemšťanů Shai'ri, nebylo dost...
LOVCI KRYPTIDŮ 4: ŽRALOCI NEUSÍNAJÍ, ČÁST PÁTÁ:
Roger zatnul zuby. Cítil, jak špička jehly pomalu proniká jeho kůží. Začal se třást. Nejen ze strachu, ale také proto, aby Nietovi znemožnil vpravit látku do krve co nejrychleji. Akihiko jej celou dobu pozoroval. Uvědomil si, že Roger má něco v plánu. Musel ho zachránit! "Nebude ti to k ničemu," sykl Akihiko na Nieta, "protože oni se blíží. Myslíš si, že tenhle svět ovládneš? Jednou jsme ti napráskali zadek my. Podruhý to možná udělá někdo jiný, a bolet to bude ještě víc." Fungovalo to. Nieto vzdálil injekční stříkačku od Rogerovy ruky, a zadíval se na Akihika. Jeho slova moc dobře pochopil, a chtěl na ně reagovat. "Já vím, o čem mluvíte, pane Yukimuro. O těch mimozemšťanech, co přistávají po celé planetě, že? Nemám důvod, proč se jich bát. Vím toho o nich mnohem víc, než kterákoliv tajná organizace na světě," pousmál se Nieto. "Zničí tě. Kdybys dal svoje vynálezy do rukou těch, co se snaží tuhle planetu zachránit..." pokračoval Akihiko, ale Nieto ho přerušil. "Pane Yukimuro, já se skutečně nemusím ničeho bát. Přestože o můj svět má zájem banda nějakých zhnědlých potvůrek z dalekých hlubin vesmíru, neznamená to, že by to stále nebyl můj svět... O každém kroku těch monster vím dvacet dní předtím, než ho učiní. Co dvacet, sto padesát milionů triliard dní předtím, než se k něčemu uvolí. Vím všechno. Sleduju celý svět. Patří totiž mě! Myslíte si, že jsem nevěděl o vašem příjezdu na břeh jezera? Blázni! Všude mám oči! Všechno vidím! Všechno slyším!" rozčiloval se Nieto. Upustil při tom injekční stříkačku. Tekutina se rozlila po zemi. "Do Prčic! Metallere, dej mi další!" křikl na svého kovového sluhu Nieto. V tu chvíli Akihiko napnul všechny svaly ve svém těle. Z hrdla mu vyšel bojový ryk, jenž všem v místnosti zastavil krev v žilách. Vyskočil z lůžka, trhaje přitom provazy, jimiž byl upoután. Zvedl lůžko ze země, a hodil ho na Nieta. Metaller však zasáhl. Odrazil lůžko rukou. Akihiko se proti němu rozběhl, a ve chvíli, kdy kovový obr vytasil ze zápěstí svá ostří, přeskočil ho, načež kopl prchajícího Nieta do hýždě. Pak na Akihika skočila zmutovaná Chupacabra. Učinila tak na Nietův telepatický příkaz. Natlačila japonského zuřivce ke stěně, a rozevřela tlamu před jeho obličejem. V tu chvíli se však z provazů dostal i Roger. Trvalo mu to déle, než Akihikovi, ale také měl pořádnou sílu! Skočil na netvora, a holýma rukama se ho pokusil zaškrtit. Avšak příšera jej ze sebe jednoduše setřásla. Nieto opustil místnost. Neměl však již čas ji uzamknout. Akihiko prorazil dveře, a jemně Nieta kopl do zad. Ten se svalil k zemi. Čelem narazil do podlahy. "Au!" vykřikl Nieto. Roger se rozchechtal. "To je komedie, kámo," poznamenal. Akihiko se taky pousmál. Nato se na ně vyřítil Metaller. Začal po nich sekat ostřím. Ještě, že byli členové bojové trojky tak skvěle vycvičeni! Jeho ostřím uhýbali bez problémů. Roger pak vnikl zpět do čtvercové místnosti, a rozvázal Fahada. Ten unaveně zazíval. "Uniklo mi něco?" zeptal se. "Nic moc. Akorát odsud musíme zmizet..." odpověděl Roger. "A vyhodit tuhle bečku do povětří!" řekl ještě Fahad. "Tak dělej, kámo, vstávej! Mám ti snad flusnout do ksichtu, aby ses probral?" řekl Roger, a dal se do pohybu. "Ty máš teda fakt odporný nápady, Rogere," naštval se Fahad, a následoval ho.
"Běž po nich, synu! Nenech je uniknout!" zařval Nieto na Metallera. Přiměl telepaticky všechny zmutované Chupacabry, aby na unikající vetřelce zaútočily. Akihiko pronikl do vedlejší místnosti. Popadl svůj skafandr, a vytáhl z něj laserovou pistoli. Pak sáhl do Fahadova nepromokavého ruksaku. Vytáhl z něj bombu. Připevnil ji ke stěně místnosti. "Odpočet... tři minuty..." usmál se pro sebe Akihiko, a zatáhl za páčku na přístroji. Odpočet začal. Hned poté vtrhl do místnosti Metaller. Akihiko sebral všechny tři neopreny, dýchací přístroje však unést nemohl. Dvakrát po Metallerovi vystřelil z laserové pistole. Věděl, že to nebude mít žádný účinek. Ovšem kovového obra tak alespoň zmátl, proklouzl mu mezi nohama ven z místnosti, a laserovou pistolí prostřelil vchod do potápěcí komory. "Ne! Nenechte je uniknout! Musí patřit mě! Hlavně ten vypasený! Ten, co dokázal vyskočit z lůžka, i když byl k němu připoután!" křičel Nieto. "Chlapi, zadržte dech, a chytněte se mě," řekl Akihiko, a vstoupil do potápěcí komory. "Tak to udělám rád!" zasmál se Fahad, a zmáčkl Akihikův biceps. Akihiko vycenil zuby. "Nějak to plandá," poznamenal Fahad, "že tys dlouho neposiloval, chlapče?" Akihiko prostřílel východ z budovy - ten, kterým do ní před nedávnem pronikli - všichni tři se tak ocitli ve vodě jezera. Pak Akihiko vystřelil z laserové pistole směrem ke dnu. Laserový paprsek měl nastaven na maximum. Všichni tři muži proletěli vodou jezera až k hladině. Akihiko pustil spoušť, až když se ocitli asi metr nad jezerem. Plácli sebou o vodní hladinu.
"Teda, to bylo dobrodružství!" zasmál se Fahad. "Ještě neskončilo, bystrý pane," řekl mu Roger. Akihiko už plaval kraulem ke břehu. Fahad a Roger jej následovali. Byla to odsud však pořádná dálka! Vždyť doplavat do dvou minut ze středu největšího středoamerického jezera na břeh vůbec není jednoduché. A čas ubíhal. Co nevidět Nietova podvodní základna vybuchne, a bude konec té hrůze! Ale Lovci kryptidů musí být od exploze co nejdál! Laserový paprsek, jenž se na chvíli dotkl i hladiny jezera, neunikl pozornost Kentové a Lyonsové na břehu. Spolu s jedním vojákem si okamžitě hodily na záda jetpacky, a doletěly pro unikající Lovce kryptidů. Akihiko se zasmál, jakmile Kentovou uviděl. "Okamžitě nás odsud odneste! Vybuchne to za chvíli! Bude to řacha jako z pekla!" zařval. Byli ještě ve vzduchu, a nad jezerem, když mělo k výbuchu dojít.
Jedna ze zmutovaných Chupacaber však krátce po Akihikově útěku zmáčkla bombu mezi zuby, a odtrhla ji od stěny. Přinesla ji Metallerovi. Ten ji urychleně odnesl jednomu z robotů X-77. Ve chvíli, kdy šestka lidí se třemi jetpacky dosáhla břehu, vyletěl z jezera Nikaragua obrovitý, dva a půl metru vysoký přízrak, a odnesl bombu co nejvýše to jen šlo. "A sakra... On ji nechá... vybuchnout nad zemí... Bylo to na nic..." naštval se Akihiko. Robot se ve chvíli ztratil někde nahoře, v horních vrstvách atmosféry. A pak následovala obrovská exploze.
Robot, tvořený meteokolosiem, nebyl explozí vůbec poznamenán. Vrátil se zpět do jezera. Ovšem tam nahoře něco přece jen explodovalo. "Shai'ri..." zašeptal Roger. Lidé na břehu s hrůzou pozorovali zapálenou vesmírnou loď, jež spadla do nikaragujské džungle. "Tohle není dobré," řekl Fahad. Kentová přistoupila ke své přítelkyni. "Okamžitě zavolejte na ministerstvo jánevímčeho v téhle zemi. Musí to utajit! Ať se ani kousek světa nedozví o pádu mimozemského objektu," zavelela. Akihiko ji však okřikl: "Tak to ne, agentko! Celý svět by o tom měl vědět... O Nietovi, i o těch mimozemských grázlech! Jediný důvod, proč tahle válka stále trvá, je ten, že jste nám neřekla..." "Tady rozkazy nedáváte vy!" vykřikla Kentová, a ztratila se v davu vojáků.
Z vesmírné lodě, skryté ve stále se měnícím písečném prostředí pouště Gobi, pozoroval na monitoru zkázu jedné z tisíců plavidel Shy'rk, Vládce, nejvyšší z Shai'ri. Boj s těmi pitvornými obyvateli Země pro něj již předtím něco znamenal. Ale toto, to byl akt války...
Porážka. Jedině tak se dá jednoduše popsat výsledek Akihikovy, Fahadovy a Rogerovy cesty do Nikaragui. Přišli na to, že Nieto je zpátky ve hře. Má na své straně opět Metallera, nezničitelné roboty X-77, vodní dráčky a také zmutované Chupacabry. Měl koneckonců pět nebo šest měsíců na to, aby dal svou starou armádu dohromady. A bombu, kterou Lovci kryptidů chtěli jeho podvodní království konečně srovnat se zemí, využil k rozpoutání konfliktu s Shai'ri. Nieto si v této hře ještě zahraje svou roli...
Návrat bojové trojky do Londýna byl poměrně smutný. Bylo to, jako kdyby v rozzářeném předvánočním obýváku zhasla všechna světýlka. Trojice dobrodruhů pověděla o svých zážitcích Pauline. I ona, vedoucí týmu, byla v koncích. Považovala fakt, že Kentová a vůbec celá CIA Nietův návrat a znovuovládnutí základny na dně jezera Nikaragua tajila, za zradu. Když však Akihiko mluvil s Pauline v hlavní místnosti, nemohl si nevšimnout Deana, stále hledícího z okna. Přistoupil k němu. "Tys to věděl, že?" zeptal se ho naštvaně. Dean neodpovídal. Akihiko se opět rozzuřil. Popadl Deana za rameno. "Kámo, nevím, vážně nevím, co seš zač! A vážně mě už štveš! Vrátil ses sem, abys zabránil budoucnosti? Když víš, co všechno se stane, proč, krucinál, něco neuděláš? Proč nám neřekneš, co všechno se stane?! Jak jinak tomu máme předejít?!" vykřikl. Dean se na něj vyčítavě podíval. "Uvědom si, že v této době jsem nebyl ani na světě, Akihiko. Vím, co se stalo, a co se stane. A věděl jsem, že tuto akci přežijete... Ale pověz mi, jak jinak by se dalo proti Nietovi bojovat..." "Takže jsi o Nietově návratu věděl," zasmál se Akihiko a zakroutil hlavou, "od října tohoto roku jsi s náma, a nejsi schopný nám to povědět! Čekáš, až na to přijdeme sami někdy v prosinci, před Vánocema! Sakra, Deane Owene! Je na čase, abys nám všechno řekl!" rozčiloval se dál Akihiko. "To je pravda, Deane," reagovala na to Pauline, "už žádné skrývání." "Ještě máme čas," řekl Dean, a odešel z místnosti. V jeho hlase byla rozhodnost, nelhal. Byl si jist tím, co říkal. Akihiko ale jen nevěřícně kýval hlavou: "Pauline, takhle to dál nejde. Komu máme věřit? Heh, CIA nás v podstatě zradila. Nový člen týmu, nějaký přivandrovalec z budoucnosti, nám taky nechce všechno povědět..." "Můžeme mu věřit. Musíme," odpověděla klidným hlasem Pauline, "není to jen obyčejný přivandrovalec z budoucnosti. Je to můj syn. A taky Jackův, na to nezapomeň. A vidíš, jak moc se mu podobá. Není to někdo, komu bychom nemohli věřit." "Každopádně teď jsou ve hře Nieto a jeho poskoci, v podstatě i Amano, u kterého to celé začalo... A mimozemšťané. A my stojíme ve středu toho konfliktu, aniž bychom věděli, co dál," odfrkl Akihiko. "Budeme se snažit něco udělat. Třeba se to podaří," řekla mu Pauline. Z jejího hlasu vycházela obava i naděje. A právě naděje teď bylo nejvíce za potřebí...
Lovci kryptidů však nejsou tak bezbranní... Mají přece jen takové malé eso v rukávu... Pokračování v roce 2020.
Žádné komentáře:
Okomentovat